Kůže tvoří důležitou bariéru mezi naším tělem a vnějším prostředím. Stará se, aby dovnitř neproniklo to, co tam být nemá (například patogeny), a stejně tak hlídá, aby ho opouštělo jen to, co má (například přesně dané množství potu.

Tato bariéra trochu připomíná zeď: Je tvořena přibližně patnácti vrstvami mikroskopických cihliček – buněk jménem korneocyty, které drží pohromadě „malta“ tvořená ceramidy, cholesterolem a mastnými kyselinami. Jeden důležitý rozdíl tu ale je. Zatímco zeď se jednou postaví a pak stojí, dokud ji nezničí vnější vlivy, v oblasti pokožky probíhá neustálá obnova: hluboko v její bazální vrstvě neustále z kmenových buněk vznikají epidermální buňky, které se diferencují do bazálních, trnových a granulárních buněk, až se z nich nakonec stanou „cihličky“ korneocytů. Jde o poměrně složitý proces řízený řadou genů, které jsou regulovány mnoha epigenetickými reakcemi. A právě jejich průběh úzce souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu a s imunitními procesy, které střevní bakterie pomáhají regulovat.

Hodné a zlé bakterie s vlivem na pokožku

Některé střevní mikroorganismy a jejich metabolity například podporují hromadění regulačních T-buněk, což jsou lymfocyty s protizánětlivým účinkem. Mezi tyto „hodné“ bakterie patří třeba Bacteroides fragilis, Faecalibacterium prausnitzii nebo bakterie patřící mezi Clostridium IV a XI. Řada přátelských mikroorganismů produkuje také mastné kyseliny s krátkým řetězcem, například butyrát, který rovněž působí protizánětlivě – potlačuje totiž vznik, migraci a adhezi zánětlivých cytokinů.

„Hodné“ bakterie regulují i imunitní systém a mají i ochranný vliv na buňky pokožky i střevní stěny. Například Lactobacillus LGG vylučuje protein p40, který potlačuje buněčnou smrt zprostředkovanou cytokiny, a tím brání narušení kožní i střevní bariéry. Právě střevní bariéra přitom může hrát ve zdraví pokožky důležitou roli. Když totiž do krve proniknou některé škodlivé metabolity, nebo dokonce i přímo střevní mikrobi, může se to ohrozit i zdraví pokožky. Například v krvi pacientů s lupenkou byla nalezena DNA některých střevních bakterií.

Existuje i přímý vztah mezi rovnováhou střevního a kožního mikrobiomu. Například mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikající uvnitř střev, tedy butyrát, propionát a acetát, podporují růst přátelských kožních bakterií, které jsou důležité pro odolnost vůči některým patogenům, včetně například zlatého stafylokoka. Působí také protizánětlivě a zvyšují integritu střevní bariéry. Platí také, že když je kožní bariéra narušena například chemickou cestou nebo působením UV záření, pomůže kvalitní střevní i kožní mikrobiom k její rychlejší obnově, a dokonce i podpoří hojení ran.

Naopak existuje i řada typických „zlounů“, kteří, pokud se ve střevech vyskytnou ve větším množství, negativně ovlivňují zdraví celého těla, pokožku nevyjímaje. Například segmentované vláknité bakterie podporují tvorbu a akumulaci lymfocytů Th17, které zvyšují míru zánětu a bývají dávány do souvislosti i se vznikem autoimunitních onemocnění. Jejich akumulace může přispívat například ke vzniku lupenky, Behcetovy choroby nebo kontaktní dermatitidy.

Problémy může způsobovat i narušení acidobazické rovnováhy v některých částech trávicího traktu. Pokud se například sníží kyselost v tenkém střevě, začnou něj pronikat bakterie obývající tlusté střevo, což vede ke zhoršenému vstřebávání mikroživin – například kyseliny listové, zinku, chromu, selenu a omega-3. To se pak projeví zhoršením zdraví kůže i dalších systémů v těle (prokázána je například souvislost se vznikem akné).

Potvrzeny byly dokonce i překvapivé souvislosti kůže, střevního mikrobiomu a psychiky. Když jsme totiž vystaveni silnému psychickému stresu, začne střevní mikrobiom produkovat neurotransmitery serotonin, norepinefrin a acetylcholin. Ty jsou sice v mozku nezbytné pro přenos signálů mezi nervovými buňkami, ve střevech jsou ale zároveň schopny napáchat nepěkné věci, protože narušují integritu střevní bariéry a zvyšují míru zánětu v celém těle, kůži nevyjímaje.

Kožní potíže související s rovnováhou střevního mikrobiomu

Akné

Tento nepříjemný kožní problém postihuje přibližně 85 % dospívajících. Dochází při něm k nadměrné tvorbě kožního mazu, zúžení vývodů, kterými tento maz odchází, a zánětu zprostředkovaného bakterií Propionibacterium acnes. Velkou roli tu hraje stravy bohatá na sacharidy, která ovlivňuje signalizaci inzulinu podobného růstového faktoru IGF-1.

Vznik akné přitom úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Některé střevní bakterie totiž ovlivňují důležitou signální dráhu mTORC1, která souvisí s regulací tvorby lipidů a zánětu.

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida neboli atopický ekzém je nejčastějších chronické svědivé zánětlivé kožní onemocnění – postihuje 15–30 % dětí a 2–10 % dospělých.  V posledních letech přitom byly objeveny zajímavé souvislosti jak s imunitními funkcemi, tak se střevním mikrobiomem. Atopická dermatitida tak už není chápána jako čistě alergický problém, ale spíše jako dysfunkce kožní bariéry a imunitní odpovědi zároveň.

Atopická dermatitida je z velké části dědičná, za což může mutace v genu kódujícího bílkovinu filaggrin (FLG). Ta je nezbytná pro udržování bariérové funkce a hydratace pokožky, a právě proto zmíněná mutace vede i ke zvýšené citlivosti vůči působení alergenů. To totiž mohou kvůli narušení kožní bariéry proniknout do pokožky, kde následně spustí imunitní reakci, která je provázená zvýšenou tvorbou zánětlivých cytokinů. Ty pak poškozují kožní buňky a způsobují otoky a svědění.

Velkou roli zde opět hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Pokud je narušená, klesá tvorba mastných kyselin s krátkým řetězcem, které mají protizánětlivé účinky a pomáhají udržovat integritu kožní bariéry. Ve střevech pacientů s atopickou dermatitidou byl například opakovaně potvrzen nedostatek bakterie Faecalibacterium prausnitzii.

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza byla dlouho považována za problém související především s nadměrnou proliferací (dělením) kožních buněk keratinocytů. Postupně se ale ukázalo, že jde především o zánětlivý a imunitní problém, který opět úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Typická je tady opět akumulace lymfocytů Th-17, které zvyšují nejen produkci zánětlivých cytokinů (např. IL-17), ale i cytokinů způsobujících nadměrnou proliferaci keratinocytů (např. IL-20 a IL-22).

A i tady opět existuje přímá souvislost se střevním mikrobiomem, protože mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát) jsou schopny ovlivnit, zda se tzv. naivní T-buňky vyvinou v protizánětlivě působící regulační T-buňky, nebo v prozánětlivé lymfocyty Th-17. U pacientů s lupenkou bylo navíc opět prokázáno nízké zastoupení některých „hodných“ střevních bakterií, například bifidobakterií, laktobacilů, Faecalibacterium prausnitii, Parabacteroides či Coprobacillus, a naopak zvýšený výskyt řady patogenních bakterií, včetně například campylobakterií, Escherichia coli nebo původců salmonelózy.

Stárnutí kůže a vznik vrásek

Pro stárnutí kůže je typická ztráta její bariérové funkce, snížení hydratace i obsahu tukových složek, změněná aktivita melanocytů, hromadění buněk souvisejících se zvýšenou mírou zánětlivých procesů (žírné buňky, eozinofily, mononukleární buňky apod.), redukce krevních kapilár a úbytek kolagenu.

Studie přitom ukázaly, že podle stavu, v jakém se nacházejí tělesné mikrobiomy, lze poměrně přesně předpovídat, jak rychle bude postupovat stárnutí – a to jak pokožky, tak i celého těla. Jednotlivé mikrobiomy (zejména střevní a kožní) totiž ovlivňují metabolické dráhy v orgánech a tkáních, a dokonce i epigenetické procesy související s rychlostí stárnutí.

Jednou z hlavních příčin stárnutí pokožky je působení UV záření, které způsobuje oxidativní stres, zvyšuje míru zánětu v pokožce a aktivuje procesy vedoucí k poškození kolagenových vláken. Důsledkem je ztráta pevnosti a pružnosti kůže, tvorba vrásek, úbytek hydratace a poruchy pigmentace. Expozice UV záření dokonce dočasně mění složení kožního mikrobiomu.

Zároveň ale platí i opačná souvislost, tedy že složení kožního mikrobiomu ovlivňuje odolnost vůči UV záření. S věkem se přitom tento aspekt zhoršuje. Například děti mají na pokožce velký podíl cyanobakterií, které dokáží pomocí svých metabolitů UV záření rozptylovat a přeměňovat na teplo, aniž by docházelo ke zvýšené produkci volných radikálů. S věkem ale podíl těchto mikroorganismů výrazně klesá a s tím se zhoršuje i negativní dopad UV záření na pokožku.

