Olivový olej: je opravdu zdravý?

Olivový olej: je opravdu zdravý?

Antioxidant s protizánětlivými účinky, který pomáhá předcházet rakovině či chorobám srdce a cév – to je olivový olej. Problém je však v tom, že bezchybně funguje především v kontextu středomořské diety.

Středomořská dieta patří mezi nejzdravější stravovací systémy. Právě ona je příčinou, proč obyvatelé Středomoří totiž navzdory poměrně vysoké konzumaci tuků trpí oproti zbytku Evropy méně často kardiovaskulárními nemocemi, rakovinou, ale i Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí. Jednu ze základních složek středomořské diety přitom tvoří olivový olej.

 

Mimořádná síla antioxidantů

Olivový olej je tekutý poklad a vděčí za to celému komplexu účinných látek. Důležitý je zejména obsah esenciálních nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny alfa-linolové a olejové. Oproti jiným rostlinným olejům navíc obsahuje vysoký podíl mononenasycených mastných kyselin (pouze s jednou dvojnou vazbou), které jsou oproti těm polynenasyceným výrazně stabilnější a nezpůsobují v zažívacím traktu tvorbu žlučových kyselin, které zvyšují riziko vzniku rakoviny. Mononenasycené mastné kyseliny jsou také velice účinné při snižování hladiny cholesterolu v krvi.

Možná ještě důležitější složkou je ale komplex rostlinných polyfenolů, které vynikají svými antioxidačními účinky – jeden z nich, hydroxythyrosol, dokonce patří mezi nejsilnější přírodní antioxidanty vůbec. Tyto polyfenoly pomáhají neutralizovat volné radikály, které v organismu páchají mnoho škod. Reagují například s tuky v buněčných membránách, čímž urychlují stárnutí buněk, a poškozují také bílkoviny, enzymy a mitochondrie, což vede ke vzniku zánětlivých procesů a metabolických poruch. Právě působení volných radikálů neboli oxidativní stres patří mezi důležité příčiny nemocí srdce a cév, Alzheimerovy a Parkinsovy choroby, cukrovky rakoviny, artrózy a dalších potíží.

Mezi fenolické sloučeniny v olivovém oleji patří i oleocanthal, který má výrazné protizánětlivé účinky a prokazatelně tak působí proti některým typům rakoviny, Alzheimerově a Parkinsonově chorobě či degenerativním kloubním onemocněním. Zánětlivé procesy se ovšem podílejí i na vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky, obezity a dalších potíží.

Jak olivy krotí geny

Fenolické sloučeniny v olivovém oleji vynikají nejen svou schopností ničit škodlivé volné radikály, ale dokáží dokonce ovlivňovat naši genetickou informaci prostřednictvím epigenetického působení. Regulují totiž průběh biochemických reakcí, které vypínají či zapínají jednotlivé geny v DNA.

Právě epigenetickému působení polyfenolů vděčí olivový olej za svůj mimořádný protizánětlivý účinek. Tyto látky totiž ovlivňují aktivitu genů řídících produkci enzymů jménem cyklooxygenázy (COX), které hrají klíčovou roli při vzniku zánětlivých procesů. Jde mimochodem o stejný princip působní, na kterém fungují protizánětlivé léky typu aspirinu či ibuprofenu. Olivové polyfenoly navíc ovlivňují i geny nutné pro aktivaci tzv. transkripčního faktoru NF-kB, který vznik zánětu rovněž podporuje.

Olivový olej ovšem působí i přímo na geny, které ovlivňují naši odolnost vůči rakovině. Snižuje například metylaci genu promotoru CNR1, který patří mezi tzv. tumor supresorové geny – potlačuje tedy růst nádorů, v tomto případě nádorů tlustého střeva a konečníku. Pokud je jeho promotor metylovaný, aktivita genu klesá. Pravidelná konzumace olivového oleje dokáže úroveň metylace snížit až o 50 %, což výrazně snižuje i riziko rakoviny.

Aby se ovšem mohlo epigenetické působení olivového oleje projevit, je nutné jej konzumovat prakticky denně a v dostatečném množství. U obyvatel Středomoří ostatně tvoří až 30 % denního energetického příjmu, pár kapek do salátu tedy rozhodně nestačí. Můžete ale jeho účinky podpořit užíváním doplňků stravy s olivovými polyfenoly.

K oleji přidejte bylinky

Jak už ovšem jsme zmínili, funguje olivový olej nejlépe v rámci komplexu středomořské diety. Pokud jím pouze doplníte běžný středoevropský jídelníček, může to přinést některá úskalí.

