Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, jehož poznatky narůstají raketovým tempem – zatímco v roce 1958 byly publikovány pouhé 3 odborné články týkající se epigenetiky, v roce 2024 to bylo už 14 938 článků. S počtem studií logicky roste i šíře témat, kterými se zabývají. A mezi ty z mého pohledu nejzajímavější patří studie o souvislostech epigenetiky a alternativní medicíny.

Ukazují totiž, že tvrzení o šarlatánech a bláznech, kteří jim slepě věří, jsou minimálně v některých případech úplně mimo. Za skutečností, že spoustě lidí pomáhají, totiž zdaleka nestojí jen kombinace náhody a placebo efektu, ale změny, které minimálně některé z těchto metod způsobují hluboko na buněčné úrovni. Účinnost některých z nich je totiž natolik velká, že dokáže měnit i aktivitu některých genů v naší DNA.

Pojďme se teď proto podívat na prokázané pozitivní účinky některých tradičních léčebných systémů.

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TČM) je velice starý léčebný systém. Dle archeologických nálezů byly některé z jejích metod využívány již ve 14. stolení př. n. l., ve 3. století př. n. l. byl pak zformulován jeden z jejích základních textů, kánon Chuang-ti nej-ťing. Z pohledu epigenetiky přitom patří mezi vědecky nejlépe prozkoumané léčebné systémy.

Většina lidí si v souvislosti s TČM představí doplňky stravy a akupunkturní jehličky, ve skutečnosti jde ale o systém, který klade velký důraz na harmonizaci všech oblastí života – výživy, spánku, pohybu… A dokonce i oblasti našich emocí.

A přesně to vlastně říká i epigenetika. O tom, jestli budou naše geny pracovat v náš prospěch, nebo naopak proti nám, totiž možná ještě více než samotná dědičnost rozhoduje spousta malých, každodenních rozhodnutí právě z oblasti životního stylu, a to včetně míry stresu a negativních emocí.

Existuje ale i celá řada odborných studií, které se zaměřuje přímo na epigenetické účinky některých léčebných postupů v rámci TČM.

Síla čínských bylin

Hodně pozornosti vědců se upírá zejména na epigenetické působení bylin a jiných přírodních látek využívaných v TČM. A vypadá to, že velká část z nich působí mj. i epigenetickou cestou. Když se například vědci v rámci jedné studie pustili do zkoumání dvou stovek tradičních bylinných formulí, zjistili epigenetické působení u 99 % z nich!

Ostatně i řada epigeneticky působících živin a bylin, které najdete na těchto stránkách v sekci O výživě je v rámci TČM hojně využívána, doporučuji proto kliknout na jednotlivé odkazy, pod nimiž kromě spousty dalších informací najdete i odkazy na konkrétní vědecké výzkumy.

Jeden z nejsilnějších epigeneticky působících prostředků tradiční čínské medicíny je kurkuma, konkrétně v ní obsažené barvivo kurkumin ». Efektivně reguluje všechny typy epigenetických reakcí, působí silně protizánětlivě a protinádorově, pomáhá diabetikům, lidem s kardiovaskulárními či autoimunitními onemocněními, sportovcům i těm, kteří potřebují zhubnout.

Kozinec blanitý neboli astragalus » patří mezi nejoblíbenější byliny TČM – nachází se více než ve svou stovkách tradičních léků tohoto systému. Jde o silný adaptogen a imunostimulant s pozitivními účinky na mozek, srdce a cévy, játra a ledviny, a dokonce dokáže efektivně zpomalovat stárnutí. Některé z jeho účinných látek (zejména astragalosidy) přitom mají prokázané epigenetické účinky.

To samé platí pro další silný adaptogen – rhodiolu, která vyniká například svými účinky na fyzickou i mentální výkonnost či antidepresivním působením.

Oblíbenou epigeneticky působící bylinou využívanou v rámci TČM je i šišák bajkalský, jehož účinné látky navíc ochotně pronikají přes hematoencefalickou bariéru, a mohou tak působit přímo na mozkovou tkáň. Proto je mj. velmi účinný i při úzkostech a jiných psychických potížích.

TČM od svých počátků využívá kotvičník zemní », oblíbené bylinné afrodiziakum s pozitivními účinky na močový systém. I část jeho účinků je přitom zprostředkována jeho epigenetickým působením.

Pozitivním vlivem na mozek, srdce a cévy, ale i třeba na PMS nebo astma má i ginkgo biloba ». Tento strom byl přitom v Číně pěstován a kultivován již před více než tisíci lety.

Prokázáno bylo i epigenetické působení mnoha směsí, které TČM využívá. Například směs Xiao Chia Hu Tang, zvyšuje acetylaci histonů v hipokampu a zvyšuje aktivitu genu pro tvorbu nervového růstového faktoru BDNF, což pravděpodobně stojí i za jejími antidepresivními účinky.

Akupunktura

Při akupunktuře se aplikují jehličky do přesně stanovených bodů. Tyto body lze ale stimulovat i jinými podněty, například tlakem (akupresura) nebo elektrickými impulzy (elektroakupunktura). Podle TČM pomáhá stimulace těchto bodů obnovit optimální proudění životní energie čchi v jednotlivých drahách neboli meridiánech.

Existenci energie čchi ani meridiánů se zatím prokázat nepodařilo, zato ale existuje celá řada studií prokazující epigenetické změny vzniklé v důsledku aplikace akupunktury a příbuzných metod – například jde o změny v oblasti metylace genů.

Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků (PCOS) došlo už po jediné aplikaci elektroakupunktury ke změně aktivity 2 369 genů, přičemž u 80 z nich došlo k úplnému převrácení aktivity (tj. zapnutí zcela vypnutých, a naopak vypnutí chybně zapnutých genů). To se projevilo například pozitivními změnami v oblasti metabolismu glukózy. Rozsáhlé pozitivní epigenetické změny v důsledku aplikace akupunktury byly ale potvrzeny třeba i v případě osob trpících syndromem vyhoření.

Ájurvéda

Stejně jako TČM, i indická ájurvéda patří mezi velice staré léčebné systémy – vznikla pravděpodobně zhruba před 3 000 let. I tady platí, že z pohledu epigenetiky jsou nejlépe prozkoumány ájurvédské byliny. Některé z nich jsem popsala už výše, protože je využívá TČM – například kurkumin nebo kotvičník. Za zmínku ale stojí i některé další.
Například jedna z klíčových ájurvédských bylin, ashwagandha », ovlivňuje metylaci genů, modifikaci histonů (např. prostřednictví sirtuinů) i regulaci pomocí nekódujících RNA. Má výrazný zklidňující efekt, pomáhá při řadě psychických potížích nespavosti, ale zároveň coby adaptogen podporuje i vitalitu.

Mezi tradiční ájurvédské byliny patří i gurmar », který vyniká svým antidiabetickým působením – hladinu glukózy v krvi dokáže snižovat podobně efektivně jako některé antidiabetické léky.

Ájurvéda využívá i himalájskou bylinu Coleus forskohlii », která díky podpoře tvorby cAMP pomáhá zlepšit přenos informací uvnitř buněk. Díky tomu může podpořit například zdraví kardiovaskulárního systému, funkci štítné žlázy, plodnost, zdraví pokožky a také hubnutí. 

Očistné procedury

Epigenetické účinky má i Panchakarma – komplexní hloubková očistná procedura využívaná v ájurvédě. Ovlivňuje většinu epigenetických reakcí, konkrétně metylaci genů, acetylaci histonů i regulaci pomocí microRNA.

Jóga, meditace, dechová cvičení

Poměrně rozsáhlé epigenetické účinky mají i různé postupy využívané v rámci jógy, ať už je to samotné cvičení, dechové praktiky nebo meditace.

Například jóga pomáhá nejen snížit hladiny stresových hormonů (zejména kortizolu), ale také zvýšit produkci nervového růstového faktoru BDNF, což je důležité například pro udržení mentální výkonnosti, prevenci neurodegenerativních onemocnění, ale třeba i při depresích či jiných psychických problémech. Její praktikování navíc epigenetickou cestou ovlivňuje i imunitu, zánět, a dokonce působí i protirakovinně.

Řada meditačních technik zase účinně ovlivňuje tvorbu hormonů (např. kortizolu, adrenalinu či „spánkového hormonu“ melatoninu), neurotransmiterů (serotoninu, dopaminu, GABA a dalších) a také BDNF. Zobrazovací metody dokonce ukázaly zvýšenou tvorbu nových nervových buněk v oblastech mozku, které zodpovídají za kognitivní a emoční funkce. U zkušených meditujících pak výzkumy odhalily i rozdílnou aktivitu genů zodpovídajících za imunitu, regulaci buněčného cyklu, a dokonce i za rychlost stárnutí.

Dechová cvičení zase mj. ovlivňují aktivitu genů zodpovědných za vznik a regulaci zánětu.

Evropská fytoterapie

Na našem kontinentu se sice nevyvinul žádný ucelený léčebný systém připomínající TČM nebo ájurvédu, přesto však v historii evropské medicíny existovala celá řada osobností, která kromě medicínských postupů kladla důraz i na životní styl a harmonii těla a duše. Namátkou můžu jmenovat třeba Hippokrata, Galena, Hildegardu z Bingenu, Vinzenze Prießnitze nebo slavného německého kněze a léčitele Sebastiana Kneippa. Ten propagoval filosofii pěti pilířů zdraví, mezi které patřila voda (tj. hydroterapie), rostliny (fytoterapie), pohyb, výživa a duševní rovnováha. Což je všechno opět v dokonalém souladu s poznatky epigenetiky.

Velkou tradici má ale i evropská fytoterapie, přičemž i tady platí, že i řada využívaných bylin má potvrzené epigenetické účinky.

Velkou sílu prokazují zejména ty původem středomořské, které se ale tradičně využívají i u nás. Například rozmarýn » obsahuje hned několik látek s epigenetickým účinkem, například karnosol, kyselinu karnosolovou, kyselinu rozmarýnovou nebo kyselinu ursolovou. I díky nim má velice silné protizánětlivé účinky, efektivně zmírňuje záněty a bolesti kloubů, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, imunitu, srdce a cévy a velmi účinný je i při alergiích a asmatu. Výrazné epigenetické účinky má i šalvěj, oregano, bazalka nebo tymián.

Schopnost regulovat aktivitu genů v naší DNA má i heřmánek, který pomáhá chránit nervové a srdeční buňky, anebo i obyčejná pampeliška – její kořen například i díky tomu dokáže efektivně regulovat hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu u diabetiků, podporuje hubnutí, funkci jater, a dokonce má i výrazné protirakovinné účinky.

Epigenetické účinky mají i některé tradiční součásti evropského jídelníčku, ať už je to třeba česnek nebo kořen čekanky », který se v pražené podobě využívá k přípravě čekankové „kávy“.

Poznej svůj opar

Opary jsou obvykle způsobeny virem s názvem herpes simplex virus neboli HSV. Ten patří mezi tzv. lineární DNA viry a vyskytuje se ve dvou formách:

HSV-1 je běžnější. Vytváří nejčastěji opary v okolí úst a přenáší se kontaktem s nakaženou osobou. Nejrizikovější z hlediska nákazy je v době, kdy má dotyčný vytvořené puchýřky, protože právě v nich čeká na příležitost největší virová nálož. Nakazit se ale můžeme i od člověka, který nemá žádné projevy.

HSV-2 je pohlavně přenosný virus, který primárně infikuje pohlavní orgány. U žen se nejčastěji vytváří na stydkých pyscích, v pochvě, ale i na děložním čípku, u mužů pak na předkožce, ale i v močové trubici, na šourku nebo na stehnech.

Zároveň ale platí, že např. při orálním sexu se může HSV-2 přenést na ústa a naopak HSV-1 na pohlavní orgány.

V populaci jsou herpetické viry velice rozšířené – podle odhadů je HSV-1 infikováno 60-95 % dospělých, virem HSV-2 pak až 60 %. Infekce se nejprve projevuje pálením a svěděním, poté se vytvářejí bolestivé puchýřky. Vyskytnout se ale může i výrazná únava, zvýšená teplota, bolesti svalů, otok lymfatických uzlin a další příznaky.

A pak je tu ještě třetí to party – pásový opar. Ten ovšem na rozdíl od svých obličejových a genitálních kolegů není způsoben virem HSV. Jeho původcem je virus označovaný zkratkou VZV, což znamená „Varicella-zoster virus“ – ano je to dobře známý původce planých neštovic. Na rozdíl od herpetických virů se šíří vzduchem a jím způsobené opary jsou velmi bolestivé.

Schová se a čeká na příležitost

Všechny viry jsou vlastně živými organismy jen z části. Nemohou totiž existovat samostatně, protože ke svému množení potřebují jiné buňky. I herpetické viry proto musí za každou cenu najít buňku, ke které se přichytí a poté vstoupí dovnitř přes její buněčnou stěnu – k tomu využívá látky jménem glykoproteiny, které má na svém povrchu. Následně vpraví svou DNA do jádra napadené buňky a využije její buněčné mechanismy pro své vlastní množení – například si „půjčí“ její RNA pro tvorbu svých bílkovin. Aby zvýšil šanci na své přežití, blokuje navíc tvorbu některých cytokinů, čímž brání imunitnímu systému, aby ho rozpoznal a zničil. Když se zdárně rozmnoží, jeho potomci buňku opustí a vydají se podobně škodit některé z jejích sousedek.

Viry HSV i VZV ovšem oproti jiným virům disponují i velmi užitečnou dovedností, kvůli které téměř není možné z těla zcela eliminovat. Útoku imunitního systému totiž obvykle malá část virů odolá. Ty se pak zapouzdří, přežívají uvnitř těla na nervových buňkách v tzv. latentním stavu a čekají tam na svou příležitost. Jakmile dojde k jakémukoliv oslabení těla, například jinou infekcí, vysokou fyzickou či psychickou zátěží apod., využijí toho a začnou se množit. To se nejprve projeví svěděním a pálením kůže a později tvorbou charakteristických bolestivých puchýřků. Ty se přitom obvykle vytvoří v místech, které je inervováno nervy z ganglionu, na kterém se zapouzdřený virus ukrývá – opary na rtu tak obvykle mívají na svědomí viry přežívající u trojklanného nervu.

Nebezpečnější, než bychom čekali

Nad puchýřkem na rtu leckdo mávne rukou, opary ovšem umí být i pěkně zákeřné, a proto se je vyplatí nepodceňovat. I jejich samotná přítomnost znamená, že je naše tělo z nějakého důvodu oslabené. Nemusíme tedy sice hned zamířit do postele, měli bychom se ale vyhnout vysoké zátěži. Mnohem větší problém ale může nastat v okamžiku, kdy si imunitní systém s původcem oparu neporadí, a virus se dostane tam, kam nemá.

Velice nebezpečná je například infekce očí virem HSV-1, zvláště, pokud se opakuje – ve vyspělých zemích je tento virus dokonce nejčastější příčinou infekční slepoty. HSV-1 navíc může způsobit závažnou virovou encefalitidu (zánět mozku), která může končit i smrtí.

Průnik HSV-1 do mozku ovšem může představovat problém i v případě, že nezpůsobí přímo encefalitidu. Jeho přítomnost v mozkové tkáni totiž dle výzkumů znamená výrazné zvýšení rizika Alzheimerovy choroby ve vyšším věku. Důvodem je pravděpodobně tau protein – tato bílkovina má totiž za úkol chránit mozkové struktury před působením viru, ve vyšším věku ale může vést k rozvoji Alzheimerovy choroby. Vedle beta-amyloidu jde totiž o další bílkovinu vytvářející v mozku charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Dle studií mají také lidé, kteří po objevení oparu užívají antiherpetické léky, nižší riziko Alzheimerovy choroby. Riziko ale může zvýšit i pásový opar – ukazuje se, že lidé, kteří byli proti VZV očkováni, mají o 25 % nižší riziko demence.

Hodně riziková je nákaza herpetickými viry pro novorozence a kojence, u nichž může způsobit závažné komplikace, které mohou vést i k úmrtí. K nákaze přitom může dojít od matky při porodu.

Původce genitálního oparu HSV-2 zase může také u žen zvyšovat riziko vzniku rakoviny děložního čípku.

Klasická, nebo přírodní léčba?

Jak už jsme zmínili, kvůli schopnosti zapouzdření a přechodu do latentní fáze je téměř nemožné se oparů zbavit napořád. Prakticky vždy nějaké viry útok imunitního systému přežijí a je jen otázkou času, kdy se znovu probudí k životu.

Když se tak stane, je potřeba zahájit léčbu co nejdříve, konkrétně při prvních projevech svědění a pálení pokožky či sliznice. V tomto okamžiku je totiž ještě možné proces vzniku oparu zastavit, jakmile se ale objeví puchýřky, už můžeme jenom zmírňovat příznaky a zkracovat dobu léčby.

Klasická medicína využívá pro léčbu oparů antivirotika, nejčastěji acyklovir nebo jeho deriváty. Ty jsou sice účinné jak při zmírňování projevů, tak při zkracování doby léčby, zvláště při dlouhodobém užívání však mají řadu vedlejších účinků a hrozí i vznik rezistence. Proto se vyplatí sáhnout i po přírodních prostředcích a využít je buď jako hlavní metodu léčby, nebo jako doplněk klasické medicíny.

Pomoc z přírody

Seznam přírodních pomocníků, jejichž účinnost proti původcům oparů byla vědecky potvrzena, je poměrně dlouhý. Jejich účinnost můžeme zvýšit jejich kombinováním, přičemž je vhodné se zaměřit jak na vnitřní užívání konkrétních bylin a látek, tak i na vnější ošetřování oparu.

Mateří kašička

Tento včelí produkt sloužící jako potrava včelích královen má silné imunomodulační účinky. Zejména obsažené glykoproteiny a mastné kyseliny podporují tvorbu a zrání řady imunitních buněk a celkovou imunitní odpověď. Mnohé bílkoviny a peptidy mateří kašičky mají i přímé antimikrobiální účinky, kdy jsou schopny efektivně ničit i HSV-1 a HSV-2.

Propolis

Tento včelí produkt vyniká především svými výraznými antiseptickými a antimikrobiálními účinky. Dokáže narušovat buněčné membrány virů, bakterií i plísní a potlačovat syntézu jejich DNA a RNA. Přímý protivirový účinek má i proti HSV-1 a HSV-2, a dokonce i proti původci pásovému oparu VZV. Kromě toho má i řadu pozitivních účinků na imunitní systém a zmírňuje zánět i bolest. Vhodné je zde kombinovat vnitřní užívání propolisu s potíráním oparů propolisovou tinkturou nebo krémem.

Černohlávek obecný

Polysacharid obsažený v této rostlině je vynikajícím prostředkem proti oparům. Potlačuje adsorpci viru HSV-1 i HSV-2 i jeho průnik do buněk, uvnitř buněk pak snižuje jeho aktivitu. Lze ho užívat vnitřně i zevně (ve formě krému).