Vědci identifikovali i další bakteriální kmeny, které se stárnutím pokožky souvisí: Pozitivně působí například laktobacily, Verrucomicrobia, Parabacteroides nebo Eggerthella, negativně například Eubacterium coprostanoligenes, Parasutterell nebo Victivallaceae.

Negativně složení kožního mikrobiomu ovlivňují kromě UV záření i škodliviny z životního prostředí, špatná výživa, stres, nedostatek spánku a další faktory.

Jak podpořit pokožku a mikrobiom zároveň

Pro zdraví střevního mikrobiomu je klíčová výživa. I střevní bakterie totiž musí něco jíst a k dispozici mají jen to, co jim my sami dodáme prostřednictvím stravy. Velký problém je především to, co označujeme jako „typickou západní stravu“, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokými glykemickým indexem, nasycené tuky a vysoce průmyslově zpracované potraviny, a naopak chudý na vlákninu. Právě taková strava je například považována za důvod, proč v posledních desetiletích výrazně stoupl výskyt atopické dermatitidy a dalších zánětlivých kožních onemocnění.

Roli hraje ale i pravidelný pohyb, stres, dostatek spánku, působení škodlivin z životního prostředí a další faktory. Pomocnou ruku mohou nabídnout i některé doplňky stravy, které mají pozitivní vliv jak na střevní mikrobiom, tak na zdraví a stárnutí pokožky. Zde jsou některé z nich.

Probiotika

Užívání některých probiotických bakterií se v rámci preklinických i klinických studií projevilo například zvýšením tloušťky kůže, zlepšením jejího prokrvení, omezením ztrát vody v pokožce, zlepšením funkce kožní bariéry, a dokonce i kvality vlasů. Šlo zejména o bakterie z rodu laktobacilů, například L. acidophilus, L. reuteri, L. breves, L. helveticus, L. rhammosus, nebo L. paracasei. V pokusech na myších pak vedlo podávání Lactobacillus reuteri ke zrychlení hojení ran.

Laktobacily mohou pomoci i v prevenci stárnutí kůže, protože jejich buněčné stěny obsahují kyselinu lipoteichoovou (LTA), která má protizánětlivé účinky a je schopna zmírňovat i zánět vyvolaný působením UV zářením. V jedné studii například vedlo 12týdenní podávání L. plantarum u dobrovolníků se zvýšení elasticity a hydratace pokožky. Pozitivní účinky prokázala i bakterie L. buchneri, která se nachází v korejském fermentovaném zelí kimči, odolnost vůči UV záření zvýšily i bakterie L. acidophyllus nebo Limosilactobacillus fermentum.

Při akné se zase osvědčilo podávání L. rhamnosus, bifidobakterií nebo směsi L. acidophyllus a L. bulgaricus. Při atopické dermatitidě mělo v rámci výzkumů pozitivní efekt užívání některých laktobacilů (např. L. rhamnosus, L. acidophilus nebo L. plantarum) i bifidobakterií (např. Bifidobacterium bifidum, lactis, breve nebo longum). Při lupence zaznamenaly pozitivní výsledky studie využívající L. pentosus, L. sporogenes nebo Bifidobacterium infantis.

Jako zvláště účinná se u různých potíží ukázala i tzv. synbiotika, tedy kombinace probiotik a prebiotik (tj. vlákniny).

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má výrazné antioxidační a protizánětlivé působení, za které vděčí svému vlivu jak na epigenetické procesy, tak i na střevní mikrobiom. Pozitivně ovlivňuje také některé mechanismy související se stárnutím, například produkci sirtuinů nebo telomerázy. Zároveň aktivuje keratinocyty a reguluje jejich schopnost dělení, takže má pozitivní vliv jak na tvorbu vrásek, tak i například na vznik lupenky.

Kurkumin

Jde o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který vyniká i působením na střevní mikrobiom i integritu střevní bariéry, stejně jako na procesy související se stárnutím. Přináší také úlevu jak při lupence, a to i v případě těžkých forem této nemoci, tak při akné.

Vitamin C

Jde o velice silný antioxidant, který účinně chrání před volnými radikály i mitochondrie, což je důležité v prevenci stárnutí. Působí také protizánětlivě a je nezbytný pro ochranu a tvorbu kolagenu i pro hojení ran.

Vitamin D3

Je nezbytný pro boj se záněty, zpomaluje stárnutí, chrání kožní buňky před působením UV záření. Jeho nízká hladina je typická pro lupenku, akné i atopické ekzémy.

Retinol

Podporuje tvorbu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak v pokožce poškozené UV zářením.

Resveratrol

Patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu, vyniká protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí. Zvyšuje také schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk, zlepšuje regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením, a potlačuje množení bakterií způsobujících akné.

Quercetin

Patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky a má pozitivní vliv i na střevní mikrobiom. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti.

Artyčok

Má výrazný pozitivní vliv na střevní mikrobiom i stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Ostropestřec mariánský

Zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé účinky a zároveň regulují procesy související s proliferací, což je důležité například při akné nebo lupence. Při lupence jejich užívání vede ke zmírnění zarudnutí, svědění, odlupování a míry zánětu kůže.

Selen

Je součástí antioxidačních enzymů, chrání kolagenová vlákna a jeho nedostatek je typický i pro lupenku.

Zinek

Je nezbytný pro ochranu kolagenu, jeho užívání zmírňuje projevy lupenky.

Čekanka

Kořen čekanky je vynikajícím zdrojem inulinu a fruktooligosacharidů, a proto vyniká svým pozitivním působením na střevní mikrobiom. Preklinické studie prokázaly i možnou prospěšnost při lupence.

Kozinec blanitý

Podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá zpomalit procesy související se stárnutím, chrání pokožku před UV zářením, zpomaluje destrukci kolagenu a zmírňuje projevy atopické dermatitidy.

Boswelie

Má pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu, působí silně protizánětlivě a vyniká i svým působením na pokožku – zlepšuje její elasticitu, zmírňuje tvorbu vrásek a zpomaluje její stárnutí. Je účinná i při atopickém ekzému.

Ledviny mají jednu důležitou vlastnost: jejich funkce je z pohledu potřeb výrazně naddimenzována. To samozřejmě velká výhoda, díky které dokážeme bez problémů fungovat i s jedinou ledvinou, zároveň to však představuje i velkou past. Právě kvůli této obrovské rezervě totiž nezaznamenáme žádný problém, pokud se jejich funkce začne zhoršovat – a to dokonce ani v případě, že fungují výrazně méně než na polovinu své kapacity.

Choroby ledvin jsou přitom v populaci velmi časté.  Dle odhadů jimi trpí každý desátý člověk, přičemž výskyt problémů se zvyšuje s věkem – sníženou funkcí ledvin tak například trpí celá čtvrtila lidí nad 70 let. Výjimkou nejsou ani nádory ledvin, v jejichž četnosti nám dokonce patří světové prvenství.

Většina lidí se zhoršenou funkcí ledvin se ovšem neléčí, protože o nich prostě neví. Další zákeřnou vlastností totiž je, že v mnoha případech poškození nejenže nebolí, ale často nejsou přítomné ani jiné příznaky. K lékaři proto často přicházejí velmi pozdě, leckdy až v okamžiku, kdy ledviny zcela selžou.

Jak poznat, že máte problém?

Bolest se většinou vyskytuje zejména u akutního poškození ledvin – bývá náhlá a intenzivní, ale po zahájení léčby rychle odezní. Naopak chronická ledvinová onemocnění často nebolí vůbec, jen v některých případech se vyskytuje bolest v bedrech nebo v boku, kterou je ale snadné zaměnit za bolest zad.

Varovným příznakem, že něco není v pořádku, může být i nadměrná únava. V mnoha případech se vyskytují i otoky (hlavně v oblasti kotníků a okolí očí), ale i například nevolnost.

Z medicínských testů je důležité stanovení bílkoviny (konkrétně albuminu) a krvi v moči, což se dělá i při běžných preventivních prohlídkách. Obě nežádoucí příměsi se do moči dostanou v okamžiku, kdy dojde k narušení drobných krevních cév v ledvinách. Dalším možným testem je tzv. odhadovaná glomerulární filtrace, při které se stanovuje množství kreatininu v krvi a rychlost jeho vylučování z těla. Kreatinin je odpadní produkt, který je vylučován právě ledvinami. Pokud nefungují správně, jeho vylučování se zpomaluje a hladina v krvi roste. Dále se testuje poměr kreatininu a albuminu v moči.

Dále se ledviny vyšetřují i pomocí zobrazovacích metod, jako je ultrazvuk, CT nebo magnetická rezonance, popřípadě pomocí biopsie.

A co všechno můžeme udělat pro to, aby se žádný problém nevyskytl?

