1. Vyhýbejte se umělým sladidlům

Nápoje a potraviny ochucené umělými sladidly jsou nám většinou předkládány jako dietnější a také zdravější alternativa produktů slazených cukrem, opak je ale pravdou. Umělá sladidla totiž prokazatelně zvyšují riziko kardiovaskulárních nemocí, ať už jde o vysoký krevní tlak, cévní mozkovou příhodu či ischemickou chorobu srdeční.

Sladidla jsou totiž podvod na mozek. Ten totiž na jejich sladkou chuť zareaguje stejně, jako bychom konzumovali cukr – tedy vydá pokyn ke zvýšenému vylučování inzulinu. A protože sladidla jsou sladká opravdu hodně (například aspartam je 200× sladší než cukr), je tato reakce opravdu silná.

Pokud si nápoj nebo pokrm se sladidly dáme jen občas, nic se nestane. Pokud je ale konzumujeme pravidelně, může to například vést ke vzniku inzulinové rezistence i dalších problémů souvisejících s metabolismem (například zvýšení aktivity signální molekuly CX3CL1). V důsledku toho pak dochází ke zvýšení zánětu v oblasti cév a vzniku endoteliální dysfunkce, což jsou důležité podmínky pro rozvoj aterosklerózy.

2. Přidejte do jídelníčku draslík

„Omezte solení.“ Tuhle radu si většinou od lékaře vyslechne každý, kdo trpí vysokým krevním tlakem nebo jinými kardiovaskulárními problémy. Rada je to důležitá, protože nadměrný příjem sodíku skutečně může přispět ke zvýšení krevního tlaku. Platí to přitom zejména u mužů, ženy jsou na nadbytek tohoto prvku citlivé méně, za což vděčí odlišné molekulární struktuře ledvin.

Kromě jeho příjmu sodíku je ale dobré zároveň do stravy přidat více jeho protihráče, tedy draslíku. Jakmile to uděláme, naše ledviny začnou vylučovat více sodíku, což může pomoci krevní tlak efektivněji snížit. Na tento postup přitom reagují o něco lépe muži než ženy.

Na draslík jsou bohaté zejména potraviny rostlinného původu. Velké množství jej obsahují například brambory, čočka, fazole, banány, jablka, brokolice chřest, meloun, špenát, chřest, listová zelenina a další.

3. Spěte – déle, ale hlavně kvalitněji

Souvislost mezi spánkem a zdravím je známá již dlouho, spánkový deficit prokazatelně zvyšuje nejen riziko nemocí srdce a cév, ale i třeba obezity nebo diabetu. Dosavadní výzkumy se ale zaměřovaly především na celkovou dobu spánku. Poslední vědecká zjištění ovšem říkají, že kromě ní hraje výraznou roli i kvalita spánku.

Výraznými rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění je tzv. spánková apnoe, tedy krátké zástavy dechu v průběhu spánku, které se často objevují zejména u lidí, kteří hlasitě chrápou. A právě časté apnoe způsobují v těle řadu negativních epigenetických změn, které zvyšují riziko řady onemocnění, včetně těch kardiovaskulárních. Jejich výskyt může například až 10x zvýšit riziko mozkové mrtvice! O spánkové apnoi si přečtěte zde »

Srdci a cévám ovšem nesvědčí ani časté porušování pravidel spánkové hygieny, tedy když například chodíme spát v různou dobu, když se těsně před ulehnutím věnujeme náročným mentálním nebo fyzickým činnostem, jíme těžká jídla nebo se z různých důvodů často probouzíme.

4. Už žádné jídlo s sebou!

Nedávný čínský výzkum ukázal, že i zdánlivě neškodná věc, jako je častá dovážka či donáška jídel z restaurací může zvýšit riziko nemocí srdce a cév. Problém tu samozřejmě nepředstavuje samotný fakt, že si jídlo sníte jinde než v restauraci, ale jeho doprava v plastových krabičkách.

Pokud se totiž do nich uloží horké jídlo, dojde k mnohem výraznějšímu uvolňování mikroplastů a škodlivých chemikálií (BPA, ftaláty a další), než když se do krabiček umístí jídlo chladné. Vyšší expozice těmto látkám pak způsobuje změny ve střevním mikrobiomu, které následně zvyšují míru zánětu v těle. A právě zánět v oblasti cév jej faktor, který urychluje rozvoj aterosklerózy.

5. Doplňujte hořčík a déčko

Dostatečný příjem hořčíku je nezbytný pro správné prokrvení srdečního svalu, což je důležité v prevenci a léčbě ischemické choroby srdeční. Jeho deficit ovšem výrazně zvyšuje i riziko dalších srdečně cévních onemocnění (včetně mozkové mrtvice) i úmrtí na ně. Užívání hořčíku navíc zlepšuje kvalitu spánku, což se rovněž projeví na kardiovaskulárním zdraví.

Další nezbytnou živinu pro zdraví srdce představuje i vitamin D3. Jeho deficit v populaci je velice častý, což vede ke zvýšení rizika řady vážných onemocnění, choroby srdce a cév nevyjímaje. Dlouhodobé užívání déčka tak například snižuje riziko srdečního infarktu o 19 %, přičemž efekt je vyšší u lidí užívajících statiny nebo jiné léky na srdečně cévní nemoci.

6. Sázejte stromy a meditujte v lese

Zajímavý výzkum proběhl v americkém Detroitu, kde došlo vlivem oteplování klimatu k přemnožení druhů hmyzu likvidujících stromy. Ukázalo se, že v oblastech, kde došlo k nejvyššímu úbytku stromů, se následně zvýšil výskyt kardiovaskulárních onemocnění o 25 %!

Přesný důvod, proč stromy v okolí bydliště prospívají srdci, vědci neznají, ale spekulují o spolupůsobení několika faktorů: snížení stresu, zmírnění znečištění ovzduší, a celkového zlepšení klimatu, které vede k zvýšení míry pohybu (zvláště v letním období) i sociálních interakcí ve venkovním prostředí.

Zoufat si ale nemusíte ani v případě, že bydlíte v centru města, kde je o stromy nouze. Stačí chodit pravidelně do lesa. Srdci a cévám totiž prospívá jakýkoliv pobyt mezi stromy, a dvojnásob to platí, pokud jej spojíme třeba s meditací, cvičením jógy apod. V Japonsku dokonce vznikla metoda jménem lesní terapie (Shinrin-yoku), která spojuje pobyt v lese s řízenou meditací zaměřenou na zapojení smyslů. Výzkumy přitom ukazují, že tato metoda vede ke snížení hladiny stresových hormonů, krevního tlaku i srdeční frekvence.

7. Pijte zelený čaj

Rozsáhlá japonská studie, která sledovala více jak 40 000 osob po dobu 11 let, ukázala, že lidé konzumující denně aspoň pět šálků zeleného čaje, měli o 16 % nižší riziko předčasného úmrtí a výskyt kardiovaskulárních chorob byl u nich nižší dokonce o 26 %.

Důvodem je pravděpodobně vysoký obsah epigalokatechin galátu neboli EGCG, který se vyznačuje řadou příznivých účinků na kardiovaskulární systém – snižuje například krevní tlak a hladinu LDL cholesterolu. EGCG je možné konzumovat i ve formě doplňku stravy. Více zde »

8. Vsaďte na středomořskou stravu

Středomořská strava snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Jedním z důvodů je přitom hojná konzumace olivového oleje. Olivy totiž obsahují řadu zajímavých látek s pozitivním vlivem na srdce a cévy, jako je například hydroxytyrosol, kyselina maslinová nebo kyselina oleanová.

Tyto látky mají výrazné antioxidační a protizánětlivé účinky, snižují hladinu celkového i LDL cholesterolu i míru jeho oxidace a snižují krevní tlak. Více zde »

Také hydroxytyrosol je možné konzumovat coby doplněk stravy.

9. Přidejte vlákninu

Dostatek vlákniny je důležitý pro rovnováhu střevního mikrobiomu, která úzce souvisí i se zdravím srdce a cév. V rámci výzkumů tak například pouhé přidání vlákniny do jídelníčku vedlo ke snížení krevního tlaku.

10. Jezte vejce

Není to tak dávno, co byla vejce kardiakům zakazována kvůli obsahu cholesterolu. Postupem času se ale ukázalo, že opak je pravdou. Například čínský výzkum, který po devět let sledoval více než 400 000 osob, ukázal, že ti, kteří konzumují alespoň jedno vejce týdně, mají o 26 % nižší riziko mozkové mrtvice než ti, kteří je jedí jen zřídka. Pouhých 5 vajec týdně pak snížilo riziko ischemické choroby srdeční o 12 %.

Na první pohled se může zdát, že je ho v běžné stravě dost a nikdo tak nemůže trpět jeho nedostatkem, ve skutečnosti je ale řada situací, kdy se vyplatí vitamin B1 doplňovat i nad rámec běžného jídelníčku. Vůbec první objevený vitamin je nezbytný třeba pro fungování našeho mozku a srdce, ale je to také účinný pomocník proti zánětu a bolesti.

Vitamin B1 patří mezi tzv. esenciální živiny. Živočichové včetně člověka jej totiž na rozdíl od rostlin, hub a bakterií nedokáží ve svých tělech vytvářet, a jsou proto odkázáni na jeho příjem v potravě.

V lidském organismu se vyskytuje cca 25-30 mg thiaminu, a to v mnoha formách (např. estery, thiamindifosfát a trifosfát, adenosin thiamin difosfát a další). Protože jde o vitamin rozpustný ve vodě, v těle se ukládá jen ve velmi malých množstvích, přičemž případný nadbytek se vyloučí převážně močí (méně pak stolicí a potem). Pokud jej ve stravě přijímáme nedostatek, vzniká jeho deficit za 2-3 týdny. (1)

Doporučená denní dávka thiaminu je 1,1 mg pro dospělé ženy a 1,2 mg pro muže, což je množství, které není problém získat z běžné stravy (viz tabulka). Těhotné a kojící ženy potřebují denně 1,4 mg. Denní potřeba ale výrazně stoupá v případě těžkých infekcí, mnohočetných zraněních a operacích, kdy může nezbytná dávka vitaminu B1 stoupnout i na více než stonásobek – například pro 70kg pacienta může v podobných situacích činit 100-300 mg denně. (2-4)

Historie

Historie objevu vitaminu B1 začíná v roce 1889 a kryje se s objevem vitaminů jako takových. Na sklonku 19. století byly totiž vědcům známy pouze makroživiny, tedy sacharidy, bílkoviny a tuky, zatímco o mikroživinách neměl nikdo ani tušení. Holandský lékař Christiaan Eijkman tehdy v oblasti dnešní Indonésie zkoumal závažné onemocnění beri-beri, které bylo v té době známé již velmi dlouho – poprvé bylo popsáno ve staročínských spisech již v roce 2600 př. n. l. Na konci 19. století ale začal jeho výskyt narůstat, a to zejména v oblastech, kde lidé hojně konzumovali průmyslově zpracovanou, leštěnou rýži. A když Eijkman začal tuto rýži podávat kuřatům, zjistil, že se u nich vyvinuly příznaky připomínající beri-beri. Bylo tedy jasné, že se leštěním z rýže odstranilo něco, co následně lidem a ptactvu chybělo.

Na jeho poznatky v roce 1906 navázal anglický biochemik Frederick Gowland Hopkins, který pokusná zvířata krmil směsí izolovaných bílkovin, sacharidů a tuků. Zjistil, že tato kombinace nedokáže zajistit jejich trvalý růst, a proto usoudil, že běžná strava musí obsahovat ještě něco dalšího. Jeho myšlenka ale ve vědeckých kruzích prorazila až o pět let později zásluhou polského biochemika Casimira Funka. Ten v potravinách objevil látky ze skupiny aminů, které byly v nepatrných množstvích nutné pro udržení zdraví. Nazval je vitaminy podle kombinace slov „vitální“ a „amin“.

V roce 1913 zjistil Američan Elmer McCollum, že existují dva základní typy vitaminů. Ty první, které byly rozpustné v tucích, nazval „faktor A“, a druhé, rozpustné ve vodě, obdržely název „faktor B“. Další důležitý objev v podobě izolace prvního čistého vitaminu ale přišel až v roce 1926. Holanďané Barend Jansen a Wilem Donath navázali na svého krajana Eijkmana a vrátili se k výzkumu nemoci beri-beri. Z částí rýže odstraněné při leštění izolovali krystalickou látku, a když ji podali ptákům trpícím beri-beri, příznaky nemoci zmizely. Objevená sloučenina byla coby první známý „faktor B“ později pojmenována vitamin B1, nebo také thiamin (podle toho, že v molekule kromě aminové skupiny obsahuje také atom síry).

Objev měl ve vědeckém světě mimořádný ohlas, a proto se v 30. letech ve velkém rozjel výzkum zaměřený na objevování a syntézu vitaminů. V roce 1936 se v laboratořích společnosti Merck povedlo vitamin B1 připravit uměle. Postup to byl sice velmi složitý, zahrnující 15 náročných kroků, brzy se však získaná látka začala využívat k obohacování potravin, zejména pak chlebové mouky. (5)

Výskyt

Nejdůležitějšími zdroji vitaminu B1 pro člověka jsou celozrnné obiloviny, maso (nejvíce ho obsahuje to vepřové) a luštěniny a ořechy. Naopak bílá pšeničná mouka a leštěná rýže ho obsahují velmi málo a mezi bohaté zdroje nepatří ani ovoce a zelenina. Část potřebného thiaminu je také vytvářena ve střevním mikrobiomu. (1)

Obsah vitaminu B1 v některých potravinách (1)

Samotná konzumace potravin bohatých na vitamin B1 ovšem nestačí. Existují totiž některé faktory, které ničí buď samotný vitamin, nebo zhoršují jeho vstřebávání.

