Ledviny mají jednu důležitou vlastnost: jejich funkce je z pohledu potřeb výrazně naddimenzována. To samozřejmě velká výhoda, díky které dokážeme bez problémů fungovat i s jedinou ledvinou, zároveň to však představuje i velkou past. Právě kvůli této obrovské rezervě totiž nezaznamenáme žádný problém, pokud se jejich funkce začne zhoršovat – a to dokonce ani v případě, že fungují výrazně méně než na polovinu své kapacity.

Choroby ledvin jsou přitom v populaci velmi časté.  Dle odhadů jimi trpí každý desátý člověk, přičemž výskyt problémů se zvyšuje s věkem – sníženou funkcí ledvin tak například trpí celá čtvrtila lidí nad 70 let. Výjimkou nejsou ani nádory ledvin, v jejichž četnosti nám dokonce patří světové prvenství.

Většina lidí se zhoršenou funkcí ledvin se ovšem neléčí, protože o nich prostě neví. Další zákeřnou vlastností totiž je, že v mnoha případech poškození nejenže nebolí, ale často nejsou přítomné ani jiné příznaky. K lékaři proto často přicházejí velmi pozdě, leckdy až v okamžiku, kdy ledviny zcela selžou.

Jak poznat, že máte problém?

Bolest se většinou vyskytuje zejména u akutního poškození ledvin – bývá náhlá a intenzivní, ale po zahájení léčby rychle odezní. Naopak chronická ledvinová onemocnění často nebolí vůbec, jen v některých případech se vyskytuje bolest v bedrech nebo v boku, kterou je ale snadné zaměnit za bolest zad.

Varovným příznakem, že něco není v pořádku, může být i nadměrná únava. V mnoha případech se vyskytují i otoky (hlavně v oblasti kotníků a okolí očí), ale i například nevolnost.

Z medicínských testů je důležité stanovení bílkoviny (konkrétně albuminu) a krvi v moči, což se dělá i při běžných preventivních prohlídkách. Obě nežádoucí příměsi se do moči dostanou v okamžiku, kdy dojde k narušení drobných krevních cév v ledvinách. Dalším možným testem je tzv. odhadovaná glomerulární filtrace, při které se stanovuje množství kreatininu v krvi a rychlost jeho vylučování z těla. Kreatinin je odpadní produkt, který je vylučován právě ledvinami. Pokud nefungují správně, jeho vylučování se zpomaluje a hladina v krvi roste. Dále se testuje poměr kreatininu a albuminu v moči.

Dále se ledviny vyšetřují i pomocí zobrazovacích metod, jako je ultrazvuk, CT nebo magnetická rezonance, popřípadě pomocí biopsie.

A co všechno můžeme udělat pro to, aby se žádný problém nevyskytl?

1. Pijte dost tekutin

Dostatečná hydratace je základ. Ledviny totiž odstraňují z těla odpadní látky z těla tím, že je rozpustí ve vodě, čímž vznikne moč. Málo tekutin v těle tak logicky znamená horší efektivitu tohoto procesu. Dehydratace navíc vede ke „zahuštění“ krve, čímž se zhoršuje prokrvení ledvin, a zároveň zvyšuje riziko infekce ledvin a močových cest i tvorby ledvinových kamenů.

Optimální množství tekutin je individuální. Obvykle se doporučuje denně 6-8 sklenic vody, kromě okolní teploty a fyzické zátěže ale záleží i na tom, jak se člověk potí. Vhodné je proto zároveň sledovat barvu moči. Ta by měla být světle žlutá – sytě žluté, nebo dokonce nahnědlé odstíny značí dehydrataci.

2. Podpořte funkci mitochondrií a peroxizomů

Mitochondrie jsou organely, které se někdy označují jako „buněčné elektrárny“, protože v nich dochází k přeměně živin na energii. Právě proto je důležité, abychom měli v těle dostatek mitochondrií a aby byly tyto organely funkční, protože v opačném případě trpí tkáně a orgány nedostatkem energie, čímž se zhoršuje jejich funkce a urychlují procesy stárnutí.

Ledviny přitom patří mezi orgány, které jsou na funkci mitochondrií obzvláště citlivé. Při filtraci krve se totiž sodík a další rozpuštěné látky pohybují proti silném elektrochemickému potenciálu, a k jeho překonání potřebují nemalé množství energie, kterou jim zajišťují právě mitochondrie v ledvinových buňkách.  Pokud je tedy v tkáni ledvin mitochondrií málo nebo jsou disfunkční, narušuje to funkci celého orgánu.

Důležité jsou ale i další buněčné organely jménem peroxizomy. Ty totiž pomáhají buňkám odstraňovat jedovaté substance, a zároveň jsou bohaté na enzymy nezbytné pro regeneraci poškozených ledvinových buněk.

Pro optimální funkci obou typů organel je přitom klíčová dostatečná produkce enzymů jménem sirtuiny.

3. Dostaňte pod kontrolu své geny

Zvláště pro chronická ledvinová onemocnění jsou typické rozsáhlé negativní epigenetické změny, které způsobují odlišnou aktivitu důležitých genů.

Typické jsou zejména odchylky v oblasti metylace genů – v rámci výzkumů byly u pacientů s chronickými ledvinovými chorobami prokázány významné změny v metylaci genů u 1061 genů, přičemž mnohé z nich mohou vznikat už v rámci nitroděložního vývoje. Rovněž u pacientů podstupujících dialýzu byly prokázána rozsáhlá hypermetylace DNA, která souvisí i s vyšší mírou zánětu a pravděpodobně i s rozvojem fibrózy ledvin (tj. stavu, při kterém se do ledvin ukládá vazivová tkáň). Typické jsou ale i změny v oblasti modifikace histonů, které mohou vést například ke vzniku zánětlivých procesů v ledvinové tkáni.

Výrazné změny v metylaci genů bývají přítomny i v případech akutního ledvinového selhání. Velkou roli tu ale hrají i microRNA, které mj. spolurozhodují i o tom, zda akutní poškození orgánu přejde do chronického onemocnění, a regulují procesy vzniku fibrózy ledvin.

Negativní epigenetické změny v rámci DNA jsou naštěstí do značné míry vratné. Pokud tedy ještě nedošlo k nevratnému poškození ledvinové tkáně, je možné dosáhnout výrazného zlepšení stavu i díky působení pozitivních epigenetických faktorů, ať už z oblasti životního stylu nebo bylin a epigeneticky působících doplňků stravy.

4. Pečujte o zdraví srdce a cév

Srdce a ledviny jsou spojené nádoby – souvislost mezi chronickým onemocněním ledvin a kardiovaskulárními onemocněními ostatně poprvé popsal Dr. R. Bright už v roce 1836. A jde o souvislost oboustrannou: Nejčastější příčinou akutního selhání ledvin je omezení průtoku krve tímto orgánem, například z důvodu zánětu, embolie nebo selhání srdce. Vysoký tlak zase zvyšuje riziko chronických ledvinových onemocnění. A naopak platí, že chronické onemocnění ledvin může zvýšit riziko kardiovaskulárních onemocnění, a to až čtyřnásobně.

5. Hlídejte si cukr

Velké riziko poškození ledvin hrozí u diabetiků – při obou typech cukrovky se odhaduje na 25–40 %. Hlavním problémem je tady dlouhodobě zvýšená hladina glukózy v krvi, která v ledvinových buňkách způsobuje zvýšení tvorby některých růstových faktorů, které se následně podílejí na poškozování ledvin. Klíčová je tu právě důsledná kontrola hladiny glukózy a glykovaného hemoglobinu a také krevního tlaku – jeho zvýšení u diabetiků 2× častější než v ostatní populaci.

6. Pozor na chlad i horko

Většinou se uvádí, že jsou ledviny citlivé na chlad, což je v zásadě logické. Právě v důsledku chladu totiž může dojít k zúžení krevních cév zásobujících tento orgán. Některé studie ostatně potvrdily zvýšení rizika akutního selhání ledvin v důsledku nízkých teplot, jiné to ale neprokázaly. Opatrní by v tomto směru měli být především lidé s kardiovaskulárními chorobami, protože chlad zároveň způsobuje zvýšení krevního tlaku. V chladu také dochází ke zvýšenému vylučování moči, a proto se zvyšuje riziko dehydratace. Zajímavé také je, že pobyt v chladných oblastech obvykle vede ke zvýšenému příjmu soli, což rovněž ledvinám nesvědčí.

Naopak u zdravých jedinců nelze říci, že by například oblečení odhalující záda nutně vedlo k poškození ledvin. I u nich ale platí, že působení chladu může zhoršit efektivitu imunitního systému a zvýšit tak například riziko bakteriální infekce ledvin. Ke zhoršení chronického onemocnění ledvin ovšem může přispět i například respiračních virová infekce.

Naopak výrazně podceňován je negativní vliv horka. Od hodnoty 25 °C s dalším zvyšováním teploty dochází ke zhoršování funkce ledvin, a to zejména u osob trpících nějakým chronickým onemocněním. 

7. Méně tuků i soli

Vzhledem k výraznému epigenetickému pozadí ledvinových nemocí je v jejich prevenci i léčbě důležitý důraz na všechny epigenetické faktory, a zvláště pak na zdravou stravu.

Negativní vliv nadměrného příjmu soli už jsem zmiňovala – dle studií prokazatelně vede ke zvýšení rizika onemocnění ledvin. U lidí s chorobami ledvin zároveň snáze dochází ke zvýšení krevního tlaku v důsledku přehnaného solení.

Strava bohatá na tuky zvyšuje riziko řady nemocí a ani chronická ledvinová onemocnění nejsou výjimkou. Problematické je to zejména v situaci, kdy je narušen tukový metabolismus. Hromadění lipidů pak v těle způsobuje změny, které mohou vést například ke vzniku aterosklerózy ledvinových cév nebo ke vzniku fibrózy.

Často se mluví i o tom, že ledvinám nesvědčí příliš vysoký příjem bílkovin, přesvědčivé důkazy o tom však chybějí. Naopak třeba u starších osob nebo pacientů na dialýze může být jejich omezování škodlivé. Spíše než na absolutním množství bílkovin záleží na jejich kvalitě – riziko vzniku chronických ledvinových onemocnění tak například zvyšuje nadměrná konzumace červeného masa, zatímco rostlinné bílkoviny působí spíše pozitivně.

8. Hlídejte si váhu

Negativně působí i obezita, zvláště pak hromadění viscerálního neboli vnitřního tuku. Snížení hmotnosti pak v rámci studií vedlo u obézních pacientů ke snížení hodnot bílkoviny v moči.