1. Pijte dost tekutin

Dostatečná hydratace je základ. Ledviny totiž odstraňují z těla odpadní látky z těla tím, že je rozpustí ve vodě, čímž vznikne moč. Málo tekutin v těle tak logicky znamená horší efektivitu tohoto procesu. Dehydratace navíc vede ke „zahuštění“ krve, čímž se zhoršuje prokrvení ledvin, a zároveň zvyšuje riziko infekce ledvin a močových cest i tvorby ledvinových kamenů.

Optimální množství tekutin je individuální. Obvykle se doporučuje denně 6-8 sklenic vody, kromě okolní teploty a fyzické zátěže ale záleží i na tom, jak se člověk potí. Vhodné je proto zároveň sledovat barvu moči. Ta by měla být světle žlutá – sytě žluté, nebo dokonce nahnědlé odstíny značí dehydrataci.

2. Podpořte funkci mitochondrií a peroxizomů

Mitochondrie jsou organely, které se někdy označují jako „buněčné elektrárny“, protože v nich dochází k přeměně živin na energii. Právě proto je důležité, abychom měli v těle dostatek mitochondrií a aby byly tyto organely funkční, protože v opačném případě trpí tkáně a orgány nedostatkem energie, čímž se zhoršuje jejich funkce a urychlují procesy stárnutí.

Ledviny přitom patří mezi orgány, které jsou na funkci mitochondrií obzvláště citlivé. Při filtraci krve se totiž sodík a další rozpuštěné látky pohybují proti silném elektrochemickému potenciálu, a k jeho překonání potřebují nemalé množství energie, kterou jim zajišťují právě mitochondrie v ledvinových buňkách.  Pokud je tedy v tkáni ledvin mitochondrií málo nebo jsou disfunkční, narušuje to funkci celého orgánu.

Důležité jsou ale i další buněčné organely jménem peroxizomy. Ty totiž pomáhají buňkám odstraňovat jedovaté substance, a zároveň jsou bohaté na enzymy nezbytné pro regeneraci poškozených ledvinových buněk.

Pro optimální funkci obou typů organel je přitom klíčová dostatečná produkce enzymů jménem sirtuiny.

3. Dostaňte pod kontrolu své geny

Zvláště pro chronická ledvinová onemocnění jsou typické rozsáhlé negativní epigenetické změny, které způsobují odlišnou aktivitu důležitých genů.

Typické jsou zejména odchylky v oblasti metylace genů – v rámci výzkumů byly u pacientů s chronickými ledvinovými chorobami prokázány významné změny v metylaci genů u 1061 genů, přičemž mnohé z nich mohou vznikat už v rámci nitroděložního vývoje. Rovněž u pacientů podstupujících dialýzu byly prokázána rozsáhlá hypermetylace DNA, která souvisí i s vyšší mírou zánětu a pravděpodobně i s rozvojem fibrózy ledvin (tj. stavu, při kterém se do ledvin ukládá vazivová tkáň). Typické jsou ale i změny v oblasti modifikace histonů, které mohou vést například ke vzniku zánětlivých procesů v ledvinové tkáni.

Výrazné změny v metylaci genů bývají přítomny i v případech akutního ledvinového selhání. Velkou roli tu ale hrají i microRNA, které mj. spolurozhodují i o tom, zda akutní poškození orgánu přejde do chronického onemocnění, a regulují procesy vzniku fibrózy ledvin.

Negativní epigenetické změny v rámci DNA jsou naštěstí do značné míry vratné. Pokud tedy ještě nedošlo k nevratnému poškození ledvinové tkáně, je možné dosáhnout výrazného zlepšení stavu i díky působení pozitivních epigenetických faktorů, ať už z oblasti životního stylu nebo bylin a epigeneticky působících doplňků stravy.

4. Pečujte o zdraví srdce a cév

Srdce a ledviny jsou spojené nádoby – souvislost mezi chronickým onemocněním ledvin a kardiovaskulárními onemocněními ostatně poprvé popsal Dr. R. Bright už v roce 1836. A jde o souvislost oboustrannou: Nejčastější příčinou akutního selhání ledvin je omezení průtoku krve tímto orgánem, například z důvodu zánětu, embolie nebo selhání srdce. Vysoký tlak zase zvyšuje riziko chronických ledvinových onemocnění. A naopak platí, že chronické onemocnění ledvin může zvýšit riziko kardiovaskulárních onemocnění, a to až čtyřnásobně.

5. Hlídejte si cukr

Velké riziko poškození ledvin hrozí u diabetiků – při obou typech cukrovky se odhaduje na 25–40 %. Hlavním problémem je tady dlouhodobě zvýšená hladina glukózy v krvi, která v ledvinových buňkách způsobuje zvýšení tvorby některých růstových faktorů, které se následně podílejí na poškozování ledvin. Klíčová je tu právě důsledná kontrola hladiny glukózy a glykovaného hemoglobinu a také krevního tlaku – jeho zvýšení u diabetiků 2× častější než v ostatní populaci.

6. Pozor na chlad i horko

Většinou se uvádí, že jsou ledviny citlivé na chlad, což je v zásadě logické. Právě v důsledku chladu totiž může dojít k zúžení krevních cév zásobujících tento orgán. Některé studie ostatně potvrdily zvýšení rizika akutního selhání ledvin v důsledku nízkých teplot, jiné to ale neprokázaly. Opatrní by v tomto směru měli být především lidé s kardiovaskulárními chorobami, protože chlad zároveň způsobuje zvýšení krevního tlaku. V chladu také dochází ke zvýšenému vylučování moči, a proto se zvyšuje riziko dehydratace. Zajímavé také je, že pobyt v chladných oblastech obvykle vede ke zvýšenému příjmu soli, což rovněž ledvinám nesvědčí.

Naopak u zdravých jedinců nelze říci, že by například oblečení odhalující záda nutně vedlo k poškození ledvin. I u nich ale platí, že působení chladu může zhoršit efektivitu imunitního systému a zvýšit tak například riziko bakteriální infekce ledvin. Ke zhoršení chronického onemocnění ledvin ovšem může přispět i například respiračních virová infekce.

Naopak výrazně podceňován je negativní vliv horka. Od hodnoty 25 °C s dalším zvyšováním teploty dochází ke zhoršování funkce ledvin, a to zejména u osob trpících nějakým chronickým onemocněním. 

7. Méně tuků i soli

Vzhledem k výraznému epigenetickému pozadí ledvinových nemocí je v jejich prevenci i léčbě důležitý důraz na všechny epigenetické faktory, a zvláště pak na zdravou stravu.

Negativní vliv nadměrného příjmu soli už jsem zmiňovala – dle studií prokazatelně vede ke zvýšení rizika onemocnění ledvin. U lidí s chorobami ledvin zároveň snáze dochází ke zvýšení krevního tlaku v důsledku přehnaného solení.

Strava bohatá na tuky zvyšuje riziko řady nemocí a ani chronická ledvinová onemocnění nejsou výjimkou. Problematické je to zejména v situaci, kdy je narušen tukový metabolismus. Hromadění lipidů pak v těle způsobuje změny, které mohou vést například ke vzniku aterosklerózy ledvinových cév nebo ke vzniku fibrózy.

Často se mluví i o tom, že ledvinám nesvědčí příliš vysoký příjem bílkovin, přesvědčivé důkazy o tom však chybějí. Naopak třeba u starších osob nebo pacientů na dialýze může být jejich omezování škodlivé. Spíše než na absolutním množství bílkovin záleží na jejich kvalitě – riziko vzniku chronických ledvinových onemocnění tak například zvyšuje nadměrná konzumace červeného masa, zatímco rostlinné bílkoviny působí spíše pozitivně.

8. Hlídejte si váhu

Negativně působí i obezita, zvláště pak hromadění viscerálního neboli vnitřního tuku. Snížení hmotnosti pak v rámci studií vedlo u obézních pacientů ke snížení hodnot bílkoviny v moči.

9. Vsaďte na byliny a doplňky stravy

Pozitivní působení na ledviny bylo prokázáno u celé řady přírodních substancí. Vhodnou volbou může být celá řada bylin využívaných v tradiční evropské fytoterapii. Například Janča a Zentrich ve svém Herbáři léčivých rostlin doporučují nálev ze směsi 3 dílů celíku zlatobýlu a po jednom dílu přesličky rolní, rdesna ptačího (truskavec) a rdesna blešníku. Doporučují ho při všech potížích týkajících se ledvin, včetně ledvinových kamenů. Tradičním prostředkem pro podporu ledvin je také odvar z kořene petržele, nálev z kopřivy, břízy, při zánětech se zase doporučuje medvědice lékařská.

Naopak nevhodné jsou rostliny z čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae), která je u nás zastoupena například kopytníkem evropským. Ty totiž obsahují kyselinu aristocholovou, která působí na ledviny toxicky. Nevhodný je také například zázvor, podběl, alfalfa či pelyněk.

Vitamin D – tento vitamin má v těle řadu důležitých funkcí a jednou z nich je i ochrana ledvin. Jeho podávání vedlo v rámci studií ke zmírnění zánětu i množství bílkoviny v moči.