V případě obilovin hraje roli jejich průmyslové zpracování. Vitamin B1 v nich totiž není rozložen rovnoměrně – nejvíce se jej nachází v otrubách a klíčku, což jsou části, které jsou během mletí, rafinace nebo leštění většinou odstraněny. Například rafinovaná bílá pšeničná mouka tak obsahuje až o 80 % méně thiaminu než ta celozrnná. V případě rýže pak platí, že pokud si chceme dopřát tu bílou, měli bychom dát přednost té parbolizované – tato průmyslová úprava je totiž šetrnější než leštění.

Jak příjem vitaminu B1 podpořit?

Pokud sázíme na příjem vitaminu B1 ze stravy, je důležité znát postupy a faktory, které snižují jeho obsah v potravinách nebo narušují jeho vstřebávání:

Kuchyňská úprava

Značná část vitaminu B1 se ničí při tepelné úpravě. Například u masa činí ztráty v závislosti na druhu a kulinářském postupu 10– 80 % – nejvíce se ho ztratí při vaření, méně při pečení a smažení. Nepřívětivější je v tomto směru smažení v trojobalu, který výrazně omezuje odpařování vody obsažené v mase, bohužel je ale smažení jinak nejméně zdravým způsobem přípravy, takže ho nelze s klidným svědomím doporučit. U obilovin se vitamin B1 ztrácí při vaření i pečení, přičemž ztráty jsou například výrazně nižší u žitného než u pšeničného chleba. (1)

Thiamin rozpustný ve vodě, a proto se ho značná část při vaření nebo namáčení potravin vylouhuje do vody. Z tohoto důvodu je například při přípravě obilovin vhodné využívat postupy, kde se voda nevylévá. Zajímavé také je, že obsah vitaminu B1 v pečivu výrazně klesá při použití prášku do pečiva – dokonce o více než 50 %. Prášek do pečiva je totiž zásaditý a thiamin je v zásaditém prostředí nestabilní. Stabilitu při tepelné úpravě obecně zvyšuje přítomnost škrobu, bílkovin a fruktózy, zatímco glukóza ji snižuje. (1)

Zajímavé jsou poznatky ohledně stability vitaminu B1 v česneku – pokud česnek před konzumací nebo tepelnou úpravou rozdrtíme (prolisujeme), obsažení allicin reaguje z thiaminem a vznikne v tucích rozpustná sloučenina allilthiamin, která se vyznačuje velmi dobrým vstřebáváním i vysokou stabilitou. (1)

Antihistaminové faktory

Pokud se snažíme zvýšit přísun thiaminu, měli bychom se také vyhýbat potravinám, které obsahují tzv. antithiaminové faktory, tedy látky, jež vitamin B1 inaktivují nebo blokují jeho vstřebávání. Jejich častá konzumace spolu s jídlem nebo doplňky stravy tak může způsobovat jeho nedostatek. Patří sem například:

• syrové nebo fermentované ryby a korýši (jejich tepelná úprava tuto vlastnost zruší),
• káva a čaj (jejich destruktivní působení zase částečně omezí užívání vitaminu B1 spolu s vitaminem C nebo organickými kyselinami, které se vyskytují v mnoha druzích ovoce a zeleniny.
• Sušené ovoce nebo víno konzervované pomocí sloučenin obsahujících síru (tj. především oxid siřičitý a siřičitany) – ty totiž thiamin štěpí a způsobují tak jeho masivní ztráty.
• Chlorovaná voda – také zbytkový chlór ve vodě, v níž se potraviny vaří, štěpí obsažený vitamin B1. (1)

Faktory narušující biologickou využitelnost

Vstřebávání vitaminu B1 z potravy klesá vlivem stárnutí, některých trávicích problémů a některých genetických poruchách. Vyšší potřebu mají rovněž lidé trpící obezitou a kuřáci, a to včetně kuřáků pasivních. Problematické je nadužívání alkoholu – nedostatkem thiaminu trpí až 80 % alkoholiků. Ke zvýšeným ztrátám pak dochází při užívání diuretik. Zvýšení poptávky po vitaminu B1 může způsobit i stres z jakékoliv nemoci – některé studie ukázaly, že při hospitalizaci jeho deficit roste, a zvláště výrazně stoupá v případě vzniku sepse. (1, 10, 19)

Funkce vitaminu B1 v těle

V lidském těle hraje thiamin a od něj odvozené sloučeniny řadu důležitých rolí:

• V aktivní formě TPP slouží jako kofaktor (nebílkovinná součást) enzymů zapojených do metabolismu sacharidů, některých aminokyselin a mastných kyselin.
• Nezbytný je také pro syntézu nukleových kyselin, tuků, myelinu (sloučenina obalující nervová vlákna, nezbytná pro přenos nervových vzruchů) a neurotransmiteru, stejně jako pro antioxidační ochranu.
• V mitochondriích jsou na thiaminu závislé některé klíčové enzymy podílející se na produkce buněčné energie.

Důsledky deficitu vitaminu B1

Pokud máme v těle deficit thiaminu, dochází k narušení řady procesů na buněčné úrovni: (1)

• Snižuje se oxidační metabolismus, s jehož pomocí získáváme energii z makroživin.
• Selhává tvorba adenozin trifosfátu (ATP), což je sloučenina, kterou využívají buňky jako zdroje energie. Naše buňky totiž neumějí získat energii přímo z živin, všechny proto musí nejprve projít biochemickou přeměnou, v níž se uvolněná energie uloží do chemických vazeb v ATP.
• Roste překyselení organismu v důsledku zvýšené produkce kyseliny mléčné neboli laktátu.
• Snižuje se produkce některých neurotransmiterů, například acetylcholinu, glutamátu, aspartátu a GABA, což má negativní důsledky na fungování mozku a nervové soustavy.
• Zhoršuje se tvorba nukleových kyselin (DNA a RNA) a glutathionu, který je důležitým vnitřním antioxidantem.
• Vznikají poruchy při syntéze hemu – molekuly, která je součástí červených krvinek a umožňuje přenos kyslíku krví.

Nejvíce jsou na nedostatek vitaminu B1 citlivé orgány, které jsou z hlediska produkce buněčné energie nejvíce závislé na ATP vzniklém oxidativní dekarboxylací, což je mozek a srdce.

Potíže související s hladinou thiaminu

Výrazný nedostatek vitaminu B1 má za následek onemocnění beri-beri, které má dvě formy: suchá (nervová) se projevuje neurologickými příznaky, jako je ztráta citlivosti a slabost končetin, bolesti svalů, sníženou kognitivní výkonností, psychickými potížemi, nebo dokonce až ochrnutím. Vlhká (kardiální) forma se projevuje kardiologickými příznaky (srdeční abnormality projevující se abnormálním EKG, edémem, tachykardií až akutním městnavé srdeční selhání).

Nemoc beri-beri se sice u nás nevyskytuje, týká se spíše jen velmi chudých oblastí světě, negativní vliv na fungování organismu však může mít i mírný deficit vitaminu B1. Zde jsou oblasti, v nichž se může negativně projevit:

Mentální výkonnost

Obecně u všech vitaminů skupiny B platí, že jejich užívání zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko demence. Souvislost příjmu samotného vitaminu B1 s kognitivní výkonností byla prokázána především u populace nad 60 let, podceňovat by ji ale neměly ani mladší ročníky. Užívání thiaminu pomáhá zachovat mentální zdraví u osob ve vyšším věku, a dokonce zlepšuje kognitivní funkce u osob trpících Alzheimerovou chorobou. Některé studie ukázaly i souvislost příjmu vitaminu B1 se schopností abstraktního uvažování. Příjem thiaminu rovněž pomáhá zmírnit zánětlivé procesy a oxidativní stres v mozku.  (7-9)

Podle některých důkazů může nedostatek vitaminu B1 souviset přímo se vznikem neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova a Huntingtonova choroba. Důvodem přitom může být mj. i zapojení thiaminu do metabolismu sacharidů – zvláště při vzniku Alzheimerovy choroby totiž hraje důležitou roli inzulinová rezistence v oblasti mozku. (19)

Srdce a cévy

U osob, které trpí kardiovaskulárními chorobami, je nedostatek vitaminu B1 častější než u zbytku populace – některé studie například ukazují, že jím trpí až 90 % pacientů se srdečním selháním. Řada studií také ukazuje, že zvýšený příjem vitaminu B1 pomáhá snížit riziko zvýšení krevního tlaku, ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu a celkové úmrtnosti na kardiovaskulární choroby. Tato souvislost je zvláště výrazná u starších mužů, osob s nadváhou, kuřáků a osob s nadměrnou konzumací alkoholu. Užívání thiaminu také dokáže zlepšit stav pacientů s již vzniklou ischemickou chorobou srdeční. Některé studie rovněž ukázaly pozitivní vliv na hladkou svalovinu tepen, což se projeví nižší tendencí k tvorbě aterosklerotických plátů. (10, 19)

Diabetes

Vitamin B1 je nezbytný pro metabolismus sacharidů, a proto je logické, že jeho hladina bude souviset s rizikem diabetu. Proto není náhoda, že lidé s cukrovkou 2. typu mají plasmatickou hladinu thiaminu v průměru o 76 % nižší než zdraví lidé! Jedna ze studií také ukázala, že užívání thiaminu po šest týdnů pomáhá zvýšit produkci inzulinu a snížit hladinu cukru v krvi. Jeho dostatečný příjem rovněž vede ke snížení rizika kardiovaskulárních komplikací u diabetiků. (10, 11, 19)

Riziko sepse

Sepse je závažný stav selhání důležitých orgánů z důvodu reakce organismu na infekci. Ukazuje se přitom, že pokud je v organismu nízká hladina vitaminu B1, stoupá riziko, že pacient na následky sepse zemře. (11)

Deprese a jiné psychické potíže

Nízká hladina vitaminu B1 zvyšuje riziko depresí. To samé platí i pro vitaminy B2, B3, B6 a B12. Jedna ze studií rovněž ukázala, že zvýšený příjem thiaminu je vhodný pro pacienty, kteří začínají užívat antidepresiva – pomůže jim totiž zmírnit příznaky v době, než léky začnou působit. Thiamin se navíc ukazuje jako účinná prevence poruch nálad u osob s vysokou mírou pracovního stresu – příznivé účinky se zde v rámci výzkumů projevily po 12 týdnech užívání. (12-14)

Deficit vitaminu B1 je ale častý i u dalších problémů souvisejících s psychikou – popsán byl například u lidí s bipolární poruchou, schizofrenií a mentální anorexií. Souviset může i s úzkostnými příznaky. (19)

Migréna

Lidem s migrénou i jinými typy bolesti hlavy je obvykle doporučován zvýšený příjem vitaminu B2, ukazuje se ale, že přínosná může v tomto směru být i „jednička“. Její užívání například pomůže snížit frekvenci záchvatů migrény. (16, 17)

Zánět a bolest

Vitamin B1 má silné protizánětlivé účinky, které jsou způsobeny zejména jeho schopností snižovat produkci zánětlivých cytokinů. Díky tomu například může pomoci snížit zánět, otok a bolest při artritidě. Zvláště u mladých žen pak pomáhá zmírnit i menstruační bolesti a křeče. Několik studií rovněž ukázalo, že vitaminy B1, B6 a B12 zesilují účinek léků proti bolesti. (18, 20)

Vitamin B1 v doplňcích stravy

Ačkoliv se vitamin B1 nachází v potravinách v dostatečném množství, bývá někdy prospěšné sáhnout po doplňcích stravy. Týká se to nejen situací, kdy jeho potřeba stoupá (ve vyšším věku, při nemocích, po úrazech a operacích), ale i v případě narušeného trávení. V potravinách je totiž thiamin vázán na bílkoviny, zatímco v doplňcích stravy se většinou vyskytuje volný, takže je pro tělo snáze a rychleji využitelný. A jakou konkrétní formu zvolit?

V první řadě je nutné říci, že je prakticky nemožné užívat jakoukoliv „přírodní formu“. Thiamin se sice nachází v celé řadě přírodních zdrojů, je v nich ale jen ve velmi malých množstvích. Jeho získávání z potravin je proto ekonomicky nerentabilní, a to samé platí i pro jeho biosyntézu (např. pro mikrobiální fermentaci). V doplňcích stravy i obohacených potravinách se proto až na malé výjimky nachází výhradně syntetický vitamin B1.