9. Vsaďte na byliny a doplňky stravy

Pozitivní působení na ledviny bylo prokázáno u celé řady přírodních substancí. Vhodnou volbou může být celá řada bylin využívaných v tradiční evropské fytoterapii. Například Janča a Zentrich ve svém Herbáři léčivých rostlin doporučují nálev ze směsi 3 dílů celíku zlatobýlu a po jednom dílu přesličky rolní, rdesna ptačího (truskavec) a rdesna blešníku. Doporučují ho při všech potížích týkajících se ledvin, včetně ledvinových kamenů. Tradičním prostředkem pro podporu ledvin je také odvar z kořene petržele, nálev z kopřivy, břízy, při zánětech se zase doporučuje medvědice lékařská.

Naopak nevhodné jsou rostliny z čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae), která je u nás zastoupena například kopytníkem evropským. Ty totiž obsahují kyselinu aristocholovou, která působí na ledviny toxicky. Nevhodný je také například zázvor, podběl, alfalfa či pelyněk.

Vitamin D – tento vitamin má v těle řadu důležitých funkcí a jednou z nich je i ochrana ledvin. Jeho podávání vedlo v rámci studií ke zmírnění zánětu i množství bílkoviny v moči.

Vitamin K2 – dokáže při chronických ledvinových potíží zlepšit například glomerulární filtraci, stav ledvinových tepen a celkovou funkci ledvin.

Kozinec blanitý – snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob, pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, a proteinturii (bílkovinu v moči). Vhodný je také v rámci boje s komplikacemi ledvinových onemocnění (nízká hladina hemoglobinu, infekce), a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. Zvyšuje účinnost léků užívaných při chronických ledvinových onemocněních.

Šišák – působí příznivě při řadě ledvinových potíží. Zmírňuje tvorbu zánětlivých cytokinů, má příznivý vliv při glomerulonefritidě, fibróze ledvin, chrání ledviny pacientů s diabetem a celkově zlepšuje stav osob s chronickým poškozením a nedostatečnou funkcí ledvin. Zvláště účinně působí u osob, které zároveň trpí vysokým krevním tlakem. Zajímavostí je, že pomáhá rovněž obnovit rovnováhu střevního mikrobiomu, která bývá u lidí s ledvinovými problémy velice často narušena.

Kotvičník zemní – jde o velice silné diuretikum, které vede ke zvýšenému vylučování sodíku bez ovlivnění hladiny draslíku. Pomoci může i při ledvinových kamenech.

Boswelie – chronická ledvinová onemocnění se obvykle vyznačují zvýšenou měrou zánětlivých procesů v tomto orgánu, a právě boswelie ji dokáže snížit. Výrazně se zde osvědčila zejména kombinace s kurkuminem.

EGCG – polyfenol ze zeleného čaje zmírňuje řadu chronických ledvinových onemocněních, pomáhá ale i při akutním poškození ledvin, fibróze nebo nádorech tohoto orgánu.

Mateří kašička – výzkumy na lidských dobrovolnících sice zatím chybí, studie na zvířatech ale ukazují, že by mohla mateří kašička podporovat funkci ledvin a chránit je vůči působení volných radikálů.

Ženšen pětilistý – celkově podporuje funkci ledvin.

Medicinální houby – z hub využívaných tradiční čínskou a korejskou medicínou má pozitivní vliv na ledviny například choroš oříš (Polyporus umbellatus) nebo pórnatka kokosová (Poria cocos). Chrání je před poškozením a zlepšují jejich funkci.

Pampeliška – kořen této rostliny zmírňuje zánět v oblasti ledvin, chrání je před působením toxických chemikálií i vznikem diabetické nefropatie.

Šalvěj červenokořenná (danshen) – v čínské medicíně se tato rostlina využívá především k podpoře krevního oběhu, zároveň má ale i pozitivní účinky na funkci ledvin, kdy v rámci tohoto orgánu zmírňuje oxidativní stres, apoptózu i fibrózu. Pomáhá rovněž regulovat tvorbu microRNA souvisejících s funkcí ledvin.

Částečnou odpověď na nespravedlnost zmíněnou v úvodu nám může dát genetika – existují totiž geny, o nichž se předpokládá, že člověka činí více náchylným třeba k zubnímu kazu nebo parodontitidě, což je onemocnění parodontu neboli závěsného aparátu zubu tvořeného dásněmi, ozubicí, cementem a alveolárním výběžkem (parodontitida bývá nesprávně označována jako paradentóza či parodontóza).

Velkou roli při vzniku zubního kazu, parodontitidy i dalších potíží ústní dutiny ale prokazatelně hrají i vlivy epigenetické, tedy vnější faktory a s nimi související biochemické reakce, které aktivitu jednotlivých genů ovlivňují. Některé z nich na nás působily už v průběhu nitroděložního vývoje, další v průběhu dětství i dospělosti. Všechny však mají jedno společné: jsou do jisté míry vratné. Můžeme tedy dosáhnout toho, že se epigenetické vzorce ovlivňující zdraví našich zubů změní k lepšímu. Zuby provrtané kazy skrz na skrz, umrtvené, či dokonce vytržené nám to už samozřejmě nevrátí, může to ale podpořit zdraví těch, které nám zbyly, a tím i celého organismu.

Právě neřešené záněty a další potíže v oblasti zubů totiž mohou výrazně ovlivnit řadu procesů v těle. Prokázána je například souvislost neléčené parodontitidy s ischemickou chorobou srdeční, výzkumy na zvířatech pak ukazují, že by neléčená parodontitida mohla souviset i se vznikem či vývojem některých typů rakoviny, neurodegenerativních či autoimunitních chorob.

O zdraví zubů se rozhoduje už v těhotenství

Epigenetické procesy hrají důležitou roli při vývoji zubů. Významnými hráči tu jsou například enzymy histondemetylázy, které regulují diferenciaci zubních kmenových buněk. Do procesu vývoje zubů se zapojují i enzym histonacetyltransferáza a nekódující RNA. Právě epigenetické reakce jsou důvodem, proč jednovaječná dvojčata s identickou DNA mají často velmi rozdílné zuby.

Epigenetické faktory na člověka velice intenzivně působí už v době nitroděložního vývoje, řada problémů vzniká například v důsledku špatné výživy matky nebo působení toxinů z prostředí. Některé z těchto faktorů přitom mohou ovlivňovat i vývoj a zdraví zubů – jedna ze studií například objevila souvislost mezi mírou metylace některých genů v pupečníkové krvi a výskytem zubního kazu v šesti letech věku dítěte.

Neméně důležité jsou ale i vlivy v dalším životě, které mohou například změnit virulenci patogenů v periodontálních tkáních nebo přispět ke vzniku zánětlivých stavů.

Významné epigenetické souvislosti byly zjištěny právě u onemocněních parodontu, včetně toho nejčastějšího – parodontitidy (paradentózy), kteráje u dospělých nejčastější příčinou ztráty zubů. Tato nemoc většinou začíná zánětem dásní, přičemž platí nejen to, že i samotný zánět má silné epigenetické pozadí, ale navíc i sám o sobě způsobuje řadu negativních epigenetických změn: Zvyšuje například metylaci genů a umlčuje mechanismy potlačující zánět (např. tzv. supresory cytokinové signalizace). Jde tedy o začarovaný kruh, kdy zánět podporuje procesy vedoucí ke vzniku ještě většího zánětu.

Proč vzniká zubní kaz?

Zcela klíčovou roli pak hrají epigenetické mechanismy ve fungování zubní dřeně. Zubní dřeň je měkká tkáň vyplňující vnitřek zubu a zubní kanálky. Je hustě protkaná krevními a lymfatickými cévami a nervovými vlákny a propojuje také zub se zbytkem organismu. Důležitými hráči jsou zde enzymy jménem histon deacetylázy, které ovlivňují průběh epigenetické reakce jménem acetylace histonů. Účastní se například opravných procesů v zubu a regulují také diferenciaci kmenových buněk zubní dřeně. V zanícené zubní dřeni byla také zjištěna nižší úroveň metylace genů.

Hlavním důvodem poškození zubní dřeně je zubní kaz, který pronikl do její blízkosti, nebo dokonce přímo do ní, a způsobil zde zánět, který je příčinou bolesti zubů.

Zubní dřeň má v dospělém věku jen velmi malou regenerační schopnost, a její poškození má tak pro zdraví zubů vážné následky. Poznatky epigenetiky by přitom mohly hrát důležitou roli ve vývoji dentálních materiálů a postupů, které by její regenerační schopnosti podpořily.

Epigenetika může hrát roli i při samotném vzniku zubního kazu, například ovlivněním imunitního systému a jeho schopnosti ničit bakterie způsobující právě zubní kaz.

Cesta ke zdravějším zubům a dásním

Vzhledem k tomu, že zdraví ústní dutiny silně ovlivňují epigenetické reakce, je důležité se zaměřit na všechny faktory, které mohou mít na jejich průběh vliv – tedy zejména na stravu, životní prostředí, míru celkového zánětu v těle či zlozvyky typu kouření, které je například výrazným rizikovým faktorem při vzniku parodontitidy.

Strava

Snad každý, kdo někdy viděl animovaný seriál Byl jednou jeden život, si vybaví obrázek bakterií polykajících hrsti cukru, který jim dává energii pro usilovné kutání v zubní sklovině. A oprávněně – souvislost nadměrné konzumace cukru byla opakovaně potvrzena jak v případě zubního kazu, tak parodontidy. Bakterie v ústech totiž cukr fermentují a přitom dochází k produkci kyselin, které způsobují demineralizaci zubních struktur. Cukr přitom působí zaprvé přímo v ústní dutině, kdy kromě zkonzumovaného množství závisí jeho škodlivost i na době, kterou v ústech stráví (z tohoto pohledu je problematické třeba cucání lízátek apod.). Za druhé je pak jeho nadměrná konzumace i výrazným negativním epigenetickým činitelem, který zvyšuje míru zánětlivých procesů v celém těle.

Ne každý cukr je přitom stejně škodlivý – například mléčný cukr laktóza je oproti sacharóze pro zuby výrazně bezpečnější. A takový xylitol, cukerný alkohol používaný jako náhrada cukru, má dokonce antibakteriální účinky, a pokud se vyskytuje například ve žvýkačkách, může dokonce riziko zubního kazu snížit (to samé platí pro maltitol).

Není to ale jen o cukru. Existují například i studie ukazující, že riziko zubního kazu roste při nedostatečném příjmu bílkovin nebo že na vznik nemocí parodontu má negativní vliv nedostatek omega-3 ve stravě. Důležité jsou i mnohé vitaminy a minerály (viz níže).  

