Proč jsme v září ohroženi stresem a úzkostí více než v jiných měsících? U rodičů dětí ve školním věku je to jasné – ti se musejí v září vyrovnávat s návratem k pravidelnému režimu, přípravou do školy, přihlašováním na všemožné kroužky a samozřejmě i s nemalými finančními výdaji, které jsou s tím spojené. Jenže zářijová úzkost běžně postihuje i osoby, které mají už dospělé děti, stejně jako ty bezdětné. Jak je to možné?

Důvodů může být víc. Možná už máme v sobě ještě z dob dětství zafixováno, že září je něco jako druhý Nový rok – čas nových začátků, ale i nových očekávání a zvýšených nároků, které si na sebe klademe. Řada firem navíc jela přes léto v dovolenkovém režimu a nyní začíná na své zaměstnance víc tlačit. Ve městech navíc může hrát roli i to, že s koncem dovolených je najednou všude víc lidí, víc hluku, na silnicích jsou najednou mnohem větší zácpy…

Na náladě nám nepřidá ani snižující se intenzita světla, která může u citlivých osob vyvolávat jak únavu, tak i depresivní a úzkostné příznaky (odborně se tomu říká sezónní afektivní porucha neboli SAD). I když je totiž venku teplé babí léto, doba a intenzita slunečního svitu je stejná jako v březnu.

Co nám tedy může proti stresu a úzkosti pomoci? Zde je pár účinných možností – jak těch notoricky známých, tak těch, o nichž jste možná ještě ani neslyšeli.

Binaurální rytmy

Velmi zajímavá metoda, která dokáže účinně snížit stres a úzkost, se jmenuje binaurální rytmy. A je vlastně docela jednoduchá: Spočívá v tom, že se do každého ucha pouštějí zvuky s mírně odlišnou frekvencí – obvykle s rozdílem 5–30 Hz. Díky tomu začneme ve své hlavě slyšet navíc třetí tón o frekvenci rovnající se rozdílu obou poslouchaných frekvencí.

Když si tedy například pouštíme do jednoho ucha zvuk k frekvenci 400 Hz a do druhého 420 Hz, vnímáme zároveň i tón o frekvenci 20 Hz. Někdy se dokonce používají i rozdíly menší než 3 Hz, při kterých dochází k zajímavému jevu: v hlavě se objeví tón, který jako by rotoval od ucha k uchu.

Metoda to není úplně nová – binaurální rytmy byly popsané už v roce 1839, dlouho ale byly vnímány jen jako kuriozita. Zlom přinesla až série studií publikovaných kolem roku 2000, která prokázala, že při poslechu těchto zvuků dochází ke změnám nervové aktivity, jež se dokonce dají zaznamenat pomocí měření na EEG a MEG (magnetoencefalograf). Další studie pak prokázaly, že binaurální rytmy mají výrazné zklidňující účinky – míra úzkosti sledovaných osob díky nim poklesla o 30 %, a změny při jejich poslechu se dokonce objevily i na EEG.

Nahrávky s binaurálními rytmy najdete běžně na YouTube – stačí do vyhledávání napsat „binaural beats“. Je ovšem nutné je poslouchat se sluchátky.

Lesní terapie

Češi chodí do lesa poměrně často, většinou ale jen na houby nebo na procházku. To Japonci na to jdou vědecky. Právě v této asijské zemi totiž vznikla metoda jménem lesní terapie, což je de facto řízená meditace v lese. Řada studií přitom už potvrdila její pozitivní efekt na zmírnění stresu, úzkosti, depresí, pocitů zmatenosti a únavy, ale i třeba na snížení krevního tlaku nebo zlepšení stavu pacientů s ischemickou chorobou srdeční, chronickou plicní obstrukční chorobou nebo diabetem 2. typu. 

I u nás už existují specializovaní lesní terapeuti, osvěžující meditaci v lese si ale můžete vyzkoušet i sami. Zkuste se třeba během procházky v přírodě na chvíli zastavit a soustřeďte se na zvuky, které slyšíte: Nejprve se zaměřte na hodně vzdálené zvuky, jako je třeba zvuk aut na vzdálené silnici – nijak je nehodnoťte, pouze poslouchejte. Pak přesuňte pozornost na zvuky v bližším okolí, jako je zpěv ptáků nebo šumění stromů. Na závěr se zaposlouchejte do zvuků blízko vašich uší, jako je třeba šustění vlasů o oděv.

Meditaci zaměřenou na pozorování sluchových podnětů můžete samozřejmě vykonávat kdekoliv, v přírodě však má podle výzkumů větší pozitivní efekt, který se projeví například výraznějším snížením tepové frekvence nebo hladiny stresového hormonu kortizolu.

Pozitivní účinek na snížení stresu a úzkosti mají také všechny ostatní druhy meditací. Více zde »

Progresivní svalová relaxace

Tato relaxační metoda není žádná novinka – vytvořil ji Edmund Jacobson již v roce 1930. Její účinky jsou ale opravdu mimořádné: Dle výzkumů dokáže efektivně zmírnit stres, úzkost a také pomáhá při nespavosti (v tomto případě je ideální ji praktikovat před usnutím). Několik studií potvrdilo i účinnost při depresích. Je velmi jednoduchá, takže si ji může osvojit každý, a jako bonus vás naučí lépe vnímat signály vlastního těla. A nemusí zabrat ani moc času – jako velmi účinné se v rámci studií ukázaly nejen progresivní relaxace s délkou blížící se půlhodině, ale i ty trvající méně než 6 minut.

Při progresivní svalové relaxaci v leže nebo v uvolněném polosedu postupně zatínáte a poté uvolňujete jednotlivé svalové skupiny, přičemž postupujete od spodní části nohou (tj. většinou od lýtek) směrem vzhůru a končíte u svalů napínajících pokožku hlavy – pokud ovšem do té doby neusnete.

• Vyberte si vždy jednu svalovou skupinu, například lýtkové svaly na jedné z končetin.
• Pomalu se nadechujte (popřípadě zařaďte po nádechu i krátkou dechovou pauzu) a přitom příslušný sval stáhněte. Stažení by mělo trvat 5–10 vteřin.
• Poté s výdechem daný sval co nejvíce uvolněte. Můžete si pomoci i vizualizací – například si představujte, že máte místo příslušného svalu pytlík s pískem a při výdechu se z něj písek vysypává. Uvolňování by mělo trvat minimálně 20 vteřin. Po výdechu můžete opět zařadit krátkou pauzu.
• Pokud ve svalu cítíte zvýšené napětí (při velkém stresu se to může týkat například hýždí, svalů krku a ramen a pokožky hlavy), můžete pokračovat v uvolňování po několik dalších výdechů, už ale sval při nádechu nestahujte.

Pravidelný pohyb

Když vědci nechali řešit náročný úkol osoby, které se aspoň jednou týdně věnovaly pohybu, a srovnávali je s neaktivními vrstevníky, zjistili, že druzí jmenovaní pociťovali po dokončení úkolu výrazně vyšší pokles nálady, což souvisí s jejich odolností vůči stresu.

Pohyb totiž v těle stimuluje například tvorbu neuropeptidu Y, který pomáhá regulovat spánek, emoce a odolnost vůči stresu. Zvláště silně přitom působí na mozkovou část jménem amygdala, která se zapojuje při zpracování strachu. Právě zvýšená aktivita amygdaly je přitom typická pro osoby trpící úzkostí.

Často se uvádí, že pro snížení míry stresu a úzkosti je ideální aerobní (vytrvalostní) pohyb mírné až střední intenzity trvající kolem 30 minut. Výzkumy ale ukázaly, že podobně efektivní je i silový trénink. Protistresové účinky pohybu se ovšem zvýší, pokud při něm dýcháme nosem.

Jen pozor, abyste to s pohybem nepřihnali – příliš dlouhé i příliš intenzivní tréninky totiž mohou výrazně zvýšit produkci stresových hormonů.

Méně elektroniky, více lásky

Radu omezit čas strávený u chytrých telefonů slýcháme tak často, že už zní jako klišé, přesto se ale vyplatí ji poslechnout. I vědecké studie totiž potvrzují, že množství času, který jim věnujeme, s mírou stresu, strachu a úzkosti úzce souvisí.

Naopak čas strávený s rodinou a přáteli, stejně jako romantické chvilky s partnerem snižují nejen stres a depresivní symptomy, ale i fyzické zdraví. Zároveň ovšem závisí na kvalitě těchto vztahů – pokud od blízkých lidí necítíme podporu, množství stresu naopak roste.

Méně prokrastinace

Když člověk odkládá důležité úkoly a místo toho se jen tak poflakuje nebo se zabývá nedůležitými hloupostmi, má to nejen negativní vliv na jeho pracovní výkonnost, ale zároveň to výrazně zvyšuje míru stresu a úzkosti.

Více světla

Jak už jsme zmínili v úvodu, naši vitalitu, náladu i míru stresu může už na konci září negativně ovlivnit i zkracující se den a nižší intenzita světla. Proto je vhodné trávit co nejvíce času venku, na přirozeném slunečním světle, jehož intenzita je mnohonásobně vyšší než v případě světla v budovách. Zvláště efektivně působí venkovní pohybová aktivita v ranních nebo dopoledních hodinách.

Pomoci můžou i tzv. simulátory slunce neboli světelné boxy, což jsou terapeutická zařízení využívaná při léčbě sezónní afektivní poruchy (SAD).  V podstatě jde o zdroj velmi silného světla, kterému se vystavujeme v ranních hodinách.

Bylinky a doplňky stravy

Pro boj se stresem a úzkostí nám může pomoci i celá řada bylin a doplňků stravy. Klasická evropská fytoterapie využívá ke zklidnění například meduňku, dobromysl, mátu, heřmánek, levanduli nebo bukvici lékařskou, protistresové účinky má ovšem i třeba čaj z jablečných slupek.

Osvědčenou zbraní jsou také adaptogeny neboli látky, které zvyšují odolnost organismu vůči negativnímu působení stresu a rovněž zvyšují hladinu energie a zmírňují únavu. Další možností jsou i byliny se zklidňujícím účinkem.

Růže damašská – efektivně zmírňuje deprese, stres, úzkost a pomáhá i proti nespavosti. Lze ji užívat ve formě oleje či čaje z květů, efektivní je ale i ve formě aromaterapie. Více zde »

Rhodiola – jeden z nejúčinnějších adaptogenů brání vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, chrání nervové buňky, snižuje míru únavy i hladinu glukózy zvýšené vlivem stresu a také při stresu zlepšuje mentální i fyzickou výkonnost. Nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, také díky rhodiole pracují s vyšší rezervou. Více zde »

Ashwagandha – patří mezi velice silné adaptogeny, pomáhá snížit hladinu kortizolu v krvi a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů zvýšenou díky stresu. Kromě toho efektivně zmírňuje úzkost a jde také o osvědčený prostředek proti nespavosti. Více zde »

Maralí kořen – další silný adaptogen vede na jedné straně k poklesu hladiny stresových hormonů, zároveň ale chrání nadledviny, u nichž může dlouhodobý stres způsobit vyčerpání a snížit jejich schopnost stresové hormony vytvářet. Více zde »

Chmel – je jednou z nejúčinnějších zbraní proti nespavosti. Zároveň zmírňuje podráždění, úzkost, deprese i stres. Více zde »

Mučenka – vyniká svojí schopností zmírňovat úzkost, a to dokonce i úzkost spojenou například s očekávanými operacemi, návštěvou zubaře, zkouškami apod. Pomáhá také při nespavosti a snižuje míru stresu. Více zde »

Stavy, kdy bych vraždila…

Když za vraždu padne u soudu příliš nízký trest, vždycky to vyvolá pozdvižení. To, co se odehrálo počátkem 80. let ve Velké Británii, se ale vymykalo všemu, na co byli doposud lidé zvyklí. Hned dvě vražedkyně totiž v krátké době odešly od soudu pouze s podmíněným trestem. Byl to velký úspěch jejich obhájců, kteří se při soudním líčení vytasili s do té doby nevídanou polehčující okolností: Jejich mandantky prý spáchaly vraždu v důsledku velice silného premenstruačního syndromu (PMS).

Pro veřejnost to byl šok, který snad prvně v historii katapultovat PMS na titulní strany předních deníků, pro odborníky to ale příliš překvapivé nebylo. V předchozích desetiletích už totiž byla publikována řada statistických dat ukazujících, že extrémně negativní fyzické a psychické stavy, které některé ženy zažívají ve dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech krvácení, nezřídka vedou k opravdu nehezkým činům.

Peru se, bourám a piju

Studie, která se v roce 1971 uskutečnila v ženské věznici v Severní Karolíně, například ukázala, že 41 % případů agresivního chování a 43 % přestupků proti vězeňskému řádu měly na svědomí ženy v tzv. období paramenstrua, tj. 4 dny před menstruací nebo v prvních třech dnech menstruace. Jiné výzkumy pak ukázaly, že v tomto období ženy páchají více řešených násilných trestných činů (dle některých studií až v 63 % případů!), častěji ale také končí svůj život sebevraždou, přehánějí to s pitím alkoholu a také mají více vážných dopravních nehod.

Tímto samozřejmě nechci omlouvat vraždu nebo jiné násilné chování. Něčeho takového se ostatně dopouští jen nepatrný zlomek žen, které PMS trpí. Přesto ale stavy, které řada žen ve zmíněném období zažívá, není dobré podceňovat, nebo se jim dokonce vysmívat. PMS totiž ovlivňuje nejen to, jak se žena cítí ve svém těle, ale i její vztahy, pracovní výkonnost a další aspekty života.

Naopak je tedy třeba hledat řešení, jak je alespoň zmírnit, a to ideálně přírodní cestou, která na rozdíl od léků nemá negativní vedlejší účinky.

PMS, nebo PMDD?

Nejprve ale pár slov o tom, co to PMS vlastně je a proč vzniká.

Kromě termínu „premenstruační syndrom“ se můžeme setkat ještě s názvem „premenstruační dysforická porucha“ neboli PMDD. Projevy a příčiny jsou v podstatě totožné, v případě PMDD jsou ale potíže mnohem intenzivnější – jde tedy o extrémní formu PMS, která již ženě vážně komplikuje život. PMDD dle odhadů trpí 3−8 % žen, PMS pak alespoň občas v nějaké formě zažívá většina ženské populace. Například nizozemský průzkum zahrnující 40 000 respondentek ukázal, že premenstruačních změny nálad zažívá 77 % z nich.

PMS i PMDD jsou spojeny s tzv. luteální fází menstruačního cyklu, která přichází po ovulaci a trvá do nástupu menstruačního krvácení. Projevují se jak na fyzické, tak i na duševní rovině. Mezi fyzické příznaky patří například napětí a otoky prsou, ale i celkový pocit opuchlosti a nadmutosti, který je často oprávněný – ve dnech před nástupem menstruace totiž u mnoha žen dochází ke zvýšenému zadržování vody. Vyskytnout se ale mohou i různé bolesti – v podbřišku, ale i bolesti hlavy nebo kloubů. Někdy se objeví i bušení srdce.

Psychické symptomy pak zahrnují velikou škálu možných projevů: Častý bývá intenzivní pocit vnitřního napětí až úzkost, dále podrážděnost a vztek, vyskytnout se ale mohou i depresivní příznaky, apatie, zvýšená únava, poruchy spánku (nespavost, ale i zvýšená potřeba spánku), přecitlivělost (například na odmítnutí nebo kritiku) a plačtivost, snížená, nebo naopak zvýšená chuť na sex, zvýšená chuť k jídlu až záchvatovité přejídání…

Mohou za to hormony?

Příčina PMS a PMDD není dosud spolehlivě objasněna. Na první pohled by se mohlo zdát, že na vině bude hormonální nerovnováha, a v některých případech to skutečně platí. Riziková může být například vyšší hladina estrogenu, ale také příliš nízká hladina progesteronu, či spíše jeho metabolitu jménem allopregnalonon. Ten se totiž v mozku váže na GABA receptory, čímž zvyšuje jejich citlivost na GABA (kyselinu gama-aminomáselnou). Právě GABA je přitom důležitým regulátorem stresu a úzkosti.

To se však týká jen části žen, větší část těch, které PMS nebo PMDD trpí, má naopak hladiny pohlavních hormonů zcela v normě. Příslovečný pes je tady tak spíše zakopán v tom, že jejich centrální nervová soustava příslušné ženy reaguje na přirozené kolísání hormonálních hladin přecitlivěle.

Důležitou roli zde hraje neurotransmiter serotonin. Pokud se vám ve spojení se serotoninem vybaví souvislost s depresemi, není to náhoda. Dokonce platí, že podávání antidepresiv kategorie SSRI, které brání zpětnému vychytávání serotoninu, čímž zvyšují jeho hladinu, velice často přináší při PMDD výraznou úlevu. U žen trpících depresemi je také výskyt PMDD častější.

Jen o serotoninu to ale není. Do hry totiž vstupuje i tzv. opiodní systém – ženy s PMS totiž mají v luteální fázi menstruačního cyklu nižší i hladinu dalšího neurotransmiteru, beta-endorfinu, který mj. tlumí bolest. Tyto ženy tak mohou mít v tomto období i snížený práh bolesti.

Typická je ovšem při PMS i PMDD také míra zánětlivých procesů v těle a snížená produkce faktoru BDNF, což je jakýsi „růstový faktor pro mozek“, který výrazně podporuje tvorbu a ochranu nervových buněk (více zde »).

PMS i PMDD mají určité genetické pozadí, které způsobuje, že v některých rodinách (a u jednovaječných dvojčat) je výskyt typických příznaků častější. Roli ale hrají i epigenetické vlivy – ženy s PMDD například mají abnormálně aktivní některé geny řídících citlivost na pohlavní hormony, zatímco aktivita jiných je naopak abnormálně snížená – to se týká zejména tzv. sítě genů ESC/E(Z).

Méně stresu, více pohybu i světla

Vzhledem k silnému epigenetickému pozadí PMS a PMDD je velice důležitý důraz na zdravý životní styl a eliminaci stresu. Výrazným rizikovým faktorem PMS a PMDD je kouření, negativně ale působí i obezita – každý bod na stupnici BMI zvyšuje riziko potíží o 3 %.

Velice zajímavá je pak souvislost PMS a PMDD s cirkadiálními rytmy, tedy s vnitřními biologickými hodinami. Opět to není náhoda, protože právě vnitřní biologické hodiny velice úzce souvisí s hormonálním systémem. Ženy PMS a PMDD mají typicky nižší hladiny „spánkového“ hormonu melatoninu, což může vést k poruchám spánku, s cirkadiálním rytmem ovšem úzce souvisí i produkce řady pohlavních hormonů. Proto není překvapivé, že ke zmírnění příznaků PMS obvykle dochází při světelné terapii. Ta se obvykle používá u lidí trpících sezónní afektivní poruchou (SAD, lidově „zimní deprese“) a spočívá v ranním působení velice jasného světla, další velice vhodnou oblastí jejího použití je ale i PMS a PMDD.