Většina vitaminu B1 v potravě se také nachází ve fosforylovaných formách – ty naprosto převažují v živočišných potravinách, v těch rostlinných se v omezené míře nachází i volný thiamin. Fosforylované formy převažují také uvnitř našeho těla, to ale samo o sobě nic neznamená. Tyto formy jsou totiž ve střevech nejprve přeměněny na volný thiamin, a teprve ten je vstřebáván do krevního řečiště – z části pomocí specifických transportérů a z části, pokud jej přijmeme ve větším množství, přechází pasivně přes střevní stěnu. Uvnitř buněk je pak thiamin přeměněn na fosforylovanou formu, například na TPP. (1)

V doplňcích stravy se vitamin B1 nejčastěji nachází ve třech formách:

Volný thiamin

Čistá, ve vodě rozpustná forma thiaminu se v doplňcích stravy nachází nejčastěji (někdy se namísto něj využívá i thiamin hydrochlorid nebo thiamin nitrát, což jsou podobné látky s podobnými vlastnostmi). Nevýhodou této formy je nižší biologická dostupnost (6, 26)

Lipofilní forma

Výrazně lépe jsou na tom lipofilní (tj. v tucích rozpustné) deriváty thiaminu. Jako první byl v roce 1950 představen allilthiamin izolovaný z česnekového extraktu (viz výše) a na základě znalosti jeho struktury byly poté vyvinuty podobné syntetické produkty. Z nich je v doplňcích stravy nejčastěji využíván benfothiamin, méně často pak sulbuthiamin a fursulthiamin. (6)

Lipofilní deriváty mají hned několik výhod: Jsou snadněji absorbovány ve střevě, jsou stabilnější (nepodléhají rozkladu pomocí enzymů), a především se snáze dostávají přímo do buněk. Buněčné membrány jsou totiž tvořeny látkami tukové povahy, takže látky rozpustné v tucích jimi mohou procházet přímo, zatímco ty rozpustné ve vodě k tomu potřebují speciální přenašeče. Proto se lipofilní formy thiaminu vstřebávájí lépe než jeho čistá, ve vodě rozpustná varianta, a proto se využívají i pro terapeutické účely. (6)

Fosforylované (koenzymové) formy

Další možnou složku doplňků stravy představují výše zmíněné fosforylované formy thiaminu, někdy též označované jako koenzymové (což platí i pro některé další vitaminy skupiny B). Obvykle jde o thiamin difosfát, označovaný také jako thiamin pyrofosfát nebo zkratkou TPP. Často se využívá také thiamin monofosfát neboli TMP (některé doplňky stravy využívají také chloridy TPP nebo TMP). (24, 26)

Koenzymové formy thiaminu jsou sice totožné s formou thiaminu, která je v lidské těle přítomna coby koenzym (nebílkovinná součást enzymů), ve skutečnosti ale jejich užívání není vůbec výhodnější než konzumace čistého thiaminu. Většina fosforylovaných derivátů se totiž ze střeva nevstřebává přímo, ale musí být nejprve přeměněna právě na thiamin. Ten se poté vstřebává do krve, aby mohl být v buňkách přeměněn zpět na fosforylovanou formu. Jinými slovy: fosforylovaná forma tělu neušetří práci, ale naopak mu ji přidá, protože znamená nutnost jednoho kroku navíc. Navíc platí, že pokud člověk ve střevech nemá dostatek enzymů schopných přeměnit TPP na thiamin (k tomu často dochází například při cukrovce, srdečních onemocněních, zvýšené hladině kortizolu nebo při užívání hormonální antikoncepce), část TPP z doplňku stravy zůstane nevyužita. A když k tomu připočteme fakt, že koenzymové formy jsou coby doplňky stravy dražší než thiamin, je jasné, že jejich užívání nedává smysl. (24, 26)

Užívání a kontraidikace

Užívání doplňků stravy s thiaminem je obecně bezpečné, pouze u vysokých dávek se mohou vyskytnou některé vedlejší účinky typu nevolnost, podráždění a svědění pokožky, pocení nebo alergických reakcí. Bezpečné jsou i v těhotenství. Pokud jde o kombinování s léky, nejsou známy žádné vážné interakce a jen málo středně silných interakcí – například s některými antibiotiky (např. azithromycinem, erythromycinem či roxithromycinem). Jeho užívání také může zkreslit výsledky některých laboratorních vyšetření, takže je v tomto případě třeba lékaře informovat. (21, 23)

U některých léků byl naopak popsán jejich výrazný negativní vliv na hladinu thiaminu či možnosti jeho využití v těle, a proto je (po konzultaci s ošetřujícím lékařem) vhodné při jejich užívání konzumaci vitaminu B1 navyšovat. Jde například o: diuretikum furosemid, který výrazně zvyšuje vylučování vitaminu B1 močí,

• lék na srdce digoxin, které snižuje schopnost srdečních buněk vstřebat a využít thiamin (velmi problematická je zejména kombinace furosemidu a digoxinu),
• chemoterapeutikum fluorouracil, který zase blokuje přeměnu thiaminu na aktivní formy. (24, 25)

Vhodné kombinace

Thiamin je vhodné kombinovat s jinými vitaminy skupiny B, protože navzájem zvyšují svoje vstřebatelnost a využitelnost – například vitamin B1 podporuje absorpci vitaminu B2. Tato dvojice vitaminů může být velmi prospěšná i při migréně, to samé ale platí i pro kombinaci B1 + B6 + B9 + B12. Vhodná je i kombinace s hořčíkem, který podporuje přeměnu thiaminu na biologicky aktivní formu. Při některých problémech, jako je například sepse, pomáhá kombinace B1 s vitaminem C. (16, 17, 22, 27)

Cholesterol je steroidní sloučenina tvořící životně důležitou složku buněčných membrán všech obratlovců včetně člověka. Je nezbytný pro život a jeho nedostatečná tvorba vede k závažným stavům. Jeho distribuce v těle není rovnoměrná, liší se dle tkání i typů buněk. Jeho vysokou koncentraci najdeme zejména v mozku.

V organismu má hned několik důležitých úloh. Je nepostradatelnou strukturní součástí buněčných membrán, slouží ale i k syntéze žlučových kyselin, steroidních hormonů nebo oxysterolů.

Navzdory tomu ale cholesterol nepatří mezi esenciální látky – tedy takové, které je nutné přijímat potravou. Dokáže ho totiž vytvářet každá jaderná buňka našeho těla. Například mozek je dokonce odkázán výhradně na cholesterol, který vzniká v jeho vlastních buňkách – cholesterol totiž neumí překonat tzv. hematoencefalickou bariéru oddělující krevní oběh od mozku, takže ten z potravy se do mozkové tkáně vůbec nedostane.

Když je cholesterolu příliš

Teoreticky bychom tedy žádný cholesterol ve stravě konzumovat nemuseli – ostatně třeba taková veganská strava neobsahuje prakticky žádný a na její konzumenty to rozhodně nemá žádné negativní důsledky. Naopak v živočišných tucích je ho obsaženo poměrně dost – například v rámci typické „západní stravy“ přijmeme denně 300-500 mg cholesterolu. To ale klade velké nároky na systémy, které mají za úkol udržovat jeho přiměřenou hladinu. Co se tedy s přijatým cholesterolem děje?

Lipidy z potravy jsou vstřebávány v tenkém střevě a „balené“ do velkých částic lipoproteinových částic jménem chylomikrony. Cholesterol je totiž nerozpustný ve vodě, a tudíž se nerozpouští ani v krevní plazmě. Chylomikrony jsou následně rozváženy po celém těle, aby tam mohly být využity nebo uskladněny. Jejich zbytky, které obsahují relativně více cholesterolu, se pak dostávají do jater, kde se zapojí do jaterních lipidových drah.

Nadbytečný cholesterol může být v těle skladován (ve formě cholesterol esterů), eliminován oxidací anebo přeměněn na žlučové kyseliny.

Jak už jsme řekli, z hlediska našeho zdraví je důležité, aby všechny tyto procesy probíhaly správně. A protože ve všech hrají roli epigenetické mechanismy, je důležité mít správně nastavenou aktivitu příslušných genů v naší DNA.

Kdy cholesterol škodí?

Cholesterolu byl dlouho považován za hlavní příčinu vzniku aterosklerózy. Šlo o tzv. lipidovou teorii, která vycházela z prokázané souvislosti mezi hladinou LDL cholesterolu a progresí aterosklerózy. Pokud je tato hladina vysoká, dochází k průniku LDL částic do tzv. subendoteliálního prostoru (tedy pod cévní výstelku), kde se hromadí a časem dochází ke vzniku aterosklerotických lézí.

Postupem času se ovšem ukázalo, že vlastní hladina cholesterolu není při vzniku aterosklerózy tím hlavním problémem. Pokud jsou totiž naše cévy v dobré kondici, nemusí k ničemu negativnímu dojít.

Úplně prvním krokem při vzniku aterosklerózy je totiž tzv. endoteliální dysfunkce, tedy špatný stav cévní výstelky (endotelu). Pokud tato tkáň není v optimálním stavu, zvyšuje se její propustnost. Tak skrz ni mohou začít pronikat makrofágy i právě částice LDL cholesterolu. Ruku v ruce s tím jde i zvýšená intenzita zánětlivých procesů, která je způsobena například nevhodnou stravou, obezitou, inzulinovou rezistencí, vysokým tlakem, kouřením a dalšími faktory. Vysoký krevní tlak zároveň zvyšuje propustnost endotelu, a to samé platí pro hypoxii neboli nedostatečné okysličení. To vše tedy zvyšuje pravděpodobnost, že se cholesterol dostane tam, kde může začít škodit.

Jinými slovy: pokud jsou naše cévy v naprostém pořádku, (mírně) zvýšená hladina cholesterolu nás nijak zásadně neohrožuje. Pokud ale zároveň trpíme nadváhou, vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo jinými negativními faktory, je velmi pravděpodobné, že naše cévy a jejich endotel nebudou zrovna v optimální kondici. A v tento moment se zvýšená hladina cholesterolu stává významným rizikovým faktorem aterosklerózy.

Hodný, nebo zlý?

Nutno také připomenout známý fakt, že není cholesterol jako cholesterol. Existuje totiž „hodný“ HDL cholesterol s vysokou hustotou a „zlý“ LDL s nízkou hustotou, rozdíly jsou ovšem i v rámci těchto kategorií. Například v rámci LDL cholesterolu jsou z pohledu rizika vzniku aterosklerózy tzv. malé denzní LDL, které díky své menší velikosti snáze pronikají do prostoru pod endotelem, což je při rozvoji aterosklerózy důležitý krok.

Zvýšená koncentrace malých denzních LDL bývá zároveň provázena i vyšší hladinou triacylglycerolů a nižší hladinou HDL cholesterolu, který je naopak z pohledu rizika kardiovaskulárních onemocnění prospěšný, protože působí proti vzniku aterosklerózy, a to hned několika cestami: pomáhá odstraňovat cholesterol z prostoru pod endotelem, zlepšuje jeho transport do jater, má protizánětlivé a antioxidační účinky a potlačuje vznik krevních sraženin. Dokonce umí transportovat antioxidanty skrze endotel a chránit tak před oxidací LDL částice v subendoteliálním prostoru.

Nebezpečná oxidace

LDL cholesterol navíc v tzv. intimě cév (tedy v prostoru pod endotelem) podléhá různým chemickým reakcím, z niž nejvíce prozkoumaná je oxidace. Právě oxidace prostřednictvím volných radikálů přitom zvyšuje aterogenní vlastnosti LDL cholesterolu – čím více jsou jeho částice oxidací pozměněny, tím vyšší riziko pro cévy znamenají.

Produkty oxidace LDL cholesterolu navíc mění produkci cytokinů, poškozují buňky endotelu potlačují tvorbu enzymu NO-syntáza, což má za následek snížení produkce oxidu dusnatého, který je nezbytný pro vazotilataci. Silně modifikované LDL navíc nejsou v dostatečné míře odstraňovány pomocí tzv. scavengerových receptorů, což je při ochraně cév důležitý proces.

Problém je i v tom, že když se LDL částice nacházejí v subendoteliálním prostoru, antioxidanty z krevní plazmy se k nim dostanou jen ve velmi omezené míře, čímž se urychluje proces jejich oxidace. Jde tedy o jakýsi začarovaný kruh, který nebývá úplně jednoduché rozetnout.

Co na to epigenetika?

Pojďme se ještě ve stručnosti podrobněji podívat na některé epigenetické a jiné biochemické procesy, které hrají důležitou roli v regulaci hladiny cholesterolu. Pomůže nám to totiž v hledání optimálních cest k jejímu snížení.

Proteiny SREBF a SREBP – pokud přijímáme cholesterol ve stravě, je důležité, aby byla dobře regulována tvorba jeho tvorba uvnitř těla. Nitrobuněčná hladina cholesterolu je tak v těle neustále snímána a následně pomocí tvorby bílkovin   SREBF a SREBP.

microRNA – důležitou roli zde hrají zejména microRNA 33a a microRNA 33b. Ty totiž regulují aktivitu genů, jež se podílejí na tvorbě a transportu cholesterolu i homeostáze lipoproteinů. Některé léky klasické medicíny se zaměřují právě na regulaci tvorby microRNA 33, mají však četné vedlejší účinky. Důležitá je ale i microRNA 122, která představuje je klíčový regulátor metabolismu cholesterolu a mastných kyselin v játrech dospělých.

Sirtuiny – tyto enzymy jsou známé zejména svou schopností zpomalovat procesy stárnutí, zároveň ale pomáhají regulovat hladinu cholesterolu. Platí to zejména pro trojici označované zkratkami SIRT-1, SIRT-2 a SIRT-6. Více o sirtuinech zde (https://www.epivyziva.cz/sirtuiny-novy-klic-k-dlouhovekosti-i-zdravi/).

Histondeacetylázy (HDAC) – jde o enzymy, které řídí klíčovou epigenetickou reakci jménem acetylace histonů. Výzkumy například ukazují, že pokud dojde ke zvýšení hladiny HDAC3, vede to k výraznému snížení tvorby cholesterolu i jeho hladiny v krvi.

HMG-CoA reduktáza – jde o enzym, který je nezbytný pro syntézu cholesterolu v játrech. Na potlačení jeho tvorby se mj. podílejí i léky z kategorie statinů.

Enzym AMPK – tento enzym je známý hlavně svou schopnost snižovat hladinu krevního cukru, zároveň je ale nezbytný i pro metabolismus tuků.

Enzymy CYP7A1 a CYP27A1 – jde o enzymy, které jsou nezbytné při přeměně cholesterolu na žlučové kyseliny. Tato reakce probíhá v játrech a je klíčová při udržování rovnováhy mezi tvorbou, příjmem a vylučováním cholesterolu. Pokud je žlučových kyselin vytvářen nedostatek, vylučování cholesterolu vázne.

Scavengerové receptory – tyto receptory se vyskytují na povrchu makrofágů, buněk hladkého svalstva i endotelu. Scavenger znamená v angličtině „zametač“ což plně vystihuje funkci těchto buněk: pomáhají totiž z cév odstraňovat přebytečný LDL cholesterol.

Antioxidační enzymy – důležitou roli v prevenci aterosklerózy hrají i antioxidanty, které jsou schopny bránit oxidaci LDL cholesterolu. Jde přitom nejen o antioxidanty z potravy, ale i antioxidační enzymy vznikající uvnitř našeho těla.

Hormonální regulace – důležitou strategií v boji se aterosklerózou je inhibice systému RAS (renin – angiotenzin – aldosteron). Jeho zvýšená aktivita je spojena nejen s vysokým krevním tlakem, ale i s vyšším oxidačním stresem a endoteliální dysfunkcí. Z hlediska prevence aterosklerózy má tak jeho inhibice minimálně stejný význam, jako snižování hladiny LDL cholesterolu.