Střevní a ústní mikrobiom

Důležitou roli ve zdraví zubů a dásní hraje ústní mikrobiom, tedy soubor bakterií, virů a dalších mikroorganismů obývajících ústní dutinu. Po střevním mikrobiomu jde o druhou nejpočetnější mikrobiální komunitu v našem těle, a navíc je propojen i s dalšími mikrobiomy v lidském těle, včetně toho střevního. Proto není náhoda, že narušení rovnováhy ústního mikrobiomu bývá přítomno nejen při problémech ústní dutiny, ale i při řadě onemocnění jiných částí těla.

Ústní mikrobiom hraje důležitou roli při udržování homeostázy v ústní dutině, v její ochraně i prevenci onemocnění. Na jeho rovnováze závisí tvorba zubního plaku, udržování optimálního pH v ústech, stejně riziko vzniku zubního kazu a zánětu dásní.

Pro zdraví ústního mikrobiomu je důležitá strava. Škodí mu už zmíněná nadměrná konzumace sacharidů, protože vytváří v ústech kyselé prostředí a většina ústních bakterií přežívá jen v úzkém rozmezí pH. Důležitá je ústní hygiena, zejména pak odstraňování zubního plaku, jehož přítomnost rovněž mění kyselost v ústech. Pozitivně působí i výše zmíněné žvýkání žvýkaček s xylitolem, stejně jako užívání probiotik (zejména bakterií ze skupiny laktobacilů a bifidobakterií). Přímý důkaz o vlivu užívání probiotik na onemocnění ústní dutiny však zatím chybí.

Negativní vliv může mít i nadužívání antibiotik – existují studie naznačující, že zvláště užívání tetracyklinových antibiotik v raném dětství může zvýšit kazivost zubů

Tělesná hmotnost

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že u obézních osob stoupá riziko zánětlivých onemocnění parodontu. Důvody jsou zde pravděpodobně opět epigenetické – obezita totiž negativně ovlivňuje především metylační vzorce v naší DNA a zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů v celém těle.

Stres a sociální faktory

Stres bývá velmi podceňovaným faktorem vzniku problémů ústní dutiny. Právě stresový hormon kortizol přitom může ovlivnit životaschopnost bakterií způsobujících zubní kaz. Stejně tak platí, že zdraví ústní dutiny může negativně ovlivnit stres související se socioekononomickými faktory.

Nejhůře přitom působí stres v době těhotenství a raného dětství. Například psychosociální stres matky podle jedné studie způsobuje změny ve struktuře mléčných zubů dítěte. Další výzkum pak ukázal souvislost stresu v raném dětství s rychlostí stárnutí trvalého chrupu.

Kouření

Tento zlozvyk výrazně ovlivňuje zejména metylaci genů, a touto cestou přispívá ke zvýšenému riziku mnoha vážných onemocnění. Prokázána přitom byla i souvislost kouření s nemocemi ústní dutiny, zejména parodontitidou. Narušuje také rovnováhu ústního mikrobiomu. Nejhorší epigenetické následky má kouření v těhotenství.

Živiny a byliny pro zdravá ústa

B-komplex

Hladina vitaminu B12 souvisí se závažností parodontitidy, a to samé pravděpodobně platí i pro vitamin B9. Užívání B-komplexu také vede k rychlejšímu hojení po chirurgických zákrocích v ústech.

Vitamin C

Díky svým antioxidačním účinkům pomáhá zmírňovat škodlivé působení volných radikálů v ústní dutině. Jeho výrazný deficit se projevuje kurdějemi, což je zánětlivé onemocnění parodontu, které může vyústit ve ztrátu zubů. Užívání „céčka“ navíc urychluje hojení pro zákrocích a pomáhá k lepšímu přijetí zubních implantátů.

Vitamin D3

Jeho nedostatek se projevuje zvýšenou intenzitou zánětů a také zhoršeným vstřebáváním vápníku. I on podporuje hojení po chirurgických zákrocích.

Vitamin E

Jeho snížená hladina byla zaznamenána u osob s parodontitidou.

Vitamin K2

Tento vitamin je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů. Kromě toho ale působí i jako antioxidant, a to jak přímo v ústní dutině, tak i v mozku, což je pro zdraví zubů rovněž důležité. Část mozku jménem hypothalamus totiž mj. řídí i produkci slin, a pokud je poškozena oxidativním stresem, stoupá zranitelnost zubů vůči působení bakterií v ústech.

Melatonin

Tento hormon se coby doplněk stravy využívá hlavně při potížích se spánkem, zajímavý vliv má ale i na zdraví ústní dutiny. Jde totiž o silný antioxidant, který při lokální aplikaci snižuje míru zánětů, má pozitivní vliv na zdraví parodontu a podporuje přijetí zubních implantátů. Pokud nechcete užívat přímo melatonin (přeci jen je to hormon), můžete jeho hladinu v těle zvýšit užíváním tryptofanu, z něž melatonin vzniká.

Vápník

Tento minerál dodává zubům tvrdost a odolnost a ovlivňuje i zdraví parodontu. Proto je jeho dostatečný příjem pro zdraví ústní dutiny základ.

Hořčík

Také hořčík je nezbytný pro udržování a tvorbu kostí i zubů. Jeho nedostatek tak vede nejen k osteoporóze, ale i zhoršení zdraví ústní dutiny, včetně zvýšení rizika parodontitidy.

Zinek

Je důležitý pro udržení zdraví parodontu, chrání ústní dutinu před působením volných radikálů a je důležitý i pro hojení ran po zákrocích a pravděpodobně i pro přijmutí implantátů.

Fluor (fluoridy)

Při lokálním použití blokuje metabolismus cukrů mikroorganismy, čímž snižuje produkci kyselin v ústech. Snižuje také rozpustnost skloviny a podporuje zabudovávání vápníku do tkáně zubů.

Propolis

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny, ale prospěšné je i vnitřní užívání propolisu jako doplňku stravy. Pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce v ústech a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, čímž zmírňuje úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu.

EGCG

Epigalokatoechin galát ze zeleného čaje patří nejen mezi velice silné epigenetické doplňky stravy, ale má i silné antibakteriální účinky, přičemž zvláště efektivně působí i proti hlavnímu původci zubního kazu, bakterii Streptococcus mutans. Pomáhá narušit jeho buněčnou membránu a také reguluje aktivitu genů zapojených do tvorby zubního plaku. Pomáhá také zmírnit parodontitidu i celkovou míru zánětu v těle a působí proti kvasinkovým infekcím v ústní dutině.

Kurkumin

Patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky a má příznivý vliv i na řadu onemocnění ústní dutiny, ať už jde o parodontitidu, záněty dásní, zubní kaz, a dokonce i nádory ústní dutiny. Výhodná je kombinace jeho vnitřního užívání s lokální aplikací.

Granátové jablko

Hned několik studií prokázalo schopnost granátového jablka výrazně snižovat výskyt mikroorganismů vytvářejících zubní plak. V tomto případě je ale třeba, aby účinné látky přišly do styku přímo s ústní dutinou. Je tedy možné například šťávu chvíli před polknutím poválet v ústech, v případě užívání extraktu je vhodné jej vysypat z kapsle, rozmíchat ve vodě a opět jím před polknutím vypláchnout ústní dutinu. Granátové jablko navíc prokázalo účinnost i vůči zánětům dásní.

Kozinec blanitý

Bylinka oblíbená v tradiční čínské medicíně patří mezi velice silné antioxidanty a protizánětlivé prostředky. Prokázána byla i její účinnost proti původci zubního kazu Streptococcus mutans a kvasinkovým infekcím ústní dutiny.

Nimba

Strom Azadirachta indica známější pod názvem nimba nebo neem obsahuje řadu látek s antibakteriálními a protizánětlivými účinky. Pomáhá ničit bakterie způsobující zubní kaz, omezuje tvorbu zubního plaku, podporuje imunitní procesy v ústní dutině, používá se také při vředech v ústech, jako ústní deodorant a zmírňuje i bolesti zubů. Působí i proti parodontitidě. Velmi se osvědčil i u osob s fixními rovnátky, které mají omezené možnosti ústní hygieny a dochází u nich ke zvýšenému výskytu patogenů v ústech. Nimba se ve formě extraktu z listů nebo kůry využívá jako účinná složka zubních past a ústních vod. Ve své domovině se užívá i vnitřně, u nás však jako doplněk stravy není povolena.

Zázvor

Má poměrně silné antimikrobiální účinky, efektivně ničí jak periodontální bakterie, tak i kvasinkové infekce v ústní dutině.

Popis

Podobně jako známější sójový pokrm tempeh se i natto vyrábí pomocí fermentace sójových bobů. Oba pokrmy se ale liší použitou fermentační kulturou: v případě natto je to bakterie Bacillus subtilis natto. (2)

Nattokináza je z pohledu lidského zdraví nejúčinnější složkou natto. Jde o enzym z kategorie alkalických proteáz (enzymy schopné štěpit bílkoviny), jehož řetězec je tvořen 275 aminokyselinami. (2)

Historie

Natto se v Japonsku konzumuje již více než 2 000 let, příčiny jeho pozitivních účinků ale dlouho nebyly známy. Některé mechanismy, které jsou za ně zodpovědné, byly popsány v 70. letech minulého století, samotná nattokináza ale byla objevena až v roce 1987. (3)

Léčivé účinky

Pravděpodobně nejdůležitější oblastí působení nattokinázy na lidský organismus je její fibrinolytický efekt neboli schopnost rozkládat fibrin. Fibrin je bílkovina, která má v těle důležitou úlohu: vzniká v těle z fibrinogenu, a to v okamžiku, kdy dojde k poranění a vzniku krvácení. Vzniklý fibrin poté začne uzavírat poraněnou cévu, aby nedošlo k masivním ztrátám krve. Když je ale v krvi fibrinu mnoho, dochází ke vzniku krevních sraženin neboli trombů, které mohou způsobit ucpávání cév. (2)

Nattokináza má ale zároveň i antiaterosklerotický a antirobmotický efekt, pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i krevní tlak. Dále má neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), a prokázán byl i její epigenetický efekt – v rámci studií dokázala například v mozkové tkáni zvýšit aktivitu genů, k jejichž utlumení došlo v důsledku působení toxinů (konkrétně BPA) či radiace. (2, 4)

