Stokrát nic umořilo osla – tohle přísloví přesně vystihuje, jak naše tělo reaguje na vlivy, které mají potenciál poškodit zdraví nebo urychlit stárnutí. Když zažijeme nějakou extrémně stresující událost, jako je třeba živelná katastrofa, je to sice obrovská zátěž pro tělo i mysl, žádné dlouhodobé škody na zdraví to ale nutně napáchat nemusí.

Mnohem horší jsou naopak takzvané mikrostresory, tedy vlivy, které na nás působí skoro každý den. Žádný z nich by sám o sobě neměl dostatečnou sílu zhoršit naše zdraví a urychlit stárnutí, ale když jich působí více a dlouhodobě, zvládnou napáchat obrovské škody – mimo jiné mohou negativně ovlivnit i klíčové epigenetické mechanismy související se stárnutím, jako je metylace genů, zkracování telomer, zhoršování funkce mitochondrií nebo množení senescenčních buněk.

Pokud tedy chceme žít déle, je samozřejmě důležité zdravě jíst, pravidelně se hýbat, dobře spát, pečovat o střevní mikrobiom nebo si udržovat optimální váhu. Kromě toho se ale vyplatí věnovat pozornost i dalším oblastem, které často vypadají neškodně, přesto ale dokáží na našem těle napáchat nemalé škody. Tady jsou některé z nich.

1. Toxické vztahy

Skoro každý z nás má v okolí nějakou osobu, která ho opravdu štve a komunikace s ní nás pokaždé rozhodí. Je ale velký rozdíl, když jde o tetičku, kterou vidíme jednou za rok na rodinné oslavě, nebo když jde o partnera, rodiče nebo kolegu, se kterým musíme denně komunikovat. Časté setkávání s toxickými lidmi je pro nás velmi stresující, a může negativně ovlivňovat jak naše zdraví, tak i rychlost stárnutí.

Nedávný výzkum například ukázal, že každý toxický člověk v našem blízkém okolí zvyšuje náš biologický věk cca o 9 měsíců vyšší a celkově urychluje stárnutí o 1,5 %.

2. Noční světlo

Cirkadiánní rytmy neboli vnitřní hodiny ovlivňují naše zdraví více, než si myslíme. Hormon melatonin, který je pomáhá seřizovat, totiž nemá vliv jen kvalitu našeho spánku, ale jeho snížená tvorba může zvýšit riziko rakoviny nebo diabetu, a dokonce i urychlit stárnutí.

Nejdůležitějším „hodinářem“, který naše vnitřní hodiny seřizuje, je světlo. Pokud si například uměle prodlužujeme den pomocí silného světla, může to nejen narušit usínání, ale i zvýšit riziko některých onemocnění. Neméně výkonným škodičem je ale i světlo, které na nás působí v průběhu spánku. I slabé světlo lamp z ulice nebo z kontrolek elektroniky totiž dokáže proniknout skrze víčka do očí a narušit produkci melatoninu.

Platí také, že zatímco modré světlo a ultrafialové záření má potenciál stárnutí spíše urychlovat, červené a infračervené světlo ho naopak zpomaluje, protože má pozitivní vliv na funkci mitochondrií.

3. Nedostatek peněz

Nikoho asi nepřekvapí, že se bezdomovci dožívají výrazně nižšího věku než lidé se střechou nad hlavou. Ke zkrácení života ale nemusíme žít na ulici, stačí, když máme každý měsíc problém vyjít s penězi, řešíme, z čeho dětem zaplatit obědy a kroužky, drtí nás dluhy a každý nečekaný výdaj třeba za rozbitou pračku znamená katastrofu. Neustálý stres související s nedostatkem peněz totiž urychluje epigenetické mechanismy stárnutí a zvyšuje riziko desítek vážných onemocnění.

4. Péče o druhé

Neustálý příval povinností, stres, nedostatek spánku, minimum času pro odpočinek, absence třeba i drobných životních radostí, ubývající přátelé, narušené partnerské vztahy, neustálý strach o zdraví blízkých, a k tomu minimální uznání a podpora od společnosti – tohle všechno dobře znají lidé, kteří pečují o stárnoucí nemocné rodiče nebo hendikepované děti. A tohle všechno se odráží i na zdraví a rychlosti stárnutí dlouhodobých pečujících.

Výzkumy například ukázaly, že matky starající se o chronicky nemocné děti mají v těle nižší aktivitu enzymu telomerázy, a v důsledku toho se jim rychleji zkracují tzv. telomery. To jsou koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení a určují tak počet životních cyklů každé buňky.

Důležitý vzkaz pro všechny pečující tedy zní: Děláte skvělou a záslužnou práci, nebojte se ale říct si o pomoc a nezapomínejte ani na péči o sebe.

A ještě jeden neméně důležitý vzkaz pro přátele a blízké pečujících: Nenechávejte je v tom samotné. Když nezvládnete přímo nabídnout pomocnou ruku, aspoň zavolejte a projevte zájem. I to někdy může znamenat opravdu hodně.

5. Neustálý hluk

Bydlíte u výpadovky a 24 hodin denně vám pod okny jezdí auta? Pak rozhodně nestačí pořídit si čističku vzduchu, abyste nedýchali zplodiny. Neméně velké škody na zdraví může napáchat i neustálý hluk, před kterým není úniku.

Naše tělo totiž nerozlišuje mezi řevem tygrů za chatrčí a tramvají pod okny činžáku. Dlouhodobé vystavení jakémukoliv hluku je silný neviditelný stresor, který zvyšuje produkci stresových hormonů i míru zánětu v těle, poškozuje cévy a urychluje mechanismy stárnutí.

6. Trauma z dětství

Váš mozek si to už možná nepamatuje, tělo ale nezapomnělo. Traumata z dětství, ať už je to třeba násilí, nebo „jen“ nedostatek lásky a pozornosti, se totiž zapisují hluboko do našich buněk a způsobuje výrazné změny v aktivitě jednotlivých genů v naší DNA. Důsledkem mohou být nejen psychické problémy v dalším životě, ale i zvýšené riziko civilizačních onemocnění a urychlení stárnutí – studie ukazují, že silné traumatické události z dětství zvyšují riziko předčasného úmrtí v průměru o 13 %.

7. Příliš mnoho kávy

V oblasti výživy jasně platí, že jedem může být prakticky cokoliv, záleží jen na množství. A jasně to platí i pro kávu.

Vychutnat si šálek dobrého kafe je pro zdraví jednoznačně prospěšné – nejen, že si přitom můžeme hezky zarelaxovat, ale ještě do sebe dostaneme spoustu polyfenolů s protizánětlivými a antioxidačními účinky. I podle výzkumů tak 3-4 kávy denně podporují zdraví i dlouhověkost.

Problém ale nastává, pokud tuto hranici opakovaně překračujeme – 5 a více kafí denně totiž může poškozovat buňky a urychlovat stárnutí.

8. Bojiště v hlavě

Naši pohodu nenaruší jen hádka se šéfem, partnerem nebo pokladní v supermarketu. Neméně velký stresor představují i „hádky“ uvnitř naší hlavy, stejně jako vtíravé negativní myšlenky, neustále obavy apod. Naše tělo totiž nerozlišuje mezi reálnými a smyšlenými hrozbami, a proto spouští vylučování stresových hormonů i v případě, že nám ve skutečnosti nic nehrozí a problém jsme si vytvořili pouze ve své hlavě. Výsledkem je poškozování buněk, zkracování telomer, a tedy i rychlejší stárnutí.

9. Příjemné teplíčko

Kroutíte hlavou nad výkony otužilců, protože kdo by se nořil do ledové vody, když může sedět doma v teplíčku? No třeba ten, kdo chce zlepšit své zdraví a prodloužit život.

Výzkumy totiž ukazují, že „příjemné teplíčko“ nejde s dlouhověkostí moc dohromady, protože urychluje všechny procesy v těle, včetně biologického stárnutí. Není náhoda, že s věkem se lidé stávají citlivějšími vůči chladu, protože tyto dvě věci spolu úzce souvisí.

Když tedy tělo vystavujeme chladu a učíme ho, aby se na něj adaptoval, zpomalujeme tím stárnutí a zlepšujeme svoje zdraví. Chlad totiž zlepšuje funkci mitochondrií, zmírňuje zánět, zlepšuje metabolismus tuků a energie a podporuje imunitu. A nemusíme rovnou skákat do ledové vody, úplně stačí se méně oblékat a stáhnout kohout topení.

V zásadě ale platí, že zdraví prospěšné je učit reagovat na změny teplot jakýmkoliv směrem, zatímco dlouhodobý pobyt v příjemné konstantní teplotě tělu spíše škodí. Jedna malá čínská studie dokonce ukázala, že stárnutí může urychlit i používání klimatizace.

Na druhou stranu ale velká horka mohou škodit zdraví a stárnutí urychlovat, zvlášť když na nás působí v noci a narušují spánek. Dle jedné studie může například život ve velmi horkých oblastech urychlit stárnutí až o 14 měsíců.

10. sledování videí místo čtení

Čtení knih má výrazný pozitivní vliv na funkci mozku a kognitivní schopnosti, což je celkem logické – soustředit se po řadu dní na dějovou linku a všechny postavy v knize je svým způsobem mentální výkon, který třeba ve srovnání se sledováním krátkých videí vyžaduje nemalé úsilí, velkou míru pozornosti a zapojení řady mentálních procesů.

Pozitivní vliv na mozek je dokonce tak výrazný, že u dětí se slabšími čtenářskými dovednostmi, které začaly pravidelně číst, zaznamenali vědci výrazné změny i přímo ve struktuře mozku (zejména šlo o nárůst tzv. bílé hmoty). Naopak sledování krátkých videí prokazatelně vede nejen ke zhoršení pozornosti, ale i ke snížení schopnosti seberegulace a zvýšení úzkosti.

Mnohem překvapivější je ovšem zjištění, že čtení může ovlivnit i délku života. Když vědci dlouhodobě sledovali čtenářské návyky osob nad 50 let, zjistili, že ti, co věnovali aspoň 3,5 hodiny týdně čtení knih, se dožívali v průměru téměř o dva roky vyššího věku než nečtenáři. Důvodem je pravděpodobně fakt, že čtení dokáže velmi efektivně snižovat míru stresu.

Užitečné doplňky stravy

Sebekvalitnější doplňky stravy nedokáží zcela vykompenzovat život plný stresu, nedostatku pohybu a nezdravé stravy, mnohé z nich ale mají prokázané účinky na jednotlivé mechanismy ovlivňující délku stárnutí.

EGCG – velmi efektivně ovlivňuje metylaci genů, aktivitu telomerázy i funkci mitochondrií. Brání také předčasné senescenci buněk.

Resveratrol – jde o velice silný aktivátor enzymů sirtuinů, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce.

Guduchi – zvyšuje životaschopnost buněk, chrání je před cytotoxickými substancemi a vlivy poškozujícím jejich DNA.

Kozinec blanitý – pomáhá chránit telomery a oddaluje přechod buněk do stádia senescence.

Kurkumin – je silně protizánětlivý, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce, podporuje odstraňování senescenčních buněk a tvorbu nových mitochondrií.

Quercetin – silně protizánětlivý polyfenol s epigenetickými účinky, který pomáhá odstraňovat senescenční buňky, podporuje tvorbu sirtuinů a má pozitivní vliv na množení a funkci mitochondrií

Genistein – zvyšuje aktivitu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů, zpomaluje procesy stárnutí (zejména u žen v menopauze) a vyznačuje se senolytickým působením.

Hořčík – ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy.

Koenzym Q10 – chrání mitochondrie před volnými radikály a umožňuje jim produkovat energii.

B-komplex – zvláště důležité jsou vitaminy B2 a B3, z nicž v těle vznikají látky nezbytné pro funkci mitochondrií.

Související články z oblasti longevity

https://www.epivyziva.cz/8-zarucenych-tipu-jak-zpomalit-starnuti/

https://www.epivyziva.cz/oci-jsou-prodlouzenim-mozku-zpomalte-starnuti-a-zlepsete-zrak-i-mysleni-zaroven/

https://www.epivyziva.cz/jak-zpomalit-starnuti-pleti-klicem-je-spravna-vyziva/

https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

https://www.epivyziva.cz/sirtuiny-novy-klic-k-dlouhovekosti-i-zdravi/

https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/

https://www.epivyziva.cz/narusene-vnitrni-hodiny-seridte-je-pomoci-svetla/

Kolagen tvoří zhruba 30 % ze všech bílkovin v našem těle. Nenachází se přitom jen v kloubech nebo pokožce, ale tvoří také důležitou součást kostí, svalů, šlach, cév a mnoha dalších orgánů a tkání. Je tvořen z aminokyselin (nejvíce jsou zde zastoupeny glycin, prolin a hydroxyprolin) uspořádaných do trojitých šroubovic tvořící pevná, ale přitom pružná vlákna. Kromě aminokyselin je k vytvoření těchto struktur nutná i přítomnost vitaminu C, zinku, mědi a manganu.

Zatím bylo popsáno celkem 28 typů kolagenu. My se dnes ale zaměříme primárně na kolagen v naší pokožce. Tam se vyskytuje zejména kolagen typu I a III, v některých vrstvách kůže ale najdeme například i kolagen typu IV a V. Jeho hlavním úkolem je zde udržovat pevnost a pružnost pokožky, ale důležitý je i pro kvalitu vlasů a nehtů.

Slunce – nepřítel krásy

Pro kolagen v pokožce je jednoznačně největším problémem působení UV záření. Způsobuje totiž výrazné zvýšení produkce volných radikálů, které nejenom přímo poškozují buňky, ale podporují také produkci enzymů MMP (matrixové metaloproteinázy), které způsobují štěpení kolagenových vláken. Jenže tím to nekončí – vzniklé kolagenové fragmenty totiž dále zvyšují produkci volných radikálů, a dokonce brání syntéze kolagenu nového (děje se tak zejména při výraznějším spálení kůže). Tím vzniká jakýsi začarovaný kruh, který vede k výraznému urychlení procesů stárnutí pokožky.

Důležitou prevencí před stárnutím pokožky je tedy její ochrana před poškozením vlivem UV záření. Začít je přitom třeba včas, protože poškozování kolagenu probíhá postupně po dlouhá léta. Na náhlé ztrátě pevnosti pleti po čtyřicítce se tak může projevit opakované spálení kůže, které jsme dopustili o patnáct let dříve.

Vliv věku

Ke zhoršení syntézy vlastního kolagenu dochází i s věkem. Studie například ukázaly, že schopnost kůže produkovat kolagen je u osob starších 80 let oproti mladým lidem do 30 let snížena přibližně o 75 %. Na vině jsou přitom čtyři faktory: Tím prvním je úbytek kožních buněk jménem fibroblasty, které zároveň ztrácejí svůj charakteristický protáhlý tvar zajišťující velkou styčnou plochu s kolagenovými vlákny. Druhým faktorem je zhoršená schopnost fibroblastů produkovat kolagen, třetím pak zvýšená produkce volných radikálů (spolu se sníženou tvorbou vnitřních antioxidantů) a čtvrtým ztráta mechanického napětí.

Zajímavá je přitom hlavně poslední zmíněná příčina. Ukazuje se totiž, že pro produkci kolagenu v buňkách pokožky je nutná přítomnost mechanického napětí. Když toto napětí klesá (ať už v důsledku destrukce kolagenu působením UV zářením, nebo v důsledku jiných dějů souvisejících se stárnutím), syntéza kolagenu se zhoršuje. Jeho výraznější pokles přitom může dokonce vést k trvalému poškození fibroblastů! Takže tu máme ještě druhý začarovaný kruh: poškození kolagenu a zpomalení jeho produkce v kůži vede ke snížení mechanického napětí, a to má zase za následek další snížení produkce kolagenu. Zároveň to ale vysvětluje, proč mohou mít na stárnutí pokožky příznivý vliv metody typu speciálních masáží, obličejové jógy nebo tejpování – jednoduše proto, že dočasně zvýší napětí v pokožce, a tím podpoří tvorbu kolagenu.

Produkce kolagenu ovšem nezačíná stagnovat až ve vyšším věku, tento proces se mírně zpomaluje už po 25. narozeninách. Navíc kolagen je molekula s velmi dlouhou životností, takže tvorba vrásek a ztráta pevnosti, které nás postihnou po čtyřicítce, mohou souviset s negativními faktory, které na nás působily již dvacet let před tím.

Další příčiny stárnutí kůže

Na poškozování kolagenu se navíc podílejí i další faktory: nezdravá strava (škodlivý je zejména vysoký příjem jednoduchých sacharidů), kouření či škodliviny ze životního prostředí. Hodně výrazné je to v případě kouření, které urychluje negativní epigenetické změny související se stárnutím a zvyšuje tvorbu vrásek. Negativně přitom působí i elektronické cigarety.

U žen navíc výrazně vstupuje do hry menopauza. V pokožce se totiž nacházejí četné estrogenové receptory (zejména typu beta), a proto v momentě, kdy vaječníky přestanou prokukovat estrogen, zde dochází k úbytku kolagenu, dochází k atrofii kůže (snižuje se zejména tloušťka její části jménem epidermis), zhoršuje se krevní zásobení pokožky, začne se zrychlovat tvorba vrásek, a dokonce dojde ke zpomalení hojení ran. Naopak při stimulaci estrogenových receptorů (ať už pomocí přírodních, nebo syntetických substancí) dochází ke zvýšení produkce kožních buněk fibroblastů, tvorbě nových krevních vlásečnic v oblasti pokožky a zvýšení tvorby kolagenu.

V době menopauzy se navíc zesiluje účinek mužských pohlavních hormonů androgenů (například testosteronu), které jsou v omezeném množství tvořeny i v ženském těle. Androgeny, zvláště v kombinaci se zvýšenou hladinou kortizolu v důsledku stresu, přitom potlačují tvorbu kolagenu, snižují životnost fibroblastů a zvyšují tvorbu vrásek.

Jak stárnutí pleti zpomalit?