Problematický je pak vztah výživy a PMS. Postižené ženy totiž v luteální fázi cyklu nejen často navyšují svůj energetický příjem, ale zároveň přitom upřednostňují stravu bohatou na sacharidy a tuky a chudou na bílkoviny. To ale ve výsledku může příznaky PMS zhoršit (byť výsledky studií na toto téma nejsou úplně jednoznačné). Typický je ale zároveň deficit mikronutrientů.

Celkově je při PMS doporučován klást důraz na zdravý vyvážený jídelníček, omezit množství cukrů s vysokým glykemickým indexem a tuků. Vhodné je dbát na dostatečný příjem vlákniny, vápníku a omega-3 a také omezit příjem soli, kofeinu a alkoholu. Vhodnější je jíst častěji menší porce (až 6x denně).

Zásadní je i pravidelný pohyb, zejména ten aerobního charakteru – 3 měsíce pravidelného aerobního cvičení vedlo v rámci studií jak ke zmírnění příznaků PMS, tak i menstruačních bolestí.

Užitečné doplňky stravy

Výraznou úlevu při PMS a PMDD může přinést užívání některých mikronutrientů, ale i živin a bylin s epigenetickým působením.

Vápník

Ženy s PMS mají obvykle nižší příjem i hladiny tohoto minerálu. V rámci jedné studie pak denní užívání 1200 mg uhličitanu vápenatého snížilo intenzitu příznaků v průměru o 48 %.

Hořčík

Tento minerál hraje důležitou roli ve fungování nervového systém, a proto je jeho dostatečná hladina velmi důležitá.

Železo

Zvýšený příjem železa, zejména toho nehemového (tj. rostlinného původu) snižuje riziko rozvoje PMS.

Zinek

Jedna ze studií ukázala, že užívání zinku po dobu 24 týdnů snižuje závažnost projevů PMS a celkově zlepšuje kvalitu života.

Vitaminy skupiny B

Ke zmírnění příznaků PMS může vést užívání vitaminu B1 (thiaminu), a vitaminu B6 (pyridoxinu).

Vitamin D3

Pokud žena trpí nedostatkem tohoto vitaminu, zvyšuje to riziko vzniku PMS i intenzitu příznaků.

Omega-3

Příjem těchto nenasycených mastných kyselin je klíčový pro boj se zánětem, a proto může zmírnit i některé příznaky PMS.

Mučenka

Je především mocnou zbraní proti úzkosti, zároveň ale pomáhá i zmírnit nejen bolesti při menstruaci, ale i bolesti a podráždění ve dnech, které jí předcházejí.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou známé svým působením proti depresi a úzkosti, kromě toho ale pomáhají též zmírnit nepříjemné psychické příznaky ve dnech před menstruací, a to podobně účinně jako užívání antidepresiv s účinnou látkou fluoxetin.

Reishi

Tato medicinální houba je silný adaptogen a pomáhá ve dnech před menstruací zmírnit pocity únavy, ospalost, ale i nervozitu.

Drmek obecný

Bylinka s pozitivním vlivem na ženskou hormonální rovnováhu účinně zmírňuje i příznaky PMS.

Jak vlastně vzniká pocit, že nás něco bolí?

V zásadě je možné rozlišit dva základní typy bolesti. Ta první se odborně nazývá nociceptivní. Vzniká v okamžiku, kdy něco podráždí speciální zakončení jménem nociceptory – může to být akutní poškození nějaké části těla, anebo třeba zánět.

Když si například podvrtneme kotník, v okamžiku úrazu to hodně zabolí, protože se podráždí nociceptory v kloubním pouzdře a vazech. V následujících hodinách se bolestivost výrazně sníží, aby druhý a třetí den začala noha bolet mnohem víc. Na poškození jakékoliv tkáně totiž tělo zareaguje vznikem zánětu, který rovněž dráždí nociceptory, a důsledkem je bolest. Jak si povíme za chvíli, tato bolest je z hlediska řešení jednodušší, ať už volíme medicínský, nebo přírodní přístup – k jejímu zmírnění totiž stačí vypnout zánět.

Mnohem problematičtější je pak druhý typ bolesti – bolest neuropatická. Ta vzniká následkem poškození nervových buněk a běžná analgetika na ni bohužel nezabírají.

Cesta bolesti

Je tu ale jeden háček: Mohlo by se zdát, že míra bolesti je přímo úměrná intenzitě podnětu. Tedy že čím těžší předmět nám spadne na palec, tím více nás to zabolí. To si ostatně mysleli i vědci ještě před pár desítkami let. Jenže další výzkumy ukázaly, že skutečnost je jiná. Pocit bolesti totiž nevzniká v poraněném palci, výsledné „au“ totiž vždy zakřičí náš mozek. A to, jak moc bude „křičet“, závisí na hmotnosti spadlého předmětu jen částečně.

Jak už jsme si řekli, při vzniku bolesti (té nociceptivní) musí nejprve dojít k tomu, že jsou někde v těle podrážděna nervová zakončení. Periferní nervy poté vedou signál do míchy a odtud informace pokračuje dále do mozku. A je to právě mozek, který nakonec řekne „au“. A zdaleka to neřekne vždy.

Dobře je to vidět na dětech. Výzkumy ukazují, že když jde dítě na lékařské vyšetření, které může způsobit mírnou bolest, jeho reakce závisí na situaci, ve které vyšetření proběhne. Když je „vhozeno“ od ordinace, kde se ani nestačí rozkoukat a už se na něj vrhne lékař a sestra, potom i na mírný bolestivý podnět reaguje velice citlivě. Strach z neznámého prostředí, zvlášť když se třeba ještě spojí s negativním očekáváním na základě předchozích zkušeností, totiž jeho citlivost na bolest zvýší. Když má ale v ten samý moment k dispozici třeba nějakou novou zajímavou hračku nebo se zaposlouchá do pohádky vyprávěné maminkou, leckdy si ani pomalu nevšimne, že se mu něco děje.

Brána bolesti se otevírá

Proč to tak je? Už v šedesátých letech minulého století přišli vědci s vysvětlením, které nazvali „brána kontroly bolesti“. Objevili totiž v míše místo s latinským názvem substantia gelatinosa, které, zjednodušeně řečeno, rozhoduje o tom, jestli přicházející zprávu o bolesti pustí dál. A to se stane jen v případě, když je bolestivý podnět silnější než nebolestivé podněty přicházející v ten samý okamžik – u dítěte na vyšetření může být takovým silným nebolestivým podnětem třeba právě zaujetí zajímavou hrou.

To ale zdaleka není vše. V dalších letech se totiž postupně ukazovalo, že se na míře vnímání bolesti podílí i celá řada dalších faktorů: naše vnitřní nastavení a prožívání, stres, kognitivní procesy, stav pozornosti, očekávání (třeba ve smyslu „vím, že to bude bolet“) a další individuální faktory. Roli hraje i fungování vnitřního opioidního systému, hormonálního a nervového systému, stav řady specifických receptorů…

Tělo zkrátka disponuje velkou schopností modulace: během doby, po které signál putuje z nervových zakončení do centrální nervové soustavy, dokáže jeho intenzitu snížit. Dělá to například pomocí produkce vnitřních opioidů (např. endorfinů), neurotransmiterů, inhibičních aminokyselin nebo kyseliny gama-aminomáselné (GABA).

A pak je tu ještě důležitý systém, který odborníci označují jako neuromatrix, což je výstup neuronové sítě v mozku. V podstatě lze říct, že bolest není způsobena vlastním podrážděním nějakých receptorů, ale právě reakcí neuromatrix na tento podnět.

Neuromatrix je přitom ovlivněn například geneticky, epigeneticky ale také silnými sociokulturními přesvědčeními nebo očekáváními. Právě neuromatrix také vysvětluje, proč může bolest zmizet, ačkoliv jsme namísto očekávaného silného analgetika dostali pouhé placebo – přesvědčení, že teď už to bolet přestane, je zkrátka natolik silné, že převáží přicházející bolestivé signály.

Akutní, nebo chronická?

Kromě výše zmíněných příčin bolesti (nociceptivní vs. neuropatická) je také třeba rozlišovat, jestli jde o bolest akutní, tedy trvající v řádu dnů až týdnů, nebo chronickou – tj. takovou, která trvá měsíce, ale klidně i roky.

Akutní bolest je sice nepříjemná, ale má smysl: Varuje nás, že se s naším tělem děje něco nesprávného, a tudíž bychom měli udělat nějaké opatření, abychom se ochránili – třeba dát ruku pryč z rozpálené plotny nebo zajít se zlomenou rukou k lékaři. Chronická bolest ale žádný účel nemá, ta jen představuje zcela zbytečné utrpení.

I tady se navíc odehrává jeden paradox: Mohlo by se zdát, že když člověk zažívá bolest dlouho, zvykne si na ni a bude ji lépe snášet. Ale tak to opět není. Po určité době trvání bolesti se totiž začnou na našich neuronech odehrávat změny, které zvýší jejich citlivost. Čím více tedy trpíme, tím více se vůči bolesti stáváme citlivější.

Tyto změny jsou přitom z velké části epigenetického charakteru – jde o změny v aktivitě jednotlivých genů, které mají za následek přeměnu akutní bolesti do bolesti chronické. Ta je přitom velmi závažným problémem s celospolečenským dosahem – odhaduje se totiž, že chronickou bolestí trpí každý pátý dospělý Evropan, v ČR jí tak může být postiženo až 1,5 miliónů lidí. A právě poznatky z oblasti epigenetiky mohou ukázat novou cestu, jak s ní bojovat.

Tělo bolí, duše trpí

Velice úzký je pak vztah bolesti a poruch nálad. Asi každého napadne, že člověk trpící bolestí se cítí mizerně. A tentokrát se žádný paradox nekoná, je to opravdu tak, což potvrzují i výzkumy.

Zatímco akutní bolest vyvolává spíše úzkost, ta chronická má naopak potenciál vyvolat symptomy odpovídající spíše depresi. Podle jedné ze studií si 50 % lidí s chronickou bolestí stěžuje na neustálou únavu, 27 % nedokáže udržovat vztahy s rodinnou a přáteli, 43 % zažívá stavy bezmoci, a 16 % lidí si dokonce ve dnech, kdy je bolest nesnesitelná, přeje zemřít. U lidí s chronickou bolestí je tak 3x vyšší riziko vzniku některých psychiatrických symptomů a také se v jejich případě deprese hůře léčí.

Souvislost je ale i obrácená: člověk, který trpí depresí, má oproti běžné populaci 3x vyšší riziko, že bude trpět chronickou bolestí, a deprese také komplikuje léčbu bolesti.

Chronická bolest má rovněž přímou schopnost ovlivňovat fungování našeho mozku. Například u lidí s chronickou bolestní zad se o 27 % snižuje denzita (tj. hustota) šedé hmoty v některých částech mozku! Chronická bolest také zhoršuje schopnost mozku dosáhnout tzv. default mode – jednotlivé oblasti se v momentě, kdy nemusí řešit žádný úkol, nedokáží deaktivovat, což ve výsledku zhorší činnost mozku.

Z toho tedy vyplývá, že bolest a psychika by se měly léčit ruku v ruce. Je totiž například prokázáno, že pokud lidé s chronickou bolestí užívají antidepresiva, antiepileptika, nebo dokonce neuroleptika, vede to ke zlepšení jejich stavu. Tyto léky sice nemají přímý analgetický účinek, ale mohou zvýšit účinnost analgetik, a v některých případech, zejména u neuropatické bolesti, mohou zafungovat i samy o sobě. Takovouto komplexní léčbu bolesti ale často komplikuje dnešní úzké nastavení lékařských specializací.

Jak si můžeme pomoci sami?

Možnosti léčby bolesti se v rámci klasické medicíny stále rozšiřují. Nejde přitom jen o dokonalejší analgetika, ale i třeba o metody, jako je neurostimulace míchy, která se používá k léčbě neuropatických bolestí u lidí, u nichž už léky nezabírají. My se ale v souladu se zaměřením našich stránek podíváme na možnosti přírodní léčby, která pomůže nejen zmírnit bolest, ale zároveň podpoří i bolavou duši.

Jak už jsem zmínila výše, míru vnímání bolesti výrazně ovlivňují epigenetické procesy měnící aktivitu našich genů. Ty spolurozhodují nejen o tom, jestli se akutní bolest překlopí v chronickou, ale mají i klíčový vliv na intenzitu zánětlivých procesů. Zapínání a vypínání genů přitom můžeme do značné míry ovlivňovat i my sami, a to především svým životním stylem.

Zdravá strava, pohyb i meditace

Základem při boji s bolestí by vždy měl být důraz na vyvážený, zdravý jídelníček. Výzkumy totiž jasně ukazují, že nezdravá strava s nedostatkem klíčových živin chronickou bolest zhoršuje. Právě výživa je jedním z nejvýznamnějších epigenetických faktorů, a úprava jídelníčku tak mj. dokáže měnit i aktivitu genů ovlivňujících vznik zánětu i chronické bolesti.

Jídelníček by měl být nastaven tak, aby co nejvíce potlačoval zánětlivé procesy v těle a podporoval rovnováhu střevního mikrobiomu, jejíž narušení intenzitu zánětů zvyšuje. To znamená především dodržovat tato pravidla:

• vyhýbat se nadměrnému příjmu sacharidů s vysokým glykemickým indexem,
• snížit podíl tuků ve stravě,
• vyhýbat se ultrazpracovaným potravinám, průmyslovým aditivům a alkoholu,
• zvýšit v jídelníčku podíl vlákniny, celozrnných obilovin a luštěnin, ovoce a zeleniny.

Negativní roli hraje i obezita – ta může nejen zhoršovat chronickou bolest, ale také příznaky depresí.

Velmi důležitý je pohyb. Zvláště pro pacienty se silnými chronickými bolestmi je často velmi obtížné najít druh pohybu, který pro ně bude vhodný a přijatelný, ale je to věc, které se opravdu vyplatí věnovat energii. Pravidelný pohyb přiměřené intenzity má totiž výrazné protizánětlivé účinky, snižuje citlivost vůči bolesti, zmírňuje příznaky deprese a úzkosti, ale i únavu a podporuje spánek.

Obecně platí, že ideální je kombinace aerobního pohybu mírné až střední intenzity a posilování. Zvláště aerobní pohyb, který vede ke vzniku únavy, prokazatelně dokáže posouvat práh bolesti a pravděpodobně i obnovovat ztracenou schopnost modulace bolesti. V případě neuropatických bolestí jsou pak velmi vhodné i balanční cviky.

Velmi přínosná může být i jóga, stejně jako dechová cvičení, meditace nebo akupunktura.

Užitečné doplňky stravy

Příznivý vliv na intenzitu bolesti mají obecně ty živiny a byliny, které vynikají protizánětlivým účinkem. Těch je opravdu hodně a vynikají mezi nimi například ty s obsahem polyfenolů. Protože jsem ale zmiňovala, jak velký vliv na vnímání bolesti má náš psychický stav, vybrala jsem tentokrát doplňky stravy, které kombinují protibolestivý účinek s příznivým vlivem na psychiku.

Kurkumin – jde o jeden z nejsilnější přírodních protizánětlivých prostředků, který je zároveň účinný i při neuropatické bolesti. Kromě toho přináší úlevu i při depresích. Více o kurkuminu zde »

Propolis – tento včelí produkt působí proti bolesti hned několika cestami: má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nervových zakončení), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek. Má také ochranný efekt na nervový systém a může pomoci zmírnit příznaky deprese a úzkosti. Více o propolisu zde »

Mučenka pletní – látky obsažené v této rostlině se dokáží přímo vázat na opioidní receptory, a pomáhají tak zmírnit bolest. Navíc má mučenka protikřečové účinky, což je důležité například při bolestivé menstruaci. Zároveň jde o velice účinný prostředek pro snížení úzkosti, který se v mozku váže na GABA receptory. Dokonce dokáže tlumit i úzkost před chirurgickými zákroky nebo třeba před ošetřením u zubaře, což ve výsledku rovněž pomůže zmírnit vnímání bolesti. Více o mučence zde »

Hořčík – tento minerál sice nemá přímý analgetický účinek, prostřednictvím působení na NMDA receptory ale brání vzniku tzv. centrální senzibilizace, a pomáhá tak zvýšit práh bolesti. Jeho podávání po operacích dokonce vedlo ke snížení spotřeby analgetik. Je vhodný i při neuropatických bolestech, stejně jako při fibromyalgii nebo silných menstruačních bolestech. Pomáhá též zmírnit migrénu. Více o hořčíku zde »

OPC – také extrakt z hroznových jader má silné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Osvědčil se například při neuropatických bolestech či při bolestech kloubů způsobených dnou nebo revmatoidní artritidou. Má i protidepresivní účinky. Více o OPC zde »

Šišák bajkalský – tato bylina patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti úzkosti, zároveň ale pomáhá zmírnit i deprese. Má také silné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Více o šišáku zde »

Boswellie – pryskyřice z kadidlovníku pilovitého dokáže efektivně zmírňovat zánět i bolest. Osvědčila se zejména při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou nebo revmatoidní artritidou. Při obou problémech zmírňuje bolest i otok a zlepšuje pohyblivost. Účinná je ale i při jiných typech bolestí a také při depresích. Více o boswellii zde »

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny pozitivně ovlivňují míru zánětu v těle, a to hned několika cestami. Díky tomu pomáhají též zmírnit i bolest. Mají i protidepresivní účinky, přičemž v tomto směru lépe fungují u žen než u mužů. Více zde »

Indol-3-karbinol – látka vznikající z glukobrassicinu obsaženého hlavně v košťálové zelenině je velice účinná při fibromyalgii, což je syndrom zahrnující bolesti různých částí těla, deprese, úzkosti, trávicí a další problémy. Více o indolu zde »

Vitaminy skupiny B – tato skupina vitaminů je nezbytná pro správné fungování nervového systému. Výzkumy zároveň ukazují, že „béčka“ mají schopnost podporovat opravy poškozených nervů a zmírňovat neuropatii. Tudíž jsou velice vhodné při neuropatických bolestech – vysokou účinnost zde prokazuje zejména kombinace vitaminů B1, B6 a B12. V případě depresí je pak vhodné navýšit příjem vitaminů B1, B2 a B5.

Koenzym Q10 – deficit této látky, která je nezbytná pro produkci buněčné energie a antioxidační ochranu, se může projevit zvýšením intenzity zánětů v těle a zhoršením bolestivých příznaků. Důležité je i pro fungování mozku. Více o koenzymu Q10 zde »

Vitamin D3 – zatím sice neexistuje důkaz, že by jeho užívání přímo zmírňovalo bolest, řada studií ale prokázala, že většina pacientů s chronickou bolestí trpí jeho deficitem. Jeho užívání lze proto určitě doporučit.