Srdce a cévy

Nattokináza dokáže díky svému fibrinolytickému a antitrombotickému působení efektivní rozpouštět krevní sraženiny a zároveň pomáhá degradovat i aterosklerotické pláty. Jedna z klinických studií například prokázala snížení míry plaků v cévách zásobujících srdce o 36 %, což byl lepší výsledek než u kontrolní skupiny užívající léky z kategorie statinů. V pokusech na myších rovněž došlo po podávání nattokinázy i k výraznému nárustu přežití v případě plicní trombózy a antitrombotický efekt se potvrdil i ve studiích na lidských dobrovolnících. Jedním z důvodů je fakt, že v těle efektivně snižuje produkci látky tromboxan, což má za následek omezení shlukování krevních destiček, aniž by přitom došlo ke vzniku krvácivých komplikací. Fibrinolytický a antitrombotický efekt byl přitom popsán nejen při dlouhodobém užívání nattokinázy, ale i při jejím jednorázovém podání, kdy přetrvával cca 4 hodiny po konzumaci. (2, 5-8)

Při snižování rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění se uplatňuje i antioxidační potenciál nattokinázy, díky kterému zlepšuje metabolismus tuků a brání oxidaci LDL cholesterolu. Prokázána byla také schopnost nattokinázy snižovat krevní tlak. Toho dosahuje potlačením tvorby enzymu ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který je zodpovědný za tvorbu hypertenzního hormonu angiotenzinu II. (2, 9-11)

Existují i slibné výzkumy využití nattokinázy po mozkové mrtvici – pokud se bezprostředně po cévní mozkové příhodě podává injekčně, výrazně pomáhá obnovit proudění krve v mozkové tkáni, a tím snižuje její poškození. (12)

Alzheimerova choroba

Nattokináza má výrazný neuroprotektivní efekt – podporuje totiž produkci faktoru označovaného zkratkou BDNF, který se podílí na ochraně nervových buněk. Kromě toho dokáže i poměrně efektivně degradovat i beta-amyloidní plaky, které se vytvářejí při Alzheimerově chorobě a narušují funkci nervových buněk. Navíc zvyšuje v mozkových buňkách aktivitu genů ADAM9 a ADAM10, která je při Alzheimerově chorobě snížena. Účinnost nattokinázy při Alzheimerově chorobě je ovšem limitována její omezenou schopností procházet hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh od mozku). (13)

Plicní fibróza

Plicní fibróza je závažné onemocnění, při kterém dochází k usazování fibrinu v plicní tkáni. Tím dochází k jejímu „zajizvení“, ztluštění, a tedy i k výraznému narušení její funkce. Výsledkem je dušnost, která nejen výrazně snižuje kvalitu pacientova života, ale také ho ohrožuje na životě. Současná medicína neumí plicní fibrózu léčit, běžně užívané léky pouze zpomalují postup choroby. Nattokináza zde přispívá k rozkladu fibrinu usazeného v plicích a snadnějšímu odstraňování hlenu. (14)

Zákalky

Termín „zákalky“ se používá pro různá vlákna a tečky plující zorným polem. Vznikají degradací rosolovité hmoty sklivce (hmota vyplňující vnitřek oční bulvy) a jejich četnost stoupá s věkem. Ve většině případů nejsou nebezpečné a nenarušují vidění, protože mozek se na ně adaptuje a dokáže je při vytváření obrazu ignorovat. Při vyšší četnosti ale mohou způsobovat diskomfort. Klasická medicína je v takovém případě odstraňuje pomocí laseru či chirurgicky, poměrně efektivní však může být i nattokináza, která pomůže degradovat proteiny vytvářející zákalky. (15)

COVID-19

Výzkumy na buněčných kulturách ukazují, že nattokináza může být užitečná i při léčbě infekce COVID-19. Aby mohl koronavirus vstoupit do buňky, potřebuje k tomu tzv. spike-protein. A právě tuto bílkovinu dokáže nattokináza účinně degradovat. (16)

Při akutním, ale i při tzv. dlouhém covidu pak hrají pozitivní roli i antitrombotické, antihypertenzní, antiaterosklerotické a neuroprotektivní účinky nattokinázy. Většina pacientů s akutním onemocnění COVID-19 je totiž v tzv. hyperkoagulačním stavu – v jejich krvi dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny fibrinu, která tvoří základ krevních sraženin. Ty se mohou vyskytovat v plicích, koronárních cévách (tj. tepnách vyživujících srdeční sval), ale i v dalších tkáních těla. Fibrinolytické účinky nattokinázy proto mohou hrát v těchto stavech velmi důležitou roli. (17)

Borelióza

COVID-19 ovšem není jedinou infekcí, která zvyšuje tvorbu krevních sraženin. Podobné důsledky může mít i borelióza. Dle výzkumů má 67 % pacientů s boreliózou v krvi vyšší koncentraci fibrinogenu, což je bílkovina, z níž může vzniknout fibrin. Užívání nattokinázy proto může být užitečné i při této chorobě. (18)

Užívání

Nattokináza se obvykle užívá v množství odpovídajícím 2 000–7 000 fibrinolytických jednotek (FU) a je považována za bezpečnou i při dlouhodobém užívání. Nedoporučuje se při chorobách a stavech, při nichž hrozí zvýšené riziko krvácení, a z tohoto důvodu je vhodné ji rovněž vysadit nejpozději 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. Nedoporučuje se také užívat v těhotenství a při kojení, protože zatím neproběhly potřebné výzkumy, které by prokázaly její bezpečnost v tomto období. (20)

Nattokináza může zároveň interagovat s léky ovlivňujícími srážení krve a krevní tlak. V těchto případech je tedy žádoucí ji užívat výhradně pod dohledem lékaře a pečlivě sledovat změny zdravotního stavu. Pacienti užívající léky ovlivňující srážení krve by se rovněž měli ujistit, že zvolený doplněk stravy s nattokinázou neobsahuje vitamin K2 – natto je totiž nejbohatším rostlinným zdrojem tohoto vitaminu. (19, 20)

Vhodné kombinace

Nattokinázu je možno kombinovat s izoflavony, které se přirozeně vyskytují v sójových bobech, tedy zejména s genisteinem a danzeinem. Při fermentaci sóji kulturou Bacillus subtilis natto navíc podíl těchto prospěšných látek přirozeně stoupá. Tato kombinace může být vhodná zejména pro ženy v menopauze, protože genistein a dadzein jsou silné fytoestrogeny. Konzumace natto má ostatně příznivý vliv nejen na riziko chorob srdce a cév ale i na riziko osteoporózy u žen po menopauze. (21, 22) Možné jsou ale i další kombinace:

Srdce a cévy: nattokináza + ženšen (23), nattokináza + EGCG

Alzheimerova choroba: nattokináza + serrapeptáza (24), nattokináza + EGCG

Plicní fibróza: nattokináza + serrapeptáza (14)

Více spánku

Riziko vzniku Alzheimerovy výrazně zvyšují narušené cirkadiální rytmy. Důležitou roli tu hrají imunitní buňky jménem makrofágy. To totiž mají v mozku za úkol odstraňovat tzv. ß-amyloidní plaky, což jsou shluky bílkovin, které se hromadí okolo nervových buněk a zhoršují jejich funkci. Právě ß-amyloidní plaky jsou přitom jedním z hlavních projevů Alzheimerovy choroby.

Makrofágy pracují ve 24hodinovém rytmu, a proto jsou velice citlivé na jeho narušení. Když k němu dojde, výrazně se zhoršuje jejich funkce, což ohrožuje nejen naši ochranu proti virům a bakteriím, ale také proces odstraňování amyloidních plaků. K narušení cirkadiánních rytmů přitom nejvíc přispívá nedostatek spánku a nepravidelný režim spánku a bdění.

Více vlákniny

Nedostatek vlákniny je jednou z nejčastějších chyb ve výživě. Vláknina ovšem představuje hlavní zdroj potravy pro prospěšné bakterie v našich střevech. Když jí konzumujeme nedostatek, hrozí vznik nerovnováhy střevního mikrobiomu, která je typická pro Alzheimerovu chorobu i další vážná onemocnění. Dostatečný příjem vlákniny zároveň snižuje pravděpodobnost, že se budou v mozku kumulovat ß-amyloidní plaky.

Více bílkovin

Další důležitou živinu představují bílkoviny, které mají rovněž na mozek ochranný vliv. Výzkumy jednoznačně ukázaly, že lidé s vyšší konzumací bílkovin mají menší tendenci k hromadění ß-amyloidních plaků v mozku.

Více omega-3

Další živinou, která v jídelníčku našinců velice často chybí, jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Ty zaprvé působí protizánětlivě a za druhé jsou i součástí membrán mozkových buněk, takže jejich nedostatek přímo ohrožuje mozkové struktury. Působí také přímo i proti tvorbě amyloidních plaků – navýšení jejich konzumace o 1 g týdně například vedlo u osob nad 65 let k redukci hladiny beta-amyloidů v krvi o 20-30 %.

Nejlepším zdrojem omega-3 jsou tučné ryby, u ohrožených osob je však zároveň vhodné přijímat omega-3 prostřednictvím doplňků stravy. Výzkumy totiž ukázaly, že zvláště u jedné z těchto kyselin – DHA – je pro zlepšení stavu nutný vyšší příjem, než je obvykle doporučován. Lidé, u nichž už se vyskytují například potíže s pamětí či jiné související problémy, by měli denně přijímat alespoň 2 g DHA.

Krevní cukr a cholesterol pod kontrolou

Máte v krvi příliš mnoho cukru a LDL cholesterolu, ale málo HDL cholesterolu? Pak výrazně stoupá riziko, že v budoucnu onemocníte Alzheimerovou chorobou. Vysoký cukr a cholesterol je přitom z tohoto pohledu rizikový nejen ve věku 50+, ale dokonce už po 35. narozeninách!

Více pohybu

Pravidelný pohyb je důležitou součástí zdravého životního stylu obecně a platí to i pro Alzheimerovu chorobu. Osoby s výbornou fyzickou kondicí mají podle výzkumů o 33 % nižší riziko, že se už nich rozvine demence než lidé, kteří se pohybu vůbec nevěnují.

