Selen

Selen je polokov patřící mezi chalkogeny. Ve formě čistého prvku se vyskytuje v několika krystalických formách, které mají šedou nebo červenou barvu, v živé přírodě je součástí organických sloučenin, zejména enzymů.  Pojmenován je po Selene, řecké bohyni měsíce. (1)

Historie

Selen objevil Jöns Jacob Berzelius v roce 1817 ve Stockholmu, když zkoumal sedimenty vznikající při výrobě kyseliny sírové. (31)

Zdroje selenu

Selen se vyskytuje v řadě druhů potravin, zejména pak v obilovinách, mase, rybách, mléčných výrobcích a vejcích. Velmi bohatým zdrojem jsou paraořechy a vnitřnosti. Jeho koncentrace však hodně závisí na tom, odkud příslušná potravina pochází. Například v obilovinách a chlebu může obsah selenu kolísat mezi 0,01 a 30 mg na kilogram v závislosti na tom, kolik tohoto prvku obsahuje půda, kde bylo obilí pěstováno. Evropské půdy přitom patří spíše mezi ty chudší – půdy nejbohatší na selen se nacházejí v některých oblastech USA, Kanady, Jižní Ameriky, Ruska a Číny. Například ve Finsku byla v poslední čtvrtině minulého století zavedena v zemědělství povinnost používat hnojiva obsahující selen, a následně došlo ke zvýšení jeho obsahu v potravinách 10-100x. (4, 5)

Selen a zdraví

Selen je v organismu většinou vázán na bílkoviny – jde o tzv. selenoproteiny. Velká část z nich jsou enzymy, které jsou pro správné fungování organismu zcela zásadní. Další selenoproteiny jsou nezbytné pro transport selenu uvnitř těla nebo pro syntézu jiných enzymů. (2)

Řada výzkumů také ukazuje na přímý vliv selenu na většinu epigenetických reakcí – tedy těch, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v DNA. Nedostatek selenu například negativně ovlivní úroveň metylace genů v játrech, tlustém střevě a některých imunitních buňkách, a dokonce i metylační vzorce, které souvisejí s rozvojem některých typu nádorových onemocnění. (4, 6, 7)

Příjem selenu ovlivňuje i další epigenetickou reakci – acetylaci histonů. Tím se vysvětluje například protizánětlivé působení selenu při autoimunitních chorobách střev a dalších chronických zánětlivých onemocněních. (8)

Příjem selenu podle několika studií rovněž souvisí s hladinou homocysteinu – metabolického produktu, který je dáván do souvislosti například s kardiovaskulárními chorobami či neurodegenerativními onemocněními. (4, 9, 10)

Extrémní nedostatek selenu je v západních zemích poměrně vzácný. Jeden z jeho projevů, Keshanova choroba byl například pozorován v některých oblastech Číny, kde byl u obyvatel denní příjem selenu nižší než 15 µg. Naopak mírný deficit tohoto prvku se vyskytuje poměrně často, protože evropské půdy jsou na něj obecně chudé.  (2, 3, 4)

Antioxidační ochrana

Selen je součástí hned několika skupin enzymů se silnými antioxidačními účinky. Nejznámější z nich je. glutathionperoxidáza (GPx), která chrání před poškozením volnými radikály buněčné membrány a organely obsahující tuky. Spolu s vitaminem E navíc udržuje integritu těchto membrán. Nedostatek GPx může například významně zvyšovat riziko srdečně cévních onemocnění, některých typů rakoviny a pravděpodobně i diabetu. Další typ enzymů obsahujících selen, thiredoxinreduktázy (TXNRD) se zase kromě ochrany před volnými radikály podílejí i na kontrole dělení buněk a jejich programované smrti a také na potlačování zánětlivých procesů. Nedostatek selenu rovněž zvyšuje toxicitu vedlejších produktů oxidačně-redukčních reakcí. (2, 4, 27)

Štítná žláza

Pro správné fungování štítné žlázy je dostatečný příjem selenu zcela zásadní – ostatně právě v tomto orgánu je koncentrace selenu nejvyšší z celého těla. Důvody jsou přitom dva: Enzymy obsahující selen jsou nezbytné přímo pro vlastní tvorbu hormonů štítné žlázy a také pro přeměnu méně aktivního hormonu tyroxinu (T4) na aktivnější trijódthyronin (T3). K tvorbě těchto hormonů je navíc nezbytný i peroxid vodíku, což s sebou nese zvýšenou produkci volných peroxidových radikálů, které by mohly poškozovat buňky štítné žlázy, a proto je zapotřebí jejich důsledná antioxidační ochrana – a právě tu mají na starosti další typy enzymů obsahující selen. Ochranný účinek selenu byl dokonce zaznamenán i při autoimunitních onemocněních štítné žlázy. (4, 13-15)

Dostatečná hladina selenu ve štítné žláze je přitom pro organismus prioritou – pokud je příjem tohoto prvku nedostatečný, dochází k jeho masivnímu přesunu z tkání celého těla právě do štítné žlázy. Tím se jeho nedostatek v těle prohlubuje, což mj. zhoršuje antioxidační ochranu jiných orgánů a tkání a zvyšuje riziko jiných problémů způsobených nedostatkem selenu. Například u potkanů s extrémním deficitem selenu došlo v rámci jedné studie k poklesu aktivity antioxidačních selenových enzymů GPx v játrech a srdci prakticky na nulu, zatímco jejich aktivita ve štítné žláze se snížila jen na 50 %. (12)

Imunita

Mechanismy, kterými selen ovlivňuje imunitní systém, zatím nebyly zcela prozkoumány, je ale jisté, že při nízké hladině selenu v krvi mohou doplňky stravy s tímto prvkem výrazně zlepšit imunitní odpověď (16)