Zásady prevence stárnutí pokožky jsou tak v zásadě stejné, jako v případě snahy zpomalit stárnutí organismu jako celku:

• Klíčová je zdravá strava. Na tu se na následujících řádcích podíváme podrobněji.
• Velice důležitý je dostatečný spánek (a obecně odpočinek).
• Je vhodné se pokud možno vyvarovat stresu a omezit nezdravé návyky typu kouření nebo popíjení alkoholu.
• Velmi zajímavé jsou pak výzkumy ukazující na souvislost rychlosti stárnutí s psychickou pohodou a kvalitními sociálními vazbami. U starších osob trpících sociální izolací vědci naměřili například vyšší míru zánětlivých procesů nebo rychlejší úbytek kolagenu a atrofii kůže.

Výživa pro omlazení pleti

Kalorická restrikce

Pokud jde o výživu, hlavní pravidlo zní: nepřejídat se. Tzv. kalorická restrikce, tedy omezení celkového příjmu energie, má totiž prokázaný pozitivní vliv nejen na celkovou rychlost stárnutí těla, ale i na stárnutí pokožky. Omezení kalorického příjmu má za následek nejen nárůst počtu kolagenových vláken, ale i počtu fibroblastů a také zvýšení tvorby drobných vlásečnic nutných pro optimální krevní zásobení pokožky.

Dostatek bílkovin

Kalorický příjem bychom ale měli snižovat jen tak, aby nedošlo k deficitu esenciálních živin. Z makroživin je přitom důležitý zejména příjem bílkovin – diety s jejich nedostatek totiž prokazatelně zrychlují stárnutí pokožky a tvorbu vrásek, což samozřejmě není překvapivé. Jak už jsme řekli, kolagen je bílkovina, a aby tělo tvořilo bílkoviny, musí mít k dispozici všechny esenciální aminokyseliny.

Prokazatelný příznivý vliv na kvalitu pokožky, vlasů a nehtů má užívání doplňků stravy s kolagenem. Prospěšné jsou i potraviny, které kolagen obsahují, například silné vývary z kostí, v zásadě to ale není nezbytné. Po konzumaci kolagenu totiž nedojde k jeho přímému zabudování do pokožky či kloubů. Všechny přijaté bílkoviny totiž tělo nejprve rozloží na jednotlivé aminokyseliny a z nich potom skládá jednotlivé bílkoviny nutné pro své fungování. Pokud tedy člověk nechce kolagen konzumovat (například proto, že je vegan), stačí tělu dodat všechny esenciální aminokyseliny.

Kromě nich se vyplatí dbát i na příjem prolinu. Ten sice nepatří mezi esenciální aminokyseliny (vzniká v těle z lysinu), jeho konzumací ale ušetříme tělu práci. Hodně prolinu se nachází v mase, játrech, vaječných žloutcích a mléčných výrobcích, obsahují ho ale i třeba obiloviny (dobrým zdrojem jsou jáhly), chlorela nebo spirulina.

Méně „rychlých“ cukrů

Dalším důležitým krokem by mělo být snížení konzumace sacharidů, zejména těch jednoduchých. Jejich nadměrný příjem totiž vede nejenom ke zvýšení zánětlivých procesů napříč tělem, ale také k vytváření chemických vazeb mezi sousedními kolagenovými vlákny, což znemožňuje opravy poškozeného kolagenu. Problematické jsou také tzv. produkty pokročilé glykace, tedy sloučeniny bílkoviny (tedy i kolagenu) s glukózou. Ty působí řadu škod napříč tělem, v případě vazby s kolagenem a dalšími bílkovinami v pokožce pak výrazně snižují její pevnost a pružnost. Tvorba produktů pokročilé glykace intenzivně probíhá zejména při dlouhodobě zvýšené hladině glukózy v krvi, jejich tvorbu ale zvyšuje i obezita, kouření, alkohol a obecně nezdravá strava.

Vitaminy a minerály

Některé z vitaminů, minerálů a stopových prvků jsou nezbytné přímo pro tvorbu kolagenu, mnohé ale mají i další důležité účinky na kvalitu pleti a rychlost jejího stárnutí:

Vitamin C – je kofaktorem (nebílkovinnou součástí) enzymů, které stabilizují šroubovicovou strukturu kolagenu, a zároveň funguje jako antioxidant. Lze jej používat i zevně, kvalita kosmetických produktů se však může kvůli jeho nestabilitě velmi lišit. Dobře funguje v kombinaci s vitaminem E – obě tyto látky působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. Společně vynikají zejména antioxidačním efektem, kdy účinně chrání kolagen před působením UV záření.

Beta-karoten – v pokožce jde o nejhojněji zastoupený karotenoid. Má silné antioxidační účinky a zmírňuje poškození vyvolané UV zářením.

Retinol (vitamin A) – tato látka je, stejně jako její metabolity, kyseliny retinová a retinaldehyd, nezbytná pro řadu procesů v těle, například pro zrak, reprodukci a také pro funkci pokožky. V buňkách pokožky dokonce existují dva receptory, které jsou přímo určené pro tyto látky. Retinol přitom podporuje syntézu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak i v pokožce poškozené UV zářením, což platí i při zevní aplikaci. Retinol se přirozeně vyskytuje například v játrech, mléčných výrobcích, některých sýrech, vaječném žloutku nebo v tučných rybách.

Vitamin D3 – tento vitamin s výrazným epigenetickým působením má celou řadu důležitých funkcí napříč celým tělem, pokožku nevyjímaje. Chrání například kožní buňky před buněčnou smrtí v důsledku působení UV záření, ovlivňuje také aktivitu antimikrobiálních genů (nejen) v pokožce a má antiage efekt.

Zinek – snižuje míru oxidativního stresu a brání tvorbě vrásek.

Selen – je nejen nezbytnou součástí antioxidačních enzymů, ale také podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů a zlepšuje míru přežití buněk poškozených UV zářením.

Polyfenoly

Jako polyfenoly označujeme širokou skupinu látek pocházející zejména z rostlinných potravin, mnohé se v koncentrované formě konzumují i jako doplňky stravy. Patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivým a epigenetickým působením, které snižují míru poškození pokožky působením UV záření. Na jedné straně přitom chrání buňky před poškozením jejich DNA i buněčných membrán, na straně druhé pak podporují apoptózu (buněčnou smrt) u buněk, které již poškozeny byly, a mohly by se stát základem nádorového bujení. Silné pozitivní účinky na mechanismy stárnutí pokožky byly prokázány například u oligomerních proantokyanidiny (OPC), resveratrolu, genisteinu, silimarinu (skupina látek z ostropestřce mariánského), florizinu, apigeninu a dalších.

Resveratrol – polyfenol hojně se vyskytující zejména ve slupkách hroznového vína patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Mechanismů, kterými v tomto směru působí, je přitom celá řada. V první řadě brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu – například tím, že potlačuje produkci enzymu kolagenázy, která se účastní procesu rozkladu kolagenu, nebo pomocí potlačení tvorby enzymů MMP. Dále pomáchá chránit důležitý protein jménem survivin. Pokud v názvu této látky vidíte anglické sloveso „survive“, tedy „přežít“, vidíte správně – survivin totiž brání apoptóze, tj. buněčné smrti. Resveratrol navíc vyniká i svými protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a zvyšuje schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk. Zlepšuje také regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením. Důležitou složkou jeho příznivého působení na pokožku je i fakt, že jde o fytoestrogen, tj. látku schopnou se vázat na estrogenové receptory (nejen) v pokožce, a proto efektivně zpomaluje stárnutí v období menopauzy.

Kurkumin – má nejen přímé antioxidační a protizánětlivé účinky, zároveň ale i aktivuje buněčné mechanismy antioxidační ochrany. Tím pomáhá zpomalit stárnutí a zvýšit ochranu buněk pokožky vůči působení UV záření. Navíc je vhodný i v období menopauzy, protože potlačuje tvorbu enzymu 5-alfa-reduktázy, který v době snížené produkce estrogenu urychluje stárnutí.

EGCG – polyfenol ze zeleného čaje má silné antioxidační, protizánětlivé a anti-age účinky. Kromě toho chrání fibroblasty, podporuje jejich dělení, potlačuje produkci enzymů MMP, které způsobují štěpení kolagenových vláken, a celkově zlepšuje elasticitu pleti. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat produkci telomerázy, což je enzym chránící tzv. telomery. Jde o koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení, a pokud se zkrátí na určitou limitní délku, buňka ztratí schopnost se dělit. U kožních buněk poškozených UV zářením přitom zkracování telomerů probíhá výrazně rychleji, čímž se urychluje i jejich stárnutí, a právě tomu pomáhá EGCG účinně bránit. Má přitom pozitivní vliv nejen na rychlost stárnutí pokožky, ale i celého těla.

Genistein – polyfenol ze sójových bobů má výrazný pozitivní efekt na pokožku, a to zejména u žen v době menopauzy a po ní. Jde totiž o velice silný fytoestrogen s vysokou aktivitou vůči estrogenovým receptorům typu beta, jejichž aktivace má řadu pozitivních důsledků na stav pokožky. Genistein tak například podporuje vznik nových fibroblastů, čímž zlepšuje tvorbu kolagenu a omezuje vznik vrásek. Zlepšuje ochranu pokožky vůči působení UV záření (jak ve smyslu tvorby vrásek, tak rizika rakoviny kůže) a výrazně urychluje hojení ran. Genistein by mohl být velmi efektivní i při zevní aplikaci, je však třeba vyřešit jeho omezenou schopnost pronikat do pokožky. V současnosti jsou proto testovány přípravky, které by jeho průnik kůží zvýšily, například použitím nanomateriálů nebo polymerních gelů.

Quercetin – polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlinných potravin i bylin, patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti. Jeho velkou výhodou navíc je, že výrazně zlepšuje biologickou využitelnost jiných polyfenolů, a proto je skvělý v kombinacích s většinou výše uvedených látek (zejména s resveratrolem, EGCG nebo kurkuminem, jejichž biologická využitelnost je v čisté formě omezená).

Další látky z potravy

Astaxantin – karotenoid vyskytující se v mase lososů, krevet, humrů a v některých druzích řas má silný antioxidační efekt, a zároveň snižuje negativní působení UV záření na produkci vnitřních antioxidantů, jako je superoxid dismutáza nebo glutathion. Navíc se ve srovnání s beta-karotenem mnohem efektivněji vstřebává do fibroblastů. Některé studie také přímo ukazují, že může zpomalovat tvorbu vrásek a ochabování pleti.

Nenasycené mastné kyseliny – nejznámějším zástupcem této skupiny látek jsou omega-3, které mají silné protizánětlivé účinky a snižují i míru zánětu v důsledku působení UV záření. Pozitivní vliv na pleť včetně snížení tvorby vrásek a atrofie kůže byl prokázán i v případě kyseliny linolové. Blahodárné účinky má i pupalkový olej, zajímavé anti-age působení mají i tuky obsažené v mateří kašičce.

Koenzym Q10  – tato látka je tvořena uvnitř našeho těla, je možné ji ale konzumovat ve formě doplňků stravy nebo aplikovat zevně. Jde o oblíbenou součást kosmetických přípravků. V pokožce slouží jako primární bariéra vůči působení oxidativního stresu.

Probiotika a prebiotika – konzumace těchto látek má pozitivní vliv nejen na střevní mikrobiom, ale i na mikrobiom naší pokožky. To vede například ke zlepšení homeostázy kůže vystavené UV záření.

Byliny

Artyčok – jde o oblíbenou středomořskou zeleninu, která vyniká svým působením na játra a žlučník, dle výzkumů má ale i výrazný pozitivní vliv na stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Kozinec blanitý (astragalus) – jedna z nejoblíbenějších bylin tradiční čínské medicíny má rozsáhlé pozitivní účinky na celý organismus. Jedna z jejích nejdůležitějších účinných látek, astragalosid IV, navíc efektivně chrání pokožku před účinkem UV záření, snižuje tvorbu enzymů MMP, které poškozují kolagenová vlákna, a celkově zlepšuje elasticitu pleti a potlačuje tvorbu vrásek.

Ženšen pětilistý – má celkový pozitivní vliv na stárnutí organismu, působí protizánětlivě a podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů. Účinně také zvyšuje ochranu pokožky před působením UV záření a zlepšuje tvorbu kolagenu. Účinný je i jako složka kosmetických přípravků.

Ostropestřec mariánský – tato rostlina obsahuje unikátní komplex sloučenin jménem silymarin, který je známý především svými pozitivními účinky na játra, ale jeho působení je mnohem rozsáhlejší. Výrazně zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže. Zajímavé přitom je, že když vědci testovali jednotlivé složky silymarinu odděleně, vykazovaly jen mírné pozitivní účinky, a tudíž je jasné, že nejlépe fungují právě jako komplex, kdy navzájem zvyšují své pozitivní účinky.

Testosteron je sice primárně mužský pohlavní hormon, to však neznamená, že by ho ženy ve svém těle neměly. Tzv. androgeny, mezi něž patří, totiž nevznikají pouze ve varlatech, ale i nadledvinách, tukové tkáni, a dokonce i ve vaječnících. Testosteron se tedy vyskytuje i v ženském těle, kde plní řadu důležitých funkcí, jen je ho tu 7–10× méně než v těle mužském. Tedy za normálních okolností.

Někdy se ovšem stane, že ženské vaječníky začnou produkovat testosteronu a dalších androgenů nadbytek. Děje se tak při tzv. syndromu polycystických vaječníků (PCOS), který patří mezi velice častá gynekologická onemocnění – podle odhadů jím trpí cca 10 % žen v plodném věku.

Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou. Řada žen ale trpí příznaky PCOS, přestože ve vaječnících žádné cysty nemá, stejně jako existují ženy s cystami ve vaječnících, které netrpí žádnými projevy nemoci.

Nejčastější příznaky

Jak se pozná, že žena PCOS trpí? V první řadě tím, že se u ní vyskytuje zvýšená hladina androgenů, narušena ale bývá i produkce dalších hormonů, například luteinizačního hormonu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, které jsou mj. často způsobeny nepřítomností ovulace.

To však nejsou jediné obtíže, které PCOS přináší – ženy, které jím trpí, mívají například výrazně vyšší riziko vzniku diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, ztučnění jater nebo rakoviny endometria, typická je také zvýšená míra zánětů v těle.

K potvrzení diagnózy se pak využívá ultrazvuk (sleduje se zejména velikost vaječníků, přítomnost cyst a tloušťka děložní sliznice) a krevní testy zjišťující hladinu androgenů.

Spousta genů ve hře

Přesné příčiny PCOS známé nejsou. Studie prokázaly vysoký podíl dědičnosti – dcery žen s PCOS mají ve srovnání s běžnou populací až 5× vyšší riziko, že tímto syndromem onemocní.

„Tvrdá dědičnost“ zde ale nehraje až takovou roli – odhadem jen 10 %. To, co se tady dědí především, totiž nejsou geny, ale epigenetické změny v oblasti DNA. K problémům dcer přispívají také androgeny, které kolují v krvi matky v průběhu těhotenství a také dysfukce její placenty – ta totiž za normálních okolností produkuje enzym aromatázu, která nadbytečný testosteron eliminuje, u matek s PCOS je ale tvorba tohoto enzymu narušena.

Tímto způsobem se navíc mohou na další generace přenášet i poruchy metabolismu, které s PCOS souvisejí – k jeho rozvoji totiž prokazatelně přispívá i obezita a inzulinová rezistence.

Nedá se přitom říci, že by za rozvoj PCOS mohl jeden jediný gen. Negativní epigenetické změny (zejména ve smyslu odlišné míry metylace DNA, ale i modifikace histonů a tvorby microRNA) zde totiž postihují velké množství genů – odhalena jich byla více než stovka. Mj. šlo i o geny, které souvisejí s rozvojem zánětu, nádorových onemocnění nebo s inzulinovou signalizací.

K rozvoji PCOS ale mohou přispívat i toxiny z životního prostředí – typicky ty, které patří mezi hormonální disruptory (například Bisfenol A), ale také třeba nikotin. Prokázána je i souvislost s rovnováhou střevního mikrobiomu.

Životní styl je základ

Klasická medicína léčí PCOS pomocí úpravy životosprávy, často je doporučována hormonální antikoncepce, dále antiandrogeny, které však mají řadu vedlejších účinků, v případě snahy o početí pak léky vyvolávající ovulaci. Někdy se využívají také antidiabetika. Co dalšího může žena trpící PCOS pro sebe dělat?

Vzhledem k tomu, že při vzniku a rozvoji PCOS hrají velkou roli epigenetické reakce, je velice důležité dbát při tomto onemocnění na zdravý životní styl – právě životní styl totiž naše epigenetické vzorce ovlivňuje opravdu výrazně.

Základ je pochopitelně zdravá výživa. Vzhledem k tomu, že se na vzniku a rozvoji PCOS podílí inzulinová rezistence, je důležité co nejvíce omezit konzumaci sacharidů s vysokým glykemickým indexem – tj. zejména vyřadit z jídelníčku sladkosti či výrobky z bílé mouky.

Příznaky PCOS pomáhá regulovat také protizánětlivá strava, tj. omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, živočišných tuků, vysoce zpracovaných potravin a potravních aditiv, a naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a dalších zdrojů vlákniny, olivového oleje, ryb, bobulového ovoce atd.

Prokazatelné pozitivní účinky má také DASH dieta (s angl. Dietary Approaches to Stop Hypertension), která se využívá ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Omezuje konzumaci živočišných tuků a červeného masa, a naopak doporučuje ryby, drůbež, zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.

Zcela zásadní by měla být i snaha o udržení zdravé tělesné hmotnosti. Obezita totiž příznaky PCOS prokazatelně zhoršuje. Naopak k jejich výraznému zmírnění stačí, pokud svou tělesnou hmotnost snížíme o pouhých 5 %.

Vhodný je i pravidelný pohyb – nejen kvůli udržení hmotnosti, ale i vzhledem k jeho epigenetickému působení. Především díky tomu totiž pomůže zmírnit jak příznaky PCOS, tak i riziko diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Pozitivní vliv mají i postupy snižující míru stresu (včetně například jógy a meditace), stejně jako kvalitní spánek.

Byliny a doplňky stravy

Přírodních látek a bylin, které mohou při PCOS pomoci se zmírněním příznaků, podporou otěhotnění či snížení rizika souvisejících civilizačních chorob, je k dispozici poměrně hodně. Zde je pár příkladů.