Další užitečné doplňky stravy

Kurkumin – snižuje míru hromadění ß-amyloidních plaků, zmírňuje negativní epigenetické procesy související s Alzhiemerovou chorobou a pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi. Více zde

EGCG – epigalokatechin galát výrazně potlačuje chybné metylační vzorce přispívající ke vzniku Alzheimerovy choroby, snižuje hladinu LDL cholesterolu a zpomaluje procesy související se stárnutím. Více zde »

Lutein – toto barvivo je důležitou součástí membrán mozkových buněk a jeho hladina v mozku souvisí s rizikem Alzheimerovy choroby i celkového poklesu kognitivních schopností z jiných příčin. Více zde:

Astaxantin – dokáže potlačit až 75 % oxidativních procesů, které vedou ke vzniku ß-amyloidních plaků, a přispívá ke snížení hladiny cukru v krvi. Více zde »

OPC (extrakt z hroznových jader) – oligomerní proantokyanidiny z hroznových jader brání hromadění nejen ß-amyloidních plaků, ale i tzv. Abetových oligomerů, které rovněž přispívají k rozvoji Alzheimerovy choroby. Navíc pomáhají snížit hladinu krevního cukru. OPC (extrakt z hroznových jader) – oligomerní proantokyanidiny z hroznových jader brání hromadění nejen ß-amyloidních plaků, ale i tzv. Abetových oligomerů, které rovněž přispívají k rozvoji Alzheimerovy choroby. Navíc pomáhají snížit hladinu krevního cukru. Více zde »

Vitamin K2 – brání v mozku hromadění volných radikálů, které by mohly poškozovat nervové buňky, a pomáhá zvýšit citlivost mozkových tkání na inzulin. Více zde »

Rozmarýn – chrání před poškozením buňky hipokampu (část mozku zodpovědná za paměť) a brání vzniku ß-amyloidních plaků. Je účinný i u osob s rozvinutou Alzheimerovou chorobou. Více zde »

Genistein – pomáhá snížit riziko Alzheimerovy choroby u žen po menopauze. Podporuje paměť a další mozkové funkce, brání hromadění ß-amyloidních plaků, snižuje apoptózu (buněčnou smrt) mozkových buněk, pomáhá snížit hladinu cukru v krvi. Více zde »

Nic z toho, co se v našem těle děje, se neobejde bez bílkovin. Ty tvoří nejen stavební kameny našeho těla, ale jsou i hlavní složkou enzymů, které umožňují průběh veškerých biochemických reakcí uvnitř organismu. Kdyby v něm žádné bílkoviny nevznikaly, zastavil by se nejen veškerý růst a opravy tkání, ale i všechny metabolické pochody.

Co ale potřebujeme k tomu, aby naše tělo bílkoviny vyrábělo? V první řadě jsou to aminokyseliny, z nichž jsou bílkoviny poskládány – ty získáme z potravy. Pak ale musí přijít ještě „příkaz“ k jejich tvorbě, a ten přichází z našich genů. Gen totiž není nic jiného, než předobraz jedné bílkoviny, a v okamžiku, kdy je aktivní, začne se příslušná bílkovina tvořit. Důležité je ale právě slovo „aktivní“. Geny lze totiž zapínat a vypínat, což se děje prostřednictvím tzv. epigenetických reakcí, zejména jde o tzv. metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA).

Nejvíce genů je aktivních v obdobích zrychleného růstu a vývoje, to znamená především v dětství. Míra této aktivity ovšem do značné míry závisí na životním stylu příslušného dítěte – na jeho výživě, míře pohybu, ale i emocích, které prožívá. Tedy na faktorech, které můžeme výrazně ovlivnit i my, jejich rodiče. Pojďme se nyní podívat, jakou roli v tom může sehrát výživa. Existuje totiž několik živin, které jsou pro zdárný vývoj dítěte z hlediska epigenetiky zcela zásadní.

Bílkoviny

Dostatečný příjem kvalitních bílkovin je důležitý nejen z hlediska získávání stavebních kamenů pro růst a vývoj dítěte. Pokud jich totiž dítě konzumuje nedostatek, dochází ke snížení aktivity řady důležitých genů. To pak obvykle znamená zejména zpomalení růstu, a tedy nižší tělesnou výšku v dospělosti, ale postižena bývá i imunita či vývoj nervové soustavy.

Sacharidy

Cukry jsou pro dítě důležitým zdrojem energie, v dnešní době jich má ovšem většina dětí ve stravě výrazný přebytek. To vede zaprvé k rozvoji nadváhy až obezity, protože jídelníček s vysokým podílem cukrů je pro její vznik mnohem rizikovější než nadbytek tuků. Obezita je přitom sama o sobě výrazným negativním epigenetickým faktorem. Druhým důsledkem je nadměrná aktivace genů, které řídí zánětlivou odpověď organismu. Cukry, zvláště ty s vysokým glykemickým indexem, tak zvyšují úroveň zánětů v těle, což souvisí s vysokým rizikem rozvoje řady civilizačních nemocí v pozdějším věku (choroby srdce a cév, cukrovka…).

Velice problematický je nadměrný příjem cukrů u chlapců v pubertě, protože snižuje vylučování testosteronu. Pokud je chlapec ještě navíc obézní (tuková tkáň testosteron pohlcuje), může trpět nedostatkem tohoto pohlavního hormonu. Škodlivý je ale samozřejmě i u dívek.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny

Tato živina je pro zdraví dětí (ale i dospělých) naprosto nezbytná, a platí to zejména pro dvě z omega-3 kyselin označované zkratkami EPA a DHA (kyseliny eikosapenataenová a dokosahexaenová). Obě tyto látky mají výrazné epigenetické působení (zejména v oblasti metylace genů), jsou silně protizánětlivé, a navíc představují důležitou stavební součást nervových buněk, a proto jsou nutné pro správný vývoj nervové soustavy.

Řada výzkumů prokázala přímou souvislost omega-3 s inteligencí dítěte, potvrzen byl i příznivý vliv užívání těchto látek při ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou), poruchách řeči, problémech s koordinací, a jedna studie dokonce prokázala i zlepšení schopnosti číst. Epigenetické účinky omega-3 navíc účinně podpoří i imunitu a sníží riziko vzniku depresí a dalších psychických potíží.

Nejlepším zdrojem EPA a DHA je rybí tuk. Často doporučované dvě rybí porce týdně, které málokdo dodržuje, přitom ale představují naprosté minimum. Navíc není ryba jako ryba – třeba takový pangasius obsahuje omega-3 velmi málo a nijak zvlášť dobře na tom není ani filé z tresky, o rybích prstech ani nemluvě. Tuňák je sice super, ale drť z konzervy o většinu omega-3 přišla, a tak bychom mohli pokračovat.

Ačkoliv tedy osobně nejsem velkým příznivcem ládování dětí doplňky stravy, pro omega-3 to neplatí – ty by měly alespoň tu a tam užívat po celé dětství. Výjimku tvoří kojené děti, které mohou omega-3 získat z mateřského mléka, pokud jich má ovšem dostatek matka. Pro menší děti, které nezvládnou polykat kapsle, jsou již na trhu k dispozici doplňky stravy v podobě oleje ochuceného přírodními aromaty.

Vitamin D3

O vitaminu D (jako D3 se označuje jeho živočišná forma) je známo, že je nezbytný pro vstřebávání vápníku z potravy, a tedy i pro správný vývoj kostí a zubů. Především proto je v pediatrických ordinacích automaticky předepisován dětem do 1 roku. Zároveň jde ale o látku s velice výraznými epigenetickými účinky, která je nezbytná například pro fungující imunitu.

Vitamin D3 se tvoří v pokožce interakcí s UV zářením. Dnešní děti ovšem pobývají venku málo, a když už na slunce vyrazí, tak zásadně namazané ochrannými krémy. Důsledkem je deficit vitaminu D, který se může projevit třeba poruchami imunity, vyšší kazivostí zubů, ale i zvýšeným rizikem diabetu. Proto se i vitamin D vyplatí alespoň v zimním období doplňovat prostřednictvím doplňků stravy – nejen u batolat, ale i po celé dětství. Důležité je to i v pubertě, protože vitamin D3 je potřebný pro správnou tvorbu pohlavních hormonů.

Vitamin K2

Další z živin, která je nezbytná pro správný metabolismus vápníku, je vitamin K2 – zatímco D3 je potřebný pro jeho vstřebávání z potravy, K2 se účastní jeho ukládání do kostí a zubů. Je proto zásadní pro správný vývoj kostí i prevenci zubního kazu.

Také deficit vitaminu K2 je v populaci velice častý. Jeho nejbohatším zdrojem jsou totiž živočišné tuky, musí však jít o produkty zvířat konzumující přirozenou rostlinnou stravu, tedy trávu. Zvířata krmená průmyslově vyráběnými krmivy nemají dost zdrojů pro jeho vytváření, a proto jsou jejich produkty na vitamin K2 chudé. Studie srovnávající hladinu vitaminu u čtyřletých dětí narozených v roce 1946 a 1999 ostatně ukázala, že první z nich měly jeho obsah v těle výrazně vyšší, přestože vyrůstaly v chudých poválečných letech.

Na rozdíl od dospělé populace ovšem není pro malé děti vhodné užívat doplňky stravy s obsahem vitaminu K2, proto je třeba do dětského jídelníčku zařazovat kvalitní živočišné produkty – například máslo a tučnější mléčné výrobky od volně se pasoucích krav, koz či ovcí nebo vejce od slepic z volného výběhu. Časté konzumaci fermentovaných sójových výrobků, které rovněž vitamin K2 obsahují, se naopak u dětí vyhněte. Sója totiž obsahuje genistein, což je sice látka s řadou pozitivních epigenetických účinků, ale zároveň poměrně silný fytoestrogen.

Užívání vitaminu K2 ve formě doplňků stravy (ideálně spolu s vitaminem D3) má ovšem opodstatnění během tzv. růstového spurtu, cca dva roky trvajícím období puberty, které je charakteristické vysokou intenzitou tělesného růstu. Výzkumy ukázaly, že pokud děti v tomto období dostávaly pravidelně vitaminy K2 a D3, zvýšila se podstatně mineralizace jejich kostí a snížilo se množství zlomenin.

Aktivitu genů mohou ovlivnit takřka všechny faktory, kterým jsme v průběhu života vystaveni – výživa, pohyb, životní prostředí, množství a kvalita spánku, stres, ale i negativní či pozitivní emoce a myšlenky. Zde je výběr několika kroků, které se určitě vyplatí udělat. Můžeme tak totiž ovlivnit nejen svůj fyzický vzhled, ale i celkovou rychlost stárnutí, což se zároveň projeví i snížením rizika mnohých onemocnění, které s procesy stárnutí souvisejí – včetně například srdečně cévních chorob, rakoviny nebo cukrovky.

1. Myslete pozitivně

Zrovna tento bod jste možná na prvním místě nečekali, poslední výzkumy ovšem ukazují, že právě našie myšlenky a emoce mohou mít velký vliv na zdraví celého organismu i rychlost stárnutí. Pokud jsou totiž emoce silné, popřípadě je pociťujeme dlouhodobě, spouští to v našem těle sérii biochemických reakcí, které mohou ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů.