Vitamin K2 – dokáže při chronických ledvinových potíží zlepšit například glomerulární filtraci, stav ledvinových tepen a celkovou funkci ledvin.

Kozinec blanitý – snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob, pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, a proteinturii (bílkovinu v moči). Vhodný je také v rámci boje s komplikacemi ledvinových onemocnění (nízká hladina hemoglobinu, infekce), a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. Zvyšuje účinnost léků užívaných při chronických ledvinových onemocněních.

Šišák – působí příznivě při řadě ledvinových potíží. Zmírňuje tvorbu zánětlivých cytokinů, má příznivý vliv při glomerulonefritidě, fibróze ledvin, chrání ledviny pacientů s diabetem a celkově zlepšuje stav osob s chronickým poškozením a nedostatečnou funkcí ledvin. Zvláště účinně působí u osob, které zároveň trpí vysokým krevním tlakem. Zajímavostí je, že pomáhá rovněž obnovit rovnováhu střevního mikrobiomu, která bývá u lidí s ledvinovými problémy velice často narušena.

Kotvičník zemní – jde o velice silné diuretikum, které vede ke zvýšenému vylučování sodíku bez ovlivnění hladiny draslíku. Pomoci může i při ledvinových kamenech.

Boswelie – chronická ledvinová onemocnění se obvykle vyznačují zvýšenou měrou zánětlivých procesů v tomto orgánu, a právě boswelie ji dokáže snížit. Výrazně se zde osvědčila zejména kombinace s kurkuminem.

EGCG – polyfenol ze zeleného čaje zmírňuje řadu chronických ledvinových onemocněních, pomáhá ale i při akutním poškození ledvin, fibróze nebo nádorech tohoto orgánu.

Mateří kašička – výzkumy na lidských dobrovolnících sice zatím chybí, studie na zvířatech ale ukazují, že by mohla mateří kašička podporovat funkci ledvin a chránit je vůči působení volných radikálů.

Ženšen pětilistý – celkově podporuje funkci ledvin.

Medicinální houby – z hub využívaných tradiční čínskou a korejskou medicínou má pozitivní vliv na ledviny například choroš oříš (Polyporus umbellatus) nebo pórnatka kokosová (Poria cocos). Chrání je před poškozením a zlepšují jejich funkci.

Pampeliška – kořen této rostliny zmírňuje zánět v oblasti ledvin, chrání je před působením toxických chemikálií i vznikem diabetické nefropatie.

Šalvěj červenokořenná (danshen) – v čínské medicíně se tato rostlina využívá především k podpoře krevního oběhu, zároveň má ale i pozitivní účinky na funkci ledvin, kdy v rámci tohoto orgánu zmírňuje oxidativní stres, apoptózu i fibrózu. Pomáhá rovněž regulovat tvorbu microRNA souvisejících s funkcí ledvin.

Střevní mikrobiom nám pomáhá trávit potravu, produkuje některé vitaminy, ale zároveň velice úzce ovlivňuje náš imunitní systém, metabolismus, systém žláz s vnitřní sekrecí, a dokonce i nervový systém. Prostřednictvím epigeneticky působících látek, které vylučují (například butyrátu), mohou dokonce některé z mikroorganismů zásadním způsobem ovlivňovat i aktivitu genů uvnitř naší DNA. Ovlivňují ovšem také vstřebávání živin z potravy – nerovnováha v oblasti mikrobiomu tak může způsobovat deficit některých látek, přestože jich potravou přijímáme dostatek.

Složení střevního mikrobiomu není konstantní, ale v průběhu života se mění, a pokud se významně posune špatným směrem, výrazně stoupá riziko řady onemocnění a potíží. Velké změny nastávají také s věkem – vlivem stárnutí klesá podíl bakterií produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem, a naopak stoupá podíl patogenů, což se projeví vyšší intenzitou zánětlivých procesů, zvýšenou propustností střevní stěny, zhoršeným trávením a vstřebáváním živin, a s tím souvisí i zvýšené riziko řady zdravotních potíží.

Intenzitu těchto změn ovšem můžeme výrazně ovlivnit svým životním stylem – nejvíce výživou, kromě toho ale i pohybem, kouřením či pitím alkoholu.

Které potíže s nerovnováhou ve střevech souvisejí?

Narušený střevní mikrobiom vede v první řadě k narušení tzv. bariérové funkce střevě. Kvůli tomu dochází jednak k negativnímu ovlivnění imunitního systému, zároveň se ale do krevního oběhu začnou uvolňovat látky podporující zánětlivé procesy. Právě zánět pak může vyvolat nebo zhoršit řadu nemocí a potíží, například:

Zánětlivá střevní onemocnění – Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, syndrom dráždivého tračníku, ale i celiakie (alergie na lepek) – u všech těchto onemocnění bylo zjištěno nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát (zejména Faecalibacterium prausnitzii), a naopak zvýšení výskytu patogenů (např. kmenů Proteobacteria). Střevní dysbióza ale byla zjištěna i u dalších autoimunitních onemocnění, například u revmatoidní artritidy.

Obezita a diabetes – obézní lidé mají ve střevech převahu bakterií podporujících zánět (Ruminococcus gnavus, Bacteroides) a naopak nedostatek druhů produkujících butyrát (např. Faecalibacterium prausnitzii). Podobné změny byly zjištěny i u osob s cukrovkou 2. typu. Dojde-li u obou skupin k tzv. fekální transplantaci od štíhlých dárců, sníží se inzulinová rezistence, která se podílí na vzniku jak obezity, tak diabetu. Některé druhy střevních bakterií navíc produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména butyrát a propionát, které následně podporují produkci hormonů PYY a GLP-1, jež snižuje chuť k jídlu i hladinu glukózy v krvi.

Činnost štítné žlázy – látky produkované střevními bakteriemi mohou ovlivňovat vstřebávání jódu, selenu, železa a zinku a ovlivňovat metabolismus hormonů štítné žlázy.

Alzheimerova a Parkinsonova choroba – u obou těchto neurodegenerativních chorob byla zjištěna výrazná nerovnováha řady druhů střevních bakterií.

Rakovina – nerovnováha střevního mikrobiomu byla zjištěna nejen u nádorů střev, ale i plic a jater, a dokonce i u leukemie.

Psychiatrická onemocnění – deprese, úzkost, schizofrenie, autismus – tyto potíže mají společného nejen to, že se týkají mozku, ale i fakt, že jsou provázena zvýšenou mírou zánětlivých procesů. A ty zase souvisejí s nerovnováhou střevního mikrobiomu. K tomu jedna zajímavá souvislost: podle Dánské studie zvyšuje výskyt autoimunitního onemocnění riziko schizofrenie o 45 %.

Fibróza jater – u pacientů s tímto problémem byl zaznamenán nárůst Proteobacteria a pokles Firmicutes.

Jak zlepšit stav střevního mirobiomu?

Je to vlastně jednoduché: Prakticky vše, co je považováno za obecně zdravé, prospívá i střevními mikrobiomu – tedy zejména zdravá strava a pohyb. Naopak nezdravé věci, jako je kouření, alkohol a nezdravá strava mikrobiomu škodí. Nejvýraznější vliv má ale v tomto směru jednoznačně způsob, jakým se stravujeme. Pojďme se tedy blíže podívat na jednotlivé pozitivní i negativní faktory z oblasti výživy a přidáme i tipy na užitečné doplňky stravy.

1. Rychlé cukry ne, prebiotika ano

Pokud jde o konzumaci sacharidů, vliv jednotlivých typů na mikrobiom je velmi rozdílný. Na jedné straně jsou jednoduché cukry, které v tomto směru působí jednoznačně škodlivě a při pravidelné konzumaci mění poměry jednotlivých druhů negativním směrem.

Na druhé straně pak stojí vláknina, která chemicky patří rovněž mezi sacharidy, ale její vliv je naopak jednoznačně pozitivní. Jde hlavně o druhy vlákniny, které fungují jako potrava pro prospěšné druhy bakterií, a tím podporují jejich množení.

Velmi blahodárná je zejména tzv. rozpustná vláknina, kam patří inulin, fruktany, fruktooligasacharidy, galaktooligosacharidy a další. Její konzumace zvyšuje ve střevech zejména podíl bifidobakterií a laktobacilů. Důležitá je ale i vláknina nerozpustná, která je většinou považována za nestravitelnou, ale ve skutečnosti ji některé bakterie částečně trávit dovedou, a právě ony tedy při její konzumaci prosperují. Jde zejména o bakterie Ruminococcus a Roseburia, které jsou pro nás velice důležité. Produkují totiž mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména butyrát, který má řadu příznivých účinků na zdraví. Lidé, kteří obou typů vlákniny konzumují nedostatek, mají nižší celkové množství i druhovou rozmanitost střevního mikrobiomu.

2. Tuky ano, ale ty správné

Nejsou tuky jako tuky. Zatímco přemíra těch nasycených má negativní vliv na střevní mikrobiom a zdraví obecně, například omega-3 nenasycené kyseliny jsou pro harmonii uvnitř našich střev zcela zásadní. Jejich dostatečná konzumace vede k úpravě poměrů jednotlivých druhů bakterií ve prospěch těch prospěšných a celkovému snížení míry zánětlivých procesů v oblasti střev i celého těla.