Coleus forskohlii – bylinka původem z Himaláje dokáže při PCOS velice efektivně regulovat hormonální i imunologickou rovnováhu, přičemž ji lze dobře kombinovat i s konvenčními léky. Zvyšuje také pravděpodobnost, že se ženě s PCOS podaří otěhotnět. Více o bylině zde »

Resveratrol (+ quercetin) – nejen pokusy na myších, ale i klinické studie ukázaly, že resveratrol pomáhá při PCOS snížit produkci testosteronu ve vaječnících i nadledvinách, ale normalizuje i vylučování luteinizačního hormonu. Zároveň má pozitivní vliv i na inzulinovou rezistenci. Velmi vhodná je zde kombinace resveratrolu s quercetinem, který nejen zlepšuje jeho využitelnost, ale přispívá k účinku i svými epigenetickými a protizánětlivými vlastnostmi. Více zde »

Šišák bajkalský – užívání extraktu z kořene této byliny prokazatelně zmírňuje příznaky PCOS, podporuje pokles volného i celkového testosteronu a reguluje hladiny dalších důležitých hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci a zlepšuje reprodukční funkce. Více zde »

Kyselina listová – je důležitým zdrojem metylu, a tím podporuje optimální metylaci DNA.

Genistein – polyfenol získávaný ze sóji pomáhá regulovat vylučování pohlavních hormonů, zmírňuje příznaky PCOS i inzulinovou rezistenci. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými pozitivními účinky při depresích, pomoci však mohou i při PCOS. Pomáhají totiž regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat příznaky tohoto syndromu. Více zde »

Omega-3 – dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je při PCOS zcela zásadní, ať už pro jejich protizánětlivé účinky nebo schopnost regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat inzulinovou rezistenci. Pokud jich strava neobsahuje dostatek, je vhodné je doplňovat formou doplňků stravy. Více zde »

Vitamin D3 – tento vitamin pomáhá regulovat zánětlivé procesy, zmírňuje inzulinovou rezistenci a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jeho podávání ženám s PCOS navíc v rámci studií vedlo ke zmírnění tvorby testosteronu, zlepšení pravidelnosti menstruačního cyklu i dozrávání vajíček ve folikulech. Více zde »

Zinek, hořčík – užívání zinku při PCOS pomáhá nejen regulovat hormonální rovnováhu, ale také zmírňovat zánět i řadu příznaků syndromu, jako je vypadávání vlasů či kožní problémy. Doplňování hořčíku zase v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění produkce testosteronu a nadměrného ochlupení. Nízká hladina hořčíku je ostatně pro ženy s PCOS typická. Více zde »

Ostropestřec – oblíbená jaterní bylina může pomoci i při PCOS. Působí totiž protizánětlivě a pomáhá snížit hladinu testosteronu. Více zde » https://www.epivyziva.cz/ostropestrec-mariansky/

Gurmar – gymnéma lesní, známější pod jménem gurmar, patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cukru v krvi a inzulinové rezistence, a proto je velice vhodná i při PCOS. Navíc pomáhá snížit hladinu testosteronu v krvi. Více zde »

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejúčinnější přírodní protizánětlivé prostředky a pomáhá též snížit hladinu glukózy v krvi a inzulinovou rezistenci. Podporuje také správnou funkci vaječníků. Více zde »

Pomoci může také užívání probiotik.

Dna je pravděpodobně nejznámějším kloubním onemocněním, popsal ho už Hippokrates z Kosu v 5. století před Kristem. Dlouho se jí říkalo „nemoc králů“, protože se hojně vyskytovala v královských rodinách – dnou například pravděpodobně trpělo 20 z 34 francouzských králů. I proto bylo dlouhá léta za její hlavní příčinu považován hédonický životní styl spojený se přejídáním se masem a obecně kaloricky bohatou stravou. Věc je ale mnohem složitější.

Ne, že by strava při vzniku onemocnění nehrála roli, ale rozhodně není aspektem jediným. Což je logické – zdaleka ne každý, kdo se přejídá, skutečně dnou onemocní. Do hry tu totiž vstupuje i celá řada dalších faktorů.

Hlavní problém: kyselina močová

Za hlavní příčinu dny je považována vysoká hladina kyseliny močové. Jde o látku, která je jen velmi omezeně rozpustná ve vodě. Její vylučování ledvinami je proto velmi komplikované, a proto může začít tvořit krystalky, které se ukládají například v kloubech, kde jsou příčinou zánětu, otoku a velmi silné bolesti. Většinou bývají jako první postiženy spíše malé klouby, typicky palce na nohách.

Nemoc se projevuje formou záchvatů, při nichž se objevuje bolest tak silná, že mnoho nemocných na sobě nesnese ani přikrývku. Jejich délka je individuální – někdy potíže odezní za pár hodin, jindy trvají týdny. Mezi záchvaty jsou pak dlouhá období, při nichž je nemocný zcela bez obtíží. Pokud je ale postižený člověk nedisciplinovaný a nedodržuje léčebný režim, může nemoc přejít do stádia chronické tofózní dny, kdy se krystalky v kloubech hromadí to tzv. tofů, které mohou poškozovat okolní kostní tkáň a přispívat ke vzniku závažných infekcí.

Mohou za to geny?

Přestože obecně je právě zvýšená tvorba kyseliny močové pokládána za hlavní příčinu dny, ve skutečnosti to tak jednoznačné není. Lidí se zvýšenou hladinou této látky je totiž v populaci poměrně hodně, ale pouze u malé části z nich (odhady se pohybují mezi 2 a 15 %) se skutečně dna rozvine. A naopak – u řady osob trpících dnou je v období mezi záchvaty hladina této látky zcela normální. Navíc se ukazuje, že kyselina močová není jednoznačným „padouchem“, ale může přinášet i některé benefity (například ochranu před volnými radikály, neurodegenerativními nebo infekčními onemocněními). Co je tedy skuečná příčina?

Dna je do určité míry podmíněna dědičně. Studie na jednovaječných dvojčatech ukázaly, že dědičnost zvýšené hladiny močové je kolem 50 %, přímo dna se ale dětí podstatně méně – do 30 %, některé odhady dokonce uvádějí, že jen 10 % případů je způsobeno geneticky. K dědičnosti ale mohou přispívat také některé polymorfismy související s aktivitou imunitních buněk.

V poslední době ovšem přibývá poznatků o tom, že se na vzniku dny velkou měrou podílejí i epigenetické mechanismy – tedy biochemické reakce schopné ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Studie, které srovnávaly genom osob s onemocněním a bez něj, odhalili několik charakteristických epigenetických změn – zejména šlo o změny v oblasti genů kódujících produkci enzymů dimetyltransferáz a nekódujících RNA, stejně jako v oblasti genů zapojených do metabolismu a vylučování kyseliny močové a vzniku zánětlivých procesů

Co na to klasická medicína?

Klasická medicína se bohužel kromě dietních doporučení, která je třeba dodržovat dlouhodobě, většinou zaměřuje spíše na krátkodobou léčbu záchvatů, přičemž řeší spíše symptomy než skutečné příčiny. K dispozici má několik léků, například kolchicin, blokátory cytokinu IL-1ß, nesteroidní antirevmatika nebo léky usnadňující vylučování kyseliny močové ledvinami. Většina z nich má přitom řadu vedlejších účinků. Účinnější a k organismu přívětivější léky jsou zatím stále pouze ve vývoji.

Pozitivní změny by tu ale mohly přinést právě poznatky z oboru epigenetiky – epigeneticky působící léky by v budoucnu mohly například přeprogramovat imunitní buňky typu monocytů a makrofágů, což by vedlo ke zmírnění zánětů provázejících záchvaty dny.

A jak si v případě dny můžeme pomoci přírodní cestou?

Začněte od jídelníčku

Kyselina močová vzniká z tzv. purinů, co jsou látky, které jsou například součástí molekuly DNA. Můžeme je přijímat stravou, ale zároveň jsou tvořeny i uvnitř našeho těla. Hromadění kyseliny močové tak může být výsledkem jak nadměrného příjmu purinů, tak i sníženého vylučování kyseliny močové.

Když tedy člověk s příznaky dny zajde k lékaři, většinou kromě léků dostane i seznam potravin, kterým je třeba se vyhýbat – tedy potravin, které jsou bohaté na puriny. Dodržování diety není radno podceňovat, vliv stravy je tu opravdu zásadní. Jenže kupodivu platí, že ne všechny potravinové zdroje purinů mohou dnu vyvolávat.

Ke zvýšené tvorbě kyseliny močové například jednoznačně přispívá červené maso, které jich obsahují poměrně hodně, zatímco rostlinné zdroje purinů, jako jsou fazole nebo čočka, záchvaty dny nevyvolávají (přesto jsou na většině dietních seznamů pro osoby s dnou uvedeny mezi nevhodnými potravinami). Riziko obecně nepředstavuje ani strava bohatá na bílkoviny – když například v rámci jedné studie dostávala skupina osob s vysokým krevním tlakem po 6 týdnů dietu bohatou na bílkoviny, hladina kyseliny močové se u nich nejen nezvýšila, ale dokonce naopak snížila.

Ještě k luštěninám: Jak je možné, že při dně neškodí, ačkoliv jsou na puriny bohaté? Důvodem může být fakt, že jsou zároveň významných zdrojem vlákniny, a ta při dně působí naopak pozitivně. Její hojná konzumace totiž zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, což má za následek zvýšenou tvorbu mastných kyselin s krátkým řetězcem (acetát, propionát, butyrát), které jsou produkovány některými střevními bakteriemi. Tyto mastné kyseliny pak výrazně snižují intenzitu zánětlivých procesů v těle.

Pozitivně při dně také působí zvýšený příjem omega-3 nenasycených kyselin. Vhodnou alternativou je i středomořská strava – populace žijící v oblasti Středomoří ostatně dnou trpí výrazně méně než zbytek evropské populace.

Škodlivě naopak působí nadměrná konzumace nasycených tuků, omega-6 nasycených kyselin a také potravin nápojů slazených fruktózou nebo glukózo-fruktózovým sirupem. Probíhající metabolismus fruktózy v játrech totiž vede ke zvýšené produkci kyseliny močové. Zároveň je vhodné se vyhnout již zmíněnému červenému masu, ale i mořským plodům, a mléčným výrobkům.

Nevhodný je také alkohol – nejvíce to platí pro pivo, které je zdrojem purinů, ale alkohol obecně zhoršuje vylučování kyseliny močové ledvinami.

Velmi prospěšné naopak mohou být také specifické látky s epigenetickými účinky, ať už je konzumujeme jako součást jídla, nebo ve formě doplňků stravy. Vhodné jsou zejména rostlinné substance s vlivem na průběh jednotlivých epigenetických reakcí (metylace genů, modifikace histonů, produkce nekódujících RNA) a na vznik zánětlivých procesů (viz níže), typicky například rostlinné polyfenoly, ale i například enzymy z ananasu nebo sulforafan z brukvovité zeleniny.

Důležitý je i dostatečný příjem esenciálních vitaminů a minerálů. Zejména to platí pro vitamin D3, který je důležitým hráčem v regulaci zánětlivých procesů, vitamin C, vitaminy skupiny B (zvláště pak pro kyselinu listovou), zinek, selen a hořčík.

Pohyb pomáhá, obezita škodí

Stejně jako u drtivé většiny onemocnění s epigenetickým pozadím, i v případě dny platí, že riziko onemocnění výrazně zvyšuje obezita, která patří mezi nejvýraznější negativní epigenetické faktory (zejména v oblasti metylace genů). Zde se k tomu navíc přidává fakt, že obezita zhoršuje činnost ledvin, které pak nezvládají dostatečně odbourávat puriny z potravy. Rizikový je zde zejména tzv. viscerální neboli vnitřní tuk, který se ukládá uvnitř břišní dutiny. Odhaduje se, že za každých 5 bodů BMI navíc se riziko vzniku dny zvýší o 55 %! Naopak snížení hmotnosti obvykle vede ke snížení četnosti záchvatů i jejich intenzity.

Prospěšný je zde i pohyb. Sice není vhodný přímo v době záchvatu dny (v jejich průběhu je naopak vhodné se vyvarovat všeho, co zvyšuje zátěž na klouby), ale obecně platí, že pravidelná pohybová aktivita snižuje míru zánětů v těle, zmírňuje vnímání bolesti a pomáhá také snížit počet záchvatů a zlepšit kloubní pohyblivost. Vhodné jsou zejména aerobní pohybové aktivity nezatěžující klouby (například cyklistika nebo plavání), ale i jóga, tai-či a Pilates.

Riziko dny mohou zvýšit i některá onemocnění, například vysoký krevní tlak, diabetes a inzulinová rezistence.

Kouření riziko snižuje

Mohlo by se tedy zdát, že riziko dny i její závažnost obecně snižuje vše, co lze zahrnout pod pojem „zdravý životní styl“, je tu ale jedna výjimka: kouření totiž naopak působí pozitivně. Kuřáci mají zhruba o 27 % nižší šanci, že u nich tato nemoc propukne!

Kouření totiž výrazně mění metylační vzorce v naší DNA, což na naprostou většinu procesů v těle působí negativně. Kuřáci tak mají výrazně vyšší riziko rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších potíží, a zároveň u nich rychleji probíhají procesy stárnutí. Přesto existují výjimky, kdy tyto změny v metylaci genů naopak mohou pozitivně, a dna je jedním z nich (další je například Parkinsonova choroba).

Nutno ovšem dodat, že jde pouze o statistické snížení rizika – neznamená to, že by kuřák nemohl dnou onemocnět, a už vůbec neexistuje žádný důkaz o tom, že by se z ní někdo vyléčil tím, že začne kouřit.

Užitečné doplňky stravy

Úlevu mohou obecně přinést všechny protizánětlivě působící přírodní látky, typicky například většina rostlinných polyfenolů, stejně jako řada bylin. Některé látky ovšem zasahují přímo do epigenetických procesů souvisejících se vznikem dny.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, a zároveň pomáhá snížit tvorbu kyseliny močové.

Bromelain – skupina enzymů získávaných z ananasu je známá svou schopností zmírňovat bolesti, otoky a záněty kloubů, kromě toho ale pozitivně ovlivňuje i přímo hladinu kyseliny močové. Prokázána je ale i prospěšnost pravidelné konzumace ananasu.

Sulforafany – látky, které se hojně nacházejí například v extraktu z brokolice, mají velice silný protizánětlivý účinek a pomáhají snižovat frekvenci záchvatů dny.

Quercetin – polyfenol obsažený v malých množstvích v řadě rostlinných potravin, má silné protizánětlivé a antioxidační účinky a prokázána byla i jeho schopnost snižovat hladinu kyseliny močové v krvi.

Resveratrol – také barvivo ze slupek červeného hroznového vína vyniká schopností tlumit zánět a snižovat hladinu kyseliny močové. Funguje nejen preventivně, ale i na zmírnění akutního záchvatu.

Artyčok – zelenina, která je populární zejména ve Středomoří, je k léčbě dny používána už od starověku, a její schopnost snižovat hladinu kyseliny močové potvrdily i moderní výzkumy. Vděčí za to především vysokému obsahu polyfenolů, například luteolinu.

Hydroxytyrosol – polyfenol získávaný z oliv má silné protizánětlivé a antioxidační účinky, a navíc potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy, který souvisí s rozvojem dny.

Butyrát – tato mastná kyselina s krátkým řetězcem je produkována některými střevními bakteriemi, zvláště v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu však může být přínosné i její užívání ve formě doplňků stravy. Pomáhá regulovat zánětlivé procesy i snižovat hladinu kyseliny močové.

EGCG – látka obsažená zejména v zeleném čaji je obecně silně protizánětlivá, zvláště efektivně pak zasahuje do mechanismu zánětu vyvolaného krystaly kyseliny močové. Úlevu přináší i v průběhu akutního záchvatu.

Genistein – také polyfenol získávaný ze sóji potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy a pomáhá snížit hladinu kyseliny močové.

Většinou se to stane kolem padesátky, u méně šťastných žen už krátce po čtyřicítce: vaječníky, které doposud uvolňovaly každý měsíc jedno zralé vajíčko a k tomu bez přestání chrlily do těla hormony, najednou začnou ukončovat činnost. Absence vajíček pochopitelně znamená neplodnost, ještě mnohem větší důsledky má ovšem fakt, že už vaječníky neprodukují ani pohlavní hormony. Doslova celému tělu totiž chybí zejména hormon estrogen.

Estrogen: elixír mládí a síly

Estrogen vlastně není jediný hormon. Tento název se používá pro skupinu steroidních hormonů produkovaných vaječníky, mezi nimiž převládá estradiol. A vlastně ani neplatí, že by byl vytvářen pouze ve vaječnících – produkují ho také nadledviny a tuková tkáň, a z tohoto důvodu se vyskytuje i u mužů, u nichž jsou nízké(!) hladiny tohoto hormonu potřebné například pro dozrávání spermií či erekci. Produkce vaječníky ale výrazně převládá.

Jak vlastně estrogen v těle funguje? Jako i ostatní hormony, i on má epigenetické účinky. Nejprve se naváže na specifické buněčné receptory a následně ovlivňuje transkripci čili přepis různých genů v naší DNA. Když tedy k navázání estrogenu na tyto receptory nedojde, některé geny v DNA zůstávají vypnuté.

Estrogen je v první řadě pohlavní hormon, a proto se receptory pro něj nacházejí především v pohlavních orgánech a dalších částí těla souvisejících s rozmnožováním (třeba v mléčných žlázách). Když ho tedy vaječníky přestanou produkovat, ovlivní to především reprodukční a sexuální funkce: žena se stává neplodnou, ustává menstruační cyklus.

Estrogenové receptory ovšem najdeme i v celé řadě dalších orgánů a tkáních: v kardiovaskulárním systému, mozku, tukové tkáni, kostech, játrech, střevech, imunitním systému… A v okamžiku, kdy činnost vaječníků ustává, je ovlivněna i funkce všech těchto orgánů. A bohužel vesměs k horšímu.

Pro menopauzu jsou proto typické nejen známé nepříjemné projevy, jako jsou třeba návaly horka, zároveň ale výrazně roste riziko vzniku řady nemocí a obtíží – například kardiovaskulárních chorob, osteoporózy či psychických onemocnění (zejména depresí a úzkosti). Mnoho žen začne přibývat na váze, ztrácí svalovou hmotu a sílu…

V tomto období se rovněž zvyšuje míra negativních epigenetických změn a tzv. senescence. V okamžiku nástupu menopauzy se proto výrazně urychluje stárnutí, a to v průměru o 6 %.

