Geny, které mohou porazit rakovinu

epivyziva.cz/
Share on facebook
Share on twitter
Share on pinterest
Share on tumblr
Share on whatsapp
Share on email
Share on print
Geny, které mohou porazit rakovinu

Na začátku je jedna jediná buňka, se kterou je něco špatně. Na konci obrovský nádor, který může zabít svého nositele. Co rozhoduje o tom, jestli zmutovaná buňka nastoupí právě tuhle cestu? A jak tomu můžeme předejít?

Existuje řada důvodů, proč se z normální, zdravé buňky stane buňka nádorová. Může jít o běžnou chybu, tzv. mutaci, které se v procesu buněčného dělení stávají naprosto běžně. Při tzv. replikaci čili procesu, při němž se podle DNA mateřské buňky vytvoří další, která by měla být totožná, dojde k náhodné změně. Mutaci ovšem mohou vyvolat i další vlivy, ať už fyzikální (například působení radioaktivity), chemické (vliv toxinů z prostředí), ale třeba i působení volných radikálů nebo virová infekce. Výsledkem je buňka, která ztrácí nejen svůj tvar a strukturu, ale především nedokáže správným způsobem komunikovat se svým okolím.

Na druhou stranu, tohle samo o sobě ještě zdaleka neznamená, že člověk onemocní rakovinou. Při obrovském počtu buněk v našem těle, které se opakovaně dělí, se jsou podobné chyby na denním pořádku. Rozhodující je, jestli tělo dopustí, aby se právě tahle buňka mohla dále dělit.

Když buňky páchají sebevraždu

Tělo totiž disponuje mnoha mechanismy, které mu umožňují vzniku zhoubného nádoru předejít.

Imunitní systém – imunitní buňky našeho těla dokáží poměrně efektivně vyhledávat zmutované buňky, které by se mohly stát základem pro vznik nádoru, a následně je ničit. Oslabený imunitní systém proto riziko vzniku nádorů zvyšuje.

Apoptóza – tímto slovem se označuje schopnost, kterou mají v sobě buňky zakódovanou. Pokud dojde k nějaké závažné chybě, zničí samy sebe – jednoduše spáchají jakousi buněčnou sebevraždu. Pokud je ale proces apoptózy narušen, může se poškozená buňka dále dělit.

Kontrola proliferace – zdravá buňka se dělí pouze tehdy, když k tomu z vnějšku dostane signál. Takový signál přitom trvá jen omezenou dobu, takže proces dělení zůstává pod kontrolou. Zmutované buňky ale často mívají narušenou právě komunikaci s okolím, která se odehrává formou buněčné signalizace.  Může se tedy například stát, že signál k dělení není správně ukončen, takže buňka ve svém množení neustává. Dochází k tzv. proliferaci, čili rychlému, nekontrolovanému dělení, které vede právě ke vzniku nádoru.

Zkracování telomerů – na konci chromozomů (tj. struktur, v nichž je uložena DNA), jsou části nazývané telomery. Ty sice nenesou žádnou genetickou informaci, přesto jsou ale pro regulaci fungování buněk velice zásadní. Při každém dělení totiž dojde k jejich zkrácení, a pokud už není co zkracovat, přecházejí do tzv. senescentního stavu, kdy se již nemohou dále dělit. Tento proces vědci považují právě za ochranu před zhoubným bujením, protože při příliš velkém počtu dělení vzrůstá pravděpodobnost vzniku chyb. Problém může nastat, pokud je ve velkém aktivován gen pro tvorbu enzymu telomerázy. Ten je totiž ve většině tělesných buněk vypnutý, pokud ale dojde k jeho zapnutí, telomery se obnovují. Buňka se tím pádem stává prakticky nesmrtelnou.

Zapnout ty správné geny

Pokud všechny výše uvedené mechanismy v těle fungují, je pravděpodobnost vzniku nádoru velice nízká. Jakmile ale dojde k narušení některého z nich, riziko prudce vzrůstá. Velmi důležitou roli zde přitom hrají některé geny v naší DNA.