Silná menstruační bolest ale není normální a rozhodně tedy není potřeba se s ní smířit. Co tedy může pomoci?

Kdy je bolest „normální“?

Stav, kdy žena při menstruaci cítí silnou bolest a křeče, se odborně nazývá dysmenorrhea. Podle různých zdrojů postihuje 16–92 % žen, což je, upřímně, dost velký rozptyl. Daný je pravděpodobně částečně tím, že bolest a naše schopnost ji snášet je věc individuální, a navíc hodně záleží i na tom, jakým způsobem se na ni lékař či výzkumník ptá. A částečně i tím, že je bolest při menstruaci považovaná za něco normálního, a tak řadu žen a dívek vůbec nenapadne, aby se s ní svému lékaři svěřily – zvlášť pokud už mají negativní zkušenost s tím, že byly kvůli ní opakovaně označovány za citlivky.

Velký je ostatně i rozptyl podílu žen, které v různých průzkumech označují svou menstruační bolest za vážnou, nebo aspoň stresující: 2–28 %.

Proč menstruace bolí?

Špatná zpráva je, že tendence mít při menstruaci silné bolesti se do značné míry dědí. V tomto směru existují určité rizikové alely (varianty genů) – těžká dysmenorrhea bývá například spojována s polymorfismem genu ESRS1. Mnohé ženy si tak trochu vytáhnou Černého Petra: pokud se v jejich rodině někdo se silnými menstruačními bolestmi vyskytuje, mají ve srovnání s ostatními mnohem větší pravděpodobnost (dle studií 3,8 až 20krát), že jimi budou trpě také.

Zároveň ale byly u postižených žen zaznamenány i změny epigenetické, tj. takové, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů (zde šlo zejména o změny v modifikaci histonů a produkci microRNA). A to je dobrá zpráva, protože epigenetické změny lze na rozdíl od genetického nastavení do značné míry změnit.

Dysmenorrhea se také dělí na primární a sekundární. Ta první vzniká „sama od sebe“, tedy bez nějakých chorobných příčin, ta druhá pak mívá jasnou příčinu v podobě nějakého onemocnění – nejčastěji to bývá endometrióza (psali jsme o ní zde »), méně často syndrom polycystických vaječníků a děložní myomy.

V případě primární dysmenorrhey (tedy té bez příčiny v podobně nějakého chorobného stavu) pak některé studie odhalily mírnou hormonální nerovnováhu v různých fázích menstruačního cyklu. Postižené ženy měly například při menstruaci vyšší hladinu oxytocinu, vyšší hladiny FSH (folikulostimulační hormon) v časné folikulární fázi a při menstruaci a vyšší koncentraci 17-beta-E2 (forma estrogenu) v pozdní folikulární fázi.

Souvislost s věkem i výskytem depresí

Bolestmi při menstruaci častěji trpí mladé dívky a ženy, riziko jejich vzniku zvyšuje i silné krvácení. Bolestivost menstruace prokazatelně snižuje hormonální antikoncepce, tu ale bohužel coby léčbu nelze rozhodně s klidným svědomím doporučit.

I tady také platí obecná poučka: Kde je zánět, tam je bolest. Nekrotické (odumřelé) buňky, které jsou při menstruaci vylučovány, totiž uvolňují prostaglandiny, což jsou důležité mediátory zánětu. Vnímání bolesti také prokazatelně ovlivňuje produkce látky označované jako NGF (nervový růstový faktor patřící mezi tzv. neutrofiny).

Zajímavé také je, že ženy trpící silnými menstruačními bolestmi, mívají mnohem častěji i některé další zdravotní potíže – například migrény, syndrom dráždivého tračníku (nespecifické trávicí problémy bez zjevné příčiny) nebo fibromyalgii (viz zde »).

Některé prameny dokonce dávají menstruační problémy do souvislosti i s výskytem depresí, což ostatně není z pohledu epigenetiky nic překvapivého. Lidé s jakýmikoliv chronickými bolestmi totiž často mívají změny v oblasti metylace (jedna ze základních epigenetických reakcích) na glukokortikoidním receptoru, který je zároveň spojován i s depresí a také s traumaty prožitými v dětství.

A ještě další důležitá souvislost. Pravidelní čtenáři Epivýživy už znají poučku „za vším hledej mikrobiom“, a platí to i v tomto případě. Jak v případě primární dysmenorrhey, tak v případě endometriózy či syndromu polycystických vaječníků totiž byla prokázaná souvislost s rovnováhou v oblasti mikrobiomu. Týká se to přitom jak střevního, tak i vaginálního mikrobiomu.

Co vás zbaví bolesti?

Teď už ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu: co může ženám s menstruačními bolestmi ulevit? Vynecháme přitom nejčastější postupy klasické medicíny, tedy užívání nesteroidních antirevmatik (ibuprofen a spol.) a předepisování hormonální antikoncepce, protože oba typy léků mají negativní vedlejší účinky. Namísto toho se zaměříme na změny v životním stylu a přírodní preparáty na bázi živiny a bylin.

Výživa: méně tuků i cukrů

Jak už jsme uvedli, důležitým činitelem při vzniku bolesti je zánět. A právě míra zánětů v těle značnou měrou závisí na tom, co jíme. V praxi to znamená zejména omezit ve stravě množství sacharidů s vysokým glykemickým indexem, tj. snížit množství konzumovaných sladkostí a výrobků z bílé mouky. Škodlivé je i nadměrné množství tuků ve stravě, zvláště pak těch nasycených. Prospěšná je naopak vláknina a také potraviny obsahující polyfenoly – ovoce, zelenina, olivový olej apod.

Snížení množství konzumovaných tuků je výhodné i proto, že vede ke snížení hladiny estrogenů v luteální fázi menstruačního cyklu (mezi ovulací a menstruací). Zvýšený příjem vlákniny je pak výhodný z pohledu rovnováhy střevního mikrobiomu.

Jedna studie ukázala také možný přínos veganské stravy s nízkým obsahem tuku. Skupina žen, která ji v rámci výzkumu konzumovala, zaznamenala nejen výrazné snížení intenzity bolesti, ale i omezení zadržování vody a výkyvů nálad při menstruaci a ve dnech před ní. Pro úplnost je ale třeba dodat, že výsledky studie neznamenají, že veganství je zde jediná správná cesta. Příčinou zlepšení zde totiž byl spíše fakt, že sledované ženy přechodem na veganskou stravu omezily příjem tuků i rafinovaných cukrů, a zároveň výrazně zvýšily příjem vlákniny.

Úplné vynechání živočišných potravin tedy možná nebude nezbytné, určitě se ale vyplatí omezit červené maso, jehož nadměrná konzumace zvyšuje riziko endometriózy. Naopak jiná studie ukázala, že méně často trpí bolestivou menstruací ženy, které hojně konzumují ryby, takže alespoň ty je vhodné v jídelníčku ponechat. Riziko bolestí také zvyšuje nedostatečný příjem aminokyseliny tryptofanu, který je rovněž v živočišných potravinách poměrně hojně zastoupen.

A ještě jedno důležité zjištění z oblasti výživy: v rámci jedné studie se ukázalo, že mezi ženami se silnými menstruačními bolestmi jsou více zastoupeny ty, které mají ve zvyku vynechávat snídani.

Další aspekty životního stylu

Ačkoliv se traduje, že je při bolestivé menstruaci důležitý pohyb, tato souvislost nebyla spolehlivě prokázána. Zajímavá je ale souvislost se spánkem: při srovnávání skupin žen se silnými menstruačními bolestmi s těmi, které jimi netrpí, sice nebyl zaznamenán rozdíl v celkové době spánku, ženy s bolestmi ale svůj spánek častěji hodnotily jako nedostatečný či nekvalitní.

Takovou perličkou je pak zjištění, že mezi ženami s malými či žádnými bolestmi bylo v rámci zmíněné studie více těch, které si častěji dopřávaly koupel ve vaně. Vědci to přičítají lepšímu boji s chladem – právě vystavení chladu totiž vede k překrvení dělohy, což může bolesti zhoršit.

Mezi rizikové faktory nadměrných menstruačních bolestí pak patří kouření, příliš nízké, či naopak příliš vysoké BMI a vysoká úroveň stresu.

Psychické nastavení

Ani zarytí odpůrci čehokoliv, co jen trochu „zavání alternativou“, už dnes nezpochybňují, že vnímání bolesti ovlivňují mnohé psychické faktory, jako jsou myšlenky, emoce a očekávání. Pokud tedy žena očekává, že „to zase bude hrozné“, může opravdu dojít k tomu, že budou menstruační bolesti silnější, nebo je minimálně bude hůře tolerovat.

Užitečné živiny a byliny

Pokud jde o užívání bylin a doplňků stravy, množství těch, u kterých byl prokázán přínos, je opravdu hodně. Kromě některých esenciálních živin je vhodné zaměřit se především na byliny a živiny s protizánětlivým účinkem (jak už jsme řekli, kde je zánět, je i bolest) a ty se schopností regulovat hormonální rovnováhu.

Hořčík

Tento minerál je pro svůj relaxační účinek na svaly obecně doporučován při křečík a studie potvrdily i jeho účinnost při křečích doprovázejících menstruaci. Často bývá doporučován v kombinaci s vitaminem B6, výzkumy ale neprokázaly vyšší účinnost této kombinace oproti samotnému hořčíku.

Vitamin D3

Dvě studie ukázaly na souvislost nízké hladiny tohoto vitaminu s výskytem menstruačních bolestí. Dalších šest výzkumů pak ukázalo, že jeho užívání pomůže snížit četnost výskytu dysmenorrhey.

Vitaminy skupiny B

Užitečné může být užívání vitaminu B1 – jeho schopnost zmírňovat menstruační bolesti byla prokázána při dávce 100 mg/denně. Další studie pak prokázala zmírnění bolestí při doplňování vitaminu B12.

Resveratrol

Polyfenol vyskytující se v hroznovém víně patří mezi velice silné přírodní protizánětlivé prostředky se schopností zmírňovat bolest. Výzkumy zároveň ukázaly, že je schopen potlačovat stahy hladké svaloviny dělohy, a zmírňovat tak menstruační křeče. Snižuje také míru ischemie (nedostatečného okysličení) tkání dělohy, která vzniká v důsledku zánětu a je pro dysmenorrheu typická. Resveratrol je zároveň účinný i při endometrióze a syndromu polycystických vaječníků (PCOS). Pro lepší biologickou využitelnost je vhodné ho kombinovat například s quercetinem nebo kurkuminem.

Zázvor

Oddenek zázvorníku lékařského je známý svými protizánětlivými a protibolestivými účinky. Celkem 3 studie potvrdily jeho účinnost i při menstruačních bolestech. V jedné z nich byl dokonce zaznamenán jen minimální rozdíl v účinnosti mezi zázvorem (64 %) a ibuprofenem (66 %), a dokonce se zázvor ukázal jako účinnější než další často užívaný analgetický lék, kyselina mefemanová.

Kurkumin

Jedna z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí (potlačuje produkce prostaglandinů i COX-2) snižuje jak intenzitu menstruačních bolestí, tak jejich četnost a celkovou kvalitu života. Zároveň je účinná i při dalším problému souvisejícím s menstruačním cyklem – premenstruačním syndromu (PMS).

Omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny působí protizánětlivě a pomáhají snižovat intenzitu menstruačních bolestí. Jsou vhodné i v kombinaci s protizánětlivými a analgetickými léky, kdy pomohou snížit potřebnou dávku.

Indol-3-karbinol

Tato látka vznikající přeměnou z glukobrassicinu obsaženého hojně zejména v košťálové zelenině, je díky svému antiestrogenovému a protizánětlivému působení efektivní zejména při endometrióze. Pomoci ale může i při primární dysmenorrhee.

Šišák bajkalský

Kořen této bylinky je ideálním pomocníkem při drtivé většině potíží týkající se reprodukčního systému a užitečný je i při menstruačních bolestech. Nejen, že má výrazné protizánětlivé a analgetické účinky, ale obsažený wogonin pomáhá i zmírňovat křeče děložního svalstva. Šišák ulevuje i při endometrióze a syndromu polycystických vaječníků.

Boswellie

Pryskyřice kadidlovníku pilovitého je oblíbeným pomocníkem zejména při bolestech kloubů, neméně užitečná ale může být i při bolestech menstruačních. Má výrazné protizánětlivé a analgetické účinky, a navíc zmírňuje nadměrné menstruační krvácení.

Rozmarýn lékařský

Tradiční středomořská bylina má velice silné protizánětlivé a analgetické účinky a výzkumy rovněž potvrdily její schopnost redukovat nadměrné menstruační krvácení.

Mučenka

Tato bylina se nejčastěji užívá při úzkostech a problémech se spánkem. Některé výzkumy ale ukázaly, že má i protikřečové účinky, a platí to jak pro křeče kosterního svalstva, tak pro křeče při menstruaci. Protože se její složky zároveň vážou i na opioidní receptory, pomáhá zároveň snížit i bolest.

Andělika čínská

Pro své příznivé účinky při řadě gynekologických obtíží bývá označována za „ženskou bylinu“. Má protizánětlivé a analgetické účinky, podporuje relaxaci svaloviny dělohy, a tím mírní menstruační křeče.

Fenykl obecný

Tato zelenina je tradiční medicíně v oblasti Persie hojně využívána pro své analgetické, protizánětlivé a spasmolytické účinky. Její schopnost zmírňovat menstruační bolesti potvrdily i vědecké studie.

Skořice

Tradiční koření má výrazné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Jedním z důvodů je potlačení produkce prostaglandinů, které jsou v případě menstruačních bolestí přímou příčinou zánětu způsobujícího bolest.

Drmek obecný

Tato bylinka je efektivní při regulaci hormonální rovnováhy. Působí prostřednictvím osy hypothalamus – hypofýza, snižuje sekreci FSH a podporuje tvorbu progesteronu. Jedna menší studie potvrdila i účinnost při menstruačních bolestech.

Zatarie (Zataria multiflora)

Rostlina vyskytující se zejména v oblasti Íránu, Pákistánu a Afganistánu je v místní tradiční medicíně využívána zejména při onemocnění dýchacích cest. Kromě toho má ale i výrazné protizánětlivé a protikřečové účinky.

Máta peprná

Tradiční léčivá rostlina má výrazné protikřečové účinky. V jedné studii se při menstruačních bolestech ukázal extrakt z ní podobně efektivní jako ibuprofen.

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které v Evropě postihuje zhruba 5 % populace. Právě zánět je přitom důležitým činitelem – u nemocných je totiž přítomen stále, tedy i v období, kdy nepociťují žádné příznaky nemoci.

Astma se projevuje ztíženým dýchání, stavy dušnosti (často jde o tzv. výdechovou dušnost), sípáním při výdechu, tlaku na hrudi a suchým, dráždivým kašlem. Typické jsou tzv. bronchospasmy, tedy stažení hladkých svalů v oblasti dýchacích cest. Tyto projevy se velice často vyskytují v druhé polovině noci nebo po zátěži.

Astma může vzniknout v jakémkoliv věku, zhruba v 63 % případů se ale první projevy objevují před pátým rokem života. U dětí do tří let ale ještě nebývají projevy úplně typické – spíše jde o časté infekce dýchacích cest doprovázené tzv. obstrukční bronchitidou čili otokem a zahleněním sliznic dýchacích cest, které způsobuje hlavně výdechovou dušnost. Později už se projevy neliší od astmatu dospělých.

Záchvaty přitom mohou být vyvolány různými podněty, nejčastěji nachlazením, zvýšenou fyzickou zátěží nebo setkáním s alergenem. Výrazným rizikovým faktorem jeho vzniku je pak kouření a znečištěné životní prostředí.

Jak se astma léčí?

Správně nastavená léčba astmatu je velice důležitá. Nejde v ní přitom jen o eliminaci nepříjemných příznaků, které pacientům komplikují normální fungování, ale také o to, aby se zabránilo trvalým negativním změnám na průduškách.

Zhruba do 80. let minulého století se léčba astmatu v rámci klasické medicíny zaměřovala hlavně na odstranění bronchospasmů, pak se ale ukázalo, že astma je hlavně zánětlivý problém, a proto se léčba začala více zaměřovat právě na kontrolu zánětu. V současnosti se při léčbě využívají jak léky z kategorie bronchodilatátorů, které uvolňují právě svaly dýchacích cest, tak protizánětlivé léky. Mezi ně patří hojně využívané kortikosteroidy (např. prednisolon nebo dexametazon), anti-leukotrieny a stabilizátory žírných buněk, které brání uvolňování histaminu. To poslední je důležité zejména v případě asmatu vyvolávaného alergeny, protože histamin vylučovaný žírnými buňkami je příčinou alergických projevů.

Nutno ale říci, že klasická medicína zatím nemá k dispozici žádný postup, který by astma opravdu vyléčil, vždy se jedná jen o potlačování projevů. A většina využívaných léků má navíc četné negativní vedlejší účinky.

Naděje jménem epigenetika

Velkou naději ovšem nemocným přinášejí poznatky epigenetiky. Ukazuje se totiž, že při astmatu jsou v oblasti DNA prakticky vždy přítomny epigenetické změny, které negativně ovlivňují aktivitu některých genů. Jde především o změny v oblasti metylace genů, přičemž některé z těchto změn byly prokázány už v pupečníkové krvi – to znamená, že vznikly buď v době těhotenství, nebo je dítě zdědilo po některém z rodičů. Rizikovými faktory v době těhotenství jsou například škodliviny z životního prostředí nebo kouření.

U dospělých bylo zatím provedeno jen málo studií, předpokládá se ale, že zde mohou hrát roli epigenetické změny vzniklé na základě negativních faktorů životního stylu a prostředí – potvrzeno to bylo například u kouření.

Prokázána je ale i souvislost astmatu s dalšími epigenetickými reakcemi. Například regulace pomocí microRNA hraje roli v proliferaci (rychlému množení) buněk hladké svaloviny, která je pro chronické astma typická, ale i v kontrole zánětlivých procesů. Změny v acetylaci histonů mají zase negativní vliv např. na T-lymfocyty.

Tyto poznatky mohou být do budoucna využity při vývoji léků na epigenetické bázi. Velkou pomoc však mohou nabídnout byliny a doplňky stravy s epigenetickým působením.

Přírodní pomocníci při astmatu

Cibule

Zdánlivě obyčejná zelenina je při astmatu velmi užitečným pomocníkem. Obsahuje velké množství rozpustné vlákniny, která efektivně podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Právě jeho nerovnováha přitom negativně ovlivňuje jak naši imunitu, tak i riziko vzniku astmatu a alergií. Cibule navíc potlačuje produkci enzymů, které jsou do vzniku astmatu zapojeny (např. 5-lipoxygenáza a cyklooxygenáza), stabilizuje žírné buňky a snižuje produkci histaminu.

