Popis

Termín „kril“ se používá pro hejna drobných mořských korýšů, kteří se živí mořskými řasami bohatými na omega-3 nenasycené mastné kyseliny a poté sami slouží jako potrava pro větší mořské živočichy (někdy se využívá i anglická varianta názvu „krill“). Nejčastěji se pro výrobu doplňků stravy využívá tzv. antarktický kril pocházející z moře obklopující Antarktidu. Tito korýši jsou sice malí, přesto ale dohromady pravděpodobně tvoří největší biomasu ze všech mnohobuněčných organismů na zemi. (1, 2)

Přestože je kril mimořádně bohatý na bílkoviny, pro lidskou výživu se nevyužívá, protože získávání proteinů z tohoto zdroje je velice obtížné. Na vhodných technologiích se ovšem pracuje, protože využití tak obrovské zásobárny kvalitních bílkovin by mohlo být jednou z cest, jak nasytit rostoucí lidskou populaci. V posledních letech ale výrazně roste obliba doplňků stravy obsahující olej extrahovaný z krilu. (2)

Účinné látky

Olej z krilu je v první řadě zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem, a to jak EPA, tak DHA. Dle analýz obsahuje 13,8-20,3 % EPA a 5,6-17,4 % DHA. (1)

Oproti omega-3 ve formě rybího tuku má ovšem tři zásadní výhody:

1. Je považován za méně znečištěný zdroj. U oleje z ryb je například vyšší riziko kontaminace rtutí a dalšími toxickými látkami. (3)
2. Má lepší biologickou využitelnost. Zatímco v rybím tuku jsou omega-3 vázány na triglyceridy nebo etylestery, v oleji z krilu se váží na fosfolipidy. Díky tomu mají vynikající absorpci ve střevech a lépe zvyšují hladinu omega-3 v krevní plazmě i v buňkách. (4, 5)
3. Jeho využívání je udržitelnější. Zatímco ryb v oceánech ubývá, množství krilu zatím výrazněji neklesá. I když samozřejmě platí, že pokud si doplňky stravy z něj získají větší oblibu, bude nutné jeho využívání regulovat. (2)

Kromě omega-3 se v krilu vyskytují i další mastné kyseliny, zejména kyselina linolová, palmitová, palmitoolejová a myristová.

Další zajímavou složkou oleje z krilu je astaxantin. Ten má zaprvé výrazné pozitivní účinky na zdraví a zadruhé svým antioxidačním potenciálem přirozeně chrání olej proti oxidaci a prodlužuje jeho trvanlivost. (2)

Zdraví prospěšnou součástí oleje z krilu jsou i samotné fosfolipidy, které jsou v lidském těle základní složkou buněčných membrán. Z chemického hlediska jde o sloučeniny tuků (tj. glycerolu a masných kyselin), fosfátové skupiny a tzv. polární hlavičky (ty jsou různé dle typu fosfolipidu). Důležité přitom je, že molekuly fosfolipidů mají dvě části: nepolární (tj. rozpustnou v tucích) a polární (rozpustnou ve vodě). Díky tomu se samy uspořádávají do dvojvrstev, které tvoří základ buněčných membrán.

Hlavním fosfolipidem krilového oleje je fosfatidylcholin, kterého je ve v něm obsaženo cca 34 %. Jeho polární hlavička je totiž tvořena cholinem, který je pro člověka důležitou esenciální živinou. (6)

Kromě toho obsahuje krilový olej i steroly, malé množství cholesterolu a vitaminů rozpustných v tucích.

Vliv krilu na zdraví

Účinky omega-3 nenasycených mastných kyselin

Tyto látky patří mezi klíčové esenciální živiny, jejichž deficit se může negativně projevit například na funkci mozku a nervové soustavy, kardiovaskulárního systému nebo zvýšením úrovně zánětu v těle. Navíc mají výrazný vliv na epigenetické reakce v těle, zejména na metylaci genů. Velká část naší populace přitom trpí jejich nedostatkem – průměrný omega-3 index (obsah v membránách červených krvinek) české populace je 3,56 %, zatímco optimální hodnota je 8 % a více. (7)

Roli omega-3 v organismu a přínosy jejich užívání jsem podrobně rozebrala v článku zde », proto jen stručně:

• Jsou nezbytné pro správný vývoj plodu v těhotenství, zejména pro vývoj mozku.
• V dětství nedostatek omega-3 (zejména DHA) zhoršuje kognitivní funkce, stejně jako emoční a sociální chování. V dospělosti jejich konzumace zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.
• Zmírňují míru zánětu v těle.
• Snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění.
• Podporují prevenci a léčbu autoimunitních onemocnění.
• Snižují riziko vzniku depresí.
• Zmírňují negativní následky kouření na zdraví.
• Usnadňují redukci hmotnosti.
• Podporují funkci štítné žlázy.
• Jsou nezbytné pro fungování imunity.
• Jejich užívání je vhodné při poruchách spánku.
• Jsou důležité pro funkci očí.
• Podporují sportovní výkonnost.

Účinky astaxantinu

Velké množství pozitivních účinků má také obsažený astaxantin, což je barvivo z rodiny karotenoidů, které se v přírodě nevyskytuje příliš často. Jedním z jeho nejlepších zdrojů jsou přitom právě mořští korýši.

I astaxantin má epigenetické účinky a k tomu i celou řadu příznivých dopadů na zdraví:

• Jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky.
• Podporuje prevenci a léčbu nádorových onemocnění a nemocí srdce a cév.
• Coby účinný imunostimulant zlepšuje množení imunitních buněk i tvorbu protilátek.
• Je vhodný při diabetu a podpoře hubnutí.
• Chrání nervové buňky, podporuje paměť a kognitivní výkonnost a snižuje riziko Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby.
• Zvyšuje tvorbu pohlavních hormonů i plodnost obou pohlaví.
• Zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, má pozitivní vliv na mitochondrie.
• Podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zpomaluje stárnutí.
• Zlepšuje funkci a ochranu očí.

Více informací s odkazy na zdroje opět najdete v samostatném článku zde »

Účinky cholinu (fosfatidylcholinu)

Cholin je esenciální živina, tj. naše tělo ji neumí vytvořit, a proto jsme odkázáni na jeho příjem v rámci stravy. Ve formě fosfatidylcholinu je součástí buněčných membrán a má i celou řadu důležitých funkcí v organismu, včetně epigenetických účinků. Jeho doplňování tak může mít vliv například na následující oblasti: (8)

Těhotenství a dětství: je nezbytný pro správný vývoj plodu a pro vývoj mozku a kognitivních schopností v období nitroděložního vývoje i v raném dětství. Doplňování cholinu v těhotenství se může projevit lepší kognitivní výkonností dětí v dalším životě. Jeho nedostatek pak vede nejen ke zhoršené funkci mozku, ale i jater.

Játra: cholin je důležitý pro funkci jater i jejich ochranu před oxidativním stresem a zánětem. Jeho nedostatek podporuje vznik zánětu a ztučnění jater, které může vyústit v jejich cirhózu nebo nádorové onemocnění.

Srdce a cévy: pomáhá snížit krevní tlak, zmírňuje srdeční fibrózu a hypertrofii, má ochranné účinky při arytmiích. Konzumace cholinu také zmírňuje riziko úmrtí ze všech příčin.

Mozek: cholin je nejen důležitou strukturní součástí nervových buněk, ale zároveň podporuje i jejich ochranu a je nezbytný pro tvorbu neurotransmiteru acetylcholinu. Jeho doplňování zpomaluje zhoršování kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.

Prokázané účinky oleje z krilu

Kromě studií mapujících pozitivní účinky jednotlivých složek krilu existuje řada těch, které se zaměřily přímo na užívání krilového oleje. Podle nich může být přínosný zejména v těchto oblastech:

Srdce a cévy

Užívání oleje z krilu vede podle studií ke zvýšení hladiny HDL cholesterolu a ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů. Někdy se uvádí i pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, ten však zatím nebyl spolehlivě prokázán. (9)

Protizánětlivé působení

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé působení (zvláště to platí pro EPA), a to samé platí o astaxantinu, který je rovněž v krilu obsažen. Ukazuje se přitom, že olej z krilu pomáhá zmírňovat zánět efektivněji než omega-3 z rybího tuku: V rámci jedné ze studií například 1 000 mg krilového oleje denně dokázalo snížit zánětlivé markery účinněji než 2 000 mg omega-3 z ryb. (10)

V dalším výzkumu se zase ukázalo, že konzumace oleje z krilu má za následek efektivnější snížení poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin než užívání rybího tuku. To je velice důležité, protože právě vysoký poměr omega-6 a omega-3 vede ke zvýšení míry zánětu v těle. (11)

Diabetes

Kril může být užitečný i při diabetu. U pacientů s cukrovkou 2. typu například došlo po 17týdenním užívání oleje z krilu nejen ke zmírnění inzulinové rezistence, ale také ke snížení rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (12)

Bolesti kloubů

Výrazný protizánětlivý účinek je pravděpodobně důvodem, proč olej z krilu dokáže účinně zmírňovat bolest kloubů, a to jak u osob trpících artrózou, tak u pacientů s revmatoidní artritidou. Pouhých 300 mg denně po dobu 1 týdne stačilo například v rámci jednoho z výzkumů k tomu, aby se míra vnímané bolesti u dobrovolníků zmírnila v průměru o 19,3 % a hodnota CRP (ukazatel míry zánětu) klesla téměř o 30 %. U kontrolní skupiny užívající placebo se přitom v průběhu studie zhoršila jak bolest, tak CRP. (13)

PMS a bolestivá menstruace

Olej z krilu může být vhodnou volbou i pro ženy trpící premenstruačním syndromem a dysmenorrheou (tj. menstruačními bolestmi). Jeho užívání zmírnilo nepříjemné fyzické i psychické příznaky podobně efektivně jako konzumace rybího oleje, u uživatelek krilu ovšem došlo k výraznějšímu snížení spotřeby léků. (14)

Deprese

Řada studií ukázala, že omega-3 mohou pomoci zmírnit příznaky deprese, a to jak samotné, tak v kombinaci s antidepresivy – například při jejich užívání spolu s léky obsahujícími setralin došlo nejen ke zvýšení účinnosti léčby, ale také ke zmírnění jejich negativních vedlejších účinků. (15, 16)

Přepokládá se přitom, že by olej z krilu mohl být při depresích účinnější než omega-3 z ryb. Důvodem je nejen jeho vyšší vstřebatelnost, ale i fakt, že je v něm vazba omega-3 na fosfolipidy prakticky totožná se způsobem, jakým se tyto mastné kyseliny vážnou na fosfolipidy v buněčných membránách. Proto by mohl na mozkové buňky působit efektivněji. Zatím sice neproběhl dostatek klinických studií, které by to přesvědčivě prokázaly, výzkumy na zvířatech ovšem ukazují, že DHA, která je klíčovou součástí buněčných membrán, by se při užívání krilového oleje mohla do membrán mozkových buněk zabudovávat o něco efektivněji. (15, 16)

Olej z krilu je zároveň ve srovnání o rybím tukem efektivnější při snižování kardiovaskulárních rizik u depresivních pacientů. Ti jsou přitom nemocemi srdce a cév ohroženi výrazně více než průměrná populace. (16)

Mozek

V rámci preklinických studií snížil olej z krilu u pokusných zvířat zánět i oxidativní stres v oblasti mozku, stejně jako výkonnost v kognitivních testech. Dostatečné výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí. (17)

Sportovní výkonnost

Pokud se olej z krilu užívá ve spojení se silovým tréninkem, zlepšuje funkci svalů i růst svalové hmoty. Pro samotné omega-3 pak byl prokázán i vliv na urychlení regenerace po zátěži a ve spojení s vytrvalostním tréninkem schopnost zlepšovat funkci plic a VO2max. (19-22)

Užívání a kontraindikace

Pro dávkování oleje z krilu zatím neexistují žádná oficiální doporučení. Je možné vycházet z údajů pro příjem omega-3, kterých se doporučuje denně doplňovat 250-500 mg, někdy i 1 g. Většina výrobců doplňků stravy radí denně užívat 250-500 mg oleje z krilu, v rámci vědeckých studií byly nejčastěji využívány dávky od 300 mg do 1 g.