Hormonální léčba? Raději ne…

Na první zamyšlení se nabízí jednoduché řešení: když tělu chybí estrogen, tak mu ho dodáme zvenčí. Jenže tzv. hormonální substituční terapie se bohužel ukazuje jako nepříliš vhodné řešení – nepříjemné symptomy menopauzy sice sníží, ale zároveň zvýší riziko rakoviny prsu a endometria, ale i riziko trombózy a mozkové mrtvice. A to asi nikdo nechce.

Co tedy s tím? Klasická medicína už dnes nabízí řadu preparátů, které jsou schopny „nakrmit“ hladovějící estrogenové receptory s mnohem nižšími vedlejšími účinky, a intenzivně pracuje na vývoji dalších. My se ale podíváme na to, co nabízí příroda, konkrétně rostlinná říše. Řada rostlin a jejich plodů totiž nabízí látky označované jako fytoestrogeny. Jejich molekuly jsou podobné estrogenu, a jsou proto schopné se vázat na estrogenové receptory. A ty následně ovlivňují děje uvnitř buněk podobně, jako by na ně byl navázán skutečný estrogen.

Potíže související s menopauzou

Ještě než se pustíme do přehledu potíží souvisejících s menopauzou a jejich řešení, je třeba ještě říci, že neexistuje jen jediný estrogenový receptor, ale naopak je jich více typů. A nejdůležitější jsou ty označované jako ERα a ERß.

ERα a ERß se liší se jednak zastoupením aminokyselin ve svých bílkovinách, ale i svou prostorovou strukturou a také funkcí. A zatímco estrogen produkovaný vaječníky se ochotně váže na oba typy receptorů, u fytoestrogenů to neplatí. Většina z nich se mnohem snáze váže na ERß a ERα obsazují jen velmi neochotně, ale jsou i takové, které upřednostňují ERα.

Nervová soustava

Estrogen reguluje tvorbu serotoninu, a zároveň ovlivňuje funkci receptorů, na které se serotonin váže. Důsledkem je vyšší výskyt psychických potíží v menopauze, zejména depresí a úzkostí, ale kognitivních problémů a také zvýšené riziko Alzheimerovy choroby.

Platí přitom, že aktivace receptorů ERα má převážně neuroprotektivní účinek, tj. chrání nervové buňky, a to zejména proti hromadění beta-amyloidu, což je typický projev Alzheimerovy choroby. Naopak aktivace ERß způsobuje zlepšení paměti a schopnosti učení, a to jak u žen v menopauze, tak i u mužů. Ano, i muži totiž mají estrogenové receptory, a to jak v pohlavních orgánech, tak i ve zbytku těla včetně mozku.

Srdce a cévy

V kardiovaskulárním systému se estrogenové receptory vyskytují hojně, a proto jsou také ženy v plodném věku poměrně efektivně chráněny proti srdečně cévním onemocněním. V okamžiku nástupu menopauzy ale tato výhoda mizí a riziko těchto chorob výrazně roste.

V endotelu neboli vnitřní výstelce cév je hojnost zejména ERα, které podporují například opravy poškození endotelu nebo pružnost cév. ERß pak výrazně zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév a umožňuje tak lepší prokrvení všech tkání těla.

Osteoporóza

V menopauze začíná vlivem deficitu estrogenu převládat kostní resorpce nad výstavbou kostní hmoty, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy. V kostech jsou přítomny oba typy receptorů, zdá se ale, že aktivace ERα jejich pevnost ovlivňují efektivněji.

Obezita, cukrovka, játra

Nedostatek estrogenu negativně ovlivňuje i řadu metabolických pochodů (estrogenové receptory se ostatně nacházejí i v tukové tkáni), a kvůli tomu zvyšuje riziko přibývání na váze, diabetu II. typu a zhoršené funkce jater. Ve všech těchto oblastech je přitom důležitější aktivace ERß.

Nádorová onemocnění

S estrogeny bývá nejčastěji dávána do souvislosti již zmiňovaná rakovina prsu a dělohy. Zde platí, že zatímco receptory ERα působí spíše pronádorově, tj. například podporují proliferaci (rychlé množení buněk), ERß naopak proliferaci potlačují.

Estrogenové receptory ovšem hrají roli i při vzniku dalších typů nádorů – u většiny fungují podobně jako u rakoviny prsu (tedy že ERß působí proti proliferaci), u některých je ale jejich role složitější.

Sportovní výkonnost

Estrogen patří mezi anabolické hormony – je sice mnohem méně účinný než mužský testosteron, přesto je jeho úbytek v menopauze provázen úbytkem svalové hmoty i svalové síly a také změnami ve složení svalů (zejména ve smyslu úbytku tzv. rychlých svalových vláken). Důležitější roli v boji s těmito projevy pravděpodobně hrají receptory ERß.

Urogenitální trakt

U žen v menopauze nejen ustávají rozmnožovací funkce, ale dějí se i další změny v oblasti pohlavního a vylučovacího systému. Celá oblast atrofuje, někdy se objevuje inkontinence, klesá zájem o sex, a dokonce i výrazně stoupá výskyt recidivujících močových infekcí. Zde hrají roli zejména receptory ERα.

Živiny a byliny vhodné v menopauze

Jak už jsme zmínili, nejdůležitějším pomocníkem při zvládání menopauzy jsou fytoestrogeny, které jsou schopny se vázat na „hladovějící“ estrogenové receptory. Sice ne tako ochotně, jako estrogen, ale přesto dostatečně na to, aby dokázaly snížit výskyt řady nepříjemných příznaků a zdravotních rizik.

Z názvu „fytoestrogeny“ je jasné, že se tyto látky vyskytují především v rostlinách. Ženy v menopauze by proto měly do jídelníčku zařazovat co nejpestřejší spektrum rostlinných potravin. Bohatým zdrojem fytoestrogenů jsou například ořechy a semena (zvláště lněné a slunečnicové semínko nebo mandle), řada druhů ovoce (granátové jablko, hroznové víno, jablka, jahody…), luštěniny, mladé výhonky a klíčky, olivový olej, káva či pivo.

Obecně platí, že fytoestrogeny v rostlinách ovlivňují přednostně ERß, ale některé z nich působí i na ERα.

Zde je přehled nejúčinnějších možností z oblasti bylina živin.

Genistein

Jde o látku ze skupiny izoflavonů, která je hojně zastoupena zejména v sójových bobech (v nich se vyskytuje spolu s dalších fytoestrogenem daidzeinem). Genistein patří mezi velice silné fytoestrogeny, přičemž se přednostně váže na receptory ERß (k nim má afinitu 36 %). Vůči ERα je jeho afinita 5 %.

Genistein má výrazný neuroprotektivní efekt, zlepšuje paměť i schopnost učení, omezuje ukládání beta-amyloidních plaků (a tím i riziko Alzheimerovy choroby). Výzkumy na zvířatech dokonce ukázaly, že v případě podání krátce po mozkové mrtvici výrazně snižuje míru poškození nervových buněk v důsledku nedostatku kyslíku.

Dále má protinádorový účinek, je velice efektivní v prevenci a léčbě diabetu II. typu, podporuje hubnutí, omezuje výskyt návalů horka i vypadávání vlasů. Sportovkyně potěší, že v kombinaci s intenzivní fyzickou zátěží brání nejen úbytku svalové hmoty a síly, ale má vliv i na strukturu svalové hmoty ve smyslu vyššího podílu „rychlých“ svalových vláken a urychluje opravy mikroskopických svalových poškození, která vznikají po každé vysoké zátěži.

Více o genisteinu čtěte zde »

Chmel

Chmel obsahuje řadu unikátních polyfenolů a některé z nich patří mezi fytoestrogeny. Jeden z nich, 8-prenylnaringenin (8-PN), je dokonce považován za dosud nejsilnější známý fytoestrogen.

Chmel je navíc zajímavý tím, že v něm obsažené látky mají velmi vysokou afinitu vůči receptorům ERα, a díky tomu je velice účinný pro osteoporóze. Kromě toho jeho užívání po menopauze snižuje výskyt nemocí srdce a cév, diabetu, návalů horka i úzkosti.

Více o chmelu čtěte zde »

Resveratrol

Barvivo obsažené například v červeném víně má sice afinitu vůči estrogenovým receptorům 7 000x nižší než estradiol, zato se ale vyrovnanou měrou váže na ERα i ERß receptory.

Je proto účinný vůči širokému spektru potíží a nemocí souvisejících s menopauzou: Zpomaluje procesy stárnutí, má silné protizánětlivé účinky, je účinný v prevenci i léčbě osteoporózy, kardiovaskulárních chorob či rakoviny. Resveratrol rovněž (nejen) u žen po menopauze zvyšuje průtok krve mozkem a významně zlepšuje mozkové funkce – zejména paměť, schopnost učení i řešení kognitivních úkolů. Dále působí i proti osteoporóze, má pozitivní vliv na funkci mitochondrií a pomáhá k udržení sportovní výkonnosti u veteránských sportovců (nejen u žen, ale i u mužů).

Více o resveratrolu čtěte zde »

Ostropestřec mariánský

Tato bylina je populární zejména pro svůj pozitivní vliv na játra, ale velmi prospěšná je i pro ženy v menopauze. Obsahuje směs unikátních polyfenolů, které se někdy označují jako sylimarin.

Zejména jeden z nich, silibinin má nejen výrazné protizánětlivé, protinádorové a antioxidační účinky, ale rovněž se poměrně efektivně váže na ERß. Díky tomu působí protinádorově a je prospěšný i v prevenci a léčbě osteoporózy a Parkinsonovy choroby.

Více o ostropestřci čtěte zde »

Mučenka pletní

Mučenka vyniká především svou účinností při úzkosti a nespavosti, i ona je ale velmi vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje polyfenol jménem chrysin, který se váže na receptory ERß, a efektivně tak tlumí řadu symptomů menopauzy: kromě úzkosti a nespavosti i návaly horka, podrážděnost, bolesti hlavy a zad a sníženou chuť na sex.

Více o mučence čtěte zde »

Lékořice

V tradiční čínské medicíně je hojně využívána ke zmírnění návalů horka a dalších symptomů menopauzy, prokázán je ale i její protinádorový efekt. Jedním z důvodů je přítomnost fytoestrogenu liquiritigeninu, který selektivně moduluje receptory ERß.

Coumestrol 47

Jde o poměrně málo prozkoumanou látku, která se vyskytuje například ve výhoncích vojtěšky (alfalfa) nebo fazolích. Je unikátní tím, že má vysokou afinitu jak k ERß, tak i k ERα. Prokázán byl její neuroprotektivní efekt, pomáhá i redukovat návaly.

Podle American Academy of Dermatology Association se považuje za normální, pokud nám denně vypadne 50-100 vlasů. Což může vypadat hrozivě, ale vzhledem k tomu, že se na lidské hlavě potíží obvykle nachází od 80 000 do 120 000 vlasů, není to nic zásadního. Pokud je ale ztráta vyšší, je na místě s tím začít něco dělat, a to pokud možno co nejdříve.

Život jednoho vlasu

Lidské vlasy jsou svým způsobem unikátní část těla. Vyrůstají totiž z tzv. vlasových folikulů, což jsou jedny z mála savčích tkání, uvnitř kterých se nacházejí kmenové buňky. Pokud jsou tyto buňky aktivní, vlas neustále roste – o malý kousek každý den. Po určité době jejich aktivita ustane a v krátkém čase pak vlas přirozeně vypadne. To ale zdaleka není konec – pokud totiž vše probíhá, jak má, aktivita kmenových buněk ve folikulu se záhy obnoví a začne nový cyklus života vlasu.

Životní cyklus každého vlasu má přitom tři fáze, které se neustále opakují. Pokud vlasy nadměrně vypadávají, obvykle je to tím, že došlo k problému buď v průběhu první, nebo třetí z nich.

1. Anagenní fáze – jde o období, kdy vlas roste. Trvá 2–8 let. Pokud je vše v pořádku, pak se právě v této fázi se nachází cca 85-90 % vlasů na naší hlavě. K narušení anagenní fáze dochází například působením chemoterapie či radioterapie v rámci léčby nádorových onemocnění.
2. Katagenní fáze – jde o přechodnou fázi, při které se vlasové folikuly začnou zmenšovat. Trvá 2–3 týdny.
3. Telogenní fáze – tato fáze se nazývá klidová, protože v tento okamžik se už s vlasem ani jeho folikulem neděje nic. Trvá 2–4 měsíce a na jejím konci vlas vypadne. V některých případech může dojít k tomu, že do telogenní fáze najednou dospěje nadměrné množství vlasů, které následně začnou ve velkém množství vypadávat. To se často děje u žen po porodu či po nástupu menopauzy, příčinou tohoto stavu ale může být i nadměrný stres, narušená činnost štítné žlázy či anemie. Masivní přechod vlasů do telogenní fáze ovšem může být i následek užívání některých léků (např. na vysoký tlak) či předávkování vitaminem A. A v neposlední řadě to této fáze zasahuje i stres.

Proč vlasy padají?

Velké procento případů nadměrné ztráty vlasů je podmíněno geneticky, příčin ale může být celá řada. Jak už jsme uvedli výše, patří sem třeba vedlejší účinky léků (kromě již zmíněné chemoterapie či některých léků na tlak to může být i třeba hormonální antikoncepce), dále onemocnění štítné žlázy, špatný stav výživy či vysoký úbytek hmotnosti. Zvláště u žen ovšem často bývají příčinou i nevhodné kadeřnické zásahy či špatně zvolená vlasová kosmetika. To ale stále zdaleka není všechno.

Muži: v hlavní roli DHT

Poměrně jednoznačné to z pohledu příčin bývá u mužů. Muži obecně trpí ztrátou vlasů častěji než ženy – 25 % z nich zaregistruje první výraznější padání vlasů již krátce po 21. roce věku a po padesátce již trpí jejich řídnutím 85 % mužské populace. V 95 % případů je přitom na vině tzv. androgenní alopecie neboli ztráta vlasů z hormonálních příčin.

Důvod, proč plešatění postihuje některé muže dříve (a více) než jiné, spočívá v genetice. Folikuly té méně šťastné části mužů jsou totiž z genetických příčin výrazně citlivé na látku jménem dihydrotestosteron (DHT), která v těle vzniká přeměnou z testosteronu. K průběhu této reakce je přitom zapotřebí přítomnost enzymu 5-α-reduktáza, který se nachází v mazových váčcích folikulů. Vzniklý DHT pak mj. způsobuje zmenšování vlasových folikulů, které časem vyústí v úplnou ztrátu vlasů v určitých oblastech – nejcitlivější na DHT jsou folikuly v oblasti čela, spánků a temene hlavy, kde ostatně k vypadávání dochází nejdříve.

Možnou cestou, jak tento proces zastavit, či alespoň zpomalit, je potlačení tvorby 5-α-reduktázy, bez níž nemůže přeměna testosteronu na DHT proběhnout. Tímto mechanismem působí například jeden z nejčastěji užívaných léků, finasterid, ale i některé doplňky stravy (např. kurkumin nebo granátové jablko). Úspěšnost léčby zde ovšem závisí na jejím včasném zahájení, ideálně hned při prvních příznacích nadměrného vypadávání vlasů.

Alarmující je přitom nedávné zjištění, že muži, u nichž proces plešatění započal před 30. rokem, jsou ve srovnání se svými vrstevníky v pozdějším věku mnohem více ohroženi inzulinovou rezistencí a diabetem 2. typu. I z tohoto důvodu proto není dobré brát plešatění na lehkou váhu.

Zajímavá je také skutečnost, že DHT, a tedy i enzym 5-α-reduktáza, se rovněž podílí na procesech vedoucích ke zbytnění prostaty. Ostatně i lék finasterid byl původně určen právě na zbytnění prostaty, a až když se v rámci jeho testování projevily „vedlejší účinky“ v podobě zmírnění plešatění, registroval ho jeho výrobce i k tomuto účelu. A podobně i přírodní látky, které fungují proti androgenní ztrátě vlasů, mají zároveň pozitivní vliv i na prostatu. (Zejména to platí pro kurkumin a granátové jablko.)

Hormonální příčiny u žen

Hormonální příčiny ovšem může mít i vypadávání vlasů u žen. Typické je to například v období menopauzy, kdy je ukončena produkce ženských pohlavních hormonů estrogenu a progesteronu, takže se začnou výrazněji projevovat účinky androgenů (mužských pohlavních hormonů), které jsou v menší míře produkovány i v ženském těle. Samotný estrogen navíc prodlužuje anagenní fázi vlasového cyklu, a ukončení jeho produkce proto způsobuje zkrácení doby růstu (a tudíž i života) vlasu. Vlasy zároveň v menopauze začnou být jemnější, protože dochází ke zmenšování vlasových folikulů, rostou pomaleji a snáze vypadávají.

Vypadávání vlasů je i jedním z typických projevů gynekologického onemocnění jménem syndrom polycystických ovarií (PCOS), při kterém vaječníky produkují nadbytek androgenů (mužských pohlavních hormonů).

Negativní vliv stresu

V případě obou pohlaví má výrazný negativní vliv na růst vlasů také stres. Důvodem je fakt, že stresový hormon kortizol způsobuje snížení aktivace kmenových buněk ve vlasových folikulech. Působí totiž na shluk buněk pod folikuly, který se nazývá dermální papila, a tyto buňky následně vytvářejí méně signálních molekul, jež kmenové buňky ve folikulech aktivují (jde o signální molekulu jménem Gas6). To má za následek prodloužení telogenní fáze, kdy po vypadnutí vlasu nedojde k aktivaci kmenových buněk, která je nutná k zahájení procesu nového růstu. Právě signální molekula Gas6, která aktivaci kmenových buněk způsobuje, by mohla být do budoucna vhodným kandidátem na lék pro podporu růstu vlasů, prozatím nám ale nezbývá, než se pokusit snížit množství stresových podnětů a zvýšit odolnost našeho těla vůči nim.

Aby byl náš výčet příčin vypadávání vlasů úplný, je ještě třeba zmínit chorobu jménem alopecia areata. Jde o nemoc, při které se na hlavě vytvářejí ohraničené lysinky, a která patří mezi autoimunitní onemocnění.

