Svá dietní selhání lidé často vysvětlují větou: „Já prostě nemám pevnou vůli.“ Jenže podle moderních psychologických směrů něco jako vůle vůbec neexistuje. Tedy alespoň ne ve smyslu nějaké konstantní vnitřní síly, kterou někteří lidí mají a jiní ne. Je sice pravda, že někteří lidé jsou více cílevědomí a ukáznění než jiní, zároveň ale existuje spousta okolností, které právě tyto vlastnosti výrazně ovlivňují. A mezi ně patří například stres, silné negativní emoce nebo psychické problémy typu depresí či úzkosti.

Proč stres sabotuje hubnutí?

Stres představoval v minulosti lidstva velmi užitečný mechanismus: Strach a podobné silné emoce totiž v těle aktivují hormonální změny, které nám umožňují se vypořádat s ohrožením života – tj. lépe bojovat či utíkat a snáze přežít případné zranění. Jenže souvislosti s chronickým stresem bez nutnosti boje či útěku nám právě tyto mechanismy nejenom ničí zdraví, ale také komplikují hubnutí.

Aby totiž mohl člověk bojovat či utíkat, potřebuje energii. Spoustu energie. Proto vlivem stresu například stoupá hladina cukru v krvi, jejíž dlouhodobé zvýšení vede ke vzniku inzulinové rezistence. A ta následně zvyšuje nejen riziko diabetu, ale i přibývání na váze. Zejména stresový hormon kortizol nás navíc svým působením na mozek a hormonální systém vede k tomu, abychom jedli více a dávali přitom přednost kaloricky bohatým potravinám, a zároveň podporuje ukládání tuku, zejména toho viscerálního (vnitřního), který je z pohledu zdraví obzvláště rizikový.

Stres má navíc další nepříjemné souvislosti. V první řadě vede ke zvýšení únavy, což má za následek ještě větší touhu po kaloricky vydatném jídle, zejména pak po sladkostech, které jsou rychlým zdrojem energie. Bohužel nám ale tato energie vydrží jen krátce. Po dávce cukru totiž dojde k rychlému nárůstu hladiny glukózy v krvi, což aktivuje vylučování inzulinu a důsledkem je prudký pokles této hladiny následovaný velkou chutí k jídlu. Únava související se stresem navíc vede k poklesu motivace, což se projeví nejen zhoršenou sebekontrolou v oblasti jídla, ale i nechutí k fyzické aktivitě.

Často tu navíc vzniká začarovaný kruh, protože přibývání na váze je pro velkou část lidí zdrojem dalšího stresu a psychického nepohodlí.

Stres navíc obvykle narušuje spánek. Spánkový deficit následně mění produkci hormonů regulujících chuť k jídlu, a navíc ještě více zvyšuje míru stresu. Takže začarovaný kruh číslo 2.

Když se jídlem řeší negativní emoce

Jídlo je zároveň velmi efektivní způsob, jak regulovat silné nepříjemné emoce – dle výzkumů se nadpoloviční většina obézních lidí přejídá, když čelí negativním emocím. A opět přitom obvykle nesáhnou po misce salátu, ale po potravinách bohatých na cukr a tuk.

Jenže když se člověk přejí, následuje pocit viny, což je jen další, opravdu silná negativní emoce. A co ji účinně zmírní? Jasně, zase jídlo… Máme tu tedy začarovaný kruh číslo 3, který často vyústí v tzv. záchvatovité přejídání – kolotoč nekontrolovaného jedení a následných pocitů viny, při kterém emoční závislost na jídle nebezpečně připomíná závislost na drogách.

Co bylo první: deprese, nebo obezita?

Prokázána je také souvislost deprese s přibýváním na váze. A vztah je to opět oboustranný. Obézní lidé mají například o 55 % vyšší šanci, že podlehnou depresi, a samotná deprese současně znamená o 58 % vyšší riziko obezity.

To samé v bledě modré platí i pro úzkost: Lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou mají často narušenou osu HPA (hypothalamus – hypofýza – nadledviny), což způsobuje chronicky zvýšenou hladinu kortizolu. Ten následně zvyšuje chuť k jídlu a podporuje ukládání viscerálního tuku. A nárůst váhy je opět jen dalším zdrojem úzkosti.

Důležitou roli hrají i těžké životní situace: lidé, kteří zažili nepříznivé životní události až traumata, mají výrazně vyšší riziko obezity. 90 % provedených studií přitom potvrdilo výraznou souvislost prožitého traumatu s tzv. záchvatovitým přejídáním.

8 cest ze začarovaného kruhu

Z toho, co jsem napsala výše, je jasné, že za neúspěšným hubnutím většinou není nějaký imaginární deficit vůle, ale spíše procesy „uvnitř naší hlavy“. A velkou část z nich můžeme pozitivně ovlivnit, čímž se nejen zvýší šance na shození nadbytečných kilogramů, ale zároveň nám bude celkově na světě lépe.

Těžší formy depresí a úzkostí samozřejmě vždy patří do rukou odborníka. Spoustu věcí ale můžeme zlepšit i my sami. Co tedy pro svou psychiku i snižování váhy můžete udělat?

1. Určete si priority a hlídejte si osobní prostor

Můžete samozřejmě podnikat spoustu opatření, které vám pomohou zmírnit stres a psychickou zátěž (viz níže), zároveň je ale vhodné se zaměřit na to, co je vyvolává. Některé okolnosti samozřejmě neovlivníme, třeba když nám onemocní nebo zemře někdo blízký, když nás opustí partner, soused nám vytopí byt… Spoustu věcí ale udělat můžeme: seřadit si priority a vnést do svého života systém, abychom se přednostně zabývali tím, co je opravdu důležité, učit se regulovat své emoce a také se naučit důsledně si chránit svůj životní prostor a naučit se říkat ne – třeba odmítnout, když na nás v práci vrší další a další úkoly, nebo omezit pomoc druhým, pokud nás vede k ničení sebe sama.

2. Zaměřte se na spánek

Pokud se vám povede spát déle a kvalitněji, zlepšíte tím jak produkci hormonů regulujících chuť i jídlu, tak i míru sebekontroly. S únavou a nevyspáním totiž klesá výkon části mozku jménem prefrontální kortex, která vyhodnocuje přicházející impulzy a řídí rozhodovací procesy – včetně rozhodování o tom, jestli s dáme další sušenku.

3. Hýbejte se, ale s mírou

Pohyb nám pomůže nejen zvýšit energetický výdej, ale zároveň i snížit míru stresu. Kromě toho ale podporuje v mozku produkci nervového růstového faktoru BDNF, který je nezbytný pro vznik a ochranu mozkových buněk – včetně těch v oblastech související se sebekontrolou a rozhodovacími procesy. Jen je potřeba to s pohybem nepřehnat, protože když je ho příliš, funguje jako další stresová zátěž.

4. Meditujte

Pravidelná meditace nejen snižuje hladinu kortizolu, ale dokonce přímo ovlivňuje strukturu mozku. Způsobuje například nárůst hmoty prefrontálního kortextu (té části mozku zodpovědné za rozhodování a sebekontrolu) a naopak snížení reaktivity amygdaly, která spouští stresové reakce.

5. Udržujte vyváženou hladinu glukózy

Jsou lidé, kteří snadno hubnou třeba pomocí přerušovaného půstu, jiným to ale nefunguje. Právě pro ně je naopak výhodnější častější jídlo, protože příliš dlouhé pauzy mezi jídly u nich vyvolají příliš vysoký pokles hladiny glukózy, což vede nejen k většímu hladu, ale i zhoršení sebekontroly. U lidí s vyšší hladinou kortizolu je přitom toto nebezpečí o něco vyšší, protože připravenosti těla na boj či útěk nedostatek cukru v krvi rozhodně neprospívá.

Zároveň je třeba řešit i to, co jíme, tj. vyhýbat se jídlům, která způsobují prudký nárůst hladiny glukózy následovaný neméně rychlým poklesem. Každé jídlo by proto mělo obsahovat dostatek kvalitních bílkovin a vlákniny (například ve formě zeleniny, luštěnin a celozrnný obilovin). Velkou chybou je dát si něco sladkého jen tak, bez předchozí konzumace bílkovin a vlákniny.

6. Choďte na terapii

Velmi účinnou cestou, jak přimět hlavu, aby přestala hubnutí bojkotovat, může být i psychoterapie. Potvrzené účinky má například kognitivně behaviorální terapie, a to jak při přejídání z důvodů stresu, tak i při záchvatovitém přejídání. Pomůže nám totiž zvládnout klasické „myšlenkové pasti“, například: „Dnešek byl náročný a stresující, tak si zasloužím sladkou odměnu,“ nebo „Už jsem tu dietu porušil, tak už je to stejně jedno. Dám si další kousek čokolády.“ Dobré výsledky přináší i nácvik relaxačních technik a dalších způsobů regulace stresu a emocí.

7. Upravte medikaci

Užíváte léky na depresi, nebo úzkost nebo jiné psychické potíže? Pak je důležité vědět, že některé z nich mohou podporovat přibývání na váze, protože způsobují metabolické změny, zvyšují chuť k jídlu nebo mají sedativní efekt, který vede i k omezení fyzické aktivity. Časté je to u antidepresiv typu SSRI či některých antipsychotik. Proto je vhodné sledovat ve spolupráci s lékařem během léčby tělesnou hmotnost či metabolické parametry, a při negativních změnách se pokusit o úpravu medikace.

8. Zkuste doplňky stravy

Existuje celá řada živin a bylin, které nám mohou pomoci zlepšit adaptaci těla na stresovou zátěž – především tzv. adaptogeny. Řada doplňků stravy pomáhá při depresích a úzkostech, jiné zase ovlivňují různé procesy související s ochotou těla hubnout. Zde je pár příkladů těch, které kombinují vliv na psychické faktory i hubnutí:

Rhodiola »

Tato bylina patří mezi nejúčinnější adaptogeny. Zmírňuje únavu, zvyšuje pocit energie a podporuje ochranu těla některými negativními dopadu stresu na zdraví (např. zlepšuje ochranu nervových buněk nebo omezuje kolísání hladiny krevního cukru). Navíc při stresu zlepšuje fyzickou i mentální výkonnost, což se může pozitivně projevit i na rozhodovacích procesech.

Kromě toho pomáhá zmírnit deprese i úzkost a také přímo podporuje hubnutí – kromě potlačení vzniku nových tukových buněk je zvláště účinná je při záchvatovitém přejídání způsobeném stresem, kdy účinně tlumí chuť k jídlu. Efekt se přitom dostavuju už hodinu po užití první dávky!

Šafrán »

Blizny krokusu setého patří mezi nejúčinnější přírodní protidepresivní prostředky, navíc je možné je kombinovat i s antidepresivy (včetně velké části nejčastěji předepisovaných léků z kategorie SSRI). Pomáhají i proti úzkosti.

Šafrán navíc omezuje vstřebávání tuků z trávicího traktu (o 12 %!), pomáhá stabilizovat hladinu krevní glukózy i snižovat chuť k jídlu. Zvláště efektivně přitom funguje při přejídání z psychických příčin.

Maca »

Další silný adaptogen pomáhá chránit nervové buňky jak před volnými radikály, tak i před negativními vlivy dlouhodobě zvýšené hladiny stresových hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit úzkost. Hubnutí pak podporuje zejména pomocí zmírnění inzulinové rezistence a podpory tvorby leptinu.

Maralí kořen »

Jeho užívání účinně snižuje hladinu kortizolu i dalších stresových hormonů, stejně jako míru úzkostí.

Hubnutí pak podporuje několika cestami: snižuje přibývání na váze vlivem stravy s vysokým podílem tuku, zmírňuje inzulinovou rezistenci, podporuje tvorbu hormonů leptinu (zvyšuje pocit sytosti) a adiponektinu (podporuje odbourávání tuků). Efektivně zmírňuje i přibývání na váze u žen v menopauze – mj. i proto, že potlačuje odbourávání svalové hmoty. Je možné jej kombinovat s rhodiolou.

Hořký pomeranč »

Díky vysokému obsahu synefrinu patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky na snižování hmotnosti. Zvyšuje totiž termogenezi a intenzitu metabolismu, podporuje využívání tuků coby zdroje energie, omezuje vstřebávání sacharidů z trávicího traktu. a dle preklinických studií by mohl i ve střevech podporovat produkci hormonu GPL-1 (na receptory pro tento hormon se váže populární lék Ozempic). Kromě toho pomáhá zmírnit úzkost i deprese. I hořký pomeranč je možné kombinovat s rhodiolou – společně vedou nejen ke snížení chuti k jídlu, ale podporují i úbytek viscerálního tuku.

Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, jehož poznatky narůstají raketovým tempem – zatímco v roce 1958 byly publikovány pouhé 3 odborné články týkající se epigenetiky, v roce 2024 to bylo už 14 938 článků. S počtem studií logicky roste i šíře témat, kterými se zabývají. A mezi ty z mého pohledu nejzajímavější patří studie o souvislostech epigenetiky a alternativní medicíny.

Ukazují totiž, že tvrzení o šarlatánech a bláznech, kteří jim slepě věří, jsou minimálně v některých případech úplně mimo. Za skutečností, že spoustě lidí pomáhají, totiž zdaleka nestojí jen kombinace náhody a placebo efektu, ale změny, které minimálně některé z těchto metod způsobují hluboko na buněčné úrovni. Účinnost některých z nich je totiž natolik velká, že dokáže měnit i aktivitu některých genů v naší DNA.

Pojďme se teď proto podívat na prokázané pozitivní účinky některých tradičních léčebných systémů.

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TČM) je velice starý léčebný systém. Dle archeologických nálezů byly některé z jejích metod využívány již ve 14. stolení př. n. l., ve 3. století př. n. l. byl pak zformulován jeden z jejích základních textů, kánon Chuang-ti nej-ťing. Z pohledu epigenetiky přitom patří mezi vědecky nejlépe prozkoumané léčebné systémy.

Většina lidí si v souvislosti s TČM představí doplňky stravy a akupunkturní jehličky, ve skutečnosti jde ale o systém, který klade velký důraz na harmonizaci všech oblastí života – výživy, spánku, pohybu… A dokonce i oblasti našich emocí.

A přesně to vlastně říká i epigenetika. O tom, jestli budou naše geny pracovat v náš prospěch, nebo naopak proti nám, totiž možná ještě více než samotná dědičnost rozhoduje spousta malých, každodenních rozhodnutí právě z oblasti životního stylu, a to včetně míry stresu a negativních emocí.

Existuje ale i celá řada odborných studií, které se zaměřuje přímo na epigenetické účinky některých léčebných postupů v rámci TČM.

Síla čínských bylin

Hodně pozornosti vědců se upírá zejména na epigenetické působení bylin a jiných přírodních látek využívaných v TČM. A vypadá to, že velká část z nich působí mj. i epigenetickou cestou. Když se například vědci v rámci jedné studie pustili do zkoumání dvou stovek tradičních bylinných formulí, zjistili epigenetické působení u 99 % z nich!

Ostatně i řada epigeneticky působících živin a bylin, které najdete na těchto stránkách v sekci O výživě je v rámci TČM hojně využívána, doporučuji proto kliknout na jednotlivé odkazy, pod nimiž kromě spousty dalších informací najdete i odkazy na konkrétní vědecké výzkumy.

Jeden z nejsilnějších epigeneticky působících prostředků tradiční čínské medicíny je kurkuma, konkrétně v ní obsažené barvivo kurkumin ». Efektivně reguluje všechny typy epigenetických reakcí, působí silně protizánětlivě a protinádorově, pomáhá diabetikům, lidem s kardiovaskulárními či autoimunitními onemocněními, sportovcům i těm, kteří potřebují zhubnout.

Kozinec blanitý neboli astragalus » patří mezi nejoblíbenější byliny TČM – nachází se více než ve svou stovkách tradičních léků tohoto systému. Jde o silný adaptogen a imunostimulant s pozitivními účinky na mozek, srdce a cévy, játra a ledviny, a dokonce dokáže efektivně zpomalovat stárnutí. Některé z jeho účinných látek (zejména astragalosidy) přitom mají prokázané epigenetické účinky.

To samé platí pro další silný adaptogen – rhodiolu, která vyniká například svými účinky na fyzickou i mentální výkonnost či antidepresivním působením.

Oblíbenou epigeneticky působící bylinou využívanou v rámci TČM je i šišák bajkalský, jehož účinné látky navíc ochotně pronikají přes hematoencefalickou bariéru, a mohou tak působit přímo na mozkovou tkáň. Proto je mj. velmi účinný i při úzkostech a jiných psychických potížích.

TČM od svých počátků využívá kotvičník zemní », oblíbené bylinné afrodiziakum s pozitivními účinky na močový systém. I část jeho účinků je přitom zprostředkována jeho epigenetickým působením.

Pozitivním vlivem na mozek, srdce a cévy, ale i třeba na PMS nebo astma má i ginkgo biloba ». Tento strom byl přitom v Číně pěstován a kultivován již před více než tisíci lety.

Prokázáno bylo i epigenetické působení mnoha směsí, které TČM využívá. Například směs Xiao Chia Hu Tang, zvyšuje acetylaci histonů v hipokampu a zvyšuje aktivitu genu pro tvorbu nervového růstového faktoru BDNF, což pravděpodobně stojí i za jejími antidepresivními účinky.

Akupunktura

Při akupunktuře se aplikují jehličky do přesně stanovených bodů. Tyto body lze ale stimulovat i jinými podněty, například tlakem (akupresura) nebo elektrickými impulzy (elektroakupunktura). Podle TČM pomáhá stimulace těchto bodů obnovit optimální proudění životní energie čchi v jednotlivých drahách neboli meridiánech.