Pomoc z přírody

Klasická medicína disponuje řadou léků schopných snižovat hladinu cholesterolu (zejména jde o léky z kategorie statinů), jejich nevýhodou je však množství negativních vedlejších účinků. Zvláště v situaci, kdy výše hladiny cholesterolu ještě nedosahuje závratných hodnot, proto může být výhodnější pokusit se ji snížit přírodní cestou.

Základem by vždy měla být úprava životosprávy: zdravá strava s nízkým podílem cukrů s vysokým glykemickým indexem a živočišných tuků, pravidelná pohybová aktivita, dostatek kvalitního spánku (riziko kardiovaskulárních chorob například zvyšuje tzv. spánková apnoe – viz zde », regulace stresu a udržování optimální tělesné hmotnosti. Často opomíjeným faktorem je i podpora rovnováhy střevního mikrobiomu.

Užitečným pomocníkem pak mohou být i některé doplňky stravy:

Červená rýže

Červená kvasnicová rýže je tradiční fermentovaná potravina, která je hojně konzumovaná v zemích východní Asie, zejména v Číně, Japonsku a Koreji. Vzniká fermentací rýže pomocí speciálního druhu houby jménem Monascus purpureus. Obsahuje spoustu unikátních látek s pozitivním vlivem na organismus, z pohledu působení na hladinu cholesterolu jsou ale významné především monakoliny, zejména pak monakolin K. Ten má dokonce stejnou strukturu jako lék ze skupiny statinů – lovastatin, vzhledem k synergickému působení ostatních látek v červené kvasnicové rýži jej ale stačí užívat méně, a výrazně nižší jsou tak i jeho negativní vedlejší účinky.

Monakolin K působí na epigenetické bázi – je schopen potlačit tvorbu enzymu HMG-CoA reduktázy nezbytného pro proces tvorby cholesterolu a aktivuje také procesy, které vedou k vychytávání LDL cholesterolu z krevního oběhu a jeho následné degradaci. Snížení cholesterolu navíc podporují i některé z pigmentů obsažených v červené rýži, které v játrech potlačují syntézu cholesterolu a mastných kyselin a jejich užívání vede nejen ke snížení hladiny LDL cholesterolu, ale i triglyceridů v krvi.

Více zde »

Artyčok

Další velmi efektivní přírodní prostředek ke snížení hladiny cholesterolu je artyčok. Užívání extraktu z této středomořské zeleniny například vedlo v rámci jedné ze studií k poklesu hladiny celkového o 18,6 % a LDL cholesterolu dokonce o 29 %! Navíc má schopnost zmírňovat oxidativní stres v oblasti endotelu, potlačuje tvorbu enzymu HMG-Coa reduktázy, která je nezbytná pro syntézu cholesterolu, a zapojuje se i do metabolismu hormonu angiotenzinu. Pozitivně ovlivňuje také krevní tlak.

Více zde »

EGCG

Epigalokatechin galát obsažený hojně zejména v zeleném čaji představuje velmi efektivní přírodní prostředek na regulaci hladiny cholesterolu v krvi. Snižuje vstřebávání cholesterolu z trávicího traktu, zvyšuje produkci žlučových kyselin, které jsou nutné pro jeho odbourávání, ovlivňuje aktivitu scavengerových receptorů, brání akumulaci cholesterolu v játrech a potlačuje produkci enzymů nezbytných pro tvorbu cholesterolu, včetně HGM-CoA reduktázy.

Více zde »

Hydroxytyrosol

Polyfenol z oliv dokáže účinně snižovat hladinu celkového i LDL cholesterolu a triglyceridů, a zároveň zvyšovat hladinu HDL cholesterolu. Má také výrazné antioxidační účinky, a to i v oblasti cévního endotelu, a podporuje produkci vnitřních antioxidačních enzymů, například superoxid dismutázy (SOD). Zároveň působí silně protizánětlivě, kdy ovlivňuje i zánětlivé markery přímo na úrovni mitochondrií. Olivové polyfenoly zlepšují i funkci endotelu a pomáhají snížit krevní tlak.  

Výhodou hydroxytyrosolu je skvělá biologická dostupnost i rychlost jeho působení – ke snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu došlo v rámci jedné ze studií již hodinu po konzumaci první dávky! Navíc pozitivně ovlivňuje i krevní tlak.

Více zde »

Resveratrol

Také barvivo získávané například ze slupek hroznového vína pomáhá snížit hladinu celkového i LDL cholesterolu a triglyceridů, a naopak zvýšit hladinu HDL cholesterolu. Jde také o velice efektivní prostředek, jak v počátcích vzniku aterosklerózy zamezit jejímu dalšímu rozvoji.

Resveratrol působí hned několika cestami: Jde o silný antioxidant s protizánětlivým působením a zároveň o jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků na podporu produkce sirtuinů. Podporuje také produkci AMPK.

Více zde »

Astaxantin

Barvivo, které je obsaženo v mase lososů, humrů a krevet a také některých mořských řasách, snižuje hladinu celkového i LDL cholesterolu a také množství cirkulujících lipidových částic.

I on přitom kombinuje několik různých mechanismů: zlepšuje například vychytávání cholesterolu játry, potlačuje produkci HMG-CoA reduktázy a tím i syntézu cholesterolu, ovlivňuje hladinu bílkovin SREBP, které se podílejí na rovnováze tvorby a vylučování cholesterolu, a prostřednictvím ovlivnění vylučování pankreatické lipázy potlačuje vstřebávání tuků z trávicí soustavy.

Více zde »

Ženšen pětilistý

I tato bylina dokáže velmi účinně snižovat hladinu cholesterolu. Navíc je efektivní i při snižování krevního tlaku – v tomto směru se ukázala podobně efektivní jako lék Indapamid.

Další živiny a byliny s pozitivním vlivem na hladinu cholesterolu:

Kurkumin »

OPC »

Butyrát »

Maralí kořen »

Chmel otáčivý »

Ginkgo biloba »

Ostropestřec mariánský »

Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K3 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Výzkumy přitom jednoznačně prokazují, že zhoršené prokrvení mozku zhoršuje kognitivní funkce včetně paměti. Zvyšuje také riziko vzniku Alzheimerovy choroby a dalších typů demence. Snaha dostat do tohoto klíčového orgánu více krve je tedy zcela zásadní.

Situace je zde navíc trochu specifická, protože mozkové cévy se od těch ve zbytku těla výrazně liší. V jejich rámci totiž funguje tzv. hematoencefalická bariéra, která odděluje krevní oběh od mozkové tkáně a chrání ji tak před průnikem toxinů a dalších negativně působících látek. Tato bariéra je zajištěna především mechanicky – spojení mezi buňkami mozkových cév jsou až 100x těsnější než u jiných periferních cév. Na jejím udržování se ale podílejí i některé typy mozkových buněk (například astrocyty) či buňky imunitního systému.

Narušení hematoencefalické bariéry je typické například pro Azheimerovu chorobu, Parkinsonovu chorobu, roztroušenou sklerózu či epilepsii.

Proč prokrvení mozku vázne?

Prokrvení všech tkání těla negativně ovlivňuje především ateroskleróza neboli kornatění tepen. Jde o nemoc, při níž vznikají v cévách usazeniny, které zužují jejich průsvit a zhoršují jejich pružnost. Cévami tak proteče méně krve a tkáně celého těla trpí nedostatkem kyslíku a živin.

Zajímavé ale je, že tato souvislost platí i obráceně. Nedostatečný průchod krve cévami totiž způsobuje epigenetické změny, které mají za následek vznik aterosklerózy.

Narušené prokrvení mozkové tkáně, ať už je způsobeno chronickými změnami (ateroskleróza, vysoký krevní tlak), nebo změnami akutními (např. při mozkové mrtvici), má i další výrazně negativní důsledek: Zhoršuje funkci výše zmíněné hematoencefalické bariéry, a to zejména tím, že způsobuje degradaci proteinů, které ji tvoří. Její narušení pak vede k průniku toxinů do mozku, kde působí destrukčně na nervové buňky, zhoršují mentální výkonnost a mohou přispět například i k rozvoji Alzheimerovy choroby.

I v případě tohoto typu demence je ale vztah oboustranný: průtok krve mozkem totiž může zhoršovat i samotná Alzheimerova choroba. Zatímco u zdravých osob se vlivem stárnutí zhoršuje průtok krví mozkovými cévami ročně o 0,1-0,5 %, u osob s Alzheimerovou chorobou je pokles 3-10 x rychlejší. Nejvíc přitom průtok krve klesá právě v částech mozku, které jsou touto nemocí postiženy nejvíce – konkrétně v hipokampu, kde sídlí naše paměť. Příčinou je pravděpodobně hromadění proteinů (tzv. beta-amyloidní plaky), které zhoršují nejen funkci nervových buněk, ale i cév.

Pro ostrý zrak i sluch

Podobně jako mozek je na prokrvení citlivé i oko – ostatně zvláště cévy v sítnici a duhovce jsou velmi podobné těm mozkovým. Cévy, které oči zásobují, jsou navíc velmi drobné, a proto může k omezení průtoku krve dojít poměrně snadno. Oko dokonce může být postiženo i mrtvicí, tedy ucpáním některé z cév krevní sraženinou. Pokud je takto postižena některá z malých cév, většinou nenastane výraznější problém. Při postižení hlavní cévy zásobující oko ale může dojít k dočasnému zhoršení vidění, a pokud není krevní oběh včas obnoven, tak i k trvalému omezení, či dokonce úplné ztrátě zraku.

Výrazným rizikovým faktorem je zde vysoký krevní tlak. Ten totiž poškozuje cévy zásobující sítnici a oční nerv, což může vést k jejich zhoršenému krevnímu zásobení a následnému poškození. Negativně na oční cévy ale působí i diabetes, a dokonce i autoimunitní choroby. Při nich totiž dochází ke zvýšené míře zánětu v různých částech těla, a pokud je zánětem poškozeno oko, negativně to ovlivní stav cév v této oblasti.

Problémy s prokrvením také mohou být jednou z příčin zhoršení sluchu – i smyslové buňky v oblasti ucha jsou totiž náročné na přívod kyslíku a živin. Výzkumy přitom ukazují, že zhoršení sluchu úzce souvisí s hladinou triglyceridů v krvi a obecně špatnou kondicí srdce, která vede ke zpomalení průtoků krve.

Jak zlepšit prokrvení

Jak tedy dostat více krve do mozku, očí a uší? Základem je pochopitelně obecná péče o kondici našich cév a snížení krevního tlaku. Přehled důležitých kroků k tomu najdete zde »

Pokud jde přímo o prokrvení mozku, zde může výrazně pomoci pohybová aktivita. Když například v rámci jednoho výzkumu absolvovala skupina osob mezi 55 a 80 lety s mírnou kognitivní poruchou roční pohybový program, který zahrnoval 5 pohybových aktivit týdně o době trvání 30-40 minut (například šlo o rychlou chůzi), došlo u nich k výraznému zlepšení pružnosti krčních tepen a zvýšení průtoku krve mozkem. Další výzkum pak zaznamenal zlepšení prokrvení mozku již po 12týdenním pohybovém programu, což s sebou neslo i zlepšení mentální výkonnosti. Důležité přitom je, že průtok krve se díky cvičení zlepšuje nejen při samotném pohybu, ale i v klidu.

Pravidelná aerobní aktivita navíc v rámci výzkumů podpořila i prokrvení očí a uší, a zlepšila tak stav těchto smyslových orgánů.

Pohyb navíc přímo ovlivňuje i procesy vzniku aterosklerózy – mění totiž epigenetické vzorce v oblasti genů, které s jejím vznikem souvisí. 

Důležitý je pochopitelně důraz na zdravé stravování, zvláště omezení konzumace sacharidů s vysokým glykemickým indexem a nasycených tuků. Vyloženě škodlivé je také kouření, které negativně ovlivňuje prokrvení všech tkání v těle, mozek, oči a uši nevyjímaje. Prokrvení mozku prokazatelně zhoršuje i spánková deprivace – zejména má nedostatek spánku vliv na průtok krve oblastmi zodpovědnými za kognitivní funkce, a to i v okamžiku, kdy řešíme nějaké úlohy náročné na myšlení.

Prokrvení můžeme podpořit i doplňky stravy. Zde je pár vědecky potvrzených možností.

Resveratrol

Barvivo z červeného vína má řadu příznivých účinků na srdce a cévy, a navíc i přímo zvyšuje prokrvení mozkové tkáně. Jde také o jeden z nejsilnějších přírodních aktivátorů enzymů jménem sirtuiny. Ty pomáhají nejen zpomalit procesy stárnutí, ale dva z nich – SIRT-1 a SIRT-3 – navíc mají výraznou ochrannou funkci v oblasti hematoencefalické bariéry. Reveratrol zlepšuje také prokrvení očí. Pomáhá také chránit astrocyty, což je druh buněk s výraznou ochrannou a podpůrnou funkcí na neurony. To platí jak v oblasti mozku, tak i oka. Astrocyty navíc pomáhají udržovat hematoencefalickou bariéru.

Ginkgo biloba

Listy tohoto stromu obsahují hned několik látek s výraznými vazodilatačními účinky (tj. způsobujícími roztažení cév). Díky tomu výrazně zvyšuje prokrvení všech tkání v těle, a zvláště efektivní je v tomto směru v oblasti mozku. Díky tomu dokáže účinně zlepšovat mentální výkonnost, a to dokonce i u osob trpících Alzheimerovou chorobou nebo vaskulární demencí.

Ginkgo navíc efektivně zlepšuje i průtok krve v oblasti očí, a tím zlepšuje schopnost vidění. Jeho pozitivní účinky byly prokázány i v případě makulární degenerace a zeleného zákalu.

Zlepšení prokrvení po podávání extraktu z ginkgo biloba bylo potvrzeno i v oblasti uší. Některé studie navíc ukazují přínos jeho podávání při tinnitu (zvonění a šumění v uších), jiné ale jeho účinnost při tomto problému nepotvrdily.