Coleus forskohlii

Bylinka původem z Himaláje je jediným známým přírodním zdrojem forskolinu, který má na lidský organismus celou řadu zajímavých účinků, protože zlepšuje přenos informací uvnitř buněk. Při astmatu působí pozitivně hned několika cestami. Výrazně snižuje intenzitu zánětu a to mj. jiné i díky potlačení produkce enzymu 5-lipoxygenáza, který hraje při vzniku astmatu důležitou roli. Dále uvolňuje hladkou svalovinu průdušek, má antihistaminový efekt a zmírňuje remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu.

V rámci jedné studie byla také srovnávána jeho účinnost s konvenční léčbou, konkrétně s inhalací kromoglykátu sodného (kromolynu), který funguje jako stabilizátor žírných buněk. Dvě skupiny dobrovolníků s mírným až středně těžkým astmatem užívaly jednu z těchto alternativ po dobu šesti měsíců, a zatímco ve skupině s kromolynem prodělalo za tuto dobu alespoň jeden astmatický záchvat 85 % účastníků, ve skupině užívající Coleus to bylo pouze 40 %.

Boswellie

Pryskyřice z kadidlovníku pilovitého je známá především svými pozitivními účinky na klouby, velmi užitečná ale může být i při astmatu. Má silné protizánětlivé účinky. Potlačuje přitom jak produkci enzymu 5-lipoxygenáza, tak leukotrienů, což jsou molekuly účastnící se buněčné signalizace, které vyvolávají nejen zánět. Boswellie zároveň omezuje i produkci histaminů a mírní stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Velmi účinná je kombinace boswellie s kurkuminem, popřípadě i s lékořicí.

Rozmarýn

Působí protizánětlivě, velice účinně uvolňuje hladkou svalovinu dýchacích cest a zlepšuje jejich průchodnost. Navíc má velice silné antialergické účinky, kdy působí proti nadměrné aktivaci T-lymfocytů i žírných buněk a potlačuje produkci histaminu, takže je zvláště vhodný při alergické formě astmatu.

Šišák bajkalský

Bylina oblíbená zejména v tradiční čínské medicíně je velmi účinná při alergiích, kdy efektivně brání uvolňování histaminu. Její výhodou je její zejména rychlé působení, kdy ji stačí začít užívat 48 hodin před setkáním s alergenem. Velice vhodná je ale i při astmatu. Působí totiž protizánětlivě a brání remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu. Jako velice efektivní se šišák ukázal nejen v případě alergického astmatu, ale i při astmatu vyvolaného kouřením.

Propolis

Unikátní včelí produkt je známý svými antimikrobiálními a protizánětlivými účinky. Zároveň ale potlačuje uvolňování histaminu a aktivaci T-buněk, což je důležité při alergiích. Při astmatu pak jeho užívání snižuje frekvenci záchvatů a celkově zlepšuje dechové funkce.

Kozinec blanitý

Osvědčil se zejména při alergickém astmatu, kdy zejména u dětí snižuje četnost záchvatů. Důležitý je zde i jeho antifibrotický efekt, díky kterému brání remodelaci dýchacích cest u astmatiků.

Bacopa monieri

Bylinka známější pod názvem brahmi se hojně využívá na podporu mentální výkonnosti, pomoci ale může i při astmatu. Patří mezi účinné stabilizátory žírných buněk a brání stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Bharangi

Bylinu s latinským názvem Clerodendron serratum tradičně využívá ájurvédská medicína při alergiích a problémech dýchacích cest. Vědecké studie pak potvrdily, že jde o účinný bronchodilatátor, tedy látku schopnou zlepšovat průchodnost dýchacích cest.

Ginkgo biloba

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách, zlepšovat jejich průchodnost i kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy.

Mučenka

Tato bylina je nejen účinnou zbraní proti úzkosti a nespavosti, ale pomáhá též zmírnit aktivaci žírných buněk, tlumit kašel a celkově zmírňuje příznaky astmatu.

Pokud budeme mluvit o lécích, tam je to jasné: Když někdo užívá třeba léky na tlak nebo antidepresiva, musí v tom pokračovat bez ohledu na to, kde se zrovna nachází. Když jde ale o doplňky stravy, není odpověď na otázku z úvodu vůbec jednoznačná. Záleží na tom, jaké byliny či živiny konktrétně užíváte, jestli trpíte nějakými akutními zdravotními potížemi, jestli se u vás obvykle při cestování objevuje problém, který doma řešit nemusíte (zácpa, nespavost…), ale i na vašem osobním nastavení.

Jestliže jste například úzkostný typ, který lpí na svých rituálech, může pro vás samotná změna prostředí znamenat psychickou zátěž. A právě zachování některých rituálů, mezi které užívání doplňků stravy určitě patří, pak pro vás může znamenat výraznou psychickou podporu.

Co vynechat a co raději ne?

Pokud užíváte vitaminy, minerály, omega-3 a podobné doplňky stravy a netrpíte zrovna akutním deficitem některého z těchto látek, rozhodně se nemusíte bát vyrazit na dovolenou bez nich. Některé z nich vám sice mohou pomoci třeba s ochranou pokožky před slunečním zářením, ale jinak se za těch pár dnů bez nich nestane nic zásadního.

Najdou se ale v rámci cestování situace, kdy může být užívání bylin a doplňků stravy naopak důležitější než doma. Například pokud trpíte trávicími obtížemi, je velice časté, že na cestách dojde k jejich zhoršení. To samé platí i o problémech se spánkem – v cizí posteli se člověk nikdy nevyspí tak dobře jako ve vlastní, zvlášť když se k tomu ještě přidá jet lag syndrom z překročení více časových pásem.

Nezvyklé situace na cestách mohou být také zdrojem stresu, u někoho se mohou vyskytnout třeba i úzkosti – například při cestování letadlem. Pokud se vydáte na sportovněji pojatou dovolenou, mohou vás překvapit bolesti svalů, kloubů, či nadměrná únava. K tomu se zvláště ve vzdálenějších zemích může přidat útok virů či bakterií, s kterými se náš imunitní systém doposud nepoznal.  A s tím vším nám mohou přírodní prostředky pomoci.

Jak cestovat s doplňky stravy?

Ještě, než přistoupíme k samotnému výběru doplňků, je tady ještě pár užitečných cestovatelských tipů.

Pro cestování je vhodné zvolit buď formu kapslí, nebo tinktur – jejich užívání je přeci jen snazší než příprava bylinných nálevů či odvarů. Pokud berete jeden či dva doplňky, není problém vzít si celé balení. V případě, že chcete na dovolené užívat doplňků více, můžete využít organizér na pilulky, do kterého si naskládáte jednotlivé dávky příslušných kombinací. Použít lze také malé zipové sáčky.

Při cestování do zahraničí neexistují žádná významnější omezení, a to ani v rámci letecké dopravy. Jen pokud cestujete mimo EU, ověřte si, jestli některá z obsažených látek není v cílové zemi zakázána. Doplňky v kapslích a tabletách si můžete do letadla brát bez omezení, a to i do příručního zavazadla. Teoreticky mohou být i v organizéru na léky, lepší je ale ponechat je v originálním obalu. Na tinktury se v příručním zavazadle vztahuje omezení na množství přepravovaných tekutin.

Než vyrazíte

Na tom, abyste dovolenou přestáli ve zdraví, je vhodné začít pracovat dva až čtyři týdny před samotným odjezdem.

Než vyrazíte na dovolenou, je dobré především zapracovat na své imunitě a celkové odolnosti. Při cestování je tělo vždy vystaveno zvýšeným nárokům, které mohou právě efektivitu naší obranyschopnosti narušit. Proto je vhodné předem užívat doplňky stravy, které fungují jako imunostimulanty, například kozinec blanitý, astaxantin nebo kurkumin.

Od věci není ani důkladná péče o střevní mikrobiom. Narušit o dovolené jeho rovnováhu je totiž velice snadné – mohou k tomu přispět infekce trávicího traktu, stejně jako vaření z polotovarů, nedostatečná konzumace vlákniny nebo přemíra alkoholu. Proto je dobré zajistit, aby byl při odjezdu v co nejlepší kondici, a to zejména pomocí kvalitní stravy s dostatkem rozpustné i nerozpustné vlákniny. Velmi vhodné jsou nápoje s čekankou, která je bohatá na rozpustnou vlákninu inulin.

Pomoci mohou i probiotika. Sázkou na jistotu jsou probiotika obsahující laktobacily. Pokud ale do odjezdu zbývá málo času, zvolte preparáty obsahující kvasinku Saccharomyces Boulardi, která osídluje trávicí trakt velice rychle.

Pokud cestujete letadlem, a přitom se létání bojíte, začněte 2 týdny před odletem užívat mučenku (500 mg extraktu nebo 20 kapek tinktury denně), poslední dávku si přitom dejte 90 minut před nástupem do letadla. Účinné látky této bylinky jsou totiž schopné se vázat na tzv. GABA receptory v našem mozku, a díky tomu velice efektivně zmírňují úzkost. Ve srovnání s léky proti úzkosti navíc mučenka nemá žádné negativní vedlejší účinky. V rámci výzkumů se přitom osvědčila i při úzkosti vázané na konkrétní situaci – dokonce zabrala i při strachu ze zubaře!

Co si zabalit s sebou?

Na následujících řádcích najdete tipy na byliny a živiny, které se vám mohou při cestování hodit. Neznamená to, že s sebou musíte brát všechny, spíš vybírejte podle potíží, které vás na cestách nejčastěji postihují.

Mučenka pletní

Tato bylinka má nejen velice silnou schopnost zmírňovat úzkost (viz výše), ale zároveň je i skvělým prostředkem proti nespavosti, který usnadňuje usínání a zlepšuje i celkovou kvalitu spánku. K tomuto účelu je vhodné ji kombinovat s chmelem nebo kozlíkem lékařským – v rámci studií tyto kombinace vykazovaly podobnou účinnost jako syntetické léky proti nespavosti.

Mučenka dokáže rovněž efektivně zmírňovat všechny typy bolesti, protože se v mozku váže kromě GABA receptorů i na opioidní receptory. Ocení ji i ženy, kterým by mohl cestování nepříjemně zkomplikovat premenstruační syndrom nebo menstruační křeče – při obojím může výrazně pomoci.

Chmel otáčivý

Jde o další velice účinný přírodní prostředek proti nespavosti a podráždění, a stejně jako mučenka dokáže také zmírňovat křeče. Poměrně výrazný je i jeho antimikrobiální efekt, kdy dokáže účinně ničit například streptokoky, stafylokoky, a dokonce i původce tuberkulózy. Navíc hubí i kvasinky a plísně, včetně Candida albicans. Vhodný je také na podporu trávení.

Zázvor

Jde o tradičního pomocníka proti nevolnostem a zvracení. Zároveň podporuje imunitu a má i poměrně silné přímé antimikrobiální účinky – ničí řadu bakterií (včetně E. coli a původců tyfu či tuberkulózy), virů (např. chřipkového, covidu, HPV virům či rhinoviry způsobující rýmu) a je účinný i proti kvasinkám. Díky tomu, a také díky své schopnosti ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování vody ve střevech, je i velice efektivní zbraní proti průjmu. Tlumí také zánět i bolest různého původu, včetně migrény.

Propolis

Tento včelí produkt se vyplatí mít s sebou jak ve formě kapslí, tak i tinktury. Má totiž výrazné antimikrobiální účinky, a to jak při vnitřním užití, tak i při ošetřování nejrůznějších poranění. Ta přitom nejen desinfikuje, ale zároveň výrazně podporuje procesy hojení. Při vnitřním užití pak podporuje imunitu, působí protizánětlivě a poměrně efektivně tlumí bolest. Snižuje také uvolňování histaminu, což je praktické, pokud vás na dovolené postihne alergie.

Bromelain

Směs enzymů z ananasu je skvělým doplňkem lékárničky pro různé akutní potíže. Velice efektivně urychluje hojení poranění, ať už jde o odřeniny, řezné rány, popáleniny, modřiny nebo různá podvrtnutí, natažené svaly a vazy a jiná sportovní zranění. Navíc v těchto případech zmírňuje i otok a bolestivost. Pozitivní vliv má i na trávení, kdy je jedním z nejlepších přírodních pomocníků pro boj se zácpou.

Rhodiola (rozchodnice růžová)

Chystáte se na sportovněji pojatou dovolenou a očekáváte mnohem větší zátěž, než na jakou jste zvyklí z domova? Pak se určitě vyplatí přibalit rhodiolu. Jde o velice silný adaptogen, který zlepšuje reakci těla na stres – nejen na ten psychický, ale i fyzický v podobě zvýšené zátěže. Podporuje růst fyzické výkonnosti, a to zvláště u osob, které s pohybem začínají, a zároveň snižuje po zátěži míru únavy. Nástup jejích účinků je navíc poměrně rychlý.

Rozmarýn

Tato středomořská bylinka vyniká svým protizánětlivým působením, díky kterému dokáže velice efektivně zmírňovat bolest – velmi účinná je při bolestech kloubů i při migréně. Výrazně také stimuluje imunitu a působí proti řadě bakterií, virů, plísní a kvasinek. Přináší také úlevu při astmatu i psychických potížích, podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zlepšuje kvalitu spánku. Zmírňuje rovněž projevy alergií, k tomuto účelu je ale nutné jej začít užívat alespoň 14 dní před odjezdem.

Karotenoidy

Chystáte se k moři nebo do hor, kde očekáváte vysokou intenzitu slunečního záření? Velkým pomocníkem tu mohou být karotenoidy. Netýká se to přitom jen nejznámějšího beta-karotenu. Skvělou volbou jsou například lutein a zeaxantin, které patří mezi velice silné antioxidanty poskytující efektivní ochranu před UV zářením. Chrání přitom nejen naši pokožku, ale i oční sítnici.

Další možností je astaxantin, který také patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky a vysokou schopností chránit pokožku před UV záření. Navíc účinně stimuluje imunitu, podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu i sportovní výkonnost.

Tryptofan

Na potíže se spánkem, zvláště při přeletu více časových pásem, je často doporučován melatonin, užívání jakýchkoliv hormonů však s sebou vždy nese určitá rizika. Možnou alternativu představuje aminokyselina tryptofan, ze které právě melatonin v mozku vzniká. Díky tomu jeho užívání podporuje usínání a zlepšuje kvalitu spánku (užívají se vyšší dávky 45 minut před ulehnutím). Z tryptofanu navíc v mozku vzniká i serotonin, čímž pomůže jeho užívání zmírnit deprese a úzkosti.

Probiotika

V užívání probiotik můžete pokračovat i přímo na dovolené, abyste zmírnili její dopad na rovnováhu střevního mikrobiomu. Někdy bývají doporučována i jako prostředek na zkrácení doby trvání akutního průjmu, tuto jejich schopnost však potvrdila jen část provedených výzkumů.

Vlastně je to prosté: Nejsou za tím žádné pozitivní energie vyvěrající pouze na určitých místech planety, ani záhadná tajemství předávaná z generace na generaci. Určitou roli zde samozřejmě hraje genetika – obyvatelé modrých zón mají ve srovnání se zbytkem světa ve své DNA častěji geny spojované s dlouhověkostí (například FOXO3A a ApoE2). To, co je spojuje především, je ale jejich životní styl.

Překvapení? Ani ne. Podle výzkumů je totiž ve vyspělých zemích 50 % všech předčasných úmrtí způsobeno životním stylem. A je to právě životní styl, který rozhoduje o intenzitě epigenetických reakcí v našem těle. A ty zase rozhodují i míře rizika civilizačních onemocnění. Co konkrétně bychom se tedy měli od obyvatel modrých zón naučit?

Menší porce na talíři

Obyvatelé Okinawy vyznávají starou konfuciánskou matru Hara bachi bu, která říká, že bychom neměli jíst až do pocitu nasycení, ale pouze do okamžiku, kdy se cítíme sytí z cca 80 %. Tedy v podstatě totéž, co naše „jez do polosyta“, akorát že my to na rozdíl od Japonců většinou nedodržujeme.

A k čemu je to dobré? Třeba k tomu, že mírná kalorická restrikce aktivuje v naší DNA gen pro tvorbu enzymu AMPK. Ten přispívá například k lepšímu využívání sacharidů z potravy, ale i k tvorbě nových mitochondrií. Právě úbytek a dysfunkce mitochondrií přitom patří mezi důležité „urychlovače“ stárnutí. V pokusech na zvířatech dokonce aktivací AMPK došlo k prodloužení jejich života o 15 %!

Více zde »

2. Méně masa, více zeleniny

Další modré zóny pak spojuje to, že se jejich obyvatelé živí převážně rostlinnou stravou s vysokým podílem zeleniny, doplněnou zejména o mléčné výrobky. Masu se sice programově nevyhýbají, častěji ale konzumují ryby a bílé maso než to červené.

Strava s nízkým podílem masa, hlavně toho červeného, má přitom příznivý vliv produkci na microRNA – malé úseky ribonukleové kyseliny, které zásadně ovlivňují aktivitu genů v DNA. Odchylky od optimální produkce microRNA přitom zvyšují riziko například Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, rakoviny nebo nemocí srdce a cév.

Pozitivně působí i fakt, že strava obyvatel modrých zón obsahuje málo soli, sladkostí a vysoce zpracovaných potravin.

Náš tip: z doplňků stravy pomáhají produkci microRNA efektivně regulovat například proantokyanidiny z hroznových jader (OPC).

3. Ryby, olivový olej, sója a spol.

Většinu modrých zón spojuje i zařazovaní potravin obsahující živiny s výraznými pozitivními epigenetickými účinky. Typická je pravidelná konzumace ryb, které jsou zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin – právě konzumace omega-3 souvisí se například zdravím mozku i srdce. V Řecku a na Sardinii je typickou potravinou olivový olej, který obsahuje polyfenoly (hlavně hydroxytyrosol) a další látky s výrazným pozitivním vlivem na srdce a cévy, játra a další orgány těla. Ve středomořské kuchyni se hojně využívají i byliny s epigenetickými účinky, například rozmarýn, šalvěj, tymián a další. Pro Japonsko je zase typická vysoká konzumace fermentovaných sójových bobů, které jsou bohaté například na genistein či nattokinázu.

Náš tip: Řada epigenetický působících látek ve zmíněných potravinách nejen snižuje riziko kardiovaskulárních chorob a dalších civilizačních nemocí, ale i přímo zpomaluje procesy stárnutí. Platí to například pro hydroxytyrosol z oliv, genistein ze sóji či quercetin, který se vyskytuje v řadě potravin rostlinného původu.

4. Kapka alkoholu neškodí

Alkohol má sice řadu škodlivých účinků, pokud se ale pije jen v omezeném množství, může být pro tělo prospěšný – zvláště pokud zvolíme ten správný druh. Ostatně i ve většině modrých zón je mírné popíjení alkoholu pravidlem. Například v řecké Ikarii si 75 % zdejších obyvatel dopřeje 1–2 skleničky alkoholu denně – nejčastěji červené víno, které má prokázané kardioprotektivní účinky. Rovněž na Sardinii obyvatelé pravidelně pijí místní silné červené víno Cannonau.