Existenci energie čchi ani meridiánů se zatím prokázat nepodařilo, zato ale existuje celá řada studií prokazující epigenetické změny vzniklé v důsledku aplikace akupunktury a příbuzných metod – například jde o změny v oblasti metylace genů.

Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků (PCOS) došlo už po jediné aplikaci elektroakupunktury ke změně aktivity 2 369 genů, přičemž u 80 z nich došlo k úplnému převrácení aktivity (tj. zapnutí zcela vypnutých, a naopak vypnutí chybně zapnutých genů). To se projevilo například pozitivními změnami v oblasti metabolismu glukózy. Rozsáhlé pozitivní epigenetické změny v důsledku aplikace akupunktury byly ale potvrzeny třeba i v případě osob trpících syndromem vyhoření.

Ájurvéda

Stejně jako TČM, i indická ájurvéda patří mezi velice staré léčebné systémy – vznikla pravděpodobně zhruba před 3 000 let. I tady platí, že z pohledu epigenetiky jsou nejlépe prozkoumány ájurvédské byliny. Některé z nich jsem popsala už výše, protože je využívá TČM – například kurkumin nebo kotvičník. Za zmínku ale stojí i některé další.
Například jedna z klíčových ájurvédských bylin, ashwagandha », ovlivňuje metylaci genů, modifikaci histonů (např. prostřednictví sirtuinů) i regulaci pomocí nekódujících RNA. Má výrazný zklidňující efekt, pomáhá při řadě psychických potížích nespavosti, ale zároveň coby adaptogen podporuje i vitalitu.

Mezi tradiční ájurvédské byliny patří i gurmar », který vyniká svým antidiabetickým působením – hladinu glukózy v krvi dokáže snižovat podobně efektivně jako některé antidiabetické léky.

Ájurvéda využívá i himalájskou bylinu Coleus forskohlii », která díky podpoře tvorby cAMP pomáhá zlepšit přenos informací uvnitř buněk. Díky tomu může podpořit například zdraví kardiovaskulárního systému, funkci štítné žlázy, plodnost, zdraví pokožky a také hubnutí. 

Očistné procedury

Epigenetické účinky má i Panchakarma – komplexní hloubková očistná procedura využívaná v ájurvédě. Ovlivňuje většinu epigenetických reakcí, konkrétně metylaci genů, acetylaci histonů i regulaci pomocí microRNA.

Jóga, meditace, dechová cvičení

Poměrně rozsáhlé epigenetické účinky mají i různé postupy využívané v rámci jógy, ať už je to samotné cvičení, dechové praktiky nebo meditace.

Například jóga pomáhá nejen snížit hladiny stresových hormonů (zejména kortizolu), ale také zvýšit produkci nervového růstového faktoru BDNF, což je důležité například pro udržení mentální výkonnosti, prevenci neurodegenerativních onemocnění, ale třeba i při depresích či jiných psychických problémech. Její praktikování navíc epigenetickou cestou ovlivňuje i imunitu, zánět, a dokonce působí i protirakovinně.

Řada meditačních technik zase účinně ovlivňuje tvorbu hormonů (např. kortizolu, adrenalinu či „spánkového hormonu“ melatoninu), neurotransmiterů (serotoninu, dopaminu, GABA a dalších) a také BDNF. Zobrazovací metody dokonce ukázaly zvýšenou tvorbu nových nervových buněk v oblastech mozku, které zodpovídají za kognitivní a emoční funkce. U zkušených meditujících pak výzkumy odhalily i rozdílnou aktivitu genů zodpovídajících za imunitu, regulaci buněčného cyklu, a dokonce i za rychlost stárnutí.

Dechová cvičení zase mj. ovlivňují aktivitu genů zodpovědných za vznik a regulaci zánětu.

Evropská fytoterapie

Na našem kontinentu se sice nevyvinul žádný ucelený léčebný systém připomínající TČM nebo ájurvédu, přesto však v historii evropské medicíny existovala celá řada osobností, která kromě medicínských postupů kladla důraz i na životní styl a harmonii těla a duše. Namátkou můžu jmenovat třeba Hippokrata, Galena, Hildegardu z Bingenu, Vinzenze Prießnitze nebo slavného německého kněze a léčitele Sebastiana Kneippa. Ten propagoval filosofii pěti pilířů zdraví, mezi které patřila voda (tj. hydroterapie), rostliny (fytoterapie), pohyb, výživa a duševní rovnováha. Což je všechno opět v dokonalém souladu s poznatky epigenetiky.

Velkou tradici má ale i evropská fytoterapie, přičemž i tady platí, že i řada využívaných bylin má potvrzené epigenetické účinky.

Velkou sílu prokazují zejména ty původem středomořské, které se ale tradičně využívají i u nás. Například rozmarýn » obsahuje hned několik látek s epigenetickým účinkem, například karnosol, kyselinu karnosolovou, kyselinu rozmarýnovou nebo kyselinu ursolovou. I díky nim má velice silné protizánětlivé účinky, efektivně zmírňuje záněty a bolesti kloubů, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, imunitu, srdce a cévy a velmi účinný je i při alergiích a asmatu. Výrazné epigenetické účinky má i šalvěj, oregano, bazalka nebo tymián.

Schopnost regulovat aktivitu genů v naší DNA má i heřmánek, který pomáhá chránit nervové a srdeční buňky, anebo i obyčejná pampeliška – její kořen například i díky tomu dokáže efektivně regulovat hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu u diabetiků, podporuje hubnutí, funkci jater, a dokonce má i výrazné protirakovinné účinky.

Epigenetické účinky mají i některé tradiční součásti evropského jídelníčku, ať už je to třeba česnek nebo kořen čekanky », který se v pražené podobě využívá k přípravě čekankové „kávy“.

Proč jsme v září ohroženi stresem a úzkostí více než v jiných měsících? U rodičů dětí ve školním věku je to jasné – ti se musejí v září vyrovnávat s návratem k pravidelnému režimu, přípravou do školy, přihlašováním na všemožné kroužky a samozřejmě i s nemalými finančními výdaji, které jsou s tím spojené. Jenže zářijová úzkost běžně postihuje i osoby, které mají už dospělé děti, stejně jako ty bezdětné. Jak je to možné?

Důvodů může být víc. Možná už máme v sobě ještě z dob dětství zafixováno, že září je něco jako druhý Nový rok – čas nových začátků, ale i nových očekávání a zvýšených nároků, které si na sebe klademe. Řada firem navíc jela přes léto v dovolenkovém režimu a nyní začíná na své zaměstnance víc tlačit. Ve městech navíc může hrát roli i to, že s koncem dovolených je najednou všude víc lidí, víc hluku, na silnicích jsou najednou mnohem větší zácpy…

Na náladě nám nepřidá ani snižující se intenzita světla, která může u citlivých osob vyvolávat jak únavu, tak i depresivní a úzkostné příznaky (odborně se tomu říká sezónní afektivní porucha neboli SAD). I když je totiž venku teplé babí léto, doba a intenzita slunečního svitu je stejná jako v březnu.

Co nám tedy může proti stresu a úzkosti pomoci? Zde je pár účinných možností – jak těch notoricky známých, tak těch, o nichž jste možná ještě ani neslyšeli.

Binaurální rytmy

Velmi zajímavá metoda, která dokáže účinně snížit stres a úzkost, se jmenuje binaurální rytmy. A je vlastně docela jednoduchá: Spočívá v tom, že se do každého ucha pouštějí zvuky s mírně odlišnou frekvencí – obvykle s rozdílem 5–30 Hz. Díky tomu začneme ve své hlavě slyšet navíc třetí tón o frekvenci rovnající se rozdílu obou poslouchaných frekvencí.

Když si tedy například pouštíme do jednoho ucha zvuk k frekvenci 400 Hz a do druhého 420 Hz, vnímáme zároveň i tón o frekvenci 20 Hz. Někdy se dokonce používají i rozdíly menší než 3 Hz, při kterých dochází k zajímavému jevu: v hlavě se objeví tón, který jako by rotoval od ucha k uchu.

Metoda to není úplně nová – binaurální rytmy byly popsané už v roce 1839, dlouho ale byly vnímány jen jako kuriozita. Zlom přinesla až série studií publikovaných kolem roku 2000, která prokázala, že při poslechu těchto zvuků dochází ke změnám nervové aktivity, jež se dokonce dají zaznamenat pomocí měření na EEG a MEG (magnetoencefalograf). Další studie pak prokázaly, že binaurální rytmy mají výrazné zklidňující účinky – míra úzkosti sledovaných osob díky nim poklesla o 30 %, a změny při jejich poslechu se dokonce objevily i na EEG.

Nahrávky s binaurálními rytmy najdete běžně na YouTube – stačí do vyhledávání napsat „binaural beats“. Je ovšem nutné je poslouchat se sluchátky.

Lesní terapie

Češi chodí do lesa poměrně často, většinou ale jen na houby nebo na procházku. To Japonci na to jdou vědecky. Právě v této asijské zemi totiž vznikla metoda jménem lesní terapie, což je de facto řízená meditace v lese. Řada studií přitom už potvrdila její pozitivní efekt na zmírnění stresu, úzkosti, depresí, pocitů zmatenosti a únavy, ale i třeba na snížení krevního tlaku nebo zlepšení stavu pacientů s ischemickou chorobou srdeční, chronickou plicní obstrukční chorobou nebo diabetem 2. typu. 

I u nás už existují specializovaní lesní terapeuti, osvěžující meditaci v lese si ale můžete vyzkoušet i sami. Zkuste se třeba během procházky v přírodě na chvíli zastavit a soustřeďte se na zvuky, které slyšíte: Nejprve se zaměřte na hodně vzdálené zvuky, jako je třeba zvuk aut na vzdálené silnici – nijak je nehodnoťte, pouze poslouchejte. Pak přesuňte pozornost na zvuky v bližším okolí, jako je zpěv ptáků nebo šumění stromů. Na závěr se zaposlouchejte do zvuků blízko vašich uší, jako je třeba šustění vlasů o oděv.

Meditaci zaměřenou na pozorování sluchových podnětů můžete samozřejmě vykonávat kdekoliv, v přírodě však má podle výzkumů větší pozitivní efekt, který se projeví například výraznějším snížením tepové frekvence nebo hladiny stresového hormonu kortizolu.

Pozitivní účinek na snížení stresu a úzkosti mají také všechny ostatní druhy meditací. Více zde »

Progresivní svalová relaxace

Tato relaxační metoda není žádná novinka – vytvořil ji Edmund Jacobson již v roce 1930. Její účinky jsou ale opravdu mimořádné: Dle výzkumů dokáže efektivně zmírnit stres, úzkost a také pomáhá při nespavosti (v tomto případě je ideální ji praktikovat před usnutím). Několik studií potvrdilo i účinnost při depresích. Je velmi jednoduchá, takže si ji může osvojit každý, a jako bonus vás naučí lépe vnímat signály vlastního těla. A nemusí zabrat ani moc času – jako velmi účinné se v rámci studií ukázaly nejen progresivní relaxace s délkou blížící se půlhodině, ale i ty trvající méně než 6 minut.

Při progresivní svalové relaxaci v leže nebo v uvolněném polosedu postupně zatínáte a poté uvolňujete jednotlivé svalové skupiny, přičemž postupujete od spodní části nohou (tj. většinou od lýtek) směrem vzhůru a končíte u svalů napínajících pokožku hlavy – pokud ovšem do té doby neusnete.

• Vyberte si vždy jednu svalovou skupinu, například lýtkové svaly na jedné z končetin.
• Pomalu se nadechujte (popřípadě zařaďte po nádechu i krátkou dechovou pauzu) a přitom příslušný sval stáhněte. Stažení by mělo trvat 5–10 vteřin.
• Poté s výdechem daný sval co nejvíce uvolněte. Můžete si pomoci i vizualizací – například si představujte, že máte místo příslušného svalu pytlík s pískem a při výdechu se z něj písek vysypává. Uvolňování by mělo trvat minimálně 20 vteřin. Po výdechu můžete opět zařadit krátkou pauzu.
• Pokud ve svalu cítíte zvýšené napětí (při velkém stresu se to může týkat například hýždí, svalů krku a ramen a pokožky hlavy), můžete pokračovat v uvolňování po několik dalších výdechů, už ale sval při nádechu nestahujte.

Pravidelný pohyb

Když vědci nechali řešit náročný úkol osoby, které se aspoň jednou týdně věnovaly pohybu, a srovnávali je s neaktivními vrstevníky, zjistili, že druzí jmenovaní pociťovali po dokončení úkolu výrazně vyšší pokles nálady, což souvisí s jejich odolností vůči stresu.

Pohyb totiž v těle stimuluje například tvorbu neuropeptidu Y, který pomáhá regulovat spánek, emoce a odolnost vůči stresu. Zvláště silně přitom působí na mozkovou část jménem amygdala, která se zapojuje při zpracování strachu. Právě zvýšená aktivita amygdaly je přitom typická pro osoby trpící úzkostí.

Často se uvádí, že pro snížení míry stresu a úzkosti je ideální aerobní (vytrvalostní) pohyb mírné až střední intenzity trvající kolem 30 minut. Výzkumy ale ukázaly, že podobně efektivní je i silový trénink. Protistresové účinky pohybu se ovšem zvýší, pokud při něm dýcháme nosem.

Jen pozor, abyste to s pohybem nepřihnali – příliš dlouhé i příliš intenzivní tréninky totiž mohou výrazně zvýšit produkci stresových hormonů.

Méně elektroniky, více lásky

Radu omezit čas strávený u chytrých telefonů slýcháme tak často, že už zní jako klišé, přesto se ale vyplatí ji poslechnout. I vědecké studie totiž potvrzují, že množství času, který jim věnujeme, s mírou stresu, strachu a úzkosti úzce souvisí.

Naopak čas strávený s rodinou a přáteli, stejně jako romantické chvilky s partnerem snižují nejen stres a depresivní symptomy, ale i fyzické zdraví. Zároveň ovšem závisí na kvalitě těchto vztahů – pokud od blízkých lidí necítíme podporu, množství stresu naopak roste.

Méně prokrastinace

Když člověk odkládá důležité úkoly a místo toho se jen tak poflakuje nebo se zabývá nedůležitými hloupostmi, má to nejen negativní vliv na jeho pracovní výkonnost, ale zároveň to výrazně zvyšuje míru stresu a úzkosti.

Více světla

Jak už jsme zmínili v úvodu, naši vitalitu, náladu i míru stresu může už na konci září negativně ovlivnit i zkracující se den a nižší intenzita světla. Proto je vhodné trávit co nejvíce času venku, na přirozeném slunečním světle, jehož intenzita je mnohonásobně vyšší než v případě světla v budovách. Zvláště efektivně působí venkovní pohybová aktivita v ranních nebo dopoledních hodinách.

Pomoci můžou i tzv. simulátory slunce neboli světelné boxy, což jsou terapeutická zařízení využívaná při léčbě sezónní afektivní poruchy (SAD).  V podstatě jde o zdroj velmi silného světla, kterému se vystavujeme v ranních hodinách.

Bylinky a doplňky stravy

Pro boj se stresem a úzkostí nám může pomoci i celá řada bylin a doplňků stravy. Klasická evropská fytoterapie využívá ke zklidnění například meduňku, dobromysl, mátu, heřmánek, levanduli nebo bukvici lékařskou, protistresové účinky má ovšem i třeba čaj z jablečných slupek.

Osvědčenou zbraní jsou také adaptogeny neboli látky, které zvyšují odolnost organismu vůči negativnímu působení stresu a rovněž zvyšují hladinu energie a zmírňují únavu. Další možností jsou i byliny se zklidňujícím účinkem.

Růže damašská – efektivně zmírňuje deprese, stres, úzkost a pomáhá i proti nespavosti. Lze ji užívat ve formě oleje či čaje z květů, efektivní je ale i ve formě aromaterapie. Více zde »

Rhodiola – jeden z nejúčinnějších adaptogenů brání vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, chrání nervové buňky, snižuje míru únavy i hladinu glukózy zvýšené vlivem stresu a také při stresu zlepšuje mentální i fyzickou výkonnost. Nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, také díky rhodiole pracují s vyšší rezervou. Více zde »

Ashwagandha – patří mezi velice silné adaptogeny, pomáhá snížit hladinu kortizolu v krvi a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů zvýšenou díky stresu. Kromě toho efektivně zmírňuje úzkost a jde také o osvědčený prostředek proti nespavosti. Více zde »

Maralí kořen – další silný adaptogen vede na jedné straně k poklesu hladiny stresových hormonů, zároveň ale chrání nadledviny, u nichž může dlouhodobý stres způsobit vyčerpání a snížit jejich schopnost stresové hormony vytvářet. Více zde »

Chmel – je jednou z nejúčinnějších zbraní proti nespavosti. Zároveň zmírňuje podráždění, úzkost, deprese i stres. Více zde »

Mučenka – vyniká svojí schopností zmírňovat úzkost, a to dokonce i úzkost spojenou například s očekávanými operacemi, návštěvou zubaře, zkouškami apod. Pomáhá také při nespavosti a snižuje míru stresu. Více zde »

V oblasti přírodní medicíny a změn životního stylu obvykle platí, že když nám někdo slibuje „zázraky na počkání“ je na místě zpozornět a zapochybovat. Má to samozřejmě svou logiku: Když si například dlouhé roky „pěstujeme“ aterosklerózu špatnou stravou a nedostatkem pohybu, nemůžeme čekat, že se nám cévy vyčistí za pár dní. Stejně tak je chyba chtít za dva měsíce zhubnout těch dvacet kilo, které jsme postupně nabírali několik posledních let – jasně, podařit se to může, ale nebude to ani trvalé, ani zdravé.