Zatímco strava s vysokým podílem nasycených tuků podporuje i kvůli vlivu na střevní mikrobiom vznik inzulinové rezistence, vysoká konzumace omega-3 naopak způsobuje ve složení obyvatel střev změny, které organismus pomáhají chránit před důsledky nadměrné konzumace cukru.

Rozsáhlým pozitivním vlivem se vyznačuje i olivový olej.

3. Bílkoviny: záleží na množství i zdroji

Nedostatečný příjem bílkovin sice ohrožuje zdraví, zároveň ale i tady platí, že všeho moc škodí. Ve stolici osob konzumujících stravu s převahou bílkovin a minimem sacharidů totiž vědci objevili velmi nízkou hladinu butyrátu. To tedy znamená, že i podíl prospěšných bakterií, které butyrát produkují, je u nich nižší.

Zároveň se ukazuje, že osoby konzumující převahu bílkovin z vegetariánských zdrojů (a zvláště těch rostlinných) mají mikrobiom v lepším stavu než lidé konzumující velké množství masa (hůře přitom na mikrobiom působí maso červené).

4. Probiotika pomůžou, ale ne vždy

Fakt, že „přátelské bakterie“ vyskytující se například v kysaných mléčných výrobcích mohou ovlivnit složení střevního mikrobiomu, je znám už od poloviny 19. století a dnes probiotika celosvětově patří mezi nejprodávanější doplňky stravy. Nutno ale říci, že jejich význam je trochu přeceňován. Obvykle užívané druhy (např. Lactobacilus, Bifidobacterium, Streptococcus thermophilus či Saccharomyces boulardii) sice patří mezi jednoznačně prospěšné, byly vybrány zejména pro svoji schopnost přežít technologické zpracování a následné skladování. Naopak například bakterie produkující butyrát se jako doplňky stravy běžně neužívají.

Probiotika zlepšují funkci střevní bariéry, modulují složení střevního mikrobiomu (včetně působení proti některým patogenům), zlepšují trávení (včetně například metabolismu laktózy) a mají i účinky na imunitní, hormonální a nervový systém. Zároveň ale nefungují úplně u každého, protože každý člověk má jiný střevní mikrobiom, s nímž mohou probiotika interagovat odlišným způsobem. Výzkumy navíc ukazují, že při možná nejčastější indikaci – po užívání antibiotik – nejenom nemusejí obnově mikrobiomu pomoci, ale dokonce mohou i uškodit.

Zároveň také probíhají nadějné studie mapující pozitivní účinky jiných než tradičních probiotik – například F. prausnitzii produkující butyrát by mohl být užitečný při zánětlivých střevních onemocněních a jiných zánětech, Akkermansia muciniphila při obezitě, E. coli Nissle 1917 při rakovině…

5. Vitaminy jsou základ

Rovnováhu střevního mikrobiomu pomáhají zlepšit některé vitaminy, zejména vitamin A, C, D a vitaminy skupiny B.

6. Blahodárné polyfenoly

Rostlinné látky z kategorie polyfenolů jsou známé pro své antioxidační účinky a mnohé z nich mají i výrazné účinky epigenetické. Některé se ale také vyznačují i výrazným pozitivním vlivem na střevní mikroflóru:

Granátové jablko – obsahuje kyselinu ellagovou, které podporuje zejména množení rodu Bacteroides.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy svůj prospěšný vliv na mikrobiom kombinuje se silným epigenetickým a protizánětlivým působením. To se projevuje například výraznými pozitivními účinky při zánětlivých střevních onemocněních, ale i při diabetu, hubnutí atd.

Kvercetin – tento polyfenol najdeme v řadě druhů ovoce. Z hlediska vlivu na mikrobiom je mimořádně účinný. Využívá se na podporu hubnutí, ale má i silné protizánětlivé účinky.

Resveratrol obsažený ve slupkách hroznového vína podporuje růst několika kmenů „přátelských“ bakterií (zejména Lactobacillus a Bifidobacterium), potlačuje některé nežádoucí (například Enterococcus) a snižuje negativní dopad stravy s vysokým podílem tuku na střevní mikrobiom.

EGCG – epigalokatechin galát obsažený zejména v zeleném čaji podporuje druhovou rozmarnitost střevního mikrobiomu i růst některých prospěšných kmenů (například Bacteroides). To se projevuje například podporou hubnutí, ale i protizánětlivými účinky.

7. Prospěšné houby

Tzv. medicinální houby se často využívají jako prostředky na podporu imunity a jedním z důvodů jejich účinnosti je i pozitivní vliv na střevní mikrobiom. Vděčí za to například obsahu beta-glukanů, alfa-glukanů, polyfenolů a dalších látek. Mezi velmi účinné houby patří například reishi, chaga, hlíva ústřičná či Hericium erinaceus.

8. Sázka na čekanku

Kořen čekanky se využívá zejména pražený k výrobě kávovinových nápojů, jeho vliv na střevní mikrobiom je ale zejména díky obsahu inulinu a dalších typů rozpustné vlákniny mimořádný. Podporuje druhovou rozmanitost mikrobiomu a růst některých prospěšných druhů, působí protizánětlivě, zlepšuje trávení, zmírňuje zácpu a díky podpoře tvorby hormonů sytosti pomáhá i zhubnout.

9. Posvátná boswelie

Boswelia serrata neboli kadidlovník pilovitý také podporuje druhovou rozmanitost a také potlačuje růst řady škodlivých bakterií, včetně například salmonely. Velice účinná je při zánětlivých střevních onemocněních, ale i při diabetu.

10. Butyrát i jako doplněk stravy

Jak už jsme uvedli, butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je produkována některými kmeny střevních bakterií. Zvláště v případě, že je střevní mikrobiom v nerovnováze, ale může být výhodné jej užívat i ve formě doplňku stravy.

Butyrát slouží jako zdroj energie pro buňky, a zvláště to platí pro buňky nervové, na které má rovněž ochranný účinek. Díky tomu pozitivně působí v prevenci a léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, má pozitivní vliv na paměť, pomáhá zmírnit následky mozkové mrtvice, ale prospěšný je také při autismu. Kromě toho podporuje imunitu, pomáhá hubnout, působí příznivě při diabetu i zánětlivých střevních onemocněních. Posiluje také bariérovou funkci střeva, což se může zpětně pozitivně projevit i na stavu střevního mikrobiomu.

11. Pozor na potravní aditiva

Poměrně rozsáhlý negativní vliv na střevní mikrobiom má celá řada potravních aditiv. Platí to například pro některé emulgátory, které se hojně vyskytují zejména v nízkotučných potravinách či umělá sladidla (aspartam, sukralóza či sacharin).

12. S antibiotiky opatrně

Antibiotika, zvláště ta širokospektrální, jsou obvykle považována za vraha střevního mikrobiomu, neplatí to ale stoprocentně. Negativní vliv širokospektrálních antibiotik je nejvýraznější v dětství, zvláště pak v prvních třech letech života. Pokud v této době dítě tyto léky užívá, jeho mikrobiom to negativně zásadním, a navíc nezvratným způsobem. I v dospělosti má pak složení mikrobiomu odlišné, než jak by se vyvinulo bez užívání širokospektrálních antibiotik, což se může projevit třeba sklonem k obezitě či problémy s imunitou. Naopak u dospělých většinou změní antibiotika složení střevní mikroflóry pouze dočasně a postupně se vše vrátí do původního stavu.

Více o nemoci zde »

Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Boswelie »

Kurkumin »

Rozmarýn »

Butyrát »

Bromelain »

Genistein »

Vitamin D3 »

Zinek »

Selen »

Bromelain »

OPC »

Více zde »

Vhodné živiny a byliny

Šafrán »

Butyrát »

Rhodiola »

Ginkgo biloba »

Tryptofan »

Omega-3 »

Boswellie »

Granátové jablko »

Hořčík »

Suma

Růže

Více zde »

Vhodné bylina a živiny

Zázvor »

Kurkumin »

Boswellie »

EGCG »

Boswelie »

Butyrát »

Ginkgo biloba »

Vitamin D3 »

Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Resveratrol »

Boswelie »

Kurkumin »

Zázvor »

Šišák bajkalský »

Rozmarýn »

EGCG »

V rámci nápravy je třeba se zaměřit nejen na průběh epigenetických reakcí, ale i na stav střevního mikrobiomu a zmírnění zánětlivých procesů.