Ty, které se vznikem rakoviny souvisejí, se přitom dělí na dvě základní kategorie:

  • Protoonkogeny – jde o geny, které podporují růst nádorů. Často například produkují nadměrné množství bílkovin podporujících růst, a proto způsobují proliferaci.
  • Tumor supresorové geny – jde o geny, které tvorbu nádorů naopak potlačují, například tím, že podporují apoptózu (typickým příkladem je například gen p53 nebo bcl-2).

Klíčové tedy je, nakolik jsou zmíněné geny aktivní, tj. jakou měrou probíhají epigenetické reakce, které tyto geny vypínají, nebo naopak zapínají. Ideální stav tedy je, pokud jsou tumorsupresorové geny zapnuté, a protoonkogeny naopak vypnuté.

Při vzniku některých typů nádorů (typicky třeba rakoviny tlustého střeva) hraje velmi důležitou roli i zvýšená míra zánětlivých procesů v příslušné oblasti.

O tom, jak rychle (a jestli vůbec) daný nádor poroste, pak rozhoduje i tzv. angioneogeneze neboli tvorba nových cév. Dokud je totiž nádor ještě malý, přijímají jeho buňky výživu ze svého bezprostředního okolí. Jak ale roste, k buňkám dále od povrchu už se živiny nedostanou. Podmínkou dalšího růstu je proto vybudování vlastního cévního zásobení. Pokud je tedy angioneogeneze potlačena, může nádor doslova vyhladovět.

O aktivitě zmíněných genů ve velmi vysoké míře rozhoduje soubor vlivů z životního stylu a prostředí, které nazýváme epigenetické faktory. Odborníci odhadují, že až 80 % všech případů rakoviny je podmíněno právě životním stylem.

Velkou roli zde hraje výživa – některé její složky vznik nádorového bujení podporují (například nadměrná konzumace nasycených tuků), naopak řada živin má naopak přímý pozitivní epigenetický vliv. Riziko rakoviny dále zvyšuje například kouření, obezita, dlouhodobý stres či mnohé škodliviny z životního prostředí, pozitivně naopak působí pravidelný pohyb.

Užitečné doplňky stravy

Přírodních látek, které mají přímé protirakovinné účinky (především z důvodu epigenetického působení), je celá řada. Zde je malý výběr rozdělený podle toho, na jakém principu fungují.

Podpora apoptózy: kurkumin, boswelie, EGCG, kvercetin, OPC

Kontrola proliferace: astaxantin (u rakoviny prsu dokáže snížit proliferaci až o 40 %), kurkumin, boswelie, granátové jablko, genistein, kvercetin, OPC

Deeaktivace genu pro vznik telomerázy: EGCG

Omezení angioneogeneze: granátové jablko, kvercetin, OPC

Detoxikace karcinogenů: astaxantin (podporuje produkci enzymů zajišťující rozklad karcinogenních sloučenin)

Podpora imunity: astaxantin, čekanka (skvělý zdroj probiotik), kurkumin

Související příspěvky

epivyziva-zahady-strevniho-mikrobiomu-2-cesta-ke-stihlosti-18102021-fb

Záhady střevního mikrobiomu 2: Cesta ke štíhlosti

epivyziva.cz/
epivyziva-zahady-strevniho-mikrobiomu-ovlivnuji-bakterie-inteligenci-29092021

Záhady střevního mikrobiomu: Ovlivňují bakterie inteligenci?

epivyziva.cz/
epivyziva-jak-zmirnit-lupenku-pomuze-zmena-jidelnicku-i-doplnky-stravy-14092021

Jak zmírnit lupénku? Pomůže změna jídelníčku i doplňky stravy

epivyziva.cz/
epivyziva-enzym-ampk-klic-k-hubnuti-a-sportovni-vykonnosti-01092021

Enzym AMPK: klíč k hubnutí a sportovní výkonnosti

epivyziva.cz/