Na druhou stranu ale nemusí být vyloženě chyba, když nám záleží na tom, abychom pozitivní efekt nějaké změny životního stylu pocítili rychle. Může to totiž pro nás být důležitý signál, že jsme na správné cestě, což nám dodá motivaci do dalšího snažení.

Jak rychle lze vypnout a zapnout geny?

Pokud například chceme pomocí přírodních postupů zlepšit svoje zdraví, fyzickou a mentální výkonnost, musíme se zaměřit na tzv. epigenetické změny v našem těle – tedy na biochemické reakce, které ovlivňují aktivitu našich genů (tj. mohou je i zcela vypnout či naopak zapnout). A tady hodně záleží na tom, kterou epigenetickou reakci chceme ovlivňovat.

Největším „držákem“ je takzvaná metylace genů. Jde o změny v naší DNA, které vznikají už v rámci nitroděložního vývoje či raného dětství, anebo třeba o negativní změny, na něž si zaděláváme po hodně dlouhou dobu – třeba tím, že se dlouhodobě přejídáme, nehýbeme se, kouříme apod.

Některé ze změn v oblasti metylace genů nelze odstranit vůbec a u mnoha z nich ani nedává smysl se o to snažit – právě metylace genů je totiž třeba příčinou faktu, že se z původních zárodečných buněk, které mají všechny stejnou DNA, vyvinou zcela odlišné buňky jednotlivých tkání a orgánů. Některé metylační změny, například ty související se vznikem civilizačních chorob, ovšem zvrátit lze, trvá to ale poměrně dlouho: výraznější pozitivní změny obvykle pocítíme nejdříve za dva až tři měsíce, často si ale musíme počkat i déle.

Pak jsou tu ale epigenetické reakce, které umožňují velmi rychlé vypínání a zapínání genů, někdy i téměř okamžité – třeba tzv. modifikace histonů.  Proto i přírodní látky, které právě na modifikaci histonů cílí, zabírají poměrně rychle, třeba týdnů, nebo i dnů. Ostatně i většina bylin tradiční fytoterapie obvykle zabírá v rámci jednotek týdnů.

Kromě toho existují i přírodní postupy, které působí jinou než epigenetickou cestou, a ty mohou zabrat ještě rychleji.  V zásadě ale platí, že rychle dosažené pozitivní změny nejsou příliš stálé, a pokud v péči o své zdraví a kondici nepokračujeme, obvykle rychle pominou.

Kdy to tedy zabere?

Ať už se rozhodneme změnit svůj životní styl nebo užívat doplňky stravy, platí, že některé změny můžeme pocítit velice rychle, zatímco na jiné si musíme počkat dlouhé týdny až měsíce. Ale není to jen o tom, že by některé postupy nebo doplňky stravy fungovaly jen rychle, zatímco jiné jen pomalu a dlouhodobě. Řada z nich totiž v těle ovlivňuje více mechanismů zároveň, a proto jejich různé účinky nastupují různou rychlostí. Zde je pár příkladů:

Účinky změn životního stylu

Pohyb: Pokud se rozhodneme zařadit do svého režimu více pohybu, může se to velice brzy projevit na naší mentální výkonnosti. Zvláště aerobní pohybové aktivity totiž téměř okamžitě způsobí nárůst látky označované zkratkou BDNF, které je pro mozek velmi důležitá. Už jediná pohybová aktivita tak dokáže zlepšit naši paměť nebo schopnost soustředění. Pokud ale máme třeba problémy se zapomínáním, rozhodně nestačí si k vyřešení problémů se zapomínáním jednou zacvičit, naopak je třeba se pohybu věnovat dlouhodobě a pravidelně.

Výživa: Podobně některé účinky přechodu na zdravější stravování můžeme pocítit velice rychle, a to zejména díky změnám střevního mikrobiomu. První reakce střevních bakterií na změnu jídelníčku, třeba v podobě množství vyprodukovaných mastných kyselin s krátkým řetězcem (např. butyrátu), lze pozorovat už za jediný den! A protože právě butyrát je nezbytný pro řadu pochodů v těle více zde », můžeme první účinky zdravějšího stravování pocítit už po několika málo dnech – třeba v podobě snížení únavy nebo zlepšení mentální výkonnosti. Pokud ale chceme snížit negativní změny metylace genů vzniklé v důsledku špatného stravování, a tím třeba zlepšit stav cév nebo diabetu, musíme začít jíst zdravěji dlouhodobě – nejlépe už napořád.

Spánek: I jediná probdělá noc může způsobit některé negativní epigenetické změny (zejména v oblasti acetylace histonů), a tím například zhoršit mentální výkonnost, tyto problémy ale při dohnání spánkového deficitu obvykle pominou. Pokud však spánek zanedbáváme dlouhodobě, vznikají výraznější epigenetické změny s řadou negativních následků na celé tělo. A platí to samozřejmě obráceně: jedno pořádném vyspání se zajistí, že se okamžitě cítíme v mnoha ohlede lépe, k dosažení výraznějšího pozitivního vlivu na fyzické i duševní zdraví je ale třeba mít dostatečný spánek za jednu ze svých priorit.

Byliny a doplňky stravy

Třeba takové granátové jablko je skvělým prostředkem pro podporu prokrvení a zdraví srdce a cév a některé z těchto účinků se projeví už po jediné konzumaci. Když se například sportovec chystá na závod a dá si půl hodiny před startem šťávu nebo extrakt z granátového jablka, zvýší se v jeho těle produkce oxidu dusnatého, která zlepší prokrvení pracujících svalů, což povede ke zlepšení jeho výkonu. Podpora prokrvení může vést i k poklesu krevního tlaku, tady už ale efekt není okamžitý – v rámci výzkumů došlo u zkoumaných osob došlo k významnějšímu poklesu tlaku po čtyřech týdnech každodenní konzumace. Granátové jablko může i výrazně zlepšit stav cév postižených aterosklerózou, v tomto případě je ale zapotřebí komplexnějšího epigenetického působení, což trvá výrazně déle – v jedné studii například došlo u dobrovolníků k průměrnému úbytku aterosklerotických plátů o 30 %, k tomu ale bylo zapotřebí každodenní pití šťávy z granátového jablka po dobu tří let.

Pryskyřice z boswellie je zase skvělým prostředkem pro zdraví kloubů, a i ona umí působit velice rychle. V jedné studii například dobrovolníci zaznamenali ústup bolestí a otoků kloubů i zlepšení jejich pohyblivosti už po sedmi dnech užívání extraktu z boswellie, což bylo dáno zejména zmírněním zánětlivých procesů v kloubech. Výraznější efekt v tomto směru pak nastal až po osmi týdnech užívání – po této době se už totiž může projevit dokonce i vliv boswellie na epigenetické reakce, které se podílejí na úbytku chrupavky.

Esenciální živiny: Hodně rychlý nástup účinků se pak může projevit v případě užívání látek, které jsou pro fungování organismu nezbytné, ať už jde o vitaminy a minerály, již zmíněný butyrát, nebo třeba koenzym Q10. Výrazný efekt se však tady dostaví jen v případě, že člověk trpí nedostatkem příslušné substance.

7 kroků, které fungují opravdu rychle

V úvodu jsem ovšem slíbila konkrétní tipy na doplňky stravy a změny životního stylu, které zafungují opravdu rychle, takže tady jsou.

1. Začněte s otužováním

Pokud chcete v životním stylu udělat jednu jedinou změnu, která vás bude stát minimum času i úsilí, ale přitom bude mít velký pozitivní efekt, určitě vsaďte na otužování. Nemusíte se přitom nořit do ledové řeky, úplně stačí studená sprcha, nebo dokonce jen ponoření obličeje.

Studená voda aktivuje bloudivý nerv, což vede ke zklidnění mysli i srdeční frekvence a okamžitému zlepšení nálady. Pravidelné otužování pak vede například ke snížení krevního tlaku, zmírnění depresí nebo zvýšení citlivosti na inzulin.

Zchlazení obličeje je dokonce skvělý způsob, jak zmírnit úzkost, a dokonce i panickou ataku. Akutní stres je totiž spojen se zvýšením tělesné teploty, zatímco chlad aktivuje parasympatickou větev nervového systému. Obličej obsahuje spoustu nervových zakončení, a navíc ho na rozdíl od zbytku těla míváme nezakrytý, takže ho můžeme v případě akutní úzkosti rychle zchladit.

2. Dopřejte si teplou koupel

Okamžité pozitivní účinky má ovšem i koupel v teplé vodě. Výrazně podpoří zklidnění a relaxaci, zlepší usínání, prokrví pokožku i končetiny, potlačí produkci stresových hormonů, a dokonce má i posilující efekt na srdce a cévy. Zatímco studená koupel je pro svůj povzbuzující efekt vhodná spíše po ránu, z té teplé budete nejvíce těžit navečer.

A stejně jako v případě studené vody, ani do té teplé není třeba lézt celý. Například koupel nohou v teplé vodě dokáže podpořit kvalitu spánku a zmírnit bolesti. Studie potvrdily například její účinnost při bolesti zad nebo menstruačních bolestech.

3. Běžte na procházku

Pravidelný pohyb zlepšuje kognitivní výkonnosti i duševní zdraví a je nezbytnou podmínkou mentální svěžesti ve vyšším věku. Ideální je, pokud sportujeme pravidelně, okamžitý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť má ale jakákoliv jednotlivá pohybová aktivita, a vůbec nemusí být nijak dlouhá – stačí 15 minut, ještě lepší výsledky ale přináší fyzická zátěž přesahující 20 minut. Některé výzkumy přitom naznačují, že efektivnější jsou v tomto směru venkovní pohybové aktivity – účinněji zlepšují jak paměť, tak schopnost soustředění, schopnost řešit úlohy nebo reakční čas, a dokonce vedou k většímu nárůstu prokrvení důležitých oblastí mozkové kůry.

Kratší procházka (v případě osob s dobrou kondicí i běh) tak může být třeba skvělým ranním startem, pokud nás čeká nějaká zkouška či náročný den v práci, odpolední fyzická aktivita zase pomůže v okamžiku, kdy nám začne klesat soustředění a dostaví se ospalost.

4. Podpořte prokrvení

Všechny tkáně a buňky těla potřebují pro své optimální fungování dostatek kyslíku a živin. Pokud tedy prokrvení vázne, tkáně trpí nedostatečnou výživou, a navíc se v nich zvyšuje intenzita zánětlivých procesů, které mají rovněž negativní vliv na jejich fungování.

Nedostatečným prokrvením nejvíce trpí tkáně a orgány, které spotřebovávají hodně energie nebo jsou protkány hustou sítí vlásečnic – například mozek, oči, plíce, ale i přímo srdeční tkáň. Na dostatečném přísunu krve je ale závislá i sportovní výkonnost nebo schopnost erekce.

Jak už jsme uvedli, skvělým způsobem podpory prokrvení je pohyb – například prokrvení mozku, očí a uší se výrazně zlepšuje po 12 týdnech pravidelného aerobního cvičení, okamžitý (ale časově omezený vliv) má však i každá jednotlivá pohybová aktivita. Prokrvení mozku naopak zhoršuje, pokud trpíme spánkovým deficitem.

Okamžitý vliv na proudění krve má i řada bylin a živin, zvláště pak těch, které v těle podporují produkci oxidu dusnatého. Na prokrvení mozku má například pozitivní účinek ginkgo biloba, resveratrol, rozmarýn či omega-3. Prokrvení svalů, pohlavních orgánů i dalších tkání těla například zlepší granátové jablko, quercetin, Coleus forskohlii nebo kurkumin.

5. Zaměřte se na střeva

Jak už jsem uvedla v úvodu, střevní mikrobiom dokáže zejména na změny stravovacích zvyklostí zareagovat velice rychle – některé změny se projeví dokonce již na 24 hodin. To sice na jednu stranu bohužel znamená, že i krátké, několikadenní „hřešení“ (typicky třeba o Vánocích) může zhoršit rovnováhu střevního mikrobiomu, a tím i náš celkový zdravotní stav, na druhou stranu ale může už pár dní snahy o ozdravění jídelníčku fungování organismu výrazně podpořit. Hodně se to projeví například na mentální výkonnosti.

Efektivně zde funguje zejména zařazení probiotických potravin (kvašené mléčné výrobky a zelenina, nápoje typu kombucha apod.) nebo i probiotik se současným navýšením konzumace vlákniny a omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků a potravních aditiv. Prospěšný je také přerušovaný půst.

6. Vsaďte na adaptogeny

Byliny či medicinální houby patřící mezi adaptogeny dokáží nejen snižovat negativní působení stresu na organismus, ale mají i výrazný vitalizující a energetizující efekt na tělo a zlepšují fyzickou i mentální výkonnost. Mnohé z těchto účinků se přitom dostavují velmi rychle, obvykle do dvou týdnů, v některých případech i za několik málo dnů.

Právě proto jsou adaptogeny skvělým pomocníkem v okamžiku, kdy se chystáme změnit svůj životní styl a pro pocit motivace hledáme doplňky stravy, po kterých se budeme v krátkém čase cítit lépe. Přeborníkem je v tomto směru zejména rhodiola, která i po jednorázovém užití zlepší pocit energii a mentální výkonnost. U osob, které v rámci jedné studie absolvovaly tréninkový program trvající pouhých sedm dní, navíc pomohla za tak krátkou dobu zlepšit kondici výrazně více než u kontrolní skupiny. Poměrně rychle působí i ashwagandha nebo kozinec blanitý.

7. zmírněte bolest

V případě bolesti bohužel platí, že přírodní prostředky nejsou nikdy tak účinné (hlavně rychlé) jako syntetické léky, přesto ale úlevu přinést mohou. Při bolestech zad a některých typech bolestí hlavy může velmi rychlou úlevu přinést dobře vstřebatelný hořčík. Při bolestech spojených se zánětem (což je většina typů) je možné jednorázově užít větší dávku některých doplňků stravy s protizánětlivým účinkem nebo jejich kombinace, a teprve, když to nepomůže, sáhnout po lécích. Vhodné jsou například kombinace kurkumin + quercetin, rozmarýn + omega-3, resveratrol + šišák bajkalský, kurkumin + zázvor a další. Systematické snižování zánětlivých reakcí v těle je pak základem dlouhodobého boje s velkou částí chronických bolestí.

Když chceme, aby naše svaly sílily, musíme „probudit“ geny, které jsou za růst jejich síly odpovědné. Znamená to tedy dát tělu takový podnět, aby došlo ke zvýšení aktivity právě těchto genů.

Co naše svaly potřebují?

Naprostým základem je tady pravidelný pohyb. Je v zásadě jedno, jestli svaly namáháme na strojích v posilovně, nebo jim dopřejeme podobnou zátěž na zahradě s lopatou v ruce, pokud jim ale nedáme podnět v podobě fyzické aktivity, nebudou mít žádný důvod k tomu, aby sílily.

Jenže trénink sám o sobě nestačí. Kromě něj je potřeba zajistit i další podmínky:

1. Výživa

Základním stavebním kamenem svalové hmoty jsou bílkoviny. Pokud jich tedy ve stravě nemáme dostatek, nebudou naše svaly ani růst, ani sílit. Dokonce mohou naopak slábnout a může se zvyšovat riziko jejich zranění. Při namáhavém tréninku totiž ve svalových vláknech vznikají drobná, mikroskopická poškození, a bez bílkovin není možná jejich efektivní oprava. Pro funkci svalů jsou ale důležité i mnohé mikroživiny, o kterých si povíme níže.

2. Fungující mitochondrie

Energii pro práci svalů nám zajistí živiny, které konzumujeme ve stravě, tedy především sacharidy a tuky. Jenže z nich je tu energii nejprve potřeba získat, což se děje v organelách jménem mitochondrie. Pokud tedy máme mitochondrií málo nebo jsou dysfunkční, svaly nemají energii pro svou práci a výkonnost klesá. Mitochondrie se dobře „množí“ především při vytrvalostních aktivitách nižší a střední intenzity. Pomoci jim v tom mohou některé mikroživiny (viz níže), ale třeba také otužování nebo červené světlo.

3. Anabolické hormony

Ne, nemyslíme tím doping. Naopak potřebujeme přimět naše tělo, aby samo produkovalo dostatek anabolických hormonů. Jde především o testosteron (to platí i pro ženy) a růstový hormon (GH), anabolické účinky (byť výrazně nižší) má ale i ženský estrogen.

Dostatečnou produkci testosteronu a GH nám pomůže zajistit správná zátěž. Fungují zde zejména aktivity vysoké intenzity, ať už jde o posilování s maximální či submaximální zátěží nebo třeba opakované sprinty. Pomáhá zde strava bohatá na bílkoviny, a naopak škodí přemíra sacharidů. GH vzniká nejvíce v hlubších fázích spánku, proto je nezbytné, aby byl spánek dostatečně dlouhý a pokud možno nepřerušovaný. Škodí i přemíra stresu – stresový hormon kortizol totiž působí proti testosteronu, a je tak účinným „požíračem“ svalové hmoty.

4. Odpočinek

Tato zásada platí nejen pro posilování, ale pro jakýkoliv trénink. Naše výkonnost totiž neroste v době tréninku. Ten je sice nutný pro zapnutí genů, které mají za úkol zajistit růst svalové hmoty a další adaptace na zátěž, právě procesy adaptace ale probíhají až poté, v době odpočinku. Pokud tedy sice trénujeme tvrdě, ale nedopřejeme si dostatečný odpočinek a regeneraci, neporoste ani naše svalová síla, ani další aspekty výkonnosti.