Náš tip: Červené víno obsahuje barvivo resveratrol, které má nejen příznivý vliv na srdce a cévy, ale podporuje i produkci enzymů sirtuinů, jež zpomalují procesy stárnutí a zlepšíjí funkci mitochondrií. A pokud sklenkou červeného vína zapijete resveratrol ve formě doplňku stravy, výrazně tím zlepšíte jeho vstřebávání.

5. Pohyb je základ

Další skutečností, která spojuje obyvatele modrých zón, je, že si po celý život zachovávají vysokou míru pohybové aktivity. Například v řecké Ikarii se každý den věnuje pohybu 90 % mužů a 70 % žen (nejde jen o sport, ale i o procházky, zahradničení a pohyb v rámci zaměstnání), což je téměř dvojnásobek než v ostatních částech Řecka. Po 90. roce věku si zde pak nějakou pohybovou aktivitu denně dopřeje více než 60 % lidí (dle jedné studie dokonce 71 %), což se dokonce více než trojnásobek toho, co je jinak v této věkové skupině obvyklé. Ikarští devadesátníci ostatně mají i výrazně lepší kondici než jejich vrstevníci, zejména co do úrovně svalové síly.

Právě pravidelný pohyb je přitom z pohledu epigenetiky prakticky nenahraditelnou součástí zdravého životního stylu. Prokázán je zejména jeho pozitivní vliv na kardiovaskulární systém, kdy zlepšuje funkci cévního endotelu, což vede ke zvýšené produkci oxidu dusnatého, poklesu krevního tlaku a zpomalení procesu aterosklerózy. Pohyb ale zároveň zlepšuje i funkci mozku, snižuje riziko cukrovky, rakoviny a dalších onemocnění.

Náš tip: Pokud chcete ještě více podpořit produkci oxidu dusnatého, a tím i snížení tlaku a prokrvení všech částí těla, užívejte 30 minut před pohybovou aktivitou doplňky stravy, které jeho tvorbu zvyšují. Zkuste například artyčok, granátové jablko nebo hydroxytyrosol. Více zde »

6. Zaostřeno na střeva

Výzkumů na téma dlouhověkost a střevní mikrobiom bylo zatím provedeno jen málo, ale i on může hrát v modrých zónách určitou roli. Například ve střevech Sardiňanů ve věku 105-109 let vědci objevili nezvykle vysokou koncentraci bakteriálních kmenů, jejichž podíl obvykle s věkem klesá – zejména šlo o kmeny Ruminococcaceae, Lachnospiraceae a Bacteroidaceae. Zkoumaní superstaříci navíc měli ve střevech i vyšší podíl bakterií produkujících mastné kyseliny s krátkým řetězcem, jako je například butyrát, který se vyznačuje pozitivním vlivem na mitochondrie.

Náš tip: k rovnováze střevního mikrobiomu přispívá zejména vysoká konzumace vlákniny (celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina), kvašených potravin, ale i některých polyfenolů (např. kurkuminu, quercetinu, resveratrolu či astaxantinu) a také medicinálních hub.

7. Spánek je podmínka zdraví

Studie zkoumající návyky obyvatel modrých zón rovněž ukazují, že se z pohledu dlouhověkosti vyplatí přizpůsobit spánkový režim přirozenému dennímu rytmu – tedy chodit spát „se slepicemi“ a brzy vstávat. Téměř všichni účastnící studií starší 90 let si navíc dopřáli i krátký spánek po obědě. I tyto návyky pravděpodobně vedou ke snížení předčasné úmrtnosti, protože nedostatek spánku a jeho špatná kvalita výrazně zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob, diabetu, obezity, deprese a dalších potíží.

Náš tip: Dodržujte zásady spánkové hygieny, tj. choďte spát včas (ideálně vždy ve stejnou dobu), přičemž poslední dvě hodiny před ulehnutím nejezte těžká jídla ani sacharidy, ztlumte intenzitu světla (včetně působení modrého světla obrazovek) a celkově se zklidněte. Pokud spánek nepřichází, vyzkoušejte například mučenku, chmel, hořčík nebo tryptofan. Více zde »

8. Méně stresu, více lásky

Obyvatele modrých zón spojuje i fakt, že jsou ve srovnání s obyvateli zbytku světa daleko více spokojeni se svým životem, méně často trpí depresemi a kognitivními poruchami a také jsou mnohem méně vystaveni stresu. Když například vědci zkoumali duševní zdraví stoletých obyvatel poloostrova Nicoya na Kostarice, zjistili, že 93 % z nich je spokojeno se svým životem! To je velice důležité, protože právě zvýšené hladiny stresového hormonu kortizolu jsou výrazným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, depresí a dalších zdravotních potíží.

Za nízkou úrovní stresu zdejších obyvatel ovšem nestojí jen jejich pohodový životní styl, ale i důraz na sociální vazby a rodinu. Právě pocit sounáležitosti a také užitečnosti ve vyšším věku je pro dlouhověkost poměrně zásadním faktor. Lidé, kteří postrádají sociální a komunitní vazby, mají dle výzkumů 2-3x vyšší pravděpodobnost předčasného úmrtí.

Dalším důležitým faktorem je také pravděpodobně vysoká míra náboženské spirituality ve všech modrých zónách. V boha například věří 90 % Ikarianů starších 90 let a více než 83 % se pravidelně účastní náboženských akcí. Důležitá přitom pravděpodobně není přímo samotná víra, ale spíše pocit smyslu života, který s ní souvisí, stejně jako vzájemná podpora náboženských komunit. Například na Okinawě je pro místní důležitý „Ikigai“, tedy pocit, že „život stojí za to žít. Okinawané, kteří Ikigai postrádají, mají ve srovnání s ostatními vyšší hladiny zánětlivých cytokinů, nižší hladiny „hodného“ HDL cholesterolu a celkově vyšší riziko předčasné úmrtnosti.

Náš tip: Se zvládáním stresu vám mohou pomoci adaptogeny, například ženšen pětilistý, kozinec blanitý, rhodiola nebo maralí kořen, mezi silná přírodní antidepresiva patří například šafrán, ginkgo biloba nebo rhodiola. Nedostatek lásky, sociálních vazeb a smyslu života ale bohužel žádné doplňky stravy nenahradí.

Byliny: zásadně na lačno

Pokud se rozhodneme užívat k podpoře svého zdraví jakékoliv léčivé rostliny, ať už ve formě čaje, extraktu či tinktury, platí zde jedno důležité pravidlo: míra jejich účinnosti vzrůstá, pokud je užíváme na lačno – ideálně v okamžiku, kdy je prázdný nejen žaludek, ale i bezprostředně následující partie trávicího systému.

Nejpříznivější situace z tohoto pohledu nastává ráno: Příslušnou rostlinu nebo směs tedy užijeme ihned po probuzení (výhodnější je zde forma extraktu nebo tinktury, protože čaje vyžadují delší přípravu) a ještě minimálně 20 minut poté nejíme. V rámci bylinných kúr je samozřejmě účinnější, pokud bylinu či směs užíváme vícekrát denně – obvykle 2× nebo 3×. V tom případě postupujeme stejně: užijeme ji s co největším odstupem od předchozího jídla a minimálně 20 minut před tím následujícím.

Pokud se to ale z nějakého důvodu nepodaří, je lepší si bylinný preparát vzít s jídlem, než si ho nevzít vůbec. Na rozdíl od epigeneticky působících živin, které se často užívají dlouhodobě, se totiž byliny častěji berou v rámci časově omezených kúr, u nichž je důležitá konzistentnost a pravidelnost.

Rozhoduje i očekávaný účinek

Vhodná denní doba užívání bylinných preparátů se ale může odvíjet i podle jejich specifického účinku. Například adaptogeny, jež mají vitalizující a energizující účinek, je z logiky věci výhodnější brát v první polovině dne – typickým příkladem je rhodiola » , maralí kořen » , kozinec blanitý » či ženšen (pravý i pětilistý) » . To samé platí pro rostliny, které výrazně zlepšují prokrvení – například zázvor » či ginkgo biloba » . Naopak byliny na podporu spánku, jako je třeba mučenka » , chmel » či šišák bajkalský », budeme z podstaty věci směřovat spíše do doby před usnutím (30–60 minut).

Již zmíněný zázvor se také často využívá ke zmírnění cestovních nevolností – v tom případě ho konzumujeme 30 minut až dvě hodiny před cestou. A ke zmírnění migrény a jiných bolestí hlavy ho můžeme užívat průběžně, například každé 3 nebo 4 hodiny.

Kombinace pro lepší vstřebávání

Biologickou využitelnost bylin mohou zlepšit i určité kombinace. Důležité je přitom vědět, že i když je podstatou epigenetického působení dané rostliny jedna či více konkrétních látek (například kyselina rozmarýnová a karnosol v případě rozmarýnu, astragalosidy v kozinci blanitém či baikalein a scutellarin v šišáku bajkalském), najdeme v nich celou řadu dalších látek, které podporují biologickou dostupnost těch „hlavních“. Těmto sloučeninám se říká bioenhancery. Pokud tedy užíváme byliny ve formě extraktu, nevyplatí se se volit co nejčistší formu hlavní účinné látky, ale spíše extrakt obsahující široké spektrum sloučenin (některé doplňky stravy právě z tohoto důvodu kombinují v kapslích extrakt s práškem z příslušné rostliny).

Bionenhancerem ale nemusí být jen látka obsažená v příslušné rostlině. Mohou to být i sloučeniny, které bylinka neobsahuje, ale mohou se s ní kombinovat právě pro zlepšení biologické využitelnosti. Zde je přehled těch nejzajímavějších bioenhancerů.

Piperin – jde o první vědecky potvrzený bioenhancer, tyto jeho účinky byly popsány v roce 1979. Biologickou využitelnost bylin i řady epigeneticky působících živin ovlivňuje hned několika cestami: Snižuje aktivitu enzymů, které se podílejí na rozkladu účinných látek (to platí pro byliny, živiny i některá léčiva). Dále podporuje změny v trávicí soustavě, které vedou k lepšímu vstřebávání prospěšných látek: zlepšuje prokrvení trávicího traktu, modifikuje buňky střevního epitelu, a tím zlepšuje propustnost střevní stěny, a také prodlužuje tzv. mikroklky, které zvětšují vnitřní povrch střeva. Může také zlepšit vazbu některých sloučenin na buněčné receptory a zefektivnit buněčnou signalizaci.

Quercetin » – tento polyfenol má sám o sobě ve vyšších koncentracích zajímavé epigenetické účinky, v malém množství se ale vyskytuje v obrovském spektru bylin i potravin, v nichž mj. zlepšuje biologickou dostupnost dalších látek. A ve formě doplňku stravy je možné ho i s řadou bylinných preparátů či epigeneticky působících živin kombinovat. I on výrazně zlepšuje vstřebávání účinných látek z trávicího traktu a pomáhá udržet v krevní plazmě jejich vyšší koncentraci po delší čas. Stejně jako piperin, i quercetin zlepšuje biologickou dostupnost nejen přírodních preparátů, ale i některých léků.

Genistein » – pro své fytoestrogenní působení se nejčastěji se využívá jako doplněk stravy v menopauze, i on ale zvyšuje biologickou dostupnost bylin, živin i léků.

Glycirrhizin – jde o epigeneticky působící látku obsaženou v kořeni lékořice. Právě lékořice je často využívána v preparátech tradiční čínské medicíny a její schopnost působit jako bioenhancer ukazuje, že to zdaleka není jen kvůli lepší chuti.

Naringin – jedna z hlavních účinných látek grapefruitu rovněž působí jako bionhancer.
Některé byliny také působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. V rámci podpory sportovní výkonnosti se například využívá kombinace maralího kořene » a rhodioly », pro podporu imunity a v menopauze zase funguje kombinace kozince blanitého » a anděliky čínské.

Využitelnost epigeneticky působících živin

Ještě komplikovanější je zlepšování biologické využitelností epigeneticky působících živin – tedy látek, které se přirozeně vyskytují v potravinách, ale v doplňcích stravy jsou obsaženy v koncentrovanější formě.
Jejich rozsáhlé pozitivní účinky na zdraví jsou nesporné, často jsou ale limitovány jejich omezenou biologickou využitelností. Farmakologický výzkum tedy věnuje velké úsilí hledání jejich opravdu účinných forem – testovány jsou například léky využívající nanostruktury a další sofistikované formy. I v případě epigeneticky působících živin ale platí, že lze jejich využitelnost výrazně podpořit přírodní cestou – ať už volbou správné doby užívání či pomocí bioenhancerů.

Na následujících řádcích naleznete příklady optimálního užívání živin, které jsou z tohoto pohledu nejlépe prozkoumány, v případě jiných bohužel zatím proběhlo jen velice málo studií.

EGCG

Epigalokatechin galát, zkráceně EGCG », se společně s dalšími katechiny hojně vyskytuje především v zeleném čaji. Všechny katechiny se přitom nejlépe vstřebávají, pokud je konzumujeme ráno na lačno: V rámci výzkumů byla při tomto způsobu podání dobrovolníkům v krvi naměřena 3,5krát vyšší hladina katechinů než při užití v jinou denní dobu nebo s jídlem.

EGCG je také nestabilní v prostředí s vysokou teplotou – i proto ostatně není vhodné zalévat zelený čaj vroucí vodou. Stabilitu snižuje i zásadité pH, proto může být výhodné jej podávat spolu s vitaminem C. Biologickou dostupnost EGCG zvyšuje i přítomnost kofeinu, a proto se vyplatí například jeho zapíjení čajem (ale ne horkým).

Mezi nejúčinnější bioenhancery, tedy látky zlepšující biologickou dostupnost EGCG, patří quercetin », kurkumin, piperin, rutin a genistein.

Kurkumin

Barvivo získávané z kořene kurkumy » má v čisté podobě jen velmi nízkou biologickou dostupnost, která je dána zejména faktem, že není rozpustné ve vodě, ale v tucích. Jednou z možností, jak vstřebávání vylepšit, je tedy jeho konzumace spolu s tučným jídlem – ideálně by mělo obsahovat alespoň 15 g tuku. Kombinace například s omega-3 sice také může pomoci, vzhledem k malému obsahu tuku v běžné kapsli ale pouze omezeně. Pokud se kurkuma používá jako koření, zlepší využitelnost obsaženého kurkuminu i delší tepelná úprava (více než 15 minut).

Další možností zlepšení biologické dostupnosti je užívání spolu s bioenhancery. Nejčastěji se zde využívá výše zmíněný piperin, který dle studií dokáže po požití kurkuminu zvýšit jeho koncentraci v krevní plazmě až o 2 000 %. Velmi efektivní je i quercetin », který využitelnost kurkuminu zlepší o 147 %.

Vliv denní doby na vstřebávání kurkuminu nebyl prokázán, protože jde ale o látku zlepšující prokrvení všech tkání těla, obvykle se užívá spíše v první polovině dne.

Resveratrol

Resveratrol » je barvivo ze skupiny stilbenoidů, které se nachází především ve slupkách hroznového vína, ale i v řadě dalších potravin. I jeho biologická dostupnost je v případě, že se užívá samostatně, omezená. Sice se na rozdíl od kurkuminu vstřebává poměrně dobře (z cca 75 procent), ale poté se velice rychle rozkládá, takže jeho skutečná biologická dostupnost se pohybuje kolem 1 %.

Pokud jde o užívání s jídlem, to sice jeho vstřebávání zpomalí, biologickou dostupnost ale ovlivní jen málo. Kombinace s různými potravinami není zatím prozkoumána, v případě flavonoidů, které mají podobnou strukturu jako stilbenoidy ale platí, že proteiny, vláknina a minerály obecně zhoršují jejich dostupnost, zatímco dobře stravitelné sacharidy, vitaminy, karotenoidy a alkaloidy ji zlepšují. Lze tedy předpokládat, že i v případě resveratrolu to bude podobné.

Nejvyšší biologická dostupnost byla prokázána při užití v ranních hodinách, pro udržení jeho vyšší koncentrace v těle je ale vhodné i opakované užívání v průběhu dne.

Z bioenhancerů může i v případě resveratrolu zlepšit jeho využitelnost piperin, velmi dobrou alternativu ale představují zejména quercetin » a kurkumin ». Přidání quercetinu v rámci výzkumů zlepšilo vstřebávání resveratrolu o 310 %, přidání kurkuminu o 300 %, a pokud byla k resveratrolu přidána kombinace kurkumin + piperin + kvercetin, zlepšilo se jeho vstřebávání o 350 % oproti samotnému resveratrolu.
Sám resveratrol ale může naopak přispět k lepší využitelnosti dalších epigeneticky působících substancí, jako je například apigenin nebo berberin (tato kombinace například efektivně snižuje cholesterol). Synergicky pak působí spolu s oligomerními proantokyanidiny neboli OPC ».

Astaxantin

Ataxantin » je barvivo z rodiny karotenoidů, které se vyskytuje v širokém spektru mořských organismů. Jeho nejznámějším zdrojem jsou živočichové s růžovooranžovým masem (lososi, humři, krevety apod.), k výrobě doplňků stravy se obvykle získává z řasy Haematococcus pluvialis.

Biologická dostupnost astaxantinu je stejně jako v případě jiných karotenoidů omezená hlavně jejich nízkou rozpustností ve vodě. Tyto látky se totiž rozpouštějí převážně v tucích. Nezbytné je tedy užívání astaxantinu spolu s tuky (např. s tučným jídlem), výhodnější je přitom užívat jej až po jídle, nikoliv před ním – vstřebatelnost je tak lepší až 2,4krát. Využitelnost ovšem závisí i na dostatečné produkci žlučových kyselin.

Velice výhodná je kombinace astaxantinu s omega-3 » nenasycenými mastnými kyselinami. Společně mají například výrazně lepší vliv na imunitu a srdečně cévní systém, než má samotný astaxantin či omega-3. Možné je také podávání spolu s olivovým olejem.

Biologickou dostupnost astaxantinu snižuje i kouření – kuřáci mají ostatně v krvi nižší hladinu všech karotenoidů než nekuřáci.

Platí také, že vyšší dávky astaxantinu (i dalších karotenoidů) se také vstřebávají mnohem lépe než ty nižší. Vliv denní doby nebyl prokázán.

Vitamin D3

Vitamin D3 » rovněž patří mezi sloučeniny rozpustnými v tucích, a pro jeho optimální vstřebávání je tedy nezbytná jeho konzumace spolu s tuky, tedy například s tučným jídlem (opět ideálně těsně po jídle). Ne všechny tuky jsou ale stejně vhodné – například mastné kyseliny s dlouhým řetězcem jeho využitelnost zhoršují. Vstřebatelnost je vyšší také u doplňků, v nichž je „déčko“ umístěné například do micel, mikrokapslí či liposomů.

