Pochopit epigenetiku vyžaduje studijní úsilí

Pochopit epigenetiku vyžaduje studijní úsilí

Na stránkách www.epivyziva.cz můžete číst pravidelně její blog o epivýživě a epigenetice. Její články však můžete znát i z časopisů, jako jsou Run, Puls nebo Meduňka. Mimo to je vášnivou běžkyní a maminkou tří dětí. Jak se epivýživa projevila v jejím životě, proč je pro ni běh tak důležitý a jak vám může prospět epigenetická strava? To vše prozradila v dnešním rozhovoru Mgr. Blanka Gololobovová.

Blanko vzpomenete si ještě na ten den, kdy vás poprvé potkala epigenetika?
Nebyla to otázka jednoho dne. Epigenetika bylo původně jen jedno z témat, o které jsem se začala zajímat coby novinářka. Oproti jiným tématům však bylo o poznání těžší do ní proniknout hlouběji, pochopení souvislostí přeci jen vyžaduje jisté studijní úsilí. Čím více času jsem tomu ovšem věnovala, tím více jsem zažívala úžas nad tím, jak do sebe najednou věci krásně zapadají. Velkou radost jsem měla například z toho, jak epigenetika objasňuje psychické souvislosti vzniku nemocí.

S důvěrou se na vás obracejí desítky lidí, na co se nejčastěji ptají jako odborníka přes epivýživu?
Kromě dotazů, co užívat na konkrétní zdravotní problém, se hodně často objevují ty, které se ptají na možnost kombinace doplňků stravy s léky. Epigeneticky působící živiny totiž mají například tak silný vliv na srdečně cévní systém, že některé z nich nelze užívat třeba spolu s léky na ředění krve. Osobně bych pochopitelně viděla mnohem radši, kdyby lidé nebrali léky při každém mírném zvýšení tlaku či cholesterolu, ale zkusili napřed upravit životosprávu, zhubnout, popřípadě hledali pomoc u přírodních prostředků, jaké nabízí právě třeba epigenetika. To by totiž minimálně devadesáti procentům z nich pomohlo ze všeho nejvíc a naštěstí přibývá i lékařů, kteří podobný přístup upřednostňují. Pokud ale už člověk nějaký lék užívá, není možné jej jen tak vysadit, a doplňky stravy je pak třeba volit velmi obezřetně.

Jmenoval jsem tady časopisy, webové stránky. Byla jste i několikrát hostem v televizním pořadu Pocity s Mistou na TV Kino Svět, kde jste hovořila o epigenetice. Máte pocit, že se začínají média konečně více zajímat o tuto problematiku?
Zatím to žádná sláva není, ale je to dáno i tím, že je to problematika komplikovaná. Vtěsnat do jednoho krátkého článku vysvětlení hlavních principů i nějaká doporučení není snadné.

Teď máte svůj pravidelný blog na webu Epivýživa.cz, to je fajn příležitost lidem udělat větší představu o co jde v tomto oboru, že?
Snažím se, ale obávám se, že to bude ještě běh na hodně dlouho trať. Někdy mám pocit, že se mi ty nejdůležitější zásady nedaří vysvětlovat ani mým blízkým (úsměv).

Běh je dnes velké téma pro média, výrobce sportovního vybavení a doplňků, pro výrobce běžeckých bot, prostě je to trend, je to in. A vy jste o tom všem psala i do specializovaného magazínu Run. Vidíte z vašeho pohledu běh jako fenomén? Protože časopis o skákání přes kozu neznám, takže mám pocit, že běh nás bude ještě dlouho všudypřítomně obklopovat, pletu se?
Nepletete. Je to tím, že běh je v mnoha ohledech výjimečný. Většina lidí sice začne běhat proto, aby zhubli, ti, kteří u něj vydrží, v něm ale obvykle objeví nějaký další, hlubší rozměr. Podle mě je to hodně dáno tím, že dneska lidé mají k dispozici spoustu „instantních“ zážitků, které mohou prožít v pohodlí, bez jakéhokoliv většího úsilí. Jenže náš mozek je nastaven tak, že čím těžší je dosažení určitého cíle, tím větší uspokojení nám to přinese. Řada z nás má navíc intenzivní potřebu neustále testovat své hranice a snažit se je posunout dál, což je ostatně také velice efektivní prostředek pro sebepoznání a osobní růst. Někdo kvůli tomu leze třeba na Everest, ale to nikdy nebude pro každého, zatímco v běhu může s ohledem na své možnosti překonávat sám sebe téměř každý – někdo se může snažit prolomit čtyřhodinovou hranici na maratonu, zatímco pro jiného bude výzva uběhnutí pěti kilometrů v kuse.