Jak pro omega-3, tak pro kril ovšem platí, že mohou snižovat srážení krve. Vyšším dávkám by se proto měli vyhnout lidé s poruchami srážlivosti a ti, co užívají Warfarin nebo jiné léky na ředění krve. I v případě ostatních osob platí, že by se do užívání vysokých dávek (od 2 g omega-3 a 1 g oleje z krilu neměli pouštět bez dohledu lékaře či jiného odborníka). Kril také není vhodný pro osoby s alergií na ryby nebo mořské plody. (18)

Při nákupu doplňků stravy je třeba dbát na jejich kvalitu a spolehlivý zdroj. Byly totiž zaznamenány případy, kdy někteří výrobci falšovali své produkty, do nichž přidávali sójové fosfolipidy, sójový olej nebo arašídový olej. (1)

Vhodné kombinace

Zatím bylo provedeno jen velice málo studií, které by zkoumaly účinky oleje z krilu v kombinaci s jinými doplňky stravy. V zásadě by ale mělo být možné jej kombinovat s většinou bylina a živin, které se využívají v kombinaci s omega-3 nebo astaxantinem – tedy například s vitaminem D3, kurkuminem nebo rozmarýnem.

Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K3 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Boswelie »

Kurkumin »

Rozmarýn »

Butyrát »

Bromelain »

Genistein »

Vitamin D3 »

Zinek »

Selen »

Bromelain »

OPC »

V rámci nápravy je třeba se zaměřit nejen na průběh epigenetických reakcí, ale i na stav střevního mikrobiomu a zmírnění zánětlivých procesů.

Více zde: https://www.epivyziva.cz/kloubni-onemocneni-z-pohledu-epigenetiky/

Vhodné byliny a živiny

Boswelie (https://www.epivyziva.cz/kadidlovnik-pilovity-boswelie-boswellia-serrata/ )

Kurkumin (https://www.epivyziva.cz/kurkumin/ )

Čekanka (vliv na střevní mikrobiom) (https://www.epivyziva.cz/cekanka-obecna/ )

Genistein (hlavně pro ženy v menopauze) (https://www.epivyziva.cz/genistein/ )

Šišák bajkalský (https://www.epivyziva.cz/sisak-bajkalsky/ )

Butyrát (https://www.epivyziva.cz/butyrat/ )

Resveratrol (https://www.epivyziva.cz/resveratrol/)

Kozinec blanitý (https://www.epivyziva.cz/kozinec-blanity-astralagus/ ) Gurmar (https://www.epivyziva.cz/gurmar-gymnema-lesni-gymnema-sylvestre/)

Většina léků, které se užívají na bolest, patří mezi tzv. nesteroidní antirevmatika (NSAID). Do této skupiny se řadí například aspirin či ibuprofen. Princip jejich fungování je přitom shodný: potlačují tvorbu enzymu jménem cyklooxygenáza 2, zkráceně COX-2. Tento enzym se totiž účastní tvorby prostaglandinů, což jsou látky, které se podílejí na vzniku zánětu.

Nesteroidní antirevmatika proto působí výrazně protizánětlivě, což v důsledku vede i ke snížení bolesti. Například na vzniku bolesti kloubů se totiž výrazně podílí právě zánět, a pokud dojde k jeho potlačení, sníží se i bolest. NSAID ale zároveň působí i proti produkci COX-2 v mozku, což má přímý vliv na intenzitu bolesti. Prostaglandin typu E2 navíc ovlivňuje mozkové buňky v hypothalamu, který je zodpovědný za termoregulaci. Když potlačíme tvorbu COX-2, sníží se i syntéza prostaglandinu E2, což je důvod, proč nesteroidní antirevmatika působí i proti horečce.

Vedlejší účinky léků

V čem je tedy problém? Především v tom, že nesteroidní antirevmatika potlačují nejen tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i podobné látky jménem COX-1. I tento enzym se účastní tvorby prostaglandinů, jde ovšem o prostaglandiny, které hrají důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Pokud jich není dostatek, nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení.

Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin, ten má naopak v malých dávkách vliv pozitivní). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Zbavte se chronických bolestí přírodní cestou

Je sice pravda, že již existují léky, které potlačí pouze produkci COX-2, ale nikoliv COX-1. Ještě lepší cestou jsou ale čistě přírodní živiny a byliny, které působí na tzv. epigenetickém principu – potlačí aktivitu genů, podle nichž v těle vzniká enzym COX-2, ale produkci COX-1 ponechají beze změny, anebo ji dokonce podpoří. Díky tomu působí jak výrazně protizánětlivě, tak i protibolestivě.

Nevýhodou těchto látek sice je, že nepůsobí okamžitě, ale až po určité době užívání, zato jsou ale efektivní cestou nejen k potlačení chronických zánětů, ale i dlouhodobých chronických bolestí. Výzkumy totiž potvrdily, že v DNA osob, které trpí chronickou bolestí, dochází k řadě změn epigenetického charakteru (jde o biochemické reakce, které tlumí či zvyšují aktivitu určitých genů, především metylaci DNA a acetylaci histonů). Epigeneticky působící substance přitom tyto změny dokáží zvrátit a tím i přímo zmírnit chronické bolesti.

Které byliny a živiny vám mohou pomoci?

Boswelie – velice efektivně tlumí produkci COX-2, ale zánět potlačuje i jinými cestami (např. snížením hladiny zánětlivých cytokinů). Nejčastěji se využívá při bolestech kloubů, protože jako jedna z mála substancí dokáže ovlivnit nejen bolest způsobující záněty (u artrózy i artitidy), ale zároveň i epigenetické procesy, které souvisejí se vznikem artrózy. Navíc je účinná i při potírání chronických bolestí.

Šišák bajkalský – i tato bylina má výrazné protizánětlivé i protibolestivé účinky. Osvědčila se dokonce i při zmírňování bolestí u pacientů trpících nádorovým onemocněním kostí.

Zázvor – užívání 500 mg zázvorového extraktu 2x denně při bolestech kloubů způsobených artrózou se ukázalo stejně efektivní, jako užívání 400 mg ibuprofenu 3x denně. Účinný je dokonce i při migrénách.

Kurkumin – jde o jednu z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí a díky tomu je účinný i proti řadě typů chronických bolestí. Stejně jako boswelie zasahuje i do epigenetických procesů způsobujících artrózu. Kromě toho má i silné protirakovinné účinky, pozitivně působí i na kardiovaskulární, dýchací a nervový systém a příznivé účinky vykazuje i při autoimunitních onemocněních.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou mastné kyseliny s dvojnou (tj. nenasycenou) vazbou na třetí pozici. Nejčastěji sem bývají řazeny tři látky:

• kyselina alfa-linolová (ALA),
• kyselina ekosapentaenová (EPA),
• kyselina dokosahexaenová (DHA).

Mezi omega-3 nenasycené mastné kyseliny ovšem patří i další látky, například kyselina stearidonová (SA).

Zatímco v živočišných tkáních se vyskytují omega-3 nenasycené mastné kyseliny s delším řetězcem, tedy DHA a EPA, omega-3 s kratším řetězcem, tedy ALA a SA se nacházejí ve zdrojích rostlinných. Jedinou výjimku představují mořské řasy, které obsahují kromě ALA a SA také nemalé množství DHA a EPA. ALA se ovšem v lidském těle se může v omezené míře na DHA a EPA přeměňovat. Zároveň platí, že EPA se může v těle přeměňovat na DHA. (74, 76)

DHA je důležitou stavební součástí buněčných membrán. Zvláště vysoký je její výskyt v membránách nervových buněk, zejména pak v buňkách mozkové kůry čelního laloku, kde tvoří 15 % ze všech obsažených mastných kyselin. Jde přitom o zcela zásadní látku pro přenos nervových vzruchů, buněčnou signalizaci a metabolismus glukózy v mozkové kůře. Některé metabolity DHA dokonce chrání mozkové buňky před působením volných radikálů. Čelní lalok je přitom oblast zodpovědná za kognitivní procesy, jako je proces učení, soustředěná pozornost, plánování a řešení problémů, a navíc je úzce propojená s tzv. limbickým systémem, který úzce souvisí s emocemi, a tudíž i sociálním vývojem. Dostatečný příjem DHA je proto nezbytný zejména v těhotenství a u dětí do dvou let věku, a její deficit může vést k závažným kognitivním problémům (45-48).

EPA je rovněž součástí buněčných membrán, její nejdůležitější funkcí ovšem je bránit vzniku zánětlivých procesů v těle (viz níže). Její dostatečný příjem je zcela zásadní po všechny období života.

Výzkumy přitom ukazují, že naprostá většina západní populace přijímá omega-3 kritický nedostatek, což se může projevit zvýšeným výskytem řady civilizačních onemocnění. Za naprosto minimální množství, které je nutné k udržení dobrého zdravotního stavu, je považováno 1750 mg EPA a DHA týdně, tj. cca 250 mg denně, za optimum je však pokládáno množství mnohem větší (1-4 g denně). V rámci rozsáhlého průzkumu v rámci populace USA však vědci zjistili, že pouze 27 % populace přijímá alespoň ono minimální doporučené množství 250 g denně. (11) V ČR žádný podobný výzkum zatím neproběhl, lze však předpokládat, že zde situace bude obdobná.