Rozmarýn

Také oblíbená středomořská bylinka podporuje prokrvení mozku, očí a uší. Zároveň pomáhá chránit nervové buňky, podporuje mentální výkonnost a paměť a užitečná je i při makulární degeneraci a tinnitu.

Quercetin

Polyfenol vyskytující se v řadě rostlinných potravin podporuje produkci oxidu dusnatého, který působí jako vazodilatant – podporuje rozšíření cév, a tím i prokrvení řady tkání v těle. Navíc má příznivý vliv na mentální výkonnost, protože podporuje v mozku množení mitochondrií. Tyto buněčné organely slouží k přeměně živin na energii, a při jejich disfunkci či snížení počtu dochází k zhoršení funkce příslušné tkáně. Působí také příznivě při ateroskleróze.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny jsou pro fungování mozku i očí zásadní. Jsou totiž mj. součástí buněčných membrán, a právě v oblasti membrán nervových buněk je jejich koncentrace obzvláště vysoká. Kromě toho ale jejich užívání zlepšuje i prokrvení mozku a očí.

Coleus forskohlii

Bylinka původem z Himaláje má rozsáhlý pozitivní vliv na srdečně cévní systém. Pomáhá snížit krevní tlak i agregaci krevních destiček a má vazodilatační účinek, čím podporuje prokrvení všech tkání těla.

Kozinec blanitý

Bylinka užívaná především v rámci tradiční čínské medicíny má ochranný efekt na nervové buňky, pomáhá snížit hladinu cholesterolu i krevní tlak, zlepšuje funkci srdce i průtok krve cévami a pomáhá zmírnit i problémy se sluchem a zrakem.

Jak dostat cukr pod kontrolu? Velmi efektivní možnost představuje gymnéma lesní, která je ale mnohem známější pod hindským názvem „gurmar“, což v překladu znamená „ničitel cukru“. Pomocnou ruku nám ale může podat i při hubnutí, zácpě a dalších trávicích potíží, srdečně cévních onemocněních a mnoha dalších problémech. (1)

Popis

Gymnéma je rod tropických popínavých dřevin z čeledi toješťovitých. Zahrnuje asi 25 druhů, které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Asie, v Oceánii a Jižní Africe. Medicínské využití má několik z nich, nejznámější je ale gymnéma lesní (Gymnema sylvestre), která je rovněž známá pod názvem gurmar. (2)

Gurmar se přirozeně vyskytuje ve střední a jižní Indii, na jihu Číny, v Malajsii, na Srí Lance a v tropických částech Afriky, pěstuje se ale na řadě dalších míst světa. Jde o pomalu rostoucí popínavou dřevinu (liánu) s eliptickými nebo vejčitými listy a žlutými až oranžovými květy zvonkovitého tvaru. (2)

Historie

Gymnéma lesní je jednou z klíčových rostlin ájurvédské medicíny. Používá se již více než 2000 let – hovoří o ní například starověký spis Sushruta Samhita sepsaný indickým lékařem Sushrutou (zemřel v roce 700 př. Kr). Tento spis je považován za základní dílo ájurvédy. V indické tradiční medicíně se gurmar používá k léčbě cukrovky, ale i mnoha dalších onemocnění včetně malárie, kašle, astmatu, ledvinových kamenů, kardiopatie, Parkinsonovy choroby či hadího uštknutí. Listy se v tomto systému tradičně užívají k léčbě cukrovky, zatímco kůra a květy k léčbě onemocnění souvisejících s hlenem. (2)

Účinné látky

Nejdůležitějšími látkami obsaženými v gymnémě lesní jsou glykosidy, mezi něž patří zejména kyselina gymnemová, gymnestrogenin a gymnemagenin. V listech se vyskytuje také peptid gurmarin, a triterpenové saponiny (konkrétně gymnemasaponiny a dammaranové saponiny), kyselina vinná, kyselina mravenčí, antrachinony a další látky. Neprozkoumanější složkou je přitom kyselina gymnemová, která vyniká zejména svými antidiabetickými účinky a schopností snižovat chuť k jídlu. Ve skutečnosti ale nejde o jedinou látku, ale o směs více podobných kyselin – zatím jich bylo izolováno dvanáct. Velice zajímavou sloučeninou je i peptid gurmarin. (2, 3)

Léčivé účinky

Nejznámější oblastí pozitivního působení gurmaru je podpora léčby diabetu, v níž hraje roli zejména přímé zapojení obsažených látek do procesu vstřebávání a metabolismu glukózy. Prokázáno ale bylo i jeho epigenetické působení, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v DNA, což se pozitivně projevuje nejen při diabetu, ale i dalších potížích. Gurmar má i protizánětlivé, imunostimulační a antioxidační účinky. V rámci protinádorového působení pak hraje roli i ovlivnění tzv. autofagie, což je důležitý ozdravný mechanismus, při kterém buňka „požírá sebe sama“. (2-5)

Diabetes

V rámci prevence a léčby tohoto onemocnění hraje roli celá řada mechanismů, které mají pozitivní vliv nejen na rozšířenější diabetes 2. typu, ale i na diabetes 1. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění.

Gurmar ovlivňuje například tvorbu inkretinů, což jsou hormony produkované ve střevech řídící tvorbu inzulinu. Podporuje také regeneraci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, v nichž je inzulin produkován. (2)

Velice zajímavé je působení kyseliny gymnemové. Ta například dokáže ovlivňovat vnímání sladké chuti a snižovat chuť na sladké. Má totiž podobnou strukturu jako cukr, takže dokáže v chuťových pohárcích jazyka obsadit receptory pro vnímání sladké chuti. Kromě toho se váže i na receptory ve střevní stěně, čímž omezuje vstřebávání cukru z trávicí soustavy a brání nadměrnému nárůstu hladiny krevní glukózy. (2, 6-9)

V rámci výzkumů na zvířatech například dokázala gymnemová kyselina IV snížit 6 hodin po podání hladinu glukózy v krvi o 14-60 %, což je mimochodem podobný výsledek jako v případě antidiabetického léku glibenklamidu. (10)

Rovněž ve studiích na lidských dobrovolnících (včetně řady studií kilinických) došlo po podání gurmaru ke snížení hladiny krevního cukru, glykovaného hemoglobinu i fruktosaminu a zvýšení hladiny inzulinu. U osob užívajících antidiabetické léky poté mohlo dojít ke snížení jejich dávkování. (25)

Výzkumy rovněž ukazují, že gurmar může být účinný i v rámci komplikací diabetu, jako je například diabetická neuropatie. (11)

Hubnutí

Velice zajímavé účinky může mít gurmar coby doplněk redukčních kúr. Pozitivní roli zde hraje výše zmíněné zmírnění chuti na sladké a omezení vstřebávání glukózy (a tedy i kalorií) z potravy, ale i další mechanismy.

Například výše zmíněná schopnost gymnemových kyselin vázat se na receptory pro vnímání chuti je zásadně důležitá pro regulaci kalorického příjmu. Když například pokusné osoby konzumovaly extrakt z gurmaru a poté jim bylo předloženo občerstvení s možností neomezené konzumace, snědly porce s mnohem nižší kalorickou hodnotou než kontrolní skupina. Platí zde ale, že účinné látky gurmaru musí přijít do kontaktu s povrchem jazyka. Pokud tedy člověk užívá extrakt v kapslích, je třeba obsah z kapsle vysypat buď přímo do ústní dutiny, nebo rozmíchat v trošce vody a chvíli podržet v ústech. Tento postup je možné aplikovat před hlavním jídlem (5-10 minut), ale i v okamžiku, kdy člověk během dne dostane chuť na sladké. (18)

Tím ale pozitivní vliv gurmaru na redukci hmotnosti zdaleka nekončí. Svým epigenetickým působením totiž zároveň potlačuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk), podporuje funkci mitochondrií v tukové tkáni i vznik tzv. hnědých tukových buněk s vysokou metabolickou aktivitou. (12)

Když například vědci podávali skupině potkanů gurmar spolu se stravou s vysokým obsahem tuku, přibírala zvířata na váze výrazně méně než kontrolní skupina. A ve studii zaměřené na osoby se střední mírou obezity, které nebyly na redukční kúře, vedlo užívání gurmaru k redukci příjmu potravy a váhovému úbytku 5-6 %. (13, 14)

Bolesti kloubů

Extrakt z gurmaru dokáže díky svým protizánětlivým účinkům výrazně zmírňovat bolest a otok kloubů při artróze a artritidě. Některé výzkumy naznačují i jeho schopnost chránit chrupavku. (2)

Imunita a antimikrobiální působení

Gurmar patří mezi imunostimulanty, tedy látky povzbuzující imunitu. V rámci výzkumů byl zaznamenán zejména jeho pozoruhodný účinek na aktivitu imunitních buněk jménem neutrofily, což jsou nejpočetnější leukocyty kolující v naší krvi. (2, 15)

Extrakt z gurmaru navíc působí i antibioticky, kdy pomáhá ničit některé druhy bakterií – například Staphylococcus aurelius (zlatý stafylokok), Staphylococcus epidermis, Escherichia coli nebo Bacillus subtilis. V současnosti probíhají i studie zkoumající extrakt z gurmaru vylepšený přidáním nanovláken a nanočástic oxidu zinečnatého, které vypadají velice nadějně – tyto preparáty jsou totiž pravděpodobně schopny ničit i bakterie s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům. (16, 23)

Srdce a cévy

Jednou z příčin vzniku aterosklerózy je vysoká hladina LDL cholesterolu, a i tady může gymnéma výrazně pomoci. Když například vědci v rámci jednoho z výzkumů podávali pokusným potkanům stravu s vysokým obsahem cholesterolu, došlo u nich k výraznému zvýšení hladin LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a poklesu „hodného“ HDL cholesterolu. Když poté jedna skupina zvířat dostávala extrakt z gurmaru, došlo u ní k výraznému zlepšení všech těchto ukazatelů. (17)

A stejně to fungovalo i v rámci výzkumů na lidských dobrovolnících – v jednom z nich například dokázal extrakt z gymnémy u osob se střední mírou obezity snížit hladinu LDL cholesterolu o 19 %, triglyceridů o 22 %, a naopak zvýšit hladinu HDL cholesterolu o 22 %. (14)

Další výzkumy dokonce ukázaly, že gurmar je v oblasti snižování hladiny cholesterolu a triglyceridů podobně efektivní jako lék atorvastatin, který patří mezi statiny. (2)

Dýchací systém, alergie a COVID-19

Ájurvédská medicína využívá gurmar pro léčbu astmatu či kašle, poslední výzkumy ale ukazují, že díky svým protizánětlivým a antioxidačným účinkům na dýchací systém může být užitečný i při tzv. syndromu akutní dechové tísně (ARDS), který je nejčastější příčinou úmrtí osob s infekcí COVID-19. (19)

Některé z účinných látek gymnémy mají zároveň schopnost potlačovat alergické reakce. Působí totiž proti množení imunitních buněk jménem eozinofily, jejich nadměrná produkce je typická pro řadu alergických stavů – od kopřivky, přes alergickou rýmu až po astma. Pomáhá také stabizovat žírné buňky, jejichž aktivace vede k produkci histaminu a zánětlivým procesům. (24)

Protinádorové působení

Výzkumy ukazují, že by gurmar mohl být velmi prospěšný v rámci prevence rakoviny a podpory její léčby. V rámci výzkumů například vykázal cytotoxicitu proti buňkám glioblastomu, což je nejběžnější a zároveň nejzávažnější mozkový nádor. Tento nádor je navíc jen málo citlivý vůči konvenční léčbě medikamentózní léčbě. Podstatou působení gurmaru je zde pravděpodobně je podpora autofagie, která právě u glyoblastomu bývá narušena. Jeho účinné látky ale zároveň potlačují tzv. nadměrnou proliferaci neboli schopnost rychlého nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. Gurmar navíc podporuje imunitní mechanismy, které pomáhají ničit rakovinné buňky (např. fagocytózu). Pomoci tak může i při dalších typech nádorů, například při melanomu (nádor kůže), či rakovině prsu. (4, 5, 23)

Trávení a zdraví jater

Gurmar vykazuje i řadu pozitivních účinků na trávicí trakt. Má například vysokou protivředovou aktivitu – zvyšuje totiž produkci žaludečních šťáv a snižuje jejich kyselost. Usnadňuje vyprazdňování žaludku i střevní tranzit, což je důležité při zmírňování zácpy, a zmírňuje také poškození sliznice trávicího traktu. Působí také proti vředům trávicího traktu, které byly vyvolány nadměrným užíváním aspirinu. (23)

Gymnéma má navíc potenciál chránit jaterní buňky před poškození vlivem některých toxických chemikálií. (2)

Hojení ran

Výzkumy na zvířatech rovněž ukázaly, že podávání extraktu z gurmaru dokáže urychlit hojení ran. (2)

Péče o zuby

Účinné látky gurmaru působí efektivně i proti zubnímu kazu – omezuje totiž vznik zubního plaku a potlačuje množení bakterie Streptococcus mutans, která je za vznik zubního kazu zodpovědná. Zde se ale gurmar neužívá vnitřně, ale aplikuje se přímo na zuby, například jako složka zubní pasty nebo formou výplachu ústní dutiny. (2, 23)

Užívání a kontraindikace

Gurmar se obvykle užívá ve formě čaje, prášku ze sušených listů nebo extraktu, přidává se ale i do jídel nebo nápojů. Užívání je obecně považováno za bezpečné, a to i dlouhodobé – v rámci výzkumů se vážnější vedlejší účinky nevyskytly ani po 20 měsících. Pouze při nadměrném užívání se může vyskytnout pokles krevního tlaku, nevolnost či bolest hlavy. (1, 2, 20)

Gurmar se nedoporučuje užívat dětem, těhotným a kojícím ženám, a to především z důvodů nedostatečného množství provedených studií. Užívání spolu s inzulinem či perorálně užívanými antidiabetickými léčivy, je sice možné, ale zároveň i představovat problém, protože vlivem jejich interakce může dojít k nadměrnému poklesu hladiny glukózy v krvi neboli hypoglykémii. Užívání gurmaru v kombinaci s jakýmikoliv léky by proto mělo vždy probíhat  pod dohledem ošetřujícího lékaře. (21, 22)