Vloni zveřejněný výzkum italského vědeckého týmu pod vedením Giovanniho Fiorita se zaměřil na známý fakt, že lidé s nízkým socioekonomickým statusem (což je jen lépe znějící výraz pro chudobu) se dožívají výrazně nižšího věku. Jedním z důvodů je samozřejmě horší životní styl a péče o zdraví, to však rozdíl vysvětluje jen částečně. Vědci totiž v buňkách lidí s nízkým socioekonomickým statusem objevili výrazně vyšší míru biochemických změn jménem metylace DNA, které zásadním způsobem snižují aktivitu příslušných genů. Zvýšená míra metylace přitom nejen zvyšuje riziko řady závažných onemocnění, ale její růst je také typický pro proces stárnutí.

Zvýšená míra metylace je pochopitelně z části způsobena horším životním stylem, podle vědců se však na ní velkou měrou podílejí i negativní emoce a pocit frustrace. Není to tedy o tom, že zvýšená metylace byla způsobena přímo nízkými příjmy – spíše se na ní podílí fakt, že se danou situací trápíme, vnímáme ji jako nespravedlnost, nebo se dokonce užírám závistí vůči lidem s vyššími příjmy. Člověk, který myslí pozitivně a dokáže být vděčný i za to málo, co má, tak může výrazně ovlivnit intenzitu epigenetických reakcí ve své těle, a má tedy vyšší šanci se dožít vyššího věku.

Kromě negativních emocí se pak na zvýšené rychlosti stárnutí může velkou měrou podílet i chronický stres a nedostatek spánku.

2. Omezte příjem energie

Jasně, kdo zhubne, ten obvykle i lépe vypadá, nehledě na to, že obezita je faktor, který ovlivňuje aktivitu našich genů výrazně negativně. Příznivý vliv má ovšem i samotné snížení kalorického příjmu. Tento fakt totiž velkou měrou pomůže regulovat epigenetické reakce, kterými se jednotlivé geny zapínají a vypínat. Tím lze zásadně ovlivnit rychlost stárnutí i délku života.

3. Nepřehánějte to s cukry

Nadměrná konzumace sacharidů zvyšuje v těle intenzitu zánětlivých procesů a negativně ovlivňuje aktivitu důležitých genů. Její omezení má pak pozitivní vliv na rychlost stárnutí, a dokonce i na jeho viditelné projevy – tj. zejména na snížení tvorby vrásek.

4. Vsaďte na zdravé tuky

Některé tuky je záhodno ze stravy vyloučit – zejména ty pocházející ze smažených jídel či uzenin. Mnohé však mají na rychlost stárnutí i fyzický vzhled vliv výrazně pozitivní. Platí to například pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které ovlivňují epigenetickou reakci jménem metylace genů (nadměrná metylace může přitom způsobit až úplné vypnutí genu). Omega-3 mají pozitivní vliv jak na kvalitu pleti a celkovou rychlost stárnutí, tak zejména na funkci mozku ve vyšším věku.  Najdeme je zejména v tučných rybách, semenech a ořeších.

Důležitý je i olivový olej, který v sobě kombinuje výrazné antioxidační i epigenetické účinky. Vyloučit bychom ovšem neměli ani máslo, tučné mléčné výrobky a vejce. Ty jsou totiž bohatým zdrojem vitaminu K2, který efektivně pomáhá redukovat vrásky. Výrazně vyšší obsah tohoto vitaminu ovšem mají produkty z volně se pasoucích zvířat (tedy zejména BIO nebo farmářské výrobky).

5. Nekuřte

Známý fakt, že kouření výrazně zvyšuje riziko rakovinu plic, není způsoben tím, že by plíce byly „zanášeny“ škodlivinami. Cigarety totiž obsahují koktejl více než 7 000 chemických látek, z nichž některé mají výrazné epigenetické účinky. Výrazně totiž podporují průběh metylace genů. Látky obsažené v cigaretách navíc poškozují i samotnou DNA, a podstatně tak zvyšují riziko vzniku mutací při dělení buněk.

Jak už jsme zmínili, k úplně stejným procesům, tedy zejména k celkovému zvyšování metylace DNA, dochází i v průběhu stárnutí, a kouření tedy tento právě celkové stárnutí výrazně urychluje. To se pak projeví nejen na kvalitě pleti, ale i ve vyšší náchylnosti k mnoha onemocněním, včetně rakoviny (a zdaleka nejen plic). Když se k tomu ještě připočte zhoršené prokrvení všech tkání a orgánů v těle (pleť nevyjímaje), může být vliv kouření na vzhled i rychlost stárnutí opravdu velice zásadní.

6. Hýbejte se

Pravidelný pohyb je naopak výrazně pozitivním epigenetickým faktorem a může se tak podílet i na zpomalení procesů stárnutí. Zvláště výrazný vliv má pak na rychlost zhoršování kognitivních funkcí s věkem.

7. Zkuste doplňky stravy

Řada látek přirozeně se vyskytující se v naší stravě má výrazné epigenetické účinky. Pokud je užíváme ve vyšších koncentracích, tedy obvykle formou doplňků stravy, můžeme tím výrazně ovlivnit nejen celkovou rychlost stárnutí, ale i fyzický vzhled.

Vitamin K2

Tento vitamin je v poslední době zmiňován zejména v souvislosti s osteoporózou, protože je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí. On má ale nejen schopnost ukládat vápník tam, kde je ho zapotřebí, ale zároveň dokáže i tento minerál odbourávat z míst, kde je nežádoucí. Sem patří například kolagenová vlákna v pokožce – když je do nich ukládán vápník, zhoršuje to jejich pružnost, což se projeví vyšší tvorbou vrásek a povolování obličejových rysů. Vitamin K2 dokáže tyty procesy nejen zpomalit, ale i do jisté míry eliminovat již vzniklé poškození.

Možná ještě důležitější je jeho schopnost odbourávat vápník z cévních stěn. Zde jsou vápenaté usazeniny příčinou aterosklerózy, zhoršují pružnost cévních stěn a snižují jejich průtok, čímž zvyšují riziko infarktu a mrtvice a zhoršují prokrvení všech orgánů a tkání.

Resveratrol

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1. Tento enzym ovlivňuje aktivitu řady genů a podílí na procesech buněčné regulace. Ovlivňuje schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívá tak k dlouhověkosti. Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o úbytek vrásek při dlouhodobém užívání.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny velkou měrou ovlivňují proces metylace genů. Tím pomáhají regulovat procesy související se stárnutím. Velmi výrazným způsobem dokáží ovlivnit úbytek kognitivních procesů s věkem a příznivě se projeví i na kvalitě pletí a vlasů.

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje je další živinou, která dokáže zpomalit stárnutí. Výrazně reguluje metylaci genů i další epigenetické reakce, a tím zpomaluje celkovou rychlost stárnutí. Navíc ovlivňuje v pokožce buňky jménem keratinocyty, a tím pomáhá zpomalit tvorbu vrásek.

Vitamin K2 patří mezi málo známé vitaminy. Řada z vás možná slyšela, že vitamin K má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby. A proč tedy trpíme nedostatkem jeho bratříčka s označením K2?

A v kterých situacích oceníme vitamin K2 nejvíce?

V dětství

Vitamin K2 je pro děti zásadní především pro správný vývoj jejich kostí a zubů. Bez něj neprobíhá tvorba kostní hmoty správným způsobem a prokázána byla rovněž souvislost nízké hladiny vitaminu K2 s kazivostí zubů v dětském věku.

V tomto období není příliš vhodný příjem ká dvojky prostřednictvím doplňků stravy, je proto třeba zajistit jeho dostatečné dodávání v běžném jídelníčku. Kvalitní máslo a další mléčné výrobky, stejně jako vejce od slepic z volného chovu by v něm rozhodně neměly chybět. Zajistit dostatek vitaminu K2 prostřednictvím rostlinné stravy je v případě dětí problém. Fermentované sójové výrobky, jako je natto, totiž obsahují fytoestrogeny, a jejich vysoká konzumace není pro děti vhodná.

Když chceme miminko

Problémy s otěhotněním trápí řadu párů a jednou z příčin je odkládání těhotenství do vyššího věku. Vitamin K2 je jednou ze substancí, které tady mohou velmi efektivně pomoci. Skvěle působí zejména na mužskou plodnost, kde zlepšuje tvorbu spermatu i jeho kvalitu, prospěšný je však i pro ženy.

Zde je už kromě dodávání potravou možné užívat ká dvojku i formou doplňků stravy. Můžeme ho navíc dobře kombinovat s epigeneticky působícími substancemi – pro muže je vhodná zejména kombinace s extraktem z granátového jablka, pro ženy pak s resveratrolem.

V menopauze

V průběhu klimakteria dochází k prudkému poklesu tvorby estrogenu, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy i kardiovaskulárních chorob.

Příčinou osteoporózy je nedostatek vápníku v kostech. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Jenže osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být dost, ale na místech, kde ho nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku.

Vitamin K2 podpoří ukládání vápníku v kostech a zároveň ho odvádí z míst, kde je nežádoucí. Mezi ně patří nejen cévy, ale i elastická vlákna v naší pleti, díky čemuž dochází ke zmírnění ochabování pleti a tvorby vrásek.

Také v období menopauzy je velice vhodná kombinace vitaminu K2 s resveratrolem, který podpoří ochranu srdce a cév a také zlepší kondici pleti.

Při ochraně srdce

Ochranný efekt proti tvorbě vápenatých plaků v cévách funguje nejen u žen v menopauze, ale i u mužů. I pro ně je tedy dostatečný příjem vitaminu K2 zásadní.

V seniorském věku

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba ohrožující hlavně osoby nad 60 let.  Ká dvojka totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí).

V prevenci rakoviny a cukrovky

Výzkum z roku 2010 prokázal, že lidé s jeho s dostatečným příjmem vitaminu K2 mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou, a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2, navíc dokáže zvýšit produkci inzulinu i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu!

Někomu může připadat malicherné, když si žena začne zoufat nad přibývajícími vráskami. Jenže vnější projevy stárnutí nevznikají samy od sebe, ale jsou jen odrazem procesů, které se odehrávají v každé buňce našeho těla. Boj s nimi tedy smysl má, hlavní zbraní by však neměly být plastické operace či drahé krémy, ale snaha o celkové ozdravění těla. Jak nám v tom může pomoci epigenetika?

