Nejlepší prevence cukrovky?

„Nejez tolik sladkého, dostaneš cukrovku!“ Tohle varování můžete slýchat poměrně často. Jenže i když riziko vzniku diabetu II. typu s konzumací cukru a obecně přejídáním souvisí, ještě důležitější roli v prevenci této choroby hraje pravidelná fyzická aktivita.

Cukrovku obvykle vnímáme jako nedostatek hormonu inzulinu, který má za úkol „vychytávat“ z krve cukr glukózu a přetvářet ji na zásobní polysacharid glykogen. To však platí jen pro diabetes I. typu, který obvykle vzniká již v dětství. Při něm slinivka přestává inzulin produkovat a je třeba jej do organismu dodávat zvenčí.

Při cukrovce II. typu, která obvykle vzniká ve středním a vyšším věku, však produkce inzulinu neklesá, nebo jen mírně. Problémy jsou zde způsobeny zejména tím, že se snižuje citlivost tkání na tento hormon, takže hladina glukózy v krvi roste navzdory tomu, že slinivka inzulin nadále produkuje. Důležitou roli zde přitom hrají naše svaly, které za normálních okolností spotřebují až 80 % krevní glukózy (1).

Aktivujte správné geny

K tomu, aby svaly plnily výše zmíněnou funkci, je zapotřebí několika důležitých genů. Jde například o gen PGC-1, který zajišťuje oxidaci živin ve svalech, TFAM, který obstarává přepis mitochondriální DNA (mitochondrie jsou jakési „buněčné elektrárny“, v nichž probíhá produkce energie z přijatých živin), a MEF2A, který reguluje transport glukózy dovnitř a vně buněk (důležitou roli v tomto procesu hraje i enzym AMPK) (1–3).

Problém však je, že v průběhu života vlivem nevhodného životního stylu a dalších okolností dochází k tzv. epigenetickým změnám, které tyto geny „vypínají“, tedy snižují jejich aktivitu. Děje se to zejména prostřednictvím chemické reakce jménem methylace DNA.

Výzkumy přitom ukázaly, že pravidelný pohyb, zejména vytrvalostního charakteru, dokáže snižovat úroveň methylace příslušných genů a tím znovu obnovovat jejich aktivitu. Naše svaly pak dokážou opět spotřebovávat dostatečné množství glukózy, což má pozitivní efekt jak v prevenci, tak i léčbě diabetu (2, 4, 5). Nejde tedy jen o to, že při samotné fyzické aktivitě spálíme nadbytečnou glukózu a její hladina v krvi krátkodobě poklesne (i když i to je samozřejmě pro diabetiky přínosné). Pravidelná fyzická aktivita totiž zároveň způsobuje i dlouhodobé změny na úrovni našich genů, jejichž „vypnutí“ hraje při vzniku cukrovky zásadní roli.

Doplňky stravy pomohou

Kromě pravidelného pohybu hrají v prevenci a léčbě diabetu důležitou roli i některé doplňky stravy s epigenetickými účinky, které rovněž ovlivňují aktivitu důležitých genů.

Kvercetin: Tento flavonoid se vyskytuje v řadě druhů ovoce, zeleniny a dalších potravin. Potlačuje funkci látek zajišťujících transport glukózy z tenkého střeva a ovlivňuje i metabolismus glukózy v kosterní svalovině (3, 6, 7).

Granátové jablko: Extrakt z tohoto ovoce snižuje hladinu glukózy v krvi a zároveň snižuje chuť k jídlu (8).

Kurkumin (+ piperin): Barvivo obsažené v kurkumě má výrazný protizánětlivý efekt, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení. Výzkumy na zvířatech také prokázaly, že snižuje inzulinovou rezistenci (9–12).

Vitamin D3: Výzkumy ukázaly, že osoby, které mají v krvi sníženou hladinu tohoto vitaminu, mají o 41 % vyšší pravděpodobnost, že onemocní cukrovkou. „Déčko“ rovněž zlepšuje vylučování inzulinu i schopnost těla metabolizovat glukózu (13, 14).