Z doposud provedených studií například vyplývá, že nedostatek selenu negativně ovlivňuje tvorbu a aktivitu některých imunitních buněk (hlavně lymfocytů a NK buněk) a hladinu protilátek IgA, IgM i IgG a také celkovou schopnost organismu optimálně reagovat na virovou infekci. Týká se to například virů chřipkového typu, podle některých výzkumů ovšem hladina selenu souvisí i se závažností onemocnění HIV/AIDS – udržování optimální hladiny selenu je dle současných poznatků jedním z důležitých preventivních kroků, které mohou zabránit progresi HIV do AIDS, a snižuje také množství hospitalizací lidí trpících touto chorobou. Obecně také platí, že nízká hladina tohoto prvku může přispět k tomu, že se neškodné viry změní ve virulentní patogeny. Selen rovněž ovlivňuje aktivitu a tvorbu makrofágů a leukotrienů, což je jednou z příčin jeho protizánětlivého působení. (4, 16-18, 27) 

Nemoci srdce a cév

Poněkud nejasná je zatím i souvislost mezi selenem a srdečně cévními chorobami. Například v jedné rozsáhlé studii, v níž byly zdravým mužům po dobu 48 týdnů podávány doplňky stravy se selenem, se stav jejich cév nijak významně nezměnil, nicméně v dalších výzkumech souvisela nízká hladina selenu s vyšším rizikem úmrtí na kardiovaskulární choroby. Výrazný deficit selenu byl zjištěn také u pacientů nad 55 let krátce po cévní mozkové příhodě. (11, 19, 20)

Výrazný nedostatek selenu pak může vést k rozvoji tzv. Keshanovy choroby, která se mj. projevuje právě potížemi postihujícími srdce – zejména kardiomyopatií ve spojení se srdečním selháním. (27)

Testosteron, plodnost, těhotenství

Další tkání, která obsahuje poměrně vysoké množství selenu, je tkáň varlat. Selen má totiž u mužů prokazatelný vliv na produkci testosteronu, a tím i na sexuální funkce a plodnost. Zároveň je potřebný pro tvorbu a vývoj spermií. U žen zatím vliv na plodnost spolehlivě prokázán nebyl, jeho užívání je ale přínosné při těhotenských a poporodních depresí. (22, 27)

Mozkové funkce, deprese

Jak už jsme uvedli, pokud je příjem selenu nedostatečný, snaží se tělo udržet jeho vysokou hladinu především ve štítné žláze. Dalším orgánem, kde jeho množství klesá méně než jinde, je ovšem i mozek, protože i v jeho tkáni je selen velmi důležitý. Jeho důsledné doplňování je v tomto směru velmi přínosné především u starších osob, kde může pomoci oddálit nástup kognitivních potíží. Některé studie dokonce ukazují, že selen může mít vliv i na riziko Alzheimerovy choroby – lidé s touto nemocí mají v mozku o cca 40 % nižší koncentraci tohoto prvku než jejich zdraví vrstevníci. (23, 27)

Nedostatek selenu způsobuje i zvýšení rizika depresí a může se také projevovat vyšší tendencí k nepřátelskému chování. Jedním z důvodů může být fakt, že ovlivňuje produkci neurotransmiterů – tj. látek zajišťujících přenos nervových vzruchů. Výskyt poruch nálady v souvislosti s deficitem selenu byl prokázán i u seniorů. (23, 27)

Stárnutí

Selen díky svému antioxidačnímu a epigenetickému působení dokáže zpomalit stárnutí buněk. V tomto směru působí synergicky s vitaminem E. (27)

Revmatoidní artitida

Projevy tohoto zánětlivého onemocnění kloubů mohou často ukazovat na nedostatek selenu, zvláště pokud se vyskytují u dětí to 13 let. (27)

Nádorová onemocnění

Dostatečný příjem selenu snižuje riziko vzniku některých typů nádorových onemocnění (2, 4)

Užívání

Selen patří mezi prvky, jejichž deficit sice může způsobit vážné zdravotní potíže, ale u nichž zároveň hrozí riziko předávkování. Většina zdravotnických organizací doporučuje denní příjem selenu v rozmezí 50-75 µg, někdy je však možné narazit i na doporučení denního příjmu 105-124 µg – tyto dávky by měly zaručit snížení rizika úmrtí a rozvoje několika druhů rakoviny. Vyšší dávky se nedoporučují, mohou například zvýšit riziko vzniku diabetu 2. typu. Dávky nad 900 µg pak působí vyloženě toxicky. Mezi typické příznaky předávkování patří kovová pachuť v ústech, ztráta vlasů, potíže s dýcháním, kožní vyrážky, nevolnost, průjem či podráždění. (2, 4, 28)

Pokud jde o vstřebatelnost a využitelnost, tak ta je velmi vysoká u všech potravin obsahujících selen. Pokud volíme doplňky stravy, je vhodné dávat přednost těm, které obsahují selen vázaný v organických sloučeninách. Anorganické formy selenu se sice také vstřebávají poměrně dobře, ale jsou také z organismu velmi snadno vylučovány. Z doplňků stravy jsou velmi dobře využitelné například ty, v nichž je selen vázán na sušené pivovarské kvasnice. (29, 30)

Vhodné kombinace

Selen je často užíván společně s vitaminem E, s nímž při některých procesech působí synergicky. Vhodné jsou ale i kombinace s některými dalšími doplňky stravy.

Štítná žláza: selen + zinek + jód

Nádorová onemocnění: selen + česnek (21), selen + EGCG (24), selen + vitamin E (27)

Alzheimerova choroba: selen + EGCG + vitamin E (25), selen + resveratrol (26)

Anti-aging: selen + resveratrol (26), selen + vitamin E (27)

Antioxidační působení: selen + vitamin E (27)