Výskyt

ALA se vyskytuje hojně v rostlinných olejích, například v řepkovém, slunečnicovém či lněném, najdeme ji také v semenech (např. v dýňovém a slunečnicovém semínku), ovčím a kozím mléce a v rybách. Nejdůležitějším zdrojem EPA a DHA jsou ryby, konkrétně rybí tuk, v menší míře se ale vyskytují také v dalších potravinách živočišného původu, především ve vejcích, méně pak v mase a mléčných výrobcích. Jedinou rostlinnou potravinou s obsahem EPA a DHA jsou mořské řasy.

Protože ALA, která se hojně nachází v řadě rostlinných zdrojů, se může přeměňovat na EPA i DHA, mohlo by se zdát, že ani pro vegany by neměl být problém přijímat dostatečné množství omega-3. Situace je ale složitější. Zatímco býložravci dokáží ve svých tělech tuto přeměnu uskutečňovat poměrně efektivně, v lidském těle se na EPA a DHA přemění maximálně 9 % přijaté ALA, z toho cca 8 % na EPA a 1 % na DHA. Na rozdíl od EPA a DHA, které jsou uloženy v buněčných membránách, se totiž ALA v těle neskladuje, a protože tělo má pouze omezené metabolické kapacity na její přeměnu, zbytek je oxidován a využit jako zdroje energie (69).

Situaci navíc komplikuje, pokud zároveň ve stravě přijímáme nadbytek dalšího typu nenasycených mastných kyselin – omega-6, zejména kyseliny linolové. Ta totiž v těle nejen podporuje vznik zánětlivých procesů (viz níže), ale také využívá stejné metabolické dráhy jako ALA (zejména jde o enzym desaturázu), takže snižuje efektivitu její přeměny na EPA a DHA (69). Skutečný podíl přeměněné ALA tak může být ve výsledku výrazně nižší než uvedených.

Vzhledem k omezeným možnostem přeměny ALA na EPA, a zejména na DHA, je proto výhodnější, abychom minimálně v některých životních obdobích upřednostňovali živočišné zdroje omega-3 (především rybí olej). Důležité je to zejména v dětství, kdy organismus nejen potřebuje celkově vysoký příjem omega-3, ale vzhledem k vývoji nervové soustavy především výrazně vyšší podíl DHA než v dospělém věku.

O něco výhodnějším rostlinným zdrojem omega-3 se jeví kyselina stearidonová (SA). I ta se může přeměnit na EPA a DHA, protože ale k tomu nepotřebuje enzym desaturázu, je tato přeměna výrazně efektivnější než v případě ALA – například v červených krvinkách osob užívající SA bylo nalezeno cca dvojnásobné množství EPA než u osob užívajících ALA. Nutno ovšem podotknout, že většina výzkumů o prospěšnosti konzumace SA byla financována americkou společností, která vyvinula olej z geneticky modifikované sóji obohacený právě o SA. V přirozených potravinách se SA naopak vyskytuje jen málo, významnějším zdrojem je pouze konopný olej a mořské řasy. (71-73, 76)

Historie

První ucelené poznatky o vlivu omega-3 nenasycených mastných kyselin na zdraví byly publikovány v roce 1956. Studie tehdy prokázaly souvislost jejich příjmu s kardiovaskulárním zdravím, konkrétně s mírou aterosklerotických změn a výskytem ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu (1, 2). Postupně pak přibývaly výzkumy mapující další pozitivní účinky a v posledních 15 letech bylo opakovaně prokázáno epigenetické působení omega-3, tedy schopnost ovlivňovat aktivitu důležitých genů v rámci lidské DNA.

Vliv na zdraví

Mechanismů, jimiž omega-3 nenasycené mastné kyseliny ovlivňují lidské zdraví, je celá řada. Mezi ty nejvýraznější přitom patří ovlivnění tvorby hormonů regulujících buněčné funkce, stejně jako tzv. epigenetické působení spočívajícím ve vypínání a zapínání určitých genů. EPA i DHA totiž ovlivňují proces metylace, který spočívá v navázání metylové skupiny na DNA, a právě touto biochemickou reakcí dochází k vypínání genů. Výzkum probíhající mezi původními obyvateli Aljašky, kteří konzumují až 20x více ryb než běžná populace USA, prokázal výskyt odlišných metylačních vzorců celkem na 27 oblastech DNA, z nichž 78 % prokazatelně souviselo s vysokou konzumací omega-3. Navíc se jednalo převážně o epigenetické změny související s vyšší odolností vůči kardiovaskulárním chorobám a zánětlivým procesům. Celkový počet genů, které EPA a DHA výlučně ovlivňují, se pohybuje okolo 900 (3-8).

Vývoj plodu v těhotenství

Omega-3 mastné kyseliny jsou zcela zásadní pro správný vývoj plodu během těhotenství, zejména pak pro vývoj mozku nenarozeného dítěte.

V japonské studii, v níž byly myši krmeny stravou s nízkým obsahem těchto mastných kyselin, byla u jejich potomků při narození prokázána menší velikost mozku, což v dalším životě ovlivnilo nejen jejich kognitivní funkce, ale způsobilo to i odlišné emocionální chování, zejména vyšší sklon k úzkostným projevům (13). Podle autorů výzkumu je příčinou předčasné stárnutí tzv. fetálních neurálních kmenových buněk, z nichž v průběhu nitroděložního vývoje vznikají mozkové buňky. Problémy navíc přetrvávaly, i když malé myšky dostávaly v průběhu dalšího života ve stravě dostatek omega-3.

Že úzký vztah mezi konzumací omega-3 a vývojem mozku platí i u lidí, prokázala například i rozsáhlá studie Kanadských vědců. Alarmující přitom je, že v rámci ní vědci zjistili, že pouze čtvrtina žen v těhotenství a tři měsíce po porodu konzumuje této živiny dostatečné množství (14).

Kognitivní funkce

Jak už jsme uvedli v úvodu, zejména DHA je důležitou strukturní součástí nervových buněk, a její deficit proto může výrazně zhoršit kognitivní funkce i emoční a sociální chování. Nejvýrazněji to platí u dětí do dvou let, kdy ještě probíhá intenzívní vývoj mozkových struktur (49). V této době tedy může deficit omega-3 negativně ovlivnit i zrakové funkce. Významný je ovšem i příjem DHA v pozdějším věku – například ze sedmi vědeckých studií jich pět prokázalo, že užívání DHA vede ke zlepšení výkonu dětí ve škole, a to včetně schopnosti učit se, čtení a pravopisu (48).

V dětském věku je ovšem důležitá i EPA – její deficit byl například prokázán u dětí s ADHA (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Omega-3 (EPA i DHA) je přitom možné využít i v léčbě dětí trpících ADHD, k dosažení zlepšení však bylo v rámci výzkumů třeba poměrně vysoké dávkování (1-2 g omega-3 denně) (50). Zastoupení EPA je zde důležité zejména proto, že děti s ADHD mají v těle vyšší míru zánětlivých procesů – ostatně není bez zajímavosti, že ve srovnání s běžnou dětskou populací častěji trpí také alergií a astmatem (51, 52).

Prokázán byl ovšem i příznivý vliv dostatečné konzumace EPA a DHA na zpomalení úbytku kognitivních funkcí a paměti s věkem (11). Vysoká hladina omega-3 v krvi navíc dokáže u starších osob výrazně redukovat výskyt tzv. malých mozkových infarktů a malých lézí, a to až o 40 %. Tyto mozkové abnormality se přitom vyskytují zhruba u 20 % starších 65 let a výrazně zvyšují riziko úbytku kognitivních a paměťových funkcí, stejně jako riziko stařecké demence a mozkové mrtvice (15).

Další studie pak prokázala, že starší osoby s nízkou hladinou omega-3 v krvi mají menší objem mozku (rozdíl odpovídal zhruba vlivu dvou let stárnutí), a dochází u nich k rychlejšímu úbytku paměťových a dalších kognitivních schopností, jako je schopnost řešení problémů či analytické myšlení (16). Bez ohledu na věk pak platí, že osoby, které konzumují ryby alespoň 1x týdně mají oproti ostatním větší objem šedé mozkové hmoty v oblastech mozku odpovídající za paměť (o 4,3 %) a kognitivní funkce (dokonce o 14 %) (18).

Některé studie navíc naznačují i vliv dostatečné konzumace omega-3 na riziko vzniku Alzheimerovy choroby. Navýšení jejich konzumace o 1 g týdně například vedlo u osob nad 65 let k redukci hladiny beta-amyloidů v krvi o 20-30 % (17). Právě zvýšená hladina beta-amyloidů v krvi přitom může vést k tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků v mozku, které jsou charakteristickým projevem Alzheimerovy choroby. Lidé, kteří konzumují ryby alespoň 1x týdně, také mají celkově vyšší objem šedé hmoty mozkové, což rovněž výrazně snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby (19). Pozitivní vliv konzumace omega-3 byl přitom zaznamenán zejména v oblasti pracovní paměti, jež bývá u nemocných ovlivněna zvláště výrazně. Právě fungující pracovní paměť je přitom nezbytná pro řešení jakýchkoliv úkolů.

Při Alzheimerově chorobě je důležitá dostatečná konzumace EPA, protože k degradaci nervových buněk velkou měrou přispívají zánětlivé procesy. Zároveň ale byla u nemocných osob pozorována rovněž výrazně snížená hladina DHA, proto je důležité dbát i na příjem této nenasycené kyseliny. (69)

Zánětlivé procesy

Zcela stěžejní rolí omega-3 nenasycených mastných kyselin je pozitivní ovlivnění míry zánětlivých procesů v těle. To je zásadně důležité, protože právě zánět je mechanismem, který se podílí na vzniku spousty onemocnění, včetně těch nejzávažnějších. Mechanismů, kterými omega-3 míru zánětlivých procesů ovlivňují, je dlouhá řada, v zásadě ale platí, že jejich dostatečná konzumace je jednou z nejdůležitějších faktorů, které nám mohou pomoci se zánětem bojovat.

EPA, DHA i ALA patří mezi velice silné přírodní inhibitory enzymu cyklooxygenázy 2 (COX-2), což je látka spouštějící produkci prostaglandinů, látek způsobující vznik zánětlivých procesů a bolest. Na rozdíl od protizánětlivých léků z kategorie nesteroidních antirevmatik navíc působí selektivně pouze na COX-2 nikoliv na enzym COX-1, který je nezbytný například pro zachování integrity žaludeční sliznice či pro regulaci průtoku krve ledvinami. Díky tomu omega-3 dokáží zmírnit bolest a zánět bez vedlejších účinků typických právě pro nesteroidní antirevmatika – zejména jde o širokou škálu žaludečních potíží od pocitů těžkosti a zhoršeného trávení, až po vředovou chorobu a těžké, život ohrožující krvácivé stavy (9, 18).