Kozinec blanitý

Bylinka oblíbená v tradiční čínské medicíně představuje silný imunostimulant, který navíc skvěle stimuluje funkci astrocytů (buňky nervového systému, které se zároveň zapojují do vrozené imunitní odpovědi) a chrání je proti herpetickým virům. Navíc působí i antivirově, zejména proti HSV-1.

Šišák bajkalský

Kromě podpory imunity má tato rostlina i přímé antimikrobiální působení. Ničí HSV-1, potlačuje jeho množení, přičemž účinný je i při léčbě infekce očí způsobené tímto virem. Působí i proti virům HSV-2 a VZV (původci pásového oparu).

Echinacea

Také třapatka nachová je velice silný stimulant, který ovlivňuje diferenciaci a aktivitu řady imunitních buněk (dendritické buňky, monocyty, fagocyty či granulocyty), a navíc má silné přímé protivirové působení, a to i proti HSV-1 i HSV-2. Pomáhá léčit dokonce i oční onemocnění způsobené HSV-1 a snižuje latenci obou typů viru. Vhodná je i při pásovém oparu, a to zejména v kombinaci s tinkturou nebo čajem z celíku zlatobýlu.

Nimba (Azadirachnta indica)

Strom původem z Indie se hojně využívá zejména v ájurvédské medicíně. Prakticky všechny jeho části mají léčivé a antiseptické účinky, proti herpetickým virům však nejlépe fungují látky obsažené v jeho listech, které brání adsorpci viru a potlačují tvorbu jeho DNA i bílkovin. Nimba není v ČR schválena k vnitřnímu užívání, extrakt z listů je ale možné využívat k potírání oparu.

Resveratrol

Barvivo z červeného vína potlačuje množení HSV-1 i HSV-2 i jeho „probouzení“ z latentní fáze. Účinný je zejména v raných fázích infekce, tedy hned při prvních příznacích oparu. Zároveň působí i velice efektivně i proti viru VZV způsobujícímu pásový opar. Snižuje nejen jeho schopnost pronikat do buněk, ale pokud je aplikován do 30 hodin po infekci, je díky svému epigenetickému působení schopen zabránit jeho množení.

Reishi

Medicinální houba oblíbená zejména v tradiční čínské medicíně je (nejen) díky obsahu specifických sulfátových polysacharidů skvělým prostředkem proti herpetickým virům. Potlačuje jejich adsorpci i schopnost proniknout do buněk a má i přímý virucidní efekt na HSV-1 i HSV-2. Její podávání při pásovém oparu pak výrazně snižuje jeho bolestivost.

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má přímý destrukční účinek na viry Herpes simplex, a to jak na HSV-1, tak i na HSV-2. Zároveň potlačuje i jejich množení a stimuluje imunitní systém.

Adenathera pavonina (saga)

Rostlina původem z Brazílie obsahuje galaktomany, které efektivně (s účinností přes 80 %) potlačují množení HSV-1 tím, že blokují tvorbu jeho DNA. Navíc brání i adsorpci viru a jeho pronikání do buněk.

Oves

Tato běžná obilovina obsahuje ß-glukany, které efektivně regulují imunitu, zmírňují tvorbu zánětlivých cytokinů a působí přímo proti HSV-1. Posnídat misku ovesných vloček tak může být při boji s opary velmi dobrý nápad. Koupele obsahující odvar z ovsa nebo prášek z ovesné slámy navíc mohou podpořit i léčbu pásového oparu.

Mořské řasy

Výraznými účinky proti HSV-1 i HSV-2 vynikají zejména červené a hnědé mořské řasy.

Rozmarýn

Tradiční středomořská bylina stimuluje vrozenou i adaptivní imunitu a působí proti řadě mikrooragnismů – kromě obou typů herpetických virů potlačuje například i množení viru HIV.

Zázvor

Silný imunostimulant podporuje aktivitu širokého spektra imunitních buněk, což navíc kombinuje s přímým antimikrobiálním působením.

Kurkumin

Tento silný imunostimulant dokáže navíc efektivně zmírňovat bolesti při pásovém oparu.

Ginkgo biloba

Obsahuje flavonoidy, které jsou schopny ničit HSV-1 i HSV-2 a bránit jejich množení.

Quercetin

Tento flavonoid podporuje imunitní systém, a navíc pomáhá ničit HSV-1, snižuje jeho adhezi a množení.

Tea tree oil

Silně antiseptický olej s antibakteriálními a protivirovými účinky je velice efektivní při vnějším použití (tj. k potírání oparů). Je účinný jak při oparech způsobených herpetickými viry, tak při pásovém oparu.

Užitečné je při výskytu i prevenci rovněž užívání vitaminů a minerálů podporujících imunitu, zejména vitaminu C a D3, zinku a selenu.

V oblasti přírodní medicíny a změn životního stylu obvykle platí, že když nám někdo slibuje „zázraky na počkání“ je na místě zpozornět a zapochybovat. Má to samozřejmě svou logiku: Když si například dlouhé roky „pěstujeme“ aterosklerózu špatnou stravou a nedostatkem pohybu, nemůžeme čekat, že se nám cévy vyčistí za pár dní. Stejně tak je chyba chtít za dva měsíce zhubnout těch dvacet kilo, které jsme postupně nabírali několik posledních let – jasně, podařit se to může, ale nebude to ani trvalé, ani zdravé.

Na druhou stranu ale nemusí být vyloženě chyba, když nám záleží na tom, abychom pozitivní efekt nějaké změny životního stylu pocítili rychle. Může to totiž pro nás být důležitý signál, že jsme na správné cestě, což nám dodá motivaci do dalšího snažení.

Jak rychle lze vypnout a zapnout geny?

Pokud například chceme pomocí přírodních postupů zlepšit svoje zdraví, fyzickou a mentální výkonnost, musíme se zaměřit na tzv. epigenetické změny v našem těle – tedy na biochemické reakce, které ovlivňují aktivitu našich genů (tj. mohou je i zcela vypnout či naopak zapnout). A tady hodně záleží na tom, kterou epigenetickou reakci chceme ovlivňovat.

Největším „držákem“ je takzvaná metylace genů. Jde o změny v naší DNA, které vznikají už v rámci nitroděložního vývoje či raného dětství, anebo třeba o negativní změny, na něž si zaděláváme po hodně dlouhou dobu – třeba tím, že se dlouhodobě přejídáme, nehýbeme se, kouříme apod.

Některé ze změn v oblasti metylace genů nelze odstranit vůbec a u mnoha z nich ani nedává smysl se o to snažit – právě metylace genů je totiž třeba příčinou faktu, že se z původních zárodečných buněk, které mají všechny stejnou DNA, vyvinou zcela odlišné buňky jednotlivých tkání a orgánů. Některé metylační změny, například ty související se vznikem civilizačních chorob, ovšem zvrátit lze, trvá to ale poměrně dlouho: výraznější pozitivní změny obvykle pocítíme nejdříve za dva až tři měsíce, často si ale musíme počkat i déle.

Pak jsou tu ale epigenetické reakce, které umožňují velmi rychlé vypínání a zapínání genů, někdy i téměř okamžité – třeba tzv. modifikace histonů.  Proto i přírodní látky, které právě na modifikaci histonů cílí, zabírají poměrně rychle, třeba týdnů, nebo i dnů. Ostatně i většina bylin tradiční fytoterapie obvykle zabírá v rámci jednotek týdnů.

Kromě toho existují i přírodní postupy, které působí jinou než epigenetickou cestou, a ty mohou zabrat ještě rychleji.  V zásadě ale platí, že rychle dosažené pozitivní změny nejsou příliš stálé, a pokud v péči o své zdraví a kondici nepokračujeme, obvykle rychle pominou.

Kdy to tedy zabere?

Ať už se rozhodneme změnit svůj životní styl nebo užívat doplňky stravy, platí, že některé změny můžeme pocítit velice rychle, zatímco na jiné si musíme počkat dlouhé týdny až měsíce. Ale není to jen o tom, že by některé postupy nebo doplňky stravy fungovaly jen rychle, zatímco jiné jen pomalu a dlouhodobě. Řada z nich totiž v těle ovlivňuje více mechanismů zároveň, a proto jejich různé účinky nastupují různou rychlostí. Zde je pár příkladů:

Účinky změn životního stylu

Pohyb: Pokud se rozhodneme zařadit do svého režimu více pohybu, může se to velice brzy projevit na naší mentální výkonnosti. Zvláště aerobní pohybové aktivity totiž téměř okamžitě způsobí nárůst látky označované zkratkou BDNF, které je pro mozek velmi důležitá. Už jediná pohybová aktivita tak dokáže zlepšit naši paměť nebo schopnost soustředění. Pokud ale máme třeba problémy se zapomínáním, rozhodně nestačí si k vyřešení problémů se zapomínáním jednou zacvičit, naopak je třeba se pohybu věnovat dlouhodobě a pravidelně.

Výživa: Podobně některé účinky přechodu na zdravější stravování můžeme pocítit velice rychle, a to zejména díky změnám střevního mikrobiomu. První reakce střevních bakterií na změnu jídelníčku, třeba v podobě množství vyprodukovaných mastných kyselin s krátkým řetězcem (např. butyrátu), lze pozorovat už za jediný den! A protože právě butyrát je nezbytný pro řadu pochodů v těle více zde », můžeme první účinky zdravějšího stravování pocítit už po několika málo dnech – třeba v podobě snížení únavy nebo zlepšení mentální výkonnosti. Pokud ale chceme snížit negativní změny metylace genů vzniklé v důsledku špatného stravování, a tím třeba zlepšit stav cév nebo diabetu, musíme začít jíst zdravěji dlouhodobě – nejlépe už napořád.

Spánek: I jediná probdělá noc může způsobit některé negativní epigenetické změny (zejména v oblasti acetylace histonů), a tím například zhoršit mentální výkonnost, tyto problémy ale při dohnání spánkového deficitu obvykle pominou. Pokud však spánek zanedbáváme dlouhodobě, vznikají výraznější epigenetické změny s řadou negativních následků na celé tělo. A platí to samozřejmě obráceně: jedno pořádném vyspání se zajistí, že se okamžitě cítíme v mnoha ohlede lépe, k dosažení výraznějšího pozitivního vlivu na fyzické i duševní zdraví je ale třeba mít dostatečný spánek za jednu ze svých priorit.

Byliny a doplňky stravy

Třeba takové granátové jablko je skvělým prostředkem pro podporu prokrvení a zdraví srdce a cév a některé z těchto účinků se projeví už po jediné konzumaci. Když se například sportovec chystá na závod a dá si půl hodiny před startem šťávu nebo extrakt z granátového jablka, zvýší se v jeho těle produkce oxidu dusnatého, která zlepší prokrvení pracujících svalů, což povede ke zlepšení jeho výkonu. Podpora prokrvení může vést i k poklesu krevního tlaku, tady už ale efekt není okamžitý – v rámci výzkumů došlo u zkoumaných osob došlo k významnějšímu poklesu tlaku po čtyřech týdnech každodenní konzumace. Granátové jablko může i výrazně zlepšit stav cév postižených aterosklerózou, v tomto případě je ale zapotřebí komplexnějšího epigenetického působení, což trvá výrazně déle – v jedné studii například došlo u dobrovolníků k průměrnému úbytku aterosklerotických plátů o 30 %, k tomu ale bylo zapotřebí každodenní pití šťávy z granátového jablka po dobu tří let.

Pryskyřice z boswellie je zase skvělým prostředkem pro zdraví kloubů, a i ona umí působit velice rychle. V jedné studii například dobrovolníci zaznamenali ústup bolestí a otoků kloubů i zlepšení jejich pohyblivosti už po sedmi dnech užívání extraktu z boswellie, což bylo dáno zejména zmírněním zánětlivých procesů v kloubech. Výraznější efekt v tomto směru pak nastal až po osmi týdnech užívání – po této době se už totiž může projevit dokonce i vliv boswellie na epigenetické reakce, které se podílejí na úbytku chrupavky.

Esenciální živiny: Hodně rychlý nástup účinků se pak může projevit v případě užívání látek, které jsou pro fungování organismu nezbytné, ať už jde o vitaminy a minerály, již zmíněný butyrát, nebo třeba koenzym Q10. Výrazný efekt se však tady dostaví jen v případě, že člověk trpí nedostatkem příslušné substance.

7 kroků, které fungují opravdu rychle

V úvodu jsem ovšem slíbila konkrétní tipy na doplňky stravy a změny životního stylu, které zafungují opravdu rychle, takže tady jsou.

1. Začněte s otužováním

Pokud chcete v životním stylu udělat jednu jedinou změnu, která vás bude stát minimum času i úsilí, ale přitom bude mít velký pozitivní efekt, určitě vsaďte na otužování. Nemusíte se přitom nořit do ledové řeky, úplně stačí studená sprcha, nebo dokonce jen ponoření obličeje.

Studená voda aktivuje bloudivý nerv, což vede ke zklidnění mysli i srdeční frekvence a okamžitému zlepšení nálady. Pravidelné otužování pak vede například ke snížení krevního tlaku, zmírnění depresí nebo zvýšení citlivosti na inzulin.

Zchlazení obličeje je dokonce skvělý způsob, jak zmírnit úzkost, a dokonce i panickou ataku. Akutní stres je totiž spojen se zvýšením tělesné teploty, zatímco chlad aktivuje parasympatickou větev nervového systému. Obličej obsahuje spoustu nervových zakončení, a navíc ho na rozdíl od zbytku těla míváme nezakrytý, takže ho můžeme v případě akutní úzkosti rychle zchladit.

2. Dopřejte si teplou koupel

Okamžité pozitivní účinky má ovšem i koupel v teplé vodě. Výrazně podpoří zklidnění a relaxaci, zlepší usínání, prokrví pokožku i končetiny, potlačí produkci stresových hormonů, a dokonce má i posilující efekt na srdce a cévy. Zatímco studená koupel je pro svůj povzbuzující efekt vhodná spíše po ránu, z té teplé budete nejvíce těžit navečer.

A stejně jako v případě studené vody, ani do té teplé není třeba lézt celý. Například koupel nohou v teplé vodě dokáže podpořit kvalitu spánku a zmírnit bolesti. Studie potvrdily například její účinnost při bolesti zad nebo menstruačních bolestech.

3. Běžte na procházku

Pravidelný pohyb zlepšuje kognitivní výkonnosti i duševní zdraví a je nezbytnou podmínkou mentální svěžesti ve vyšším věku. Ideální je, pokud sportujeme pravidelně, okamžitý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť má ale jakákoliv jednotlivá pohybová aktivita, a vůbec nemusí být nijak dlouhá – stačí 15 minut, ještě lepší výsledky ale přináší fyzická zátěž přesahující 20 minut. Některé výzkumy přitom naznačují, že efektivnější jsou v tomto směru venkovní pohybové aktivity – účinněji zlepšují jak paměť, tak schopnost soustředění, schopnost řešit úlohy nebo reakční čas, a dokonce vedou k většímu nárůstu prokrvení důležitých oblastí mozkové kůry.

Kratší procházka (v případě osob s dobrou kondicí i běh) tak může být třeba skvělým ranním startem, pokud nás čeká nějaká zkouška či náročný den v práci, odpolední fyzická aktivita zase pomůže v okamžiku, kdy nám začne klesat soustředění a dostaví se ospalost.

4. Podpořte prokrvení

Všechny tkáně a buňky těla potřebují pro své optimální fungování dostatek kyslíku a živin. Pokud tedy prokrvení vázne, tkáně trpí nedostatečnou výživou, a navíc se v nich zvyšuje intenzita zánětlivých procesů, které mají rovněž negativní vliv na jejich fungování.

Nedostatečným prokrvením nejvíce trpí tkáně a orgány, které spotřebovávají hodně energie nebo jsou protkány hustou sítí vlásečnic – například mozek, oči, plíce, ale i přímo srdeční tkáň. Na dostatečném přísunu krve je ale závislá i sportovní výkonnost nebo schopnost erekce.

Jak už jsme uvedli, skvělým způsobem podpory prokrvení je pohyb – například prokrvení mozku, očí a uší se výrazně zlepšuje po 12 týdnech pravidelného aerobního cvičení, okamžitý (ale časově omezený vliv) má však i každá jednotlivá pohybová aktivita. Prokrvení mozku naopak zhoršuje, pokud trpíme spánkovým deficitem.

Okamžitý vliv na proudění krve má i řada bylin a živin, zvláště pak těch, které v těle podporují produkci oxidu dusnatého. Na prokrvení mozku má například pozitivní účinek ginkgo biloba, resveratrol, rozmarýn či omega-3. Prokrvení svalů, pohlavních orgánů i dalších tkání těla například zlepší granátové jablko, quercetin, Coleus forskohlii nebo kurkumin.

5. Zaměřte se na střeva

Jak už jsem uvedla v úvodu, střevní mikrobiom dokáže zejména na změny stravovacích zvyklostí zareagovat velice rychle – některé změny se projeví dokonce již na 24 hodin. To sice na jednu stranu bohužel znamená, že i krátké, několikadenní „hřešení“ (typicky třeba o Vánocích) může zhoršit rovnováhu střevního mikrobiomu, a tím i náš celkový zdravotní stav, na druhou stranu ale může už pár dní snahy o ozdravění jídelníčku fungování organismu výrazně podpořit. Hodně se to projeví například na mentální výkonnosti.

Efektivně zde funguje zejména zařazení probiotických potravin (kvašené mléčné výrobky a zelenina, nápoje typu kombucha apod.) nebo i probiotik se současným navýšením konzumace vlákniny a omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků a potravních aditiv. Prospěšný je také přerušovaný půst.

6. Vsaďte na adaptogeny

Byliny či medicinální houby patřící mezi adaptogeny dokáží nejen snižovat negativní působení stresu na organismus, ale mají i výrazný vitalizující a energetizující efekt na tělo a zlepšují fyzickou i mentální výkonnost. Mnohé z těchto účinků se přitom dostavují velmi rychle, obvykle do dvou týdnů, v některých případech i za několik málo dnů.

Právě proto jsou adaptogeny skvělým pomocníkem v okamžiku, kdy se chystáme změnit svůj životní styl a pro pocit motivace hledáme doplňky stravy, po kterých se budeme v krátkém čase cítit lépe. Přeborníkem je v tomto směru zejména rhodiola, která i po jednorázovém užití zlepší pocit energii a mentální výkonnost. U osob, které v rámci jedné studie absolvovaly tréninkový program trvající pouhých sedm dní, navíc pomohla za tak krátkou dobu zlepšit kondici výrazně více než u kontrolní skupiny. Poměrně rychle působí i ashwagandha nebo kozinec blanitý.