Více zde: https://www.epivyziva.cz/kloubni-onemocneni-z-pohledu-epigenetiky/

Vhodné byliny a živiny

Boswelie (https://www.epivyziva.cz/kadidlovnik-pilovity-boswelie-boswellia-serrata/ )

Kurkumin (https://www.epivyziva.cz/kurkumin/ )

Čekanka (vliv na střevní mikrobiom) (https://www.epivyziva.cz/cekanka-obecna/ )

Genistein (hlavně pro ženy v menopauze) (https://www.epivyziva.cz/genistein/ )

Šišák bajkalský (https://www.epivyziva.cz/sisak-bajkalsky/ )

Butyrát (https://www.epivyziva.cz/butyrat/ )

Resveratrol (https://www.epivyziva.cz/resveratrol/)

Kozinec blanitý (https://www.epivyziva.cz/kozinec-blanity-astralagus/ ) Gurmar (https://www.epivyziva.cz/gurmar-gymnema-lesni-gymnema-sylvestre/)

Zánět je důležitý mechanismus, který umožňuje tělu rychle reagovat na poškození jakékoliv tkáně v těle. Když se řízneme to prstu, okolí rány v průběhu několika hodin mírně zčervená, lehce oteče, a když na něj zatlačíme, zabolí. A to přesto, že se nám do rány nedostala žádná infekce. Důvodem je zánět, který umožňuje správný průběh hojivých procesů.

To samé nastane, pokud k poranění dojde uvnitř těla – třeba když si zlomíme ruku nebo vymkneme kotník. To, že výron daleko víc bolí až druhý den, má svou příčinu právě v zánětlivých procesech. Zatímco bezprostředně po úrazu bolí pouze poškozené vazy či kloubní pouzdro, druhý den už se k tomu přidá i intenzivní zánět postihující i tkáně v okolí.

Zánět, který souvisí s infekcí, je také stejného původu – viry či bakterie poškodí například buňky sliznice uvnitř krku a v reakci na to se právě v krku rozběhne bolestivý zánět.

Akutní zánět prospívá, chronický škodí

Akutní zánět vzniklý na základě poranění či infekce sice bolí, ale jinak jde o proces jednoznačně pozitivní. U infekcí umožňuje imunitnímu systému s jejími původci efektivně bojovat, u poranění se pak podílí třeba na odstranění poškozené tkáně, aby ji bylo možné nahradit tkání novou. Problém ovšem nastává v případě zánětů chronických, které způsobují trvalé poškození tkání.

Důvěrně tento problém znají sportovci. Pokud to například přeženou s tréninkem nebo mají v těle dysbalance, které vedou k přetěžování určitých svalových partií, dochází ke vzniku drobných mikroskopických poranění jak v samotném svalu, tak ve struktuře příslušné šlachy a jejího úponu. Ve srovnání třeba s výronem to bolí poměrně málo (jde o poškození řádově nižšího rozsahu), takže sportovec často pokračuje v tréninku. Zánět nejenže nemizí, ale protože ke stávajícím, nezhojeným poškozením přibývají další, jeho intenzita se naopak zvyšuje a dochází také ke změnám vnitřní struktury šlachy. Časem zánět přeroste do chronické formy, která je obtížně léčitelná a často vede k dlouhé nucené pauze. A v krajních případech může dokonce dojít třeba k přetržení šlachy.

Chronický zánět ovšem může vzniknout prakticky na jakémkoliv místě v těle. V některých případech jde o komplikaci, následek nějaké nemoci, jindy ale o jednu z jejích prapůvodních příčin. Právě zánět tak stojí na počátku aterosklerózy, stejně jako třeba některých typů rakoviny (typicky například nádorů střev) nebo diabetu. A u řady jiných průběh minimálně zhoršuje. Typickou ukázkou je například artróza. Při tomto degenerativním kloubním onemocnění sice nejprve dochází k poškozování chrupavky, následkem těchto procesů ale vzniká zánět, který postupně sílí a následně sám poškozuje další kloubní struktury. Potlačení zánětlivých procesů v těle je tedy věc, která se příznivě projeví na zdraví prakticky celého těla.

Zánět z pohledu epigenetiky

Vlastní vznik zánětu je velice složitý proces. Probíhá na buněčné úrovni a provází jej aktivace či naopak utlumení aktivity celé řady genů. To se děje prostřednictvím biochemických reakcí, které nazýváme epigenetické.

Epigenetické podstaty je například aktivace imunitních buněk, které se pak nejen přichycují k poškozené tkáni, ale zároveň přitom samy produkují řadu zánět podporujících látek.

Důležitou roli hrají i tzv. cytokiny. Jde o bílkoviny, jejichž produkce je na jednu stranu ovlivněna epigenetickými faktory (například životním stylem), na druhou stranu ale mají samy výrazné epigenetické účinky, protože ovlivňují aktivitu řady dalších genů a podílejí se na tzv. buněčné signalizaci, což je proces přenosu informací mezi buňkami i uvnitř buněk samotných. Mezi prozánětlivé cytokiny patří například některé interleukiny (IL) nebo faktor TNF-alfa.

Velmi důležitý je také enzym cyklooxygenáza 2 (COX-2). Je totiž nezbytný pro tvorbu látek jménem prostaglandiny, které jsou klíčové nejen pro samotný průběh zánětu, ale podílejí se i na vzniku horečky – konkrétně prostaglandin E2 totiž ovlivňuje i buňky v hypotalamu, který je zodpovědný za termoregulaci.

Základ je úprava jídelníčku

Při boji se zánětem je tedy důležité se zaměřit na snížení aktivity prozánětlivých genů, a naopak na podporu těch protizánětlivých. Zásadní je zejména omezení produkce prozánětlivých cytokinů a enzymu COX-2. Nejúčinnější cestou je především úprava stravy.

Jedním z faktorů, které zánět podporují nejvíce, je strava s vysokým podílem sacharidů, zvláště pak „rychlých“ cukrů s vysokým glykemickým indexem. Studií, které to potvrdily, je celá řada, a ke zvýšení úrovně zánětu při nich obvykle stačilo přidat do stravy poměrně malé množství cukrů – zkoumaní dobrovolníci měli za úkol například ke svému obvyklému jídelníčku přidat navíc plechovku slazené limonády, 50 g bílého chleba, či 50 g fruktózy. Tyto malé změny vedly například ke zvýšení hladiny CRP-proteinu, což ukazuje na průběh zánětlivých procesů, zvýšení hladiny LDL-cholesterolu či produkci zánětlivého faktoru NF-kB. A platí to pochopitelně i obráceně – není nutné sacharidy ze stravy vyřazovat úplně, pozitivní efekt přinese i poměrně mírné omezení jejich konzumace.

Více omega-3, méně omega-6

Kromě omezení konzumace sacharidů je vhodné rovněž zařadit co nejvíce potravin s protizánětlivými účinky. Mezi ně patří zejména ovoce a zelenina, olivový olej, řada bylin, koření, a také omega-3 nenasycené mastné kyseliny. U omega-3 je přitom důležitý nejen dostatečný příjem v absolutních hodnotách, ale i jejich poměr vůči omega-6 nenasyceným mastným kyselinám. Ty jsou sice pro zdraví nezbytné, podporují ale průběh zánětlivých procesů, takže je nutné, aby jejich poměr vůči protizánětlivým omega-3 byl co nejnižší. Za optimum se považuje 3 : 1, maximálně 4 : 1, běžná západní strava jich však obsahuje několikanásobně více. Problematická je zde i nadměrná konzumace rostlinných olejů, které jsou sice bez cholesterolu, ale velká část z nich obsahuje jen málo omega-3, a naopak hodně omega-6 nenasycených mastných kyselin.

Obezita je celotělový zánět

Dalším důležitým opatřením je udržování optimální hmotnosti. Mírná nadváha nevadí, pokud se však v těle vyskytuje větší množství tukové tkáně, pronikají do ní imunitní buňky, které jsou následně aktivovány, což vede k rozvoji zánětlivých procesů. Obezita tak v podstatě představuje mírný celotělový zánět, který se vedle odlišných metylačních vzorců spolupodílí na zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Protizánětlivě působí i pravidelný ohyb.

Léky, nebo doplňky stravy?

Na potlačení zánětu a bolesti se často používají léky z kategorie nesteroidních antirevmatik (NSAID), například aspirin či ibuprofen. Principem jejich účinku je přitom právě potlačení produkce COX-2.

Nesteroidní antirevmatika bohužel potlačují nejen tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i podobné látky jménem COX-1. I tento enzym se účastní tvorby prostaglandinů, jde ovšem o prostaglandiny, které hrají důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Pokud jich není dostatek, nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení. Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Ačkoliv již existují léky, které potlačí pouze produkci COX-2, ale nikoliv COX-1, je dobré vědět, že podobných účinků lze dosáhnout i přírodní cestou, tj. kombinací změny životního stylu s doplňováním  živin a bylin, které působí na tzv. epigenetickém principu – potlačí aktivitu genů, podle nichž v těle vzniká enzym COX-2, ale produkci COX-1 ponechají beze změny, anebo ji dokonce podpoří. Díky tomu působí jak výrazně protizánětlivě, tak i protibolestivě. Jejich účinek sice není tak okamžitý jako třeba po polknutí růžové pilulky, zato jsou ale efektivní cestou nejen k potlačení chronických zánětů, ale i dlouhodobých chronických bolestí. Výzkumy totiž potvrdily, že v DNA osob, které trpí chronickou bolestí, dochází k řadě změn epigenetického charakteru.