Obvyklé dávkování je 2 g prášku denně (pokud se nevyskytnou vedlejší účinky, je možno postupně navýšit až na 4 g) nebo 100 mg i více extraktu 2-4x denně. Záleží ale vždy na obsahu účinných látek, zejména gymnemových kyselin. U extraktu standardizovaného na 24 % gymnemových kyselin se například doporučuje celková denní dávka 400-600 mg. Pokud chceme docílit efektu obsazení receptorů sladké chuti v chuťových pohárcích, je vhodné gurmar užívat 5-10 minut před jídlem. (22, 25)

Vhodné kombinace

Diabetes: gurmar + kurkumin (26), gurmar + chrom, gurmar + skořice (27), gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (27), gurmar + mumio (28), gurmar + zázvor (29)

Hubnutí: gurmar + chrom (14), gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (25), gurmar + mumio (28)

Zánět: gurmar + chebule srdčitá (30)

Popis

Podobně jako známější sójový pokrm tempeh se i natto vyrábí pomocí fermentace sójových bobů. Oba pokrmy se ale liší použitou fermentační kulturou: v případě natto je to bakterie Bacillus subtilis natto. (2)

Nattokináza je z pohledu lidského zdraví nejúčinnější složkou natto. Jde o enzym z kategorie alkalických proteáz (enzymy schopné štěpit bílkoviny), jehož řetězec je tvořen 275 aminokyselinami. (2)

Historie

Natto se v Japonsku konzumuje již více než 2 000 let, příčiny jeho pozitivních účinků ale dlouho nebyly známy. Některé mechanismy, které jsou za ně zodpovědné, byly popsány v 70. letech minulého století, samotná nattokináza ale byla objevena až v roce 1987. (3)

Léčivé účinky

Pravděpodobně nejdůležitější oblastí působení nattokinázy na lidský organismus je její fibrinolytický efekt neboli schopnost rozkládat fibrin. Fibrin je bílkovina, která má v těle důležitou úlohu: vzniká v těle z fibrinogenu, a to v okamžiku, kdy dojde k poranění a vzniku krvácení. Vzniklý fibrin poté začne uzavírat poraněnou cévu, aby nedošlo k masivním ztrátám krve. Když je ale v krvi fibrinu mnoho, dochází ke vzniku krevních sraženin neboli trombů, které mohou způsobit ucpávání cév. (2)

Nattokináza má ale zároveň i antiaterosklerotický a antirobmotický efekt, pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i krevní tlak. Dále má neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), a prokázán byl i její epigenetický efekt – v rámci studií dokázala například v mozkové tkáni zvýšit aktivitu genů, k jejichž utlumení došlo v důsledku působení toxinů (konkrétně BPA) či radiace. (2, 4)

Srdce a cévy

Nattokináza dokáže díky svému fibrinolytickému a antitrombotickému působení efektivní rozpouštět krevní sraženiny a zároveň pomáhá degradovat i aterosklerotické pláty. Jedna z klinických studií například prokázala snížení míry plaků v cévách zásobujících srdce o 36 %, což byl lepší výsledek než u kontrolní skupiny užívající léky z kategorie statinů. V pokusech na myších rovněž došlo po podávání nattokinázy i k výraznému nárustu přežití v případě plicní trombózy a antitrombotický efekt se potvrdil i ve studiích na lidských dobrovolnících. Jedním z důvodů je fakt, že v těle efektivně snižuje produkci látky tromboxan, což má za následek omezení shlukování krevních destiček, aniž by přitom došlo ke vzniku krvácivých komplikací. Fibrinolytický a antitrombotický efekt byl přitom popsán nejen při dlouhodobém užívání nattokinázy, ale i při jejím jednorázovém podání, kdy přetrvával cca 4 hodiny po konzumaci. (2, 5-8)

Při snižování rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění se uplatňuje i antioxidační potenciál nattokinázy, díky kterému zlepšuje metabolismus tuků a brání oxidaci LDL cholesterolu. Prokázána byla také schopnost nattokinázy snižovat krevní tlak. Toho dosahuje potlačením tvorby enzymu ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který je zodpovědný za tvorbu hypertenzního hormonu angiotenzinu II. (2, 9-11)

Existují i slibné výzkumy využití nattokinázy po mozkové mrtvici – pokud se bezprostředně po cévní mozkové příhodě podává injekčně, výrazně pomáhá obnovit proudění krve v mozkové tkáni, a tím snižuje její poškození. (12)

Alzheimerova choroba

Nattokináza má výrazný neuroprotektivní efekt – podporuje totiž produkci faktoru označovaného zkratkou BDNF, který se podílí na ochraně nervových buněk. Kromě toho dokáže i poměrně efektivně degradovat i beta-amyloidní plaky, které se vytvářejí při Alzheimerově chorobě a narušují funkci nervových buněk. Navíc zvyšuje v mozkových buňkách aktivitu genů ADAM9 a ADAM10, která je při Alzheimerově chorobě snížena. Účinnost nattokinázy při Alzheimerově chorobě je ovšem limitována její omezenou schopností procházet hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh od mozku). (13)

Plicní fibróza

Plicní fibróza je závažné onemocnění, při kterém dochází k usazování fibrinu v plicní tkáni. Tím dochází k jejímu „zajizvení“, ztluštění, a tedy i k výraznému narušení její funkce. Výsledkem je dušnost, která nejen výrazně snižuje kvalitu pacientova života, ale také ho ohrožuje na životě. Současná medicína neumí plicní fibrózu léčit, běžně užívané léky pouze zpomalují postup choroby. Nattokináza zde přispívá k rozkladu fibrinu usazeného v plicích a snadnějšímu odstraňování hlenu. (14)

Zákalky

Termín „zákalky“ se používá pro různá vlákna a tečky plující zorným polem. Vznikají degradací rosolovité hmoty sklivce (hmota vyplňující vnitřek oční bulvy) a jejich četnost stoupá s věkem. Ve většině případů nejsou nebezpečné a nenarušují vidění, protože mozek se na ně adaptuje a dokáže je při vytváření obrazu ignorovat. Při vyšší četnosti ale mohou způsobovat diskomfort. Klasická medicína je v takovém případě odstraňuje pomocí laseru či chirurgicky, poměrně efektivní však může být i nattokináza, která pomůže degradovat proteiny vytvářející zákalky. (15)

COVID-19

Výzkumy na buněčných kulturách ukazují, že nattokináza může být užitečná i při léčbě infekce COVID-19. Aby mohl koronavirus vstoupit do buňky, potřebuje k tomu tzv. spike-protein. A právě tuto bílkovinu dokáže nattokináza účinně degradovat. (16)

Při akutním, ale i při tzv. dlouhém covidu pak hrají pozitivní roli i antitrombotické, antihypertenzní, antiaterosklerotické a neuroprotektivní účinky nattokinázy. Většina pacientů s akutním onemocnění COVID-19 je totiž v tzv. hyperkoagulačním stavu – v jejich krvi dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny fibrinu, která tvoří základ krevních sraženin. Ty se mohou vyskytovat v plicích, koronárních cévách (tj. tepnách vyživujících srdeční sval), ale i v dalších tkáních těla. Fibrinolytické účinky nattokinázy proto mohou hrát v těchto stavech velmi důležitou roli. (17)

Borelióza

COVID-19 ovšem není jedinou infekcí, která zvyšuje tvorbu krevních sraženin. Podobné důsledky může mít i borelióza. Dle výzkumů má 67 % pacientů s boreliózou v krvi vyšší koncentraci fibrinogenu, což je bílkovina, z níž může vzniknout fibrin. Užívání nattokinázy proto může být užitečné i při této chorobě. (18)

Užívání

Nattokináza se obvykle užívá v množství odpovídajícím 2 000–7 000 fibrinolytických jednotek (FU) a je považována za bezpečnou i při dlouhodobém užívání. Nedoporučuje se při chorobách a stavech, při nichž hrozí zvýšené riziko krvácení, a z tohoto důvodu je vhodné ji rovněž vysadit nejpozději 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. Nedoporučuje se také užívat v těhotenství a při kojení, protože zatím neproběhly potřebné výzkumy, které by prokázaly její bezpečnost v tomto období. (20)

Nattokináza může zároveň interagovat s léky ovlivňujícími srážení krve a krevní tlak. V těchto případech je tedy žádoucí ji užívat výhradně pod dohledem lékaře a pečlivě sledovat změny zdravotního stavu. Pacienti užívající léky ovlivňující srážení krve by se rovněž měli ujistit, že zvolený doplněk stravy s nattokinázou neobsahuje vitamin K2 – natto je totiž nejbohatším rostlinným zdrojem tohoto vitaminu. (19, 20)

Vhodné kombinace

Nattokinázu je možno kombinovat s izoflavony, které se přirozeně vyskytují v sójových bobech, tedy zejména s genisteinem a danzeinem. Při fermentaci sóji kulturou Bacillus subtilis natto navíc podíl těchto prospěšných látek přirozeně stoupá. Tato kombinace může být vhodná zejména pro ženy v menopauze, protože genistein a dadzein jsou silné fytoestrogeny. Konzumace natto má ostatně příznivý vliv nejen na riziko chorob srdce a cév ale i na riziko osteoporózy u žen po menopauze. (21, 22) Možné jsou ale i další kombinace:

Srdce a cévy: nattokináza + ženšen (23), nattokináza + EGCG

Alzheimerova choroba: nattokináza + serrapeptáza (24), nattokináza + EGCG

Plicní fibróza: nattokináza + serrapeptáza (14)

Bromelain lze získat přímo z ovoce, pro výrobu doplňků stravy se ale využívá zejména bromelain ze stonku ananasovníku – ten je totiž za normálních okolností odpadním produktem, a přitom je právě v něm koncentrace bromelainu velmi vysoká. Složení enzymu z plodů a stonku je ovšem mírně odlišné – bromelain ze stonku obsahuje více proteáz. (2)

Historie

Ananas je tradiční rostlinou tropických a subtropických oblastí, pěstuje se zejména na Filipínách, Havaji, v Thajsku, Indonézii, Malaisii, Keni, Indii, Číně a dalších zemích. Jeho léčivé účinky byly známy zejména v tradiční medicíně Střední a Jižní Ameriky – zdejší obyvatelé využívali ananasové obklady na rány a jiné kožní problémy a šťávu pili při zažívacích potížích. Samotný bromelain byl poprvé izolován z ananasové šťávy v roce 1891, jako doplněk stravy se využívá od roku 1957.

Léčivé účinky

Bromelain je sice v první řadě směsí proteolytických enzymů, jeho pozitivní účinky na lidský organismus jsou ale zprostředkovány i jinými cestami, než je pouze rozklad bílkovin. Má například poměrně výrazné epigenetické účinky – ovlivňuje aktivitu řady genů účastnících se buněčné signalizace (tj. procesů, které ovlivňují chování buněk) i tvorbu microRNA, což jsou krátké úseky RNA, jež nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zastavit proces tvorby bílkovin podle jednotlivých genů. Ovlivňovat ale může i metabolismus tuků, jehož poruchy mohou přispět ke vzniku mnoha potíží, včetně nádorového bujení. (4)

Protizánětlivé působení

Bromelain patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, ovlivňuje totiž většinu mechanismů, které se účastní vzniku zánětlivých procesů. Zásadní je zejména jeho schopnost potlačit produkci enzymu COX-2, který je nezbytný pro průběh reakce, při níž vzniká z kyseliny arachidonové prostaglandin E2 – látka, která přímo způsobuje zánět a která se podílí i na vzniku řady potíží souvisejících se zánětem, včetně například nádorového bujení. Bromelain také reguluje produkci cytokinů, což jsou další látky podílející se na vzniku zánětu – v tomto směru je zajímavé, že působí dvěma směry: na jedné straně podporuje tvorbu látek, které aktivují imunitní systém a umožňují rychlou reakci na buněčný stres, a na druhé straně potlačuje tvorbu cytokinů v okamžiku, kdy jsou imunitní buňky již aktivované a zánět již probíhá. Zároveň reguluje pronikání imunitních buněk do poškozených tkání, což je další důležitý mechanismus vzniku zánětu, a také ovlivňuje produkci tzv. transformujícího růstového faktoru TGF-beta, jednoho z hlavních regulátorů zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. (5-8)

Imunita a antimikrobiální působení

Bromelain rovněž patří mezi prostředky efektivně stimulující imunitu. Kromě regulace tvorby cytokinů například aktivuje celé spektrum imunitních buněk, například makrofágy, NK buňky a T-lymfocyty. (9, 10)

Bromelain také přímo působí na některé mikroby. Poměrně účinný je u infekčních střevních onemocněních způsobujících průjmy, jako jsou například ty způsobené bakteriemi Escherichia coli či Vibrio cholera. Ovlivňuje totiž jejich signální dráhy a v případě E. coli dokáže rovněž ovlivnit specifické receptory střevní sliznice a tím zabránit mikrobům, aby se na ni přichytily. Pomáhá však zmírnit i třeba kvasinkové infekce a působí i proti některým parazitům v trávicím traktu – zejména proti hlísticím. (9, 14)

Kombinace bromealinu a kurkuminu je dokonce efektivní při posílení imunity pro boj proti COVIDu-19, a to samé platí pro kombinaci bromelainu s acetylcysteinem. (38, 39)

Bromelain navíc může být velice efektivní i při léčbě antibiotiky – zvyšuje totiž jejich biologickou dostupnost (to se projeví například zvýšením koncentrace příslušného léku v krvi) a zmírňuje jejich vedlejší účinky. U řady onemocnění, například zánětů močového měchýře či dutin, bronchitidě a pneumonii tak bylo prokázáno, že kombinace antibiotik s bromelainem je účinnější než samotná antibiotika (9, 14).

