Stres otců zhoršuje zdraví potomků

Při stresu dochází k negativním změnám genetické informace, které se při početí předávají na potomky. Poté u nich zvyšují riziko depresí, cukrovky, obezity a dalších potíží.

Svým dětem nepředáváme při početí pouze svoji genetickou informaci. Na naši DNA totiž v průběhu života působí celá řada vlivů, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů. Jde o tzv. epigenetické faktory ovlivňující biochemické reakce, které dokáží vypínat či zapínat určité geny. Tyto epigenetické změny přitom probíhají ve všech buňkách těla, včetně vajíček a spermií, a proto je při početí předáváme potomků spolu s naší genetickou informací.

Riziko deprese, cukrovky a obezity

Jedním z negativních epigenetický faktorů, které aktivitu našich genů ovlivňují, je stres (mimo jiné i proto zvyšuje riziko vzniku mnoha onemocnění). Podle výzkumů se však právě epigenetické změny působené stresem přenášejí při početí na dítě a ovlivňují jeho fyzické i psychické zdraví.
Švýcarská vědkyně Isabelle Mansuyová například se svým týmem dlouhodobě zkoumala chování myší, jež vystavovala různým stresujícím podnětům. Poté u nich odhalila epigenetické změny, které vedly například k rozvoji depresí či poruch metabolismu glukózy. Tyto epigenetické změny se ovšem vyskytovaly i ve spermatu – šlo například o rozdíly v koncentraci pěti důležitých microRNA (ribonukleové kyseliny, které regulují přepis jednotlivých genů na bílkoviny) – a kvůli tom se pak při početí přenesly na jejich potomky. Malé myšky tak rovněž ve zvýšené míře trpěly depresemi a poruchami metabolismu glukózy, ačkoliv samy žádný stres nezažily.
K podobným výsledkům pak dospěl i tým čínských vědců z Šanghajské univerzity. Ti potvrdili, že stres myších otců vede k vysokému riziku rozvoji diabetu a obezity u jejich potomků.
V případě stresu u matek pravděpodobně rovněž dochází k předávání negativních epigenetických změn při početí, to však lze při výzkumu jen těžko odlišit od vlivů v průběhu těhotenství, proto podobné výzkumy obvykle pracují pouze s vlivem otců.

Co předáme svým dětem?

Závěr je tedy jednoznačný: můžeme mít dobrou DNA, pokud se však v průběhu života vystavujeme negativním epigenetickým vlivům (kromě stresu je to například nezdravá strava, nedostatek pohybu, kouření či znečištěné životní prostředí), dochází v oblasti našich genů k negativním změnám, které pak předáváme svým potomkům.
Pro zdraví našich dětí proto nestačí dbát o to, aby o sebe matka správně pečovala v průběhu těhotenství. Oba partneři by se zároveň měli dostatečně dlouho před početím snažit o to, aby ozdravili svou DNA tím, že se pokusí zvrátit negativní epigenetické změny vzniklé v průběhu života.
Pokud se nemohou vyvarovat stresu, je potřeba jeho dopad na DNA vyrovnávat pravidelným pohybem, zdravou stravou a dostatkem spánku a také tím, že se vyvarují dalších negativních epigenetických faktorů (například kouření a nadměrnému pití alkoholu).
Pomoci mohou i doplňky stravy s epigenetickými účinky, například epigalokatechin galát (EGCG) ze zeleného čaje, kurkumin, extrakt z granátového jablka, extrakt z rozmarýnu či šišáku bajkalského.