7. zmírněte bolest

V případě bolesti bohužel platí, že přírodní prostředky nejsou nikdy tak účinné (hlavně rychlé) jako syntetické léky, přesto ale úlevu přinést mohou. Při bolestech zad a některých typech bolestí hlavy může velmi rychlou úlevu přinést dobře vstřebatelný hořčík. Při bolestech spojených se zánětem (což je většina typů) je možné jednorázově užít větší dávku některých doplňků stravy s protizánětlivým účinkem nebo jejich kombinace, a teprve, když to nepomůže, sáhnout po lécích. Vhodné jsou například kombinace kurkumin + quercetin, rozmarýn + omega-3, resveratrol + šišák bajkalský, kurkumin + zázvor a další. Systematické snižování zánětlivých reakcí v těle je pak základem dlouhodobého boje s velkou částí chronických bolestí.

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které v Evropě postihuje zhruba 5 % populace. Právě zánět je přitom důležitým činitelem – u nemocných je totiž přítomen stále, tedy i v období, kdy nepociťují žádné příznaky nemoci.

Astma se projevuje ztíženým dýchání, stavy dušnosti (často jde o tzv. výdechovou dušnost), sípáním při výdechu, tlaku na hrudi a suchým, dráždivým kašlem. Typické jsou tzv. bronchospasmy, tedy stažení hladkých svalů v oblasti dýchacích cest. Tyto projevy se velice často vyskytují v druhé polovině noci nebo po zátěži.

Astma může vzniknout v jakémkoliv věku, zhruba v 63 % případů se ale první projevy objevují před pátým rokem života. U dětí do tří let ale ještě nebývají projevy úplně typické – spíše jde o časté infekce dýchacích cest doprovázené tzv. obstrukční bronchitidou čili otokem a zahleněním sliznic dýchacích cest, které způsobuje hlavně výdechovou dušnost. Později už se projevy neliší od astmatu dospělých.

Záchvaty přitom mohou být vyvolány různými podněty, nejčastěji nachlazením, zvýšenou fyzickou zátěží nebo setkáním s alergenem. Výrazným rizikovým faktorem jeho vzniku je pak kouření a znečištěné životní prostředí.

Jak se astma léčí?

Správně nastavená léčba astmatu je velice důležitá. Nejde v ní přitom jen o eliminaci nepříjemných příznaků, které pacientům komplikují normální fungování, ale také o to, aby se zabránilo trvalým negativním změnám na průduškách.

Zhruba do 80. let minulého století se léčba astmatu v rámci klasické medicíny zaměřovala hlavně na odstranění bronchospasmů, pak se ale ukázalo, že astma je hlavně zánětlivý problém, a proto se léčba začala více zaměřovat právě na kontrolu zánětu. V současnosti se při léčbě využívají jak léky z kategorie bronchodilatátorů, které uvolňují právě svaly dýchacích cest, tak protizánětlivé léky. Mezi ně patří hojně využívané kortikosteroidy (např. prednisolon nebo dexametazon), anti-leukotrieny a stabilizátory žírných buněk, které brání uvolňování histaminu. To poslední je důležité zejména v případě asmatu vyvolávaného alergeny, protože histamin vylučovaný žírnými buňkami je příčinou alergických projevů.

Nutno ale říci, že klasická medicína zatím nemá k dispozici žádný postup, který by astma opravdu vyléčil, vždy se jedná jen o potlačování projevů. A většina využívaných léků má navíc četné negativní vedlejší účinky.

Naděje jménem epigenetika

Velkou naději ovšem nemocným přinášejí poznatky epigenetiky. Ukazuje se totiž, že při astmatu jsou v oblasti DNA prakticky vždy přítomny epigenetické změny, které negativně ovlivňují aktivitu některých genů. Jde především o změny v oblasti metylace genů, přičemž některé z těchto změn byly prokázány už v pupečníkové krvi – to znamená, že vznikly buď v době těhotenství, nebo je dítě zdědilo po některém z rodičů. Rizikovými faktory v době těhotenství jsou například škodliviny z životního prostředí nebo kouření.

U dospělých bylo zatím provedeno jen málo studií, předpokládá se ale, že zde mohou hrát roli epigenetické změny vzniklé na základě negativních faktorů životního stylu a prostředí – potvrzeno to bylo například u kouření.

Prokázána je ale i souvislost astmatu s dalšími epigenetickými reakcemi. Například regulace pomocí microRNA hraje roli v proliferaci (rychlému množení) buněk hladké svaloviny, která je pro chronické astma typická, ale i v kontrole zánětlivých procesů. Změny v acetylaci histonů mají zase negativní vliv např. na T-lymfocyty.

Tyto poznatky mohou být do budoucna využity při vývoji léků na epigenetické bázi. Velkou pomoc však mohou nabídnout byliny a doplňky stravy s epigenetickým působením.

Přírodní pomocníci při astmatu

Cibule

Zdánlivě obyčejná zelenina je při astmatu velmi užitečným pomocníkem. Obsahuje velké množství rozpustné vlákniny, která efektivně podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Právě jeho nerovnováha přitom negativně ovlivňuje jak naši imunitu, tak i riziko vzniku astmatu a alergií. Cibule navíc potlačuje produkci enzymů, které jsou do vzniku astmatu zapojeny (např. 5-lipoxygenáza a cyklooxygenáza), stabilizuje žírné buňky a snižuje produkci histaminu.

Coleus forskohlii

Bylinka původem z Himaláje je jediným známým přírodním zdrojem forskolinu, který má na lidský organismus celou řadu zajímavých účinků, protože zlepšuje přenos informací uvnitř buněk. Při astmatu působí pozitivně hned několika cestami. Výrazně snižuje intenzitu zánětu a to mj. jiné i díky potlačení produkce enzymu 5-lipoxygenáza, který hraje při vzniku astmatu důležitou roli. Dále uvolňuje hladkou svalovinu průdušek, má antihistaminový efekt a zmírňuje remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu.

V rámci jedné studie byla také srovnávána jeho účinnost s konvenční léčbou, konkrétně s inhalací kromoglykátu sodného (kromolynu), který funguje jako stabilizátor žírných buněk. Dvě skupiny dobrovolníků s mírným až středně těžkým astmatem užívaly jednu z těchto alternativ po dobu šesti měsíců, a zatímco ve skupině s kromolynem prodělalo za tuto dobu alespoň jeden astmatický záchvat 85 % účastníků, ve skupině užívající Coleus to bylo pouze 40 %.

Boswellie

Pryskyřice z kadidlovníku pilovitého je známá především svými pozitivními účinky na klouby, velmi užitečná ale může být i při astmatu. Má silné protizánětlivé účinky. Potlačuje přitom jak produkci enzymu 5-lipoxygenáza, tak leukotrienů, což jsou molekuly účastnící se buněčné signalizace, které vyvolávají nejen zánět. Boswellie zároveň omezuje i produkci histaminů a mírní stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Velmi účinná je kombinace boswellie s kurkuminem, popřípadě i s lékořicí.

Rozmarýn

Působí protizánětlivě, velice účinně uvolňuje hladkou svalovinu dýchacích cest a zlepšuje jejich průchodnost. Navíc má velice silné antialergické účinky, kdy působí proti nadměrné aktivaci T-lymfocytů i žírných buněk a potlačuje produkci histaminu, takže je zvláště vhodný při alergické formě astmatu.

Šišák bajkalský

Bylina oblíbená zejména v tradiční čínské medicíně je velmi účinná při alergiích, kdy efektivně brání uvolňování histaminu. Její výhodou je její zejména rychlé působení, kdy ji stačí začít užívat 48 hodin před setkáním s alergenem. Velice vhodná je ale i při astmatu. Působí totiž protizánětlivě a brání remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu. Jako velice efektivní se šišák ukázal nejen v případě alergického astmatu, ale i při astmatu vyvolaného kouřením.

Propolis

Unikátní včelí produkt je známý svými antimikrobiálními a protizánětlivými účinky. Zároveň ale potlačuje uvolňování histaminu a aktivaci T-buněk, což je důležité při alergiích. Při astmatu pak jeho užívání snižuje frekvenci záchvatů a celkově zlepšuje dechové funkce.

Kozinec blanitý

Osvědčil se zejména při alergickém astmatu, kdy zejména u dětí snižuje četnost záchvatů. Důležitý je zde i jeho antifibrotický efekt, díky kterému brání remodelaci dýchacích cest u astmatiků.

Bacopa monieri

Bylinka známější pod názvem brahmi se hojně využívá na podporu mentální výkonnosti, pomoci ale může i při astmatu. Patří mezi účinné stabilizátory žírných buněk a brání stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Bharangi

Bylinu s latinským názvem Clerodendron serratum tradičně využívá ájurvédská medicína při alergiích a problémech dýchacích cest. Vědecké studie pak potvrdily, že jde o účinný bronchodilatátor, tedy látku schopnou zlepšovat průchodnost dýchacích cest.

Ginkgo biloba

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách, zlepšovat jejich průchodnost i kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy.

Mučenka

Tato bylina je nejen účinnou zbraní proti úzkosti a nespavosti, ale pomáhá též zmírnit aktivaci žírných buněk, tlumit kašel a celkově zmírňuje příznaky astmatu.

Také vám rodiče v dětství říkali, že nemáte dělat věci, při kterých si zabíjíte mozkové buňky (třeba pít alkohol nebo se mlátit do hlavy), protože nové už vám „nenarostou“? Mysleli to dobře – to, že nervové buňky minimálně v dospělosti už nevznikají, ale pouze umírají, ostatně dlouho tvrdili i vědci. Jenže pak přišel objev látky, která tohle postavila na hlavu: Jde o sloučeninu známou pod písmeny BDNF, což je zkratka anglických slov Brain Derived Neurotrophic Factor. Do češtiny by se to nejspíš překládalo jako „z mozku odvozený neurotrofický faktor“, ale kdo by se s tak krkolomnými slovy překládal, když stačí říct BDNF.

BDNF se vyskytuje v mnoha částech mozku – hodně ho najdeme v mozkové kůře, mozečku či amygdale, vůbec nejvíc se ho ale nachází v hipokampu, což je část mozku zodpovědná mj. za paměť. Nižší hladiny se pak nacházejí i mimo mozek – třeba v játrech, srdce nebo plicích.

Základ pro paměť i schopnost učení

Co všechno tedy BDNF umí? Zaprvé podpořit vznik a diferenciaci nových nervových buněk, tedy neuronů (tedy přesně to, o čem vám dříve tvrdili, že to nejde). Zadruhé tyto neurony chrání před vlivy, které by je mohly poškodit, nebo úplně zničit. Zatřetí se starají, aby nervové buňky dobře prosperovaly – třeba aby vytvářely co nejvíce výběžků, kterými se mohou propojit s jinými neurony. A začtvrté umožňuje vznik právě těchto spojení, kterým se říká „synapse“. Řečeno jazykem vědy: zlepšuje synaptickou plasticitu.

Ta poslední věc je přitom velice důležitá – možná ještě víc než vznik nových neuronů. Právě k vytváření nových nervových spojů totiž dochází, když se snažíme naučit něco nového nebo si cokoliv zapamatovat. Když tedy máme v mozku dostatek BNDF, je naše synaptická plasticita vysoká a my se snáze učíme novým věcem. Když hladina BDNF klesá, schopnost učení i kvalita paměti padá s ní.

Na obranu našich rodičů je třeba říci, že na své neurony bychom si rozhodně pozor dávat měli, protože když je budeme svým životním stylem zabíjet ve velkém, BNDF nám nepomůže. Zároveň bychom se ale měli zaměřit i na to, abychom tvorbu této látky v našem těle podpořili. Ještě, než se k tomu ale dostaneme, si ale řekneme, co může nastat, když tvorba BDNF v těle vázne.

Důsledky špatné tvorby BDNF

Zhoršení mentální výkonnosti

O tom už jsme mluvili výše: málo BDNF = zhoršená synaptická plasticita = zhoršená mentální výkonnost, schopnost učení a paměť.

Stárnutí mozku

Když člověk stárne, obvykle klesá jeho kognitivní výkonnost, zhoršuje se paměť, a dokonce dochází i ke strukturálním změnám v mozku, například se zmenšuje mozková kůra. Důvodem je nejen zpomalení tvorby nových mozkových buněk a rychlejší smrt těch stávajících. Zároveň se zhoršuje synaptická plasticita, tj. že neurony méně ochotně vytvářejí vzájemná propojení. A na tom všem se významnou měrou podílí klesající hladina BDNF.

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Snížená produkce BDNF je typická i pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova nebo Huntingtonova choroba. Například při Alzheimerově chorobě výrazně klesá tvorba BDNF v hipokampu, mozkové kůře i dalších částech mozku, přičemž míra jeho poklesu souvisí se závažností onemocnění. Stále více odborníků tak považuje právě sníženou tvorbu BDNF za důležitější faktor při vzniku nemoci než tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků. Je sice pravda, že tyto plaky jsou neurotoxické, a proto poškozují nervové buňky, právě BDNF je ale pomáhá degradovat a jejich toxicitu snižuje.

Psychické obtíže

V posledních letech přibývají i důkazy, že porucha tvorby BNDF může hrát roli i při vzniku deprese, bipolární poruchy a schizofrenie, stejně jako při rozvoji kognitivních problémů, které s těmito nemocemi souvisejí. Zajímavé přitom je, že léčba antidepresivy hladinu BDNF zvyšuje, a to samé platí i pro některé léky používané při léčbě schizofrenie.

Výzkumy navíc ukázaly, že během jara a léta, kdy je vyšší intenzita slunečního záření, je hladina BDNF v mozku vyšší než na podzim a v zimě. To může být jedním z důvodů, proč se depresivní potíže obvykle zhoršují právě v chladném období roku.

ADHD

U osob trpících poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou bývá obvykle narušena jak tvorba BDNF, tak i schopnost neuronů na tuto látku reagovat.

Obezita a diabetes

BDNF neovlivňuje jen mozek, ale působí i na zbytek těla. Jeho produkce například úzce souvisí i s metabolismem – nízká hladina se například typicky vyskytuje u osob trpících obezitou nebo diabetem. Některé studie naznačují i jeho možnou souvislost s nemocemi srdce a cév.

Jak zlepšit tvorbu BDNF

Teď už se konečně dostáváme k tomu, jak tvorbu BDNF podpořit. Mohlo by se zdát, že by stačilo tuto látku vyrobit a nějak vpravit do těla, ale tak jednoduché to bohužel není. Proběhly sice studie na zvířatech, které ukázaly, že to trochu funguje, problém je ale v tom, že BDNF velice špatně prochází skrz tzv. hematoencefalickou bariéru, takže se ho z krve do mozku dostane jen malý zlomek.

Zároveň samozřejmě probíhá i vývoj léků, které by dokázaly podpořit produkci BDNF přímo v mozku, testované látky však zatím mají příliš mnoho negativních vedlejších účinků. My se proto podrobněji podíváme na to, jak můžeme ovlivnit tvorbu BNDF pomocí životního stylu a dalších přírodních postupů. Základem je přitom snaha co nejvíce zlepšit aktivitu genů, které to mají na starosti. A protože tvorba BDNF je regulována epigeneticky, znamená to zaměřit se na základní epigenetické faktory, které jsou pilným čtenářům tohoto webu dobře známé.

Pohyb

Pravidelný pohyb je velice efektivní způsob, jak zpomalit stárnutí a udržet si mentální výkonnost do vysokého věku. Zvyšuje jak tvorbu nových neuronů, tak i množství jejich výběžků i synaptickou plasticitu. Jedním z důvodů je přitom zvýšená tvorba BNDF v rámci odpovědi těla na zátěž. Když se pravidelně hýbeme, tvorba BDNF stoupá v celém těle, nejvíce ale v hipokampu, mozečku a mozkové kůře. Pohyb má díky tomu pozitivní vliv nejen na mentální výkonnost, ale brání také negativním změnám ve struktuře mozku.

Není ale pohyb jako pohyb. Nejlépe tvorbu BDNF ovlivňuje ten aerobní, mírné až střední intenzity, tedy například chůze, cyklistika, plavání, u trénovaných osob pak i běh. Vliv je to přitom tak výrazný, že například ke zlepšení dlouhodobé paměti dochází už po jediné aktivitě! Tento efekt je ale jen krátkodobý, ke stálejšímu zvýšení hladiny BDNF je dle výzkumů zapotřebí několik týdnů pravidelného pohybu. Příznivý vliv má ale obecně jakýkoliv pohyb, tedy i například posilování, velice účinné je ale i rozvíjející obratnost a koordinaci.

Vliv pohybu na tvorbu BDNF je přitom výraznější u starších osob než u těch mladších, takže jeho důležitost stoupá s věkem. Některé výzkumy dokonce ukázaly, že pohybový program dokáže zlepšit kognitivní funkce a zmírnit výskyt psychických problémů u lidí s mírnou formou Alzheimerovy choroby. Nejlepších výsledků (zvláště v oblasti synaptické plasiticity) bylo přitom u starších osob dosaženo u pohybových aktivit, které kombinují aerobní zátěž s nároky na koordinaci a učení – taneční program byl tak například účinnější než tradiční sportovní program se srovnatelnými kardiovaskulárními nároky.

Trénink mozku

Často se říká, že „mozek je sval, a proto potřebuje trénink“. A platí to i z pohledu tvorby BDNF – ta se totiž zvyšuje při jakékoliv mozkové aktivitě. Proto je třeba překonávat nejen lenost, která nám brání v pravidelném pohybu, ale i tu, která nám velí nezaměstnávat tolik hlavu.

Snížení stresu

Je známo, že silný nebo chronický stres vede ke snížení kognitivní výkonnosti a zhoršení paměti. Jedním z důvodů je opět právě snížení tvorby BDNF, které probíhá největší měrou v hipokampu. Dobrá zpráva ale je, že když příčina stresu zmizí, dojde v hipokampu zase ke zlepšení synaptické plasticity.

Zajímavé přitom je, že velice kladnou roli tady může sehrát pravidelný pohyb. O jeho protistresovém působení se samozřejmí ví už dlouho, poslední výzkumy ale ukazují, že by příčinou mohl být právě jeho vliv na tvorbu BDNF. Její výrazné díky pohybu bylo dokonce zaznamenáno i v případě posttraumatické stresové poruchy.

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF mají i další činnost redukující míru stresu, jako jsou spánek, meditace nebo dechová cvičení.

Strava

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF, ale i obecně na mentální výkonnost a odolnost mozku vůči případným poškozením, má tzv. kalorická restrikce neboli omezení celkového příjmu kalorií (zkrátka „nežrat tolik“). Sekreci BDNF zvyšují i přerušované půsty, konkrétně se na tom podílejí ketony, které začínají v těle vznikat cca 12 hodin po posledním jídle. Pomoci může i omezení příjmu sacharidů, problematická je také vysoká konzumace tuků, která prokazatelně snižuje hladinu BDNF v hipokampu a zhoršuje učení i paměť.