Zapojte do hry své geny

Přírodu neoblafneme. S postupujícím věkem se zkrátka vždy bude zhoršovat naše fyzická i psychická kondice, přibývat tělesných obtíží, ale i vnějších známek stárnutí, jako je tvorba vrásek, dehydratace, ztráta elasticity, změny objemu v okolí úst a očí či poruchy pigmentace. Elixír mládí, který by všechny tyto procesy zastavil, bohužel neexistuje, to však ale neznamená, že jsme zcela bezbranní. Rychlost těchto procesů totiž ovlivnit můžeme, a to poměrně výrazně. Klíčem k úspěchu jsou naše vlastní geny. V naší DNA totiž bylo identifikováno 70 genů, které souvisejí s dlouhověkostí a rychlostí stárnutí. Ty mají vliv nejen na vnější příznaky stárnutí, tedy na vzhled pokožky, ale především na celkovou kondici organismu a odolnost vůči vzniku řady onemocnění. Patří mezi ně například geny, které ovlivňují schopnost těla eliminovat buňky, u nichž došlo při dělení k mutaci. Pak jsou tu ale ještě stovky genů, které ovlivňují přímo pokožku – zejména tvorbu kolagenu, ochranu proti volným radikálům a hydrataci.

Proč vlastně stárneme?

Problém je ale v tom, že s věkem aktivita velké části těchto genů klesá. Příčinou jsou tzv. epigenetické procesy – chemické reakce, které dokáží způsobit, že se gen zcela vypne a tělo podle něj přestane vytvářet bílkoviny. Zejména jde o metylaci genů, acetylaci a deacetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více čtěte zde). V průběhu života stoupá počet negativních epigenetických změn v naší DNA a tento fakt je jednou z hlavních příčin stárnutí organismu.

Rychlost a intenzita těchto procesů ovšem není předem dána, ale můžeme ji výrazně ovlivnit – především svou stravou a celkovým životním stylem. Profesor Steve Horvath z University of California dokonce na základě svých dlouholetých výzkumů vytvořil termín „epigenetické hodiny“, které čas našeho života odměřují nikoliv podle věku, ale podle míry metylace našich genů. Epigenetický elixír mládí sice zatím nikdo nevynalezl, nicméně platí, že tikot svých epigenetických hodin můžeme svým životním stylem výrazně zpomalit, takže se s těmi skutečnými mohou rozcházet třeba i o více než deset let. A to se v důsledku projeví nejen na našem vzhledu, ale především fyzické a psychické kondici i na zdraví celého těla.

Zatímco ale u mužů se ručičky jejich epigenetických hodin pohybují víceméně plynule, ženy jsou ve velké nevýhodě. Pokles tvorby pohlavních hormonů, který začíná již po čtyřicítce, totiž procesy související se stárnutím urychluje. Velký skok pak nastává v okamžiku menopauzy – ta rychlost našeho stárnutí náhle zvýší v průměru o šest procent. S menopauzou, konkrétně s úbytkem tvorby estrogenu, navíc souvisejí i některé typické zdravotní problémy, na jejichž vzniku se zároveň podílí i epigenetika.

Osteoporóza

Proces tvorby kostní hmoty je řízen skupinou enzymů označovanou jako HDAC. Jejich sekrece je přitom ovlivňována epigenetickými mechanismy, zejména acetylací a deacetylací histonů. S postupujícím věkem obecně stoupá počet epigenetických mechanismů, které tvorbu kostní hmoty zpomalují, velký skok ovšem v tomto směru přichází v období menopauzy. Tehdy totiž výrazně klesá produkce dvou enzymů ze skupiny HDAC, a to SIRT1 a SIRT6, což pravděpodobně souvisí s poklesem hladiny pohlavního hormonu estrogenu. Roli však hrají i další dva hlavní epigenetické mechanismy – metylace genů a regulace prostřednictvím microRNA.

Choroby srdce a cév

Až do nástupu menopauzy mají ženy oproti mužům velkou výhodu: jejich pohlavní hormon estrogen totiž zároveň chrání jejich srdce a cévy. Jakmile ale výrazně poklesne jeho tvorba, rozběhnou se naplno negativní epigenetické procesy zvyšující riziko kardiovaskulárních chorob, stoupne hladina škodlivého LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zintenzivní se průběh zánětlivých procesů v oblasti srdce a cév.

Skepse však není na místě. Pomocí výživy a úpravy životního stylu totiž můžeme nejen zpomalit rychlost negativních epigenetických změn v našem těle, ale řadu z nich dokonce i zvrátit a tím doslova a do písmene omládnout – uvnitř i navenek. Pojďme se tedy podívat, jaké zbraně proti stárnutí máme k dispozici.

Stres nám dělá vrásky

Lidové rčení „nedělej si z toho vrásky“ nevzniklo jen tak náhodou. Stres, zvláště ten chronický, dlouhodobý, má totiž nejen negativní dopad na zdraví celého těla – zvyšuje například riziko kardiovaskulárních chorob či rakoviny, výrazně zhoršuje imunitu, nebo urychluje degeneraci nervových buněk – ale negativně působí i na kvalitu pokožky.

Při stresu na naši pokožku přímo působí některé uvolňované hormony. Například epinefrin (adrenalin) uvolňovaný nadledvinami mj. způsobuje zúžení cév v pokožce. Při chronickém stresu se tak výrazně zhoršuje zásobování kůže a podkoží živinami i odvod metabolických zplodin. Roli hraje i adenokortikotropní hormon (ACTH) a kortikoliberin (CRH), které zase přímo ovlivňují množení a diferenciaci kožních buněk.

Při dlouhodobé produkci stresových hormonů (zeména epinerfinu, norepinefrinu a kortizolu) zároveň dochází k poškození DNA kožních buněk, což rovněž vede ke zrychlení stárnutí pokožky, a roli hraje i zvýšená produkce volných radikálů, která se stresem rovněž souvisí.

Kdo kouří, stárne

Dalším výrazným negativním faktorem je kouření a znečištění životního prostředí. Obojí má přímý negativní vliv – bezprostředně po vykouření cigarety či vdechování škodlivin se v pokožce výrazně snižuje obsah kyslíku, a naopak stoupá produkce volných radikálů, které poškozují buňky kůže i podkožního vaziva. Z dlouhodobého hlediska má pak kouření i znečištění životního prostředí výrazný vliv na metylační vzorce v naší DNA. Tím se výrazně urychlují naše vnitřní epigenetické hodiny, což způsobuje nejen rychlejší stárnutí pokožky, ale zároveň i zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Pohyb pro zdraví i krásu

Pohyb, zvláště ten aerobní (běh, rychlá chůze, plavání, kolo…) má v první řadě okamžitý efekt na zlepšení prokrvení a okysličení tkání celého těla, pokožku nevyjímaje. Mnohem důležitější je ale jeho epigenetický efekt. Pokud jej provozujeme pravidelně, dochází k výraznému snížení míry metylace DNA, což má vliv na zpomalení stárnutí i snížení rizika mnoha vážných onemocnění, včetně například rakoviny či diabetu. Prokázán je i příznivý vliv pravidelného pohybu na mentální kondici, zejména pak ve vyšším věku. Snížení metylace se také pozitivně projeví na fyzickém vzhledu.

Prokázán byl i příznivý vliv pohybu na délku tzv. telomerů, což jsou koncové části chromozomů. Jejich postupné zkracování v průběhu života je další důležitou příčinou stárnutí, a právě pravidelný pohyb tento proces dokáže výrazně zpomalit.

Výživa

Výživa je jedním z nejdůležitějších epigenetických faktorů. Negativně v tomto směru působí například přejídání, nadměrná konzumace sacharidů a živočišných tuků, alkohol či mnohá chemická aditiva v potravinách. Naopak existují potraviny, které z hlediska epigenetiky působí velice pozitivně.

Pro ženy po čtyřicítce je například velice vhodná sója. Obsahuje totiž isoflavony genistei a daidzein, které mají nejen epigenetické účinky, ale působí zároveň i jako fytoestrogeny, tedy látky podobné ženským pohlavním hormonům. Kromě příznivého působení na vnější známky stárnutí nají například výrazné protirakovinné účinky, chrání srdce a cévy a mají pozitivní vliv na klouby.

Kromě toho je zde celá řada dalších epigeneticky působících živin a bylin, z nichž mnohé jsou běžnou součástí stravy, nicméně pro větší účinnost je vhodné konzumovat je v koncentrované formě jako potravní doplňky. (Jejich rozsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“.)

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi nejsilnější epigenetické zbraně proti stárnutí, a to včetně vnějších známek jako jsou vrásky či ztráta kolagenu v pleti. Zároveň působí protizánětlivě, snižuje riziko nemocí srdce a cév i rakoviny. Tento efekt funguje u obou pohlaví, ženy však navíc mohou těžit z toho, že jde o přírodní fytoestrogen, který je schopen do značné míry kompenzovat pokles produkce estrogenu. Jde proto o doplněk stravy, který ocení většina žen po čtyřicítce.

Velmi nadějné jsou výzkumy využití resveratrolu v prevenci a léčbě osteoporózy u žen po menopauze. Přímo totiž působí na produkci enzymu SIRT1 a zároveň zvyšuje v krvi koncentraci bílkoviny osteokalcinu, který hraje důležitou roli při tvorbě kostní hmoty.

Resveratrol je vhodné užívat současně s vápníkem, vhodné jsou ale i jeho kombinace například s vitaminem K2 anebo živinou jménem OPC, což je komplex proantokyanidinů se silným antioxidačním a epigenetickým potenciálem, který se vyskytuje zejména v hroznových jadércích.

Více o resveratrolu čtěte zde.

Vitamin D3

Jde o jednu z nejdůležitějších živin v prevenci osteoporózy. Reguluje totiž rovnováhu vápníku a fosforu prostřednictvím řady mechanismů. Ve střevě například zvyšuje produkci proteinu, který zajišťuje vstřebávání vápníku do krevního řečiště, zlepšuje rovněž vstřebávání fosforu z trávicího traktu a zvyšuje resorpci čili zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách. Vitamin D rovněž stimuluje systém známý pod zkratkou RANKL (receptor-activator of nuclear factor), který aktivuje kostní buňky jménem osteoklasty, jež umožňují přestavbu kostní hmoty.

Více o vitaminu D3 čtěte zde.

Vitamin K2

Tento málo známý vitamin působí prakticky na všechny hlavní potíže, které trápí ženy v období menopauzy a po ní. V první řadě je zcela nezbytný v prevenci osteoporózy. Enzym, jehož je součástí, totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle. Nejdůležitější z nich je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech, která je nezbytná pro ukládání vápníku do kostí a zubů.