To první se skrývá ve faktu, že rodina cyklooxygenáz zahrnuje celkem dva enzymy. Ten s označením COX 2 v těle moc nechceme, protože zvyšuje míru zánětlivých procesů a zatímco akutní zánětlivé procesy jsou pro tělo většinou přínosem, protože například podporují hojení zranění, ty chronické jsou pro zdraví jednoznačně škodlivé (zvyšují například riziko vzniku srdečně cévních chorob, cukrovky či některých typu rakoviny), a proto je důležité tovrbu COX 2 spíše potlačovat. Tento enzym má ale i „hodného bratříčka“ COX 1, který je nezbytný pro ochranu sliznice trávicího traktu a jeho produkci proto potlačovat nechceme. Problém je ale v tom, že olivový olej sníží nejen produkci COX 2, ale zároveň s tím i COX 1.

Středomořská kuchyně řešení má. Hojně totiž využívá byliny, jako je rozmarýn, bazalka či šalvěj, které mají rovněž epigenetické účinky – kromě toho, že potlačují produkci COX 2, ovšem mají i příznivý vliv na produkci COX 1. Pokud tedy i vy chcete zvýšit konzumaci olivového oleje, přidejte k němu i pořádnou hrst středomořských bylinek. Možné je i užívání například doplňků stravy s extraktem rozmarýnu.

Dejte si rybičku

Další úskalí se skrývá v nevyváženém poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin. Obě tyto živiny jsou sice pro tělo nezbytné, zároveň však spolu v těle soupeří hned na několika frontách – především pak o skupinu enzymů nezbytných pro produkci tzv. signálních molekul. Jenže zatímco signální molekuly odvozené od omega-3 působí protizánětlivě, ty odvozené od omega-6 naopak vznik zánětu podporují. Proto je důležité, aby „šestky“ ve stravě nad „trojkami“ výrazně nepřevážily. Optimální poměr jejich příjmu je 1 : 1, maximálně ale 1 : 4 ve prospěch „šestek“, jinak se v těle začnou rozbíhat zánětlivé procesy.

Problém ale je, že v naší stravě je tento poměr mnohonásobně vyšší, a právě olivový olej patří mezi rostlinné oleje s nevhodným poměrem obou kyselin (cca 13 : 1 ve prospěch omega-6). To sice není tak strašné jako třeba v případě oleje kukuřičného (83 :1) či slunečnicového (žádné omega-3), stále je to ale výrazně horší poměr než třeba v tolik zavrhovaném másle, které se pyšní poměrem 1,6 : 1. Ve středomořské dietě je tento fakt vyvážen hojnou konzumací ryb a mořských plodů coby nejbohatším zdrojem omega-3, my ale v tomto směru značně pokulháváme. Minimum, které bychom měli dodržovat, jsou dvě porce ryb týdně. Pokud toho nejsme schopni a chceme hojně používat v kuchyni olivový olej, je vhodné opět zvážit doplňování omega-3 prostřednictvím doplňků stravy. V tomto směru je také výhodné užívat jako doplněk stravy olivové polyfenoly, například hydroxytyrosol nebo směsi s vysokým podílem této látky – neobsahují totiž žádný tuk, a tudíž v nich nenajdeme ani žádné omega-6 nenasycené mastné kyseliny.

Zdroje informací

Di Francesco A, Falconi A, Di Germanio C, Micioni Di Bonaventura MV, Costa A, Caramuta S, Del Carlo M, Compagnone D, Dainese E, Cifani C, Maccarrone M, D’Addario C. Extravirgin olive oil up-regulates CB₁ tumor suppressor gene in human colon cancer cells and in rat colon via epigenetic mechanisms. J Nutr Biochem. 2015 Mar;26(3):250-8.

Karen Collins, MS, RD, CDN. Why Olive Oil is Part of Mediterranean Health. American Institute for Cancer Research. http://preventcancer.aicr.org/site/News2?page=NewsArticle&id=9411&news_iv_ctrl=0&abbr=pr_hf

Lisa Parkinson and Russell Keast. Oleocanthal, a Phenolic Derived from Virgin Olive Oil: A Review of the Beneficial Effects on Inflammatory Disease. Int J Mol Sci. 2014 Jul; 15(7): 12323–12334. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4139846/

Beauchamp GK, Keast RS, Morel D, Lin J, Pika J, Han Q, Lee CH, Smith AB, Breslin PA. Beauchamp GK, Keast RS, Morel D, Lin J, Pika J, Han Q, Lee CH, Smith AB, Breslin PA. Nature. 2005 Sep 1;437(7055):45-6.

Schmitz G, Ecker J (2008). The opposing effects of n-3 and n-6 fatty acids. Prog Lipid Res. Mar;47(2):147-55.

Simopoulos AP (2008). The importance of the omega-6/omega-3 fatty acid ratio in cardiovascular disease and other chronic diseases. Exp Biol Med (Maywood). 233(6):674-88.

Zanechat odpověď
Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. *