5. Redukce zánětu

Jak už jsme zmínili, při každém náročnějším tréninku dochází ke vzniku mikroskopických poškození svalových vláken a v jejich důsledku pak vzniká ve svalech zánět. Ten je sice v určité míře nezbytný pro průběh oprav, jenže zároveň je i důvodem, proč nás svaly po tréninku bolí a nejsou schopny maximální zátěže. Byla by tedy sice chyba snažit se zánět „vymazat“ úplně, jeho zmírnění nám ale pomůže urychlit regeneraci, a budeme tak schopni dříve podstoupit další trénink.

Živiny a byliny pro vaše svaly

S všemi výše uvedenými faktory nám mohou pomoci epigeneticky působící živiny a byliny. Zde je tedy pár tipů na užitečné pomocníky.

1. Hydroxytyrosol

Polyfenol obsažený v olivách a olivovém oleji podporuje procesy nezbytné pro růst svalů i svalové síly, a zároveň zvyšuje ve svalech tvorbu nových mitochondrií. Jde také o velmi silný antioxidant s protizánětlivými účinky, díky kterým urychluje regeneraci svalů po zátěži.

2. Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy patří mezi prostředky s velice silným pozitivním vlivem na svaly. Podporuje vznik mitochondrií i jejich funkci, čímž umožní svalovým buňkám zvýšit množství dostupné energie pro jejich práci. Jde také o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který výrazně urychluje regeneraci a zmírňuje bolestivost namožených svalů.

Navíc zlepšuje dostupnost oxidu dusnatého, který roztahuje cévy, a zlepšuje tak prokrvení pracujících svalů. Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %!

3. Granátové jablko

Velice efektivně podporuje tvorbu testosteronu, což má pozitivní vliv na růst svalů, svalové síly i rychlost oprav svalových vláken poškozených po náročném tréninku. K rychlosti regenerace přispívá i jeho protizánětlivé působení. Navíc jde o jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků na podporu produkce oxidu dusnatého, čímž zlepšuje prokrvení pracujících svalů.

4. Maralí kořen

Kořen parchy saflorové je velice oblíbený mezi kulturisty a rychlostně silovými sportovci. Obsahuje totiž látky ze skupiny ekdysteronů, které se v těle ochotně vážou na receptory určené pro testosteron. Díky tomu maralí kořen velice efektivně podporuje svalovou sílu a růst svalové hmoty. Zároveň je vhodný i k udržení svalové síly u žen v menopauze. Maralí kořen je vhodné užívat spolu s rhodiolou (rozchodnice růžová). Tyto dvě byliny totiž působí synergicky, a proto mají společně mnohem lepší vliv na růst svalové hmoty i síly.

5. Hořčík

Tento minerál se do fungování svalů zapojuje zcela zásadním způsobem. Funguje v nich jako antagonista (protihráč) vápníku, čímž působí proti nekontrolovatelné svalové kontrakci. Proto jsou při jeho nedostatku typické křeče. Navíc se podílí na dalších procesech, které funkci svalů ovlivňují, například na využití kyslíku, produkci energie a rovnováze elektrolytů. Při intenzivním tréninku navíc dochází k redistribuci hořčíku, aby byly pokryty všechny metabolické potřeby. Právě sportovci proto trpí nedostatkem tohoto prvku velice často, což následně vede ke zhoršení výkonnosti. Doplňování hořčíku proto může mít u sportovců efekt v podobě zvýšení výkonnosti jak ve vytrvalostních, tak i rychlostně silových sportech.

6. Vitamin D3

Je nezbytný pro produkci testosteronu, a pokud člověk trpí jeho deficitem, je hladina tohoto mužského pohlavního hormonu snížena. Dlouhodobé užívání vitaminu D3 přitom výzkumů vede ke zvýšení hladiny testosteronu.

7. Resveratrol

Resveratol potlačuje tvorbu enzymu aromatázy, čímž snižuje míru přeměny testosteronu na estrogen. Tím pomáhá udržet dostatečnou hladinu testosteronu v krvi. Rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži. Jde také o velice efektivní aktivátor mitochondrií. Velmi dobře na něj reagují veteránští sportovci, kterým pomáhá udržet svalovou hmotu a sílu do vysokého věku (platí i pro ženy v menopauze).

8. Astaxantin

Také barvivo obsažené například v mase lososů a krevet má výrazný pozitivní vliv na svaly – chrání jejich buňky před působením volných radikálů i před apoptózou (tj. před buněčnou smrtí), podporuje funkci jejich mitochondrií a zlepšuje v nich tvorbu nových cév.

Také vám rodiče v dětství říkali, že nemáte dělat věci, při kterých si zabíjíte mozkové buňky (třeba pít alkohol nebo se mlátit do hlavy), protože nové už vám „nenarostou“? Mysleli to dobře – to, že nervové buňky minimálně v dospělosti už nevznikají, ale pouze umírají, ostatně dlouho tvrdili i vědci. Jenže pak přišel objev látky, která tohle postavila na hlavu: Jde o sloučeninu známou pod písmeny BDNF, což je zkratka anglických slov Brain Derived Neurotrophic Factor. Do češtiny by se to nejspíš překládalo jako „z mozku odvozený neurotrofický faktor“, ale kdo by se s tak krkolomnými slovy překládal, když stačí říct BDNF.

BDNF se vyskytuje v mnoha částech mozku – hodně ho najdeme v mozkové kůře, mozečku či amygdale, vůbec nejvíc se ho ale nachází v hipokampu, což je část mozku zodpovědná mj. za paměť. Nižší hladiny se pak nacházejí i mimo mozek – třeba v játrech, srdce nebo plicích.

Základ pro paměť i schopnost učení

Co všechno tedy BDNF umí? Zaprvé podpořit vznik a diferenciaci nových nervových buněk, tedy neuronů (tedy přesně to, o čem vám dříve tvrdili, že to nejde). Zadruhé tyto neurony chrání před vlivy, které by je mohly poškodit, nebo úplně zničit. Zatřetí se starají, aby nervové buňky dobře prosperovaly – třeba aby vytvářely co nejvíce výběžků, kterými se mohou propojit s jinými neurony. A začtvrté umožňuje vznik právě těchto spojení, kterým se říká „synapse“. Řečeno jazykem vědy: zlepšuje synaptickou plasticitu.

Ta poslední věc je přitom velice důležitá – možná ještě víc než vznik nových neuronů. Právě k vytváření nových nervových spojů totiž dochází, když se snažíme naučit něco nového nebo si cokoliv zapamatovat. Když tedy máme v mozku dostatek BNDF, je naše synaptická plasticita vysoká a my se snáze učíme novým věcem. Když hladina BDNF klesá, schopnost učení i kvalita paměti padá s ní.

Na obranu našich rodičů je třeba říci, že na své neurony bychom si rozhodně pozor dávat měli, protože když je budeme svým životním stylem zabíjet ve velkém, BNDF nám nepomůže. Zároveň bychom se ale měli zaměřit i na to, abychom tvorbu této látky v našem těle podpořili. Ještě, než se k tomu ale dostaneme, si ale řekneme, co může nastat, když tvorba BDNF v těle vázne.

Důsledky špatné tvorby BDNF

Zhoršení mentální výkonnosti

O tom už jsme mluvili výše: málo BDNF = zhoršená synaptická plasticita = zhoršená mentální výkonnost, schopnost učení a paměť.

Stárnutí mozku

Když člověk stárne, obvykle klesá jeho kognitivní výkonnost, zhoršuje se paměť, a dokonce dochází i ke strukturálním změnám v mozku, například se zmenšuje mozková kůra. Důvodem je nejen zpomalení tvorby nových mozkových buněk a rychlejší smrt těch stávajících. Zároveň se zhoršuje synaptická plasticita, tj. že neurony méně ochotně vytvářejí vzájemná propojení. A na tom všem se významnou měrou podílí klesající hladina BDNF.

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Snížená produkce BDNF je typická i pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova nebo Huntingtonova choroba. Například při Alzheimerově chorobě výrazně klesá tvorba BDNF v hipokampu, mozkové kůře i dalších částech mozku, přičemž míra jeho poklesu souvisí se závažností onemocnění. Stále více odborníků tak považuje právě sníženou tvorbu BDNF za důležitější faktor při vzniku nemoci než tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků. Je sice pravda, že tyto plaky jsou neurotoxické, a proto poškozují nervové buňky, právě BDNF je ale pomáhá degradovat a jejich toxicitu snižuje.

Psychické obtíže

V posledních letech přibývají i důkazy, že porucha tvorby BNDF může hrát roli i při vzniku deprese, bipolární poruchy a schizofrenie, stejně jako při rozvoji kognitivních problémů, které s těmito nemocemi souvisejí. Zajímavé přitom je, že léčba antidepresivy hladinu BDNF zvyšuje, a to samé platí i pro některé léky používané při léčbě schizofrenie.

Výzkumy navíc ukázaly, že během jara a léta, kdy je vyšší intenzita slunečního záření, je hladina BDNF v mozku vyšší než na podzim a v zimě. To může být jedním z důvodů, proč se depresivní potíže obvykle zhoršují právě v chladném období roku.

ADHD

U osob trpících poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou bývá obvykle narušena jak tvorba BDNF, tak i schopnost neuronů na tuto látku reagovat.

Obezita a diabetes

BDNF neovlivňuje jen mozek, ale působí i na zbytek těla. Jeho produkce například úzce souvisí i s metabolismem – nízká hladina se například typicky vyskytuje u osob trpících obezitou nebo diabetem. Některé studie naznačují i jeho možnou souvislost s nemocemi srdce a cév.

Jak zlepšit tvorbu BDNF

Teď už se konečně dostáváme k tomu, jak tvorbu BDNF podpořit. Mohlo by se zdát, že by stačilo tuto látku vyrobit a nějak vpravit do těla, ale tak jednoduché to bohužel není. Proběhly sice studie na zvířatech, které ukázaly, že to trochu funguje, problém je ale v tom, že BDNF velice špatně prochází skrz tzv. hematoencefalickou bariéru, takže se ho z krve do mozku dostane jen malý zlomek.

Zároveň samozřejmě probíhá i vývoj léků, které by dokázaly podpořit produkci BDNF přímo v mozku, testované látky však zatím mají příliš mnoho negativních vedlejších účinků. My se proto podrobněji podíváme na to, jak můžeme ovlivnit tvorbu BNDF pomocí životního stylu a dalších přírodních postupů. Základem je přitom snaha co nejvíce zlepšit aktivitu genů, které to mají na starosti. A protože tvorba BDNF je regulována epigeneticky, znamená to zaměřit se na základní epigenetické faktory, které jsou pilným čtenářům tohoto webu dobře známé.

Pohyb

Pravidelný pohyb je velice efektivní způsob, jak zpomalit stárnutí a udržet si mentální výkonnost do vysokého věku. Zvyšuje jak tvorbu nových neuronů, tak i množství jejich výběžků i synaptickou plasticitu. Jedním z důvodů je přitom zvýšená tvorba BNDF v rámci odpovědi těla na zátěž. Když se pravidelně hýbeme, tvorba BDNF stoupá v celém těle, nejvíce ale v hipokampu, mozečku a mozkové kůře. Pohyb má díky tomu pozitivní vliv nejen na mentální výkonnost, ale brání také negativním změnám ve struktuře mozku.

Není ale pohyb jako pohyb. Nejlépe tvorbu BDNF ovlivňuje ten aerobní, mírné až střední intenzity, tedy například chůze, cyklistika, plavání, u trénovaných osob pak i běh. Vliv je to přitom tak výrazný, že například ke zlepšení dlouhodobé paměti dochází už po jediné aktivitě! Tento efekt je ale jen krátkodobý, ke stálejšímu zvýšení hladiny BDNF je dle výzkumů zapotřebí několik týdnů pravidelného pohybu. Příznivý vliv má ale obecně jakýkoliv pohyb, tedy i například posilování, velice účinné je ale i rozvíjející obratnost a koordinaci.

Vliv pohybu na tvorbu BDNF je přitom výraznější u starších osob než u těch mladších, takže jeho důležitost stoupá s věkem. Některé výzkumy dokonce ukázaly, že pohybový program dokáže zlepšit kognitivní funkce a zmírnit výskyt psychických problémů u lidí s mírnou formou Alzheimerovy choroby. Nejlepších výsledků (zvláště v oblasti synaptické plasiticity) bylo přitom u starších osob dosaženo u pohybových aktivit, které kombinují aerobní zátěž s nároky na koordinaci a učení – taneční program byl tak například účinnější než tradiční sportovní program se srovnatelnými kardiovaskulárními nároky.

Trénink mozku

Často se říká, že „mozek je sval, a proto potřebuje trénink“. A platí to i z pohledu tvorby BDNF – ta se totiž zvyšuje při jakékoliv mozkové aktivitě. Proto je třeba překonávat nejen lenost, která nám brání v pravidelném pohybu, ale i tu, která nám velí nezaměstnávat tolik hlavu.

Snížení stresu

Je známo, že silný nebo chronický stres vede ke snížení kognitivní výkonnosti a zhoršení paměti. Jedním z důvodů je opět právě snížení tvorby BDNF, které probíhá největší měrou v hipokampu. Dobrá zpráva ale je, že když příčina stresu zmizí, dojde v hipokampu zase ke zlepšení synaptické plasticity.

Zajímavé přitom je, že velice kladnou roli tady může sehrát pravidelný pohyb. O jeho protistresovém působení se samozřejmí ví už dlouho, poslední výzkumy ale ukazují, že by příčinou mohl být právě jeho vliv na tvorbu BDNF. Její výrazné díky pohybu bylo dokonce zaznamenáno i v případě posttraumatické stresové poruchy.

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF mají i další činnost redukující míru stresu, jako jsou spánek, meditace nebo dechová cvičení.

Strava

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF, ale i obecně na mentální výkonnost a odolnost mozku vůči případným poškozením, má tzv. kalorická restrikce neboli omezení celkového příjmu kalorií (zkrátka „nežrat tolik“). Sekreci BDNF zvyšují i přerušované půsty, konkrétně se na tom podílejí ketony, které začínají v těle vznikat cca 12 hodin po posledním jídle. Pomoci může i omezení příjmu sacharidů, problematická je také vysoká konzumace tuků, která prokazatelně snižuje hladinu BDNF v hipokampu a zhoršuje učení i paměť.

Sociální interakce

Člověk je tvor společenský. Sociální kontakty přitom potřebujeme nejen pro radost ze života, ale mají vliv i na mechanismy související se stárnutím. Je například známo, že osaměle žijící lidé mají vyšší riziko Alzheimerovy choroby. Pojítkem je tady rovněž BDNF – sociální interakce totiž jeho tvorbu pomáhají zvyšovat.

Užitečné doplňky stravy

Schopnost podporovat tvorbu BDNF byla prokázána i u řady bylin a živin:

Ginkgo biloba

Listy jinanu dvojlaločného se vyznačují výrazným pozitivním působením na mentální výkonnost a další procesy související s mozkem. Několik studií (včetně jedné klinické) přitom prokázalo, že mj. dokáže i velice efektivně zlepšovat produkci BDNF. Díky tomu pomáhá zlepšit mentální výkonnost a účinný je i v případě depresí – při nich může být dle výzkumů dokonce podobně efektivní jako antidepresiva. Vhodný i při ADHD. Vhodná je zejména jeho kombinace s quercetinem.

OPC, resveratrol

Velice prospěšné mohou být i látky obsažené v hroznovém víně. Tou první je extrakt z hroznových jader, což je skvělý zdroj oligomerních proantokyanidinů (OPC). Když byl například v rámci jedné klinické studie podáván skupině zdravý dobrovolníků, došlo u nich ke zvýšení hladin BDNF v krevní plasmě o neuvěřitelných 30 %!

Velmi prospěšný může být i resveratrol. Také on výrazně podporuje tvorbu BDNF – zvláště efektivně přitom brání jejímu omezení vlivem stresu. Nadšené popíječe vína ale nepotěšíme – v tomto nápoji nejsou OPC ani resveratrol v množství, které by mělo výraznější epigenetické účinky.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy je silně protizánětlivé a má příznivý vliv na mentální výkonnost, paměť i protidepresivní efekt a pomáhá také opravovat drobná poškození mozku. Jedním z důvodů je i zde jeho schopnost podporovat tvorbu BDNF, a to i v případě chronického stresu. Pokusy na myších pak ukázaly, že by mohl bránit poklesu hladiny BDNF u osob trpících obezitou nebo diabetem.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. Jedním z důvodů je i podpora produkce BDNF, která je nejsilnější v oblasti hipokampu.

Hydroxytyrosol

Polyfenoly z oliv, zejména pak hydroxytyrosol dokázaly v rámci studií na zvířatech výrazně zvýšit tvorbu BDNF, zejména pak v hipokampu. Průkazné klinické studie zatím chybí.

Zelený čaj (EGCG)

Katechiny ze zeleného čaje, mezi něž patří i EGCG, zlepšují tvorbu BDNF a podporují mentální výkonnost. Pomáhají rovněž zmírňovat negativní vliv stárnutí na mozkové funkce. Tvorbu BDNF podporuje i theanin a další sloučeniny obsažené v zeleném čaji.

Rhodiola

Obsahuje salidrosid, který brání poklesu BDNF v hipokampu a rozvoji depresivního chování. Jako silný adaptogen také pomáhá zmírnit negativní vliv stresu (nejen) na mentální výkonnost.

