Deprese? Zkuste kurkumin nebo omega-3!

Geny hrají při vzniku deprese stěžejní roli. Jak je podpořit pomocí principů epigenetiky? Vědci již dlouho věděli o tom, že riziko deprese se zvyšuje, pokud touto nemocí trpí někdo další z rodiny. Prokázaný vliv dědičnosti se však pohyboval jen mezi 31 a 42 %, což není nijak vysoké číslo. Toto dilema vyřešila věda jménem epigenetika. Odhalila totiž, že za vznikem depresí stojí zejména vnější vlivy, které ovlivňují funkce jednotlivých genů v naší DNA.

V naší DNA bezpochyby existují geny, které zvyšují naši náchylnost vůči chronickému stresu a depresím. To, jestli se u člověka deprese nakonec rozvine, či nikoliv, je ovšem závislé na tom, nakolik jsou příslušné geny funkční. Existují totiž biochemické reakce, které dokáží určité geny zcela vypnout, či naopak zapnout. Jsou to tzv. epigenetické reakce a patří mezi ně zejména metylace genů a acetylace histonů.

Většina z epigenetických změn postihujících DNA je navíc dědičná – předává se při oplození z rodičů na potomky stejně jako jejich vlastní geny. To pak vysvětluje fakt, že se deprese často vyskytuje v rámci stejné rodiny. Naštěstí ale zároveň platí, že epigenetické procesy jsou zvratné, takže je možné epigenetickou cestou nejen snížit riziko, že se u dítěte depresivních rodičů deprese objeví, ale zároveň i podpořit léčbu tam, kde již nemoc vznikla.

Co ovlivňuje naše geny?

Jedním z podnětů, které dokáží epigenetickou cestou zásadně ovlivňovat funkci genů, je stres, zvláště ten chronický. U osob, které jsou mu vystaveny, se totiž mění v těle hladina enzymů histondeacetyláz (zejména jde o pokles enzymů HCAC2 a HDAC5), které se účastní vypínání určitých genů – podporují totiž průběh reakcí, při nichž je odstraňována acetylová skupina z bílkovin vytvářejících prostorové struktury genů, a tyto geny pak nemohou být přečteny. Zvláště problematické je přitom snížení acetylace histonů v části mozku zvané hipokampus.

Rozdíly u depresivních pacientů pak byly zaznamenány i u dalších epigenetických reakcí – metylace genů a metylace histonů. Jedním z genů, které jsou zapojeny do vzniku deprese, a přitom citlivě reagují na epigenetické změny, je například gen řídící produkci nervového růstového faktoru BDNF, což je bílkovina, která reguluje změny na synapsích (místa, kde si nervové buňky předávají své signály).

Epigenetika dokonce může ovlivnit i to, jestli člověk bude chtít vlivem depresí spáchat sebevraždu – u 60 % sebevrahů například vědci objevili poruchu epigenetické regulace genu TrkB.T1.

Chudoba i nedostatek lásky

Stres, který depresi vyvolá, může být různého charakteru. Zvláště v citlivém období dětství a dospívání to může být i nízký socioekonomický status čili chudoba, která dítě vyčleňuje z kolektivu vrstevníků. Studie, zveřejněná vloni v odborném časopise Molecular Psychiatry přitom prokázala, že mechanismus vzniku deprese je i v tomto případě tzv. epigenetického charakteru.

U dospívajích z rodin stižených chudobou totiž vědci prokázali zvýšenou metylaci v oblasti genu SLC6A4, který je důležitý pro transport molekul serotoninu. Serotonin je neurotransmiter, tedy jedna z látek zajišťujících přenos nervových vzruchů, přičemž jeho nedostatek úzce souvisí s depresemi a úzkostí. Metylace zmíněného genu navíc zvyšuje aktivitu amygdaly, což je část mozku, která hraje důležitou roli v reakci na ohrožení.

Ještě větším stresorem, který může spustit depresivní nebo úzkostné poruchy, je nedostatek mateřské lásky. Výzkumy například prokázaly, že když jsou myši v ranném dětství ochuzeny o mateřskou lásku a péči, způsobuje to epigenetické změny některých genů, které u nich způsobují vyšší výskyt depresí a úzkosti (zejména H3K9). Ještě zajímavější je ale to, že těmito problémy trpěli i jejich potomci, kteří o láskyplnou péči po narození ochuzeni nebyli – jejich matky jim totiž spolu se svými geny předaly i epigenetické změny vedoucí k depresím a úzkosti.

Dědičnost je ovšem prokázaná i z opačné strany – stresovaní otcové předávají svým potomkům epigenetické změny na své DNA, které u nich zvyšují riziko, že budou trpět depresemi.

Důležitá role výživy

Roli při vzniku deprese ovšem mohou hrát i škodliviny ze životního prostředí. Když například vědci vystavili březí potkaní matky působení metylrtuti, došlo u nich k epigenetickým změnám právě ve výše uvedeném genu pro BDNF.

Podstatný je i vliv výživy. Bylo například prokázáno, že nedostatek určitých vitaminů a minerálů může vést k rozvoji deprese – zejména se to týká vitaminu D, kyseliny listové, vitaminu B12 a zinku, jež vykazují i epigenetický efekt. Důležitý je i příjem chromu a také aminokyseliny 5-hydroxy tryptofanu. Ta sice nemá epigenetické účinky, tělo ji však využívá k syntéze serotoninu. Pozitivní epigenetický efekt, který se projeví i v oblasti depresí, má i pravidelný pohyb.

Užitečné doplňky stravy

Pak jsou tu ale i živiny a byliny s epigenetickými účinky, které se užívají jako doplňky stravy. Mnohé z nich mají i výrazný protidepresivní efekt právě díky působení na geny, které se vznikem deprese souvisí.

Kurkumin

Žluté barvivo obsažené v koření kurkuma (součást kari) zlepšuje tvorbu růstového faktoru BDNF a tím stimuluje tvorbu nových neuronů v hipokampu. Ovlivňuje také syntézu enzymů, které se přímo účastní epigenetických reakcí (histon deacetylázy, histon acetyltransferázy a DNA metyltransferázy).

Kurkumin rovněž opravuje poškození mitochondrií a podporují jejich funkci. Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a jejich narušená funkce může způsobovat deprese a nadměrnou únavu. Roli může hrát i protizánětlivé působení kurkuminu, protože v mozku osob s depresí se záněty vyskytují ve větší míře než u těch zdravých. Nicméně není zatím jasné, jestli zánět způsobuje depresi, nebo naopak deprese způsobuje zánět.

U kurkuminu také platí, že pro dobré vstřebávání je nutné ho konzumovat spolu s piperinem (ten je obsažen například v černém pepři).

Omega-3

Nenasycené mastné kyseliny omega-3 mají pozitivní vliv prakticky na všechny mozkové funkce, což zahrnuje i protidepresivní působení. Výzkum australských vědců prokázal, že přidání této živiny do jídelníčku snižuje výskyt depresí až o 25 %, přičemž efektivněji to funguje u žen.

Boswelie

Tato rostlina, známá také jako kadidlovník pilovitý, navozuje epigenetickou cestou změny v hipokampu, které mohou přinést výraznou úlevu při depresích.

Granátové jablko

Pozitivní efekt při depresích má i to ovoce s epigenetickými účinky. Zajímavé rovněž je, že u žen pozitivně ovlivňuje i depresivní stavy související s menopauzou. Kromě toho podporuje i paměť a další kognitivní funkce.