Epigenetika a oční onemocnění III. – zelený zákal

Dlouho se nic zásadního neděje. Nic vás nebolí, vidíte úplně normálně, a přitom už ve vašich očích dávno intenzivně probíhají destruktivních procesy, které vás časem mohou připravit o zrak. To je hlavní problém očního onemocnění jménem glaukom, lidově zeleného zákalu.

Lidské oko je nesmírně složitý orgán, na jehož vývoji a funkci se podílí obrovské množství genů. Aby vše probíhalo, jak má, je potřeba, aby v pravý čas byly některé geny zapnuté (tj. aby se podle nich vytvářely bílkoviny), a jiné zase vypnuté. Právě toto zapínání a vypínání přitom řídí procesy, které nazýváme jako epigenetické. Jde o biochemické reakce, které dokáží měnit aktivitu jednotlivých genů v naší DNA.

To, že je nějaký gen vypnutý, či naopak zapnutý není v zásadě dobře ani špatně. Je potřeba, aby jednotlivé geny byly aktivní či neaktivní přesně v pravý čas. Pokud tomu tako není, může se to stát základem pro vznik celé řady chorob.

Naše oči jsou přitom právě kvůli množství genů, které jsou do jejich fungování zapojeny, velice citlivé na všechny epigenetické vlivy. Právě ty negativní z nich se pak významnou měrou podílejí i na vzniku většiny problémů v oblasti očí, ať už jde o běžné refrakční vady (tj. krátkozrakost a dalekozrakost), tak i o vážná onemocnění, která mohou končit až slepotou. Mezi druhé jmenované přitom patří i glaukom neboli zelený zákal. Jeho podstatou je hromadění nitrooční tekutiny, které vede ke zvýšení tlaku uvnitř oka, a ten následně poškozuje zrakový nerv.

Velkým problémem zeleného zákalu přitom je zejména fakt zmíněný v úvodu – totiž že postižený člověk dlouho nepociťuje žádné příznaky. Teprve v pozdějších fázích začne vnímat poruchy vidění, jako jsou výpadky zorného pole, narušení perifeního vidění či sníženou zrakovou ostrost, jenže tehdy už je oční nerv nevratně poškozen a možnosti léčby velice komplikované.

Proč a jak vzniká glaukom?

Příčin nemoci může být celá řada. Často jde o vedlejší projev některých onemocnění (typicky cukrovky, vysokého krevního tlaku či onemocnění štítné žlázy) či užívání některých léků (např. kortikosteroidů). Určitou roli ale hrají i genetické dispozice. Velký vliv pak mají zejména faktory, které označujeme jako epigenetické.

Epigenetika se při vzniku onemocnění uplatňuje několika způsoby. Zaprvé byly u nemocných odhaleny změny v produkci enzymů histondeacetyláz – ty s pořadovým číslem 2 a 3 jsou obvykle zvýšeny, zatímco HDCA 4 je naopak snížena. Tyto změny přitom pravděpodobně souvisejí s poškozením buněk sítnice a očního nervu.

Fakt, že se v oku hromadí komorová voda, zase vede k nedostatečnému okysličování některých tkání, což rovněž způsobuje změny v epigenetických procesech, zejména ve smyslu nadměrné metylace.

Důležitou roli hrají i microRNA, ribonukleové kyseliny s velmi krátkým řetězcem, které dokáží zcela zastavit proces, při němž jsou podle genů vytvářeny bílkoviny (tj. příslušný gen zcela vypnout). Buňky poškozené zvýšeným nitroočním tlakem totiž uvolňují některé typy microRNA (zejména ty s pořadovými číslem 21, 450, 107 a 149), které následně přispívají k poškozování zrakového nervu. Další druhy microRNA jsou zase u nemocných produkovány v nižším množství – zejména jde o ty, které se podílejí na ochraně očních tkání před fibrózou.

Na poškozování sítnice a očního nervu podílí i oxidativní stres (tj. působení volných radikálů) a zánětlivé procesy.

Zajímavým zjištěním pak je, že zejména v regulaci tvorby histondeacetyláz způsobujících zelený zákal je velice účinná kyselina valproová a její soli, což jsou látky využívané při léčbě epilepsie a bipolární poruchy.

Co může pomoci?

Faktorů, které ovlivňují aktivitu genů v naší DNA, je celá řada. Mezi ty pozitivní patří například pravidelný pohyb, dostatečný odpočinek či zdravá strava obsahující všechny potřebné živiny, mezi ty negativní pak strava nezdravá (zvláště ve smyslu nadbytku sacharidů, nasycených tuků a chemických toxinů), stres, kouření, nadměrné pití alkoholu či znečištěné životní prostředí. Tyto faktory zásadně ovlivňují i zdraví našich očí, a jsou proto důležité v prevenci všech očních potíží a nemocí, zelený zákal nevyjímaje.

Velkou pomoc pak mohou představovat doplňky stravy, které obsahují vysoké koncentrace látek s pozitivními epigenetickými účinky. Konkrétně při zeleném zákalu jsou velmi vhodné tyto:

Coleus forskohlii – jde o zajímavou bylinu rostoucí v nižších polohách Himaláje. Obsahuje unikátní látku jménem forskolin, která v těle dokáže velice účinně zvyšovat tvorbu cyklického adenosinmonofosfátu (cAMP). Právě cAMP je přitom nezbytná látka fungující v rámci tzv. buněčné signalizace – podílí se na přenosu informací uvnitř buněk a zásadně tak ovlivňuje schopnost buněk komunikovat se svým okolím i spolu navzájem. Pro osoby trpící zeleným zákalem je výjimečná tím, že pomáhá efektivně snižovat nitrooční tlak, a to i v případech, kdy dotyčný nereaguje na konvenční léčbu. V jedné ze studií například došlo při užívání extraktu z rostliny ke snížení nitroočního tlaku v průměru o 10 %. Kromě orálního užívání je možné aplikovat i oční kapky s forskolinem (1% roztok), které snižují nitrooční tlak až po dobu pěti hodin.

Astaxantin – oranžové barvivo z rodiny karotenoidů, které je obsaženo například v mase lososa, krevet či humrů, má celkový pozitivní vliv na zdraví očí a prokázána byla i jeho účinnost v prevenci a léčbě glaukomu. Efektivně totiž chrání buňky sítnice a očního nervu před poškozením, a to jak z důvodu nadměrné produkce volných radikálů (jde o silný antioxidant), nedostatku kyslíku a dalších vlivů.

Vitaminy – pozitivní vliv na celkové zdraví očí byl prokázán zejména u vitaminu C, D3 a E. Z minerálů jsou důležité například zinek a selen. Konkrétně při zeleném zákalu je pak třeba dbát na dostatečný přísun vitaminu B3.