Sociální interakce

Člověk je tvor společenský. Sociální kontakty přitom potřebujeme nejen pro radost ze života, ale mají vliv i na mechanismy související se stárnutím. Je například známo, že osaměle žijící lidé mají vyšší riziko Alzheimerovy choroby. Pojítkem je tady rovněž BDNF – sociální interakce totiž jeho tvorbu pomáhají zvyšovat.

Užitečné doplňky stravy

Schopnost podporovat tvorbu BDNF byla prokázána i u řady bylin a živin:

Ginkgo biloba

Listy jinanu dvojlaločného se vyznačují výrazným pozitivním působením na mentální výkonnost a další procesy související s mozkem. Několik studií (včetně jedné klinické) přitom prokázalo, že mj. dokáže i velice efektivně zlepšovat produkci BDNF. Díky tomu pomáhá zlepšit mentální výkonnost a účinný je i v případě depresí – při nich může být dle výzkumů dokonce podobně efektivní jako antidepresiva. Vhodný i při ADHD. Vhodná je zejména jeho kombinace s quercetinem.

OPC, resveratrol

Velice prospěšné mohou být i látky obsažené v hroznovém víně. Tou první je extrakt z hroznových jader, což je skvělý zdroj oligomerních proantokyanidinů (OPC). Když byl například v rámci jedné klinické studie podáván skupině zdravý dobrovolníků, došlo u nich ke zvýšení hladin BDNF v krevní plasmě o neuvěřitelných 30 %!

Velmi prospěšný může být i resveratrol. Také on výrazně podporuje tvorbu BDNF – zvláště efektivně přitom brání jejímu omezení vlivem stresu. Nadšené popíječe vína ale nepotěšíme – v tomto nápoji nejsou OPC ani resveratrol v množství, které by mělo výraznější epigenetické účinky.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy je silně protizánětlivé a má příznivý vliv na mentální výkonnost, paměť i protidepresivní efekt a pomáhá také opravovat drobná poškození mozku. Jedním z důvodů je i zde jeho schopnost podporovat tvorbu BDNF, a to i v případě chronického stresu. Pokusy na myších pak ukázaly, že by mohl bránit poklesu hladiny BDNF u osob trpících obezitou nebo diabetem.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. Jedním z důvodů je i podpora produkce BDNF, která je nejsilnější v oblasti hipokampu.

Hydroxytyrosol

Polyfenoly z oliv, zejména pak hydroxytyrosol dokázaly v rámci studií na zvířatech výrazně zvýšit tvorbu BDNF, zejména pak v hipokampu. Průkazné klinické studie zatím chybí.

Zelený čaj (EGCG)

Katechiny ze zeleného čaje, mezi něž patří i EGCG, zlepšují tvorbu BDNF a podporují mentální výkonnost. Pomáhají rovněž zmírňovat negativní vliv stárnutí na mozkové funkce. Tvorbu BDNF podporuje i theanin a další sloučeniny obsažené v zeleném čaji.

Rhodiola

Obsahuje salidrosid, který brání poklesu BDNF v hipokampu a rozvoji depresivního chování. Jako silný adaptogen také pomáhá zmírnit negativní vliv stresu (nejen) na mentální výkonnost.

Kozinec blanitý

Bylinka využívaná zejména v rámci tradiční čínské medicíny je oblíbeným „elixírem mládí“. I díky podpoře tvorby BDNF přitom efektivně pomáhá zpomalit i stárnutí mozku. Velice účinná je přitom v kombinaci s kalorickou restrikcí. Zároveň jde o velice silný adaptogen.
Ashwagandha

Bylina s latinským názvem Withania somnifera je velice oblíbená v ájurvédské medicíně, kde je mj. využívána i na podporu mentální výkonnosti. Výzkumy přitom ukázaly, že je schopna efektivně opravovat poškození neuronů právě díky podpoře tvorby BDNF.

Brahmi

Rostlina s latinským názvem Bacopa monieri je známá svým pozitivním působením na mentální výkonnost, ale má i například antidepresivní účinky. Studie na zvířatech přitom ukázaly, že zvyšuje produkci BDNF a moduluje jeho účinek.

Kofein

Překvapivě dobré účinky na hladinu BDNF i mentální výkonnost má pití kávy, která zároveň pomáhá minimalizovat jeho pokles v době akutního stresu. Největší podíl na tom má pravděpodobně obsažený kofein, příznivý vliv ale mají i obsažené polyfenoly.

Důvodů, proč nám škodí UV záření, je hned několik: Zaprvé přímo poškozuje strukturu buněk pokožky, což vede ke zvýšené produkci volných radikálů a zvýšení míry zánětlivých procesů. Někdy může být poškození tak výrazné, že může dojít i ke vzniku mutací, tj. změnám v DNA příslušných buněk, k tomu ale naštěstí nedochází příliš často. Mnohem častější jsou ale epigenetické změny, tedy změny měnící aktivitu některých genů v DNA. Ty pak zvyšují například riziko nádorového bujení nebo urychlují stárnutí pokožky.

Negativně na nás ovšem působí i horko, kterému jsme v posledních letech v létě vystaveni čím dál tím častěji. Poměrně známou věcí je, že vysoké teploty způsobují zvýšenou zátěž kardiovaskulárního systému. Aby se totiž tělo efektivně ochlazovalo, je třeba dostat více krve do podkoží, a tak se srdce jednoduše musí více snažit. A když se k tomu přidá například dehydratace, která krev zahustí, nebo špatný stav cév omezující jejich průchodnost, může být zátěž pro srdce opravdu značná.

Negativní působení horka ale může být ještě záludnější. V důsledku vysokých teplot se totiž zvyšuje propustnost střevní stěny, a kvůli tomu se mohou do krevního řečiště dostat ze střev patogeny nebo toxické látky. Výsledkem je zvýšení míry zánětů v celém těle, což zvyšuje riziko vzniku řady nemocí, případně zhoršení průběhu těch stávajících. Proto je právě v létě důležité pečovat o střevní mikrobiom, jehož rovnováha je pro udržení integrity střevní stěny zásadní.

Výživa pro zdraví během léta

Velkým pomocníkem pro udržení dobrého zdraví během letních měsíců je naše strava. Při sestavování jídelníčku bychom měli dodržovat následující pravidla:

• Měl by obsahovat co nejvíce živin s antioxidačním a protizánětlivým účinkem (ovoce, zelenina, olivový olej, luštěniny, celozrnné obiloviny…) a naopak co nejméně těch, které zánět podporují, tedy například jednoduchých cukrů, nasycených tuků, alkoholu, potravních aditiv apod.
• Důležitý je dostatečný příjem vlákniny (alespoň 30 g denně), která je nezbytná pro udržení rovnováhy střevního mikrobiomu. Jejím nejlepším zdrojem jsou celozrnné obiloviny, luštěniny, zelenina (hlavně ta košťálová), ovoce, ale i třeba nápoje z čekanky. Jídelníček můžeme navíc doplnit i potravinami s obsahem probiotik, jako jsou kvalitní jogurty, kvašená zelenina, kvašené nápoje (např. kombucha) apod., popřípadě doplňky stravy s probiotiky.
• Vyhněte se konzumaci nezdravých jídel a nápojů po více dní za sebou. Problematická může být v tomto směru letní dovolená – ať už třeba ta all-inclusive, při které si dopřáváme hodně alkoholu a přejídáme se, nebo ta nízkonákladová, při které se živíme instantními pokrmy. Ty totiž obsahují málo kvalitních živin, a naopak spoustu potravních aditiv, která ničí střevní mikrobiom.
• Zařaďte živiny, které přímo zvyšují odolnost pokožky vůči UV záření. Nejznámější je v tomto směru beta-karoten, kromě něj je tu ale i řada dalších, leckdy účinnějších (viz níže).
• Samozřejmostí by měla být dostatečná hydratace. Jakmile přijímáme málo tekutin, tělo omezí pocení, čímž se zhorší termoregulace. Zároveň dojde k zahuštění krve, což nadměrně zatíží srdce i ledviny.

Užitečné doplňky stravy

Lutein a zeaxantin – jde karotenoidy s výraznými antioxidačními a epigenetickými účinky. Nacházejí se zejména ve vejcích, kukuřici, ovoci a zelenině žluté barvy a zelenině s tmavě zelenými listy. Chrání před UV zářením nejen pokožku, ale i oční sítnici, zmírňují bolest a zánět po spálení pokožky a zpomalují stárnutí pleti. Více zde ›

Ginkgo biloba – extrakt z tohoto stromu dokáže velice efektivně zlepšovat prokrvení, čímž podpoří termoregulaci a zmírní zátěž srdce v horku. Zároveň chrání pokožku před vlivem UV záření a zpomaluje její stárnutí. Více zde ›

Hydroxytyrosol – v době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu proti působení UV paprsků potvrdily i výzkumy, které ukázaly, že je za tento efekt je zodpovědný polyfenol hydroxytyrosol, který je v olivách obsažený. Navíc jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky. Více zde ›

Coleus forskohlii – bylina rostoucí na svazích Himaláje je jediným známým zdrojem forskolinu. Ten v buňkách podporuje tvorbu látky cAMP, která je nezbytná pro přenos informací uvnitř buněk. Zvýšení produkce cAMP v pokožce pomáhá zpomalit její stárnutí, zlepšuje její ochranu vůči UV záření i působení volných. Více zde ›

OPC – oligomerní proantokyanidyny, které se hojně vyskytují například v hroznových jadércích, chrání pokožku před UVB zářením a pozitivně ovlivňují epigenetické procesy, které souvisejí s rizikem vzniku kožních nádorů. Více zde ›

Astaxantin – karotenoid, který se nachází například v mase lososů, krevet a humrů, patří mezi velmi silné antioxidanty s epigenetickými a protinádorovými účinky. Chrání pokožku proti působení UV záření a volných radikálů, zlepšuje její bariérovou funkci a působí proti vzniku vrásek a dalších projevů stárnutí. Více zde ›

Nopál – plody opuncie jsou známé především jako pomocník při hubnutí. Jedna z obsažených látek, berberin, má ale i výrazný pozitivní vliv na schopnost termoregulace.

Rhodiola – tato bylinka patří mezi silné adaptogeny, tj. látky podporující adaptaci na stresové podněty. Vědecké výzkumy přitom potvrdily i přímo její schopnost podporovat adaptaci těla na horko. Více o rhodiole zde ›

Máta – její chladivý efekt například v nápojích je v letním horku velmi příjemný, nejde ale jen o pocit. Její hlavní účinná látka, mentol, totiž výrazně zlepšuje prokrvení, čímž přispívá k lepší termoregulaci.

Granátové jablko – toto ovoce patří mezi nejúčinnější „podporovatele“ produkce oxidu dusnatého, což je látka roztahující cévy a zlepšující prokrvení. Tím může velmi usnadnit termoregulaci a snížit zátěž srdce v horkém počasí. Zároveň obsahuje řadu silných antioxidantů a protizánětlivých látek. Velice vhodná je jeho kombinace s kurkuminem, který nejenom podpoří jeho prokrvující efekt, ale navíc pomůže zlepšit integritu střevní stěny.

„Chronická bolest, která trvá tři měsíce bez zjevné organické léze“ – pokud se tato charakteristika týká i vás, je možné, že i vy trpíte fibromyalgií. Není to ale jen o bolesti, při této nemoci se objevují i další typické potíže, a to opět bez zjevné organické příčiny: únava, ztuhlost kloubů, parestezie (brnění, mravenčení či svědění) poruchy spánku, zhoršená mentální výkonnost (zejména poruchy myšlení a paměti), případně i depresivní příznaky.

Fibromyalgie se může objevit kdykoliv během života, častěji ale propuká ve středním a vyšším věku. Ženy bývají postiženy dvakrát častěji než muži a jejich příznaky navíc bývají závažnější. Celkově postihuje 1-5 % populace.

Mě to bolí víc!

Když jsem v úvodu zmínila fakt, že lékaři obvykle u osob s fibromyalgií „nic nenajdou“, není to tím, že by neexistovala žádná objektivní diagnostická kritéria, nebo dokonce že by se v těle nedělo vůbec nic, co by šlo nějakým způsobem zaznamenat či měřit.

Osoby s fibromyalgií například jinak reagují na bolestivé podněty. Zaprvé jsou na bolest mnohem citlivější než zbytek populace, a není to jen pocit nebo zhýčkanost. Při vyvolání pocitu bolesti totiž u nich dochází k měřitelně vyšší aktivaci příslušných mozkových center. A to není jediná odlišnost.

Když například zdravému člověku způsobíme intenzivní bolest, dojde k tomu, že člověk v daném okamžiku přestane vnímat menší bolestivé podněty. Když si třeba zlomíme nohu a zároveň se píchneme do prstu, bodnutí vůbec nezaznamenáme. U osob s fibromyalgií k tomu ale nedochází, ti budou i to bodnutí vnímat. Toto zjištění vede k domněnce, že je u těchto lidí narušena produkce neurotransmiterů, tedy látek přenášející nervové vzruchy mezi dvěma nervovými buňkami.

Za důležité diagnostické kritérium fibromyalgie pak bývají považovány tzv. tender points – 11 bodů na různých částech těla, které jsou výrazně citlivé na tlak. Přesná diagnostika je však velmi obtížná, protože výskyt a míra příznaků bývá velmi individuální.

Pátrání po příčinách

Fibromyalgie je do značné míry podmíněná geneticky – dědičné změny v oblasti genů souvisejících s bolestí přispívají k rozvoji chronické bolesti přibližně z 50 %. A pokud například rodič nebo sourozenec trpí fibromyalgií, zvyšuje to pravděpodobnost propuknutí problému více než třináctinásobně.

Jeden z rizikových genů je zde přitom tzv. gen transportéru serotoninu, který může zároveň souviset i s depresí či úzkostí – při fibromyalgii a depresích se dokonce objevují i podobné strukturální změny v oblasti mozku, například odlišný podíl šedé a bílé hmoty. Zvýšená citlivost na bolest pak může souviset i s geneticky podmíněnou nižší dostupností dopaminu.

Kromě toho ale byla prokázány i četné epigenetické souvislosti fibromyalgie, tj. charakteristické změny v aktivitě některých genů. Rozdíly zde byly zaznamenány u všech tří hlavních epigenetických reakcí: metylace genů, modifikace histonů i regulace microRNA.

Například v genomu žen s fibromyalgií bylo nalezeno 91 odlišně metylovaných míst, přičemž se často jednalo o geny úzce související s citlivostí na bolest nebo s odolností vůči stresu. Podobně vědci u žen s fibromyalgií nalezli osm odlišností v koncentrací látek jménem microRNA, přičemž každá s těchto molekul může ovlivňovat aktivitu stovek genů.

Na vině může být stres i nedostatek lásky

Rozdíly v epigenetických reakcích jsou přitom obvykle způsobeny negativními faktory z prostředí. Například působení některých negativních faktorů z raného dětství, jako je fyzické či psychické trauma, tedy týrání, nedostatek lásky, fyzické i emoční zneužívání, ale i třeba předčasný porod, prokazatelně způsobuje některé epigenetické změny, které souvisí s rozvojem fibromyalgie v pozdějším životě. V podstatě může jít o jakoukoliv událost spojenou s výrazným nebo dlouhotrvajícím stresem, která naruší hormonální osu hypothalamus – hypofýza – nadledviny, což se v dalším životě projeví sníženou odolností vůči stresu i působení bolesti.

Různá traumata a stresové faktory ale mohou epigenetické změny související s fibromyalgií vyvolat i v dospělosti – typické je to třeba u týraných žen. V dospělém věku navíc může být oním stresorem i nepřiměřená fyzická zátěž.

Souvislost s trávením i štítnou žlázou

Zajímavá je i skutečnost, že u osob s fibromyalgií se obvykle objevuje i narušená rovnováha střevního mikrobiomu – typické je snížené zastoupení bakteriálních kmenů Lachnospiraceae, Ruminococcaceae, Eubacterium a Bifidobacterium, což vede k nedostatečné produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem, například butyrátu. To mj. vede ke zvýšení propustnosti střevní stěny, které má za následek zvýšený průběh zánětlivých procesů. A právě zánět je další faktor, který je pro fibromyalgii rovněž typický. Rovnováha střevního mikrobiomu navíc prokazatelně souvisí s citlivostí na bolest.

Často se objevuje také dysfunkce mitochondrií, která způsobuje, že určitá tkáň (například mozek) trpí nedostatkem energie, což má za následek narušení její funkce. Právě v mitochondriích totiž dochází k přeměně živin na energii, a pokud tento proces neprobíhá správně, nemají buňky a tkáně dostatek energie pro své fungování.

Prokázána byla i souvislost fibromyalgie s dalším problémem, jehož nositelé bývají často označováni za hysterky nebo hypochondry: s tzv. syndromem dráždivého tračníku (IBS), kterým dle odhadů trpí 4–10 % populace (a opět častěji ženy). Jde o nejrůznější potíže v oblasti trávicího traktu, například bolesti, křeče, plynatost, průjem či zácpu, u nichž rovněž většinou nebývá nalezena žádná zjevná příčina (pouze v cca 10 % případů jim předchází infekce trávicího traktu). Podle rozsáhlé americké studie je přitom u lidí s IBS 5x vyšší pravděpodobnost, že budou trpět fibromyalgií.

Některé studie u osob s fibromyalgií prokázaly také zvýšení oxidativní stres, který je mj. způsobený sníženou produkcí vnitřních oxidačních enzymů, například superoxid dismutázy (SOD). Další možnou spolupříčinou může být hypofunkce štítné žlázy nebo rezistence vůči jejím hormonům – když byly v rámci studií podávány dobrovolníkům hormony štítné žlázy, došlo u nich zároveň k ústupu příznaků fibromyalgie.

Výživa: Pomůže vyřadit lepek i laktózu

Vzhledem k prokázaným epigenetickým souvislostem fibromyalgie je důležité se zaměřit na všechny epigenetické faktory, které na nás působí.

Na prvním místě by měl být důraz na zdravou, vyváženou stravu. Prokázán byl i přímý pozitivní i negativní vliv některých konkrétních potravin:

• Ke zlepšení příznaků došlo například při zvýšení konzumace panenského olivového oleje, omega-3.
• Pozitivní vliv byl prokázán i při omezení příjmu lepku a nahrazení moderních přešlechtěných druhů pšenice starověkými odrůdami obilovin.
• Prospěšné bývá vyloučení některých potravních aditiv, zejména glutamátu a aspartamu.
• Prokazatelný pozitivní efekt má omezení příjmu některých sacharidů, zejména fruktózy, laktózy, galaktooligosacharidů, polyolů a fruktanů.
• Jako velmi prospěšná se v rámci výzkumů ukázala i vegetariánská nebo středomořská dieta. Vzhledem k souvislosti fibromyalgie a rovnováhy střevního mikrobiomu by měla být samozřejmostí i zvýšená konzumace vlákniny.