Postupy klasické medicíny

Klasická medicína využívá k léčení padání vlasů nejčastěji léky obsahující účinné látky finasterid, spironolakton a minoxidil. První dvě jmenované fungují na principu potlačení androgenové aktivity, minoxidil se pak aplikuje přímo na pokožku hlavy, v níž způsobí roztažení krevních kapilár, a tedy i lepší zásobení vlasových folikulů kyslíkem a živinami. Poměrně solidní výsledky v rámci studií má i laserová terapie.

V případě alopecia areata se někdy, podobně jako při léčbě jiných autoimunitních onemocnění, využívají léky zaměřené na inhibici enzymů Janus kináz.

Pomoc z přírody

Pokud jde o přírodní postupy, je třeba se kromě eliminace stresových podnětů zaměřit především na výživu, přičemž pomoci mohou i doplňky stravy s epigenetickými účinky.

Náš jídelníček musí v první řadě obsahovat všechny klíčové vitaminy, minerály a další živiny. Jakmile se totiž našemu tělu něčeho nedostává, preferuje v rámci zásobení touto živinou orgány klíčové pro přežití, což pokožka hlavy není. Z konkrétních potravin pozitivně působí na růst vlasů například ryby, vejce, dýňová semínka, zelený čaj, cibule či kokosový olej, vyhnout bychom se naopak měli přemíře jednoduchých cukrů, nasycených tuků a alkoholu.

Z doplňků stravy pak mohou pomoci zejména ty následující:

Kurkumin

Jde o top volbu v případě mužského androgenního plešatění – kurkumin totiž dokáže velice účinně potlačovat přeměnu testosteronu na DHT – 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg finasteridu, a přitom na rozdíl od tohoto léku nemá prakticky žádné negativní vedlejší účinky. Kurkumin je vhodné užívat v kombinaci s piperinem z černého pepře, který mnohonásobně zlepší jeho vstřebávání.

Kurkumin je zároveň užitečný i při autoimunitních onemocněních, proto je vhodný i při alopecia areata, a rovněž podporuje činnost štítné žlázy.

Omega-3

Jejich účinnost byla prokázána u žen: Po podávání omega-3 nenasycených mastných kyselin spolu s antioxidanty po dobu 6 měsíců došlo u sledovaných žen ke zvýšení hustoty vlasů a k výraznému poklesu množství vlasů nacházejících se v telogenní fázi.

EGCG

Epigalokatechin gallát je vhodný při mužském plešatění, protože potlačuje přeměnu testosteronu na DHT. Navíc celkově povzbuzuje růst vlasů, působí protizánětlivě a má další široké spektrum pozitivních vlivů, a proto může být přínosný i v případě dalších příčin nadměrné ztráty vlasů.

Granátové jablko

Jde o další účinný prostředek k omezení tvorby 5α-reduktázy, který má zároveň příznivý vliv i na zdraví prostaty.

Ginkgo biloba

Jde o jeden z nejlepších přírodních prostředků pro podporu prokrvení všech tkání těla (včetně pokožky hlavy) a prokázány jsou i jeho účinky na podporu růstu vlasů.

Genistein

Genistein je velice silný fytoestrogen (tj. rostlinná látka, která se v těle váže na stejné receptory jako ženské pohlavní hormony), a proto je vhodný prakticky při všech potížích souvisejících s menopauzou. A platí to i pro nadměrné padání vlasů v tomto období života.

Probiotika

Rovnováha v oblasti střevního mikrobiomu ovlivňuje zdraví prakticky celého těla a ovlivňuje i kvalitu a hustotu našich vlasů. Podávání probiotik proto i zde může být velice přínosné.

Například užívání bakterie Lactobacillus paracasei HY7015 vede ve vlasových folikulech ke zvýšené tvorbě důležitých růstových faktorů (IGF-1 a vaskulární endoteliární růstový faktor), což má za následek proliferaci (tj. množení) buněk v klíčových částech folikulů. To se následně může projevit zvýšeným růstem vlasů.

Vitaminy a minerály

Pro růst vlasů je zcela zásadní dostatečná hladina vitaminu D3. Ten se totiž uvnitř buněk váže na tzv. VDR receptory, čímž mj. v buněčném jádře aktivuje geny pro tvorbu bílkovin nezbytných pro proces růstu vlasů. Jeho deficit je rovněž typický i pro autoimunitní onemocnění, včetně alopecia areata.

Pro růst vlasů je nezbytný i zinek – i jeho podávání může mít pozitivní efekt nejen při mužském plešatění, ale i při alopecia areata.

Důležitý je i dostatečný příjem vitaminů skupiny B a železa. Často bývá doporučován i biotin, jeho vliv na růst vlasů však nebyl spolehlivě prokázán.

Jakými mechanismy tedy mikrobiom imunitu ovlivňuje? Jak obranyschopnost podpořit pomocí výživy či doplňků stravy? A proč může imunitu narušit například deprese či onemocnění štítné žlázy?

To nejdůležitější z pohledu imunity se v našem těle odehrálo již v prvních letech života. Ještě při porodu byla naše střeva osídlena mikroorganismy pocházejícími z naší matky a masivní vývoj a dozrávání mikrobiomu. Nevýhodu přitom už na počátku mají děti nedonošené, jejichž střeva mají vyšší náchylnost k zánětlivým procesům. Velkou výhodu naopak poskytuje kojení, které miminkům nejen dodává protilátky, ale má i pozitivní vliv na vývoj jejich mikrobiomu. A ten je zase zásadní při vývoji imunitního systému.

Například některé ze střevních bakterií (typicky Bacteroides fragilis) se přímo účastní řízení dozrávání imunitního systému, tvorby jednotlivých imunitních buněk a a imunoglobulinů (tj. protilátek). Správná diverzita (různorodost) střevních mikroorganismů také pomáhá vytvářet imunoregulační sítě, které nás chrání před vznikem alergií.

Bezprostředně po narození se také ve sliznici vytvářejí tzv. Toll-like receptory, které reagují na signály, které mikroby vysílají v průběhu infekce, a následně pomáhají vyvolat imunitní reakci na nákazu.

Zjednodušeně řečeno: pokud se v prvním měsících a letech v oblasti střevního mikrobiomu pokazí, obvykle se to projeví poruchami imunity a náchylností ke vzniku nemocí v pozdějším životě.

Rozetnout začarovaný kruh

Naštěstí lze leccos z toho, co se v dětství pokazilo, napravit i v dalším životě. A samozřejmě i pokazit. Pozitivním a negativním vlivům, které na složení a rovnováhu střevního mikrobiomu působí, jsme vystaveni po celý život, a proto lze imunitu podpořit v jakémkoliv věku.

Důležité je přitom vědět, že mezi mikroorganismy žijícími ve střevech a naší přirozenou imunitou přitom dochází k neustálé obousměrné komunikaci. Platí tedy, že když máme narušenou rovnováhu střevního mikrobiomu, špatně funguje imunita, a když špatně funguje imunita, narušuje se rovnováha střevního mikrobiomu. Je to tak trochu začarovaný kruh, a pokud ho chceme rozetnout, měli bychom začít právě u našich střev.

Vztah mezi střevy a imunitou

Cesty, kterými se střevní mikrobiom a imunita vzájemně ovlivňují, jsou velice složité a jejich vědecké zkoumání je stále spíše na počátku. Zde je pár příkladů vzájemného ovlivňování.

Střevní sliznice jako základ zdraví

Když mluvíme o střevech a mikrobiomu, obvykle máme na mysli hlavně druhové složení střevních obyvatel, důležitý je ale i stav střevní sliznice. Pokud je totiž v těle vše v pořádku, odehrává se veškerý mikrobiální život výhradně na povrchu sliznice, která zůstává neprostupná a odděluje mikrobiom od dalších tkání. Některé z produktů střevních mikroorganismů (například indoly) pak spolu s protilátkami IgA pomáhají tuto nepropustnost slizniční bariéry udržovat (IgA přitom zároveň pomáhají udržovat rovnováhu střevního mikrobiomu). Pokud je bariérová funkce sliznice narušena, dochází k pronikání mikroorganismů i toxinů do krevního oběhu.

Antimikrobiální peptidy

Na kondici střevní sliznice závisí i produkce jednoho z klíčových hráčů ve střevech, tzv. antimikrobiální peptidů (AMP), které jsou nezbytné pro ochranu střev proti infekcím, a zároveň pomáhají formovat střevní mikrobiom a přispívají k přirozené imunitě – jde o jeden z vývojově nejstarších imunitních mechanismů. Pokud je produkce AMP narušena, vede to nejen ke zhoršení obranyschopnosti, ale stoupá také riziko vzniku zánětlivých střevních onemocnění, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida.

Cytokiny a zánět

Další důležitou funkcí buněk střevní sliznice je produkce tzv. cytokinů, které hrají důležitou roli v regulaci zánětlivých procesů: některé z nich působí prozánětlivě, takže při jejich zvýšené produkci stoupá ve střevech i zbytku těla intenzita zánětlivých procesů, jiné protizánětlivě. Neplatí přitom, že ty prozánětlivé jsou špatné a protizánětlivé dobré. I zánětlivé procesy totiž mají v těle řadu důležitých funkcí a jsou potřebné i pro správný průběh imunitních reakcí. Podmínkou ovšem je, aby byly jednotlivé typy cytokinů vzájemně v rovnováze. A právě k jejímu narušení při špatném stavu střevní sliznice a chybnému složení střevního mikrobiomu dochází.

Vznik a vývoj imunitních buněk

Při narušené rovnováze střevního mikrobiomu a špatné funkci sliznice dochází nejen k ovlivnění produkce AMP, ale i jednotlivých imunitních buněk, a ty zase spolupracují na udržení střevní bariéry. Některé střevní bakterie například produkují látku jménem butyrát, která je nezbytná k tomu, aby z buněk jménem monocyty vznikaly tzv. makrofágy, které jsou zásadní pro obranu proti mikrobiální infekci. Na základě informací z mikrobiomu je tvarována i plasticita nedávno objeveného typu imunitních buněk jménem vrozené lymfoidní buňky (ILC), které pravděpodobně hrají v imunitních reakcích zcela zásadní roli.

Oboustranný vztah platí i u dalších důležitých imunitních hráčů, například B-buněk a T-buněk. Například B-buňky ve střevech každý den vyprodukují několik gramů protilátek IgA, které pomáhají udržovat rovnováhu střevního mikrobiomu a brání vzniku zánětu. Trochu složitější je to pak s T-buňkami, které zdaleka neslouží jen jako obrana proti infekci – některé z nich například efektivně ničí patogeny i rakovinné buňky, zatímco jiné, například buňky Th17, mohou pomáhat i škodit – například podporovat vznik zánětlivých procesů, a dokonce se podílet i na vzniku chronických zánětlivých střevních onemocnění. A to, jestli Th17 dozrají v prospěšnou či škodlivou formu, do značné míře závisí na tom, jaký je ve střevech podíl bakterií produkujících butyrát.

Bakterie nežijí jen ve střevech

Byla by rovněž chyba, pokud bychom slovo „mikrobiom“ vnímali pouze v souvislosti se střevy. Bakterie a další mikroorganismy totiž osídlují i naši pokožku, pochvu a nemálo jich žije i v našich plicích. A právě tam mohou výrazně ovlivňovat naši odolnost vůči respiračním onemocněním.

 I plicní mikrobiom ovšem může být zásadně narušen, a to například vdechováním škodlivin z životního prostředí. I tady přitom platí, že nejvyšší citlivost vůči nim vykazují děti v novorozeneckém a kojeneckém věku. Výzkumů na toto téma však zatím proběhlo jen málo a není tedy jasné, nakolik efektivně lze složení plicního mikrobiomu pozitivně ovlivňovat.

Co škodí a co prospívá?

Pojďme se tedy podívat na konkrétní vlivy, které mohou ovlivňovat náš střevní mikrobiom a tím i imunitu.

Antibiotika

Přestože antibiotika dokázala za dobu své existence zachránit nepočítaně lidských životů, nelze přehlížet ani jejich stinnou stránku v podobně negativního vlivu na střevní mikrobiom. Zvláště širokospektrální antibiotika negativně ovlivňují poměry střevních bakterií, snižují množství jimi produkovaného butyrátu a dalších mastných kyselin s krátkým řetězcem, umožňují přemnožení střevních plísní, což může mít za následek rozvoj alergií a podporují rozvoj zánětlivých onemocnění. Zvláště závažné následky má jejich nadužívání v raném dětství.

Nezdravé stravování

Naše střevní bakterie jsou ve své výživě odkázány na to, co jim dodáme ve formě stravy. Právě složení jídelníčku proto ovlivňuje kondici střevního mikrobiomu zcela zásadním způsobem, přičemž platí, že zvláště negativně zde působí to, co označujeme jako „typická západní strava“ – tedy jídelníček s nedostatkem vlákniny a nadbytkem nasycených tuků, jednoduchých sacharidů a potravních aditiv.

Například nadměrná konzumace nasycených tuků způsobuje přemnožení bakterie Bilophila wadsworthia a snížení hladiny butyrátu a kyseliny retinové, což podporuje průběh zánětlivých a autoimunitních procesů. Zánět a imunitní procesy zhoršují i sacharidy s vysokým glykemickým indexem, některá umělá sladidla a emulgátory. Pokud ale naopak zařadíme do jídelníčku luštěniny a celozrnné obiloviny, dojde ke zlepšení rovnováhy ve střevech již po relativně krátké době.

Důležité je i načasování příjmu potravy – například tzv. přerušovaný půst, kdy je příjem potravy omezen pouze na určitou dobu každého dne, má na složení střevního mikrobiomu výrazný pozitivní vliv.

Vliv některých onemocnění

Narušení imunitního systému může souviset i s některými onemocněními, pro něž je rovněž charakteristická i nerovnováha ve střevním mikrobiomu. Typickým příkladem jsou zánětlivá střevní onemocnění, platí to ale i pro choroby, do nichž by to člověk na první pohled neřekl.

Například pro depresi je typická nejen vyšším míra zánětlivých procesů v oblasti mozku, ale dochází při ní i k přímému negativnímu ovlivnění imunitních buněk. Ty například při depresi mění svůj tvar, což je dáno zhoršením funkce jejich membrány, která se zároveň projeví i zhoršením efektivity imunitních reakcí. Navíc se při depresi aktivuje osa hypofýza – hypotalamus – nadledviny, čímž dochází ke zvýšení produkce stresových hormonů, což imunitu dále poškozuje.

Oboustranný vztah existuje i mezi imunitou a funkcí štítné žlázy – obranyschopnost bývá narušena zejména při hypofunkci tohoto orgánu. Navíc platí, že i funkce štítné žlázy úzce souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu. (Více zde: https://www.epivyziva.cz/zahady-strevniho-mikrobiomu-3-jak-zlepsit-funkci-stitne-zlazy/)

Epigenetické souvislosti

Zmiňovali jsme, že začarovaný kruh vzájemného vztahu mikrobiomu a imunity lze nejsnáze rozetnout právě snahou o zlepšení rovnováhy střevního mikrobiomu. To však neznamená, že by bylo zbytečné se zaměřovat i na přímé vylepšení fungování imunity. Naopak je výhodné se zároveň zaměřit i na podporu epigenetických procesů, které podporují aktivitu klíčových genů v naší DNA.

Imunita je velmi složitý systém, do kterého je zapojen velký počet genů v naší DNA. Ty řídí například samotný vznik imunitních buněk, jejich diferenciaci a další procesy. Platí přitom, že čím více genů je do nějakého procesu zapojeno, tím větší je i riziko, že se něco pokazí.

Intenzitu a průběh epigenetických reakcí v našem těle obecně ovlivňují faktory, které souhrnně označujeme jako životní styl. Proto je důležité se zaměřit zejména na výživu, zařazení pravidelného pohybu, dostatek spánku nebo se pokusit omezit míru stresu (více si můžete přečíst zde: https://www.epivyziva.cz/5-cest-k-fungujici-imunite-jak-vam-pomuze-epigenetika/).  A pomoci mohou i některé doplňky stravy s epigenetickými účinky (viz níže).

Navíc platí, že i samotné mikroorganismy obývající naše střeva a další orgány mají svou vlastní genetickou informaci a my tak můžeme svým životním stylem ovlivňovat nejen aktivitu vlastních genů, ale i genů všech mikroorganismů obývajících naše tělo.

Pomohou doplňky stravy?

Doplňků stravy, které mohou zároveň podpořit střevní mikrobiom i imunitu, je celá řada.

Dietní vláknina

Vláknina představuje potravu pro „přátelské bakterie“ v našich střevech a její nízký příjem je jednou z nejčastějších výživových chyb. Kromě zařazování potravin s jejím vysokým obsahem (luštěniny, celozrnné obiloviny, košťálová zeleniny, ořechy a semena atd.) je možné ji užívat i jako doplňky stravy. Vhodné je například psyllium nebo doplňky stravy s inulinem – ten je mj. obsažen i v nápojích z pražené čekanky.

Probiotika

Výzkumů, které potvrzují pozitivní vliv probiotik na imunitní systém, je celá řada. Nejčastěji bývají zkoumány bakterie rodu Lactobacillus a Bifidobacterium, případně i některé další – například Streptococcus thermophylus. Řada těchto probiotik má dokonce prokázané epigenetické účinky – například Lactobacillus rhamosus Lcr35 nebo směs L. acidophylus, L. casei, L. reuteri, B. bifidum a Streptococcus thermophylus způsobily v těle hostitele epigenetické změny, které se projevily snížením zánětlivých procesů a zvýšením aktivity tzv. dendritických buněk, které hrají v obranyschopnosti velmi důležitou roli, ovlivnila ale i B-buňky a T-buňky. Rozsáhlý pozitivní vliv na imunitní systém byl potvrzen i u bakterií L. casei Shirota, B. animalis, B. lactis, L. jonhsonii či Saccharomyces cerevisiad boulardii. Imunitu ale prokazatelně povzbudí i konzumace jogurtu či kysaných mléčných nápojů.

Dietní polyfenoly

Polyfenoly představují širokou skupinu látek obsažených zejména v rostlinných potravinách. Mají výrazné antioxidační a protizánětlivé účinky a většina z nich vyniká svým epigenetickým působením i pozitivním vlivem na střevní mikrobiom. Jejich konzumace, ať už v potravinách nebo ve formě doplňků stravy, tak působí na imunitu oběma výše zmíněnými cestami: podporou rovnováhy střevního mikrobiomu a regulací aktivity genů souvisejících s imunitními procesy.