EPA i DHA jsou součástí buněčných membrán – zde plní nejen řadu důležitých funkcí, zároveň ale buněčné membrány slouží i jako jejich zásobárna. Přesné množství omega-3 je v nich však výrazně ovlivněno naší stravou. Osoby konzumující „typickou západní stravu“, která je bohatá na omega-6 nenasycené mastné kyseliny a chudá na omega-3, mají v buněčných membránách nízký podíl EPA i DHA, zato ale vysoký podíl kyseliny arachidonové. Jenže právě z kyseliny arachidonové (která navíc využívá podobné enzymatické dráhy) jsou v těle syntetizovány tzv. prostaglandiny, což jsou látky s přímým zánětlivým účinkem. Důležité je proto nejen zvýšit ve stravě příjem omega-3, ale zároveň i pokud možno snížit konzumaci omega-6 nenasycených kyselin. Ty jsou přitom hojně obsaženy v mnoha rostlinných olejích, například v sójovém, kukuřičném či slunečnicovém. (59)

Omega-3 ovšem pozitivně ovlivňují zánětlivé procesy i prostřednictvím řady dalších mechanismů, z nich mnohé ještě nejsou podrobně prozkoumány – ovlivňují například buněčnou signalizaci (tj. schopnost buňky přijímat informace ze svého okolí a na jejich základě regulovat svoje funkce), syntézu některých hormonů, mají přímý vliv na funkci některých imunitních buněk (např. leukocytů) či tvorbu zánětlivých cytokinů atd. (59)

Kardiovaskulární onemocnění

Pravděpodobně nejznámější oblastí příznivého působení omega-3 nenasycených mastných kyselin je ale prevence srdečně cévních onemocnění. Mechanismů, jak v tomto směru působí, je více, důležitou roli ovšem hraje i jejich epigenetické působení. Dokáží totiž vypínat geny zodpovědné za vznik zánětlivých procesů v cévní výstelce a tvorbu aterosklerotických plátů (24). Ukazuje se přitom, že epigenetické změny, které zvyšují dispozici k srdečně cévním chorobám, vznikají již v raném dětství, a dokonce i v průběhu nitroděložního vývoje (25). Dostatečný příjem omega-3 je tedy pro zdraví srdce důležitý nejen v dospělosti, ale právě již v raném dětství.

Omega-3 kormě toho snižují hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, snižují krevní tlak, tvorbu aterosklerotických plátů i riziko srdečních arytmií a žilní trombózy (29,30).

Autoimunitní onemocnění

Kombinace silného protizánětlivého a epigenetického působení omega-3 hraje velice důležitou roli v prevenci a léčbě prakticky všech autoimunitních onemocnění (60).

Zvláště užitečné mohou být pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Charakteristickým znakem této choroby je totiž kromě bolesti a zánětu také degradace kloubní chrupavky. Důvodem je produkce enzymu agrekanázy, který rozkládá bílkovinu jménem agrekan. Ta se přitom hojně vyskytuje právě v kloubní chrupavce a výrazně zvyšuje její pružnost. A právě omega-3 dokáží aktivitu agrekanázy výrazně snížit. (20, 21)

Prospěšnost byla prokázána i u Bechtěrevovy choroby. U osob, které touto nemocí trpí, došlo v rámci výzkumů při užívání vyšších dávek omega-3 (nad 4,5 g denně) k výraznému snížení indexu BASDAI, kterým se hodnotí aktivita choroby (61).

Rovněž pacienti se zánětlivými střevními onemocněními autoimunitního původu, tedy zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, velice často vykazují nedostatek těchto látek. Sliznice trávicího traktu je navíc na koncentraci omega-3 velice citlivá, protože tyto látky zde potlačují produkci zánětlivých cytokinů a nukleárního faktoru NF-kB. U dvou z těchto kyselin, ALA a DHA, byl navíc zaznamenán i vliv na snížení bolestí, které zánětlivá střevní onemocnění provázejí. (62, 63)

Psychická onemocnění

Deficit omega-3 je spojen s mnoha psychickými onemocněními, zejména pak s depresí a úzkostí.

Se zajímavým zjištěním v této oblasti ovšem přišli australští vědci z Menzies Research Institute v Tasmánii. V rozsáhlém výzkumu zahrnujícím více než 1400 dobrovolníků totiž prokázali, že přidání omega-3 do jídelníčku může snížit riziko vzniku depresí o 25 %. Zajímavé ale je, že tento efekt byl prokázán pouze u žen. Přesný důvod tohoto faktu autoři výzkumu neznají – může to být fakt, že většina mužů přijímá ve stravě více omega-3, roli však může hrát i interakce těchto mastných kyselin s ženskými pohlavními hormony (10).

Při depresích je přitom užívání EPA efektivnější než DHA, pravděpodobně díky faktu, že při tomto problému dochází v mozku k zánětlivým procesům (58).

Následky kouření

Výzkumy rovněž ukazují, že dostatečná konzumace omega-3 může omezit negativní následky kouření na zdraví. Zejména to platí v oblasti kardiovaskulárního zdraví, kdy dochází k omezení negativních vlivů kouření zejména na stav cév – snižuje se výskyt zánětlivých a sklerotických procesů v cévách a zvyšuje se pružnost cévních stěn (12).

Velice důležitá je suplementace omega-3 (konkrétně DHA) u těhotných kuřaček, jejichž nenarozené děti ve srovnání s dětmi nekuřaček mnohem častěji trpí poruchou metylačních vzorců. V tomto případě pomůže užívání DHA stabilizovat důležité geny, zlepšit funkci imunitního systému dětí a snížit u nich výskyt alergií v průběhu života (31).

Nádorová onemocnění

Epigenetické působení omega-3 se pozitivně projevuje i v prevenci a léčbě rakoviny. Prostřednictvím metylace jsou totiž schopny vypnout důležité geny uvnitř nádorových buněk a tím zastavit jejich množení a způsobit jejich buněčnou smrt. Zatím byl tento efekt prokázán u nádorů prsu a prostaty (22, 23).

Obezita

Omega-3 mohou rovněž pomoci zhubnout osobám trpícím obezitou. Důležitou roli v tom hraje hormon leptin, který je produkován tukovou tkání a mj. reguluje pocity nasycení. V podstatě podává mozku zprávu, že tukových zásob je dostatek a zvýšená konzumace potravy proto není potřeba. U osob ve stádiu obezity ovšem dochází k tzv. leptinové rezistenci: Vysoké množství tukové tkáně produkuje leptinu nadbytek, takže tělo ztratí vůči němu citlivost, pocit nasycení se nedostaví a to vede k přejídání. Právě leptinová rezistence je tedy jedním z důvodů, proč se obézní lidé tolik přejídají. Vlastně tím vzniká začarovaný kruh – kvůli přejídání roste objem tukové tkáně, a tedy i produkce leptinu, tím se ovšem prohlubuje leptinová rezistence a s ní i chuť k jídlu (26, 27).

Omega-3 přitom prostřednictvím epigenetických mechanismů ovlivňuje právě produkci leptinu a navíc pozitivně působí i na další procesy související se vznikem obezity, zejména na tzv. adipogenezi, tedy množení tukových buněk a poté i na jejich diferenciaci (28).

Štítná žláza

Omega-3 zefektivňují vychytávání jodidů, což je důležitý mechanismus zajišťující, aby byl ve štítné žláze dostatek jódu nutný pro tvorbu hormonů. Zvyšují také počet receptorů, na něž se hormony štítné žlázy váží v jednotlivých buňkách. Zároveň brání snížení kognitivních schopností v důsledku dysfunkce štítné žlázy. Protizánětlivý efekt se pak uplatní i při hyperfunkci štítné žlázy a autoimunitních potížích v oblasti tohoto orgánu. (67, 68)

Imunita

Omega-3 jsou velice účinnými imunomodulátory. Zlepšují přenos signálů mezi imunitními buňkami a zlepšují tak jejich schopnost ničit patogeny. Podporují také funkci lysozomů, což jsou organely nezbytné pro buněčnou obranu a buněčnou imunitu. Důležité je i protizánětlivé působení, protože zvýšená úroveň zánětů v těle obecně vede ke snížení aktivity imunitních buněk. Velice efektivní je to zejména u starších osob, u nichž při užívání omega-3 dochází nejen ke zlepšení schopnosti imunitního systému bojovat proti patogenům, ale i ke snížení rizika vzniku autoimunitních chorob (32).

Astma a alergie

Užívání omega-3 může být velice efektivní při astmatu a alergii. Například v 10 měsíců trvající studii došlo k výraznému zlepšení symptomů astmatu u dětí užívajících pouhých 120 mg směsi EPA a DHA denně (53).

Poruchy spánku

Omega-3 jsou efektivní i při problémech se spánkem, a platí to již u dětí. V rámci výzkumu zahrnujícího téměř čtyři stovky dětí s nízkou hladinou těchto nenasycených mastných kyselin u nich například po 16 týdnech užívání 600 mg DHA denně došlo u sledovaných dětí k poklesu četnosti nočního probouzení a k prodloužení celkové doby spánku cca o hodinu (54). Ukazuje se dokonce, že užívání omega-3 v těhotenství vede k lepším spánkovým návykům u novorozenců (55).

Užívání omega-3 může pomoci i v řadě případů poruch spánku u dospělých, nelze to ale říci všeobecně – záleží na tom, co je konkrétní příčinou problému. Zajímavé jsou například výsledky studie zaměřené na výskyt spánkové apnoe, což je v podstatě krátká zástava dechu v průběhu spánku, která výrazně zhoršuje spánkovou kvalitu, způsobuje vysokou míru únavy i zvýšené riziko některých zdravotních potíží (osoby s těžkou spánkovou apnoí mají dokonce 3x vyšší riziko úmrtí). Ukázalo se, že nízká hladina DHA výrazně zvyšuje výskyt spánkové apnoe i její závažnost. Zároveň platí, že osoby se spánkovou apnoí mívají v těle výrazně vyšší míru zánětlivých procesů, proto je důležité kromě DHA užívat i EPA. (56, 57)

Zdraví očí

EPA a DHA jsou hojně zastoupeny i v membránách nervových buněk, které tvoří oční sítnici a zrakový nerv. Jejich dostatečný příjem je důležitý také pro prevenci očních vad i šedého zákalu způsobeného stárnutím. U osob s touto nemocí ostatně byla zjištěna nízká hladina omega-3. Z DHA je navíc vytvářen neuroprotektin D1, což je látka s výrazným ochranným vlivem na nervové buňky, a je také důležitá pro udržení optimální propustnosti a tloušťky buněčných membrán tyčinek a čípků a aktivaci specifických bílkovin v oční sítnici. (64-66)

Sportovní výkonnost

Užívání omega-3 je dále velice užitečné i pro sportovce napříč disciplínami, neboť ji pomůže zvýšit výkonnost a urychlit regeneraci po zátěži. Těžit z nich mohou vyznavači silových disciplín, protože v kombinaci se silovými tréninkem a dostatečným příjmem bílkovin podporují růst svalové hmoty (jde o tzv. anabolický efekt) i zvýšení síly. Zvyšují totiž aspekty proteinového metabolismu citlivé na inzulin (33-35).