Kozinec blanitý

Bylinka využívaná zejména v rámci tradiční čínské medicíny je oblíbeným „elixírem mládí“. I díky podpoře tvorby BDNF přitom efektivně pomáhá zpomalit i stárnutí mozku. Velice účinná je přitom v kombinaci s kalorickou restrikcí. Zároveň jde o velice silný adaptogen.
Ashwagandha

Bylina s latinským názvem Withania somnifera je velice oblíbená v ájurvédské medicíně, kde je mj. využívána i na podporu mentální výkonnosti. Výzkumy přitom ukázaly, že je schopna efektivně opravovat poškození neuronů právě díky podpoře tvorby BDNF.

Brahmi

Rostlina s latinským názvem Bacopa monieri je známá svým pozitivním působením na mentální výkonnost, ale má i například antidepresivní účinky. Studie na zvířatech přitom ukázaly, že zvyšuje produkci BDNF a moduluje jeho účinek.

Kofein

Překvapivě dobré účinky na hladinu BDNF i mentální výkonnost má pití kávy, která zároveň pomáhá minimalizovat jeho pokles v době akutního stresu. Největší podíl na tom má pravděpodobně obsažený kofein, příznivý vliv ale mají i obsažené polyfenoly.

Pokud budeme mluvit o lécích, tam je to jasné: Když někdo užívá třeba léky na tlak nebo antidepresiva, musí v tom pokračovat bez ohledu na to, kde se zrovna nachází. Když jde ale o doplňky stravy, není odpověď na otázku z úvodu vůbec jednoznačná. Záleží na tom, jaké byliny či živiny konktrétně užíváte, jestli trpíte nějakými akutními zdravotními potížemi, jestli se u vás obvykle při cestování objevuje problém, který doma řešit nemusíte (zácpa, nespavost…), ale i na vašem osobním nastavení.

Jestliže jste například úzkostný typ, který lpí na svých rituálech, může pro vás samotná změna prostředí znamenat psychickou zátěž. A právě zachování některých rituálů, mezi které užívání doplňků stravy určitě patří, pak pro vás může znamenat výraznou psychickou podporu.

Co vynechat a co raději ne?

Pokud užíváte vitaminy, minerály, omega-3 a podobné doplňky stravy a netrpíte zrovna akutním deficitem některého z těchto látek, rozhodně se nemusíte bát vyrazit na dovolenou bez nich. Některé z nich vám sice mohou pomoci třeba s ochranou pokožky před slunečním zářením, ale jinak se za těch pár dnů bez nich nestane nic zásadního.

Najdou se ale v rámci cestování situace, kdy může být užívání bylin a doplňků stravy naopak důležitější než doma. Například pokud trpíte trávicími obtížemi, je velice časté, že na cestách dojde k jejich zhoršení. To samé platí i o problémech se spánkem – v cizí posteli se člověk nikdy nevyspí tak dobře jako ve vlastní, zvlášť když se k tomu ještě přidá jet lag syndrom z překročení více časových pásem.

Nezvyklé situace na cestách mohou být také zdrojem stresu, u někoho se mohou vyskytnout třeba i úzkosti – například při cestování letadlem. Pokud se vydáte na sportovněji pojatou dovolenou, mohou vás překvapit bolesti svalů, kloubů, či nadměrná únava. K tomu se zvláště ve vzdálenějších zemích může přidat útok virů či bakterií, s kterými se náš imunitní systém doposud nepoznal.  A s tím vším nám mohou přírodní prostředky pomoci.

Jak cestovat s doplňky stravy?

Ještě, než přistoupíme k samotnému výběru doplňků, je tady ještě pár užitečných cestovatelských tipů.

Pro cestování je vhodné zvolit buď formu kapslí, nebo tinktur – jejich užívání je přeci jen snazší než příprava bylinných nálevů či odvarů. Pokud berete jeden či dva doplňky, není problém vzít si celé balení. V případě, že chcete na dovolené užívat doplňků více, můžete využít organizér na pilulky, do kterého si naskládáte jednotlivé dávky příslušných kombinací. Použít lze také malé zipové sáčky.

Při cestování do zahraničí neexistují žádná významnější omezení, a to ani v rámci letecké dopravy. Jen pokud cestujete mimo EU, ověřte si, jestli některá z obsažených látek není v cílové zemi zakázána. Doplňky v kapslích a tabletách si můžete do letadla brát bez omezení, a to i do příručního zavazadla. Teoreticky mohou být i v organizéru na léky, lepší je ale ponechat je v originálním obalu. Na tinktury se v příručním zavazadle vztahuje omezení na množství přepravovaných tekutin.

Než vyrazíte

Na tom, abyste dovolenou přestáli ve zdraví, je vhodné začít pracovat dva až čtyři týdny před samotným odjezdem.

Než vyrazíte na dovolenou, je dobré především zapracovat na své imunitě a celkové odolnosti. Při cestování je tělo vždy vystaveno zvýšeným nárokům, které mohou právě efektivitu naší obranyschopnosti narušit. Proto je vhodné předem užívat doplňky stravy, které fungují jako imunostimulanty, například kozinec blanitý, astaxantin nebo kurkumin.

Od věci není ani důkladná péče o střevní mikrobiom. Narušit o dovolené jeho rovnováhu je totiž velice snadné – mohou k tomu přispět infekce trávicího traktu, stejně jako vaření z polotovarů, nedostatečná konzumace vlákniny nebo přemíra alkoholu. Proto je dobré zajistit, aby byl při odjezdu v co nejlepší kondici, a to zejména pomocí kvalitní stravy s dostatkem rozpustné i nerozpustné vlákniny. Velmi vhodné jsou nápoje s čekankou, která je bohatá na rozpustnou vlákninu inulin.

Pomoci mohou i probiotika. Sázkou na jistotu jsou probiotika obsahující laktobacily. Pokud ale do odjezdu zbývá málo času, zvolte preparáty obsahující kvasinku Saccharomyces Boulardi, která osídluje trávicí trakt velice rychle.

Pokud cestujete letadlem, a přitom se létání bojíte, začněte 2 týdny před odletem užívat mučenku (500 mg extraktu nebo 20 kapek tinktury denně), poslední dávku si přitom dejte 90 minut před nástupem do letadla. Účinné látky této bylinky jsou totiž schopné se vázat na tzv. GABA receptory v našem mozku, a díky tomu velice efektivně zmírňují úzkost. Ve srovnání s léky proti úzkosti navíc mučenka nemá žádné negativní vedlejší účinky. V rámci výzkumů se přitom osvědčila i při úzkosti vázané na konkrétní situaci – dokonce zabrala i při strachu ze zubaře!

Co si zabalit s sebou?

Na následujících řádcích najdete tipy na byliny a živiny, které se vám mohou při cestování hodit. Neznamená to, že s sebou musíte brát všechny, spíš vybírejte podle potíží, které vás na cestách nejčastěji postihují.

Mučenka pletní

Tato bylinka má nejen velice silnou schopnost zmírňovat úzkost (viz výše), ale zároveň je i skvělým prostředkem proti nespavosti, který usnadňuje usínání a zlepšuje i celkovou kvalitu spánku. K tomuto účelu je vhodné ji kombinovat s chmelem nebo kozlíkem lékařským – v rámci studií tyto kombinace vykazovaly podobnou účinnost jako syntetické léky proti nespavosti.

Mučenka dokáže rovněž efektivně zmírňovat všechny typy bolesti, protože se v mozku váže kromě GABA receptorů i na opioidní receptory. Ocení ji i ženy, kterým by mohl cestování nepříjemně zkomplikovat premenstruační syndrom nebo menstruační křeče – při obojím může výrazně pomoci.

Chmel otáčivý

Jde o další velice účinný přírodní prostředek proti nespavosti a podráždění, a stejně jako mučenka dokáže také zmírňovat křeče. Poměrně výrazný je i jeho antimikrobiální efekt, kdy dokáže účinně ničit například streptokoky, stafylokoky, a dokonce i původce tuberkulózy. Navíc hubí i kvasinky a plísně, včetně Candida albicans. Vhodný je také na podporu trávení.

Zázvor

Jde o tradičního pomocníka proti nevolnostem a zvracení. Zároveň podporuje imunitu a má i poměrně silné přímé antimikrobiální účinky – ničí řadu bakterií (včetně E. coli a původců tyfu či tuberkulózy), virů (např. chřipkového, covidu, HPV virům či rhinoviry způsobující rýmu) a je účinný i proti kvasinkám. Díky tomu, a také díky své schopnosti ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování vody ve střevech, je i velice efektivní zbraní proti průjmu. Tlumí také zánět i bolest různého původu, včetně migrény.

Propolis

Tento včelí produkt se vyplatí mít s sebou jak ve formě kapslí, tak i tinktury. Má totiž výrazné antimikrobiální účinky, a to jak při vnitřním užití, tak i při ošetřování nejrůznějších poranění. Ta přitom nejen desinfikuje, ale zároveň výrazně podporuje procesy hojení. Při vnitřním užití pak podporuje imunitu, působí protizánětlivě a poměrně efektivně tlumí bolest. Snižuje také uvolňování histaminu, což je praktické, pokud vás na dovolené postihne alergie.

Bromelain

Směs enzymů z ananasu je skvělým doplňkem lékárničky pro různé akutní potíže. Velice efektivně urychluje hojení poranění, ať už jde o odřeniny, řezné rány, popáleniny, modřiny nebo různá podvrtnutí, natažené svaly a vazy a jiná sportovní zranění. Navíc v těchto případech zmírňuje i otok a bolestivost. Pozitivní vliv má i na trávení, kdy je jedním z nejlepších přírodních pomocníků pro boj se zácpou.

Rhodiola (rozchodnice růžová)

Chystáte se na sportovněji pojatou dovolenou a očekáváte mnohem větší zátěž, než na jakou jste zvyklí z domova? Pak se určitě vyplatí přibalit rhodiolu. Jde o velice silný adaptogen, který zlepšuje reakci těla na stres – nejen na ten psychický, ale i fyzický v podobě zvýšené zátěže. Podporuje růst fyzické výkonnosti, a to zvláště u osob, které s pohybem začínají, a zároveň snižuje po zátěži míru únavy. Nástup jejích účinků je navíc poměrně rychlý.

Rozmarýn

Tato středomořská bylinka vyniká svým protizánětlivým působením, díky kterému dokáže velice efektivně zmírňovat bolest – velmi účinná je při bolestech kloubů i při migréně. Výrazně také stimuluje imunitu a působí proti řadě bakterií, virů, plísní a kvasinek. Přináší také úlevu při astmatu i psychických potížích, podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zlepšuje kvalitu spánku. Zmírňuje rovněž projevy alergií, k tomuto účelu je ale nutné jej začít užívat alespoň 14 dní před odjezdem.

Karotenoidy

Chystáte se k moři nebo do hor, kde očekáváte vysokou intenzitu slunečního záření? Velkým pomocníkem tu mohou být karotenoidy. Netýká se to přitom jen nejznámějšího beta-karotenu. Skvělou volbou jsou například lutein a zeaxantin, které patří mezi velice silné antioxidanty poskytující efektivní ochranu před UV zářením. Chrání přitom nejen naši pokožku, ale i oční sítnici.

Další možností je astaxantin, který také patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky a vysokou schopností chránit pokožku před UV záření. Navíc účinně stimuluje imunitu, podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu i sportovní výkonnost.

Tryptofan

Na potíže se spánkem, zvláště při přeletu více časových pásem, je často doporučován melatonin, užívání jakýchkoliv hormonů však s sebou vždy nese určitá rizika. Možnou alternativu představuje aminokyselina tryptofan, ze které právě melatonin v mozku vzniká. Díky tomu jeho užívání podporuje usínání a zlepšuje kvalitu spánku (užívají se vyšší dávky 45 minut před ulehnutím). Z tryptofanu navíc v mozku vzniká i serotonin, čímž pomůže jeho užívání zmírnit deprese a úzkosti.

Probiotika

V užívání probiotik můžete pokračovat i přímo na dovolené, abyste zmírnili její dopad na rovnováhu střevního mikrobiomu. Někdy bývají doporučována i jako prostředek na zkrácení doby trvání akutního průjmu, tuto jejich schopnost však potvrdila jen část provedených výzkumů.

Důvodů, proč nám škodí UV záření, je hned několik: Zaprvé přímo poškozuje strukturu buněk pokožky, což vede ke zvýšené produkci volných radikálů a zvýšení míry zánětlivých procesů. Někdy může být poškození tak výrazné, že může dojít i ke vzniku mutací, tj. změnám v DNA příslušných buněk, k tomu ale naštěstí nedochází příliš často. Mnohem častější jsou ale epigenetické změny, tedy změny měnící aktivitu některých genů v DNA. Ty pak zvyšují například riziko nádorového bujení nebo urychlují stárnutí pokožky.

Negativně na nás ovšem působí i horko, kterému jsme v posledních letech v létě vystaveni čím dál tím častěji. Poměrně známou věcí je, že vysoké teploty způsobují zvýšenou zátěž kardiovaskulárního systému. Aby se totiž tělo efektivně ochlazovalo, je třeba dostat více krve do podkoží, a tak se srdce jednoduše musí více snažit. A když se k tomu přidá například dehydratace, která krev zahustí, nebo špatný stav cév omezující jejich průchodnost, může být zátěž pro srdce opravdu značná.

Negativní působení horka ale může být ještě záludnější. V důsledku vysokých teplot se totiž zvyšuje propustnost střevní stěny, a kvůli tomu se mohou do krevního řečiště dostat ze střev patogeny nebo toxické látky. Výsledkem je zvýšení míry zánětů v celém těle, což zvyšuje riziko vzniku řady nemocí, případně zhoršení průběhu těch stávajících. Proto je právě v létě důležité pečovat o střevní mikrobiom, jehož rovnováha je pro udržení integrity střevní stěny zásadní.

Výživa pro zdraví během léta

Velkým pomocníkem pro udržení dobrého zdraví během letních měsíců je naše strava. Při sestavování jídelníčku bychom měli dodržovat následující pravidla:

• Měl by obsahovat co nejvíce živin s antioxidačním a protizánětlivým účinkem (ovoce, zelenina, olivový olej, luštěniny, celozrnné obiloviny…) a naopak co nejméně těch, které zánět podporují, tedy například jednoduchých cukrů, nasycených tuků, alkoholu, potravních aditiv apod.
• Důležitý je dostatečný příjem vlákniny (alespoň 30 g denně), která je nezbytná pro udržení rovnováhy střevního mikrobiomu. Jejím nejlepším zdrojem jsou celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina (hlavně ta košťálová), ovoce, ale i třeba nápoje z čekanky. Jídelníček můžeme navíc doplnit i potravinami s obsahem probiotik, jako jsou kvalitní jogurty, kvašená zelenina, kvašené nápoje (např. kombucha) apod., popřípadě doplňky stravy s probiotiky.
• Vyhněte se konzumaci nezdravých jídel a nápojů po více dní za sebou. Problematická může být v tomto směru letní dovolená – ať už třeba ta all-inclusive, při které si dopřáváme hodně alkoholu a přejídáme se, nebo ta nízkonákladová, při které se živíme instantními pokrmy. Ty totiž obsahují málo kvalitních živin, a naopak spoustu potravních aditiv, která ničí střevní mikrobiom.
• Zařaďte živiny, které přímo zvyšují odolnost pokožky vůči UV záření. Nejznámější je v tomto směru beta-karoten, kromě něj je tu ale i řada dalších, leckdy účinnějších (viz níže).
• Samozřejmostí by měla být dostatečná hydratace. Jakmile přijímáme málo tekutin, tělo omezí pocení, čímž se zhorší termoregulace. Zároveň dojde k zahuštění krve, což nadměrně zatíží srdce i ledviny.

Užitečné doplňky stravy

Lutein a zeaxantin – jde karotenoidy s výraznými antioxidačními a epigenetickými účinky. Nacházejí se zejména ve vejcích, kukuřici, ovoci a zelenině žluté barvy a zelenině s tmavě zelenými listy. Chrání před UV zářením nejen pokožku, ale i oční sítnici, zmírňují bolest a zánět po spálení pokožky a zpomalují stárnutí pleti. Více zde ›

Ginkgo biloba – extrakt z tohoto stromu dokáže velice efektivně zlepšovat prokrvení, čímž podpoří termoregulaci a zmírní zátěž srdce v horku. Zároveň chrání pokožku před vlivem UV záření a zpomaluje její stárnutí. Více zde ›

Hydroxytyrosol – v době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu proti působení UV paprsků potvrdily i výzkumy, které ukázaly, že je za tento efekt je zodpovědný polyfenol hydroxytyrosol, který je v olivách obsažený. Navíc jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky. Více zde ›

Coleus forskohlii – bylina rostoucí na svazích Himaláje je jediným známým zdrojem forskolinu. Ten v buňkách podporuje tvorbu látky cAMP, která je nezbytná pro přenos informací uvnitř buněk. Zvýšení produkce cAMP v pokožce pomáhá zpomalit její stárnutí, zlepšuje její ochranu vůči UV záření i působení volných. Více zde ›

OPC – oligomerní proantokyanidyny, které se hojně vyskytují například v hroznových jadércích, chrání pokožku před UVB zářením a pozitivně ovlivňují epigenetické procesy, které souvisejí s rizikem vzniku kožních nádorů. Více zde ›

Astaxantin – karotenoid, který se nachází například v mase lososů, krevet a humrů, patří mezi velmi silné antioxidanty s epigenetickými a protinádorovými účinky. Chrání pokožku proti působení UV záření a volných radikálů, zlepšuje její bariérovou funkci a působí proti vzniku vrásek a dalších projevů stárnutí. Více zde ›

Nopál – plody opuncie jsou známé především jako pomocník při hubnutí. Jedna z obsažených látek, berberin, má ale i výrazný pozitivní vliv na schopnost termoregulace.