Autoimunitní onemocnění

Při autoimunitních onemocněních hraje důležitou roli protizánětlivé působení bromelainu, zejména pak jeho schopnost regulovat tvorbu TNF-alfa, což je jeden z velice silných cytokinů podporujících vznik zánětu. Právě u autoimunitních onemocněních, zejména pak při těch postihujících střeva, přitom hraje TNF-alfa klíčovou roli. Zejmén u osob trpících autoimunitními střevními onemocněními (například Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou) dokáže bromelain efektivně zmírnit intenzitu příznaků a velmi účinný je i při revmatoidní artritidě – při ní kromě zánětu snižuje i otok a bolestivost. (9, 11, 12)

Výzkumy naznačují i možnou účinnost bromelainu při sklerodermii, což je onemocnění, které nejprve postihuje kůži, postupně ale napadá i pojivové tkáně a vnitřní orgány. (37)

Nádorová onemocnění

Předmětem řady výzkumů se staly protinádorové účinky bromelainu. Ukazuje se totiž, že v boji proti rakovině může být velice efektivní, protože proti ní působí pomocí hned několika mechanismů:

Jedním z nich je regulace buněčného růstu a smrti. Buněčný cyklus je totiž v těle kontrolován mj. dvěma cestami. První je kontrola proliferace, tj. buněčného dělení, protože právě nádorové buňky se vyznačují schopností velmi rychlého, neregulovaného dělení. Druhá je pak apoptóza neboli buněčná smrt, při níž poškozená buňka, která by se mohla stát zárodkem nádorového bujení, zahubí sama sebe – také tato schopnost je při vzniku rakoviny narušena. Bromelain přitom dokáže selektivně podpořit právě apoptózu nádorových buněk. Zvyšuje totiž aktivitu genu p53, který je občas přezdíván jako „protinádorový policajt“. Díky tomu dochází k tvorbě bílkoviny Bax, která přispívá k narušení membrány mitochondrií nádorových buněk. Zároveň snižuje aktivitu látek, které zvyšují schopnost přežití nádorových buněk. (5, 15, 16)

Zajímavou součástí protinádorového působení bromelainu je potlačení aktivace krevních destiček. Nádorové buňky totiž mají řadu strategií, které zvyšují jejich šanci na přežití, a jednou z nich je i právě aktivace krevních destiček. Ty se poté okolo vznikajícího nádoru shlukují, čímž znemožňují imunitním buňkám, aby ho rozpoznaly a zničily. (5, 17)

Aby nádor mohl růst, potřebuje výživu, a proto v něm vznikají nové cévy, které by dopravily živiny a kyslík ke všem jeho buňkám. Jde o proces jménem angioneogeneze. A právě bromelain patří i mezi látky, které dokáží angioneogenezi účinně potlačovat. (18, 19)

Další důležitou cestou, pomocí níž bromelain při rakovině pomáhá, je omezení vzniku metastáz. Omezuje totiž aktivaci nukleárního faktoru NF-kB, který je nezbytný pro fungování bílkovin, jež se vyskytují na povrchu nádorových buněk a umožňují jim přichycení na jednotlivé tkáně v těle. (20)

Protirakovinná aktivita bromelainu se uplatňuje u velkého množství typů nádorů, zvláště efektivní je u nádorů tlustého střeva (především těch, při nichž je přítomna mutace na KRAS genu), prsu, plic, žaludku, kůže, slinivky a také při leukemii. (1, 4, 5, 36)

Nemoci srdce a cév

Vliv bromelainu na potlačení shlukování krevních destiček se neuplatňuje pouze v prevenci a léčbě nádorů, ale i srdečně cévních onemocnění. Díky němu (a také díky schopnosti regulovat hladinu fibrinogenu v krvi) brání vzniku krevních sraženin. Pomáhá rovněž snížit tlak, redukovat množství aterosklerotických usazenin v cévách a snižuje intenzitu příznaků ischemické choroby srdeční, dříve nazývané angina pectoris – typické záchvaty této nemoci se v rámci jedné ze studií při užívání bromelainu zcela vymizely a znovu se projevily až dva měsíce po jeho vysazení. (5, 21, 22)

Další studie pak popsala účinnost bromelainu při akutní tromboflebitidě (zánětlivé onemocnění žil provázené tvorbou sraženin), kdy došlo ke zmírnění bolesti, zánětu a otoku, a vhodný je i při křečových žilách. (23, 25)

Artróza

Bromelain sice nedokáže ovlivnit samotné příčiny vzniku artrózy, při nejčastějším kloubním onemocnění se ale výrazně uplatňuje jeho schopnost bromelainu zmírňovat zánět, otok a bolestivost – v tomto směru funguje srovnatelně s léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik. V jedné ze studií na toto téma například došlo u dobrovolníků s artrózou kolen po třech týdnech užívání k 80% redukci zmíněných příznaků. Dávkování se v rámci různých studií pohybovalo od 160 do 1890 mg/den, přičemž terapeutický efekt byl zaznamenán už při nejnižším dávkování. Významnější účinky byly zjištěny při dávkách od 540 mg. (26)

Zranění a pooperační stavy

Schopnost bromelainu potlačit shlukování krevních destiček se může uplatnit i při léčbě zranění. Při jedné ze studií, která byla proveden již v roce 1960, byl například podáván boxerům, kteří měli po zápase četné podlitiny v oblasti obličeje a paží – po pouhých čtyřech dnech došlo k jejich prakticky úplnému vymizení. (27)

Bromelain zároveň dokáže účinně zmírňovat i posttraumatické otoky, používá se k léčbě akutních sportovních zranění (konkrétně k poranění svalů a šlach) a krém s jeho obsahem také podporuje léčbu popálenin. Po chirurgických zákrocích pak bromelain výrazně zkracuje dobu hojení, není však vhodné jeho užívání ve 2 týdnech před nimi kvůli zvýšenému riziku krvácení. (1, 28-30, 63)

Ve spojení se speciálním cvičením se osvědčil také při syndromu karpálního tunelu. (31)

Zánět dutin

Výzkumy rovněž naznačují, že bromelain může být velmi užitečný i pro osoby trpící chronickým zánětem dutin. Dávka 500 mg 2x denně po dobu 30 dní u nich výrazně snížila tvorbu hlenu v dutinách. (32)

Astma a alergie

Bromelain dokáže snížit alergickou senzibilizaci a intenzitu příznaku po setkání s alergenem. To se spolu s jeho protizánětlivým působením příznivě projeví jak při astmatu, tak i u ostatních typů alergií. (33)

Hubnutí

Bromelain může být užitečný i při redukci váhy. Podporuje totiž spalování tuků, potlačuje vznik a diferenciaci tukových buněk, čímž pomáhá omezit ukládání tuků, a také podporuje apoptózu tukových buněk. (34)

Peyronieho choroba

Naději přináší bromelain i mužům trpícím Peyronieho nemocí. Jde o zakřivení penisu, které se vyskytuje většinou u starších mužů a zcela jim znemožňuje sexuální aktivitu. Za jednu z příčin jejího vzniku je považována zvýšená hladina kolagenu a plaku v krvi, která vzniká v důsledku špatné funkce trávicích enzymů. Bromelain přitom pomáhá právě kolagen z krve štěpit. (37)

Trávicí potíže

Vzhledem k tomu, že bromelain obsahuje směs proteolytických enzymů, dokáže výrazně podpořit trávení bílkovin a často se používá i u dalších trávicích potíží. Efektivně například dokáže zmírňovat zácpu a působí i proti žaludečním vředům. (35, 37)

Užívání a kontraindikace

Bromelain se dobře vstřebává (do krve se obvykle vstřebá okolo 40 % zkonzumovaného množství) a jeho užívání je bezpečné. V pokusech na zvířatech se neprojevila toxicita či jiné zásadní negativní účinky ani při denních dávkách nad 750 mg na kilogram hmotnosti. Zaznamenány byly pouze méně závažné účinky, zejména ve formě trávicích potíží. Některé osoby ovšem mohou být na bromelain alergické. (42, 43, 45)

Při trávicích obtížích se doporučuje dávkování 250 mg/den, u většiny dalších problémů se pohybuje okolo 500 mg/den a po chirurgických zákrocích a při onkologických onemocněních se obvykle doporučují dávky až 1000 mg/den. Za maximální bezpečnou dávku pro člověka je považováno 2000 mg.  (46)

Díky svému vlivu na krevní destičky bromelain pomáhá snížit srážlivost krve, a proto by neměl být užíván spolu s léky, které rovněž srážlivost snižují – mezi něž patří například Warfarin, ale i Aspirin. Bromelain dále zvyšuje účinnost některých antibiotik (například tetracyklinu či amoxicillinu) a také látek se sedativními účinky – benzodiazeminů (léky proti úzkosti), barbiturátů, tricyklických antidepresiv, léků na spaní, ale i některých bylin (například kozlíku lékařského) či alkoholu. (42)

Vhodné kombinace

Velmi efektivní je kombinace bromelainu s kvercetinem. Nejen, že se vzájemně podporují ve svých účincích (zejména z pohledu protizánětlivého a protinádorového působení), ale bromelain zároveň výrazně zvyšuje biologickou dostupnost kvercetinu. To samé platí i pro kombinaci bromelainu a kurkuminu. (40, 41)

Artróza: bromelain + trypsin + rutin (44), bromelain + kurkumin

Nádorová onemocnění: bromelain + kurkumin, bromelain + kvercetin

Srdce a cévy: bromelain + kvercetin

Imunita: Bromelain + kurkumin, bromelain + acetylcystein

Vysoký krevní tlak neboli arteriální hypertenze patří mezi vůbec nejčastější zdravotní potíže. V naší republice postihuje podle odhadů 35 % lidí ve věku 25-64 let. Snaha o jeho snížení je přitom velice důležitá, protože jeho přítomnost zdvojnásobuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění.

Lékaři rozlišují dva typy zvýšeného krevního tlaku: zhruba 10 % osob postihuje tzv. sekundární hypertenze, která je důsledkem nějakého jiného onemocnění – například některých chorob ledvin, nádorů nadledvin apod. 90 % lidí pak trpí hypertenzí primární, jejíž příčina není přesně známá. Přímo na buněčné úrovni ovšem s primární hypertenzí souvisí řada jevů, které jsou naopak popsány dobře, a které dokážeme pozitivně ovlivnit i zcela přírodními způsoby – úpravou životosprávy, doplňky stravy i pomocí látek, které jsou obsaženy v mnoha běžných potravinách.

Příčina č. 1: Epigenetické vlivy

To, že naše DNA obsahuje určitý gen, ještě neznamená, že se jeho přítomnost skutečně musí projevit. Existují tzv. epigenetické reakce, které dokáží měnit aktivitu jednotlivých genů, a některé z nich dokonce zcela vypnout, nebo naopak zapnout. Tyto epigenetické změny hojně vznikají v průběhu nitroděložního vývoje i celého dalšího života, a některé z nich můžeme dokonce i zdědit. A právě ony hrají důležitou roli i při vzniku vysokého krevního tlaku.

Velmi úzce s vysokým krevním tlakem souvisí epigenetická reakce jménem metylace genů – rozdíly v metylaci související s vysokým krevním tlakem byly odhaleny na celkem 13 místech DNA. Tyto změny často vznikají již v průběhu nitroděložního vývoje – jejich riziko se například zvyšuje, pokud má matka dlouhodobě zvýšenou hladinu krevního cukru, trpí preeklampsií nebo je vystavena znečištěnému ovzduší.

Narušení optimální metylace genů ovšem může vzniknout i v průběhu dalšího života. Rizikovými faktory je zde zejména obezita, kouření a nezdravá strava (zejména přemíra cukrů a nasycených tuků ve stravě). Obecně také platí, že negativních metylačních vzorců přibývá s věkem. Pozitivně naopak působí pravidelný pohyb a také řada doplňků stravy.

Užitečné doplňky stravy

Resveratrol – barvivo obsažené zejména v hroznovém víně má výrazné epigenetické účinky a pomáhá rovněž snižovat krevní tlak. Jeho výhodou je, že jej lze kombinovat s léky na zvýšení krevního tlaku, jejichž účinnost přitom výrazně zvyšuje.

Quercetin (kvercetin) – tento polyfenol obsažený v řadě druzích rostlinných potravin prokázal v rámci výzkumů schopnost účinně snižovat krevní tlak. Jedním z mechanismů je přitom i ovlivnění epigenetických procesů v těle.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi přírodní látky s nejsilnějším epigenetickým působením a prokazatelně také pomáhá snížit krevní tlak.

EGCG – i epigallokatechin gallát, jehož nejbohatším zdrojem je zelený čaj, vyniká silným epigenetickým působení i schopností snižovat hypertenzi.

Zázvor – další koření s epigenetickým působením je známé především svými protizánětlivými účinky, dokáže ale i efektivně zmírňovat krevní tlak. V tomto směru dokonce prokázal srovnatelnou účinnost s látkou nifedipine, která je často užívanou složkou léků proti hypertenzi.

Genistein – polyfenol hojně obsažený zejména v sójových bobech kombinuje své epigenetické působení se schopností fungovat jako fytoestrogen (látka podobná ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu). Díky tomu je velice efektivní při snižování krevního tlaku u žen po menopauze.

Příčina č. 2: nerovnováha střevního mikrobiomu

Poměrně zásadním způsobem může výši krevního tlaku ovlivnit také střevní mikrobiom. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné tím, že produkují látku butyrát, která na buněčné úrovni ovlivňuje řadu procesů v organismu, a to včetně krevního tlaku. Souvislost s krevním tlakem ale byla prokázána i u rodu Lactobacillus. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Zcela zásadní je pro stav střevního mikrobiomu dostatečná konzumace vlákniny – v rámci výzkumů dokonce došlo k poklesu krevního tlaku po pouhém přidání vlákniny do jídelníčku. Negativně naopak působí příjem soli – jídelníček s jejím zvýšeným obsahem totiž ve střevech vede ke snížení počtu bakterií Lactobacillus a vyšší tvorbě zánětlivých cytokinů, což se může projevit právě nárůstem krevního tlaku.