Pro silové, rychlostní i vytrvalostní sportovce je důležité protizánětlivé působení omega-3. Při náročné fyzické zátěži totiž dochází k mikroskopickému poškození svalových vláken, na které tělo reaguje zánětem a bolestí svalů. Omega-3 přitom snižují míru zánětu i bolest a zároveň urychlují opravy svalů. Tím se zrychluje proces regenerace, takže příslušný sportovec může dříve podstoupit další náročný trénink vedoucí ke zvýšení výkonnosti (36, 37).

Omega-3 rovněž zmírňují pokles imunitních funkcí, k němuž obvykle dochází po náročné fyzické zátěži (38).

Vytrvalci pak mohou těžit především z příznivého vlivu omega-3 na kardiovaskulární funkce, v jejichž důsledku je srdce schopno dopravit více kyslíku do pracujících svalů. Užívání omega-3 ve spojení s vytrvalostním tréninkem rovněž prokazatelně zlepšuje funkci plic, a to dokonce výrazněji než trénink samotný. Zlepšuje se také hodnota VO2max (maximální spotřeba kyslíku), což je jeden z hlavních ukazatelů aerobní vytrvalosti (39-42).

Užívání

V ČR jsou omega-3 schváleny jako doplněk stravy, v některých státech (Rakousko, USA) však jsou dokonce využívány jako léčebný prostředek, zejména v případě poruch dislipidémie (tj. například ke snižování hladiny cholesterolu). Doporučená denní dávka je v tomto případě 1-4 g. Existuje dokonce produkt speciálně vyvinutý pro užívání současně se statiny, což jsou nejčastěji předepisované léky na snížení hladiny cholesterolu. V rámci prevence se užívají denní dávky 250 mg- 1 g (43).

Pro tělo je navíc důležitý poměr mezi přijímanými omega-3 a omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami, které jsou ve stravě mnohem častější. Ten by se měl pohybovat mezi 1 : 1 a 1 : 4 (ve prospěch omega-6), ve stravě většiny z nás je však až desetinásobně vyšší (44).

Důležitou otázkou je i optimální poměr přijímané EPA a DHA. Obecně platí, že děti, zvláště ty malé, by měly užívat více DHA než EPA. Ostatně i v mateřském mléce je DHA obsažena výrazně více než EPA – obvykle se uvádí, že 4x více, konkrétní hodnoty se ale mohou výrazně lišit. Obsah DHA (i EPA) v mateřském mléce je totiž výrazně liší v závislosti na stravování matky. V rámci výzkumů byly například v mateřském mléce zaznamenány hodnoty koncentrace DHA od 0,06 do 1,4 hmotnostních procent, což je více než dvacetinásobný rozdíl! (69, 75)

Výjimkou jsou ale děti s ADHD, kdy je právě EPA důležitá pro efektivnější zmírnění zánětlivých procesů. Tam je vhodné příjem EPA výrazně navýšit, a to samé platí pro děti trpící jakýmikoliv zánětlivými onemocněními. V dospělosti je naopak výhodnější přijímat o něco vyšší podíl EPA vůči DHA, i zde ale existují výjimky. Například při Alzheimerově chorobě a dalších neurodegenerativních onemocněních je sice EPA důležitá, protože pomáhá potlačit zánětlivé procesy podporující destrukci nervových buněk, zároveň ale platí, že nemocné osoby mají ve většině případů v těle nízkou koncentraci DHA (69).

Konkrétně při Alzheimerově chorobě bylo například dobrých výsledků dosaženo při denním užívání 1,7 g DHA a 0,6 g EPA. Výhodnější může být i užívání vyššího podílu DHA pro těhotné ženy, těm bývá jako minimální denní dávka doporučováno 200 mg DHA denně (74).

V zásadě ale platí, že i osoby s vyššími nároky na příjem DHA mohou bez obav využívat zdroje s vyšším podílem EPA, protože tato mastná kyselina se může v těle přeměnit na DHA.

Užívání ALA jako doplňku stravy není efektivní. Vegané a vegetariáni mohou volit olej z mořských řas, který má ale často velmi vysoký podíl DHA, takže je vhodný spíše pro děti (záleží ale na druhu použité mořské řasy, rozdíly mohou být opravdu výrazné), popřípadě doplňky stravy s kyselinou stearidonovou.

Popis a výskyt

Quercetin je látka ze skupiny flavonoidů. Vyskytuje se v mnoha druzích potravin. Vysoké množství ho obsahují zejména některé druhy zeleniny (nejvíce cibule, kapusta a brokolice) a také bobulové ovoce (borůvky, brusinky, arónie, oskeruše, rakytník řešetlákový a černý rybíz), citrusové plody, sójové boby, černý i zelený čaj a pohanka. Člověk konzumující zdravou stravu denně přijímá cca 65 mg quercetinu, například pro léčebné účely je však jeho potřeba daleko vyšší a je tedy vhodné jej konzumovat i formou doplňků stravy.

Účinky

Quercetin je nejen silný antioxidant, ale vyznačuje se rovněž výrazným epigenetickým působením, díky němuž je schopen ovlivnit, které z genů naší dědičné informace se skutečně projeví a které nikoliv. Může tak hrát výraznou roli v prevenci a léčbě řady potíží.

Zpomalení stárnutí

Přesnou příčinu stárnutí sice neznáme, přesto má ale věda zmapovánu řadu změn na buněčné úrovni, které stárnutí provázejí a pravděpodobně se na něm i podílejí.

Tou první jsou negativní epigenetické změny, zejména v oblasti metylace genů. Jejich míru sice můžeme ovlivnit i svým životním stylem, ale bohužel jen částečně. Jejich přibývání s věkem je tak nevyhnutelné. (31)

Druhým důležitým faktorem je hromadění tzv. senescentních buněk. Jde o buňky, které již vyčerpaly svůj potenciál dělit se, přesto ale nezanikly, ale dále přežívají, hromadí se v těle a zhoršují některé aspekty jeho fungování (více o senescentních buňkách čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/).

S věkem se rovněž zhoršuje schopnost autofagie, což je proces, při němž buňka „požírá sebe sama“. Tento mechanismus primárně zlepšuje schopnost přežití v době extrémního nedostatku živin, zároveň jde ale i o způsob, který se tělo zbavuje poškozených buněk, nefunkčních organel i zplodin metabolismu. (32). Dalším projevem (a pravděpodobně i jednou z příčin) stárnutí je zhoršení funkce mitochondrií, což jsou organely zajišťující přeměnu živin na energii (více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/).

Quercetin přitom dokáže procesy stárnutí pozitivně ovlivnit na všech zmíněných frontách. V první řadě vyniká svým pozitivním působením na senescentní buňky – nejen, že podporuje jejich odstraňování z těla (jde o tzv. senolytický efekt), a v rámci studií na buněčných kulturách dokonce dokázal obnovit schopnost se dělit u buněk, které již předtím dosáhly stádia senescence. (33, 38)

Quercetin také přímo ovlivňuje intenzitu epigenetických reakcí v těle, a zároveň patří mezi účinné aktivátory sirtuinů. Sirtuiny jsou enzymy, které zaprvé velkou měrou ovlivňují epigenetické procesy, ale kromě toho hrají důležitou roli i v regulaci procesů, které probíhají uvnitř mitochondrií. (34, 35).

Quercetin také pozitivně ovlivňuje proces autofagie (36) a navíc podporuje produkci mužského pohlavního hormonu testosteronu, jehož produkce s věkem výrazně klesá. (53) Zvýšení jeho hladiny se pak projeví nejen zvýšením libida, ale i celkové vitality.

Nádorová onemocnění

Quercetin patří mezi látky s velice silný protinádorovým působením. Jedním z důvodů je fakt, že jde o velice silný antioxidant, který pomáhá chránit DNA vůči poškození vlivem volných radikálů. (1) Možná ještě významnější je však jeho působení v oblasti epigenetiky, díky němuž dokáže ovlivňovat různé signální procesy nádorových buněk, aniž by působil toxicky na buňky zdravé. Platí totiž, že u nádorových buněk jsou narušeny některé geneticky podmíněné procesy, které zdravým buňkám brání v rychlém nekontrolovaném množení.

Quercetin inhibuje například aktivitu hned 16 enzymů z rodiny kináz, z nichž některé hrají důležitou roli v regulaci buněčného cyklu. Mimo jiné například potlačuje signální dráhy procesu proliferace, což je rychlé, nekontrolované množení buněk typické právě pro nádorová onemocnění. (2, 3)

Quercetin dále ovlivňuje proces jménem acetylace histonů. Histony jsou bílkoviny, které formují prostorovou strukturu DNA, a jejich acetylace umožňuje, aby byla DNA „přečtena“ a mohly být podle ní syntetizovány bílkoviny. Blokuje také vazby různých transaktivátorů (např. p300 či NF-kB), čímž snižuje aktivitu genu COX2 stimulující vznik zánětlivých procesů. Právě potlačení COX2 a s ním souvisejících zánětlivých procesů přitom bývá považováno za velice důležitou složku prevence rakoviny. (4, 5) A v neposlední řadě ovlivňuje aktivitu skupiny enzymů jménem sirtuiny, které rovněž regulují expresi (tedy vyjádření) některých důležitých genů, což má pozitivní vliv nejen na výše zmíněnou rychlost stárnutí, ale i na riziko vzniku rakoviny. (6, 7) Nejznámější z nich, označovaný zkratkou SIRT1 například reguluje schopnost apoptózy neboli programované buněčné smrti, které bývá právě v případě nádorových onemocnění narušena. (8) Působí ovšem i proti aktivitě demetylázy LSD1, která má rozhodující úlohu v regulaci přepisu genů zapojených do buněčného růstu a diferenciace – i zde jde tedy o mechanismus, který brání množení poškozených buněk, včetně těch nádorových. (9) Význam má však i schopnost quercetinu zlepšovat schopnost autofagie, protože právě narušená autofagie zvyšuje pravděpodobnost vzniku nádorového bujení. (36)

Pokud nádorové onemocnění již probíhá, jej v léčbě důležitý i fakt, že quercetin dokáže omezovat tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení nádoru a tím ho v podstatě pomáhá „vyhladovět“. (17) Prokázán byl dokonce i účinek v prevenci a léčbě leukémie (10)

Protizánětlivé působení

Zánět není samoúčelný proces, ale má v těle důležitou úlohu například při boji s infekcí či hojení zranění. Pokud však přejde do chronické fáze, znamená to problém. Právě zvýšená míra zánětlivých procesů je totiž jedním z faktorů podporujících vznik řady vážných onemocnění – například některých druhů rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších (více zde: https://www.epivyziva.cz/jak-vyhnat-zanet-z-tela/).