Vstřebávání vitaminu D3 je výrazně sníženo u osob s odstraněným žlučníkem. Velký negativní vliv má také nadváha – lidé s vyšším obsahem tuku v těle mají po podání suplementů s vitaminem D3 v krvi nižší obsah jeho prospěšných metabolitů než ti štíhlí.

Vstřebávání vitaminu D3 také může narušit řada léků – obecně je tedy lepší jeho suplementy konzumovat časově co nejdále od těchto léčiv.

Vitamin D3 se obvykle užívá spolu s vápníkem, protože je nezbytný pro vstřebávání tohoto minerálu. Opačný vztah ovšem neplatí – přítomnost vápníku biologickou dostupnost „déčka“ nijak neovlivní.
Vitamin D3 se někdy doporučuje užívat v tu část dne, kdy v těle přirozeně vzniká při interakci se slunečním záření – tj. v době od dopoledne do odpoledne. Nicméně vztah biologické dostupnosti a doby užití zatím žádná studie nepotvrdila.

Zinek

Deficitem tohoto stopového prvku je podle WHO ohrožena třetina světové populace. Často ale není důvodem jeho nedostatečný obsah ve stravě, ale právě jeho snížená biologická dostupnost.
Vstřebávání zinku » výrazně narušuje kyselina fytová a její soli. Tyto látky jsou přítomny v rostlinných potravinách, hlavně celozrnných obilovinách, luštěninách, semenech a ořeších. Se zinkem vytvářejí těžko rozložitelné sloučeniny, které brání jeho vstřebávání. A týká se to nejen zinku přijatého ve stravě, ale i toho, který se uvolnil do trávicího traktu z vlastních zásob těla.

Zatímco třeba ovce nebo prasata dokáží fytáty rozkládat pomocí žaludečního enzymu fytázy, u lidí je hladina tohoto enzymu nízká. Je ale možné využívat postupy, které aktivují fytázu přímo v potravinách – zejména jde o dostatečně dlouhé namáčení či fermentaci. Pokud ale užíváme zinek ve formě doplňků stravy, není vhodné tak činit spolu s jídlem s vysokým podílem rostlinné stravy. To platí zejména pro vegany. Naopak přidání živočišné bílkoviny do jídla absorpci zinku výrazně zlepšuje, byť důvodem zde není přímo živočišný původ, jako spíše vyšší podíl bílkovin v živočišných potravinách. Produkty trávení bílkovin totiž tvoří se zinkem komplexy, které jeho vstřebávání usnadňují. Pokud tedy zinek užíváme spolu s jídlem s vysokým obsahem bílkovin, jeho biologickou využitelnost tím podporujeme.

Negativní vliv zde ale má vysoký příjem železa. Zinek tedy nikdy neužíváme spolu s doplňky stravy obsahujícími železo, ale oddělujeme je minimálně dvěma hodinami. To samé platí pro doplňky s mědí. Naopak zinek sám negativně ovlivňuje vstřebávání některých antibiotik, například tetracyklinu. I zde je tedy třeba užívání oddělit.

Vliv denní doby na vstřebávání zinku zatím nebyl prokázán.

Vliv na vstřebávání zinku mají také různé faktory uvnitř našeho těla – pozitivně působí například dostatečná produkce střevního hlenu (to samé platí i pro vstřebávání železa a vápníku), jež zase souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu. Střevní absorpci zinku také pozitivně ovlivňuje, pokud se v krevním oběhu nachází dostatek bílkoviny albumin. Jejím zdrojem jsou přitom především mléčné výrobky.

Absorpce zinku z doplňků stravy je obecně mnohem vyšší než ze stravy, záleží ale i na typu suplementu. Nejhůře jsou na tom anorganické soli zinku, nejlépe je na tom bisglycinát a citrát.

U zinku je také třeba upozornit na jednu důležitou skutečnost: Zatímco u jiných vitaminů, minerálů a stopových prvků je možné určit stav jeho tělesných zásob krevními testy, u zinku je to velmi problematické. V krevní plazmě se totiž vyskytuje pouze 1 % veškerého zinku obsaženého v těle a jeho obsah zde klesá pouze v případě vážného deficitu. Hladina zinku v krvi navíc přirozeně kolísá – liší se například po jídle, ale i v reakci na stres nebo zánět.

Hořčík

Vstřebávání hořčíku » nezávisí příliš na tom, jestli ho užíváme samostatně, nebo s jídlem. Samotný ale může způsobit zažívací problémy, jako je podráždění žaludku nebo průjem, a proto je vhodnější jeho příjem s jídlem. Neměli bychom ho ale užívat spolu se zinkem, který jeho vstřebávání narušuje.
Biologickou využitelnost výrazně ovlivňuje forma suplementu. Velmi špatná je u anorganických forem, u nichž je navíc nejvyšší riziko trávicích potíží. Velmi dobře se naopak vstřebávají organické formy, zejména bisglycinát, citrát, malát a threonát.

Vstřebatelnost hořčíku prakticky neovlivňuje denní doba, kdy ho užíváme, tu ale může být vhodné upravit podle toho, kvůli čemu ho primárně užíváme. Pro výrazný relaxační efekt se hořčík často doporučuje před spaním, pro podporu imunity, mentální výkonnosti a hladiny energie ale může být výhodnější jeho užití v první polovině dne.

Podobně jako zinek, i hořčík může narušit vstřebávání antibiotik. Ta proto nikdy neužíváme 2 hodiny před a 4-6 hodin po užití doplňku stravy s magnéziem.

Naše tělo střeží perfektně zorganizované armáda. Tvoří ji milióny bojovníků připravených vrhnout se na každého vetřelce a okamžitě ho zničit. Jenže náš imunitní systém je zároveň velice složitý a ovlivňovaný celou řadou faktorů. Proto je tedy velice snadné jeho fungování narušit, a naopak velice obtížné ho zase dát do kupy. Přesto se o to pokusíme.

Než se ale vrhneme na konkrétní rady, pojďme si stručně objasnit, jak vlastně naše imunita funguje, protože ve všech těch písmenkách a názvech imunitních buněk je celkem snadné se totálně ztratit.

Přehled vnitřních válečníků

Existují dva typy imunity: vrozená a adaptivní.

Vrozená imunita se v okamžiku proniknutí patogenu aktivuje jako první. Je rychlá, protože na všechny patogeny reaguje v podstatě stejně, ale kvůli tomu je také méně účinná.

Zajišťuje ji celá řada imunitních buněk. Asi nejznámější jsou ty, které patří mezi fagocyty – jde o amébovité buňky, jež jsou schopné patogen či vlastní narušenou buňku doslova pohltit. Sem patří makrofágy a monocyty. Na vrozené imunitě se ale podílejí i neutrofily, dendritické buňky, eozinofily a další mikroskopičtí bojovníci.

Adaptivní imunita naopak dokáže rozpoznat konkrétní patogen, „pamatovat“ si ty, s nimiž už se někdy potkala, a na základě těchto zkušeností nasadit konkrétní, vysoce účinnou odpověď. Její nevýhodou je ale právě to, že efektivně funguje jen u vetřelců, s nimiž jsme se už v minulosti potkali. Pokud nás napadne neznámý mikrob nebo patogen zmutovaný natolik, že ho imunita nepozná, je pro tělo mnohem náročnější (popřípadě i zcela nemožné) se s infekcí vypořádat.

Důležitým hráčem adaptivní imunity jsou T-buňky známé také jako T-lymfocyty. Ty mají za úkol podle tzv. antigenu rozpoznat konkrétní patogen a poté koordinovat reakci imunity. Těch ale existujte několik typů:

• Tzv. cytotoxické T-buňky jsou bojovníci s úkolem zabíjet – nejen patogeny, ale třeba i poškozené vlastní buňky, včetně těch rakovinných.
• Pomocné, tzv. Th buňky, jsou známé tím, že produkují látky jménem cytokiny. Ty ovlivňují průběh zánětlivých procesů, ale jejich hlavní úkol je totiž koordinovat činnost jiných imunitních buněk.
• Regulační T-buňky označované jako Treg mají za úkol ohlídat, aby to organismus s imunitní reakcí nepřehnal – tedy aby neútočil na to, co sice přichází zvenčí, ale nijak tělo neohrožuje – například na potravu, pyl apod.

Dalším hráčem adaptivní imunity jsou B-buňky (B-lymfocyty), které mají za úkol vytvářet protilátky.

A teď už se můžeme pustit do výčtu opatření, které nám pomohou naverbovat nové bojovníky do vnitřní armády zdecimované předchozími boji a jinými pohromami a vyzbrojit ji tak, aby dokázala vzdorovat téměř každému vetřelci.

1. Bojujte se zánětem

Tady je třeba v první řadě říct, že zánět není nepřítel. Je sice pravda, že právě on způsobuje většinu nepříjemných příznaků infekčních nemocí, tedy bolest, otok, zarudnutí apod., jenže právě vznik zánětu je zároveň nutnou podmínkou toho, aby mohl imunitní systém pracovat. Bez něj by například nemohlo dojít k odstranění poškozených tkání.

Problém ale nastává v okamžiku, kdy v těle probíhá zánět chronický, vzniklý například vlivem špatného stravování, obezity apod. Právě chronický zánět totiž efektivitu naší obranyschopnosti výrazně snižuje.

Velice negativně v tomto směru působí obezita, která způsobuje chronický celotělový zánět, čímž imunitu narušuje. Určitě tedy má smysl pokusit se do podzimu ještě něco málo zhubnout, ale rozhodně není na místě se pouštět do drastických diet.

Když se totiž imunitní systém setká s patogenem, potřebuje pro účinnou reakci velké množství energie. Pokud se tedy organismus nachází ve výrazném energetickém deficitu, nemá imunita dostatek energie pro správnou reakci – žádná armáda se zkrátka neobejde bez fungujícího zásobování. Právě nyní je tedy třeba hubnout velice opatrně, maximálně půl kilogramu za týden. Zdá se to málo, ale i pouhá dvě kila, která je tak reálné do podzimních plískanic shodit, mohou míru zánětu v těle snížit poměrně zásadně.

Důležitá je i strava – zánět podporuje vysoká konzumace sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků, negativně tu ale působí i třeba umělá sladidla a další potravní aditiva. Účinného bojovníka se záněty naopak představuje průmyslově co nejméně upravovaná rostlinná strava, zejména pak ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny, ale i řada druhů koření.

Silnými zbraněmi proti zánětu jsou pak doplňky stravy, například:

• kurkumin
• EGCG
• astaxantin
• boswellie
• kozinec blanitý
• zázvor
• quercetin
• a mnohé další.

2. Doplňujte klíčové živiny

Reakce imunitního systému je náročná nejen z pohledu energie, ale dochází při ní i ke zvýšené spotřebě živin. I když jsou tedy třeba nyní hladiny mikronutrientů v našem těle dostatečné na to, abychom se cítili zdraví, v okamžiku průniku patogenů do těla to rozhodně platit nemusí. Proto je důležité už nyní zapracovat na tom, abychom jejich hladiny doplnili. A které jsou nejdůležitější?

Zinek – tento stopový prvek je klíčový pro dělení buněk, v případě jeho nedostatku tak dochází k umlčení řady genů a imunitní buňky se nedokáží dostatečně rychle množit. Zvláště v boji s virovými infekcemi je proto jeho dostatečná hladina základem úspěchu.

Selen – jde nejen o silný antioxidant, ale jeho nedostatek zároveň negativně ovlivňuje tvorbu a aktivitu některých imunitních buněk (hlavně lymfocytů a NK buněk), hladinu protilátek a také celkovou schopnost organismu optimálně reagovat na virovou infekci. Jeho užívání proto prokazatelně zlepšuje imunitní odpověď.

Vitamin D3 – nízká hladina tohoto vitaminu prokazatelně souvisí s náchylností vůči infekcím. Má totiž přímý vliv na vrozenou i adaptivní imunitu, kdy ovlivňuje aktivitu většiny imunitních buněk. Kromě preventivního účinku pomáhá jeho užívání rovněž zkracovat dobu léčby infekcí a působí protizánětlivě. Vzhledem k tomu, že v našich zeměpisných šířkách trpí deficitem „déčka“ drtivá většina lidí, se navíc rozhodně nelze spoléhat, že jej máme na konci léta dostatek.

Vitaminy A, C a E – fungují nejen jako antioxidanty, ale mají i epigenetické účinky ovlivňující fungování imunity. Ovlivňují například dělení buněk či produkci některých klíčových enzymů. I tady jejich užívání působí jak preventivně, tak pomáhá zkracovat dobu léčby.

Aminokyseliny – klíčový je samozřejmě dostatečný přísun všech esenciálních aminokyselin (tj. těch, které tělo neumí vytvořit, a je tedy nezbytné je přijímat potravou). Pozitivní vliv na imunitu má ale i doplňován některých neesenciálních, například argininu nebo glutaminu.

3. Podporujte střevního mikrobiom

Rovnováha obyvatel střev má na naši imunitu zcela zásadní vliv. Pokud je narušená, zhoršuje se funkce střevní stěny, což vede k pronikání mikrobů do krevního oběhu, zvýšení zánětu a omezení produkce antimikrobiálních peptidů. A to vše má za následek zhoršení imunity. Dysfunkční střevní mikrobiom také negativně ovlivňuje produkci cytokinů a potlačuje produkci řady imunitních buněk.

A jak mikrobiom podpořit? Klíčová je zejména strava:

• Škodí přemíra sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků, ale i třeba emulgátorů, umělých sladidel a dalších potravních aditiv.
• Pozitivní vliv na imunitní funkce a míru zánětů v těle má i omezení konzumace soli.
• Zcela zásadní je dostatečná konzumace vlákniny. Toho dosáhneme přidáním luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů, semen, ovoce a zeleniny do jídelníčku. Skvělým pomocníkem jsou i nápoje z čekanky, psyllium apod.

Z doplňků stravy mohou pomoci také:

• kurkumin
• quercetin
• resveratrol
• boswellie
• a další. Vhodné může být také užívání probiotik, které imunitu prokazatelně podporuje.

Při změně jídelníčku dochází k pozitivním změnám v oblasti střevního mikrobiomu velice rychle – k prvním už v řádu dnů, k výraznějším v řádu týdnů. Tyto změny však nejsou příliš stálé, a aby se stabilizovaly, je zapotřebí udržet nový životní styl alespoň půl roku – tedy v podstatě až do jara.

4. Ozdravte jídelníček

Kromě změn v jídelníčku podporujících rovnováhu střevního mikrobiomu je vhodné dodržovat i další stravovací zásady:

• Prokazatelný pozitivní vliv na imunitu má omezení příjmu omega-6 nenasycených mastných kyselin a zvýšení příjmu omega-3.
• Nevhodné jsou smažené pokrmy. Při smažení totiž na jídlo působí příliš vysoké teploty, při kterých reagují sacharidy s bílkovinami a vznikají tzv. produkty pokročilé glykace (AGE). Ty zvyšují míru zánětů v těle, poškozují buňky a narušují imunitu.
• AGE hojně vznikají i při grilování masa a uzenin či jejich pečení při vysoké teplotě.
• Negativní vliv na imunitu má obecně příliš častá konzumace vysoce upravovaných pokrmů z fastfood řetězců.
• Vyvarujte se také nadměrného příjmu alkoholu a kofeinu.

5. Zkuste přírodní imunostimulanty

Skvělým prostředkem, jak přímo podpořit imuntitu, jsou epigeneticky působící živiny a byliny fungující jako imunostimulanty. Mezi ty zvláště efektivní patří například:

Kozinec blanitý – ovlivňuje vznik, vývoj a diferenciaci většiny imunitních buněk, má přímý antimikrobiální efekt vůči řadě virů a bakterií (včetně těch s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům), a dokonce pomáhá zvýšit účinnost některých vakcín.

Zázvor – ovlivňuje aktivitu řady imunitních buněk, zejména T-buněk a makrofágů, přímo působí proti některým virům (včetně původců chřipky, rýmy COVID-19), bakteriím a kvasinkám.

Astaxantin – barvivo obsažené například v mase lososa či krevet rovněž podporuje aktivitu a schopnost rychlého množení řady imunitních buněk, zlepšuje tvorbu protilátek a imunitu v oblasti sliznic.

6. Omezte působení stresu

Stresové hormony mají za úkol navodit v těle změny, které nám pomohou čelit ohrožení života – například tím, že zvýší dostupné množství energie pro potenciální boj či útěk. Zároveň ale omezují i přívod energie pro systémy, které v akutním ohrožení života nejsou klíčové pro přežití. A jedním z nich je i imunita. Řada výzkumů tak potvrdila nejen to, že stresovaní jedinci jsou více náchylní k infekčním onemocněním, zejména těm virového původu, ale dokonce se u nich zhoršuje i imunitní odpověď po aplikaci vakcín a zpomaluje se hojení ran.

Protože zejména začátek školního roku patří mezi výrazně stresující období, je potřeba důsledně snižovat míru stresu, ať už lepší organizací času, nastavením priorit či osvojením technik snižujících stres, jako jsou dechová cvičení, jóga a podobné systémy, meditace apod.

Dobrou volbou jsou i tzv. adaptogeny, tj. rostliny, které zlepšují adaptaci organismu na stresovou zátěž. Mnohé z nich navíc mají i přímý pozitivní vliv na imunitu a působí protizánětlivě – to platí například pro kozinec blanitý, maralí kořen, rhodiolu nebo ženšen pětilistý.

7. Nezapomínejte na pohyb

Pravidelné cvičení, zejména aerobní pohyb mírné až střední intenzity, posiluje imunitu hned několika cestami:

• Stimuluje buněčnou imunitu (dle výzkumů zde nejlépe působí cvičení střední intenzity o délce 35–45 minut).
• Zvyšuje tělesnou teplotu, čímž brání růstu patogenů podobnými mechanismy jako horečka.
• Snižuje v těle míru zánětů a působí preventivně proti vzniku civilizačních nemocí, které imunitu rovněž ovlivňují.
• Snižuje míru stresu.

8. Nezanedbávejte spánek

Spánková deprivace ovlivňuje poměrně zásadním způsobem jak vrozenou, tak adaptivní imunitu a zvyšuje také míru zánětů v těle. Dodržování spánkové hygieny a snaha spát alespoň sedm hodin denně je proto v rámci podpory obranyschopnosti velmi důležité.

Při problémech se spánkem můžete vyzkoušet například mučenku, chmel nebo tryptofan

V dalším článku se podrobněji podíváme na oboustranný vztah některých tělesných a duševních obtíží a imunity.

Člověk není stroj – naštěstí. Používání stroje totiž časem nutně vede k opotřebování součástek, které je třeba vyměnit. Naproti tomu lidské tělo disponuje spoustou opravných mechanismů, a navíc umí reagovat na zátěž tím, že často používané struktury zpevní a zvýšit tak jejich odolnost. A to se týká i našich kloubů, kterým správně dávkovaná zátěž neškodí, ale naopak prospívá. Aby však klouby fungovaly, jak mají, a vyhnuli jsme se opotřebení chrupavky, je potřeba splnit několik podmínek.