Velmi efektivní je polyfenol quercetin, dále kurkumin, kyselina ellagová z granátového jablka, epigallokatechin gallát (EGCG) ze zeleného čaje, genistein ze sójových bobů nebo resveratrol z červeného vína.

Karotenoidy

Stejně jako polyfenoly, i barviva z rodiny karotenoidů vykazují protizánětlivé, antioxidační a epigenetické účinky, a zároveň dokáží podpořit střevní mikrobiom. I ony tedy představují pro imunitní systém vydatnou pomoc. Týká se to přitom nejen známéno beta-karotenu – výrazné pozitivní účinky má například astaxantin, který se nachází například v mase lososa či některých řasách, imunitu ovšem dokáže výrazně podpořit i crocin obsažený v šafránu, který je známější svým využitím při depresích.

Butyrát

Butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je produkována některými střevními bakteriemi, a v našem těle plní řadu důležitých funkcí. A velkou měrou ovlivňuje i imunitní systém: ovlivňuje například procesy vzniku, diferenciace a zániku imunitních buněk, ovlivňuje jejich schopnost pronikat do tkání či produkci cytokinů. Roli hraje i při vzniku alergií a zánětlivých střevních onemocnění.  (Více zde: https://www.epivyziva.cz/butyrat/)  

Další doplňky stravy

Pro fungování imunitního systému i rovnováhu střevního mikrobiomu je zásadní také vitamin D3 a omega-3 nenasycené mastné kyseliny.

Hruška, nebo jablko?

Existují dva způsoby, kterými se v lidském těle ukládá tuk. První se lidově označuje jako „postava typu jablko“, odborně pak jako centrální či androidní obezita (androidní proto, že se častěji vyskytuje u mužů). Tuk se při něm usazuje převážně v oblasti břicha, nohy zůstávají štíhlé. Druhý typ se pak nazývá gynoidní obezita nebo „postava typu hruška“, protože se tuk usazuje více v oblasti stehen a hýždí, zatímco pas zůstává relativně štíhlý. Z pohledu zdraví jde přitom o hodně velký rozdíl.

Když je v těle přítomno větší množství tuku, zvyšuje to míru zánětlivých procesů v těle a způsobuje negativní změny v aktivitě genů kvůli odlišným vzorcům metylace DNA, což má za následek vyšší riziko řady onemocnění. To platí pro jakýkoliv tuk, mnohem intenzivněji však tyto procesy probíhají při centrální, tedy „jablíčkové“ obezitě.

Při ní se totiž v těle hojně vyskytuje nejen podkožní tuk, ale také tuk uvnitř břišní dutiny, takzvaný viscerální tuk. A právě ten škodí našemu zdraví nejvíce, protože produkuje vysoké množství zánětlivých cytokinů, a navíc se při překročení své zásobní kapacity začne „přelévat“ do tkání, kde by rozhodně být neměl – například do jater, srdce a hrudní dutiny. To následně vede k metabolickým a kardiovaskulárním problémům.

Proč si místo BMI počítat WHR?

„Potřebujete zhubnout? Spočítejte si své BMI.“ Tuhle radu slyšíme poměrně často, ve skutečnosti je ale celkem k ničemu. BMI neboli Body Mass Index totiž řeší pouze poměr tělesné hmotnosti a výšky, ale vůbec nezohledňuje složení těla. Třeba sportovcům s vysokým podílem svalové hmoty a minimem tuku tak běžně vychází BMI v pásmu nadváhy, či dokonce obezity.

O něco přesnější přehled o tom, zda by měl člověk uvažovat o hubnutí, přináší zjištění procenta tělesného tuku – například pomocí přístrojů na měření tělesné kompozice. Ani tato hodnota ale neříká, jaké riziko zdravotních potíží nám hrozí, protože nic neříká o rozložení tuku v těle.

Proto je potřeba zjistit právě to, jaký podíl z naší tukové tkáně tvoří vnitřní neboli viscerální tuk. To nám mohou napovědět již zmíněné přístroje mapující složení těla, velice dobrou výpovědní hodnotu má ale i index WHR (Waist Hip Ratio), který vypočteme velice jednoduše: vydělíme obvod pasu obvodem našich boků. A čím vyšší číslo nám vyjde, tím hůře, protože to znamená že máme příliš vysoký obvod pasu, a tedy i více tuku v oblasti břicha (včetně toho viscerálního).

Výzkumy jednoznačně ukazují, že právě hodnota WHR znamená vysoké riziko srdečně cévních a metabolických onemocnění (tedy například cukrovky). Lidé s vysokým WHR totiž mají vyšší hodnoty LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i vyšší inzulinovou rezistenci. Za rizikovou je přitom u mužů považována hodnota WHR nad 0,95 a u žen nad 0,85. A důležité přitom je, že zvýšené množství viscerálního tuku se může vyskytovat u lidí, kteří mají nízké BMI – zvláště u těch, kteří nesportují, a tudíž mají vzhledem k nízkému podílu svalové hmoty poměrně nízkou hmotnost.

Liposukce nepomůže, změna životosprávy ano

Jak už jsme zmínili, jakékoliv nahromadění tuku v těle je z pohledu zdraví škodlivé. Pokud tedy obézní člověk podstoupí rozsáhlou liposukci, tedy chirurgické odstranění tukové tkáně, dojde i ke zlepšení některých zdravotních ukazatelů – například se sníží hladina triglyceridů v krvi. Další důležité hodnoty (například hladina cholesterolu) se ovšem změní jen minimálně a také riziko srdečně cévních onemocnění a diabetu se prakticky nezmění.

Důvod je přitom jednoduchý: při liposukci se odstraňuje pouze podkožní tuk, zatímco množství toho viscerálního zůstává nezměněné. Pojďme se tedy podívat, jak lze efektivně snížit právě podíl tuku v našich útrobách.

Jak se zbavit viscerálního tuku

1. Přidejte vlákninu

Příjem vlákniny je zásadně důležitý při všech snahách zhubnout. Zpomaluje totiž průchod potravy trávicím traktem, takže se cítíme déle sytí, omezuje vstřebávání živin, pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi a pozitivně ovlivňuje složení střevního mikrobiomu. Zároveň ale pomáhá i redukovat i viscerální tuk.

2. Bojujte se stresem

Při stresu dochází ke zvýšenému uvolňování hormonu kortizolu, který podporuje ukládání viscerálního tuku.

3. Pečujte o střevní mikrobiom

Harmonické složení bakterií a dalších mikroorganismů obývajících naše střeva má zcela zásadní vliv na zdraví celého těla. Ukazuje se přitom, že obézní lidé mají odlišné složení mikrobiomu než ti štíhlí, přičemž platí, že vyšší podíl škodlivých bakterií vůči těm „přátelským“ podporuje právě nárůst viscerálního tuku.

Při péči o střevní mikrobiom je důležitá nejen konzumace potravin či doplňků stravy s obsahem probiotik, ale i již zmíněná dostatečná konzumace vlákniny. Více zde »

4. Přidejte spánek

Výzkumy ukazují, že osoby, které spí 5 hodin denně, mají výrazně vyšší podíl viscerálního tuku než ty, které spí 7 a více hodin.

5. Omezte cukry

Vysoká konzumace cukrů obecně podporuje přibývání na váze a zároveň zhoršuje pravděpodobnost úbytku viscerálního tuku, a to i v případě sníženého celkového kalorického příjmu.

6. Sportujte

Pravidelný pohyb podporuje hubnutí nejen díky zvýšenému energetickému výdeji, ale i díky pozitivnímu vlivu na epigenetické mechanismy a míru zánětů v těle. Zároveň má přitom i výrazný pozitivní vliv na množství viscerálního tuku. A jaký druh pohybu zvolit?

Důležitá je zejména aerobní aktivita nízké intenzity, tj. chůze, kolo, plavání a u fyzicky zdatných osob i pomalý běh – k úbytku viscerálního tuku vedlo v rámci výzkumů cca 27 km týdně absolvovaných chůzí (tj. 4 km denně).

Jako velmi efektivní se ukázalo i zařazení pohybových aktivit vysoké intenzity (intervalový trénink) – v tom případě došlo k úbytku viscerálního tuku, i když byla celková doba pohybové aktivity oproti kontrolní skupině vykonávající pouze aerobní pohyb snížena o 20 – 40 %. Zařazení intenzivních aktivit ovšem předpokládá dobrý zdravotní stav, zatímco pohyb nízké intenzity je vhodný i pro osoby s kardiovaskulárními problémy.

7. Zkuste doplňky stravy

Řada doplňků stravy podporuje epigenetickou cestou nejen hubnutí, ale i přímo podíl viscerálního tuku.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy má příznivý vliv na řadu mechanismů ovlivňujících hubnutí: působí protizánětlivě, ovlivňuje tvorbu tukových buněk, inzulinovou rezistenci, produkci AMPD atd. Navíc snižuje produkci enzymu, který aktivuje kortizol, a tím i pomáhá omezit přírůstek viscerálního tuku. Přispívá také k redukci ztučnění jater a pozitivně ovlivňuje střevní mikrobiom. Více zde »

Genistein – polyfenol získávaný ze sójových bobů pozitivně ovlivňuje tzv. viscerální preadipocyty, tj. nezralé buňky, z nichž vzniká viscerální tuk. Způsobuje u nich množení mitochondrií, díky kterému z nich vzniká tzv. béžový tuk s vysokou metabolickou aktivitou. Tím genistein podporuje celkové hubnutí i úbytek viscerálního tuku. Genistein je coby fytoestrogen zvláště vhodný pro ženy v menopauze, u nichž vlivem ukončení tvorby estrogenu dochází často k hromadění tuku v oblasti břicha. Více zde »

Resveratrol – barvivo ze slupek červeného vína pozitivně ovlivňuje aktivitu genů rozhodující o ukládání viscerálního tuku a tuku v játrech. Podporuje také rovnováhu střevního mikrobiomu. Více zde »

Coleus foskohlii – bylinka původem z Himaláje patří mezi oblíbené „spalovače tuků“, přičemž úbytek hmotnosti ovlivňuje prostřednictvím řady mechanismů: Podporuje úbytek tělesného tuku, a zároveň tvorbu svalové hmoty, zmírňuje chuť k jídlu i únavu, u mužů podporuje tvorbu testosteronu, a navíc aktivuje enzym HSL, který je nezbytný pro oxidaci tuků a jejich využití coby zdroje energie. Pokusy na myších navíc ukázaly, že může podpořit i úbytek viscerálního tuku. Více zde »

Quercetin – rovněž tento polyfenol může pomoci nejen s hubnutím, ale i s úbytkem viscerálního tuku. Když jej vědci v rámci jedné studie podávali myším krmeným vysokotukou stravou, došlo u nich k úbytku břišního tuku o 37 %! Více o quercetinu zde: https://www.epivyziva.cz/quercetin/ Omega-3 – také v případě těchto nenasycených mastných kyselin byla potvrzena schopnost omezovat přírůstek viscerálního tuku. Více zde »

Výskyt

Nejvýznamnějším zdrojem genisteinu je sója, v níž se vyskytuje spolu s dadzainem a dalšími prospěšnými isoflavony. Najdeme jej ale i v dalších potravinách, například v bobu obecném (ten je známý také pod názvem fava), kudzu, lupině (vlčí bob), a dokonce i v kávě. Vyskytuje se také v řadě léčivých rostlin. (1)

Léčivé účinky

Genistein je poměrně silný antioxidant. Ještě významnější je ale jeho epigenetické působení. Dokáže totiž ovlivňovat všechny nejdůležitější biochemické reakce, které řídí aktivitu genů v naší DNA – metylaci DNA, modifikaci histonů, regulaci pomocí microRNA i buněčnou signalizaci. Některé z našich genů tak může dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout.

Důležité je přitom i to, že je svou strukturou velmi podobný ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu, váže se na stejné receptory, a může tedy vyrovnávat pokles jeho přirozené tvorby například v období klimakteria. (2,3)

Estrogen má totiž, podobně jako i další hormony, silné epigenetické účinky. Když se naváže na specializované estrogenové receptory v buňkách, vznikne molekulový komplex, který putuje do buněčného jádra a tam ovlivňuje aktivitu některých genů. Genistein se přitom lépe váže na typ estrogenových receptorů ER-ß – jeho afinita, tedy schopnost se vázat, zde činí 87 % afinity estrogenu, což je velmi vysoké číslo Tyto receptory se hojně nacházejí například v prsu, kardiovaskulárním systému či mozku. Afinita genisteinu vůči receptorům ER-α, které se nacházejí například v kostech či tukové tkáni, je nižší – cca 4 %. (55, 56)

Nádorová onemocnění

Řada epidemiologických studií provedená v posledních deseti letech jednoznačně ukázala, že v zemích, kde lidé konzumují hodně sójových výrobků (tj. např. v Japonsku a Číně), je výskyt nádorových onemocnění nižší než v Evropě a USA. Největší rozdíly byly zaznamenány v případě rakoviny prsu u žen a prostaty u mužů. Příznivý efekt v rámci prevence i léčby byl prokázán i u nádorů jater, plic, kůže, tlustého střeva a žaludku. Jedním z nejdůležitějších důvodů je, ž strava bohatá na isoflavony ze sójových bobů pozitivně ovlivňuje všechny epigenetické procesy, které zasahují do vzniku rakovinného bujení – tj. metylaci genů, modifikaci histonů, regulaci pomocí microRNA a buněčnou signalizaci. Díky tomu působí preventivně proti vzniku širokého spektra zhoubných nádorů. (3-5, 52, 58)

U některých typů nádorů slouží i jako efektivní podpora léčby – prokázáno to bylo zejména u nádorů prostaty, tlustého střeva a mozku. Má totiž výrazný antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru, dále epigenetickou cestou omezuje množení nádorových buněk, a některé nádory dokonce činí citlivějšími na léčbu radioterapií. (6,7)

Navzdory nižšímu výskytu rakoviny prsu u asijských že ale platí, že právě pro nádory s hormonálním pozadím, kam patří zejména nádory prsu a pohlavních orgánu, je třeba zachovávat velkou opatrnost. Právě u nich totiž genistein může v některých případech naopak podpořit jejich růst, protože potlačuje imunitní odpověď na nádorové buňky a podporuje proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované množení) nádorových buněk. Platí to sice jen pro nižší dávky genisteinu, kdy převládne jeho estrogenový efekt, zejména pak schopnost aktivovat primárně estrogenové receptory typu beta. Naopak při vyšších dávkách aktivuje oba typy receptorů (alfa i beta), a navíc se přidává jeho epigenetické působení, a proto dochází k potlačení růstu nádorových buněk (pravděpodobně vlivem epigenetického působení), přesto je ale namístě opatrnost a zvážení, jestli v rámci podpory léčby nádorů prsu raději nedat přednost jiným přírodním substancím s epigenetickými účinky. Důležitý je rovněž fakt, že genistein působí synergicky s některými léky užívanými při rakovině. (8-11, 52, 54)

Nemoci srdce a cév

Genistein má výrazný protizánětlivý efekt. Mj. jiné omezuje zánětlivé procesy v oblasti výstelky cévních stěn, které jsou důležitým krokem při vzniku aterosklerózy. (12) Kromě toho podporuje uvolňování oxidu dusnatého, což je signální molekula podporující vasodilataci (rozšíření cév). Tím se zlepšuje prokrvení všech tkání těla a snižuje se krevní tlak. Právě pro snížení krevního tlaku je velice důležitá jeho vysoká schopnost vázat se na estrogenové receptory ER-ß, protože právě jejich nízká aktivita se výrazně podílí na vzniku systolické i diastolické hypertenze. (39, 56)

Obzvláště efektivně podporuje genistein kardiovaskulární funkce u žen po menopauze. (39)

Potíže související s klimakteriem

Menopauza neboli klimakterium je obdobím, kdy vaječníky ztrácejí svoji funkci, což se projeví nejen ukončením tvorby vajíček, ale i snižováním produkce ženského pohlavního hormonu estrogenu. To se následně projeví nejen řadou nepříjemných pocitů (např. návaly horka), ale i náchylností k řadě onemocnění a potíží, jako je atrofie kůže a s ní související rozvoj vnějších příznaků stárnutí, ale i osteoporóza, nemoci srdce a cév, zhoršení paměti nebo psychické potíže, zejména v podobě deprese a úzkosti. (15-20).

Důležitý je zde přitom fakt, že estrogen má výrazné epigenetické účinky (ostatně jako drtivá většina hormonů v těle) a jeho úbytek se tak projeví zvýšenou intenzitou negativních epigenetických reakcí, které ovlivňují aktivitu důležitých genů v naší DNA, což má za následek i skokové zrychlení stárnutí buněk. S věkem totiž obecně negativních epigenetických změn v našich buňkách přibývá, a právě v době menopauzy jsou tyto procesy urychleny v průměru o 6 %. (20)

Genistein má strukturu podobnou právě estrogenu, váže se na stejné receptory, a proto je schopen přirozený úbytek estrogenu nahradit a snížit tak nejen výskyt typických potíží provázejících menopauzu, jako jsou návaly horka a noční pocení, ale také snížit riziko vzniku nemocí srdce a cév, osteoporózy, poruch paměti úzkosti a dalších potíží. (19)

Kloubní onemocnění

Je známo, že asijská populace (zejména to platí pro Japonce) trpí méně často artrózou, tedy degenerativním onemocněním kloubů projevujícím se zejména úbytkem chrupavky. (21) Jedním z důvodů přitom může být právě konzumace sóji a v ní obsaženého genisteinu.