Quercetin přitom pomáhá v boji se záněty hned několika způsoby: Důležité je jeho silné antioxidační působení, protože vysoká koncentrace volných radikálů aktivuje geny podporující zánětlivé procesy. (39) Dále pomáhá snížit produkci látek podporující zánět, například TNF-α nebo cytokinů. (40, 41) A v neposlední řadě potlačuje i enzym COX-2, který je nezbytný pro vznik zánětlivých prostaglandinů. (42)

Nemoci srdce a cév

Většina látek z rodiny flavonoidů dokáže zpomalovat rozvoj aterosklerózy coby hlavního rizikového faktoru nemocí srdce a cév, podle zjištění vědců to však vypadá, že právě quercetin je z nich v tomto směru nejúčinnější. Vděčí za to svému antioxidačnímu působení, protizánětlivému efektu vlivem epigenetického působení a schopnosti zmírňovat tzv. endoteliální dysfunkci. Dokáže také regulovat hladinu LDL cholesterolu a bránit jeho oxidaci vlivem volných radikálů. (21, 22)

Quercetin ovšem dokáže poměrně účinně snižovat i vysoký krevní tlak, který je dalším z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Pozitivní vliv má na tlak systolický i diastolický, přičemž první znatelné výsledky se objevují již po týdnu užívání dávek od 10 mg na kilogram tělesné hmotnosti a přetrvávají i po skončení užívání. V rámci studií na zvířatech došlo k významnému snížení tlaku i u krys, které byly krmeny stravou s vysokým obsahem tuku, a cukru. (18-20)

Příčin pozitivního působení quercetinu na srdce a cévy je přitom celé řada. Důležitá je zde jeho funkce aktivátoru sirtuinů (35), protizánětlivé působení (42) a také schopnost podporovat v cévní výstelce tvorbu enzymu eNOS, který se podílí na vzniku oxidu dusnatého. Tento oxid posléze působí jako vazodilatant, tedy látka uvolňující a roztahující cévy, což se projeví poklesem krevního tlaku a lepším prokrvením tkání. (43)

Imunita

Quercetin patří mezi polyfenoly s rozsáhlým pozitivním vlivem na imunitní systém. Důležitá je například jeho schopnost potlačovat produkci látek interleukin 6 a TNF-α, které hrají klíčovou roli při vzniku zánětlivých procesů. (11) Na podpoře imunitních funkcí se podílí i antioxidační efekt quercetinu. Tato látka dokonce pomáhá i proti poklesu imunitních funkcí po intenzivní zátěži. Pokud totiž člověk podstoupí extrémní fyzickou zátěž typu maratonu, jsou jeho imunitní funkci až po 72 hodin po jejím skončení výrazně sníženy, což se projevuje například vyšší náchylností k respiračním onemocněním. Právě užívání quercetinu (1000 mg denně po dobu tří týdnů) přitom výskyt těchto nemocí po zátěži výrazně snížilo. (28)

Hubnutí

Obezita není způsobena pouze nerovnováhou mezi energetickým příjmem a výdejem, u obézních osob se totiž mnohem častěji objevují různé epigenetické změny v oblasti DNA a histonů než u populace s normální hmotností. Ono často omílané „máme to v genech“ tudíž není pouhou výmluvou – nejde sice o genetický znak zakódovaný v naší DNA, ale o biochemické změny, které vznikly v průběhu nitroděložního vývoje a dalšího života a které ovlivňují to, nakolik se jednotlivé geny naší dědičné výbavy skutečně projeví. Základem snižování hmotnosti tak sice stále zůstává kombinace zvýšení energetického výdeje (tj. pohyb) a snížení energetického příjmu (tj. dieta), výrazně však mohou pomoci i přírodní látky, které ovlivňují epigenetické mechanismy. Mezi ty nejúčinnější přitom patří právě quercetin. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNMT1 a HDAC1 i acetylaci histonů a tím preventivně brání množení tukových buněk, snižuje míru jejich variability a ovlivňuje také jejich apoptózu (tj. programovanou buněčnou smrt). (12-16)

Quercetin má však v oblasti snižování hmotnosti i další zajímavé účinky. Dokáže totiž omezit vstřebávání mastných kyselin, cholesterolu a glukózy z trávicího traktu, takže ve výsledku přijmeme o něco méně energie, než daná potravina ve skutečnosti obsahuje. (23, 24). Důležité je i jeho protizánětlivé působení. Obezitu totiž vždy provází sice mírný, ale zato celotělový zánět, který zaprvé zvyšuje riziko vzniku řady onemocnění a zadruhé komplikuje snahu o hubnutí. Quercetin přitom efektivně snižuje zánět přímo v tukových buňkách. (42)

Diabetes

Diabetes II. typu se projevuje tzv. inzulinovou rezistencí – na rozdíl od cukrovky I. typu není problém v tom, že by slinivka produkovala nedostatek inzulinu, ale v tom, že tkáně na tento hormon ztrácejí citlivost. Quercetin přitom patří mezi látky, které inzulinovou rezistenci snižují. Příčinou je přitom pravděpodobně fakt, že dokáže potlačit funkci látek zajišťující transport glukózy z tenkého střeva. (24, 25) Kromě toho také reguluje enzym AMPK, který zajišťuje transport glukózy v kosterním svalstvu. Naše svaly totiž za normálních okolností spotřebují až 80 % glukózy přijaté potravou, a právě u diabetiků je tato jejich funkce narušena. (26, 27) Důležitou roli může hrát i pozitivní vliv quercetinu na mitochondrie – pro cukrovku 2. typu je totiž typická zhoršená funkce těchto organel. (51)

Quercetin zároveň může pomoci předcházet vzniku některých komplikací diabetu, například diabetické neuropatii (55).

Sportovní výkonnost

Quercetin rovněž patří mezi substance, na něž by měli zaměřit svou pozornost sportovci. Dokáže ovlivnit například vytrvalost – když skupina sportovců užívala denně 500 mg této látky, došlo u nich k nárůstu VO2max (maximální spotřeba kyslíku, jde o hlavní ukazatel míry vytrvalosti) o 4 % a v testu jízdy na cyklotrenažéru do vyčerpání se jejich výkon zlepšil o 13 %. Důvodem tohoto faktu je pravděpodobně zvýšení počtu mitochondrií ve svalech. (29)

Jak už jsme zmínili výše, mitochondrie jsou buněčné organely zajišťující přeměnu živin na energii. Velmi důležitou roli hrají právě u vytrvalostních sportů, kde je výkon sportovce mj. závislý i na schopnosti svalových buněk získat za určitý časový úsek co nejvíce energie pro svou práci. Proto je také nárůst počtu mitochondrií ve svalech jedním z projevů adaptace na tréninkovou zátěž. Výzkumy přitom ukazují, že užívání quercetinu vede ve spojení s tréninkem jak k vyšším nárůstu počtu mitochondrií, tak i k vyšší produkci enzymů uvnitř těchto organel. Klíčový je tu fakt, že quercetin i vytrvalostní trénink zvyšují aktivitu genů, podle nichž je v těle vytvářen jeden ze sirtuinů, SIRT-1, a také protein PGC-1α. Obě tyto látky přitom mají pozitivní vliv jak na tvorbu mitochondrií, tak i mitochondriálních enzymů. Zajímavé také je, že vlivem tréninku i quercetinu dochází k množení mitochondrií nejen ve svalech, tak i v mozkové tkáni. To se projeví zaprvé lepší tolerancí fyzické zátěže ve smyslu lepšího snášení bolesti a dalších nepříjemných tělesných pocitů při závodě, ale i lepší duševní výkonností. (48-50)

Při pokusech na myších se navíc ukázalo, že quercetin pravděpodobně dokáže výše zmíněné procesy výrazně urychlit. Změny v koncentraci mitochondriálních enzymů byly u pokusných zvířat prokázány již po 2-7 dnech tréninku! (50) To z quercetinu dělá substanci, která může být velice užitečná lidem, kteří s pravidelným pohybem začínají a chtějí urychlit zlepšování své fyzické kondice.

Náhoda nejspíš není ani to, že klíčovou roli v těchto procesech hraje jeden ze sirtuinů, tedy enzymů, které jsme zmiňovali v souvislosti se stárnutím. Ostatně pravidelný pohyb má v boji se stárnutím (a také s klesající výkonností mozku) velmi významné místo, a quercetin by tomu mohl významně napomoci.

Ukazuje se přitom, že v rámci podpory sportovní výkonnosti je quercetin účinnější v kombinacích s jinými látkami než samotný (66). Možné kombinace najdete na konci textu.

Problémy s prostatou

Užívání quercetinu může být poměrně efektivní i u potíží s prostatou, jako je její zbytnění, zánět či chronické bolesti v pánevní oblasti. V jedné ze studií například došlo k podstatnému zlepšení symptomů u 67 % testovaných pacientů. (30)

Revmatoidní artritida

Silné protizánětlivé působení dělá z quercetinu užitečný prostředek při revmatoidní artritidě. Ve studii, při níž 50 žen trpících touto nemocí užívalo po 8 týdnů denně 500 mg quercetinu, u nich došlo k výraznému snížení ranní ztuhlosti a bolestivosti kloubů a také ke zmírnění bolesti po zátěži. (44)

Alergie

Zatím pouze na zvířatech proběhly nadějné studie poukazující na možné využití quercetinu při alergiích. Prokázaly totiž, že je schopen potlačovat tvorbu histaminu, zánětlivých cytokinů a omezit tvorbu specifických IgE protilátek. U pokusných myší dokonce dokázal zmírnit anafylaktickou reakci na arašídy. (44, 45)

Alzheimerova choroba

Podobně zatím pouze na zvířatech byla zkoumána možná role quercetinu v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby. Výsledky jsou však velmi nadějné – u pokusných myší, u nichž byly předtím vyvolány symptomy nemoci, došlo jak k výraznému ústupu příznaků, tak i ke zlepšení schopnosti učení. (48)

Pravděpodobnost, že to bude fungovat i u lidí, přitom zvyšuje i výše zmíněný fakt, že quercetin podporuje množení a funkci mitochondrií. Právě dysfunkce těchto organel je totiž pro Alzheimerovu chorobu typická – nervové buňky kvůli ní trpí chronickým nedostatkem energie, a to přispívá k jejich degeneraci. (52)

Endometrióza

Endometrióza patří mezi nejčastější gynekologické choroby, postihuje 15-20 % žen v plodném věku. Jde o zánětlivé onemocnění, při kterém dochází při ní k růstu děložní sliznice (endometria) a jejímu rozšiřování mimo dělohu, do břišní dutiny. To způsobuje nejen silné bolesti, ale často i problémy s otěhotněním.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že právě quercetin může účinně potlačovat růst endometria. Na výzkumy, zda totéž funguje i u lidí, zatím čekáme. (54)

Užívání

Pro léčebné účely se obvykle využívá dávka 500-1000 mg denně, kúra by měla trvat minimálně tři týdny, ale neměla by překročit jeden měsíc, protože dlouhodobé užívání není vhodné (kúru je možné zopakovat cca 3x ročně). Nedoporučuje se ani užívání výrazně vyšších dávek, může to vést například k nevolnostem či poškození ledvin. Quercetin může rovněž zhoršit účinnost antibiotik a omezit vstřebávání některých léků.