Doplňky stravy pro zmírnění zánětu

Boswelie – velice efektivně tlumí produkci COX-2 i zánětlivých cytokinů. Je účinná nejen při boji se záněty, ale i při potírání chronických bolestí.

Zázvor – užívání 500 mg zázvorového extraktu 2x denně při bolestech kloubů způsobených artrózou se ukázalo být stejně efektivní jako užívání 400 mg ibuprofenu 3x denně. Účinný je dokonce i při migrénách.

Rozmarýn – velice účinná protizánětlivá bylina je zvláště efektivní při zmírňování zánětů a bolestivosti kloubů.

EGCG – silný protizánětlivý účinek má i extrakt ze zeleného čaje bohatý na epigalokatechin galát.

Kurkumin – je jedna z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí a díky tomu je účinný i proti řadě typů chronických bolestí.

Omega-3 – pokud je kromě potravin s jejich obsahem užíváme též jako doplněk stravy, pomůže to zlepšit jejich vzájemný poměr s omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami.

Šišák bajkalský – má rovněž výrazné protizánětlivé i protibolestivé účinky.

Většina lidí, kteří se rozhodnou pro pravidelnou pohybovou aktivitu, tak činí kvůli nadváze. Jenže pohyb je zásadně důležitý pro všechny bez ohledu na tělesnou hmotnost či věk. Jde totiž o velmi výrazný epigenetický faktor, který efektivně reguluje aktivitu řady důležitých genů naší DNA.

Proč je pohyb nezbytný?

• Pravidelná fyzická zátěž ovlivňuje geny pro produkci zánětlivých cytokinů. Tím pomáhá snížit intenzitu chronických zánětlivých procesů v těle, což je důležité v prevenci i léčbě řady chorob, včetně mnohých druhů rakoviny a srdečně-cévních chorob.
• Pohyb pomáhá zpomalit stárnutí. Snižuje celkovou míru metylace genů, která jinak s věkem přirozeně roste, a zvyšuje koncentraci nekódujících RNA v telomerech, což jsou koncové části chromozomů, které se s věkem zkracují. Tato nekódující RNA stabilitu telomerů zvyšuje, a tím pomáhá zpomalit procesy stárnutí.
• Poměrně rozsáhlý je pozitivní vliv pohybu na mentální výkonnost, a to jak v mladším věku, tak zejména u seniorů.
• Pravidelný pohyb také poměrně výrazně podporuje imunitní funkce.
• Skoro každý, kdo se rozhodne „zvednout z gauče“ a začít sportovat, se však velmi brzy začne potýkat nejen s úbytkem motivace, ale také s bolestí. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé typy bolesti blíže.

Bolest svalů

Bolest svalů první a druhý den po zátěži zná důvěrně každý sportovec. Většina lidí se domnívá, že její příčinou je kyselina mléčná neboli laktát, která se ve svalech nahromadila. To je ale velký omyl. Kyselina mléčná je produkt „nedokonalého“ spalování glukózy. Začíná vznikat v okamžiku, kdy tělo nemá při intenzivní zátěži dostatek kyslíku, a protože je v ní uloženo ještě nemalé množství energie, tělo ji po zátěži dále využívá. Hodinu po skončení pohybové aktivity je tedy hladina kyseliny mléčné v těle již velice nízká. Důvod bolesti je tedy úplně jiný.

Při intenzivní zátěži totiž vznikají ve svalových vláknech mikroskopická poranění a v jejich důsledku se rozbíhají zánětlivé procesy, které jsou součástí hojení, a podle některých zjištění dokonce hrají i přímou roli v adaptaci svalů na zátěž – látky jménem cytokiny, které se účastní zánětlivých procesů, totiž zároveň ovlivňují i metabolismus bílkovin. Pozvolný nárůst intenzity zánětlivých procesů je mimochodem důvod, proč svaly nejvíce bolí nikoliv hned po zátěži, ale až druhý a třetí den.

Dobrou zprávou je, že když vydržíte, bude se bolest vyskytovat mnohem méně často, protože vlivem adaptace na pravidelnou zátěž dojde ke zvýšení odolnosti svalových vláken a celková úroveň zánětů v těle bude nižší. Problém zánětů ve svalech ovšem není jen to, že bolí, ale zároveň klesá i jejich síla a celková schopnost vykonávat práci. Boj se zánětem je tedy důležitou součástí regenerace, protože čím dříve pomine, tím dříve můžeme podstoupit další intenzivní zátěž.

Jak omezit zánět?

Důležitým prostředkem, který nám pomůže zánět snížit, je úprava stravy. Vhodné je omezit potraviny, které úroveň zánětu zvyšují (zejména jednoduché cukry), a zvýšit konzumaci těch protizánětlivých, jako je zelenina, rybí tuk (je bohatý na protizánětlivě působící omega-3 nenasycené mastné kyseliny), olivový olej, řada druhů koření atd.

Velmi efektivní může být užívání doplňků s protizánětlivými účinky, které fungují epigenetickou cestou. Užitečné jsou zejména ty, které kromě tvorby cytokinů regulují i produkci enzymu COX-2, který hraje při vzniku zánětu zásadní roli. Jde například o kurkumin, kvercetin, zázvor (shogaol), granátové jablko, EGCG a další. Všechny tyto látky kromě toho zlepšují adaptační odpověď těla na zátěž, která se projevuje růstem výkonnosti.

Vyplatí se také konzumace antioxidantů, protože volné kyslíkové radikály se výrazně podílejí na vzniku zánětlivé odpovědi. Stimulují totiž tvorbu tzv. transkripčního faktoru NF-kB, který následně ovlivňuje aktivitu genů zodpovědných za zánětlivé reakce. Velmi efektivně dokáže s kyslíkovými radikály bojovat antioxidační enzym superoxid dismutáza (SOD). Ten je produkován v našem těle, poměrně vysoké množství ho ale obsahují i tzv. zelené potraviny, zvláště pak mladý ječmen a mladá pšenice. Vyplatí se ale i užívání daleko „obyčejnějších“ antioxidantů, jako je vitamin C, vitamin E, či antokyany z bobulového ovoce. Ty prokazatelně zmírňují zánět a urychlují regeneraci.

Bolesti kloubů a šlach

V případě bolesti kloubů je třeba rozlišit, co je jejich příčinou. Zvláště u osob ve vyšším věku to často bývá artróza, což je degenerativní onemocnění kloubů, které v první fázi způsobuje úbytek chrupavky a později poškozuje i další kloubní struktury. V případě artrózy je pohyb velice důležitý, protože chrupavka nemá vlastní cévní zásobení a její pravidelné stlačování při cyklickém pohybu podporuje pronikání živin a odvod metabolických zplodin. Je ale potřeba volit takové formy pohybu, které nepodporují další poškozování kloubu.

Artróza je ovšem provázena i řadou epigenetických změn, a proto dobře reaguje na doplňky stravy s epigenetickými účinky. Pozitivní efekt je prokázán například u boswelie, kurkuminu či genisteinu.

To, co se tváří jako bolest kloubu, ovšem často bývá ve skutečnosti bolestí šlach a svalových úponů. I zde se velice často vyskytuje zánět, bohužel však často jde o zánět chronický, vzniklý přetížením příslušné části těla. I zde tedy mohou výrazně pomoci epigeneticky působící doplňky stravy s protizánětlivými účinky (kurkumin, boswelie, zázvor, rozmarýn a další), zároveň je však nutné odstranit příčinu přetížení. Ta se často skrývá v nesprávné technice provedení pohybu, nedostatečně fungující stabilizaci těla, svalové či jiné dysbalanci. Pro skutečnou nápravu potíží je proto vhodná spolupráce se zkušeným fyzioterapeutem.

Růžová pilulka? Raději ne!

Samostatnou kapitolou je užívání léků zmírňujících zánět a bolest, jako je ibuprofen (Ibalgin), Aspirin a další léky spadající do kategorie nesteroidních antirevmatik. Ty sice efektivně potlačují tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i totéž dělají i s další podobnou látkou COX-1, která hraje důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Při nedostatku COX-1 nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení.

Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin, ten má naopak v malých dávkách vliv pozitivní). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Potlačování produkce COX-2 je zcela namístě, a to nejen z hlediska zánětu. U starších osob je například prokázáno, že pokud se inhibitory cyklooxygenázy užívají spolu s posilováním, dochází k většímu nárůstu svalové síly. Měli bychom však přitom využívat spíše přírodních prostředků, které produkci COX-1 nejen nenarušují, ale dokonce podporují (rozmarýn, kurkumin a další).

Pohyb je jeden z nejvýraznějších pozitivních epigenetických činitelů. Pokud se mu věnujeme pravidelně, dochází v oblasti našich genů k celé řadě změn, které vedou nejen ke zlepšení sportovní výkonnosti či hubnutí, ale také k řadě dalších pozitivních změn.

Důvody, proč je dobré se hýbat

1. Zpomalení stárnutí

Pohyb zaprvé pomáhá snížit celkovou míru metylace genů. Jde o jednu z epigenetických reakcí, které snižují aktivitu jednotlivých genů – při vysoké míře metylace dochází dokonce k jejich úplnému vypnutí. Platí přitom, že právě při procesu stárnutí se metylace genů postupně narůstá, a pohyb tedy působí proti tomuto procesu.