Na druhou stranu ale neplatí, že běh je tou jedinou pravou cestou ke zdraví a spokojenosti. V zásadě platí, že bychom měli do svého života zařadit co nejvíce pohybu, ale nemusí přitom zrovna podávat sportovní výkony. Je vhodné se snažit hodně chodit, ale počítá se i třeba práce okolo domu a zahrady, spíše však ta fyzicky náročnější – tedy spíše štípání dříví, sekání kosou, hrabání listí či rytí záhonků než popojíždění se sekačkou nebo sázení kytiček. Člověk, který stráví dvě hodiny denně prací na zahradě, na tom může být ve výsledku mnohem lépe než ten, který si jde třikrát týdně zaběhat a zbytek času tráví vsedě.

Abychom udrželi téma – které byliny a živiny doporučujete pro nadšence do běhu? Myslím z hlediska epivýživy pro podporu kloubů, kostí…
Na klouby je ideální boswelie v kombinace s kolagenem, čas od času je to navíc vhodné podpořit ledvinovým čajem (pijeme ho ideálně dvakrát do roka alespoň tři týdny v kuse). Existují ale byliny, které dokáží přímo ovlivňovat výkonnost, přesněji řečeno podpořit adaptační procesy probíhající v reakci na trénink. Skvělé je například granátové jablko, astaxantin, kurkumin či kvercetin.

Co doporučíte nám mužům – řekněme vzorku takových aktivních třicátníků. Vedeme firmy, máme děti a minimum času pro sport a pohyb obecně. Čím podpořit naše zdraví?
Pohyb je základ, je to silný epigenetický činitel a bez něj je těžké udržet si dobré zdraví. Nehledě na to, že po třicítce se zpomaluje metabolismus, a pokud se sebou člověk něco nedělá, obvykle začne přibírat. Alespoň dvacet minut svižné chůze třikrát týdně dokáže do svého rozvrhu zařadit úplně každý a o víkendu se alespoň hodinka také určitě najde – ideálně na nějakou pohybovou aktivitu s dětmi, aby odmalička braly pohyb jako běžnou součást života. Další doporučení z pohledu epigenetiky se v podstatě shodují s tím, co nazýváme zdravým životním stylem – tedy zdravě jíst, nekouřit, nepřehánět to s alkoholem, stresovat se pouze přiměřeně… Správně zvolené doplňky stravy pak mohou pomoci poměrně zásadně – muži v tomto věku obvykle dobře reagují například na granátové jablko či kurkumin.

Jako maminka dětí – doporučujete zavádět podpůrné epigenetické produkty i pro nejmenší?
Osobně zastávám názor, že pro zdravé děti jsou doplňky stravy zbytečné. Pokud mají pestrou, zdravou stravu, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu a především dostatek lásky ze strany rodičů, obvykle prospívají dobře. To vše, co jsem jmenovala, jsou totiž velice významné epigenetické faktory, které prokazatelně ovlivňují aktivitu řady důležitých genů. Po doplňcích stravy bych sahala až v případě nějakého problému.

Jako táta, který se stará o to, co jeho děti jedí a v jakém prostředí vyrůstají, s vámi souhlasím. S dětmi žijeme v horách, mají čisté prostředí, přírodu, kvalitní biostravu, ale přesto všechno – třeba takový rybí tuk dostávají pravidelně, protože klasicky upravenou rybu nesní. Co z doplňků epivýživy doporučíte rodičům dětí, které třeba nejedí vůbec maso?
Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou pro vývoj dítěte zásadní. Určitě by je měly užívat těhotné a kojící ženy, v pozdějším věku by mělo stačit, pokud děti pravidelně jedí ryby a rostlinné oleje s vysokým obsahem omega-3, třeba lněný nebo konopný. U dětí, které ryby odmítají, je užívání rybího oleje velmi vhodné. Maso v zásadě nutné není, doporučovala bych ale v jídelníčku ponechat právě ty ryby, z rostlinných zdrojů se doplňují hůře jak omega-3, tak třeba jódu. Častou chybou v jídelníčku dětí (a zdaleka nejen vegetariánských) je nedostatečný příjem bílkovin dále hodně škodí přemíra jednoduchých cukrů, naopak tuky, pokud nejdou přepálené, až tak nevadí, a to ani ty živočišné. Naopak třeba máslo, ovšem jen to od volně se pasoucích krav, je vynikajícím zdrojem vitaminu K2, jehož nedostatek je v dětské populaci častý a vede například k vyšší kazivosti zubů.

(REDAKCE)

Zanechat odpověď
Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. *