Rhodiola – tato bylinka patří mezi silné adaptogeny, tj. látky podporující adaptaci na stresové podněty. Vědecké výzkumy přitom potvrdily i přímo její schopnost podporovat adaptaci těla na horko. Více o rhodiole zde ›

Máta – její chladivý efekt například v nápojích je v letním horku velmi příjemný, nejde ale jen o pocit. Její hlavní účinná látka, mentol, totiž výrazně zlepšuje prokrvení, čímž přispívá k lepší termoregulaci.

Granátové jablko – toto ovoce patří mezi nejúčinnější „podporovatele“ produkce oxidu dusnatého, což je látka roztahující cévy a zlepšující prokrvení. Tím může velmi usnadnit termoregulaci a snížit zátěž srdce v horkém počasí. Zároveň obsahuje řadu silných antioxidantů a protizánětlivých látek. Velice vhodná je jeho kombinace s kurkuminem, který nejenom podpoří jeho prokrvující efekt, ale navíc pomůže zlepšit integritu střevní stěny.

Aby mozek správně fungoval

Zatímco v mozkových plenách se vyskytuje poměrně hodně imunitních buněk, v samotné mozkové tkáni je jich oproti zbytku těla relativně málo. Přesto tu ale hrají velmi důležitou roli, a to nejen v obraně proti infekcím, ale dokonce i při vývoji mozku.

Nejhojněji zastoupenými imunitními buňkami v mozku jsou mikroglie, které tvoří cca 80 % mozkových imunitních buněk. (Abychom byli přesnější: zatímco někteří odborníci pokládají mikroglie za imunitní buňky, konkrétně za druh makrofágů, protože se prokazatelně účastní imunitních procesů, jiní je spíše řadí k nervovým buňkám.) Dále zde najdeme například myeloidní buňky, makrofágy, B buňky, T buňky, NK buňky, dendritické buňky…

Velmi zajímavou roli zde hrají zejména T buňky, které se podílejí na řadě komplexních mozkových procesů, včetně prostorového učení, paměti, emočního chování či paměti. Mikroglie zase regulují počet kmenových nervových buněk a ovlivňují také procesy myelinizace, tvorby synapsí (vzájemných propojení neuronů) nebo vzniku a udržování drobných mozkových cév. Vývojových procesů mozku se přitom účastní nejen vrozená část imunity, ale dokonce i ta získaná.

Nebezpečné infekce v těhotenství

Nejvýznamnější roli při vývoji a fungování mozku hrají imunitní buňky v rámci nitroděložního vývoje. Platí zde dokonce, že infekce matky v době těhotenství může výrazně ovlivnit vývoj mozku jejího dítěte a riziko psychických a neurologických potíží v jeho dalším životě.

Epidemiologické studie například ukázaly souvislost mezi infekcí a vznikem depresí, úzkostí, autismu, epilepsie, schizofrenie, a dokonce i dětské mozkové obrny. Několik studií také ukázalo silný vztah mezi infekcí v raném dětství a rozvojem schizofrenie v pozdějším věku a existují i důkazy souvislosti raných infekcí s úrovní paměti a schopnosti učení.

Podle některých teorií tak dokonce může za větším výskytem psychických problémů v posledních desetiletích paradoxně stát pokrok medicíny – zatímco před rozšířením antibiotik řada infekcí v těhotenství či raném dětství znamenala smrt, dnes většina nakažených přežije, prodělaná nemoc ale může do jisté míry ovlivnit vývoj mozku.

Nepřítel jménem zánět

Důležitou funkcí imunitních buněk je také vylučování látek jménem cytokiny a chemokiny. Zvláště první jmenované si obvykle spojujeme zejména se vznikem zánětu, což platí i v souvislosti s mozkem – vyšší intenzita zánětlivých procesů totiž se totiž vyskytuje prakticky při všech potížích souvisejících s mozkem, od depresí, přes ADHD, autismus, až po Alzheimerovu chorobu.

Cytokiny se obvykle vylučují v rámci nejen v rámci reakce na infekci, ale i při jakémkoliv jiném narušení rovnováhy uvnitř mozku. Příčinou jejich zvýšeného vylučování tak může být i třeba úraz, mozková mrtvice či neurodegenerace. Zvýšenou hladinu cytokinů (a zároveň nižší hladinu T buněk a odlišnou míru metylace genů) mají osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou, stejně jako ti se schizofrenií. Pokusy na zvířatech dokonce ukázaly, že když se do jejich mozku vpraví cytokiny, dojde k závažnému narušení jejich chování.

Cytokiny ale mohou ovlivnit i kognitivní procesy – mají například dopad na tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnosti nervových buněk vytvářet vzájemná propojení, což je klíčové například pro paměť nebo schopnost učení. Mají totiž výrazný vliv na nervové buňky jménem astrocyty, které se mj. účastní právě tvorby a udržování vzájemných propojení neuronů. Jediný astrocyt přitom ovlivňuje více než 2 miliony synapsí!

Nutno ale říci, že v tomto směru hraje negativní roli jak příliš vysoká hladina některých cytokinů v mozku, tak i hladina příliš nízká.

Může viróza vyvolat Alzheimera?

Imunitní funkce se pochopitelně podílejí nejen na vývoji mozku v rámci nitroděložního vývoje a dětství, ale mohou ovlivnit i jeho kondici po celý zbytek života.

Klíčovou roli v tomto ohledu hrají i nejrozšířenější imunitní buňky v mozku – mikroglie. Jejich narušená funkce se pravděpodobně podílí i na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby, ale i na procesech souviseních se stárnutím mozku. Mikroglie navíc mají ve srovnání s jinými imunitními buňkami velmi dlouhou životnost, takže se vliv jejich případného poškození může projevovat po dlouhou dobu.

Nepustit do mozku škodliviny

Důležitou roli hraje i tzv. hematoencefalická bariéra neboli těsná spojení buněk oddělujících krevní oběh od mozku. Pokud je funkční, brání tomu, aby do mozku pronikaly nejen patogeny, ale i řada potenciálně škodlivých molekul, včetně velké části zánětlivých cytokinů. Některé cytokiny přitom zároveň propustnost hematoencefalické bariéry zvyšují. Pokud tedy dojde v těle ke zvýšené produkci cytokinů, ať už v důsledku infekce nebo třeba poškození tkáně (například vlivem úrazu, mozkové mrtvice apod.), následuje zvýšený průnik cytokinů a dalších škodlivých látek z krevního oběhu do mozku, a tím i další zhoršení jeho funkce.

Ostatně právě zvýšená intenzita zánětlivých procesů je typická pro většinu potíží souvisejících s mozkem. S věkem navíc obecně míra zánětu v těle roste, a s tím stoupá i riziko řady nemocí a potíží, ať už jde o psychická onemocnění typu depresí a úzkostí, nebo třeba o vznik neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Existují navíc i důkazy podporující „imunitní teorii“ vzniku neurodegenerativních onemocnění, tj. že třeba na počátku vzniku Alzheimerovy choroby mohla stát virová či jiná infekce. Cytokiny produkované imunitními buňkami totiž mj. podporují vznik amyloidu beta (látky vytvářející při Alzheimerově chorobě charakteristické plaky obalující nervové buňky) i schopnost jeho shlukování. Naopak T buňky, mikroglia a některé další imunitní buňky pomáhají beta-amyloidní plaky redukovat.

Velkou roli v kondici našeho mozku může ale hrát i působení stresu – stresové hormony totiž ovlivňují fungování imunitního systému, a to se může následně projevit i ovlivněním vývoje a funkce mozku.

5 kroků k podpoře mozku i imunity

Výzkumy mapující souvislost imunity s vývojem a funkcí mozku jsou zatím na počátku. Imunitní buňky a jimi vylučované cytokiny a další látky totiž ovlivňují nejen přímo nervové buňky, ale interagují i s řadou látek, které mají na vývoj a fungování mozku výrazný vliv – například s pohlavními hormony, leptinem, inzulinem… Do hry navíc vstupuje další silný hráč v podobě rovnováhy střevního mikrobiomu.

Z tohoto důvodu tedy nelze ani přesně říci, jak podpořit imunitu, aby pracovala ve prospěch našeho mozku. Zde je ale pár kroků, které prokazatelně podpoří jak imunitu, tak i mozek. Mohou nám tak pomoci eliminovat negativní vliv imunitních procesů, které na náš mozek působí v dospělosti, a možná i do jisté míry zmírnit problémy, jejichž základ vznik už v našem raném dětství.

Co tedy můžete udělat pro svůj mozek a imunitu zároveň?

Podporujte mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Jak mozkové, tak imunitní buňky jsou přitom na spotřebu energie extrémně náročné, a pokud je v nich mitochondrií nedostatek nebo jsou poškozené, výrazně to zhoršuje jejich funkci. Počet a kondice mitochondrií je tak zásadní věc jak pro imunitu, tak pro fungování mozku. Není tedy náhoda, že mitochondriální disfunkce je přítomna u většiny problémů souvisejících s mozkem, ať už jde o ADHD, autismus, deprese nebo třeba Alzheimerovu chorobu.

A jak mitochondrie podpořit? Zcela zásadní je tady pravidelný pohyb, zejména ten aerobní – stačí k tomu i zátěž nízké intenzity, například chůze. Důležitá je i ochrana před volnými radikály, které mitochondrie poškozují, péče o střevní mikrobiom a také zdravá strava – škodlivý vliv zde má zejména vysoká konzumace jednoduchých cukrů.

Více o mitochondriích zde ›

Pečujte o střevní mikrobiom

Vliv střevního mikrobiomu na stav imunity je zcela zásadní. Například některé ze střevních bakterií se účastní řízení dozrávání imunitního systému, tvorby jednotlivých imunitních buněk a imunoglobulinů (tj. protilátek). Správná diverzita (různorodost) střevních mikroorganismů také pomáhá vytvářet imunoregulační sítě, které nás chrání před vznikem alergií.  Bezprostředně po narození se také ve sliznici vytvářejí tzv. Toll-like receptory, které reagují na signály, které mikroby vysílají v průběhu infekce, a následně pomáhají vyvolat imunitní reakci. Více zde ›

Neméně silné je ale i spojení střevního mikrobiomu s fungováním našeho mozku. Jeho rovnováha ovlivňuje například míru zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Některé střevní bakterie také produkují mastnou kyselinu jménem butyrát, která je klíčová pro fungování mitochondrií nervových buněk nebo tvorbu látky BDNF, jež je potřebná pro vnik a ochranu neuronů. Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu tak může vést ke zhoršení kognitivní výkonnosti, poruchám nálad či sociálního chování, ale i urychlení stárnutí mozku. Více zde ›

Pro rovnováhu střevního mikrobiomu je stěžejní konzumace vlákniny. Pomoci mohou i dietní polyfenoly, strava bohatá na omega-3, stejně jako omezení potravních aditiv, alkoholu, nadměrné konzumace jednoduchých cukrů či nasycených tuků.

Bojujte se zánětem

Akutní zánět je důležitý proces, který nám pomáhá bojovat i infekcí či poraněním, naopak chronický zánět je problém, který se podílí na vzniku řady nemocí. Chronický zánět má na mozek vliv zcela negativní (viz výše), a přestože se na jeho vzniku podílejí imunitní buňky, narušuje i obranyschopnost našeho těla.

Pro boj se záněty je důležitá zejména strava. Škodlivý je zde hlavně vliv nadměrné konzumace sacharidů. V rámci výzkumů vedlo i malé navýšení konzumace cukrů (o 50 g) k výraznému zvýšení intenzity zánětů. Pozitivně naopak působí navýšení příjmu omega-3 (a upravení jejich poměru vůči konzumovaným omega-6 nenasyceným mastným kyselinám), olivový olej, polyfenoly z ovoce a zeleniny…

Více o možnostech boje se zánětem zde ›

Udržujte optimální váhu

Obezita výrazně zvyšuje úroveň zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Má výrazný negativní vliv na aktivaci imunitních buněk a mění i hladiny některých z nich. Výrazně hůře zde působí tzv. centrální obezita, tj. vyšší podíl vnitřního neboli viscerálního tuku.

Rozsáhlé epidemiologické studie rovněž ukázaly negativní souvislost obezity s mentální výkonností. Obezita ve středním věku také zvyšuje riziko demence ve vyšším věku.

Udržování optimální tělesné hmotnosti je tak důležitým krokem jak pro podporu imunitního systému, tak i zdraví našeho mozku.

Zkuste doplňky stravy

Řada epigeneticky působících živin a bylin má výrazný pozitivní vliv jak na funkci mozku, tak i imunitního systému. Zde jsou některé z nich.

Kozinec blanitý – bylinka známá též pod názvem astragalus efektivně podporuje funkci hematoencefalické bariéry, zpomaluje stárnutí mozku, chrání nervové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu (sídlo paměti) a působí proti tvorbě beta-amyloidních plaků. Zároveň patří mezi mimořádně silné imunostimulanty: Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď, stejně jako  vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk. Zvyšuje také produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě.

Hydroxytyrosol – polyfenol hojně obsažený v olivách je jedním z nejsilnějších přírodních antioxidantů a má i silné protizánětlivé působení. Zlepšuje celkovou imunitní odpověď i tvorbu řady imunitních buněk, má přímé protivirové a antibakteriální působení. Rozsáhlé je i jeho pozitivní působení na mozek, ke kterému přispívá i jeho schopnost pronikat přes hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. V ní pak zmírňuje poškození nervových buněk, zlepšuje kognitivní funkce a zpomaluje jejich úbytek s věkem a snižuje i riziko Alzheimerovy choroby.

Resveratrol – barvivo z červeného vína má výrazný pozitivní vliv na paměť i kognitivní procesy. Chrání také nervové buňky před poškozením a stabilizuje v mozku hladinu amyloidů. Působí silně protizánětlivě a jde o jeden z nejsilnějších přírodních aktivátorů sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující stárnutí, které jsou nezbytné i pro správnou funkci mitochondrií.

Rhodiola – má pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní schopnosti, opravuje poškození hematoencefalické bariéry, působí proti depresím a úzkostem a zmírňuje také negativní vliv únavy a stresu na mentální výkonnost.  

Butyrát – mastná kyselina s krátkým řetězcem je nezbytná pro správné fungování mozku. Za normálních okolností je produkována střevními bakteriemi, při narušení střevního mikrobiomu je ale možné i její užívání coby doplňku stravy. Dle studií to může být přínosné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a jiné typy demence, nespavost, deprese a další). 

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými protidepresivními účinky, které jsou při středně těžkých depresích srovnatelné s antidepresivy (a lze ho také s těmito léky kombinovat). Má ale i přímý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť, snižuje negativní vliv stresu na kognitivní procesy a brání vzniku beta-amyloidních plaků. Podporuje také schopnost střevního mikrobiomu produkovat butyrát.

Šišák bajkalský – má velice silné protizánětlivé působení a přímo podporuje i imunitu a působí proti některým virům a bakteriím. Dokáže zmírňovat poruchy paměti vyvolané beta-amyloidními plaky (tj. při Alzheimerově chorobě), zlepšuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni i řadu kognitivních funkcí a podporuje odolnost nervových buněk vůči nedostatku kyslíku i procesům souvisejících se stárnutím. Efektivně podporuje integritu hematoencefalické bariéry, některé její účinné látky ale zároveň dokáží skrz ni proniknout a působit přímo uvnitř mozku.

Quercetin – jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými a epigenetickými účinky, který působí pozitivně i na střevní mikrobiom a funkci mitochondrií. I on je schopen proniknout přímo do mozku, a zároveň chrání hematoencefalickou bariéru.

Únava, slabost, nadměrné zadýchávání, zhoršená fyzická i duševní výkonnost, u dětí pak dokonce poruchy růstu, chování a mentálního vývoje – to vše může být důsledkem chudokrevnosti neboli anemie. Zdaleka ne vždy je ale příčinou nedostatek železa. Proč nás tedy může chudokrevnost trápit a jak si s ní poradit.

O anémii mluvíme v okamžiku, kdy se v naší krvi nachází nedostatek červených krvinek a krevního barviva hemoglobinu. Celosvětově jde o jeden z nejrozšířenějších zdravotních problémů – podle odhadů jím trpí asi třetina světové populace.

Hlavním úkolem červených krvinek je transport kyslíku z plic do všech buněk těla, a proto obvyklé příznaky chudokrevnosti souvisí právě s nedostatečným okysličením tkání. Jde především o únavu a zhoršenou fyzickou i duševní výkonnost – kyslík je totiž nezbytný pro přeměnu živin na energii, a pokud se ho do buněk dostává málo, je důsledkem deficit energie v buňkách a tkáních napříč celým tělem. Typické je také zvýšené zadýchávání i při mírné fyzické zátěži a zrychlený srdeční tep – když je v těle nedostatek „nosičů kyslíku“, musí se zkrátka v cévách pohybovat rychleji, aby zvládli poptávku po kyslíku zajistit, což klade zvýšené nároky na práci srdce. Často bývá přítomna i typická bledost, tak ale nemusí být podmínkou – naopak při tzv. hemolytických anemiích, při kterých dochází k nadměrnému rozkladu krvinek, bývá kůže zbarvena spíše do žluta.