K2 je ovšem velice účinnou prevencí kardiovaskulárních onemocnění. Aktivuje totiž matrix gla protein (MGP), který má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání. To ovšem netýká pouze cév, kde je tento minerál součástí aterosklerotických plátů, ale zároveň i pokožky, kde usazený vápník snižuje elasticitu kolagenních vazů a urychluje tak tvorbu vrásek a povolování kontur obličeje. Jinými slovy vitamin K2 přivede vápník tam, kde ho chceme (do kostí a zubů), a odvede ho z míst, kde naopak škodí – z cévního systému a kolagenních vláken.

Vitamin K2 se přirozeně vyskytuje v produktech obsahující živočišný tuk, zejména v másle, mléčných výrobcích, mase a vejcích. Platí to ovšem pouze pro produkty z volně se pasoucích zvířat, které konzumují přirozenou rostlinnou stravu. V mase, mléce a vejcích od zvířat z uzavřených chovů je jeho výskyt výrazně nižší, a proto je zvláště u žen po čtyřicítce (a ještě více u těch po menopauze) vhodné jej užívat jako doplněk stravy.

Více o vitaminu K2 čtěte zde.

Epigalokatechin galát (EGCG)

Silný antioxidant s epigenetickými účinky obsažený zejména v zeleném čaji je další účinnou zbraní vůči vnějším projevům stárnutí. Aktivuje totiž v pokožce buňky jménem keratinocyty a podporuje jejich dělení, čímž snižuje tvorbu vrásek. Proti stárnutí ovšem působí i zevnitř, když aktivuje tzv. Metuzalém gen, který má za úkol zbavovat organismus poškozených buněk.

EGCG má ovšem i výrazné protirakovinné účinky (efektivně působí zejména proti nádorům prsu), chrání srdce a cévy a v neposlední řadě pomáhá udržovat v kondici i naše mentální schopnosti a paměť. Některé výzkumy dokonce potvrdily jeho účinnost proti Parkinsonově a Alzheimerově chorobě.

Více o EGCG čtěte zde.

V létě sice býváme celkově zdravější než v zimě, zato nás ale často trápí potíže typické právě pro toto letní období. Pomoc přitom často můžeme hledat na úrovni naší genetické informace. Pomocí výživy a doplňků stravy totiž můžeme aktivovat ty správné geny, které nám se zvládáním nejen letních neduhů pomohou.

Bezpečná sluneční lázeň

Dlouhá léta nám tvrdili, že kam nechodí slunce, chodí lékař, postupem let se však toto rčení změnilo na „kam chodí slunce, chodí i rakovina“. Řada z nás proto už bez vrstvy opalovacího krému a tmavých brýlí takřka neopouští byt. Jenže to je také špatně.

Ano, je pravda, že UV záření patří mezi rizikové faktory nádorů pokožky. Stejně jako to, že volné radikály vznikající ve slunící se pokožce poškozují kožní buňky a urychlují jejich stárnutí. Jenže pravda je i to, že bez slunce se neobejdeme, protože například spouští v pokožce tvorbu vitaminu D3 a reguluje vnitřní biologické hodiny. Je proto třeba najít rovnováhu mezi pobytem na slunci a ochranou kůže a v tom nám může pomoci epigenetika.

Pokud buňky kůže vystavíme působení UV záření, začne v nich probíhat epigenetická reakce jménem metylace DNA. Kvůli tomu pak v buňkách pokožky dojde k vypnutí tzv. tumorsupresorových genů, které mají za úkol nás chránit kožní proti nádorovému bujení. Tato reakce je ovšem naštěstí vratná – pokud se nám podaří nadměrnou metylaci odstranit, obnoví se i funkce tumorsupresorových genů a pravděpodobnost vzniku nádoru prudce poklesne.

Velmi efektivní způsob, jak nadměrnou metylaci odstranit, představují epigeneticky působící živiny. Ty se nacházejí v běžné stravě, pro větší účinnost je však možné je zároveň užívat i formou doplňků stravy. Je výhodné, pokud jde zároveň o silné antioxidanty, abychom kožní buňky zároveň ochránili i před působením volných radikálů. Vědecky prokázaná je v tomto směru například účinnost proantokyanidinů z hroznových jadérek – OPC, EGCG neboli epigalokatechin galátu ze zeleného čaje (https://www.epivyziva.cz/epigalokatechin-galat/), granátového jablka, sulforanů z brokolice nebo astaxantinu (https://www.epivyziva.cz/astaxantin). Pokud již naše pleť nese viditelné známky stárnutí, ať už kvůli nadměrnému slunění či z jiných důvodů, pomůže jí zpět do kondice resveratrol (https://www.epivyziva.cz/resveratrol/) nebo vitamin K2 (https://www.epivyziva.cz/vitamin-k2/).

Klíč ke zdraví máte ve střevech

Průjmy, zácpa, ale i infekce všeho druhu – podobné „radosti“ často provázejí čas dovolených. To, zda toto období zvládneme ve zdraví, přitom úzce souvisí se střevní mikroflórou. Populární „přátelské bakterie“, konkrétně třeba Bifidobacterium, Ruminococcus, Enterococcus, Clostridium či Enterobacter, totiž mají přímý vliv nejen na imunitu v oblasti trávicího traktu, ale produkují i řadu látek s epigenetickými účinky (např. kyselinu listovou, butyrát nebo biotin). Ty pak přímo ovlivňují aktivitu genů, které řídí tvorbu, diferenciaci a zrání imunitních buněk, a tím zlepšují imunitu celého organismu.

Osvědčeným prostředkem pro podporu střevní mikroflóry je čekanka (https://www.epivyziva.cz/cekanka-obecna/). Obsahuje inulin a fruktooligosacharidykteré působí jako prebiotikum – tedy substrát, který je nutný pro růst a množení probiotických bakterií. Čekanka zároveň působí i epigeneticky a prokazatelně zlepšuje protinádorovou imunitu, působí proti některým typům bakterií včetně například salmonely a je efektivní při léčbě infekcí trávicího traktu. A v neposlední řadě pomáhá proti zácpě. Její účinky můžete podpořit konzumací zázvoru (https://www.epivyziva.cz/zazvornik-lekarsky/), který podporuje imunitu a má výrazné protizánětlivé účinky.

Pozitivní vliv na růst a množení probiotických bakterií má rovněž další epigenetická substance – EGCG (https://www.epivyziva.cz/epigalokatechin-galat/) neboli epigalokatechin galát ze zeleného čaje. I on navíc ovlivňuje imunitu epigenetickou cestou.

Konec zánětů močových cest

Zejména ženy si často z dovolené odnášejí nechtěný suvenýr v podobě zánětu močových cest. I zde je kromě dodržování osvědčených zásad, jako je převlékání se z mokrých plavek či dodržování dostatečného pitného režimu, možné hledat pomoc v epigenetice.

Skvělou zbraní může být granátové jablko (https://www.epivyziva.cz/granatove-jablko/). To pomocí epigenetických procesů nejen podpoří imunitu a sníží intenzitu zánětlivých procesů v těle, ale navíc i přímo působí proti některým mikroorganismům, které záněty močových cest způsobují. Pro větší účinnost jej můžete doplnit dalšími živinami, které mají protizánětlivé účinky a podporují imunitu, například kurkuminem (https://www.epivyziva.cz/kurkumin/), kvercetinem (https://www.epivyziva.cz/kvercetin/) nebo omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami (https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/).

Pro romantické chvilky

Únik z každodenního shonu a stereotypu často vede k tomu, že lidé o dovolené zvyšují svou sexuální aktivitu. Aby ale bylo skutečně na co vzpomínat, musí vše fungovat tak, jak má. Skvělým prostředkem je v tomto směru již zmiňované granátové jablko (https://www.epivyziva.cz/granatove-jablko/), které výrazně zlepšuje prokrvení všech tkání těla, pohlavní orgány nevyjímaje. Díky tomu má pozitivní vliv jak na schopnost erekce, tak i na sexuální touhu u obou pohlaví.

Pokud se na dovolené dokonce rozhodnete počít potomka, pak vězte, že vědecké výzkumy prokázaly i příznivý vliv granátového jablka na množství a kvalitu spermií. Ženy by pak měly sáhnout po resveratrolu (https://www.epivyziva.cz/resveratrol/) z červeného vína. Tato látka totiž odstraňuje epigenetické změny, které souvisejí se stárnutím, a se týká všech buněk těla včetně vajíček. Právě epigenetické změny v DNA ve vajíčcích jsou přitom častou příčinou problémů s otěhotněním a jejich odstranění navíc pomůže u narozeného dítěte snížit riziko vývojových vad a zdravotních potíží.

Pomoc pro bolavé svaly

Většina lidí také v létě a během dovolených zvyšuje míru své pohybové aktivity. To je na jednu stranu dobře, protože pohyb působí na naše epigenetické vzorce jednoznačně pozitivně, pokud jste ale doposud svou fyzickou kondici zanedbávali, může vás nemile překvapit bolest svalů a šlach. I tady ovšem může pomoci epigenetika. Bolest svalů ve dnech po zátěži je totiž způsobena zánětlivými procesy, které vznikají ve svalech v důsledku mikroskopických poranění svalových vláken. Pomocí některých živin ovšem můžeme účinně snížit aktivitu genů, které řídí produkci zánětlivých enzymů (hlavně enzymu SIRT2), a zároveň omezit produkci tzv. prozánětlivých transkripčních faktorů (např. NF-kB). Tím v první řadě zmírníme bolest svalů, ale zároveň i urychlíme jejich regeneraci.

Vhodné je volit živiny, které kombinují protizánětlivý účinek s antioxidačním, protože fyzická aktivita je spojena s produkcí volných radikálů, které se podílejí na poškození svalových vláken. Vědecky prokázán je například pozitivní efekt kurkuminu (https://www.epivyziva.cz/kurkumin/), proantokyanidinů z hroznových jader, známých též pod zkratkou OPC (https://www.epivyziva.cz/extrakt-z-jader-revy-vinne/) či kvercetinu (https://www.epivyziva.cz/kvercetin/).

Ať už zvolíme cestu konzumace důležitých živin v rámci úpravy jídelníčku nebo užívání doplňků stravy, je třeba mít na paměti, že odstranění negativních epigenetických změn z naší DNA je poměrně dlouhý proces. Některé pozitivní změny je sice možné pozorovat již po týdnu (zvláště při užívání doplňků stravy ve vyšších dávkách), k dosažení výraznějšího účinku je však zapotřebí minimálně jednoho měsíce.