Dědičnost a epigenetika

V okamžiku početí nepředáváme budoucímu potomkovi jen polovinu své genetické informace, ale i epigenetické vzorce, které mohou výrazně ovlivnit jeho zdraví v průběhu dalšího života. Pokud je například rodič v okamžiku početí obézní, roste u jeho potomka nejen riziko obezity, ale dokonce i rakoviny.

V průběhu života se setkáváme s různými situacemi, které ovlivňují epigenetické vzorce v naší DNA –dokážou vypínat a zapínat důležité geny a tím například ovlivňovat náchylnost k různým chorobám. Mezi vlivy s epigenetickým působením přitom patří především faktory našeho životního stylu: výživa, množství pohybu či znečištění prostředí.

Poslední výzkumy ovšem ukazují, že svým životním stylem neovlivňujeme pouze aktivitu svých genů (a tím i své zdraví), ale mnohé z epigenetických změn můžeme v okamžiku početí přenést i na potomstvo.

Za dlouhý život poděkujte babičce

Jeden z prvních výzkumů na toto téma (1) proběhl v roce 2007 a zkoumal souvislost podvýživy v dětství s dlouhověkostí potomků. Zjistil přitom, že klíčovým obdobím je věk mezi 8 a 12 lety a že se případné změny přenášejí dokonce ob jednu generaci, tedy nikoliv na děti, ale na vnoučata. Pokud žena měla v kritickém věku 8 až 12 let dostatečnou výživu, výrazně to u jejích vnuček zvyšuje šanci, že se dožijí vysokého věku (konkrétně to platí pro dcery jejích dcer). V případě mužů se pak šance na dlouhý život odvíjí od kvality výživy jejich dědečka z otcovy strany.

Před početím zhubněte

Další výzkumy pak potvrdily, že kvalitu života svých potomků můžeme zásadně ovlivnit tím, že budeme v okamžiku početí sami v dobré kondici.

Jeden z nich (2) se uskutečnil v roce 2010. Vědci při něm nejprve krmili samečky pokusných potkanů vysokotučnou stravou a tím u nich vyvolali obezitu a glukózovou intoleranci (jde o rizikový faktor cukrovky). Když je poté nechali spářit se zdravými samicemi, zjistili u vzniklého potomstva sníženou glukózovou toleranci i tvorbu inzulinu. Nezdravá strava tak svým epigenetickým působením změnila nejen aktivitu důležitých genů (a tedy i zdravotní stav) potkaních tatínků, ale ti poté negativní změny pomocí spermií předali svým potomkům, které tak vystavili vysokému riziku obezity a diabetu.

Model „obézní otec – zdravá štíhlá matka“ byl přitom zvolen z jednoduchého důvodu. Díky němu bylo jisté, že se příslušné změny skutečně potomstvu předaly prostřednictvím pohlavních buněk a nevznikly působením negativních faktorů v průběhu nitroděložního vývoje, jak by tomu mohlo být v případě obezity matky.

O další tři roky později byl pak zveřejněn šokující výzkum (3), který přímo u lidí prokázal jak souvislost obezity otců v okamžiku početí s rizikem rakoviny jejich potomků, tak i fakt, že příčinou jsou opravdu epigenetické změny. Když totiž vědci analyzovali pupečníkovou krev novorozenců, zjistili překvapivou skutečnost: U dětí obézních tatínků zaznamenali sníženou úroveň metylace genu zodpovědného za produkci faktoru IGF-2 (insulin-like growth factor 2), což prokazatelně souvisí s vyšším rizikem některých typů rakoviny v průběhu dalšího života (zejména jde o nádory tlustého střeva a vaječníků).

Lze to ještě napravit?

Pro epigenetické změny naštěstí platí, že jsou vratné. Pokud tedy vaše hmotnost a zdravotní stav v okamžiku početí nebyly ideální, je o to důležitější dbát o zdravý životní styl vašich potomků – zejména o to, aby měli zdravou výživu a dostatek pohybu. Pomoci může i preventivní užívání některých doplňků stravy (riziko rakoviny například výrazně snižuje kurkumin, v dosažení a udržení zdravé hmotnosti pomůže třeba EGCG ze zeleného čaje).

Vždy by ale mělo platit, že když zatoužíme po dítěti, měli bychom nejprve dát do pořádku vlastní zdraví a vlastní životní styl. A platí to nejen pro budoucí tatínky, ale zejména pro maminky – ty totiž epigenetické změny nepředávají jen prostřednictvím svých vajíček, ale řadu dalších budou u dítěte vytvářet v průběhu celého těhotenství.