Možné kombinace s dalšími doplňky stravy

Velice efektivní jsou také kombinace quercetinu s dalšími přírodními substancemi, s nimiž vzájemně podporují svůj účinek. Zde jsou některé z nich.

Pro zpomalení stárnutí: quercetin + resveratrol (37), quercetin + EGCG (56)

Prevence a léčba rakoviny: quercetin + kurkumin (63), quercetin + EGCG (58)

Imunita: quercetin + EGCG (56), quercetin + kurkumin (60)

Prevence a léčba Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby: quercetin + omega-3 (65)

Podpora hubnutí: quercetin + kurkumin (62), quercetin + EGCG (57), quercetin + OPC, quercetin + resveratrol (62)

Sportovní výkonnost: quercetin + vitamin D3 (53), quercetin + kurkumin, quercetin + OPC (70), quercetin + omega-3 (66), quercetin + EGCG (66)

Diabetes: quercetin + kurkumin (64)

Srdce a cévy: quercetin + OPC (69), quercetin + resveratrol (37), quercetin + EGCG (59)

Produkce testosteronu: quercetin + vitamin D3 (53), quercetin + granátové jablko

Alergie: quercetin + šišák bajkalský, quercetin + rozmarýn

Protizánětlivé a antioxidační působení: quercetin + EGCG (57), quercetin + kurkumin (60), quercetin + granátové jablko (67), quercetin + rozmarýn (68)

V případě kombinací s kurkuminem a resveratrolem navíc quercetin zlepšuje vstřebávání těchto látek ze střevního traktu. (61)

Popis

Jde o stále zelený keř, který volně roste zejména v oblasti Středomoří, zejména v suchých areálech poblíž mořského pobřeží, ale i v subhimalájských oblastech. Jeho latinské jméno Rosmarinus, z nějž je odvozen i český název, v překladu znamená „růže z moře“. Uměle se pak pěstuje v mnoha částech světa, od řady evropských zemí, přes Střední Ameriku (hlavně Mexiko), Venezuelu až po Filipíny. Lze jej pěstovat i v našich podmínkách, protože však nesnáší tuhé mrazy, je rostlinu třeba na zimu chránit obalením nebo přemístit např. do skleníku.

Dorůstá výšky až 2 m, větve jsou hustě pokryté úzkými přisedlými listy, které jsou svrchu lesklé a tmavě zelené, zespodu pak mají šedavou barvu. Kvete drobnými kvítky modré či fialové barvy, plodem jsou hnědavé tvrdky. (20, 21)

Účinné látky

K léčbě se využívá list, a to jak k přípravě nálevu, tak i výrobě extraktu nebo olejů. Vyznačuje se především vysokým obsahem flavonoidů s antioxidačními účinky, najdeme tu i třísloviny, organické kyseliny, triterpeny, hořčiny či látky s fytoncidními účinky (tj. schopné ničit bakterie). Z pohledu zdravotních účinků jsou nejdůležitějšími látkami karnosol, rosmanol, kyselina karnosolová, rozmarýnová či ursolová a cineol. (20, 21)

Historie

Rozmarýn je tradiční rostlinou používanou již od starověku jako koření, ale i k léčivým a magickým účelům. Je spojována s láskou, svatbou, ale i narozeními smrtí. V Anglii a Německu je rovněž považována za symbol vzpomínky a v minulosti se rovněž vkládala do kolébky novorozenců kvůli ochraně před zlými silami. (20)

V kuchyni se rovněž používá od starověku, a to jak samostatně (především při úpravách masa), ale i jako součást směsí – asi nejznámější z nich je tzv. provensálské koření.

Léčivé účinky

V tradiční fytoterapii se rozmarýn používá jako celkové tonikum, dále na podporu trávení (zlepšuje tvorbu trávicích enzymů a tvorbu žluči), odstranění nadýmání, ke zvýšení psychické a fyzické kondice, podporu plodnosti (zlepšuje prokrvení malé pánve), léčbě artritidy a zmírnění bolestí kloubů. (21) Řadu z těchto účinků potvrdily i vědecké výzkumy. Do pozornosti vědců se přitom rozmarýn dostal zejména díky svému epigenetickému působení. Některé ze sloučenin v něm obsažených (karnosol, kyselina karonosolová, kyselina ursolová, kyselina rozmarýnová) totiž dokáží ovlivnit, které z našich genetických dispozic v oblasti zdraví se skutečně projeví a které nikoliv.

Paměť a soustředění

Rozmarýn patří mezi tradiční byliny, které prokazatelně působí na zlepšení mozkových funkcí a prevenci demence. (30) Jeho pozitivní vliv na kognitivní schopnosti, zejména na paměť a koncentraci, je dokonce tak výrazný, že byl dokonce zaznamenán i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnové aroma v rámci aromaterapie. Příznivý vliv na fungování mozku má totiž na svědomí látka jménem cineol, která je obsažena v rozmarýnovém esenciálním oleji, a právě zvýšení její koncentrace v krevní plasmě bylo zaznamenána i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnovou esenci. (37)

Zvláště výrazný je přitom vliv na paměť. Studie provedená na dobrovolnících z řad univerzitních studentů například prokázala, že užívání rozmarýnového extraktu vedlo ke zlepšení testů retrospektivní paměti (tj. zaměřené na minulost) o 14 % ve srovnání s placebem. (43)

Tajemství mimořádného účinku rozmarýnu na mozkové funkce se pravděpodobně skrývá v jeho schopnosti podporovat tvorbu látky označované zkratkou BDNF (brain-derived neurotrophy factor). Jde o bílkovinu fungující jako tzv. růstový faktor, jež má vliv především na nervové buňky – podporuje jejich množení, růst i diferenciaci, a také zvyšuje pravděpodobnost přežití těch stávajících. BDNF rovněž podporuje tvorbu synapsí, tj. nových nervových spojů, což je proces, který se v mozku odehrává i v okamžiku, kdy se učíme novým znalostem a dovednostim. Nedostatek BDNF je navíc typický i pro Alzeimerovu chorobu. V jedné studii přitom 6týdenní podávání rozmarýnu zlepšilo u sledovaných osob produkci faktoru BDNF o 27 %. (47)

Alzheimerova a parkinsonova choroba

Kyselina karneolová chrání nervové buňky části mozku jménem hippokampus před poškozením vedoucí k buněčné smrti, a také aktivuje antioxidační enzym phase 2, což je důležité v prevenci a zpomalení průběhu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (15, 16) Výzkumy rovněž ukázaly, že brání vzniku tzv. amyloidních plaků v mozku, které jsou charakteristickým projevem Alzheimerovy choroby. (17) Studie japonských vědců navíc naznačila, že pravidelné užívání rozmarýnového extraktu může pomoci i jedincům s rozvinutými příznaky Alzheimerovy nemoci, zejména pak s kognitivními dysfunkcemi souvisejícími s existencí amyloidních plaků – tedy zejména s poruchami paměti. V pokusech na krysách, jimž vědci uměle způsobili vznik Alzheimerovy choroby, došlo k výraznému zlepšení výsledků v paměťových testech již po několika dávkách. (26)

Nádorová onemocnění

Velice slibně vypadají výzkumy týkající se protirakovinného účinky rozmarýnového extraktu, zejména pak v něm obsaženého karnosolu a kyseliny karnosolové. Ty totiž pomocí epigenetického působení omezují tzv. proliferaci (tj. nekontrolované rychlé množení, typické právě pro rakovinné buňky) a podporují expresi (tedy přepis) genu GCNT3, který působí proti vzniku nádorů. (1)

Vědecké studie potvrdily účinnost rozmarýnového extraktu v prevenci a léčbě rakoviny střeva a slinivky břišní (1), prsu (3), plic a jater (4), kůže, prostaty a také leukémie (7).

Protizánětlivé působení

Důležité je i protizánětlivé působení karnosolu a kyseliny karnosolové, které rovněž probíhá na epigenetickém principu. Právě zánětlivé procesy se totiž podílejí na vzniku řady potíží a onemocnění, ať už jde o zhoubné nádory, srdečně cévní onemocnění, diabetes, ale třeba i psychické problémy.

Karnosol a kyselina karnosolová blokují například vazbu transaktivátoru NF-kB (5) a také potlačují aktivitu genu pro tvorbu a aktivaci cyklooxygenázy COX2, která podporuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů. Výhodou působení karnosolu a kyseliny karnosolové přitom je, že sice potlačí produkci COX2, ale zároveň nijak neovlivní tvorbu další z rodiny cyklooxygenáz, COX1. Protizánětlivé léky typu aspirinu tohle neumějí, což vede například k podráždění žaludku. (12, 13) Rozmarýnový extrakt navíc působí protizánětlivě i díky potlačení produkce oxidu dusnatého. (8) Karnosol a kyselina karnosolová jsou navíc účinnější, pokud působí současně, takže použití rozmarýnového extraktu je lepší volba než léčba pomocí jednotlivých sloučenin. (1)

Oxidativní stres

Rozmarýn patří mezi velice silné antioxidanty, které chrání tělesné tkáně a buňky před škodlivým působením volných radikálů. (2) Působí především proti peroxidovým a kyslíkovým radikálům, brání peroxidaci lipidů, která je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (9) Chrání také buněčné membrány před oxidativním poškozením. (14) Až 90 % antioxidačního efektu rozmarýnového extraktu přitom obstarává karnosol a kyselina karnosolová.

Imunita, antimikrobiální a protiplísňové působení

Rozmarýn stimuluje buňky sleziny, což je orgán, v němž kromě červených krvinek vzniká i řada buněk a látek nezbytných pro naši imunitu. V pokusech na myších například přidávání rozmarýnového extraktu do stravy způsobilo výrazné zvýšení tvorby protilátek IgM a IgG. (42)

Rozmarýn se vyznačuje také výrazným antimykotickým působením, tedy schopností ničit plísně a kvasinky. Výrazný úspěch byl zaznamenán například u léčby osob s kvasinkovou infekcí Candida albicans. Ta se často vyskytuje v ústní dutině pacientů s nádorovými onemocněními, nebo těch, kteří užívají širokospektrální antibiotika či kortikoidy, a je velmi odolná vůči klasickým lékům.