Pozitivní ale může být i úprava hmotnosti, a rozhodně přitom nemusí jít o desítky kilogramů. V rámci jedné studie například dobrovolníci po čtyři měsíce snížili kalorický příjem a díky tomu snížili svou hmotnost v průměru o 4,4 % (tj. například stokilový člověk shodil 4,4 kg). I tento poměrně malý váhový úbytek přitom stačil k významnému ústupu příznaků fibromyalgie.

Samozřejmostí by měla být pravidelná pohybová aktivita, která při fibromyalgii prokazatelně vede k ústupu fyzických i psychických příznaků. Vhodné jsou zejména aerobní aktivity, přiměřené posilování, stejně jako jóga, Pilates a další podobné systémy. Zdaleka přitom nemusí jít o žádné velké sportovní výkony, ke zmírnění bolestí a dalších příznaků stačí i pouhých 5 minut pohybu denně! Naopak velké přetížení v rámci pohybových aktivit může příznaky zhoršit.

Samozřejmostí by měla být redukce stresu a důraz na spánkovou hygienu.

Užitečné doplňky stravy

Prokazatelný pozitivní účinek mají i některé byliny a doplňky stravy. Pojďme se podívat na ty, jejich ž účinnost potvrdily vědecké výzkumy.

Vitamin D3

Nedostatek tohoto vitaminu je u osob s fibromyalgií velice častý a existují navíc i studie prokazující prospěšnost jeho užívání. Například v rámci jedné z nich dostávali dobrovolníci po osm týdnů denně 50 000 jednotek cholekalciferolu (vitamin D3) a po této době u nich ve srovnání s kontrolní skupinou došlo k výrazně vyššímu ústupu příznaků fibromyalgie.

Více zde »

Některé studie naznačují i prospěšnost užívání vitaminů s antioxidačním účinkem, například vitaminu C a E, zvláště pak v kombinaci s pravidelnou fyzickou aktivitou.

Hořčík

Několik studií prokázalo, že fibromyalgie bývá spojena i s deficitem hořčíku, což může souviset i s několika typickými příznaky tohoto problému: svalovou slabostí, parestezií (brnění, svědění či pálení kůže), zánětem a zvýšenou citlivostí na bolest. Některé studie navíc i přímo prokázaly ústup příznaků po užívání hořčíku.

Více zde »

Některé výzkumy naznačují i možnou souvislost s deficitem železa.

Indol-3-karbinol

Indol-3-karbinol je látka, která vzniká z glukobrassicinu, jenž je hojně obsažen zejména v košťálové zelenině. Jedna ze studií například zaznamenala ústup příznaků fibromyalgie po užívání 400 mg brokolicového prášku s vysokým obsahem indol-3-karbinolu v kombinaci se 100 mg ascorbigenu (látka, která rovněž vzniká z glukobrassicinu). U sledovaných žen došlo po dobu užívání ke snížení citlivosti vůči bolesti a celkovému zvýšení kvality života.

Více zde »

Kozinec blanitý

Bylinka oblíbená především v rámci tradiční čínské medicíny může při fibromyalgii pomoci nejen se zmírnění bolesti, ale i s úpravou rovnováhy střevního mikrobiomu, zmírněním únavy a další příznaků.

Více zde »

Ginkgo biloba + koenzym Q10

V rámci jedné studie byla osobám s fibromyalgií po 84 dnů podávána kombinace 200 mg koenzymu Q10 a stejného množství extraktu z ginkgo biloba. 64 % z nich poté hlásilo výrazně zlepšení příznaků a celkové kvality života.

Více zde »

Pro své silné antioxidační účinky a schopnost zmírňovat bolestivost svalů může být vhodné i užívání samotného koenzymu Q10.

Zázvor

Látky obsažené v kořeni zázvoru účinně snižují oxidativní stres, míru zánětu i úroveň bolesti. Studie na zvířatech rovněž prokázaly jejich schopnost zvyšovat práh bolesti a zmírňovat kognitivní potíže a depresivní příznaky související s fibromyalgií.

Více zde »

Kurkumin

Účinná látka z kořene kurkumy ovlivňuje některé buněčné mechanismy související se vznikem a vnímáním bolesti a patří také mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé a epigenetické prostředky. Účinnost kurkuminu byla prokázána na zvířecích modelech fibromyalgie.

Více zde »

OPC

Komplex proantokyanidiny z hroznových jader může při fibromyalgii pomoci snížit míru zánětu, bolesti, únavy, poruch spánku i kognitivních potíží. V rámci výzkumů byla u osob se střední až závažnou fibromyalgií účinná denní dávka 80 mg užívaná po dobu tří měsíců.  

Více zde »

Butyrát

Mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, jejíž nedostatek souvisí s narušeným střevním mikrobiomem, je možné užívat i jako doplněk stravy. Tady je ale třeba postupovat obezřetně, protože zvýšenou propustnost střevní bariéry může způsobovat jak nedostatek butyrátu, tak i jeho výrazný nadbytek.

Více zde »

Účinnost byla prokázána i v případě dalších přírodních substancí, např.:

• omega-3 nenasycených mastných kyselin,
• quercetinu,
• genisteinu,
• luteolinu,
• ženšenu,
• bromelainu,
• L-karnitinu,
• melatoninu.

Není céva jako céva

Naše cévy nejsou jen nějaké obyčejné trubky. Jsou to složité tkáně, které jsou schopny samy vytvářet některé látky a reagovat na potřeby organismu. A také rozhodně nejsou všechny stejné.

Velké rozdíly jsou zejména mezi kapilárami neboli vlásečnicemi – těmi nejdrobnějšími cévami, které vytvářejí hustou síť v jednotlivých orgánech a tkáních, jež zásobují kyslíkem a živinami a odvádějí z nich odpadní látky. Právě kapiláry jsou totiž v každém orgánu trochu jiné. Liší se přitom právě tím, jaké látky dokáží přes jejich stěnu projít.

Jeden extrém představují třeba kapiláry v játrech. Játra jsou totiž jakousi chemickou továrnou našeho těla: Vstupuje do nich z krve spousta různých látek, jako jsou živiny či toxiny, které jsou zde rozkládány, a naopak z nich vystupují látky, které uvnitř vznikají – například některé bílkoviny, enzymy či hormony. Tyto látky mají různé chemické a fyzikální vlastnosti a často i poměrně velké molekuly. Kapiláry zásobující játra proto ve své mikroskopické struktuře musejí mít, zjednodušeně řečeno, velké mezery, aby jimi tyto látky prošly.

Opační extrém ovšem představují kapiláry v mozkové tkáni. Mozek je nejdůležitější tkání našeho těla, která je zároveň velice citlivá na působení řady látek, a proto rozhodně není žádoucí, aby se jen tak něco dostalo dovnitř. Mikroskopické struktury mozkových kapilár jsou proto velice těsné, a navíc vybavené mechanismy, které umožňují přesně regulovat pohyb iontů a molekul z krve do mozku a zpět (pro látky, které kapilárami neprojdou, ale přesto jsou uvnitř potřeba, existují speciální přenašeče). Tím je mozek chráněn například před toxiny, patogeny či látkami způsobujícími zánět.

Celkově jsou mozkové kapiláry vůči jiným v těle průchodné tak málo, že se pro tuto jejich vlastnost používá název hematoencefalická bariéra. Někdy se pro ni také využívá zkratka BBB – z anglického Blood-Brain Barrier.

Když mozek „netěsní“

Optimální funkci hematoencefalické bariéry (BBB) zajišťuje několik druhů buněk a tkání. Důležitá je tu funkce tzv. endotelu neboli vnitřní výstelky cév. V cévní stěně jsou dvě velice těsné, spojité bazální membrány. K nim z vnějšku přiléhají výběžky mozkových buněk jménem astrocyty, které se podílejí modulují a udržují BBB. Důležitou roli hrají i tzv. murální buňky vystýlající vnitřek cév, jejichž struktura a funkce se rovněž liší od kapilár ve zbytku těla. Na udržování BBB se ale podílejí i některé imunitní buňky, zejména mikrogliální buňky a makrofágy.

Systém je to tedy velice složitý a jeho rovnováha velice křehká. Jenže její udržení je pro zdraví mozku zcela zásadní. Pokud je totiž narušena, pronikají do jeho tkáně látky, které tam nepatří, což může mít řadu vážných následků – narušená BBB je typická třeba pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza či mnohá neurologická onemocnění. K jejímu vážnému narušení dochází například i při mozkové mrtvici. Existují i nemoci, jejichž podstatou je přímo narušení BBB, například autoimunitní Devicova nemoc (neuromyelitis optica).

Na druhou stranu ale platí, že pokud skrz BBB pronikne látka s pozitivními účinky, může to být pro zdraví mozku přínos. My se proto v následujících řádcích zaměříme na dva typy živin a bylin: na ty, které podporují správnou funkci BBB, a pak na ty, které jsou schopny přes BBB pronikat a působit přímo v mozkové tkáni.

Byliny a živiny pronikající přes hematoencefalickou bariéru

Neplatí samozřejmě, že látky, které nejsou schopny překonat hematoencefalickou bariéru, nemůžou na mozek pozitivně působit. Naopak. Příkladem jsou živiny a byliny, které ovlivňují funkci BBB, ale dovnitř mozku se nedostanou (viz níže). Kondice našeho mozku rovněž úzce souvisí se stavem střevního mikrobiomu, proto prakticky každá látka, která jeho rovnováhu ovlivní, má pozitivní vliv i při řadě potíží souvisejících s mozkem více zde » . Řada dalších látek pak mozku prospívá tím, že zlepšuje jeho krevní zásobení – více zde » . Látky, které dokáží BBB překonat, ale mají specifické postavení, protože jsou schopny pozitivně působit přímo uvnitř mozkové tkáně. A které to jsou?

Šafrán

Blizny krokusu setého patří mezi nejsilnější přírodní antidepresiva. V rámci výzkumů dosahoval šafrán u středně těžkých depresí podobné účinnosti jako fluoxetin (složka oblíbeného antidepresiva Prozac). Vysoce účinný je i u depresí těhotenských a v případě užívání spolu s antidepresivy zvyšuje jejich účinnost. Kromě toho působí pozitivně i na mentální výkonnost a paměť, pomáhá při Alzhemierově a Parkinsonově chorobě a podporuje spánek. Přes BBB dokáže pronikat jedna z jeho důležitých účinných látek – krocetin. Více zde » .

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje dvě látky, které jsou schopny pronikat přes BBB: vogonin a baikalein. V mozku se pak váží na tzv. GABA receptory, které jsou primárně určené pro kyselinu gama-aminomáselnou, což je neurotransmiter s tlumivými účinky. Díky tomu je šišák bajkalský jedním z nejúčinnějších přírodních prostředků proti úzkosti. Kromě toho pomáhá i při ADHD, depresích, Alzheimerově chorobě či poruchách spánku. Více zde » .

Astaxantin

Karotenoid, který se vyskytuje například v mase lososů, krevet či v některých mořských řasách, patří mezi velice silné antioxidanty s epigenetickými účinky. Poměrně snadno proniká přes BBB a v mozku nejen chrání buňky před poškozením volnými radikály, ale také například reguluje produkci enzymu kaspáza 3, jehož nadměrná tvorba vede ke smrti mozkových buněk. Zvláště efektivně působí v oblasti hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. Potlačuje také tvorbu amyloidních plaků typických pro Alzheimerovu chorobu a podporuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni, čímž zajišťuje dostatek energie pro nervové buňky (dysfunkce mitochondrií je typická pro řadu potíží souvisejících s mozkem). Více zde » .

Quercetin

Polyfenol obsažený v širokém spektru potravin a bylin proniká přes BBB velmi ochotně – s účinností přes 60 %. Coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením a pozitivně ovlivňuje procesy související se stárnutím mozku: zlepšuje funkci mitochondrií, jejichž úbytek a dysfunkce souvisí například s Alzheimerovou chorobou, podporuje odstraňování tzv. senescenčních buněk i schopnost dělení buněk. Více zde » .

Hydroxytyrosol

Výraznou schopnost pronikat přes BBB má i hydroxytyrosol, což je polyfenol obsažený v olivách, i další účinné látky z těchto plodů – například kyselina maslinová. Jde o velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky, které pomáhají zvýšit mentální výkonnost, zlepšují tvorbu látky jménem BDNF, jež má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, snižují míru poškození nervových buněk, podporují detoxikaci v oblasti mozku a zpomalují procesy související se stárnutím mozku a vznikem neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Více zde

Rozmarýn

Tato bylinka je známá svými pozitivními účinky na mentální výkonnost a duševní aktivitu. Podporuje paměť, pomáhá zpomalit úbytek kognitivních funkcí s věkem, zmírňuje degradaci tzv. myelinových pochev, které jsou nezbytné pro fungování nervů a působí proti Alzheimerově chorobě, Parkinsonově chorobě, epilepsii i migréně. Některé látky obsažené v rozmarýnu jsou navíc schopny pronikat skrze BBB. Více zde » .

Tryptofan

Tryptofan (L-tryptofan) je aminokyselina, která je nejen nezbytná pro tvorbu bílkovin, ale vznikají z ní i další důležité látky – například neurotransmiter serotonin nebo „spánkový hormon“ melatonin. Právě tyto dvě látky ale vznikají až v mozkové tkáni, a proto je tedy důležité, aby se tryptofan dostal v dostatečném množství přes BBB do mozku. To má ale jeden háček. Tryptofan k tomu potřebuje speciální přenašeč, který kromě něj do mozku přes BBB transportuje i další aminokyseliny. Jenže právě tryptofan je v bílkovinách zastoupen mnohem méně než ostatní aminokyseliny, a protože si s nimi na přenašečích konkuruje, může se stát, že se ho do mozku dostane příliš málo. Například při depresích, úzkostech, poruchách spánku či autismu je proto vhodné užívat tryptofan i formou doplňku stravy, aby ostatní aminokyseliny na přenašečích „přečíslil“. Více zde » .

Byliny a živiny podporující funkci hematoencefalické bariéry

Pokud nás trápí jakýkoliv problém v oblasti mozku, je zároveň důležité zajistit, aby BBB fungovala, jak má. K tomu nám mohou pomoci třeba tyto byliny a živiny.

Kozinec blanitý

Bylinka známá též pod latinským názvem Astragalus obsahuje unikátní látky jménem astragalosidy. Jeden z nich, astragalosid IV, přitom výrazně podporuje integritu BBB a funkci endotelu mozkových cév. Kromě toho zpomaluje procesy stárnutí mozku, brání tvorbě amyloidních plaků, které jsou typickým projevem Alzheimerovy choroby, chrání mozkové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu a zpomaluje úbytek nervových spojů s věkem.

Ginkgo biloba

Látky obsažené v listech jinanu dvojlaločného mají na BBB velmi zajímavý účinek: dočasně jsou schopny zvýšit její propustnost. Pokud se tedy ginkgo užívá spolu s látkami schopnými pozitivně působit na mozkovou tkáň (ať už jde o doplňky stravy či léky), může výrazně zvýšit jejich účinnost. Platí to například pro ginsenosidy obsažené v ženšenu pravém a ženšenu pětilistém, jejichž účinné látky jinak přes BBB procházejí jen omezeně. Zároveň ginkgo patří mezi byliny s největší schopností zlepšovat prokrvení mozkové tkáně, podporuje tvorbu a ochranu nervových buněk, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, velmi efektivně pomáhá při depresích a úzkostech, vaskulární demenci i Alzheimerově chorobě. Více zde » .

Šišák bajkalský

Účinné látky této bylinky nejenom pronikají přes BBB, ale zároveň jsou schopny podporovat a obnovovat její funkci. Proto je užívání šišáku velice užitečné například po mozkové mrtvici, kdy dochází k masivnímu narušení funkce BBB.

Quercetin

Také quercetin nejenom proniká přes BBB, ale zároveň i výrazně zlepšuje její funkci, ať už byla narušena z důvodů mozkové mrtvice nebo z jiných příčin.

Resveratrol

Polyfenol ze slupek hroznového vína je známý svou schopnosti podporovat prokrvení mozku, pozitivní vliv má ale i na astrocyty – mozkové buňky udržující funkci BBB.

Rozmarýn

I rozmarýn má pozitivní vliv na udržování správné funkce BBB.

Rhodiola

Rozchodnice růžová nebo rhodiola je schopna efektivně opravovat poškození BBB. Prokázán byl také její pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další, přičemž tyto účinky se nejvíce projevují v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Výrazný přínos byl prokázán také v případě depresí a úzkosti. Více zde » .

Butyrát

Butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je vytvářena některými střevními bakteriemi, poté proniká do krevního oběhu a ovlivňuje řadu procesů napříč celým tělem (mj. funkci mitochondrií). Jednou z důležitých funkcí butyrátu je také zlepšovat bariérovou funkci buněk endotelu i funkci astrocytů a snižovat tak propustnost BBB. Kromě toho podporuje produkci faktoru BDNF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu nervových buněk, a podporuje tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnost neuronů vytvářet vzájemná propojení, což je mj. podstatou procesu učení. Užívání butyrátu je proto vhodné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a další typy demence, nespavost, deprese a další), a to zvláště v případě narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Více zde » .

Byliny: zásadně na lačno

Pokud se rozhodneme užívat k podpoře svého zdraví jakékoliv léčivé rostliny, ať už ve formě čaje, extraktu či tinktury, platí zde jedno důležité pravidlo: míra jejich účinnosti vzrůstá, pokud je užíváme na lačno – ideálně v okamžiku, kdy je prázdný nejen žaludek, ale i bezprostředně následující partie trávicího systému.

Nejpříznivější situace z tohoto pohledu nastává ráno: Příslušnou rostlinu nebo směs tedy užijeme ihned po probuzení (výhodnější je zde forma extraktu nebo tinktury, protože čaje vyžadují delší přípravu) a ještě minimálně 20 minut poté nejíme. V rámci bylinných kúr je samozřejmě účinnější, pokud bylinu či směs užíváme vícekrát denně – obvykle 2× nebo 3×. V tom případě postupujeme stejně: užijeme ji s co největším odstupem od předchozího jídla a minimálně 20 minut před tím následujícím.

Pokud se to ale z nějakého důvodu nepodaří, je lepší si bylinný preparát vzít s jídlem, než si ho nevzít vůbec. Na rozdíl od epigeneticky působících živin, které se často užívají dlouhodobě, se totiž byliny častěji berou v rámci časově omezených kúr, u nichž je důležitá konzistentnost a pravidelnost.

Rozhoduje i očekávaný účinek

Vhodná denní doba užívání bylinných preparátů se ale může odvíjet i podle jejich specifického účinku. Například adaptogeny, jež mají vitalizující a energizující účinek, je z logiky věci výhodnější brát v první polovině dne – typickým příkladem je rhodiola » , maralí kořen » , kozinec blanitý » či ženšen (pravý i pětilistý) » . To samé platí pro rostliny, které výrazně zlepšují prokrvení – například zázvor » či ginkgo biloba » . Naopak byliny na podporu spánku, jako je třeba mučenka » , chmel » či šišák bajkalský », budeme z podstaty věci směřovat spíše do doby před usnutím (30–60 minut).