Skutečná příčina anemie

Chudokrevnost si většina lidí spojuje s nedostatečným příjmem železa, což je ale velký omyl. V minulosti to možná platilo, dnes ale tento faktor hraje výraznou roli pouze v chudších zemích. Strava drtivé většiny Evropanů obsahuje železa hodně, takže jeho nedostatečný příjem vstupuje do hry pouze ve specifických případech – třeba v těhotenství, kdy jeho potřeba výrazně stoupá, u elitních vytrvalostních sportovců apod. U běžné populace Česka i zbytku Evropy je vzácný, a do hry tak s největší pravděpodobností vstupuje spíše některá z těchto situací:

1. Máme problém se vstřebáváním železa – což obvykle nastává v důsledku nerovnováhy střevního mikrobiomu nebo nevhodných stravovacích návyků, např. pokud jídla bohatá na železo konzumujeme spolu s látkami, které vstřebávání tohoto prvku brzdí. Biologickou dostupnost železa mohou výrazně negativně ovlivnit i některé zdravotní problémy – typicky infekce Heliobacter pylori (původce žaludečních vředů), Crohnova choroba, celiakie, ale i užívání některých léků.
2. Konzumujeme málo dalších látek potřebných pro krvetvorbu – typický bývá zejména nedostatek vitaminu B12, který nejčastěji postihuje vegany. Pro krvetvorbu je dále potřebná i kyselina listová, vitamin B6 a C, měď nebo molybden.
3. Dochází k nadměrným ztrátám krvinek – to se děje například při hemolytických anemiích, ale také při nadměrném krvácení. To může postihovat ženy se silnou menstruací, ale objevuje se například i při vředech či nádorech trávicího traktu. Proto by měl lékař při pátráních po příčinách anemie vždy doporučit provedení tzv. okultního testu na zjištění přítomnosti krve ve stolici.
4. Jsou narušeny procesy krvetvorby.

Do hry navíc vstupuje i celá řada epigenetických faktorů, tedy například snížená aktivita genů zapojených do tvorby a zrání červených krvinek, hormonální nerovnováha (například nedostatek hormonu erytropoetinu) apod.

Pojďme se tedy na některé ze zmíněných faktorů podívat blíže.

Když tělu chybí železo

Železo je pro krvetvorbu zcela klíčový prvek. Je totiž součástí krevního barviva hemoglobinu, které zajišťuje transport kyslíku. Kromě toho má ale v těle i řadu dalších důležitých rolí. Zajišťuje například přenos elektronů v dýchacím řetězci, je potřebné pro tvorbu a opravy DNA a je také výrazným epigenetickým činitelem. Coby tzv. kofaktor je totiž součástí řady klíčových enzymů, včetně těch, které jsou nezbytné pro průběh reakcí ovlivňujících aktivitu jednotlivých genů (například demetylačních enzymů). Jeho deficit se tak kromě chudokrevnosti může se podílet i na vzniku dalších nemocí, včetně rakoviny, neurodegenerativních onemocnění, obezity či diabetu.

Nedostatek železa může být způsoben řadou faktorů. Zásadní je jeho příjem stravou, popřípadě doplňky stravy. Kromě toho ale vstupuje do hry i jeho biologická dostupnost. Ta může být ovlivněna stavem střevního mikrobiomu, nevhodnými kombinacemi potravin (viz níže), ale také epigeneticky, například prostřednictvím tvorby bílkovin a peptidů, které ovlivňují jeho vstřebávání a využití v organismu. Sem patří například transferin, hepcidin, ferroportin či feritin.

Nejdřív pohyb, potom jídlo

Málo známým, ale přesto velice důležitým faktorem je například peptidový hormon hepcidin, který vzniká v ledvinách a hraje rozhodující roli v udržování rovnováhy železa v organismu: Při zvýšení hladiny železa dojde k uvolnění hepcidinu, který potlačí vstřebávání tohoto prvku ve střevech i jeho uvolňování ze zásob. Naopak při poklesu hladiny železa je produkce hepcidinu potlačena, čímž se podpoří vstřebávání železa z potravy. Tedy pokud vše funguje, jak má. Právě poruchy v produkci hepcidinu jsou totiž častou příčinou jak anemie (při nadprodukci), tak naopak přetížení organismu železem a jeho ukládání v játrech a dalších tkáních.

Zajímavé přitom je, že produkci hepcidinu lze částečně regulovat i pohybovou aktivitou – po fyzické zátěži je totiž jeho tvorba až na 12 hodin potlačena, a díky tomu se v této době železo z jídla i doplňků stravy vstřebává ochotněji. Přiměřená pohybová aktivita je proto při chudokrevnosti velice důležitá, a navíc záleží i na jejím načasování: ideální je jít si zasportovat ráno nebo dopoledne, abychom lépe využili železo z jídel konzumovaných během dne.

Kafíčko po jídle? Raději ne!

Vstřebávání železa ovšem mohou narušit i některé stravovací zvyklosti. Existuje totiž celá řada látek, které jeho biologickou dostupnost zhoršují.

Kofein

Poměrně vysokou schopnost omezit vstřebávání železa má kofein a thein, proto není vhodné například zapíjet jídlo bohaté na železo čajem, ani dodržovat běžný zvyk dát si bezprostředně po obědě kávu.

V jednom výzkumu například dobrovolníci konzumovali burgery a zapíjeli je různými nápoji. Pokud v době tohoto oběda popíjeli kávu, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou ke snížení vstřebávání železa o 39 %, a pokud si dali k jídlu čaj, tak dokonce o 64 %! Platilo přitom, že čím je nápoj silnější, tím více bylo vstřebávání potlačeno.
K horšímu vstřebávání navíc mohou přispět i polyfenoly obsažené v kávě a čaji, zejména kyselina chlorogenová nebo EGCG.

Kyselina fytová

Vstřebávání železa (ale i dalších minerálů a stopových prvků) může narušit i kyselina fytová, což je látka obsažená v semenech, luštěninách či obilovinách. Z tohoto důvodu je vhodné tyto potraviny před kuchyňskou úpravou namáčet (a vodu z namáčení poté vylít), protože velká část kyseliny fytové se odstraní vylouhováním. Obsah kyseliny fytové se snižuje například i při procesu klíčení.

Vápník a hořčík

Krátkodobě vstřebávání železa narušuje i vápník. Užívání doplňků stravy s železem nebo potravin bohatých na tento prvek je proto vhodné oddělit od doplňků stravy s vápníkem nebo větších porcí mléčných výrobků. Problematicky mohou působit i vyšší dávky hořčíku.

Nutno ale dodat, že drtivá většina uvedených látek potlačuje vstřebávání železa v případě, že jsou konzumovány spolu s ním či krátce před ním nebo po něm. Osoby, které anemií netrpí, navíc jejich působení ohrozí jen v případě, že by k jejich kombinování s potravinami bohatými na železo docházelo ve větší míře a dlouhodobě.

Polyfenoly

Vstřebávání železa nenarušují pouze polyfenoly z kávy a čaje, ale i další rostlinné polyfenoly, jako je třeba quercetin či resveratrol. Jídla bohatá na železo či doplňky stravy se železem bychom proto neměli konzumovat spolu s doplňky stravy s obsahem polyfenolů ani s větším množstvím potravin, které jsou na tyto látky bohaté.

Potraviny podporující vstřebávání železa

Prospěšná naopak může být současná konzumace potravin bohatých na vitamin C, který vstřebávání železa podporuje – zvláště to platí pro tzv. nehemové železo pocházející z rostlinných zdrojů. To se totiž oproti hemové, živočišné formě vstřebává výrazně hůře, a proto také vegetariánům a veganům bývají doporučování vyšší dávky železa než jedlíkům masa. Právě „céčko“ ale vstřebávání nehemového železa výrazně podpoří.

Velmi užitečná je i pravidelná konzumace červené řepy, která kromě vstřebávání železa zlepšuje i schopnost červených krvinek přenášet kyslík. V rámci jedné studie například konzumovala skupina anemických žen pouhých 8 g řepy denně a už po dvaceti dnech u nich došlo ke zvýšení hladiny železa i hemoglobinu, snížení hladiny transferinu a zvýšení celkové vazebné kapacity pro železo.

Zajímavý je pak vliv bílkovin – zatímco bílkoviny pocházející z masa vstřebávání železa většinou zvyšují, bílkoviny z vaječného bílku nebo sóji jej naopak potlačují. To samé platí i pro vlákninu: nerozpustná vláknina vstřebávání železa i dalších minerálů zhoršuje, ta rozpustná, zvláště pak inulin ho podporuje.

Co je v těle v nepořádku?

Dostatek železa a dalších živin je sice pro krvetvorbu nezbytný, sám o sobě ale nestačí. Je tu totiž ještě proces vlastní tvorby a zrání červených krvinek. A ten v lidském těle probíhá obrovským tempem – za jedinou vteřinu se v něm těchto krevních buněk vytvoří 2-3 miliony! Není tedy divu, že řada lidí nestíhá toto tempo udržet.

I do krvetvorby přitom zasahuje celá řada (nejen) epigenetických mechanismů. Velkou měrou se zde zapojuje jak metylace a demetylace genů, tak modifikace (zejména deacetylace) histonů.

Typickými faktory narušujícími krvetvorbu je stres a spánková deprivace. Roli může hrát i zvýšení oxidativní stres (tedy nadměrná produkce volných radikálů), které mohou poškozovat strukturu červených krvinek. Na vzniku chudokrevnosti se ale může podílet i hypofunkce štítné žlázy. Až 60 % osob s tímto problémem trpí nedostatkem železa, který ovšem nemusí být nutně způsobený jeho nedostatečným příjmem, ale omezeným vstřebáváním z potravy. Tento stav přitom často souvisí s nerovnováhou v oblasti střevního mikrobiomu – optimální kondice obyvatel střev je totiž důležitá mj. i pro optimální vstřebávání minerálů a stopových prvků z potravy. Vztah je zde navíc oboustranný: železo je nezbytné pro syntézu hormonů štítné žlázy, a jeho nedostatek tak hypofunkci tohoto orgánu zhoršuje.

Užívání doplňků stravy se železem nebo zvýšená konzumace červeného masa tady ovšem pomoci nemusí – obojí naopak může stav zhoršit. Nevstřebané železo se totiž může hromadit ve střevech, kde ještě zhoršuje stav střevního mikrobiomu a zvyšuje míru zánětlivých procesů.

Velice specifickým případem je pak anémie spojená se zánětlivým procesem. Je velice obtížně léčitelná a může mít závažné následky. Její vznik pravděpodobně souvisí s oxidativním stresem, který vede právě k zánětlivým dějům a následně i k anémii. Častěji se tento problém vyskytuje u starších osob.

Byliny a živiny pro lepší krvetvorbu

Rhodiola

V tradiční čínské medicíně se tato rostlina (českým názvem rozchodnice růžová) po staletí využívá k léčbě vysokohorské nemoci a hypoxie, přičemž jedním z důvodů je právě podpora krvetvorby. Účinné látky, zejména salidrosid, působí epigeneticky na některé geny a buněčné receptory související s krvetvorbou a zároveň omezují apoptózu (programovanou buněčnou smrt) krevních buněk.

Šišák bajkalský

Bajkalin a další látky obsažené v této byliny pozitivně ovlivňují tvorbu červených krvinek neboli hemopoézu. Působí tak i v případě, že byla produkce krvinek narušena spánkovou deprivací nebo psychickým stresem.

Zelené potraviny

Mezi zelené potraviny řadíme mladé výhonky obilí a luštěnin (ječmen, pšenice, alfalfa) a jednobuněčné sladkovodní řady (chlorela, spirulina). Všechny spojuje vysoký obsah zeleného barviva chlorofylu, které může být při chudokrevnosti velmi užitečné. Jeho struktura je totiž velice podobná krevnímu barvivu hemoglobinu – základem obou je totožná složitá organická molekula, v jejímž středu se v případě chlorofylu nachází atom hořčíku a v případě hemoglobinu atom železa.

V jednom výzkumu například dostávala skupina dobrovolníků s anemií doplněk stravy s organicky vázaným železem (glukonát železnatý), zatímco druhá chlorofylin – derivát chlorofylu, který má praktický stejné účinky jako toto rostlinné barvivo, ale je výrazně stabilnější, a proto jím výzkumech bývá nahrazován chlorofyl. A zatímco podávání železa bylo účinné v 32 % procentech případů, efektivita podávání chlorofylinu byla 92 %! Při tzv. aplastické anemii (porucha tvorby krevních buněk) se pak užívání chlorofylinu ukázalo jako výrazně efektivnější než lék cyklosporin A.

Granátové jablko

Látky obsažené v tomto ovoci mohou pomoci hned na několika úrovních: zlepšují vstřebávání železa z potravy (v rámci jedné studie se díky nim zvýšilo vstřebávání železa trojnásobně, zatímco při užívání vitaminu C pouze 1,6násobně), zefektivňuje jeho vychytávání buňkami i asimilace uvnitř buněk.

Andělika čínská

Tato bylina oblíbená zejména v rámci tradiční čínské medicíny se nejčastěji využívá při gynekologických problémech, velmi efektivní však může být i v případě chudokrevnosti. Zvyšuje totiž tvorbu růstových faktorů nutných pro krvetvorbu (včetně erytropoetinu), aktivuje proces tvorby červených krvinek a snižuje tvorbu hepcidinu (látka potlačující vstřebávání železa). Její užívání v rámci výzkumů celkově zlepšilo hladinu železa v krvi i homeostázu tohoto prvku.

Astaxantin

Oranžové barvivo obsažené například v mase lososů a krevet vyniká svým antioxidačním působením, a je proto schopno chránit červené krvinky před negativním působením volných radikálů. Tato jeho schopnost se potvrdila i u osob s nádorovým onemocněním a sportovců.

Opatrnost je naopak na místě při užívání jednoho z nejběžnějších epigeneticky působících doplňků stravy – kurkuminu. Ten sice vyniká například svými protirakovinnými účinky, jednou z jejich příčin je ale jeho schopnosti vytvářet tzv. cheláty s těžkými kovy nacházejícími se v organismu, a stejná reakce bohužel probíhá i se železem. Člověka s bezproblémovou krvetvorbou to nijak neohrozí, u lidí s nízkou hladinou železa to však vede k jejímu dalšímu snížení. Jste-li tedy chudokrevní, kurkumin raději neužívejte. S jedinou výjimkou: Díky silnému protizánětlivému působení kurkumin velice dobře funguje u starších osob, u nichž je anémie spojená se zánětlivými procesy.

S únavou samozřejmě můžeme bojovat – třeba tím, že si dáme další kafe nebo energeťák, ale to ve výsledku k ničemu dobrému nepovede, protože to znamená, že signály svého těla nechceme slyšet. S megadávkou kofeinu totiž rozhodně nezmizí příčina únavy, pouze se ztratí její projevy. Jak už jsme řekli, únava není nepřítel, ale kamarád, který nám potřebuje něco říct. A s kamarádem se nebojuje, tomu se naslouchá, protože nám může říct, co máme právě teď pro své tělo nebo duši udělat.

Je únava adekvátní?

Tohle je první, velice důležitá otázka. Je totiž normální být unavený, když člověk uběhne maraton, když několik dní kvůli uzávěrce pracoval až do noci nebo když se právě uzdravil z chřipky. Tady se stačí pár dní odpočinout, a bude zase líp.

Slovo „odpočinout“ by se ale tady slušelo aspoň třikrát podtrhnout. Dobře to znají sportovci a jejich trenéři – tedy alespoň ti, co problematice opravdu rozumí. Ti totiž vědí, že regenerace je nezbytnou součástí tréninku. Výkonnost neroste na dráze nebo v tělocvičně, protože tam tělo dostane jen potřebný impulz – zátěž, která mu způsobí stres a na kterou se musí adaptovat, aby došlo k růstu výkonnosti. Vlastní procesy adaptace ale probíhají až po zátěži, v době odpočinku. A pokud odpočinek chybí, nepřijde ani adaptace, ani růst výkonnosti, naopak hrozí přetížení.

A stejné je to i s uzávěrkou v práci nebo infekcí: Tělo nebo hlava makaly a potřebují odpočinek. Když jim ho dopřejeme, dají se rychle dohromady. A pokud to opakovaně neděláme, můžeme čekat potíže, ať už v podobě únavy dlouhodobé, nebo třeba v podobě nějakého zdravotního problému.

12 možných příčin únavy

Pokud usoudíme, že míra naší únavy není adekvátní tomu, co máme v posledních dnech za sebou, je potřeba začít pátrat po její příčině. A to může být výzva hodná Sherlocka Holmese, protože příčin může být opravdu mraky. Zde je tedy jen pár těch nejčastějších.

1. Příliš mnoho stresu

Když jsme ve stresu, naše nadledviny ve velkém uvolňují stresové hormony, které nám umožňuje se lépe vypořádat s akutním ohrožením. Problematickým hráčem jsou tady zejména kortikosteroidy, například kortizol.

Ani kortizol ale není primárně nepřítel, naopak ho nutně potřebujeme k tomu, abychom vůbec mohli normálně fungovat. Jeho hladina například v těle stoupá každé ráno, aby nám pomohl probudit se a být aktivní.

Když jsme ve stresu dlouhodobě, mohou v zásadně nastat dva scénáře: Buď je hladina kortizolu dlouhodobě vysoká, což může přispět ke vzniku řady zdravotních potíží, anebo dojde k vyčerpání nadledvin, které pak nejsou schopny produkovat kortizolu dostatek. A právě tento stav pak může být příčinou únavy, ale třeba i kožních potíží.