Pravidelný pohyb také zvyšuje koncentraci tzv. nekódujících RNA v telomerech, což jsou koncové části chromozomů, které se s věkem zkracují. Tato nekódující RNA přitom zvyšuje právě stabilitu telomerů, a tím pomáhá zpomalit procesy stárnutí.

2. Zlepšení mentální výkonnost

Poměrně rozsáhlý je pozitivní vliv pravidelného pohybu na mentální výkonnost, a to jak v mladším věku, tak zejména u seniorů – u nich je průměrný rozdíl v duševní kondici mezi aktivními a neaktivními jedinci opravdu značný a příčinou jsou právě epigenetické procesy související s pohybem. Ten například v mozku zvyšuje produkci růstového neurotropního faktoru BDNF, který je nezbytný pro množení, diferenciaci a ochranu nervových buněk.

Pohyb, zvláště ten aerobní, má přitom na kognitivní funkce přímý a okamžitý účinek. Pouhá jediná půlhodinka pohybové aktivity dokázala v rámci jedné studie zlepšit neuroplasticitu mozku (tj. podpořit tvorbu nových mozkových spojení). Nejvýraznější účinky byly přitom pozorovány v oblasti motorických dovedností, což by samozřejmě nebylo až tak překvapivé, ale také v oblasti paměti. V jiném výzkumu byly znatelné změny v oblasti neuroplasticity pozorovány již po 15 minutách pohybu!

V další studii pak dobrovolníci absolvovali 20 minut svižné chůze na cca 60 % své maximální tepové frekvence. Když byly poté podrobeni inteligenčním testům a testům pozornosti, dosahovali v nich mnohem lepších výsledků, než když se před nimi věnovali odpočinku.

3. Podpora hubnutí a udržení hmotnosti

Často se můžeme setkat s názorem, že pohyb není při hubnutí až tak důležitý, protože množství kalorií, které při něm můžeme „spálit“, je ve srovnání s dietními úpravami nízké. Jenže úprava energetické bilance není jediný důvod, proč se pohybu věnovat. Pravidelné sportování totiž aktivuje řadu genů, které nám s hubnutím mohou výrazně pomoci.

Pravidelná aerobní aktivita (tj. vytrvalostní zátěž mírné až střední intenzity) například výrazně zlepšuje ochotu těla využívat jako palivo tuky. Kromě toho také epigenetickou cestou zlepšuje produkci enzymu AMPK, který podporuje vstřebávání glukózy z krevního řečiště a její využití uvnitř svalových buněk. Výsledkem je snazší udržení vyrovnané hladiny krevní glukózy, což je důležité nejen v prevenci a léčbě cukrovky, ale i při hubnutí.

Vytrvalostní i rychlostně silové aktivity navíc pozitivně ovlivňují vylučování řady hormonů, které procesy hubnutí a přibývání na váze ovlivňují poměrně zásadním způsobem.

4. Prevence a podpora léčby nemocí

Kromě již zmíněné podpory produkce AMPK, která je důležitá při prevenci a léčbě diabetu, má pravidelný pohyb pozitivní vliv i na celou řadu dalších procesů, které ovlivňují naše zdraví. Reguluje například aktivitu genů řídících produkci zánětlivých cytokinů. Tím pomáhá snížit intenzitu chronických zánětlivých procesů v těle, což je důležité v prevenci i léčbě řady chorob, včetně například rakoviny a srdečně cévních chorob. Podstatný je i jeho vliv na snížení celkové míry metylace, protože právě nadměrná metylace se podílí na vzniku celé řady onemocnění.

Proč začít zvolna?

Nemálo lidí se začíná hýbat v rámci novoročních předsevzetí. Často jde přitom o osoby, které řadu let nesportovaly, a nezřídka trpí nadváhou, nebo dokonce obezitou. Do nového životního stylu se vrhají s nadšením, což mívá za následek, že to jednoduše přeženou.

Příliš ambiciózní začátek způsobí v první řadě to, že je začnou bolet svaly. Samotná bolest ovšem není až takový problém jako to, co je její příčinou. Způsobují ji mikroskopická poranění svalových vláken, v jejichž důsledku vzniká zánět. Pokud je ale člověk například obézní a špatně se stravuje, probíhá v jeho těle již tak poměrně intenzivní chronický zánět. Nyní se tedy úroveň zánětlivých procesů ještě zvyšuje, což například přetěžuje imunitu.

Ještě větším problémem ovšem může být zvýšené riziko zranění. Všechny systémy našeho těla totiž potřebují určitý čas na to, aby se zátěži přizpůsobily. V reakci na pravidelnou pohybovou aktivitu tak například nejen sílí svaly a zvyšuje se výkonnost dýchacího či srdečně cévního systému, ale zpevňují se i šlachy, vazy a klouby. Pokud jim ovšem na tyto procesy nedopřejeme dostatek času a budeme je od počátku nadměrně zatěžovat (zvlášť v kombinaci s nadváhou), dříve či později nás překvapí nějaké zranění.

Do třetice také platí, že fyzická zátěž, na kterou tělo není adaptováno, pro něj představuje stres. Pokud se tedy člověk, který doposud nesportoval, vrhne naplno do tréninku, zvyšuje se v jeho těle produkce stresových hormonů, které mají negativní epigenetické účinky – komplikují například hubnutí a zvyšují riziko vzniku řady civilizačních nemocí.

Pár důležitých zásad

Pokud tedy s pohybem začínáte, je potřeba začít zvolna jak z pohledu doby, tak i intenzity zátěže a jen velmi pomalu ji navyšovat. Zde je pár užitečných zásad:

• Zpočátku kombinujte posilovací cviky zaměřené na stabilizaci trupu a kloubů s vytrvalostní zátěží, která ovšem musí být spíše mírné, maximálně střední intenzity. Pro začátečníky, zvláště ty s nadváhou, proto není vhodné začít například běhat. Lepší volba je rychlá chůze, cyklistika nebo plavání. Ideální je tyto aktivity střídat, abychom zabránili přetížení namáhaných svalových skupin a šlach.
• Pokud se toužíte věnovat dnes tolik populárnímu běhu, nejprve získejte základní vytrvalost výše uvedenými aktivitami a k běhu přejděte teprve, až ho budete schopni udýchat (vhodná intenzita zátěže pro začátečníky je ta, při které zvládnete plynule mluvit). Pokud vás ale běh neláká a chcete zůstat například u svižné chůze, není to problém.
• Věnujte se pohybu co nejčastěji. Čtyřikrát týdně půl hodiny vám přinese mnohem větší zdravotní i tréninkový efekt než hodina dvakrát týdně.
• Dobu zátěže postupně navyšujte. Začít můžete třeba na třech dvacetiminutových trénincích v pracovním týdnu a jenom čtyřicetiminutovém o víkendu. Každý týden pak přidejte ke dvěma z těchto tréninků dalších pět minut.
• Minimálně tři měsíce nenavyšujte intenzitu. S tím, jak poroste vaše kondice, pochopitelně můžete (a také byste měli) začít zrychlovat, stále by však mělo jít o intenzitu, při které jste schopni souvisle konverzovat.
• Pokud jste zdraví, můžete po třech měsících zařadit jeden intenzivnější trénink.
• Před každou pohybovou aktivitou byste se měli rozcvičit, po ní pak protáhnout namáhané svaly.

Užitečné doplňky stravy

Velkým pomocníkem pro všechny, kdo se věnují pravidelnému pohybu, mohou být epigeneticky působící doplňky stravy. Které se vyplatí vyzkoušet?

Pro rozvoj vytrvalosti – vytrvalostní výkonnost a schopnost těla spalovat při zátěži tuk podpoří například EGCG, Coleus forskohlii, astaxantin nebo omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Pro začátečníky je velice vhodný i kvercetin, který urychluje adaptační procesy na zátěž.

Pro rozvoj síly – velmi efektivní jsou granátové jablko a Coleus forskohlii, které podporují produkci vlastního testosteronu. Efekt pravidelného posilování zlepší i astaxantin.

Na bolavé svaly – příčinou bolesti svalů je zánět, a proto jsou v tomto případě jsou vhodné živiny a byliny s protizánětlivými účinky, například kurkumin, zázvor, EGCG nebo resveratrol.

Před tréninkem – cca půl hodiny před zátěží je vhodné užívat doplňky stravy, které zlepší prokrvení pracujících svalů. V tomto směru skvěle funguje granátové jablko, kurkumin nebo zázvor.

Na bolavé šlachy a klouby – zánět a bolest kloubů a šlach skvěle tlumí boswelie či rozmarýn. Pokud ale bolest vznikla v důsledku zátěže, je třeba přerušit trénink do odeznění potíží, případně po tuto dobu zařadit jinou aktivitu, která příslušnou oblast nenamáhá (například plavání namísto běhu).

Podpora hubnutí – vyzkoušejte například EGCG, kvercetin, Coleus forskohlii nebo kurkumin.