Již zmíněný zázvor se také často využívá ke zmírnění cestovních nevolností – v tom případě ho konzumujeme 30 minut až dvě hodiny před cestou. A ke zmírnění migrény a jiných bolestí hlavy ho můžeme užívat průběžně, například každé 3 nebo 4 hodiny.

Kombinace pro lepší vstřebávání

Biologickou využitelnost bylin mohou zlepšit i určité kombinace. Důležité je přitom vědět, že i když je podstatou epigenetického působení dané rostliny jedna či více konkrétních látek (například kyselina rozmarýnová a karnosol v případě rozmarýnu, astragalosidy v kozinci blanitém či baikalein a scutellarin v šišáku bajkalském), najdeme v nich celou řadu dalších látek, které podporují biologickou dostupnost těch „hlavních“. Těmto sloučeninám se říká bioenhancery. Pokud tedy užíváme byliny ve formě extraktu, nevyplatí se se volit co nejčistší formu hlavní účinné látky, ale spíše extrakt obsahující široké spektrum sloučenin (některé doplňky stravy právě z tohoto důvodu kombinují v kapslích extrakt s práškem z příslušné rostliny).

Bionenhancerem ale nemusí být jen látka obsažená v příslušné rostlině. Mohou to být i sloučeniny, které bylinka neobsahuje, ale mohou se s ní kombinovat právě pro zlepšení biologické využitelnosti. Zde je přehled těch nejzajímavějších bioenhancerů.

Piperin – jde o první vědecky potvrzený bioenhancer, tyto jeho účinky byly popsány v roce 1979. Biologickou využitelnost bylin i řady epigeneticky působících živin ovlivňuje hned několika cestami: Snižuje aktivitu enzymů, které se podílejí na rozkladu účinných látek (to platí pro byliny, živiny i některá léčiva). Dále podporuje změny v trávicí soustavě, které vedou k lepšímu vstřebávání prospěšných látek: zlepšuje prokrvení trávicího traktu, modifikuje buňky střevního epitelu, a tím zlepšuje propustnost střevní stěny, a také prodlužuje tzv. mikroklky, které zvětšují vnitřní povrch střeva. Může také zlepšit vazbu některých sloučenin na buněčné receptory a zefektivnit buněčnou signalizaci.

Quercetin » – tento polyfenol má sám o sobě ve vyšších koncentracích zajímavé epigenetické účinky, v malém množství se ale vyskytuje v obrovském spektru bylin i potravin, v nichž mj. zlepšuje biologickou dostupnost dalších látek. A ve formě doplňku stravy je možné ho i s řadou bylinných preparátů či epigeneticky působících živin kombinovat. I on výrazně zlepšuje vstřebávání účinných látek z trávicího traktu a pomáhá udržet v krevní plazmě jejich vyšší koncentraci po delší čas. Stejně jako piperin, i quercetin zlepšuje biologickou dostupnost nejen přírodních preparátů, ale i některých léků.

Genistein » – pro své fytoestrogenní působení se nejčastěji se využívá jako doplněk stravy v menopauze, i on ale zvyšuje biologickou dostupnost bylin, živin i léků.

Glycirrhizin – jde o epigeneticky působící látku obsaženou v kořeni lékořice. Právě lékořice je často využívána v preparátech tradiční čínské medicíny a její schopnost působit jako bioenhancer ukazuje, že to zdaleka není jen kvůli lepší chuti.

Naringin – jedna z hlavních účinných látek grapefruitu rovněž působí jako bionhancer.
Některé byliny také působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. V rámci podpory sportovní výkonnosti se například využívá kombinace maralího kořene » a rhodioly », pro podporu imunity a v menopauze zase funguje kombinace kozince blanitého » a anděliky čínské.

Využitelnost epigeneticky působících živin

Ještě komplikovanější je zlepšování biologické využitelností epigeneticky působících živin – tedy látek, které se přirozeně vyskytují v potravinách, ale v doplňcích stravy jsou obsaženy v koncentrovanější formě.
Jejich rozsáhlé pozitivní účinky na zdraví jsou nesporné, často jsou ale limitovány jejich omezenou biologickou využitelností. Farmakologický výzkum tedy věnuje velké úsilí hledání jejich opravdu účinných forem – testovány jsou například léky využívající nanostruktury a další sofistikované formy. I v případě epigeneticky působících živin ale platí, že lze jejich využitelnost výrazně podpořit přírodní cestou – ať už volbou správné doby užívání či pomocí bioenhancerů.

Na následujících řádcích naleznete příklady optimálního užívání živin, které jsou z tohoto pohledu nejlépe prozkoumány, v případě jiných bohužel zatím proběhlo jen velice málo studií.

EGCG

Epigalokatechin galát, zkráceně EGCG », se společně s dalšími katechiny hojně vyskytuje především v zeleném čaji. Všechny katechiny se přitom nejlépe vstřebávají, pokud je konzumujeme ráno na lačno: V rámci výzkumů byla při tomto způsobu podání dobrovolníkům v krvi naměřena 3,5krát vyšší hladina katechinů než při užití v jinou denní dobu nebo s jídlem.

EGCG je také nestabilní v prostředí s vysokou teplotou – i proto ostatně není vhodné zalévat zelený čaj vroucí vodou. Stabilitu snižuje i zásadité pH, proto může být výhodné jej podávat spolu s vitaminem C. Biologickou dostupnost EGCG zvyšuje i přítomnost kofeinu, a proto se vyplatí například jeho zapíjení čajem (ale ne horkým).

Mezi nejúčinnější bioenhancery, tedy látky zlepšující biologickou dostupnost EGCG, patří quercetin », kurkumin, piperin, rutin a genistein.

Kurkumin

Barvivo získávané z kořene kurkumy » má v čisté podobě jen velmi nízkou biologickou dostupnost, která je dána zejména faktem, že není rozpustné ve vodě, ale v tucích. Jednou z možností, jak vstřebávání vylepšit, je tedy jeho konzumace spolu s tučným jídlem – ideálně by mělo obsahovat alespoň 15 g tuku. Kombinace například s omega-3 sice také může pomoci, vzhledem k malému obsahu tuku v běžné kapsli ale pouze omezeně. Pokud se kurkuma používá jako koření, zlepší využitelnost obsaženého kurkuminu i delší tepelná úprava (více než 15 minut).

Další možností zlepšení biologické dostupnosti je užívání spolu s bioenhancery. Nejčastěji se zde využívá výše zmíněný piperin, který dle studií dokáže po požití kurkuminu zvýšit jeho koncentraci v krevní plazmě až o 2 000 %. Velmi efektivní je i quercetin », který využitelnost kurkuminu zlepší o 147 %.

Vliv denní doby na vstřebávání kurkuminu nebyl prokázán, protože jde ale o látku zlepšující prokrvení všech tkání těla, obvykle se užívá spíše v první polovině dne.

Resveratrol

Resveratrol » je barvivo ze skupiny stilbenoidů, které se nachází především ve slupkách hroznového vína, ale i v řadě dalších potravin. I jeho biologická dostupnost je v případě, že se užívá samostatně, omezená. Sice se na rozdíl od kurkuminu vstřebává poměrně dobře (z cca 75 procent), ale poté se velice rychle rozkládá, takže jeho skutečná biologická dostupnost se pohybuje kolem 1 %.

Pokud jde o užívání s jídlem, to sice jeho vstřebávání zpomalí, biologickou dostupnost ale ovlivní jen málo. Kombinace s různými potravinami není zatím prozkoumána, v případě flavonoidů, které mají podobnou strukturu jako stilbenoidy ale platí, že proteiny, vláknina a minerály obecně zhoršují jejich dostupnost, zatímco dobře stravitelné sacharidy, vitaminy, karotenoidy a alkaloidy ji zlepšují. Lze tedy předpokládat, že i v případě resveratrolu to bude podobné.

Nejvyšší biologická dostupnost byla prokázána při užití v ranních hodinách, pro udržení jeho vyšší koncentrace v těle je ale vhodné i opakované užívání v průběhu dne.

Z bioenhancerů může i v případě resveratrolu zlepšit jeho využitelnost piperin, velmi dobrou alternativu ale představují zejména quercetin » a kurkumin ». Přidání quercetinu v rámci výzkumů zlepšilo vstřebávání resveratrolu o 310 %, přidání kurkuminu o 300 %, a pokud byla k resveratrolu přidána kombinace kurkumin + piperin + kvercetin, zlepšilo se jeho vstřebávání o 350 % oproti samotnému resveratrolu.
Sám resveratrol ale může naopak přispět k lepší využitelnosti dalších epigeneticky působících substancí, jako je například apigenin nebo berberin (tato kombinace například efektivně snižuje cholesterol). Synergicky pak působí spolu s oligomerními proantokyanidiny neboli OPC ».

Astaxantin

Ataxantin » je barvivo z rodiny karotenoidů, které se vyskytuje v širokém spektru mořských organismů. Jeho nejznámějším zdrojem jsou živočichové s růžovooranžovým masem (lososi, humři, krevety apod.), k výrobě doplňků stravy se obvykle získává z řasy Haematococcus pluvialis.

Biologická dostupnost astaxantinu je stejně jako v případě jiných karotenoidů omezená hlavně jejich nízkou rozpustností ve vodě. Tyto látky se totiž rozpouštějí převážně v tucích. Nezbytné je tedy užívání astaxantinu spolu s tuky (např. s tučným jídlem), výhodnější je přitom užívat jej až po jídle, nikoliv před ním – vstřebatelnost je tak lepší až 2,4krát. Využitelnost ovšem závisí i na dostatečné produkci žlučových kyselin.

Velice výhodná je kombinace astaxantinu s omega-3 » nenasycenými mastnými kyselinami. Společně mají například výrazně lepší vliv na imunitu a srdečně cévní systém, než má samotný astaxantin či omega-3. Možné je také podávání spolu s olivovým olejem.

Biologickou dostupnost astaxantinu snižuje i kouření – kuřáci mají ostatně v krvi nižší hladinu všech karotenoidů než nekuřáci.

Platí také, že vyšší dávky astaxantinu (i dalších karotenoidů) se také vstřebávají mnohem lépe než ty nižší. Vliv denní doby nebyl prokázán.

Vitamin D3

Vitamin D3 » rovněž patří mezi sloučeniny rozpustnými v tucích, a pro jeho optimální vstřebávání je tedy nezbytná jeho konzumace spolu s tuky, tedy například s tučným jídlem (opět ideálně těsně po jídle). Ne všechny tuky jsou ale stejně vhodné – například mastné kyseliny s dlouhým řetězcem jeho využitelnost zhoršují. Vstřebatelnost je vyšší také u doplňků, v nichž je „déčko“ umístěné například do micel, mikrokapslí či liposomů.

Vstřebávání vitaminu D3 je výrazně sníženo u osob s odstraněným žlučníkem. Velký negativní vliv má také nadváha – lidé s vyšším obsahem tuku v těle mají po podání suplementů s vitaminem D3 v krvi nižší obsah jeho prospěšných metabolitů než ti štíhlí.

Vstřebávání vitaminu D3 také může narušit řada léků – obecně je tedy lepší jeho suplementy konzumovat časově co nejdále od těchto léčiv.

Vitamin D3 se obvykle užívá spolu s vápníkem, protože je nezbytný pro vstřebávání tohoto minerálu. Opačný vztah ovšem neplatí – přítomnost vápníku biologickou dostupnost „déčka“ nijak neovlivní.
Vitamin D3 se někdy doporučuje užívat v tu část dne, kdy v těle přirozeně vzniká při interakci se slunečním záření – tj. v době od dopoledne do odpoledne. Nicméně vztah biologické dostupnosti a doby užití zatím žádná studie nepotvrdila.

Zinek

Deficitem tohoto stopového prvku je podle WHO ohrožena třetina světové populace. Často ale není důvodem jeho nedostatečný obsah ve stravě, ale právě jeho snížená biologická dostupnost.
Vstřebávání zinku » výrazně narušuje kyselina fytová a její soli. Tyto látky jsou přítomny v rostlinných potravinách, hlavně celozrnných obilovinách, luštěninách, semenech a ořeších. Se zinkem vytvářejí těžko rozložitelné sloučeniny, které brání jeho vstřebávání. A týká se to nejen zinku přijatého ve stravě, ale i toho, který se uvolnil do trávicího traktu z vlastních zásob těla.

Zatímco třeba ovce nebo prasata dokáží fytáty rozkládat pomocí žaludečního enzymu fytázy, u lidí je hladina tohoto enzymu nízká. Je ale možné využívat postupy, které aktivují fytázu přímo v potravinách – zejména jde o dostatečně dlouhé namáčení či fermentaci. Pokud ale užíváme zinek ve formě doplňků stravy, není vhodné tak činit spolu s jídlem s vysokým podílem rostlinné stravy. To platí zejména pro vegany. Naopak přidání živočišné bílkoviny do jídla absorpci zinku výrazně zlepšuje, byť důvodem zde není přímo živočišný původ, jako spíše vyšší podíl bílkovin v živočišných potravinách. Produkty trávení bílkovin totiž tvoří se zinkem komplexy, které jeho vstřebávání usnadňují. Pokud tedy zinek užíváme spolu s jídlem s vysokým obsahem bílkovin, jeho biologickou využitelnost tím podporujeme.

Negativní vliv zde ale má vysoký příjem železa. Zinek tedy nikdy neužíváme spolu s doplňky stravy obsahujícími železo, ale oddělujeme je minimálně dvěma hodinami. To samé platí pro doplňky s mědí. Naopak zinek sám negativně ovlivňuje vstřebávání některých antibiotik, například tetracyklinu. I zde je tedy třeba užívání oddělit.

Vliv denní doby na vstřebávání zinku zatím nebyl prokázán.

Vliv na vstřebávání zinku mají také různé faktory uvnitř našeho těla – pozitivně působí například dostatečná produkce střevního hlenu (to samé platí i pro vstřebávání železa a vápníku), jež zase souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu. Střevní absorpci zinku také pozitivně ovlivňuje, pokud se v krevním oběhu nachází dostatek bílkoviny albumin. Jejím zdrojem jsou přitom především mléčné výrobky.

Absorpce zinku z doplňků stravy je obecně mnohem vyšší než ze stravy, záleží ale i na typu suplementu. Nejhůře jsou na tom anorganické soli zinku, nejlépe je na tom bisglycinát a citrát.

U zinku je také třeba upozornit na jednu důležitou skutečnost: Zatímco u jiných vitaminů, minerálů a stopových prvků je možné určit stav jeho tělesných zásob krevními testy, u zinku je to velmi problematické. V krevní plazmě se totiž vyskytuje pouze 1 % veškerého zinku obsaženého v těle a jeho obsah zde klesá pouze v případě vážného deficitu. Hladina zinku v krvi navíc přirozeně kolísá – liší se například po jídle, ale i v reakci na stres nebo zánět.

Hořčík

Vstřebávání hořčíku » nezávisí příliš na tom, jestli ho užíváme samostatně, nebo s jídlem. Samotný ale může způsobit zažívací problémy, jako je podráždění žaludku nebo průjem, a proto je vhodnější jeho příjem s jídlem. Neměli bychom ho ale užívat spolu se zinkem, který jeho vstřebávání narušuje.
Biologickou využitelnost výrazně ovlivňuje forma suplementu. Velmi špatná je u anorganických forem, u nichž je navíc nejvyšší riziko trávicích potíží. Velmi dobře se naopak vstřebávají organické formy, zejména bisglycinát, citrát, malát a threonát.

Vstřebatelnost hořčíku prakticky neovlivňuje denní doba, kdy ho užíváme, tu ale může být vhodné upravit podle toho, kvůli čemu ho primárně užíváme. Pro výrazný relaxační efekt se hořčík často doporučuje před spaním, pro podporu imunity, mentální výkonnosti a hladiny energie ale může být výhodnější jeho užití v první polovině dne.

Podobně jako zinek, i hořčík může narušit vstřebávání antibiotik. Ta proto nikdy neužíváme 2 hodiny před a 4-6 hodin po užití doplňku stravy s magnéziem.

Lymeská borelióza patří mezi nemoci přenášené převážně klíšťaty. Její nejčastější původce na Americkém kontinentě, bakterie Borrelia burgdorferi, byl objeven v roce 1982, její příznaky, včetně spojitosti s přenosem klíšťaty, však byly popsány již koncem 19. století. V Evropě jsou pak nejčastějšími původce bakterie Borrelia garinii a Borrelia afzelii. V Česku se každoročně nakazí cca 4 000 osob.

Projevy a komplikace lymské boreliózy

Bakterie způsobující boreliózu patří mezi spirochety – mikroby s dlouhým spirálovitým tvarem, jejichž povrchové bílkoviny se neustále mění, a imunitní systém má tak problém s jejich rozpoznáváním. Navíc jsou chráněny ochranným biofilmem. Šance, že by se tak tělo s infekcí vypořádalo samo, je tak velmi nízká a obvykle je nezbytná léčba antibiotiky. Reakce imunitního systému je ovšem u různých osob odlišná a závisí na jejich konkrétním genetickém nastavení.

Zásadní problém ovšem představuje diagnóza. Typické projevy akutní fáze, tj. vytvoření červeného fleku s bílým středem okolo místa kousnutí, popřípadě i horečka a únava, se objeví jen o části osob. Asi 40 % napadených tyto příznaky nemá a nemoc u nich rovnou přechází do druhé fáze. Ta propuká cca za 12 týdnů od přisátí klíštěte a typické jsou pro ni zejména bolesti a otoky kloubů, bolesti svalů, vyskytnout se ale může i obrna nervů či zánět srdečního svalu.

Výše zmíněné obtíže obvykle odezní nejpozději do tří měsíců, aby se s odstupem měsíců až let objevila fáze třetí. Při ní nejčastěji dochází k zánětlivému postižení kůže, kloubů, mozku a míchy, srdce a očí.

Když se léčba nepodaří

Ke kompletnímu vyléčení ale občas nedojde ani v případě, že je antibiotická léčba zahájena včas. Nezřídka se stává, že i po jejím skončení si lidé stěžují na příznaky, jako je „mozková mlha“ a různé jiné kognitivní problémy, bolesti kloubů a svalů, únavu apod. Jejich krevní testy jsou však již v tomto okamžiku v pořádku. Odborně se tento stav označuje zkratkou PTLD (Post Treatment Lyme Disease) anebo se mu říká „chronická borelióza“. Počet osob, které postihuje, je přitom velmi vysoký: 10-20 % z těch, kteří se s boreliózou léčí. Větší riziko jeho vzniku přitom mají lidé, kteří boreliózu prodělají opakovaně.