Rozmarýn vykazuje také antibakteriální působení, které zabírá i na bakterie odolné vůči klasické léčbě antibiotiky. (20, 53, 54) Prokázán byl i efekt proti některým virům – například proti virů HSV-1 (původce oparu na rtu) a HSV-2, který způsobuje genitální opary. (55, 58) Některé výzkumy dokonce naznačily, že by rozmarýn mohl mít inhibiční efekt na virus HIV. (59)

Artritida

Klíčovou látku při vzniku revmatoidní artritidy představují prostaglandiny, zejména prostaglandin E2 (PGE2), které v kloubech spouštějí zánětlivé procesy. PGE2 vzniká v lidském těle z kyseliny arachidonové pomocí enzymu mPGES-1 (mikrozomální prostaglandin E syntáza). Karnosol a kyselina karnosolová přitom velice efektivně potlačují aktivitu tohoto enzymu a tím brání vzniku zánětlivých prostaglandinů, přičemž tyto procesy probíhají především díky epigenetickému působení zmíněných látek. Aktivitu mPGES-1, i když v menší míře potlačuje i další látka obsažená v rozmarýnu, kyselina ursolová. (40)

Důležitým aspektem v prevenci a léčbě revmatoidní artritidy je i antioxidační působení složek rozmarýnového extraktu, zejména pak jeho schopnost ničit volné radikály kyslíku a superoxidové radikály. Ty totiž za určitých okolností (např. právě u osob s náchylností k revmatoidní artritidě) intenzivně poškozují molekuly kolagenu a další struktury kloubů a způsobují denaturaci imunitních buněk. (18)

Alergie a astma

Rozmarýn je velice účinnou substancí při léčbě alergií, zejména pak alergické rýmy. Alergie je v podstatě nepřiměřená reakci imunitního systému na určitý podnět v podobě alergenu (pylové zrno, roztoč apod.). Když se sliznice dýchacích cest dostane do kontaktu s alergenem, dojde v ní k aktivaci a rychlému množení (tzv. proliferaci) imunitních buněk, zejména T-lymfocytů, neutrofilů či eozinofilů. Tyto buňky pak spolu s tzv. žírnými buňkami produkují látku jménem histamin, která způsobuje vznik alergických projevů, jako je otok, zánět, tvorba tekutin (rýma, slzení), podráždění apod. Léky používané při alergiích, tzv. antihistaminika přitom mají jeden základní nedostatek: Brání sice uvolňování histaminu nebo blokují histaminové receptory, takže potlačují alergické projevy, ale nijak neovlivňují vlastní příčinu alergie, tedy aktivaci imunitních buněk. (31)

Naproti tomu rozmarýn, konkrétně v něm obsažená kyselina rozmarýnová zmírňuje alergické projevy tím, že působí přímo na aktivované imunitní buňky, zejména na T-lymfocyty a způsobuje jejich apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. Inhibuje totiž interleukin IL-2, který má právě aktivaci T-lymfocytů za úkol. (32, 33) To je velice důležité, protože podle některých vědeckých teorií mohou imunitní buňky aktivované vlivem alergické reakce způsobovat oxidativní poškození tkání, a dokonce zvyšovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. (35) Důležitý je navíc fakt, že kyselina rozmarýnová způsobuje smrt pouze u aktivovaných imunitních buněk – ty neaktivované ponechává bez povšimnutí, takže nijak neomezuje schopnost organismu účinně se bránit například infekcím. (35)

V jedné japonské studii (10) například došlo u pacientů po 21 dnech užívání rozmarýnového extraktu k výraznému ústupu většiny alergických příznaků, zejména pak rýmy, slzení a pálení očí.

Prokázán byl i ústup zánětlivých reakcí při alergické reakci na prachové roztoče a také úleva při astmatu (25). Při pokusech na myších bylo například prokázáno, že denní dávka 1,5 mg rozmarýnového extraktu dokáže zabránit vzniku alergického astmatu při styku s roztoči. (34) Důležitou roli hraje i jeho schopnost uvolňovat svaly dýchací trubice, jehož křečovité stažení je pro astma charakteristické. (36)

Ochrana jater

Ochrana jater proti působení toxických látek patří mezi nejznámější účinky rozmarýnu v tradiční přírodní medicíně. Tyto schopnosti přitom potvrdily i moderní vědecké výzkumy. (20) Prokázána byla ochrana proti zánětlivým procesům a nekrózám způsobenými působením toxických chemikálií a také podpora detoxikace. (28, 38)

Kardiovaskulární choroby

V tradiční přírodní medicíně je rozmarýn často využívá jako prostředek pro zvýšení chorobně nízkého krevního tlaku. Z tohoto pohledu je zajímavé, že zároveň dokáže snižovat i příliš vysoký krevní tlak, který je jedním z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. V marockém přírodním léčitelství je k tomuto účelu dokonce s úspěchem využíván i u diabetiků. (22)

Vědecké studie rovněž potvrdily, že látky s antioxidačním účinkem obsažené v rozmarýnovém extraktu, zvláště fenolické diterpeny a kyselina karnosolová, dokáží efektivně snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezovat tvorbu aterosklerotických plátů. (23, 24)

Psychické obtíže

Rozmarýn má příznivý efekt na náladu, zejména podporuje zklidnění, zmírnění úzkosti a stresu, a dokonce v tomto ohledu funguje i u pacientů postižených demencí. (27) Prokázány jsou i jeho příznivé účinky při depresi a úzkosti, a to již po 30 dnech užívání extraktu (43, 44). Ke zmírnění úzkosti přitom dochází nejen v případě užívání rozmarýnového extraktu, ale dokonce i při masážích s využitím rozmarýnového oleje. (45)

Tato bylinka má zároveň celkový tonizační efekt a přispívá ke zmírnění únavy a nedostatku energie. (61)

Poruchy spánku

Rozmarýn může představovat i účinnou pomoc pro osoby trpícím poruchami spánku. Když jej například vědci podávali v rámci studie vysokoškolským studentům, stoupl po 30 dnech počet těch, kteří udávali, že spí dobře, ze 47 % na počátku studie na 62 %, a počet dobrovolníků udávajících špatný spánek z původních 53 % na 38 %. (43) Rozmarýn ovšem zabírá i při poruchách spánku u seniorů, a to dokonce i ve formě aromaterapie. (46)

Makulární degenerace

Tato nemoc patří mezi nejzávažnější oční choroby, často končící úplnou slepotou. Dochází při ní k poškození světločivných buněk oční sítnice, a to zejména v místě nejostřejšího vidění, tzv. žluté skvrny. Postižení jedinci proto zaznamenávají výpadky centrálního vidění (tj. předmětů, na které zaostřují), zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Rozmarýnový extrakt, konkrétně v něm obsažený karnosol, přitom dokáže buňky sítnice prokazatelně chránit před degenerací. (29)

Migréna

Tato bylinka se vyznačuje silným protizánětlivým efektem a schopností zmírnit bolest, která efektivně funguje i v případě migrény. V případě akutního záchvatu může dokonce pozitivně působit i aromaterapie. (41)

Cukrovka a obezita

Zajímavá studie, byť zatím provedená pouze na myších, naznačila možný potenciál rozmarýnu v léčbě cukrovky. Myši, jimž byl diabetes uměle vyvolán, dostávaly rozmarýn po dobu šesti týdnů a za tuto dobu u nich došlo k výraznému zlepšení schopnosti beta-buněk slinivky produkovat inzulin. Jednou z možných příčin byl fakt, že rozmarýn podpořil tvorbu betatrofinu. Betatrofin je poměrně nedávno objevený hormon vytvářený v játrech, který ve slinivce podporuje tvorbu nových buněk vytvářejících inzulin. Pozitivním „vedlejším efektem“ pak byl váhový úbytek zkoumaných myší, přičemž rozmarýn zde zafungoval jako ochranný faktor, který zabránil degradaci svalové hmoty. (48)

Dalším mechanismem, kterým rozmarýn u diabetiků působí, je aktivace enzymu AMPK. Jde o enzym, který je nezbytný pro využití glukózy pracujícími svaly – právě ty totiž spotřebují největší podíl glukózy. V momentě, kdy dojde ke zvýšení jeho tvorby, dochází jak k lepšímu vstřebávání glukózy z krve do svalů, tak i k zefektivnění metabolismu glukózy uvnitř svalových buněk. (50) I tento efekt může přispět ke snižování hmotnosti, protože vysoká hladina krevní glukózy zvyšuje pravděpodobnost ukládání tuků.

Schopnost snižovat hladinu glukózy v krvi (zejména nalačno) ovšem potvrdily i výzkumy provedené na lidských dobrovolnících. Jeden z nich navíc zjistil, že užívání rozmarýnu (tobolky 500 mg 3x denně) zvýšila u testovaných osob v krvi hladinu vitaminu B12, a to v průměru o 29 %. To je velmi důležité, protože diabetici mají hladinu tohoto vitaminu, jenž je který je zásadní například pro krvetvorbu či fungování paměti, oproti běžné populaci výrazně nižší (v průměru o 40 %). (49, 52)

Kožní potíže

Rozmarýn efektivně ničí řadu bakterií a kvasinek napadajících pokožku. (51) Podporuje také ochranu kůže vůči působení UV záření. (57)

Plešatost u mužů

Nedávná studie prokázala, že rozmarýn má podobné účinky jako lék minoxidil, který se využívá k potlačení plešatění u mužů. Jedna sledovaná skupina v rámci ní užívala rozmarýn, druhá minoxidil. Po třech měsících sice ještě u žádné z nich k významným změnám nedošlo, po šesti měsících se ale u obou skupin zvýšil počet vlasů, a to zhruba srovnatelným způsobem. (62)

Tinnitus

Tinnitus je termín označující nejrůznější pískání a šumění v uších. Jde o velice obtěžující problém, který často postiženým osobám komplikuje normální fungování, a v některých případech se stává i důvodem k sebevraždě. Účinnost rozmarýnu při tomto problémům zatím nebyla spolehlivě vědecky prokázána, zkušenosti s jeho užíváním ale ukazují, že by mohlo jít o substanci, která části postiženým dokáže přinést alespoň nějakou úlevu.

Užívání a kontraindikace

Vysoké dávky rozmarýnu mohou způsobit potrat, a proto užívání rozmarýnového extraktu a ani nálevu není vhodné v těhotenství. Užívání v množství, které je obvyklé například při dochucování pokrmů, ovšem nebezpečné není. Nedoporučuje se ani užívání při kojení a v případě dětí (zde chybí dostatek studií prokazující jeho bezpečnost, škodlivé působení prokázáno nebylo).

Rozmarýn může rovněž interagovat s některými chemickými léčivy. Není jej proto vhodné kombinovat s léky ovlivňujícími krevní srážlivost (Aspirin, Walfarin), s léky na snížení vysokého krevního tlaku (tzv. ACE inhibitory), diuretiky a antidiabetiky.