Genistein totiž pomáhá omezit produkci tzv. cytokinů (zejména TNF-α a IL-1 α a β). Tyto látky přitom nejen podporují zánětlivé procesy, ale mají i přímý vliv na procesy degradace kloubní chrupavky, a dokonce potlačují produkci kolagenu II, což je nejhojněji zastoupená kolagenová molekula v kloubní chrupavce. Důležitá je i schopnost genisteinu epigeneticky potlačovat tvorbu enzymu COX-2, který hraje stěžejní roli při vzniku zánětlivých procesů. Ty přitom způsobují nejen bolestivé stavy (zejména ve vyšších stádiích artrózy), ale podílejí se i na degradaci kloubní chrupavky. (22-24)

V oblasti prevence a léčby artrózy může být genistein obzvláště prospěšný pro ženy v období menopauzy i před ní (pokles tvorby estrogenu totiž začíná již po čtyřicítce). Ukazuje se, že i v chrupavce velkých kloubů se nacházejí estrogenové receptory, které ovlivňují její tvorbu a funkci, a právě v období klimakteria proto u žen dochází ke zhoršení stavu kloubů. (25-27)

Pozitivní výsledky genistein (a také dadzain) prokázal i v případě revmatoidní artritidy, kde snížil jak výskyt symptomů, tak i omezil produkci látek, které souvisejí se vznikem zánětu (IL-6, TNF-α). (13)

Působení proti parazitům

Zajímavou vlastností genisteinu je jeho antihelmintické, tedy protiparazitické působení. U parazitů dokáže narušit glykolýzu (metabolismus sacharidů) a metabolismus vápníku, čímž způsobuje jejich smrt. Velmi efektivní je zejména proti střevním parazitům včetně tasemnic.

Hubnutí

Genistein může být velice prospěšný také pro všechny, kdo se snaží zhubnout. Díky svému epigenetickému působení dokáže měnit aktivitu genů, podle nichž jsou v těle vytvářeny proteiny regulující buněčný cyklus a také proliferaci a apoptózu tukových buněk. Proliferace znamená rychlé množení – pokud ji potlačíme, omezíme možnost těla vytvářet tukové zásoby. Apoptóza neboli programovaná buněčná smrt zralých tukových buněk pak vede k snazšímu hubnutí – tukové buňky totiž začnou samy sebe ničit. (33, 34)

Donedávna se totiž vědci domnívali, že tukové buňky mohou v těle pouze vznikat, nikoliv zanikat, a proto při redukčních kúrách pouze ubývá tuk uvnitř jednotlivých tukových buněk, nikoliv buňky samotné. Nicméně poslední studie prokazují, že tomu tak není, protože i tukové buňky mají schopnost apoptózy. A právě její podpora se tak jeví velmi nadějnou cestou léčby obezity, přičemž genistein patří mezi substance, které v tomto směru působí velmi efektivně. (35, 36)

Některé studie rovněž naznačují, že užívání genisteinu může být velice účinné jako prevence přibírání na váze či podpora hubnutí u žen v období menopauzy. Omezená tvorba estrogenu má totiž za následek i množení tukové tkáně a přibírání na váze. V pokusech na myších, jimž byly chirurgicky odstraněny vaječníky, například vedlo podávání genisteinu ke zvýšení apoptózy o neuvěřitelných 290 %, a zároveň došlo u zkoumaných jedinců k poklesu chuti k jídlu – v průměru zkonzumovali o 14 % méně potravy než kontrolní skupina. (32)

Zajímavé přitom je, že ačkoliv ve většině tkání se genistein přednostně váže na receptory ER-ß, v tukové tkáni upřednostňuje typ ER-α, který se právě zde vyskytuje. Právě to je příčinou jeho vysoké efektivity v podpoře hubnutí žen po menopauze. (55)

Diabetes

Abychom dokázali využít sacharidy přijaté stravou, potřebujeme hormon inzulin, který přeměňuje glukózu z krve na zásobní polysacharid glykogen. Pokud tento proces selže, ať už z důvodu nedostatečné produkce inzulinu, nebo tzv. inzulinové rezistence, hladina glukózy v krvi stoupá, což ohrožuje zdraví řady životně důležitých orgánů. Mluvíme o diabetu neboli cukrovce.

Genistein přitom může pozitivně ovlivnit především první z jmenovaných faktorů, totiž produkci inzulinu. Zároveň chrání β-buňky slinivky, v nichž se inzulin tvoří, snižuje jejich apoptózu (buněčnou smrt) a podporuje proliferaci, tj. množení. To je velice důležité jak v prevenci, tak i v léčbě diabetu 2. typu, pro nějž je úbytek β-buněk charakteristický. Při podávání genisteinu byl zaznamenán i pokles glykémie, tedy hladiny cukru v krvi. I tady přitom platí, že na užívání genisteinu velmi dobře reagují zejména diabetičky po klimakteriu. (37)

Mozkové funkce

Genistein efektivně podporuje mozkové funkce, zejména pak paměť, a brání jejich úbytku ve vyšším věku. (41, 42). Prokázána je i řada jeho účinků, které mohou hrát velice pozitivní roli v prevenci a léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Omezuje totiž apoptózu mozkových buněk, chrání je před působením toxinů a zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií v nervových buňkách (jde o buněčné organely přeměňující živiny na energii). Podle preklinických studií genistein dokonce snižuje výskyt beta-amyloidních plaků, které jsou typickým projevem Alzheimerovy choroby. (43-48)

I v oblasti mozkových funkcí je genistein velice přínosný zvláště pro ženy po menopauze, protože se váže na estrogenové receptory v oblastech mozku zodpovědných za paměť a další kognitivní funkce. (49)

Syndrom polycystických ovarií

Jde o gynekologické onemocnění postihující 5-10 % žen v plodném věku, jehož příčinou je hormonální nerovnováha. Hypofýza při něm vylučuje nadměrné množství luteinizačního hormonu, který je sice nezbytný například pro regulaci menstruačního cyklu. Pokud je ho ale tvořen nadbytek, folikuly vaječníků začnou produkovat mužské pohlavní hormony. To má za následek vznik mužských znaků, jako je hromadění tuku v oblasti břicha, nadměrný růst ochlupení či padání vlasů. Důsledkem může být i neplodnost.

Když bylo v rámci jedné studie podáváno ženám 2x denně 18 mg genisteinu, došlo u nich ke snížení hladiny luteinizačního hormonu, ale také ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, což jsou další nepříjemné projevy tohoto onemocnění. (55)

Děložní leiomyom

Leiomyom je druh myomu (tj. nezhoubného nádoru), který postihuje až 40 % žen v plodném věku. Projevuje se bolestmi břicha, nepravidelnou menstruací a může být i příčinou neplodnosti. Genistein přitom účinně potlačuje jeho růst především potlačením proliferace (rychlého dělení buněk) a podporou apoptózy neboli buněčné smrti. (55)

Pokožka a stárnutí

Pro ženy v menopauze a po ní může genistein díky své schopnosti vázat se na estrogenové receptory představovat i vhodnou cestu ke zmírnění vnějších známek stárnutí, jako jsou vrásky a povolené rysy tváře. V pokusy na myších ukázaly, že když se jim odstraní vaječníky, dojde v jejich pokožce k rychlému nárůstu enzymu elastázy, který následně vyvolá rozklad elastinu – bílkoviny, jejíž vlákna jsou propletena s kolagenem a společně zajišťují elasticitu pleti. Zároveň dochází i k degradaci kolagenu. U pokusných zvířat tak po odstranění vaječníků velice rychle došlo právě k poklesu elasticity kůže – v některých případech již za pouhé tři týdny! Také u mladých žen, u kterých došlo k předčasnému nástupu menopauzy, vědci v rámci studií odhalili zrychlenou degeneraci elastických vláken v pleti. (58)

To ovšem není jediná negativní změna – zároveň dochází i ke zkrácení života kožních buněk a zpomalení jejich obnovy, a to až o 50 %. Pokožka kvůli tomu atrofuje, ztenčuje se, ztrácí schopnost vázat vlhkost, takže je mnohem více suchá. Snižuje se také tvorba cév zásobujících pokožku kyslíkem a živinami, dále produkce melanocytů, takže klesá i ochrana vůči slunečnímu záření, a snižuje se také produkce provitaminu D v pokožce, a to až o 75 %. Genistein přitom dokáže všechny uvedené negativní změny nejen zpomalit, ale do jisté míry i zvrátit. Výhodou je přitom právě jeho schopnost vázat se na receptory ER-ß, které se podílejí například na vzniku a migraci kožních buněk. (58, 59)

Genistein navíc pomáhá chránit kůži před negativními účinky UV záření – snižuje riziko spálení, předčasného stárnutí (zvláště záření UVB totiž uchyluje tvorbu vrásek) a vzniku kožních nádorů v důsledku nadměrné expozice slunečnímu záření. Zajímavé je, že genistein pokožku pozitivně ovlivňuje nejen při vnitřním užívání, ale také při zevní aplikaci. Je totiž rozpustný v tucích, a proto se snadno vstřebává. (60)

Užívání a kontraindikace

Pozitivní efekt užívání genisteinu byl zaznamenán již při poměrně nízkém dávkování. Ve studiích zaměřených a snížení glykemie, kardiovaskulární funkce či mozkové funkce bylo dosahováno pozitivních výsledků při dávkách od 60 do 160 mg sójových izoflavonů. Ve studii zaměřené na snížení glykémie postmenopauzálních žen bylo dosaženo pozitivních účinků dokonce i při denní dávce 54 mg směsi sójových izoflavonů (38, 51).

V rámci studií se přitom obvykle využívá nikoliv samotného genisteinu, ale sójového extraktu obsahujícího směs isoflavonů (byť genistein zde procentuálně převažuje). To samé platí i pro většinu dostupných doplňků stravy. Izolovat samotný genistein je jednak poměrně náročné a jednak to není ani žádoucí. Některé výzkumy totiž naznačují, že genistein dokáže naše tělo lépe využít ve směsi s dadzainem či dalšími izoflavony. Právě kombinace genisteinu a dadzainu je přitom velmi výhodná pro ženy v menopauze. Z dadzainu totiž v těle při jeho metabolismu vzniká látka jménem equol, který je ještě silnějším fytoestrogenem než genistein. Podobná látka, 5-hydroxyequol, může sice vznikat i z genisteinu, k tomu je ale nezbytné, aby ve střevním mikrobiomu byla přítomna bakterie Slackia isoflavonconveres, kterou má ovšem ve svých střevech méně než polovina populace. (37, 54, 55))

Genistein je obecně považován za bezpečný. V rámci tři roky trvajících studií byl zaznamenán jediný nežádoucí účinek – asi 19 % uživatelů hlásilo trávicí obtíže. (50) Není ale vhodný pro děti a nedoporučuje se ani těhotným ženám. Může totiž překonávat placentární bariéru a ovlivňovat tak vývoj plodu. Pokusy na myších například ukázaly, že pokud matka v době těhotenství užívá genistein nebo konzumuje vysoké množství sóji, může to u jejích dětí zvýšit náchylnost k obezitě. (53, 55)

Vhodné kombinace

Z kombinací s jinými doplňky stravy je výhodná například kombinace genistein + EGCG (epigalokatechin galát ze zeleného čaje), protože genistein zvyšuje jeho biologickou dostupnost. (61) Vhodná je také kombinace genisteinu s kurkuminem, protože obě živiny mají synergický efekt, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. (70) Možné jsou ale i další kombinace.

Hubnutí: genistein + EGCG, genistein + resveratrol (62), genistein + resveratrol + quercetin (67)

Nádorová onemocnění: genistein + EGCG (64), genistein + omega-3 (65), genistein + quercetin (68), genistein + curcumin (71), genistein + indol-3-karbinol (72), genistein + granátové jablko (73)

Fibróza jater: genistein + EGCG (+ taurin) (63)

Mozek: genistein + šišák bajkalský (66)

Osteoporóza, menopauza: genistein + omega-3 (69), genistein + D3 + K2 (74), genistein + resveratrol (75)

Cystická fibróza: genistein + kurkumin (70)

Více spánku

Riziko vzniku Alzheimerovy výrazně zvyšují narušené cirkadiální rytmy. Důležitou roli tu hrají imunitní buňky jménem makrofágy. To totiž mají v mozku za úkol odstraňovat tzv. ß-amyloidní plaky, což jsou shluky bílkovin, které se hromadí okolo nervových buněk a zhoršují jejich funkci. Právě ß-amyloidní plaky jsou přitom jedním z hlavních projevů Alzheimerovy choroby.

Makrofágy pracují ve 24hodinovém rytmu, a proto jsou velice citlivé na jeho narušení. Když k němu dojde, výrazně se zhoršuje jejich funkce, což ohrožuje nejen naši ochranu proti virům a bakteriím, ale také proces odstraňování amyloidních plaků. K narušení cirkadiánních rytmů přitom nejvíc přispívá nedostatek spánku a nepravidelný režim spánku a bdění.

Více vlákniny

Nedostatek vlákniny je jednou z nejčastějších chyb ve výživě. Vláknina ovšem představuje hlavní zdroj potravy pro prospěšné bakterie v našich střevech. Když jí konzumujeme nedostatek, hrozí vznik nerovnováhy střevního mikrobiomu, která je typická pro Alzheimerovu chorobu i další vážná onemocnění. Dostatečný příjem vlákniny zároveň snižuje pravděpodobnost, že se budou v mozku kumulovat ß-amyloidní plaky.

Více bílkovin

Další důležitou živinu představují bílkoviny, které mají rovněž na mozek ochranný vliv. Výzkumy jednoznačně ukázaly, že lidé s vyšší konzumací bílkovin mají menší tendenci k hromadění ß-amyloidních plaků v mozku.

Více omega-3

Další živinou, která v jídelníčku našinců velice často chybí, jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Ty zaprvé působí protizánětlivě a za druhé jsou i součástí membrán mozkových buněk, takže jejich nedostatek přímo ohrožuje mozkové struktury. Působí také přímo i proti tvorbě amyloidních plaků – navýšení jejich konzumace o 1 g týdně například vedlo u osob nad 65 let k redukci hladiny beta-amyloidů v krvi o 20-30 %.

Nejlepším zdrojem omega-3 jsou tučné ryby, u ohrožených osob je však zároveň vhodné přijímat omega-3 prostřednictvím doplňků stravy. Výzkumy totiž ukázaly, že zvláště u jedné z těchto kyselin – DHA – je pro zlepšení stavu nutný vyšší příjem, než je obvykle doporučován. Lidé, u nichž už se vyskytují například potíže s pamětí či jiné související problémy, by měli denně přijímat alespoň 2 g DHA.

Krevní cukr a cholesterol pod kontrolou

Máte v krvi příliš mnoho cukru a LDL cholesterolu, ale málo HDL cholesterolu? Pak výrazně stoupá riziko, že v budoucnu onemocníte Alzheimerovou chorobou. Vysoký cukr a cholesterol je přitom z tohoto pohledu rizikový nejen ve věku 50+, ale dokonce už po 35. narozeninách!

Více pohybu

Pravidelný pohyb je důležitou součástí zdravého životního stylu obecně a platí to i pro Alzheimerovu chorobu. Osoby s výbornou fyzickou kondicí mají podle výzkumů o 33 % nižší riziko, že se už nich rozvine demence než lidé, kteří se pohybu vůbec nevěnují.

Další užitečné doplňky stravy

Kurkumin – snižuje míru hromadění ß-amyloidních plaků, zmírňuje negativní epigenetické procesy související s Alzhiemerovou chorobou a pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi. Více zde

EGCG – epigalokatechin galát výrazně potlačuje chybné metylační vzorce přispívající ke vzniku Alzheimerovy choroby, snižuje hladinu LDL cholesterolu a zpomaluje procesy související se stárnutím. Více zde »

Lutein – toto barvivo je důležitou součástí membrán mozkových buněk a jeho hladina v mozku souvisí s rizikem Alzheimerovy choroby i celkového poklesu kognitivních schopností z jiných příčin. Více zde:

Astaxantin – dokáže potlačit až 75 % oxidativních procesů, které vedou ke vzniku ß-amyloidních plaků, a přispívá ke snížení hladiny cukru v krvi. Více zde »

OPC (extrakt z hroznových jader) – oligomerní proantokyanidiny z hroznových jader brání hromadění nejen ß-amyloidních plaků, ale i tzv. Abetových oligomerů, které rovněž přispívají k rozvoji Alzheimerovy choroby. Navíc pomáhají snížit hladinu krevního cukru. OPC (extrakt z hroznových jader) – oligomerní proantokyanidiny z hroznových jader brání hromadění nejen ß-amyloidních plaků, ale i tzv. Abetových oligomerů, které rovněž přispívají k rozvoji Alzheimerovy choroby. Navíc pomáhají snížit hladinu krevního cukru. Více zde »

Vitamin K2 – brání v mozku hromadění volných radikálů, které by mohly poškozovat nervové buňky, a pomáhá zvýšit citlivost mozkových tkání na inzulin. Více zde »

Rozmarýn – chrání před poškozením buňky hipokampu (část mozku zodpovědná za paměť) a brání vzniku ß-amyloidních plaků. Je účinný i u osob s rozvinutou Alzheimerovou chorobou. Více zde »

Genistein – pomáhá snížit riziko Alzheimerovy choroby u žen po menopauze. Podporuje paměť a další mozkové funkce, brání hromadění ß-amyloidních plaků, snižuje apoptózu (buněčnou smrt) mozkových buněk, pomáhá snížit hladinu cukru v krvi. Více zde »

Vysoký krevní tlak neboli arteriální hypertenze patří mezi vůbec nejčastější zdravotní potíže. V naší republice postihuje podle odhadů 35 % lidí ve věku 25-64 let. Snaha o jeho snížení je přitom velice důležitá, protože jeho přítomnost zdvojnásobuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Lékaři rozlišují dva typy zvýšeného krevního tlaku: zhruba 10 % osob postihuje tzv. sekundární hypertenze, která je důsledkem nějakého jiného onemocnění – například některých chorob ledvin, nádorů nadledvin apod. 90 % lidí pak trpí hypertenzí primární, jejíž příčina není přesně známá. Přímo na buněčné úrovni ovšem s primární hypertenzí souvisí řada jevů, které jsou naopak popsány dobře, a které dokážeme pozitivně ovlivnit i zcela přírodními způsoby – úpravou životosprávy, doplňky stravy i pomocí látek, které jsou obsaženy v mnoha běžných potravinách.

Příčina č. 1: Epigenetické vlivy

To, že naše DNA obsahuje určitý gen, ještě neznamená, že se jeho přítomnost skutečně musí projevit. Existují tzv. epigenetické reakce, které dokáží měnit aktivitu jednotlivých genů, a některé z nich dokonce zcela vypnout, nebo naopak zapnout. Tyto epigenetické změny hojně vznikají v průběhu nitroděložního vývoje i celého dalšího života, a některé z nich můžeme dokonce i zdědit. A právě ony hrají důležitou roli i při vzniku vysokého krevního tlaku.