Proč vlastně v některých případech k vyléčení boreliózy nedochází? Příčin může být několik:

• Neschopnost některých antibiotik narušit ochranný biofilm bakterií.
• Fakt, že bakterie jsou schopny vyvolávat záněty, i když jsou již mrtvé.
• Nedávné výzkumu ukázaly, že i fragmenty bakterií dokáží v mozku stimulovat silnější imunitní odpověď něž živé bakterie.

Nutno říci, že řadu příznaků chronické boreliózy mohou vyvolávat i živé bakterie. Spirochety jsou totiž obecně velmi malé, a tudíž snadno pronikají nejen například do kloubů, ale jsou schopny překonat i hematoencefalickou bariéru a dostat se tak i do mozkové tkáně. Velice často však následné obtíže vyvolávají právě mrtvé fragmenty bakterií, což ostatně důvodem, proč v těchto případech nemá efekt opakované užívání antibiotik

Bakterie, která mění geny

Podle nedávných zjištění má navíc chronická borelióza výrazné epigenetické pozadí. V genomu postižených osob vědci objevili celkem 35 genů, které jsou nadměrně exprimovány (tj. jejich aktivita je výrazně vyšší, než by měla být). Většina těchto genů přitom podporuje zánětlivé procesy v těle. Lidé s chronickou boreliózou tak mají například v těle vyšší hladiny některých zánětlivých cytokinů (například IL-1ß a IL-8).

Některé ze zmíněných genů navíc souvisí i třeba s epilepsií, což by mohlo vysvětlit, proč borelióza vyvolává neurologické příznaky.

Tvorba krevních sraženin

Další cesta, kterou infekce boreliózy pravděpodobně vytváří některé chronické příznaky, je tvorba krevních sraženin neboli hyperkoagulace. Ta je ostatně častou komplikací řady virových a bakteriálních infekcí (typická je například i pro virus COVID-19). V jedné studii například vědci odhalili markery nízkoúrovňové koagulace u 80 % pacientů s boreliózou. Další studie pak u 67 % nakažených prokázala výrazně vyšší krevní koncentraci fibrinogenu  – bílkoviny, z níž vzniká fibrin, který následně vytváří krevní sraženiny. To výrazně zhoršuje průchodnost drobných krevních kapilár a způsobuje zhoršení okysličení tkání.

Vliv na hormonální systém a střevní mikrobiom

Infekce boreliózy může také negativně ovlivňovat činnost některých žláz s vnitřní sekrecí. Často tak například dochází ke snížení funkce štítné žlázy, což se mj. projevuje zvýšenou únavou a zhoršenou imunitou. Bílkoviny bakterií Borrelia jsou totiž svými antigenními vlastnostmi velice podobné některým bílkovinám souvisejících s činností štítné žlázy, což může vyvolat autoimunitní zánět tohoto orgánu.

Pro boreliózu je také často typické vyčerpání nadledvin, což má zase za následek sníženou produkci kortikosteroidů, a tedy i nižší odolnost vůči zánětlivým procesům. U žen se pak může objevit i snížená produkce estrogenu, takže se u nich někdy vyskytují příznaky připomínající menopauzu (například návaly horka).

Příznaky chronické boreliózy jsou navíc velmi podobné těm, které pociťují pacienti s výrazně narušeným střevním mikrobiomem, což vedlo vědce k myšlence, že by mohla borelióza mj. způsobovat i narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. A výzkumy tuto domněnku skutečně potvrdily. Změna složení střevních bakterií je dokonce natolik charakteristická, že by do budoucna mohla být využita k diagnostice boreliózy.

Co může pomoci?

Hlavním problémem při chronické borelióze je vysoká míra zánětlivých procesů, proto je důležité se zaměřit na jejich potlačení. Pomoci může i zaměření se na redukci krevních sraženin.

Velmi důležitá je úprava stravy, zejména pak výrazné omezení prozánětlivých potravin (jednoduché cukry, bílá mouka, potravní aditiva, živočišné tuky, sójový a kukuřičný olej…), a naopak přidání těch protizánětlivých, jako je ovoce a zelenina, kvalitní zelený čaj, olivový olej, přirozené zdroje omega-3 nenasycených mastných kyselin, fermentované potraviny atd. Klíčová by měla být i podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, zejména formou dostatečné konzumace rozpustné i nerozpustné vlákniny a fermentovaných potravin.

Důležité je i zaměřit se na spánkovou hygienu. Spánková deprivace totiž podporuje průběh zánětlivých procesů, a přitom právě u pacientů s boreliózou bývá spánek často narušen.

Výraznou pomoc pak mohou představovat některé živiny a byliny užívané formou doplňků stravy.

Křídlatka japonská (resveratrol)

Bylina pocházející se severovýchodu Asie vykazuje vysokou antibakteriální aktivitu vůči původcům boreliózy. Navíc působí i silně protizánětlivě. Jedním z důvodů je pravděpodobně i vysoký obsah resveratrolu (křídlatka se ostatně často využívá jako základ pro výrobu doplňků stravy s resveratrolem). Právě resveratrol má totiž silný protizánětlivý a také neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), mohl by být užitečný i proti kardiovaskulárním příznakům boreliózy a byla u něj také prokázána aktivita proti spirochétám.

Šišák bajkalský

I tato rostlina, oblíbená zejména v rámci tradiční čínské medicíny, působí proti bakteriím Borrelia a má silný protizánětlivý a neuroprotektivní efekt. Jeho velkou výhodou je, že narušuje ochranný biofilm, který přispívá k rezistenci bakterií vůči antibiotické léčbě. Je proto velice vhodné jej při léčbě boreliózy kombinovat s antibiotiky. V rámci chronické boreliózy je velmi vhodný zejména při výskytu neurologických příznaků, může však zmírnit i záněty v oblasti kloubů.

Nattokináza

Enzym, který je přirozeně obsažen v japonském sójovém pokrmu natto vyniká svou schopností rozpouštět krevní sraženiny. Proto může být efektivní v boji proti hyperkoagulaci u pacientů s boreliózou. Zároveň ale může pomoci narušit biofilm chránící bakterie proti imunitnímu systému a antibiotické léčbě (podobně působí i enzym serrapeptáza, jehož prodej však momentálně není v ČR povolen). I zde je tedy vhodné užívání spolu s antibiotiky.

Kryptolepis

Rostlina původem ze Západní Afriky (lat. Cryptolepis sanquinolenta) je v tamní přírodní medicíně využívána například při malárii nebo tuberkulóze, některé studie ovšem potvrdily i silný efekt proti původcům boreliózy.

Kočičí dráp

Další často užívaná bylina při léčení boreliózy (lat. Unicaria tomentosa). Má protizánětlivý a neuroprotektivní efekt, a některé studie potvrdily i antibakteriální působení vůči původci boreliózy. Podporuje také opravy DNA.

Vitamin D3

Některé výzkumy naznačují, že by borelióza mohla způsobovat jakousi „rezistenci vůči vitaminu D3“. Konkrétně jde o to, že by infekce mohla blokovat interakci mezi vitaminem D3 a příslušnými buněčnými receptory, a proto by mohli infikovaní lidé potřebovat pro zajištění optimálních procesů v těle výrazně více této esenciální živiny. Její nedostatek by pak mohl přispívat k rozvoji některých potíží souvisejících s boreliózou, typicky třeba ke vzniku kloubních zánětů. Pro potvrzení je však zapotřebí ještě dalších výzkumů.

Hořčík

Hořčík je další živinou, jejíž hladiny bývají u pacientů s boreliózou sníženy, což může rovněž přispívat ke vzniku celé řady potíží. Proto je vhodné jeho doplňování.

Jód

Tento minerál pomáhá narušit ochranný biofilm bakterií Borrelia. V průběhu léčby je proto důležité zařazovat do jídelníčku dostatek jeho zdrojů.

Ginkgo biloba

Tato rostlina sice nepůsobí proti původci boreliózy, dokáže však výrazně podporovat prokrvení tkání včetně mozku a má i neuroprotektivní efekt, a je proto efektivní zejména při neurologických příznacích chronické boreliózy.

Kurkumin

Díky svým silným protizánětlivým účinkům může snížit zánět a bolestivost kloubů při chronické borelióze. Může také pomoci potlačit zánětlivé procesy v mozku, a odstranit tak „mozkovou mlhu“, snížit výskyt srdečních arytmií a potlačit zánět štítné žlázy. Neměl by ale být užíván v průběhu akutní fáze boreliózy, protože může snížit efektivitu imunitní reakce organismu.

EGCG

Stejně jako výše zmíněný resveratrol patří i epigalokatechin galát ze zeleného čaje mezi tzv. aktivátory sirtuinů, což jsou enzymy podporující funkci mitochondrií. Mj. může pomoci snížit zánět v oblasti mozku a míchy.

Omega-3

Jejich užívání přispívá ke zlepšení kognitivních funkcí při chronické borelióze.

Astaxantin

Tento karotenoid, který se přirozeně vyskytuje například v mase lososů či krevet, sice nemá přímý antibakteriální účinek proti původci boreliózy, vyniká ale svým protizánětlivým a neuroprotektivním působením, a navíc je schopen překonat hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. Proto může být efektivní při neurologických následcích boreliózy.

Probiotika

Vzhledem k negativnímu vlivu nemoci na rovnováhu střevního mikrobiomu může být při borelióze efektivní i užívání probiotik.

Slovo „apnoe“ znamená „bezdeší“. Tedy okamžik, kdy z nějakého důvodu přestaneme dýchat. To samozřejmě můžeme udělat i vědomě, třeba v rámci dechových cvičení, nás ale zajímá situace, kdy se jinak zcela automatický dechový rytmus na chvíli zastaví během spánku.

Důvody, proč k tomu dojde, mohou být v zásadě dva. Nejčastěji je to tzv. obstrukční spánková apnoe (OSA), kdy je příčinou chvilková neprůchodnost dýchacích cest. Ta přitom postihuje obrovskou část populace: Ve věkové kategorii 30 – 69 let jí dle odhadů trpí 35 % osob, nevyhýbá se ale ani dětem, které postihuje ve 2 – 5 % případů. Druhou možností je tzv. centrální apnoe, ke které dochází vlivem útlumu dechového centra v mozku. Obě příčiny se také mohou vyskytovat současně.

O apnoi mluvíme, pokud zástava dechu trvá minimálně deset vteřin a opakuje se alespoň pětkrát za hodinu, u dětí pak v případě, že dojde k vynechání dvou a více nádechů. Pokud se dýchací cesty neuzavřou úplně, ale jen částečně, mluvíme o hypopnoi.

Proč je to špatně?

Naštěstí nehrozí, že bychom se kvůli spánkové apnoi udusili. To naše tělo nedopustí. Jenže se tak děje za cenu stresové reakce a toho, že se vlastně téměř probudíme. Dochází tedy k výraznému narušení kvality spánku, což má na naše tělo řadu nepříjemných následků. Zároveň také dochází k hypoxii, tj. že tkáně napříč celým tělem strádají nedostatkem kyslíku. A to bohužel nezůstává bez následků.

Výzkumy ukazují, že spánková apnoe má podobné důsledky jako nespavost nebo dlouhodobé omezování doby spánku: Poměrně intenzivně ovlivňuje průběh epigenetických reakcí, a tedy i aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. A to pochopitelně výhradně negativním způsobem. Velká intenzita nežádoucích epigenetických změn probíhá zejména v oblasti genů, které zasahují do metabolických a zánětlivých procesů.

Zde dochází především k tzv. hypermetylaci příslušných genů, která vede k výraznému snížení jejich aktivity, nebo dokonce až k úplnému vypnutí. Ovlivněny jsou ale i další epigenetické reakce, tj. modifikace histonů a regulace pomocí microRNA. A to vše má za následek, že se v těle odehrává spousta nežádoucích dějů a roste riziko mnoha závažných chorob:

Zánět a antioxidační ochrana

Ochranu proti škodlivým radikálů nezajišťují pouze antioxidanty, které přijímáme potravou. Možná ještě důležitější roli hrají ty, které jsou produkovány uvnitř našeho těla. A pokud jsme během spánku vystaveni opakovanému nedostatku kyslíku, produkce řady z nich bohužel výrazně klesá, neboť dochází k nadměrné metylaci genů, které jejich tvorbu řídí. Kvůli tomu dochází zejména k potlačení tvorby antioxidačních enzymů superoxiddismutázy, thioredoxinreduktázy a peroxidoxinu, což se projeví zvýšenou hladinou volných kyslíkových radikálů.

Ty pak mohou poškozovat tkáně napříč celým tělem, což má mj. za následek i zvýšenou intenzitu zánětlivých procesů. OSA ovšem způsobuje přímo i hypermetylaci (tj. i snížení aktivity) genů, které mají přímo za úkol regulovat průběh zánětlivých procesů v těle. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje hypermetylace genu FOXP3, který ovlivňuje T regulační lymfocyty, což následně zvyšuje hladinu C-reaktivního proteinu (CRP). Vlivem OSA dochází také ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů a TNF-α, která se rovněž podílí na vzniku zánětu.

Vliv na srdce a cévy

Neléčená OSA zvyšuje výskyt závažných srdečních příhod, ischemické choroby srdeční i mozkové mrtvice i riziko úmrtí na ně. Například riziko vzniku cévní mozkové příhody při OSA roste 3-10x! Dochází také ke zvýšení míry míru celotělového zánětu, který je jedním z hlavních rizikových faktorů vzniku nemocí srdce a cév.

Dokonce i u dětských pacientů trpících spánkovou apnoí přitom byly prokázány epigenetické změny, které vedou ke snížení produkce enzymu endoteliární syntáza oxidu dusnatého. I proto pravděpodobně tyto děti trpí ve srovnání se svými vrstevníky mnohem častěji vysokým krevním tlakem a mají i vyšší hladinu krevních lipidů. U dospělých se navíc objevuje i vyšší míra katabolismu, tj. rozkladných procesů v těle.

Únava a spavost během dne

Epigenetické změny vzniklé v důsledku nedostatečného okysličení pravděpodobně stojí i za faktem, proč mají lidé se spánkovou apnoí vyšší tendenci spát přes den a trpí vysokou mírou únavy, a to i bezprostředně po probuzení.

Nádorová onemocnění

Zatím pouze studie na zvířatech ukázaly, že OSA by mohla být spojena i s vyšším rizikem vzniku rakoviny.

Obezita a diabetes

Pokusy na myších rovněž ukázaly, že OSA značně zvyšuje chuť k jídlu, stejně jako tendenci k přibývání na váze a zvýšenému ukládání tzv. viscerálního tuku. Může vést i ke vzniku inzulinové rezistence, a tudíž i vyššímu riziku vzniku diabetu.

Vliv na mozek

Výzkumy ukazují, že cca 15 % všech kognitivních poruch a také případů Alzheimerovy choroby je spojeno s nedostatečným či nekvalitním spánkem. Přímo obstrukční spánková apnoe přitom souvisí zejména se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby a dalších typů demencí. Je to dané tím, že hypoxie, tj. stav nedostatku kyslíku, výrazně podporuje vznik beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické.

Urychlení stárnutí

Epigenetické změny, které vznikají v souvislosti s OSA, jsou velice podobné těm, které souvisejí s tzv. biologickými hodinami, tedy procesy uvnitř těla, které vypovídají o rychlosti stárnutí organismu. Hypoxie v důsledku spánkové apnoe proto může procesy stárnutí urychlit.

Dobrá zpráva ale je, že když pacienti s OSA v rámci jedné studie absolvovali tzv. léčbu přetlakem, došlo u nich ke zpomalení epigenetických procesů souvisejících se stárnutím.

Narušený střevní mikrobiom

Existují studie prokazující, že OSA může být jednou z příčin vzniku nerovnováhy v oblasti střevního mikrobiomu. Charakteristický je přitom zejména nedostatek bakterií produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem (především butyrát), a naopak převaha bakterií produkujících kyselinu mléčnou. Právě narušení mikrobiomu navíc bývá odborníky považováno za spojující článek mezi OSA a vysokým krevním tlakem. Vede také k narušení střevní bariéry, což má za následek pronikání toxinů a patogenů ze střev do krevního oběhu a následný rozvoj zánětu.

Proč k apnoi dochází?

Naše dýchací cesty obklopují hladké svaly, které je mají za úkol udržovat otevřené. Jejich napětí ve spánku sice u každého klesá, za normálních okolností by ale měly stále udržet hrtan průchozí. Pokud ale na dýchací cesty působí tlak (například vlivem zbytnění okolních tkání), který napětí svalů převáží, dýchací cesty se částečně nebo zcela uzavřou.

Kdo je nejvíce ohrožen?

Spánkovou apnoí častěji trpí muži. Často bývá dávána do souvislosti s chrápáním, ale neplatí to vždy – zdaleka ne každý, kdo chrápe, apnoí trpí, a zároveň existují i lidé s OSA, kteří vůbec nechrápou.

Velkým rizikovým faktorem je zejména obezita, mezi další pak patří třeba kouření či konzumace alkoholu. OSA ovšem může být způsobena i vrozenou anatomickou dispozicí (například lidé s krátkým širokým krkem jí trpí častěji), zvětšenými mandlemi, nebo dokonce nádorem v oblasti krku.

Jak poznat, že trpím spánkovou apnoí?

Momentálně existuje pouze jediný způsob, jak spánkovou apnoi spolehlivě diagnostikovat, a tím je vyšetření ve spánkové laboratoři. To je ovšem zdlouhavé, nákladné a ne vždy dobře dostupné. Právě studium epigenetických změn souvisejících s OSA by její diagnostiku mohlo výrazně zjednodušit.

O specializovaném vyšetření určitě uvažujete, pokud:

• hlasitě chrápete,
• lápáte po vzduchu během spánku,
• pociťujete sucho v ústech po probuzení
• trpíte po probouzení bolestmi hlavy
• jste nadměrně unavení, ospalí a přes den často usínáte,
• trpíte poruchami soustředění, podrážděností, náladovostí či depresemi.

Jak se OSA léčí?

Pokud se člověk trpící OSA svěří do rukou odborného lékaře, obvykle přicházejí jako první na řadu tzv. režimová opatření. Jejich výhodou je, že většina z nich zároveň působí i jako prevence většiny onemocnění, k jejich vzniku spánková apnoe přispívá, a to především díky příznivému působení na epigenetické mechanismy jejich vzniku:

• Pokud je člověk obézní, je mu určitě doporučeno snížení hmotnosti.
• Kuřáci by rozhodně měli přestat s kouřením.
• Vhodné je omezit pití alkoholu a zcela se ho vyvarovat ve večerních hodinách – alkohol totiž snižuje svalové napětí, takže snáze dojde ke zhroucení dýchacích cest.
• Celkově je vhodné harmonizovat svůj denní rytmus.
• A samozřejmě také jíst co nejzdravěji a pravidelně se věnovat pohybu.