Více o stresu zde »

2. Chybějící živiny

V zásadě tady platí, že když tělu chybí jakákoliv esenciální živina, může se to projevit únavou. Pro některé to ale platí více než pro jiné:

Vitamin D3 – jeho deficit bývá velmi aktuální právě teď, v předjarním a jarním období. Z velké části vzniká v pokožce vlivem slunečního záření a v zimě je zkrátka sluníčka méně. Nedostatkem „déčka“ celoročně trpí naprostá většina populace, a na jaře je to ještě výraznější. A protože vitamin D3 je klíčovým hráčem v celé řadě tělesných procesů, je i únava logickým projevem jeho nedostatku. Více zde »

Hořčík – tento minerál je nezbytný pro optimální funkci nervové soustavy, svalů i metabolismu, a zhoršená funkce všech těchto systémů se může projevit únavou. Výrazný deficit hořčíku byl ostatně zaznamenán zhruba u poloviny osob trpících chronickým únavovým syndromem. Více zde »

B-komplex – řada vitaminů skupiny B je rovněž nezbytná pro správné fungování nervové soustavy a metabolismu živin.

Selen – tento stopový prvek je klíčový pro fungování štítné žlázy (viz dále), nervové soustavy i imunity. Více zde »

Jód – je součástí hormonů štítné žlázy, a proto i jeho deficit může být příčinou únavy.

Železo – jeho nedostatek znamená poruchu krvetvorby (viz dále).

3. Deprese

Deprese není jen smutek, mnohem typičtějším příznakem této duševní choroby je naopak totální ztráta energie a motivace. V souvislosti s jarní únavou ostatně není bez zajímavosti, že v rámci počtu sebevražd podle statistik nenastává vrchol v zimě, jak by leckdo mohl očekávat, ale právě na jaře.

Více o depresích zde »

4. Hypofunkce štítné žlázy

Hormony štítné žlázy jsou nezbytné pro proces tvorby buněčné energie, jejich nedostatečná produkce je tedy velice často důvodem únavy. Nad touto příčinou určitě uvažujte v případě, pokud zároveň nadměrně přibýváte na váze, trpíte zimomřivostí, chudokrevností nebo špatným stavem vlasů a nehtů.

Více o štítné žláze zde »

5. Zhoršená funkce jater nebo ledvin

Tyto dva orgány uvádíme společně, protože jejich důležitou funkcí je zpracovávat a vylučovat z těla toxiny a produkty metabolismu. Pokud je tato funkce narušena, je únava jedním z mnoha důsledků.

Více například zde »

6. Přetížený imunitní systém

Imunitní buňky potřebují pro svou práci velké množství energie a živin. Proto tělo mohou vyčerpat jak infekční choroby, tak i nepřiměřená reakci imunitního systému, která se vyskytuje například u autoimunitních onemocnění nebo alergií. Existují ostatně i teorie dávající do souvislosti chronický únavový syndrom s některými infekcemi (např. EB virem).

Více o imunitě zde »

7. Chronický zánět

Tento bod souvisí s předchozím – zánět je totiž provázen nadměrnou aktivací některých imunitních buněk a jejich pronikáním do příslušné tkáně.

Více zde »

8. Dysfunkce mitochondrií

Mitochondrie bývají označovány jako „buněčné elektrárny“, protože právě v nich dochází k přeměně živin na energii. A pokud je jich málo nebo pracují špatně, energie logicky chybí. Důsledkem může být únava a zhoršená fyzická výkonnost, ale i zrychlení stárnutí a narušená funkce příslušného orgánu či tkáně.

Více zde »

9. Narušený mikrobiom

Nerovnováha střevního mikrobiomu se může podílet na vzniku celé řady tělesných i duševních problémů a typická je také v případě nadměrné únavy. Prokázána je i souvislost střevního mikrobiomu a chronického únavového syndromu. Jedou z příčin je zde nedostatečná tvorba butyrátu – mastné kyseliny vytvářené některými střevními bakteriemi, jež je nezbytná například pro funkci mitochondrií.

10. Chudokrevnost

Aby mohly mitochondrie pracovat na přeměně živin na energii, potřebují k tomu kyslík. A toho mají dostatek jen v případě, že v těle probíhá bezproblémově tvorba červených krvinek. Chudokrevnost přitom může být způsobena nejen nedostatkem železa, ale i dalšími příčinami.

11. Epigenetické příčiny

Existuje řada důkazů, že zvláště v případě chronické únavy je v oblasti naší DNA přítomna řada negativních epigenetických změn. Epigenetické příčiny ovšem má i většina ostatních uvedených příčin únavy.

12. Hormonální příčiny

Kromě již zmíněných poruch štítné žlázy může být příčinou únavy a deficitu energie i nedostatek dalších hormonů. Typické je to zejména pro pohlavní hormony – estrogen, a zejména pak testosteron.

Pomoc z přírody

Při výskytu únavy je kromě odhalení a vyřešení příčiny důležité dbát na zdravou stravu, eliminaci stresu, pravidelný přiměřený pohyb, dostatečný spánek, vyhýbání se toxinům z životního prostředí, ale také nezapomínat na aktivity, které nám přinášejí radost, a dobré mezilidské vztahy – i to jsou totiž důležité pozitivní epigenetické faktory.

Dobrým pomocníkem mohou být i doplňky stravy. Tradiční volbou jsou adaptogeny, protože většina z nich nám dokáže účinně pomoci právě s únavou a celkovou vitalitou. Všechny přitom mají i další pozitivní účinky, a právě podle nich bychom tedy měli vybírat. Přidáme ale i pár dalších užitečných přírodních pomocníků, kteří nám mohou pomoci s některou z příčin únavy.

Kozinec blanitý – jde o velice silný adaptogen, který má zároveň příznivý vliv na játra, ledviny a imunitní systém. Více zde »

Ženšen pětilistý – zajímavá bylinka, která spojuje adaptogenní účinek s posílením funkce nadledvin, pozitivním vlivem na játra i sportovní výkonnost. Více zde »

Rhodiola – velmi silný adaptogen, který je oblíbený u sportovců, ale má i výrazné antidepresivní účinky, pomáhá při chudokrevnosti a zvyšuje výkonnost mozku. Více zde »  

Maral – další účinný adaptogen, který má navíc schopnost se vázat na receptory určené pro testosteron. Proto může pomoci jak se sportovní výkonností, tak i třeba poruchami erekce. A podporuje i tvorbu kortizolu v nadledvinách. Více zde »

Medicinální houby – hlíva ústřičná, cordyceps, reishi, shi-také… drtivá většina medicinálních hub patří mezi adaptogeny. Navíc mají silné pozitivní účinky na střevní mikrobiom a imunitu.

Butyrát – pokud střevní bakterie neprodukují dostatek butyrátu, je možné jej užívat ve formě doplňku stravy. Více zde »

Kurkumin – jde o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který má zároveň pozitivní vliv i na mitochondrie, funkci štítné žlázy, imunitu, deprese, střevní mikrobiom i játra. Více zde »

Resveratrol – barvivo z červeného vína patří mezi nejsilnější aktivátory sirtuinů, enzymů nezbytných pro fungování mitochondrií. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého představují možná nejúčinnější přírodní prostředek proti depresím. Více zde » https://www.epivyziva.cz/safran/

Mateří kašička – tento včelí produkt představuje unikátní koktejl živin s pozitivním vlivem na imunitu, játra, ledviny či nervovou soustavu. Více zde »

Vlastně je to prosté: Nejsou za tím žádné pozitivní energie vyvěrající pouze na určitých místech planety, ani záhadná tajemství předávaná z generace na generaci. Určitou roli zde samozřejmě hraje genetika – obyvatelé modrých zón mají ve srovnání se zbytkem světa ve své DNA častěji geny spojované s dlouhověkostí (například FOXO3A a ApoE2). To, co je spojuje především, je ale jejich životní styl.

Překvapení? Ani ne. Podle výzkumů je totiž ve vyspělých zemích 50 % všech předčasných úmrtí způsobeno životním stylem. A je to právě životní styl, který rozhoduje o intenzitě epigenetických reakcí v našem těle. A ty zase rozhodují i míře rizika civilizačních onemocnění. Co konkrétně bychom se tedy měli od obyvatel modrých zón naučit?

Menší porce na talíři

Obyvatelé Okinawy vyznávají starou konfuciánskou matru Hara bachi bu, která říká, že bychom neměli jíst až do pocitu nasycení, ale pouze do okamžiku, kdy se cítíme sytí z cca 80 %. Tedy v podstatě totéž, co naše „jez do polosyta“, akorát že my to na rozdíl od Japonců většinou nedodržujeme.

A k čemu je to dobré? Třeba k tomu, že mírná kalorická restrikce aktivuje v naší DNA gen pro tvorbu enzymu AMPK. Ten přispívá například k lepšímu využívání sacharidů z potravy, ale i k tvorbě nových mitochondrií. Právě úbytek a dysfunkce mitochondrií přitom patří mezi důležité „urychlovače“ stárnutí. V pokusech na zvířatech dokonce aktivací AMPK došlo k prodloužení jejich života o 15 %!

Více zde »

2. Méně masa, více zeleniny

Další modré zóny pak spojuje to, že se jejich obyvatelé živí převážně rostlinnou stravou s vysokým podílem zeleniny, doplněnou zejména o mléčné výrobky. Masu se sice programově nevyhýbají, častěji ale konzumují ryby a bílé maso než to červené.

Strava s nízkým podílem masa, hlavně toho červeného, má přitom příznivý vliv produkci na microRNA – malé úseky ribonukleové kyseliny, které zásadně ovlivňují aktivitu genů v DNA. Odchylky od optimální produkce microRNA přitom zvyšují riziko například Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, rakoviny nebo nemocí srdce a cév.

Pozitivně působí i fakt, že strava obyvatel modrých zón obsahuje málo soli, sladkostí a vysoce zpracovaných potravin.

Náš tip: z doplňků stravy pomáhají produkci microRNA efektivně regulovat například proantokyanidiny z hroznových jader (OPC).

3. Ryby, olivový olej, sója a spol.

Většinu modrých zón spojuje i zařazovaní potravin obsahující živiny s výraznými pozitivními epigenetickými účinky. Typická je pravidelná konzumace ryb, které jsou zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin – právě konzumace omega-3 souvisí se například zdravím mozku i srdce. V Řecku a na Sardinii je typickou potravinou olivový olej, který obsahuje polyfenoly (hlavně hydroxytyrosol) a další látky s výrazným pozitivním vlivem na srdce a cévy, játra a další orgány těla. Ve středomořské kuchyni se hojně využívají i byliny s epigenetickými účinky, například rozmarýn, šalvěj, tymián a další. Pro Japonsko je zase typická vysoká konzumace fermentovaných sójových bobů, které jsou bohaté například na genistein či nattokinázu.

Náš tip: Řada epigenetický působících látek ve zmíněných potravinách nejen snižuje riziko kardiovaskulárních chorob a dalších civilizačních nemocí, ale i přímo zpomaluje procesy stárnutí. Platí to například pro hydroxytyrosol z oliv, genistein ze sóji či quercetin, který se vyskytuje v řadě potravin rostlinného původu.

4. Kapka alkoholu neškodí

Alkohol má sice řadu škodlivých účinků, pokud se ale pije jen v omezeném množství, může být pro tělo prospěšný – zvláště pokud zvolíme ten správný druh. Ostatně i ve většině modrých zón je mírné popíjení alkoholu pravidlem. Například v řecké Ikarii si 75 % zdejších obyvatel dopřeje 1–2 skleničky alkoholu denně – nejčastěji červené víno, které má prokázané kardioprotektivní účinky. Rovněž na Sardinii obyvatelé pravidelně pijí místní silné červené víno Cannonau.

Náš tip: Červené víno obsahuje barvivo resveratrol, které má nejen příznivý vliv na srdce a cévy, ale podporuje i produkci enzymů sirtuinů, jež zpomalují procesy stárnutí a zlepšíjí funkci mitochondrií. A pokud sklenkou červeného vína zapijete resveratrol ve formě doplňku stravy, výrazně tím zlepšíte jeho vstřebávání.

5. Pohyb je základ

Další skutečností, která spojuje obyvatele modrých zón, je, že si po celý život zachovávají vysokou míru pohybové aktivity. Například v řecké Ikarii se každý den věnuje pohybu 90 % mužů a 70 % žen (nejde jen o sport, ale i o procházky, zahradničení a pohyb v rámci zaměstnání), což je téměř dvojnásobek než v ostatních částech Řecka. Po 90. roce věku si zde pak nějakou pohybovou aktivitu denně dopřeje více než 60 % lidí (dle jedné studie dokonce 71 %), což se dokonce více než trojnásobek toho, co je jinak v této věkové skupině obvyklé. Ikarští devadesátníci ostatně mají i výrazně lepší kondici než jejich vrstevníci, zejména co do úrovně svalové síly.

Právě pravidelný pohyb je přitom z pohledu epigenetiky prakticky nenahraditelnou součástí zdravého životního stylu. Prokázán je zejména jeho pozitivní vliv na kardiovaskulární systém, kdy zlepšuje funkci cévního endotelu, což vede ke zvýšené produkci oxidu dusnatého, poklesu krevního tlaku a zpomalení procesu aterosklerózy. Pohyb ale zároveň zlepšuje i funkci mozku, snižuje riziko cukrovky, rakoviny a dalších onemocnění.

Náš tip: Pokud chcete ještě více podpořit produkci oxidu dusnatého, a tím i snížení tlaku a prokrvení všech částí těla, užívejte 30 minut před pohybovou aktivitou doplňky stravy, které jeho tvorbu zvyšují. Zkuste například artyčok, granátové jablko nebo hydroxytyrosol. Více zde »

6. Zaostřeno na střeva

Výzkumů na téma dlouhověkost a střevní mikrobiom bylo zatím provedeno jen málo, ale i on může hrát v modrých zónách určitou roli. Například ve střevech Sardiňanů ve věku 105-109 let vědci objevili nezvykle vysokou koncentraci bakteriálních kmenů, jejichž podíl obvykle s věkem klesá – zejména šlo o kmeny Ruminococcaceae, Lachnospiraceae a Bacteroidaceae. Zkoumaní superstaříci navíc měli ve střevech i vyšší podíl bakterií produkujících mastné kyseliny s krátkým řetězcem, jako je například butyrát, který se vyznačuje pozitivním vlivem na mitochondrie.

Náš tip: k rovnováze střevního mikrobiomu přispívá zejména vysoká konzumace vlákniny (celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina), kvašených potravin, ale i některých polyfenolů (např. kurkuminu, quercetinu, resveratrolu či astaxantinu) a také medicinálních hub.

7. Spánek je podmínka zdraví

Studie zkoumající návyky obyvatel modrých zón rovněž ukazují, že se z pohledu dlouhověkosti vyplatí přizpůsobit spánkový režim přirozenému dennímu rytmu – tedy chodit spát „se slepicemi“ a brzy vstávat. Téměř všichni účastnící studií starší 90 let si navíc dopřáli i krátký spánek po obědě. I tyto návyky pravděpodobně vedou ke snížení předčasné úmrtnosti, protože nedostatek spánku a jeho špatná kvalita výrazně zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob, diabetu, obezity, deprese a dalších potíží.

Náš tip: Dodržujte zásady spánkové hygieny, tj. choďte spát včas (ideálně vždy ve stejnou dobu), přičemž poslední dvě hodiny před ulehnutím nejezte těžká jídla ani sacharidy, ztlumte intenzitu světla (včetně působení modrého světla obrazovek) a celkově se zklidněte. Pokud spánek nepřichází, vyzkoušejte například mučenku, chmel, hořčík nebo tryptofan. Více zde »

8. Méně stresu, více lásky

Obyvatele modrých zón spojuje i fakt, že jsou ve srovnání s obyvateli zbytku světa daleko více spokojeni se svým životem, méně často trpí depresemi a kognitivními poruchami a také jsou mnohem méně vystaveni stresu. Když například vědci zkoumali duševní zdraví stoletých obyvatel poloostrova Nicoya na Kostarice, zjistili, že 93 % z nich je spokojeno se svým životem! To je velice důležité, protože právě zvýšené hladiny stresového hormonu kortizolu jsou výrazným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění, depresí a dalších zdravotních potíží.

Za nízkou úrovní stresu zdejších obyvatel ovšem nestojí jen jejich pohodový životní styl, ale i důraz na sociální vazby a rodinu. Právě pocit sounáležitosti a také užitečnosti ve vyšším věku je pro dlouhověkost poměrně zásadním faktor. Lidé, kteří postrádají sociální a komunitní vazby, mají dle výzkumů 2-3x vyšší pravděpodobnost předčasného úmrtí.

Dalším důležitým faktorem je také pravděpodobně vysoká míra náboženské spirituality ve všech modrých zónách. V boha například věří 90 % Ikarianů starších 90 let a více než 83 % se pravidelně účastní náboženských akcí. Důležitá přitom pravděpodobně není přímo samotná víra, ale spíše pocit smyslu života, který s ní souvisí, stejně jako vzájemná podpora náboženských komunit. Například na Okinawě je pro místní důležitý „Ikigai“, tedy pocit, že „život stojí za to žít. Okinawané, kteří Ikigai postrádají, mají ve srovnání s ostatními vyšší hladiny zánětlivých cytokinů, nižší hladiny „hodného“ HDL cholesterolu a celkově vyšší riziko předčasné úmrtnosti.

Náš tip: Se zvládáním stresu vám mohou pomoci adaptogeny, například ženšen pětilistý, kozinec blanitý, rhodiola nebo maralí kořen, mezi silná přírodní antidepresiva patří například šafrán, ginkgo biloba nebo rhodiola. Nedostatek lásky, sociálních vazeb a smyslu života ale bohužel žádné doplňky stravy nenahradí.