Velmi úzce s vysokým krevním tlakem souvisí epigenetická reakce jménem metylace genů – rozdíly v metylaci související s vysokým krevním tlakem byly odhaleny na celkem 13 místech DNA. Tyto změny často vznikají již v průběhu nitroděložního vývoje – jejich riziko se například zvyšuje, pokud má matka dlouhodobě zvýšenou hladinu krevního cukru, trpí preeklampsií nebo je vystavena znečištěnému ovzduší.

Narušení optimální metylace genů ovšem může vzniknout i v průběhu dalšího života. Rizikovými faktory je zde zejména obezita, kouření a nezdravá strava (zejména přemíra cukrů a nasycených tuků ve stravě). Obecně také platí, že negativních metylačních vzorců přibývá s věkem. Pozitivně naopak působí pravidelný pohyb a také řada doplňků stravy.

Užitečné doplňky stravy

Resveratrol – barvivo obsažené zejména v hroznovém víně má výrazné epigenetické účinky a pomáhá rovněž snižovat krevní tlak. Jeho výhodou je, že jej lze kombinovat s léky na zvýšení krevního tlaku, jejichž účinnost přitom výrazně zvyšuje.

Quercetin (kvercetin) – tento polyfenol obsažený v řadě druzích rostlinných potravin prokázal v rámci výzkumů schopnost účinně snižovat krevní tlak. Jedním z mechanismů je přitom i ovlivnění epigenetických procesů v těle.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi přírodní látky s nejsilnějším epigenetickým působením a prokazatelně také pomáhá snížit krevní tlak.

EGCG – i epigallokatechin gallát, jehož nejbohatším zdrojem je zelený čaj, vyniká silným epigenetickým působení i schopností snižovat hypertenzi.

Zázvor – další koření s epigenetickým působením je známé především svými protizánětlivými účinky, dokáže ale i efektivně zmírňovat krevní tlak. V tomto směru dokonce prokázal srovnatelnou účinnost s látkou nifedipine, která je často užívanou složkou léků proti hypertenzi.

Genistein – polyfenol hojně obsažený zejména v sójových bobech kombinuje své epigenetické působení se schopností fungovat jako fytoestrogen (látka podobná ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu). Díky tomu je velice efektivní při snižování krevního tlaku u žen po menopauze.

Příčina č. 2: nerovnováha střevního mikrobiomu

Poměrně zásadním způsobem může výši krevního tlaku ovlivnit také střevní mikrobiom. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné tím, že produkují látku butyrát, která na buněčné úrovni ovlivňuje řadu procesů v organismu, a to včetně krevního tlaku. Souvislost s krevním tlakem ale byla prokázána i u rodu Lactobacillus. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Zcela zásadní je pro stav střevního mikrobiomu dostatečná konzumace vlákniny – v rámci výzkumů dokonce došlo k poklesu krevního tlaku po pouhém přidání vlákniny do jídelníčku. Negativně naopak působí příjem soli – jídelníček s jejím zvýšeným obsahem totiž ve střevech vede ke snížení počtu bakterií Lactobacillus a vyšší tvorbě zánětlivých cytokinů, což se může projevit právě nárůstem krevního tlaku.

Užitečné doplňky stravy

Probiotika – užívání probiotik, zejména bakterií Lactobacillus se v rámci výzkumů projevilo nejen snížením krevního tlaku, ale i redukcí váhy zúčastněných dobrovolníků.

Butyrát – při nerovnováze střevního mikrobiomu je možné konzumovat jako doplněk stravy i tuto látku, kterou za normálních okolností produkují střevní bakterie.

Příčina č. 3: Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence je typická pro diabetes 2. typu. Jde o stav, kdy tkáně ztrácejí citlivost vůči hormonu inzulinu, a v důsledku toho stoupá hladina glukózy v krvi. Inzulinová rezistence se u osob s vysokým krevním tlakem vyskytuje velice často, a některé výzkumy naznačují, že může k jeho vzniku výrazně přispívat. Inzulin totiž stimuluje sympatický nervový systém, vyvolává hypertrofii (zbytnění) hladké svaloviny cév a ovlivňuje metabolismus sodíku.

Užitečné doplňky stravy

EGCG – podporuje aktivitu inzulinu a citlivost tkání vůči tomuto hormonu.

Quercetin (kvercetin) – i tato látka pomáhá snížit inzulinovou rezistenci. To je patrně důvodem, proč na jeho užívání ve výzkumech vlivu na krevní tlak velmi dobře reagovali zejména diabetici.

Kurkumin – stejně jako quercetin, i kurkumin prokázal vysokou schopnost snižovat krevní tlak u diabetiků, mj. i díky svému pozitivnímu vlivu na inzulinovou rezistenci.

Příčina č. 4: Stresové hormony

Stresové hormony způsobují v našem těle změny, které mají za úkon zvýšit naši šanci na přežití v život ohrožujících situacích. Například zvyšují hladinu krevního cukru či způsobují stažení některých cév, čímž umožňují pracujícím svalům získat více energie a kyslíku pro případný boj či útěk. Pokud ovšem zažíváme chronický, dlouhodobý stres, může nadměrné vylučování stresových hormonů vést ke vzniku řady potíží, včetně vysokého krevního tlaku.

Když například vědci po 6,5 roku sledovali hladiny stresových hormonů u 400 lidí, kteří na začátku studie měli normální krevní tlak, zjistili, že každé zdvojnásobení hladin čtyř nejdůležitějších stresových hormonů bylo spojeno s 21-31% zvýšením rizika hypertenze.

Užitečné doplňky stravy

Rhodiola – tato rostlina patří mezi adaptogeny, tj. látky s pozitivním vlivem na odolnost vůči stresu, přičemž dokáže před jeho účinky chránit i kardiovaskulární systém. Přispívá také i přímo ke snížení krevního tlaku.

Mučenka – její plody jsou známy především svou schopností zmírňovat úzkost a podporovat spánek, velmi efektivně ale také pomáhají snížit krevní tlak.

Příčina č. 5: Systém renin – angiotenzin

Ledviny obvykle vnímáme především jako „filtr“ zajišťující odstraňování škodlivin a odpadních látek z těla, tento orgán se ale zároveň podílí velkou měrou i na regulaci krevního tlaku. V buňkách ledvin se totiž nacházejí receptory, které monitorují tlak a hladinu sodíku v krvi. Pokud dojde ke snížení krevního tlaku, začnou uvolňovat enzym renin, který je nezbytný pro vznik angiotenzinu II. Ten má silný vazokonstrikční účinek: způsobuje stažení krevních cév, a tím i zvýšení krevního tlaku.

Pokud je tedy funkce systému renin – angiotenzin narušena, může docházet ke zvýšení krevního tlaku. K tomu často dochází při ledvinových onemocněních, ale také při diabetu. K narušení tohoto systému navíc často dochází již v nitroděložním vývoji, například v důsledku špatné výživy matky.

Užitečné doplňky stravy

Granátové jablko – efektivně potlačuje tvorbu angiotenzinu II. V jedné studii například došlo k významnému snížení krevního tlaku po 4 týdnech pití šťávy z granátového jablko.

Butyrát – také látka produkovaná některými střevními bakteriemi efektivně potlačuje produkci angiotenzinu II, a to i v případě, že ji užíváme ve formě doplňků stravy.

EGCG – katechiny za zeleného čaje patří mezi velmi efektivní inhibitory angiotenzinu II.

Příčina č. 6: špatná funkce svaloviny cév

Ve stěnách cév se nachází hladká svalovina, která svým stažením či uvolněním reguluje průsvit cév, což má vliv i na krevní tlak: Pro srdce je zkrátka náročnější, pokud má do zúžených cév krev „protlačit“. Už jsme zmiňovali, že angiotenzin II zvyšuje stažení těchto svalů, a tím i krevní tlak. Kromě toho ale existují i látky, které je naopak uvolňují, a tím podporují pokles tlaku.

Tou první je oxid dusnatý (NO) – malá signální molekula, která v těle vzniká působením enzymu eNOS (nitroxid syntáza) z dusičnanů obsažených v potravě. Narušení bioaktivity NO je přitom pro hypertenzi typické. (více o NO zde: https://www.epivyziva.cz/?s=oxid+dusnat%C3%BD). Pro zvýšení produkce NO je důležitá dostatečná konzumace zeleniny, která je pro tělo důležitým zdrojem dusičnanů. Pomůže ale i omezení celkového kalorického příjmu.

Pro procesy přenosu signálu v buňkách hladké svaloviny je pak potřeba i látka cAMP (cyklický aminomonofosfát), která v buňkách funguje jako tzv. druhý posel.

Užitečné doplňky stravy

Coleus forskohlii – bylina původem z Himaláje efektivně podporuje tvorbu cAMP. Když byla podávána osobám s vysokým krevním tlakem, došlo u tří čtvrtin z nich k jeho významnému poklesu.

Granátové jablko – ovlivňuje produkci NO hned několika způsoby: obsahuje dusičnany, z nichž NO vzniká, podporuje tvorbu eNOS, a chrání vzniklý NO před oxidací volnými radikály.

EGCG – epigallokatechin gallát ze zeleného čaje pomáhá zvýšit aktivitu eNOS.

OPC – také extrakt z hroznových jader bohatý na oligomerní proantokyanidiny pozitivně ovlivňuje produkci NO. To vede k roztažení cév a poklesu krevního tlaku. Genistein – podporuje tvorbu oxidu dusnatého.

Zkuste přerušovaný půst

Jez do polosyta, pij do polopita, budeš tady dlouhá léta.“ Tuto lidovou moudrost se vyplatí nepodceňovat, protože její pravdivost je podpořena i moderními vědeckými výzkumy. Kalorická restrikce, tj. omezení příjmu kalorií, totiž zlepšuje celkový zdravotní stav (výrazně se snižuje například inzulinová rezistence a rizikové faktory nemocí srdce a cév), a to vede k prodloužení života.

Omezení kalorického příjmu v rámci snahy o prodloužení života funguje napříč celou živočišnou říší – některé druhy živočichů díky němu v rámci studií žily až o 40 % déle! Výzkumů na lidských dobrovolnících je zatím jen málo, ale jsou velmi nadějné. V jenom z nich například při snížení energetického příjmu o 15 % po dobu dvou let došlo ke zmírnění oxidativního stresu o 20 %.

Pozitivní vliv na zdraví i délku života ovšem mají i tzv. přerušované půsty, tj. zařazování určitých časových úseků bez příjmu potravy. Platí to jak pro půsty typu eat – stop – eat, kdy se zařazuje například jeden den bez jídla každý týden, tak i pro časové omezení konzumace potravin v rámci každého dne. Jde například o půsty typu 16-8 nebo 14-10, kdy je možnost jídla omezena na osm, respektive deset hodin v rámci každého dne.

Vyhněte se dlouhému sezení

Studie ukazují, že dlouhodobé, nepřerušované sezení, může mít na naše zdraví podobně negativní vliv jako kouření či obezita. Trpí totiž při něm nejen záda, ale zvyšuje se i riziko kardiovaskulárních onemocnění a dalších potíží. Pokud se nám tedy podaří dobu sezení omezit, vede to k prodloužení života.

Ideální je, pokud se vám podaří nesedět déle než 3 hodiny denně – zkuste si třeba opatřit stůl, který umožňují práci ve stoje. Pokud to není možné, snažte se alespoň sezení co nejčastěji přerušovat – nejpozději každých 45 minut.

Sportujte

Pravidelný pohyb je velmi efektivní cestou, jak pozitivně ovlivnit většinu procesů souvisejících se stárnutím. Redukuje například množství senescentních buněk – to jsou buňky, které již vyčerpaly možnost dělit se, hromadí se v organismu a urychlují přitom procesy stárnutí. Kromě toho sport pomáhá zpomalit zkracování telomerů, což jsou koncové části chromozomů, jejichž ubývání rovněž souvisí se stárnutím.

Cvičení má rovněž vliv na epigenetické reakce, zejména na tzv. metylaci genů. Platí přitom, že s věkem negativních epigenetických vzorců přibývá, a proto je ovlivnění těchto procesů velmi účinnou cestou ke zpomalení stárnutí. A v neposlední řadě také pomáhá zlepšit funkci mitochondrií a podporovat jejich množení, což je také velice důležité. Právě v těchto buněčných organelách totiž dochází k produkci energie a jejich úbytek či dysfunkce jsou považovány za jednu z příčin stárnutí.

Otužujte se

Nemusíte nutně následovat módní trend zimního plavání v ledových vodách řek a jezer. Pozitivní efekt na zdraví, a tím i na délku života má i každodenní studená sprcha. Zlepší prokrvení celého těla, podpoří lymfatický systém i tvorbu mitochondrií (především v tzv. hnědé tukové tkáni) a působí protizánětlivě.

Úplně nejlepší volbou pak je spojit otužování se sportem. Nedávný výzkum totiž ukázal, že působení chladné vody bezprostředně po cvičení nejenom urychluje regeneraci, ale také podporuje tvorbu enzymu AMPK. Tato látka je přitom velice důležitá pro zdraví – zlepšuje například přenos glukózy z krve do svalů a její využití svalovými buňkami, a tím přispívá ke snížení hladiny glukózy v krvi. V rámci studie navíc u dobrovolníků došlo díky kombinaci pohybu a otužování k výraznému nárůstu počtu mitochondrií.

Saunujte se

Velkým přínosem pro zdraví i rychlost stárnutí má i pravidelné saunování. Když například vědci dlouhodobě sledovali skupinu 2300 osob, zjistili, že 4-7 návštěv sauny týdně (po dobu 11 minut) u nich výrazně snížilo úmrtnost na kardiovaskulární choroby i úmrtnost z ostatních příčin. I jediná návštěva sauny v týdnu pak měla přínos pro funkci mitochondrií a dlouhověkost.

Pijte horkou vodu

Dostatečná hydratace je pro zdraví zcela zásadní. Navíc dle výzkumů platí, že čím je člověk starší, tím více tekutin by měl vypít, aby kompenzoval negativní procesy ve svém těle. Zároveň se ale zdá, že pokud k pití zvolíte horký nápoj, uděláte pro sebe ještě něco navíc. A nemusí to být ani čaj nebo káva, pozitivní vliv má i obyčejná horká voda!

Horké nápoje například prokazatelně zlepšují trávení, krevní oběh i činnost centrální nervové soustavy, snižují míru stresu a úzkosti, a dokonce podporují i hubnutí. Tyto všechny faktory přitom mohou mít vliv i na délku života.

Podpořte produkci glutathionu

Glutathion je malý peptid, tj. molekula složená ze tří aminokyselin: cysteinu, glycinu a kyseliny glutamové. Jde o velice silný antioxidant, který přirozeně vzniká v našem těle a chrání jejich buňky (a zejména pak mitochondrie) před působením volných radikálů. S věkem ale jeho produkce klesá, a starší lidé tak mají jeho hladinu uvnitř buněk nedostatečnou, což zvyšuje riziko řady onemocnění a urychluje procesy stárnutí.

Užívání glutathionu coby doplňku stravy je problematické, protože v trávicím traktu dochází k jeho rozkladu na jednotlivé aminokyseliny. Důležitý je ale dostatečný příjem bílkovin, zejména pak aminokyselin, které jsou jeho součástí. K výraznému navýšení produkce glutathionu pak v rámci výzkumů přispělo užívání doplňků stravy s cysteinem a glycinem. Důležitá je také konzumace zeleniny obsahující síru (česnek, cibule, brokolice, květák, kapusta…), vitaminu C a selenu. Samotný glutathion se pak nachází například v avokádu, špenátu a chřestu. Při trávení sice dojde k jeho rozkladu, vzniklá aminokyseliny ale mohou být využity jako stavební kameny pro jeho opětovnou tvorbu.

Zkuste doplňky stravy

Existuje řada přírodních látek, které mají pozitivní vliv na jednotlivé buněčné a epigenetické mechanismy související se stárnutím. Vyzkoušejte například:

Resveratrol – barvivo z červeného vína pomáhá regulovat úroveň metylace genů a modifikace histonů, a zároveň podporuje tvorbu sirtuinů – enzymů, které pomáhají zpomalovat procesy stárnutí. Resveratrol navíc pomáhá snížit riziko řady onemocnění souvisejících s věkem a díky svému antioxidačnímu působení chrání buňky před oxidativním působením. Pozitivní vliv má navíc i na projevy stárnutí v oblasti pokožky – tedy například i na tvorbu vrásek.

EGCG – epigalokatechin galát, obsažený hojně například v zeleném čaji, dokáže velice efektivně regulovat epigenetické procesy související se stárnutím a také aktivitu enzymu telomerázy, která reguluje zkracování telomerů v chromozomech.

Vitamin D3 – jeho deficit je jednou z příčin poklesu zejména mozkových a kognitivních funkcí ve vyšším věku (včetně paměti), zároveň ale zvyšuje riziko vzniku řady chorob souvisejících se věkem (osteoporóza, cukrovka, nemoci srdce a cév či rakovina). S věkem se navíc pravděpodobnost nedostatku vitaminu D3 výrazně zvyšuje.

Genistein – látka obsažená zejména v sójových bobech spojuje epigenetický a estrogenový efekt. Díky tomu je účinná zejména při zpomalení procesu stárnutí u žen v období menopauzy a po ní. U nich také snižuje riziko vzniku chorob, které se stárnutím souvisejí – osteoporózy, nádorových onemocnění, kardiovaskulárních nemocí či Alzheimerovy choroby.

NAD+ – Jde o látku, které se v buňkách účastní procesů produkce energie.

Fisetin – tato sloučenina se v přírodě nachází v řadě druhů ovoce (zejména v jahodách), ovšem pouze v malých množstvích, takže k dosažení výraznějších účinků je nutná koncentrovaná forma v doplňcích stravy. Jde o velmi efektivní senolytikum (látka schopná odstraňovat senescentní buňky), které zároveň působí protizánětlivě, zpomaluje stárnutí mozku a celkově pomáhá prodloužit délku života.

Quercetin (kvercetin) – i on představuje velice silné senolytikum schopné likvidovat senescentní buňky.

Selen – podporuje produkci glutathionu a sám je součástí antioxidačních enzymů.