Stres otců zhoršuje zdraví potomků

Stres otců zhoršuje zdraví potomků

Při stresu dochází k negativním změnám genetické informace, které se při početí předávají na potomky. Poté u nich zvyšují riziko depresí, cukrovky, obezity a dalších potíží.

Svým dětem nepředáváme při početí pouze svoji genetickou informaci. Na naši DNA totiž v průběhu života působí celá řada vlivů, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů. Jde o tzv. epigenetické faktory ovlivňující biochemické reakce, které dokáží vypínat či zapínat určité geny. Tyto epigenetické změny přitom probíhají ve všech buňkách těla, včetně vajíček a spermií, a proto je při početí předáváme potomků spolu s naší genetickou informací.

Riziko deprese, cukrovky a obezity

Jedním z negativních epigenetický faktorů, které aktivitu našich genů ovlivňují, je stres (mimo jiné i proto zvyšuje riziko vzniku mnoha onemocnění). Podle výzkumů se však právě epigenetické změny působené stresem přenášejí při početí na dítě a ovlivňují jeho fyzické i psychické zdraví.
Švýcarská vědkyně Isabelle Mansuyová například se svým týmem dlouhodobě zkoumala chování myší, jež vystavovala různým stresujícím podnětům. Poté u nich odhalila epigenetické změny, které vedly například k rozvoji depresí či poruch metabolismu glukózy. Tyto epigenetické změny se ovšem vyskytovaly i ve spermatu – šlo například o rozdíly v koncentraci pěti důležitých microRNA (ribonukleové kyseliny, které regulují přepis jednotlivých genů na bílkoviny) – a kvůli tom se pak při početí přenesly na jejich potomky. Malé myšky tak rovněž ve zvýšené míře trpěly depresemi a poruchami metabolismu glukózy, ačkoliv samy žádný stres nezažily.
K podobným výsledkům pak dospěl i tým čínských vědců z Šanghajské univerzity. Ti potvrdili, že stres myších otců vede k vysokému riziku rozvoji diabetu a obezity u jejich potomků.
V případě stresu u matek pravděpodobně rovněž dochází k předávání negativních epigenetických změn při početí, to však lze při výzkumu jen těžko odlišit od vlivů v průběhu těhotenství, proto podobné výzkumy obvykle pracují pouze s vlivem otců.

Co předáme svým dětem?

Závěr je tedy jednoznačný: můžeme mít dobrou DNA, pokud se však v průběhu života vystavujeme negativním epigenetickým vlivům (kromě stresu je to například nezdravá strava, nedostatek pohybu, kouření či znečištěné životní prostředí), dochází v oblasti našich genů k negativním změnám, které pak předáváme svým potomkům.
Pro zdraví našich dětí proto nestačí dbát o to, aby o sebe matka správně pečovala v průběhu těhotenství. Oba partneři by se zároveň měli dostatečně dlouho před početím snažit o to, aby ozdravili svou DNA tím, že se pokusí zvrátit negativní epigenetické změny vzniklé v průběhu života.
Pokud se nemohou vyvarovat stresu, je potřeba jeho dopad na DNA vyrovnávat pravidelným pohybem, zdravou stravou a dostatkem spánku a také tím, že se vyvarují dalších negativních epigenetických faktorů (například kouření a nadměrnému pití alkoholu).
Pomoci mohou i doplňky stravy s epigenetickými účinky, například epigalokatechin galát (EGCG) ze zeleného čaje, kurkumin, extrakt z granátového jablka, extrakt z rozmarýnu či šišáku bajkalského.

Zdroje informací
Gapp, K., et al. Implication of sperm RNAs in transgenerational inheritance of the effects of early trauma in mice. Nat Neurosci,  17, 667–669 (2014).

Wu, Lu, and Jiao et al. . Paternal Psychological Stress Reprograms Hepatic Gluconeogenesis in Offspring. Cell Metabolism. Volume 23, Issue 4, p735–743, 12 April 2016

Zanechat odpověď
Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.