První z nich je snaha o regulaci epigenetických reakcí uvnitř našich buněk. Jde o reakce, které regulují aktivitu jednotlivých genů naší DNA. Jejich průběh je přitom zásadně narušen jak při artróze (degenerativní onemocnění kloubní chrupavky), tak při revmatoidní artritidě, která patří mezi autoimunitní onemocnění. Více zde » Druhou podmínkou je pak péče o střevní mikrobiom.

V našich střevech žijí totiž bilióny mikroorganismů – nejprozkoumanější z nich jsou bakterie, kromě nich tu ale jsou i viry, kvasinky, prvoci či archea. A všechny zásadně ovlivňují „ekosystém“ celého našeho těla. Produkují totiž látky s epigenetickými a protizánětlivými účinky (například butyrát), formují imunitní systém, ovlivňují hormonální rovnováhu a podílejí se na fungování většiny orgánů a tkání v našem těle – včetně kloubů.

Stav střevního mikrobiomu je přitom zásadní při vzniku a vývoji kloubních onemocnění. My se dnes zaměříme na to nejčastější – na artrózu.

Střevní mikrobiom a artróza

Artróza je degenerativní onemocnění, které v první fázi poškozuje především kloubní chrupavku, následný zánět však vede k degeneraci i dalších kloubních struktur. To vše provází bolest, ztuhlost, otoky a omezení pohyblivosti. Jde o jedno z vůbec nejrozšířenějších onemocnění, a jeho výskyt se navíc posouvá do stále mladších věkových kategorií – od roku 1990 se průměrná doba života s artrózou prodloužila o 8–10 let.

Faktorů, které ovlivňují vznik artrózy je řada: chybný proběh epigenetických reakcí, procesy související se stárnutím, obezita, dysbalance pohybového aparátu, které vedou například k přetěžování jedné z končetin, či zranění kloubů. Velice zajímavé jsou ale i výzkumy, které dávají do souvislosti vznik tohoto onemocnění s imunitou – vědci například u většiny osob s artrózou objevili uvnitř kloubů zbytky bakteriální DNA.

Jak se ale mohly bakterie do kloubů dostat? Jednou z možností je jejich průnik přes narušenou střevní bariéru. Právě střevní bariéra totiž za normálních okolností brání průniku mikroorganismů ze střev do krevního oběhu, jenže narušená rovnováha střevního mikrobiomu bohužel vede ke zvýšení její propustnosti, a zároveň zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů napříč celým tělem – tedy včetně kloubů. Příliš propustné střevo navíc vede k negativnímu ovlivnění epigenetických procesů, které s rozvojem artrózy souvisejí. Pokud se tedy zaměříme na obnovení rovnováhy uvnitř našich střev, dojde k obnovení střevní bariéry, což následně prokazatelně vede ke zpomalení rozvoje artrózy.

Role imunitního systému

Negativní změny ve střevním mikrobiomu ovšem ovlivňují zdraví kloubů i dalšími cestami: Například vedou k aktivaci vrozené složky imunitního systému, zejména makrofágů, což má za následek zvýšenou produkci prozánětlivých cytokinů. Zánět, který takto vzniká, způsobuje nejen bolest, ale urychluje i degeneraci kloubní chrupavky, protože prozánětlivé cytokiny zároveň potlačují tvorbu kolagenu a dalších složek chrupavky. Aktivaci makrofágů navíc může podpořit jakékoliv poranění kloubů (při každém poranění totiž vzniká zánět), ale také obezita – látky produkované tukovou tkání, zejména cytokiny a adipokiny (včetně hormonu leptinu), totiž prokazatelně podporují rozvoj artrózy.

Na rozvoji artrózy se ale může podílet i tzv. získaná složka imunitního systému, zejména pak T-buňky.

Souvislost s metabolismem

Ukazuje se také, že rozvoj artrózy úzce souvisí s tzv. metabolickým syndromem, což je soubor metabolických změn ovlivňujících vznik některých civilizačních onemocnění, zejména cukrovky a srdečně cévních problémů. Například inzulinová resistence neboli snížení citlivosti tkání vůči inzulinu může způsobit nejen vznik diabetu, ale i narušení tvorby a ochrany kloubní chrupavky.

Právě nerovnováha střevního mikrobiomu se přitom podílí jak na vzniku inzulinové rezistence a dalších metabolických poruch, tak i obezity. A nadměrné hromadění tukové tkáně následně přispívá k rozvoji artrózy nejen prostřednictvím zvýšené zátěže kloubů, ale i produkcí zánětlivých cytokinů a adipokinů.

Výživou proti artróze

Stejně jako i u jiných problému souvisejících s narušením střevního mikrobiomu, i v případě artrózy hraje důležitou roli výživa.

Prospěšná je zde konzumace probiotik. Například běžně užívané probiotikum Lactobacillus rhamnosus vede ke zlepšení funkce střevní bariéry i zmírnění příznaků artrózy. A dokonce může zamezit i ztrátám kostní hmoty při osteoporóze v důsledku menopauzy. Ke zmírnění příznaků artrózy vedlo v rámci výzkumů i užívání bifidobakrterií. Laktobacily a bifidobakterie navíc mají ve střevech na starosti produkci vitaminů K a vitaminů skupiny B – zvláště vitamin B9 přitom ovlivňuje aktivaci imunitních buněk, která souvisí nejen s celkovou obranyschopností, ale i s rozvojem artrózy.

Negativně naopak působí nadměrná konzumace tuků. Platí tady, že průběh artrózy zhoršují nejen nasycené mastné kyseliny, ale i vysoký příjem některých nenasycených mastných kyselin – například vysoká koncentrace kyseliny olejové prokazatelně zhoršuje průběh artrózy. Zároveň je ale třeba říci, že příčinou zde nemusí být jen vysoká konzumace této kyseliny, ale i narušení metabolismu mastných kyselin v játrech – což je mimochodem další problém, k jehož vzniku přispívá nerovnováha střevního mikrobiomu.

Nezbytná je i dostatečná konzumace probiotik, tedy vlákniny. Ta slouží jako potrava pro střevní bakterie a její příjem dokáže zmírnit negativní vliv nadměrné konzumace tuků a obezity na rozvoj artrózy. Pozitivně působí i některé aminokyseliny, zejména arginin a glutamin.

Užitečné doplňky stravy

Zde je pár tipů na živiny a byliny, které pozitivně ovlivňují jak zdraví kloubů, tak i rovnováhu střevního mikrobiomu.

Vitamin D3

Tento vitamin má výrazné epigenetické účinky a jeho nedostatek vede ke zvýšení intenzity zánětlivých procesů napříč celým tělem i zvýšení zastoupení škodlivých bakterií ve střevním mikrobiomu. Užívání vitaminu D3 naopak rovnováhu střevního mikrobiomu výrazně podporuje.

Boswellie

Pryskyřice z kadidlovníků pilovitého (Boswellia serrata) je velice efektivním prostředkem pro zmírnění zánětů a bolesti kloubů, což platí jak při artróze, tak při artritidě. Zároveň účinně ovlivňuje epigenetické reakce v těle a reguluje rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu. Výrazně také posiluje bariérovou funkci střeva a omezuje průnik patogenů přes střevní bariéru. V rámci jednoho z výzkumů došlo k ústupu příznaků artrózy již po sedmi dnech užívání boswellie, pro dosažení trvalejších účinků doporučujeme alespoň 8 týdnů užívání.

Boswellie velice efektivně funguje v kombinaci s kurkuminem – ten má totiž také výrazný pozitivní vliv na střevní mikrobiom i epigenetické procesy ovlivňující vznik artrózy, a zároveň zlepšuje vstřebatelnost boswellie.

Velice vhodná je i kombinace boswellie s kolagenem, případně i další obvyklou složkou kloubních preparátů – chondroitin sulfátem. Ten ostatně rovněž podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu.

Čekanka

Kořen čekanky představuje další velice efektivní způsob pro podporu rovnováhy střevního mikrobiomu. Obsahuje totiž inulin a fruktooligosacharidy, což jsou látky patřící mezi rozpustnou vlákninu. Mají výrazné probiotické účinky, tj. slouží jako potrava pro prospěšné střevní bakterie. Čekanka má také výrazné protizánětlivé a protibolestivé účinky, pomáhá zmírnit bolest a ztuhlost kloubů, pozitivně ovlivňuje imunitní funkce a je vhodná i při redukčních kúrách.

Užitečná je kombinace čekanky se zázvorem, který rovněž vyniká svými protizánětlivými a protibolestivými účinky, nebo s kurkuminem.

Mučenka

Tato bylina je známá především svým pozitivním působením při úzkostech, depresích a nespavosti, užitečná však může být i v případě artrózy – výzkumy zaznamenaly po 30 dnech jejího užívání výrazné zmírnění všech příznaků tohoto onemocnění. Některé z polyfenolů obsažených v mučence – například vitexin nebo apigenin – rovněž podporují rovnováhu střevního mikrobiomu.

Mučenku je možné kombinovat například se šišákem bajkalským.

Šišák bajkalský

Bylinka hojně využívaná v tradiční čínské medicíně i západní fytoterapii má rovněž příznivý vliv na střevní mikrobiom a bariérovou funkci střeva. Kromě toho má silné protizánětlivé účinky, kdy potlačuje především produkci zánětlivých cytokinů, a působí také epigeneticky. Při artróze pomáhá nejen zmírnit otok a bolest a zvýšit pohyblivost kloubů a celkový komfort, ale má také ochranný vliv na buňky chrupavky.

Astaxantin

Barvivo z rodiny karotenoidů obsažené například v mase lososů a krevet je známé především svými silnými antioxidačními a imunomodulačními účinky. Zároveň ale působí silně protizánětlivě, podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, omezuje apoptózu (buněčnou smrt) buněk chrupavky a celkově pomáhá chránit chrupavku před degeneračními procesy.

Butyrát

Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, která je produkována některými střevními bakteriemi. Pokud je rovnováha střevního mikrobiomu narušená, produkce butyrátu klesá, což vede k narušení střevní bariéry i negativnímu ovlivnění imunitního systému. V takovém případě může pomoci užívání butyrátu ve formě doplňků stravy.

Resveratrol

Polyfenol vyskytující se hlavně ve slupkách červeného vína má nejen pozitivní vliv na střevní mikrobiom, ale zároveň v kloubech podporuje tvorbu kolagenu II a omezuje apoptózu buněk chrupavky.

Většinou se to stane kolem padesátky, u méně šťastných žen už krátce po čtyřicítce: vaječníky, které doposud uvolňovaly každý měsíc jedno zralé vajíčko a k tomu bez přestání chrlily do těla hormony, najednou začnou ukončovat činnost. Absence vajíček pochopitelně znamená neplodnost, ještě mnohem větší důsledky má ovšem fakt, že už vaječníky neprodukují ani pohlavní hormony. Doslova celému tělu totiž chybí zejména hormon estrogen.

Estrogen: elixír mládí a síly

Estrogen vlastně není jediný hormon. Tento název se používá pro skupinu steroidních hormonů produkovaných vaječníky, mezi nimiž převládá estradiol. A vlastně ani neplatí, že by byl vytvářen pouze ve vaječnících – produkují ho také nadledviny a tuková tkáň, a z tohoto důvodu se vyskytuje i u mužů, u nichž jsou nízké(!) hladiny tohoto hormonu potřebné například pro dozrávání spermií či erekci. Produkce vaječníky ale výrazně převládá.

Jak vlastně estrogen v těle funguje? Jako i ostatní hormony, i on má epigenetické účinky. Nejprve se naváže na specifické buněčné receptory a následně ovlivňuje transkripci čili přepis různých genů v naší DNA. Když tedy k navázání estrogenu na tyto receptory nedojde, některé geny v DNA zůstávají vypnuté.

Estrogen je v první řadě pohlavní hormon, a proto se receptory pro něj nacházejí především v pohlavních orgánech a dalších částí těla souvisejících s rozmnožováním (třeba v mléčných žlázách). Když ho tedy vaječníky přestanou produkovat, ovlivní to především reprodukční a sexuální funkce: žena se stává neplodnou, ustává menstruační cyklus.

Estrogenové receptory ovšem najdeme i v celé řadě dalších orgánů a tkáních: v kardiovaskulárním systému, mozku, tukové tkáni, kostech, játrech, střevech, imunitním systému… A v okamžiku, kdy činnost vaječníků ustává, je ovlivněna i funkce všech těchto orgánů. A bohužel vesměs k horšímu.

Pro menopauzu jsou proto typické nejen známé nepříjemné projevy, jako jsou třeba návaly horka, zároveň ale výrazně roste riziko vzniku řady nemocí a obtíží – například kardiovaskulárních chorob, osteoporózy či psychických onemocnění (zejména depresí a úzkosti). Mnoho žen začne přibývat na váze, ztrácí svalovou hmotu a sílu…

V tomto období se rovněž zvyšuje míra negativních epigenetických změn a tzv. senescence. V okamžiku nástupu menopauzy se proto výrazně urychluje stárnutí, a to v průměru o 6 %.

Hormonální léčba? Raději ne…

Na první zamyšlení se nabízí jednoduché řešení: když tělu chybí estrogen, tak mu ho dodáme zvenčí. Jenže tzv. hormonální substituční terapie se bohužel ukazuje jako nepříliš vhodné řešení – nepříjemné symptomy menopauzy sice sníží, ale zároveň zvýší riziko rakoviny prsu a endometria, ale i riziko trombózy a mozkové mrtvice. A to asi nikdo nechce.

Co tedy s tím? Klasická medicína už dnes nabízí řadu preparátů, které jsou schopny „nakrmit“ hladovějící estrogenové receptory s mnohem nižšími vedlejšími účinky, a intenzivně pracuje na vývoji dalších. My se ale podíváme na to, co nabízí příroda, konkrétně rostlinná říše. Řada rostlin a jejich plodů totiž nabízí látky označované jako fytoestrogeny. Jejich molekuly jsou podobné estrogenu, a jsou proto schopné se vázat na estrogenové receptory. A ty následně ovlivňují děje uvnitř buněk podobně, jako by na ně byl navázán skutečný estrogen.

Potíže související s menopauzou

Ještě než se pustíme do přehledu potíží souvisejících s menopauzou a jejich řešení, je třeba ještě říci, že neexistuje jen jediný estrogenový receptor, ale naopak je jich více typů. A nejdůležitější jsou ty označované jako ERα a ERß.

ERα a ERß se liší se jednak zastoupením aminokyselin ve svých bílkovinách, ale i svou prostorovou strukturou a také funkcí. A zatímco estrogen produkovaný vaječníky se ochotně váže na oba typy receptorů, u fytoestrogenů to neplatí. Většina z nich se mnohem snáze váže na ERß a ERα obsazují jen velmi neochotně, ale jsou i takové, které upřednostňují ERα.

Nervová soustava

Estrogen reguluje tvorbu serotoninu, a zároveň ovlivňuje funkci receptorů, na které se serotonin váže. Důsledkem je vyšší výskyt psychických potíží v menopauze, zejména depresí a úzkostí, ale kognitivních problémů a také zvýšené riziko Alzheimerovy choroby.

Platí přitom, že aktivace receptorů ERα má převážně neuroprotektivní účinek, tj. chrání nervové buňky, a to zejména proti hromadění beta-amyloidu, což je typický projev Alzheimerovy choroby. Naopak aktivace ERß způsobuje zlepšení paměti a schopnosti učení, a to jak u žen v menopauze, tak i u mužů. Ano, i muži totiž mají estrogenové receptory, a to jak v pohlavních orgánech, tak i ve zbytku těla včetně mozku.

Srdce a cévy

V kardiovaskulárním systému se estrogenové receptory vyskytují hojně, a proto jsou také ženy v plodném věku poměrně efektivně chráněny proti srdečně cévním onemocněním. V okamžiku nástupu menopauzy ale tato výhoda mizí a riziko těchto chorob výrazně roste.

V endotelu neboli vnitřní výstelce cév je hojnost zejména ERα, které podporují například opravy poškození endotelu nebo pružnost cév. ERß pak výrazně zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév a umožňuje tak lepší prokrvení všech tkání těla.

Osteoporóza

V menopauze začíná vlivem deficitu estrogenu převládat kostní resorpce nad výstavbou kostní hmoty, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy. V kostech jsou přítomny oba typy receptorů, zdá se ale, že aktivace ERα jejich pevnost ovlivňují efektivněji.

Obezita, cukrovka, játra

Nedostatek estrogenu negativně ovlivňuje i řadu metabolických pochodů (estrogenové receptory se ostatně nacházejí i v tukové tkáni), a kvůli tomu zvyšuje riziko přibývání na váze, diabetu II. typu a zhoršené funkce jater. Ve všech těchto oblastech je přitom důležitější aktivace ERß.

Nádorová onemocnění

S estrogeny bývá nejčastěji dávána do souvislosti již zmiňovaná rakovina prsu a dělohy. Zde platí, že zatímco receptory ERα působí spíše pronádorově, tj. například podporují proliferaci (rychlé množení buněk), ERß naopak proliferaci potlačují.

Estrogenové receptory ovšem hrají roli i při vzniku dalších typů nádorů – u většiny fungují podobně jako u rakoviny prsu (tedy že ERß působí proti proliferaci), u některých je ale jejich role složitější.

Sportovní výkonnost

Estrogen patří mezi anabolické hormony – je sice mnohem méně účinný než mužský testosteron, přesto je jeho úbytek v menopauze provázen úbytkem svalové hmoty i svalové síly a také změnami ve složení svalů (zejména ve smyslu úbytku tzv. rychlých svalových vláken). Důležitější roli v boji s těmito projevy pravděpodobně hrají receptory ERß.

Urogenitální trakt

U žen v menopauze nejen ustávají rozmnožovací funkce, ale dějí se i další změny v oblasti pohlavního a vylučovacího systému. Celá oblast atrofuje, někdy se objevuje inkontinence, klesá zájem o sex, a dokonce i výrazně stoupá výskyt recidivujících močových infekcí. Zde hrají roli zejména receptory ERα.

Živiny a byliny vhodné v menopauze

Jak už jsme zmínili, nejdůležitějším pomocníkem při zvládání menopauzy jsou fytoestrogeny, které jsou schopny se vázat na „hladovějící“ estrogenové receptory. Sice ne tako ochotně, jako estrogen, ale přesto dostatečně na to, aby dokázaly snížit výskyt řady nepříjemných příznaků a zdravotních rizik.