V nedávné studii například došlo k výraznému zmírnění OSA u obézních pacientů se středně těžkou mírou závažnosti, poté, co dodržovali zásady zdravého stravování: Zařadili více celozrnných obilovin, luštěnin, zeleniny, ryb a mořských plodů či bylinek, a naopak se vyhýbali ultrazpracovaným potravinám, sladkým nápojům, fastfoodu a slaným pochutinám, ovšem bez snahy redukovat kalorický příjem. Zároveň měli za úkol navýšit počet kroků za den o 15 %. Už po osmi týdnech u nich došlo nejen k váhovému úbytku (v průměru o 7 %), ale především k výraznému zmírnění OSA – počet zástav dechu za noc klesl v průměru o 51 %, a u 15 % dobrovolníků dokonce spánková apnoe zmizela zcela.

Vhodná je také podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, tj. zejména dostatečná konzumace vlákniny a popřípadě i užívání probiotik.

OSA mohou zhoršovat i mnohé léky. V první řadě jsou to hypnotika (léky na spaní) a sedativa (uklidňující léky), které mají relaxační efekt. Je vhodné také zvážit užívání všech léků, které mohou narušovat spánek (antihistaminika, antidepresiva, kortikoidy, některé beta blokátory a mnohé další). Pokud je to možné, je vhodné omezit spánek na zádech.

V léčbě OSA se dále používají ortodontická tělíska (něco jako rovnátka, která mají za úkol udržovat dýchací cesty otevřené), možné je i operativní řešení, jeho výsledky však nejsou vždy optimální. U závažných případů se využívá tzv. léčba přetlakem, kdy je pacient v noci připojen ke speciálnímu ventilátoru, který udržuje v dýchacích cestách přetlak.

V současnosti také probíhá vývoj řady epigeneticky působících léků a tato cesta by mohla být efektivní i při snižování následků OSA.

Pomohou doplňky stravy?

Doplňky stravy samy o sobě spánkovou apnoi nevyřeší, některé ji však mohou pomoci zmírnit. Kromě toho existuje řada nutrientů, u nichž sice schopnost zmírnit OSA nebyla prokázána, ale zároveň platí, že většina pacientů se spánkovou apnoí trpí jejich deficitem, a proto je vhodné je pravidelně doplňovat. Další doplňky stravy pak mohou snížit riziko, že vlivem OSA dojde k rozvoji závažných onemocnění.

Tryptofan (L-tryptofan)

Tato aminokyselina je známá svým pozitivním vlivem na spánek. Výzkumy ale ukázaly, že její užívání může být velmi prospěšné i při snižování výskytu spánkové apnoe. Tryptofan je totiž mj. důležitý i proto, že právě z něj je v mozku vytvářen melatonin. Tento hormon má přitom výrazné tlumivé účinky a je nezbytný pro navození dostatečně dlouhého a hlubokého spánku.

Za normálních okolností je hladina melatoninu v těle nejvyšší kolem druhé hodiny ranní, u osob trpících spánkovou apnoí ovšem tento vrchol obvykle chybí. Užívání tryptofanu tak může u těchto lidí zlepšit kvalitu spánku. Více o tryptofanu zde »

Ginkgo biloba

Extrakt z listů jinanu dvojlaločného se při léčení spánkové apnoe ukázal jako poměrně efektivní – při jeho užívání došlo jak prodloužení pauz mezi jednotlivými apnoemi, tak i ke zkrácení doby apnoí.

Chmel

Chmel otáčivý patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro navození a prohloubení spánku. Některé látky, které chmel obsahuje, se přitom váží na specifické melatoninové receptory. Proto může být velmi užitečný i u osob trpících spánkovou apnoí. Více o chmelu zde »

Vitaminy

Prokázán je pozitivní efekt užívání kombinace vitaminu C a E – pomůže snížit počet spánkových apnoí, zlepšit kvalitu spánku a omezit ospalost během dne. Pozitivně působí i vitamin B6 a B12.

Podceňovat ale není radno ani příjem vitaminu D3. Jeho přímý pozitivní vliv na spánkovou apnoi sice prokázán nebyl, lidé s jeho nízkou hladinou ovšem trpí OSA častěji, a stejně tak spí v průměru kratší dobu a mají horší kvalitu spánku. A protože deficit vitaminu D3 zároveň zvyšuje riziko nemocí srdce a cév, cukrovky a zhoršení mentální výkonnosti, je jeho důsledné doplňování (nejen) pro osoby s OSA velmi důležité.

Hořčík

Tak pro hořčík platí, že sice jeho užívání nemá prokazatelný vliv na OSA, ale ke snížení jeho hladiny dochází právě vlivem nedostatku nebo špatné kvality spánku. Osoby, které spánkovou apnoí trpí, proto mají téměř vždy hladinu hořčíku výrazně sníženou, což opět zvyšuje riziko vzniku celotělového zánětu, kardiovaskulárních onemocnění a dalších vážných chorob.

Selen

Tento minerál je nezbytnou součástí důležitých antioxidačních enzymů a rovněž jeho nedostatek je pro OSA typický. Přepokládá se také, že deficit selenu hraje důležitou roli při vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Omega-3

Ani v tomto případě zatím nebylo prokázáno, že by užívání omega-3 nenasycených mastných kyselin přímo zmírňovalo spánkovou apnoi. Nicméně dle výzkumů například platí, že čím méně DHA (jedna z omega-3) obsahují membrány našich krevních destiček, tím závažnější formou OSA člověk trpí. I proto je užívání omega-3 osobám trpícím spánkovou apnoí doporučováno. Omega-3 navíc efektivně pomáhají zmírnit průběh zánětu v těle, zvláště pak produkci TNF-α.

Rhodiola

Užívání rhodioly u lidí trpících OSA mělo v rámci výzkumů za následek výrazné zvýšení hladiny antioxidačního enzymu superoxid dismutázy. To zároveň znamená i lepší ochranu proti vážným onemocněním, jejichž riziko spánková apnoe zvyšuje. U sledovaných osob zároveň došlo ke zmírnění depresivních a úzkostných příznaků.

Kozinec blanitý

Bylinka užívaná především v rámci tradiční čínské medicíny, známá též pod názvem astragalus, může být také efektivní především při snižování negativních zdravotních důsledků OSA, a zvláště pak v oblasti mozku. Látky obsažené v kozinci totiž pomáhají chránit mozkové buňky před důsledky nedostatečného okysličení.

Butyrát

Osoby trpící OSA mají ve střevech snížené množství bakterií produkujících butyrát. Tato mastná kyselina je přitom důležitá pro správný průběh řady pochodů v těle více zde ». Kromě podpory rovnováhy střevního mikrobiomu tudíž může být prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy.

EGCG

Polyfenol hojně obsažený zejména v zeleném čaji má výrazný neuroprotektivní efekt, přičemž účinně chrání nervové buňky i před důsledky nedostatku kyslíku. Navíc jde o silný antioxidant s protizánětlivými účinky a příznivým vlivem na srdce a cévy. Více o EGCG zde »

Podle American Academy of Dermatology Association se považuje za normální, pokud nám denně vypadne 50-100 vlasů. Což může vypadat hrozivě, ale vzhledem k tomu, že se na lidské hlavě potíží obvykle nachází od 80 000 do 120 000 vlasů, není to nic zásadního. Pokud je ale ztráta vyšší, je na místě s tím začít něco dělat, a to pokud možno co nejdříve.

Život jednoho vlasu

Lidské vlasy jsou svým způsobem unikátní část těla. Vyrůstají totiž z tzv. vlasových folikulů, což jsou jedny z mála savčích tkání, uvnitř kterých se nacházejí kmenové buňky. Pokud jsou tyto buňky aktivní, vlas neustále roste – o malý kousek každý den. Po určité době jejich aktivita ustane a v krátkém čase pak vlas přirozeně vypadne. To ale zdaleka není konec – pokud totiž vše probíhá, jak má, aktivita kmenových buněk ve folikulu se záhy obnoví a začne nový cyklus života vlasu.

Životní cyklus každého vlasu má přitom tři fáze, které se neustále opakují. Pokud vlasy nadměrně vypadávají, obvykle je to tím, že došlo k problému buď v průběhu první, nebo třetí z nich.

1. Anagenní fáze – jde o období, kdy vlas roste. Trvá 2–8 let. Pokud je vše v pořádku, pak se právě v této fázi se nachází cca 85-90 % vlasů na naší hlavě. K narušení anagenní fáze dochází například působením chemoterapie či radioterapie v rámci léčby nádorových onemocnění.
2. Katagenní fáze – jde o přechodnou fázi, při které se vlasové folikuly začnou zmenšovat. Trvá 2–3 týdny.
3. Telogenní fáze – tato fáze se nazývá klidová, protože v tento okamžik se už s vlasem ani jeho folikulem neděje nic. Trvá 2–4 měsíce a na jejím konci vlas vypadne. V některých případech může dojít k tomu, že do telogenní fáze najednou dospěje nadměrné množství vlasů, které následně začnou ve velkém množství vypadávat. To se často děje u žen po porodu či po nástupu menopauzy, příčinou tohoto stavu ale může být i nadměrný stres, narušená činnost štítné žlázy či anemie. Masivní přechod vlasů do telogenní fáze ovšem může být i následek užívání některých léků (např. na vysoký tlak) či předávkování vitaminem A. A v neposlední řadě to této fáze zasahuje i stres.

Proč vlasy padají?

Velké procento případů nadměrné ztráty vlasů je podmíněno geneticky, příčin ale může být celá řada. Jak už jsme uvedli výše, patří sem třeba vedlejší účinky léků (kromě již zmíněné chemoterapie či některých léků na tlak to může být i třeba hormonální antikoncepce), dále onemocnění štítné žlázy, špatný stav výživy či vysoký úbytek hmotnosti. Zvláště u žen ovšem často bývají příčinou i nevhodné kadeřnické zásahy či špatně zvolená vlasová kosmetika. To ale stále zdaleka není všechno.

Muži: v hlavní roli DHT

Poměrně jednoznačné to z pohledu příčin bývá u mužů. Muži obecně trpí ztrátou vlasů častěji než ženy – 25 % z nich zaregistruje první výraznější padání vlasů již krátce po 21. roce věku a po padesátce již trpí jejich řídnutím 85 % mužské populace. V 95 % případů je přitom na vině tzv. androgenní alopecie neboli ztráta vlasů z hormonálních příčin.

Důvod, proč plešatění postihuje některé muže dříve (a více) než jiné, spočívá v genetice. Folikuly té méně šťastné části mužů jsou totiž z genetických příčin výrazně citlivé na látku jménem dihydrotestosteron (DHT), která v těle vzniká přeměnou z testosteronu. K průběhu této reakce je přitom zapotřebí přítomnost enzymu 5-α-reduktáza, který se nachází v mazových váčcích folikulů. Vzniklý DHT pak mj. způsobuje zmenšování vlasových folikulů, které časem vyústí v úplnou ztrátu vlasů v určitých oblastech – nejcitlivější na DHT jsou folikuly v oblasti čela, spánků a temene hlavy, kde ostatně k vypadávání dochází nejdříve.

Možnou cestou, jak tento proces zastavit, či alespoň zpomalit, je potlačení tvorby 5-α-reduktázy, bez níž nemůže přeměna testosteronu na DHT proběhnout. Tímto mechanismem působí například jeden z nejčastěji užívaných léků, finasterid, ale i některé doplňky stravy (např. kurkumin nebo granátové jablko). Úspěšnost léčby zde ovšem závisí na jejím včasném zahájení, ideálně hned při prvních příznacích nadměrného vypadávání vlasů.

Alarmující je přitom nedávné zjištění, že muži, u nichž proces plešatění započal před 30. rokem, jsou ve srovnání se svými vrstevníky v pozdějším věku mnohem více ohroženi inzulinovou rezistencí a diabetem 2. typu. I z tohoto důvodu proto není dobré brát plešatění na lehkou váhu.

Zajímavá je také skutečnost, že DHT, a tedy i enzym 5-α-reduktáza, se rovněž podílí na procesech vedoucích ke zbytnění prostaty. Ostatně i lék finasterid byl původně určen právě na zbytnění prostaty, a až když se v rámci jeho testování projevily „vedlejší účinky“ v podobě zmírnění plešatění, registroval ho jeho výrobce i k tomuto účelu. A podobně i přírodní látky, které fungují proti androgenní ztrátě vlasů, mají zároveň pozitivní vliv i na prostatu. (Zejména to platí pro kurkumin a granátové jablko.)

Hormonální příčiny u žen

Hormonální příčiny ovšem může mít i vypadávání vlasů u žen. Typické je to například v období menopauzy, kdy je ukončena produkce ženských pohlavních hormonů estrogenu a progesteronu, takže se začnou výrazněji projevovat účinky androgenů (mužských pohlavních hormonů), které jsou v menší míře produkovány i v ženském těle. Samotný estrogen navíc prodlužuje anagenní fázi vlasového cyklu, a ukončení jeho produkce proto způsobuje zkrácení doby růstu (a tudíž i života) vlasu. Vlasy zároveň v menopauze začnou být jemnější, protože dochází ke zmenšování vlasových folikulů, rostou pomaleji a snáze vypadávají.

Vypadávání vlasů je i jedním z typických projevů gynekologického onemocnění jménem syndrom polycystických ovarií (PCOS), při kterém vaječníky produkují nadbytek androgenů (mužských pohlavních hormonů).

Negativní vliv stresu

V případě obou pohlaví má výrazný negativní vliv na růst vlasů také stres. Důvodem je fakt, že stresový hormon kortizol způsobuje snížení aktivace kmenových buněk ve vlasových folikulech. Působí totiž na shluk buněk pod folikuly, který se nazývá dermální papila, a tyto buňky následně vytvářejí méně signálních molekul, jež kmenové buňky ve folikulech aktivují (jde o signální molekulu jménem Gas6). To má za následek prodloužení telogenní fáze, kdy po vypadnutí vlasu nedojde k aktivaci kmenových buněk, která je nutná k zahájení procesu nového růstu. Právě signální molekula Gas6, která aktivaci kmenových buněk způsobuje, by mohla být do budoucna vhodným kandidátem na lék pro podporu růstu vlasů, prozatím nám ale nezbývá, než se pokusit snížit množství stresových podnětů a zvýšit odolnost našeho těla vůči nim.

Aby byl náš výčet příčin vypadávání vlasů úplný, je ještě třeba zmínit chorobu jménem alopecia areata. Jde o nemoc, při které se na hlavě vytvářejí ohraničené lysinky, a která patří mezi autoimunitní onemocnění.

Postupy klasické medicíny

Klasická medicína využívá k léčení padání vlasů nejčastěji léky obsahující účinné látky finasterid, spironolakton a minoxidil. První dvě jmenované fungují na principu potlačení androgenové aktivity, minoxidil se pak aplikuje přímo na pokožku hlavy, v níž způsobí roztažení krevních kapilár, a tedy i lepší zásobení vlasových folikulů kyslíkem a živinami. Poměrně solidní výsledky v rámci studií má i laserová terapie.

V případě alopecia areata se někdy, podobně jako při léčbě jiných autoimunitních onemocnění, využívají léky zaměřené na inhibici enzymů Janus kináz.

Pomoc z přírody

Pokud jde o přírodní postupy, je třeba se kromě eliminace stresových podnětů zaměřit především na výživu, přičemž pomoci mohou i doplňky stravy s epigenetickými účinky.

Náš jídelníček musí v první řadě obsahovat všechny klíčové vitaminy, minerály a další živiny. Jakmile se totiž našemu tělu něčeho nedostává, preferuje v rámci zásobení touto živinou orgány klíčové pro přežití, což pokožka hlavy není. Z konkrétních potravin pozitivně působí na růst vlasů například ryby, vejce, dýňová semínka, zelený čaj, cibule či kokosový olej, vyhnout bychom se naopak měli přemíře jednoduchých cukrů, nasycených tuků a alkoholu.

Z doplňků stravy pak mohou pomoci zejména ty následující:

Kurkumin

Jde o top volbu v případě mužského androgenního plešatění – kurkumin totiž dokáže velice účinně potlačovat přeměnu testosteronu na DHT – 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg finasteridu, a přitom na rozdíl od tohoto léku nemá prakticky žádné negativní vedlejší účinky. Kurkumin je vhodné užívat v kombinaci s piperinem z černého pepře, který mnohonásobně zlepší jeho vstřebávání.

Kurkumin je zároveň užitečný i při autoimunitních onemocněních, proto je vhodný i při alopecia areata, a rovněž podporuje činnost štítné žlázy.

Omega-3

Jejich účinnost byla prokázána u žen: Po podávání omega-3 nenasycených mastných kyselin spolu s antioxidanty po dobu 6 měsíců došlo u sledovaných žen ke zvýšení hustoty vlasů a k výraznému poklesu množství vlasů nacházejících se v telogenní fázi.

EGCG

Epigalokatechin gallát je vhodný při mužském plešatění, protože potlačuje přeměnu testosteronu na DHT. Navíc celkově povzbuzuje růst vlasů, působí protizánětlivě a má další široké spektrum pozitivních vlivů, a proto může být přínosný i v případě dalších příčin nadměrné ztráty vlasů.

Granátové jablko

Jde o další účinný prostředek k omezení tvorby 5α-reduktázy, který má zároveň příznivý vliv i na zdraví prostaty.

Ginkgo biloba

Jde o jeden z nejlepších přírodních prostředků pro podporu prokrvení všech tkání těla (včetně pokožky hlavy) a prokázány jsou i jeho účinky na podporu růstu vlasů.

Genistein

Genistein je velice silný fytoestrogen (tj. rostlinná látka, která se v těle váže na stejné receptory jako ženské pohlavní hormony), a proto je vhodný prakticky při všech potížích souvisejících s menopauzou. A platí to i pro nadměrné padání vlasů v tomto období života.

Probiotika

Rovnováha v oblasti střevního mikrobiomu ovlivňuje zdraví prakticky celého těla a ovlivňuje i kvalitu a hustotu našich vlasů. Podávání probiotik proto i zde může být velice přínosné.

Například užívání bakterie Lactobacillus paracasei HY7015 vede ve vlasových folikulech ke zvýšené tvorbě důležitých růstových faktorů (IGF-1 a vaskulární endoteliární růstový faktor), což má za následek proliferaci (tj. množení) buněk v klíčových částech folikulů. To se následně může projevit zvýšeným růstem vlasů.

Vitaminy a minerály

Pro růst vlasů je zcela zásadní dostatečná hladina vitaminu D3. Ten se totiž uvnitř buněk váže na tzv. VDR receptory, čímž mj. v buněčném jádře aktivuje geny pro tvorbu bílkovin nezbytných pro proces růstu vlasů. Jeho deficit je rovněž typický i pro autoimunitní onemocnění, včetně alopecia areata.

Pro růst vlasů je nezbytný i zinek – i jeho podávání může mít pozitivní efekt nejen při mužském plešatění, ale i při alopecia areata.

Důležitý je i dostatečný příjem vitaminů skupiny B a železa. Často bývá doporučován i biotin, jeho vliv na růst vlasů však nebyl spolehlivě prokázán.