Z názvu „fytoestrogeny“ je jasné, že se tyto látky vyskytují především v rostlinách. Ženy v menopauze by proto měly do jídelníčku zařazovat co nejpestřejší spektrum rostlinných potravin. Bohatým zdrojem fytoestrogenů jsou například ořechy a semena (zvláště lněné a slunečnicové semínko nebo mandle), řada druhů ovoce (granátové jablko, hroznové víno, jablka, jahody…), luštěniny, mladé výhonky a klíčky, olivový olej, káva či pivo.

Obecně platí, že fytoestrogeny v rostlinách ovlivňují přednostně ERß, ale některé z nich působí i na ERα.

Zde je přehled nejúčinnějších možností z oblasti bylina živin.

Genistein

Jde o látku ze skupiny izoflavonů, která je hojně zastoupena zejména v sójových bobech (v nich se vyskytuje spolu s dalších fytoestrogenem daidzeinem). Genistein patří mezi velice silné fytoestrogeny, přičemž se přednostně váže na receptory ERß (k nim má afinitu 36 %). Vůči ERα je jeho afinita 5 %.

Genistein má výrazný neuroprotektivní efekt, zlepšuje paměť i schopnost učení, omezuje ukládání beta-amyloidních plaků (a tím i riziko Alzheimerovy choroby). Výzkumy na zvířatech dokonce ukázaly, že v případě podání krátce po mozkové mrtvici výrazně snižuje míru poškození nervových buněk v důsledku nedostatku kyslíku.

Dále má protinádorový účinek, je velice efektivní v prevenci a léčbě diabetu II. typu, podporuje hubnutí, omezuje výskyt návalů horka i vypadávání vlasů. Sportovkyně potěší, že v kombinaci s intenzivní fyzickou zátěží brání nejen úbytku svalové hmoty a síly, ale má vliv i na strukturu svalové hmoty ve smyslu vyššího podílu „rychlých“ svalových vláken a urychluje opravy mikroskopických svalových poškození, která vznikají po každé vysoké zátěži.

Více o genisteinu čtěte zde »

Chmel

Chmel obsahuje řadu unikátních polyfenolů a některé z nich patří mezi fytoestrogeny. Jeden z nich, 8-prenylnaringenin (8-PN), je dokonce považován za dosud nejsilnější známý fytoestrogen.

Chmel je navíc zajímavý tím, že v něm obsažené látky mají velmi vysokou afinitu vůči receptorům ERα, a díky tomu je velice účinný pro osteoporóze. Kromě toho jeho užívání po menopauze snižuje výskyt nemocí srdce a cév, diabetu, návalů horka i úzkosti.

Více o chmelu čtěte zde »

Resveratrol

Barvivo obsažené například v červeném víně má sice afinitu vůči estrogenovým receptorům 7 000x nižší než estradiol, zato se ale vyrovnanou měrou váže na ERα i ERß receptory.

Je proto účinný vůči širokému spektru potíží a nemocí souvisejících s menopauzou: Zpomaluje procesy stárnutí, má silné protizánětlivé účinky, je účinný v prevenci i léčbě osteoporózy, kardiovaskulárních chorob či rakoviny. Resveratrol rovněž (nejen) u žen po menopauze zvyšuje průtok krve mozkem a významně zlepšuje mozkové funkce – zejména paměť, schopnost učení i řešení kognitivních úkolů. Dále působí i proti osteoporóze, má pozitivní vliv na funkci mitochondrií a pomáhá k udržení sportovní výkonnosti u veteránských sportovců (nejen u žen, ale i u mužů).

Více o resveratrolu čtěte zde »

Ostropestřec mariánský

Tato bylina je populární zejména pro svůj pozitivní vliv na játra, ale velmi prospěšná je i pro ženy v menopauze. Obsahuje směs unikátních polyfenolů, které se někdy označují jako sylimarin.

Zejména jeden z nich, silibinin má nejen výrazné protizánětlivé, protinádorové a antioxidační účinky, ale rovněž se poměrně efektivně váže na ERß. Díky tomu působí protinádorově a je prospěšný i v prevenci a léčbě osteoporózy a Parkinsonovy choroby.

Více o ostropestřci čtěte zde »

Mučenka pletní

Mučenka vyniká především svou účinností při úzkosti a nespavosti, i ona je ale velmi vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje polyfenol jménem chrysin, který se váže na receptory ERß, a efektivně tak tlumí řadu symptomů menopauzy: kromě úzkosti a nespavosti i návaly horka, podrážděnost, bolesti hlavy a zad a sníženou chuť na sex.

Více o mučence čtěte zde »

Lékořice

V tradiční čínské medicíně je hojně využívána ke zmírnění návalů horka a dalších symptomů menopauzy, prokázán je ale i její protinádorový efekt. Jedním z důvodů je přítomnost fytoestrogenu liquiritigeninu, který selektivně moduluje receptory ERß.

Coumestrol 47

Jde o poměrně málo prozkoumanou látku, která se vyskytuje například ve výhoncích vojtěšky (alfalfa) nebo fazolích. Je unikátní tím, že má vysokou afinitu jak k ERß, tak i k ERα. Prokázán byl její neuroprotektivní efekt, pomáhá i redukovat návaly.

Sedm milionů předčasných úmrtí každý rok – to je odhad následků, které po celém světě zanechává znečištěné ovzduší. A i když Česká republika v celosvětovém měřítku rozhodně nepatří mezi nejproblémovější oblasti, v rámci Evropy si ale stojí poměrně špatně, a proto bychom ani u nás neměli působení škodlivin z ovzduší podceňovat. Podle WHO ostatně 99 % světové populace dýchá vzduch, u nějž jsou překročeny doporučené limity pro koncentraci škodlivin.

Co vzduch nejvíce znečišťuje?

Pokud jde o exhalace ve venkovním prostředí, tj. původem z dopravy či průmyslu, jde především o směs plynů (oxidy dusíku a síry a přízemní ozón), ale závažný negativní vliv mají i velice drobné pevné částice, které dokáží proniknout hluboko do plic a z nich dále do krevního oběhu – sem patří například polyaromatické uhlovodíky, kovy nebo tzv. černý uhlík, což jsou mikročástice tvořené shlukem různých forem čistého uhlíku, jež vznikají při nedokonalém spalování zejména uhlí a jiných fosilních paliv, ale i biomasy.

Na čistý vzduch se ale nemůžeme spolehnout ani uvnitř budov – naopak zde často bývá koncentrace škodlivin mnohem vyšší než venku (podle výzkumů obsahuje vzduch v budovách až 3,5x větší koncentraci škodlivých látek než venkovní prostředí). Nejproblematičtějším zdrojem jsou různé krby a kamna, které produkují prachové částice, černý uhlík či oxidy dusíku a síry. V místnostech se ale často vyskytují i těkavé organické sloučeniny, které pocházejí například z různých nátěrů, lepidel, čisticích a kosmetických prostředků, vonných svíček a jiných dekorací, ale i z vaření. Dalším hodně výrazným zdrojem je kouření a ve starších budovách nelze vyloučit ani výskyt radioaktivního radonu. Z látek organického původu jsou pak škodlivé zejména spory plísní.

Vzduch uvnitř navíc bývá znečištěn i venkovními exhalacemi, které se dovnitř dostávají větráním a u špatně těsněných budov i infiltrací. Platí přitom, že tyto látky spolu mohou vzájemně reagovat za vzniku dalších škodlivin.

Velkou roli v úrovni znečištění přitom hraje počasí. Poměrně dobře známý je vliv teplotní inverze, která se objevuje zejména v chladných měsících roku. Termín „inverze“ znamená, že je něco obráceně. V tomto případě se teplejší vzduch, který je lehčí než studený, nevyskytuje u povrchu, ale naopak dále od něj. Tím vytvoří jakousi pokličku, která uvězní těžší studený znečištěný vzduch u povrchu a znemožní jeho odvětrávání. Vliv na čistotu ovzduší ale má i teplota a vlhkost vzduchu – například spory plísní se uvnitř budov více vyskytují v chladnějším a vlhkém počasí, zatímco venkovním plísním se dobře daří v horkém létě.

Jak škodliviny z ovzduší poškozují zdraví

U řady nečistot z ovzduší přitom nehraje roli pouze jejich přímá toxicita, ale i tzv. epigenetické působení, tedy schopnost ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů v naší DNA. Jde zejména o změny v biochemické reakci jménem metylace genů, které mohou důležité geny zcela vypnout. Některé látky – typicky přízemní ozón – navíc působí jako volné radikály, tedy způsobují oxidativní poškození tkání, které následně vyvolá kaskádu zánětlivých reakcí. Dle výzkumů přitom mohou škodliviny z ovzduší negativně ovlivnit více než čtyři stovky genů.

Řada z těchto negativních procesů přitom vzniká ještě před narozením, tedy v důsledku působení škodlivin vdechovaných těhotnou ženou. Studie například prokázaly souvislost vdechovaného oxidu dusičného s mírou metylace genů v pupečníkové krvi, přičemž negativní metylační změny u těchto dětí přetrvávaly i v dalším životě – například změny v metylaci genů byly u dětí matek žijících v těhotenství ve znečištěném prostředí zaznamenány i v 8. roce života a v 11 letech byl u těchto dětí zjištěn vyšší systolický krevní tlak než u jejich vrstevníků.

Další výzkumy prokázaly souvislost znečištěného ovzduší s vyšším rizikem předčasného porodu a nižší porodní hmotností dětí a také fakt, že děti matek ze znečištěných oblastí jsou v děloze vystaveny působení zvýšené produkce stresového hormonu kortizolu, což má negativní vliv na řadu procesů v jejich těle. Matky ze znečištěných oblastí navíc v těhotenství častěji trpí vysokým krevním tlakem, což může narušovat výživu plodu.

Znečištění ovzduší a riziko nemocí

Při dlouhodobém vystavení škodlivinám z ovzduší trpí zejména dýchací systém. Kvůli epigenetickým účinkům těchto exhalací ovšem výrazně stoupá i riziko řady dalších závažných chorob. Zde jsou některé z nich.

Astma

Se zvýšeným rizikem astmatu úzce souvisejí epigenetické změny (nejen) v důsledku snížené kvality ovzduší, jež často vznikají v průběhu nitroděložního vývoje a raného dětství. Astmatické děti proto mají oproti svým vrstevníkům ve své DNA mnohem více negativních epigenetických změn (zejména jde o snížení celkové metylace genů). Z konkrétních škodlivin zde negativně působí například přízemní ozón, ale i mnohé další.

CHOPN

Vznik chronické plicní obstrukční choroby mohou negativně ovlivnit například oxidy dusíku a jemné prachové částice.

Onkologická onemocnění

Znečištěné ovzduší zvyšuje riziko zejména rakoviny plic, ale v menší míře i dalších nádorových onemocnění, například ledvin, střev, močového měchýře a prsu – některé studie například ukazují, že ženy žijící ve znečištěných oblastech mají až o 30 % vyšší riziko nádorů prsu.

Rizikové jsou zde zejména jemné prachové částice a na ně navázané polycyklické aromatické uhlovodíky, jako je například benzo(a)pyren.

Nemoci srdce a cév

Na jejich zvýšeném riziku se epigenetické procesy související se škodlivinami v ovzduší podílejí velkou měrou – zejména jde o změny zvyšující intenzitu zánětlivých procesů. Výzkumy v Číně například ukázaly, že pokud se v ovzduší zvýší průměrná koncentrace jemných prachových částic o 10 µg/m3, zvýší se riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 55 %, a u oxidů dusíku jde dokonce o ještě vyšší nárůst!

Hormonální soustava

Řada škodlivin obsažených v ovzduší působí jako hormonální disruptory – narušují tvorbu hormonů a tím negativně ovlivňují celou řadu procesů v těle. Patří sem zejména složky plastů (ftaláty, bisfenol A), produkty spalování, zpomalovače hoření, parabeny a hliníkové soli, které se používají například v kosmetice, či některé kovy (například kadmium z cigaretového kouře).

Azheimerova choroba

Výzkumů na toto téma zatím proběhlo jen málo, přesto se ale zdá, že znečištění ovzduší může zvyšovat i riziko Alzheimerovy choroby a dalších typů demence. Přidání jemných prachových částic k laboratorním kulturám nervových buněk například vede k zastavení buněčného dělení a k buněčné smrti. Rozsáhlá kanadská studie pak ukázala, že lidé žijící do 50 m od hlavních silnic mají o 7 % vyšší riziko rozvoje demence.

8 kroků pro čistší vzduch

Rizika už známe, pojďme se tedy podívat, jak můžeme množství vdechovaných škodlivin omezit a snížit riziko jejich negativního působení.

1. Větrejte

Koncentrace nečistot v ovzduší je uvnitř budov téměř vždy vyšší než venku, pravidelné důkladné vyvětrání proto hodně pomůže. Větrejte v pravidelných intervalech, a zvláště pak při činnostech, které jsou zdrojem znečištění – tj. při vaření, používání chemikálií apod. Větrání omezte pouze při výskytu vysokého venkovního znečištění.

2. Používejte čističky vzduchu

Toto jednoduché zařízení dokáže snížit koncentraci škodlivin v ovzduší uvnitř místnosti na méně než polovinu původních hodnot. Jejich používání je zvláště vhodné, pokud bydlíte či pracujete ve znečištěné oblasti.

3. Vyhněte se hlavním silnicím

Pokud zrovna nepanuje teplotní inverze, která způsobí zvýšenou koncentraci škodlivin v celých rozsáhlých oblastech, platí, že jejich výskyt klesá se vzdáleností od zdroje znečištění. Například při zkoumání vlivu znečištění na plod byly prokázány negativní epigenetické změny u dětí matek žijících do 150 m od hlavních silnic. A pokud se například od rušné ulice vzdálíme aspoň 300 m, poklesne například koncentrace jemných prachových části až desetinásobně oproti vzdálenosti do 50 m. Myslete na to při výběru bydlení, ale i venkovních aktivit, jako je sport, pobyt na dětských hřištích apod.

4. Vysazujte stromy

Veškerá zeleň má pozitivní vliv na kvalitu ovzduší, a zvláště to platí pro stromy.  Ty totiž nejen produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý, ale zároveň slouží i jako filtry odstraňující z ovzduší jemné prachové částice. Pomáhají také snižovat teplotu vzduchu, čímž omezují například tvorbu přízemního ozónu nebo koncentraci těkavých organických sloučenin, které se při nižší teplotě méně vypařují.

Mezi jednotlivými druhy stromů ovšem mohou být velké rozdíly: Nejefektivněji nečistoty z ovzduší odstraňují tomto směru stromy s velkými listy a také stromy, jejichž listy mají drsnější povrch nebo povrch s jemnými chloupky. Ve výzkumech se jako přeborník ukázala bříza, která ve svém bezprostředním okolí snížila koncentraci prachových částic o více než 70 %! A i taková kopřiva ovšem dosáhla slušných 32 %. Důležité jsou však i jehličnany, které jsou zelené po celý rok – z nich je nejúčinnější borovice. Ne každý strom ale prospívá, některé druhy například samy produkují těkavé organické látky, a mohou tedy kvalitu ovzduší naopak zhoršit – to platí například pro topoly.

Filtrační schopnost stromu také výrazně roste s jeho velikostí – například strom s kmenem o průměru přes 75 cm odstraní až 70x více škodlivin než stejný druh o průměru 7,5 cm.

Záleží ale i na místě, kde zeleň vysazujeme – například v úzkých uličkách s vysokými budovami by stromy s velkými korunami mohly naopak situaci zhoršit, protože by narušily proudění vzduchu, a tím i odvětrávání škodlivin. V takových místech je proto lepší volit například nižší křoviny, popínavé rostliny na fasády apod. Například obyčejný břečťan dokáže odvést skvělou práci.

5. Vybírejte si místo pro sport

Pravidelný pohyb má na epigenetické reakce v našem těle příznivý vliv a dokáže zmírňovat i některé negativní změny vzniklé působením škodlivin v ovzduší. Na druhou stranu je ale třeba dobře vybírat, kde budeme pohybové aktivity provozovat, protože při zátěži výrazně roste objem nadýchaného vzduchu a vzhledem k lepšímu prokrvení plic dochází i ke snazšímu přestupu škodlivin do krevního řečiště. Pohyb v prostředí s vysokou mírou znečištění proto může napáchat více škody než užitku.

Zvláště aktivní sportovci mají například často tendence nevynechávat tréninky například ani ve dnech panující teplotní inverze, kdy je koncentrace škodlivin extrémně vysoká. Jenže jít v takových podmínkách například běhat může nejen ohrozit zdraví, ale také negativně ovlivnit právě i sportovní výkonnost, a to jak v daném okamžiku, tak i dlouhodobě. V takových dnech má tedy smysl buď trénink vynechat zcela, nebo jej přesunout dovnitř (ideálně do místností opatřených čističkou vzduchu). V ostatních dnech je pak vhodné nesportovat v blízkosti hlavních dopravních tahů a jiných zdrojů znečištění.

6. Speciální omítky

Velkou budoucnost mají určitě i speciální omítky, které dokáží snižovat koncentraci škodlivin v ovzduší. Například jeden z výzkumů ukázal, že na typické londýnské ulici by nátěr budov obsahující oxid titaničitý dokázal snížit koncentraci oxidů dusíku o 15–38 %. Oxid titaničitý zde přitom působí jako katalyzátor – ve spojení s působením světla urychluje přirozené reakce, při nichž se škodlivé oxidy dusíku přeměňují na neškodné soli. Díky tomu se nijak nespotřebovává, takže nátěr může působit dlouhá léta. Ještě lepších výsledků pak mohou dosahovat omítky s příměsí grafenu.

7. Angažujte se

Kvalitu ovzduší ve vašem okolí může pomoci zlepšit i občanská angažovanost, tedy tlak „zdola“ na samosprávy, aby svými rozhodnutími aktivně zlepšovaly kvalitu ovzduší. Velký dopad mají zejména všechna opatření na zklidnění dopravy. Ve Velké Británii například proběhla iniciativa School Streets, v rámci níž byl do ulic, kde sídlí školy, zakázán vjezd automobilů v době začátku a konce vyučování. Díky tomu se koncentrace škodlivin uvnitř budov snížila až o 36 %! Smysl má i podporovat výsadbu městské zeleně (a ochranu té stávající), používání speciálních nátěrů apod.

8. Vsaďte na lepší životosprávu

Negativní epigenetické změny způsobené škodlivinami z prostředí jsou do značné míry vratné. Pokud se jim tedy nemůžeme vyhnout, měli bychom se o to více zaměřovat na další faktory, které epigenetické procesy v našem těle ovlivňují. To znamená zejména zdravě jíst, pravidelně sportovat, nekouřit, vyhýbat se stresu a dostatečně spát. Pomoci mohou i doplňky stravy obsahující živiny a byliny s epigenetickým působením. Mezi ty, které obecně ovlivňují epigenetické procesy v těle a zároveň mají prokázaný pozitivní vliv na dýchací systém, patří například resveratrol, ginkgo biloba, boswellie, mučenka nebo Coleus forskohlii,