Užitečné doplňky stravy

Probiotika – užívání probiotik, zejména bakterií Lactobacillus se v rámci výzkumů projevilo nejen snížením krevního tlaku, ale i redukcí váhy zúčastněných dobrovolníků.

Butyrát – při nerovnováze střevního mikrobiomu je možné konzumovat jako doplněk stravy i tuto látku, kterou za normálních okolností produkují střevní bakterie.

Příčina č. 3: Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence je typická pro diabetes 2. typu. Jde o stav, kdy tkáně ztrácejí citlivost vůči hormonu inzulinu, a v důsledku toho stoupá hladina glukózy v krvi. Inzulinová rezistence se u osob s vysokým krevním tlakem vyskytuje velice často, a některé výzkumy naznačují, že může k jeho vzniku výrazně přispívat. Inzulin totiž stimuluje sympatický nervový systém, vyvolává hypertrofii (zbytnění) hladké svaloviny cév a ovlivňuje metabolismus sodíku.

Užitečné doplňky stravy

EGCG – podporuje aktivitu inzulinu a citlivost tkání vůči tomuto hormonu.

Quercetin (kvercetin) – i tato látka pomáhá snížit inzulinovou rezistenci. To je patrně důvodem, proč na jeho užívání ve výzkumech vlivu na krevní tlak velmi dobře reagovali zejména diabetici.

Kurkumin – stejně jako quercetin, i kurkumin prokázal vysokou schopnost snižovat krevní tlak u diabetiků, mj. i díky svému pozitivnímu vlivu na inzulinovou rezistenci.

Příčina č. 4: Stresové hormony

Stresové hormony způsobují v našem těle změny, které mají za úkon zvýšit naši šanci na přežití v život ohrožujících situacích. Například zvyšují hladinu krevního cukru či způsobují stažení některých cév, čímž umožňují pracujícím svalům získat více energie a kyslíku pro případný boj či útěk. Pokud ovšem zažíváme chronický, dlouhodobý stres, může nadměrné vylučování stresových hormonů vést ke vzniku řady potíží, včetně vysokého krevního tlaku.

Když například vědci po 6,5 roku sledovali hladiny stresových hormonů u 400 lidí, kteří na začátku studie měli normální krevní tlak, zjistili, že každé zdvojnásobení hladin čtyř nejdůležitějších stresových hormonů bylo spojeno s 21-31% zvýšením rizika hypertenze.

Užitečné doplňky stravy

Rhodiola – tato rostlina patří mezi adaptogeny, tj. látky s pozitivním vlivem na odolnost vůči stresu, přičemž dokáže před jeho účinky chránit i kardiovaskulární systém. Přispívá také i přímo ke snížení krevního tlaku.

Mučenka – její plody jsou známy především svou schopností zmírňovat úzkost a podporovat spánek, velmi efektivně ale také pomáhají snížit krevní tlak.

Příčina č. 5: Systém renin – angiotenzin

Ledviny obvykle vnímáme především jako „filtr“ zajišťující odstraňování škodlivin a odpadních látek z těla, tento orgán se ale zároveň podílí velkou měrou i na regulaci krevního tlaku. V buňkách ledvin se totiž nacházejí receptory, které monitorují tlak a hladinu sodíku v krvi. Pokud dojde ke snížení krevního tlaku, začnou uvolňovat enzym renin, který je nezbytný pro vznik angiotenzinu II. Ten má silný vazokonstrikční účinek: způsobuje stažení krevních cév, a tím i zvýšení krevního tlaku.

Pokud je tedy funkce systému renin – angiotenzin narušena, může docházet ke zvýšení krevního tlaku. K tomu často dochází při ledvinových onemocněních, ale také při diabetu. K narušení tohoto systému navíc často dochází již v nitroděložním vývoji, například v důsledku špatné výživy matky.

Užitečné doplňky stravy

Granátové jablko – efektivně potlačuje tvorbu angiotenzinu II. V jedné studii například došlo k významnému snížení krevního tlaku po 4 týdnech pití šťávy z granátového jablko.

Butyrát – také látka produkovaná některými střevními bakteriemi efektivně potlačuje produkci angiotenzinu II, a to i v případě, že ji užíváme ve formě doplňků stravy.

EGCG – katechiny za zeleného čaje patří mezi velmi efektivní inhibitory angiotenzinu II.

Příčina č. 6: špatná funkce svaloviny cév

Ve stěnách cév se nachází hladká svalovina, která svým stažením či uvolněním reguluje průsvit cév, což má vliv i na krevní tlak: Pro srdce je zkrátka náročnější, pokud má do zúžených cév krev „protlačit“. Už jsme zmiňovali, že angiotenzin II zvyšuje stažení těchto svalů, a tím i krevní tlak. Kromě toho ale existují i látky, které je naopak uvolňují, a tím podporují pokles tlaku.

Tou první je oxid dusnatý (NO) – malá signální molekula, která v těle vzniká působením enzymu eNOS (nitroxid syntáza) z dusičnanů obsažených v potravě. Narušení bioaktivity NO je přitom pro hypertenzi typické. (více o NO zde: https://www.epivyziva.cz/?s=oxid+dusnat%C3%BD). Pro zvýšení produkce NO je důležitá dostatečná konzumace zeleniny, která je pro tělo důležitým zdrojem dusičnanů. Pomůže ale i omezení celkového kalorického příjmu.

Pro procesy přenosu signálu v buňkách hladké svaloviny je pak potřeba i látka cAMP (cyklický aminomonofosfát), která v buňkách funguje jako tzv. druhý posel.

Užitečné doplňky stravy

Coleus forskohlii – bylina původem z Himaláje efektivně podporuje tvorbu cAMP. Když byla podávána osobám s vysokým krevním tlakem, došlo u tří čtvrtin z nich k jeho významnému poklesu.

Granátové jablko – ovlivňuje produkci NO hned několika způsoby: obsahuje dusičnany, z nichž NO vzniká, podporuje tvorbu eNOS, a chrání vzniklý NO před oxidací volnými radikály.

EGCG – epigallokatechin gallát ze zeleného čaje pomáhá zvýšit aktivitu eNOS.

OPC – také extrakt z hroznových jader bohatý na oligomerní proantokyanidiny pozitivně ovlivňuje produkci NO. To vede k roztažení cév a poklesu krevního tlaku. Genistein – podporuje tvorbu oxidu dusnatého.

Název šafrán se používá pro koření obsahující čnělky (blizny) krokusu setého (Crocus sativus) – malé, vytrvalé cibulovité rostliny z čeledi kosatcovitých. Zatímco květ krokusu je fialový, jeho čnělky mají sytě červenou barvu a využívají se jako přírodní přísada pro zvýraznění chuti, barvy a vůně pokrmu. Kvůli vysoké tržní ceně, která je dána především nutnosti ruční sklizně a malým objemům produkce, je někdy označován jako „červené zlato“. Podle analýzy podvodů s přísadami potravin jde i proto o jeden z nejčastěji falšovaných produktů. (1, 2)

Největší podíl produkce šafránu pochází z Íránu (cca 80 %), dále se pěstuje zejména ve Středomoří, Indii a jihozápadní Asii. Vyžaduje úrodnou jílovitou půdu a přímé sluneční světlo. (1,2)

Historie

Používání šafránu má velmi dlouhou historii. Obsahují jej například malby zvířat staré 50 000 let, které byly objeveny v jeskyni na území dnešního Iráku. Nejstarší doklady o jeho používání k léčebným účelům pocházejí z doby před 4000 lety – jde o historické fresky z Kréty.  Tehdy šlo ale o jeho divokého předchůdce Crocus carwrightianus. Před 3000 lety pak došlo k vyšlechtění varianty s abnormálně dlouhými čnělkami. Šafrán prokazatelně používala také egyptská vládkyně Kleopatra, a to zejména před milostnými schůzkami s muži – zejména v tradiční perské medicíně je ostatně šafrán dodnes používán jako afrodisiaku.. Ve stejné době používali egyptští lékaři šafrán k léčení potíží trávicího a močového traktu. Zmínky o šafránu najdeme rovněž v Bibli, konkrétně v Písni písní. (2, 4)

Léčivé účinky

V šafránu se nachází několik unikátních účinných látek, které patří například mezi karotenoidy (krocin, krocetin), monoterpenaldehydy (pikrokrocin, safranal), monoterpenoidy (krokusatiny) a flavonoidy (kaempferol). Jejich obsah a podíl se v různých regionech může výrazně odlišovat. Zmíněné látky patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivými, antikonvulzivními, desinfekčními, sedativními a protidepresivními účinky. Zlepšují také učení a paměť a podporují uvolňování kyslíku v některých orgánech. Některé výzkumy potvrdily také jejich protirakovinné a afrodiziakální účinky. (1-3)

Vysoká účinnost šafránu při potížích týkajících se mozku a nervové soustavy je navíc dána i tím, že jedna z jeho účinných složek, krocetin, dokáže pronikat tzv. hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh a mozek), a působit tak přímo v mozkové tkáni. (2)

Šafrán navíc vyniká výrazným pozitivním vlivem na střevní mikrobiom, kde pomáhá upravit jeho rovnováhu (například poměr bakterií Firmincutes a Bakterioides, který bývá narušen při řadě různých onemocněních) a dokáže také střeva obohatit  o některé další prospěšné kmeny – například o bakterie Spirochaetes či Tenericutes. (27) Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu je přitom typické pro celou řadu onemocnění, včetně například deprese, diabetu, kardiovaskulárních chorob a obezity.

A při kterých konkrétních potížích může šafrán pomoci?

Deprese

Deprese je jednoznačně nejrozšířenějším psychickým onemocněním, a protože antidepresiva mají řadu negativních vedlejších účinků, jsou intenzivně hledány a zkoumány i jejich přírodní alternativy. Šafrán přitom patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro léčbu deprese. Vděčí za to především dvěma obsaženým substancím – krocetinu a kaempferolu, protidepresivní účinky však mají i safranal a krocin. (2)

Vysokou účinnost šafránu prokázala celá řada preklinických studií a také několik studií klinických. Ty ukázaly, že šafrán může výrazně snížit závažnost depresí (dle tzv. Hamiltonovy škály pro hodnocení deprese) již po 4 týdnech užívání. V jedné studii dokonce autoři dospěli k závěru, že v případě mírné a středně těžké deprese má šafrán podobný terapeutický účinek jako látka jménem fluoxetin – ta je základem například široce užívaného antidepresiva Prozac. Dobře si ale vedl i ve studiích srovnávajících jeho účinnost crocinu s imipraminem a citalopramem, přičemž ve srovnání s nimi způsoboval jen minimum vedlejších účinků. (2, 5-9)

Při závažnějších formách deprese je pak možné užívat šafrán v kombinaci s antidepresivy ze skupiny SSRI (sem patří například látky fluoxetin, sertralin a citalopram) – účinek byl v těchto případech téměř vždy vyšší než při užívání antidepresiva v kombinaci s placebem. (10)

Velmi přínosný se pak šafrán ukázal ve studiích zkoumajících jeho využití při poporodní depresi. To je velmi dobrá zpráva, protože při kojení je užívání antidepresiv problematické kvůli možnému negativnímu působení na dítě. V jedné ze studií například zaznamenalo ústup potíží po užívání šafránu 96 % sledovaných žen s poporodní depresí oproti 43 % ve skupině užívající placebo. (11)

Úzkost

Šafrán, zvláště jeho účinná látka safranal, dokáže efektivně zmírňovat i úzkost. Symptomy úzkostí (včetně nespavosti) dokázaly například v rámci jedné z klinických studií výrazně zmírnit 4 týdny užívání 28 mg šafránového extraktu. Zvláště efektivně přitom šafrán fungoval zejména u depresivních pacientů trpících úzkostí. (2, 7, 13)

Další z obsažených substancí, crocin zase vykazuje účinnost při obsedantně kompulzivní poruše a anorexii vyvolané stresem, a také u osob s diabetem 2 typu trpících úzkostí. (2)

Paměť a mentální výkonnost

Studie na zvířatech ukázaly, že látky obsažené v šafránu, zejména krocin, se v mozku váží na NMDA receptory, které hrají důležitou roli v procesech učení a paměti a brání jejich narušení. Zmírňují také chronický stres, který rovněž může vyvolávat zhoršení paměti a schopnosti učení, a díky svému antioxidačnímu působení chrání neurony před poškozením volnými radikály a toxickými chemikáliemi. (1, 14).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Alzheimerova choroba je pomalu postupující neurodegenerativní onemocnění spojené se ztrátou paměti a schopnosti učení. Šafrán zde může pomoci díky své schopnosti chránit nervové buňky, zároveň ale v mozku snižuje tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků a shluků tau proteinů, které jsou pro tuto nemoc charakteristické. (1)

Klinických studií na lidských dobrovolnících bylo zatím provedeno jen málo, jejich výsledky jsou však velmi nadějné. Ukazují například, že u pacientů s mírnou až středně těžkou formou Alzheimerovy choroby zmírňuje šafrán kognitivní problémy podobně účinně, jako běžně užívané léky obsahující donepezil a memantin. Velmi efektivní je také při zmírňování depresí, které jsou u pacientů s Alzheimerovou chorobou velice časté. (1, 2, 16)

Jiné studie pak naznačují, že může být šafrán účinný i při dalším častém neurodegenerativním onemocnění – Parkinsonově chorobě. Efektivně totiž chrání před poškozením nervové buňky v části mozku nazývané černá substance (substantia nigra), jejichž ztráta je pro toto onemocnění typická. (2, 17)

Šafrán může pomoci i při tzv. vaskulární demenci čili zhoršení kognitivních schopností v důsledku narušení cévního zásobení mozku. (22)

Srdečně cévní choroby

Šafrán ovlivňuje celou řadu procesů, které se podílejí na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Celkově posiluje srdce a cévy, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezuje jeho vstřebávání z potravin a snižuje také závažnost aterosklerózy (včetně snížení četnosti aterosklerotických plátů a jejich předstupně v podobě tzv. pěnových buněk). Díky tomu snižuje riziko infarktu. To může být jeden z důvodů, proč je ve Španělsku, kde je šafrán hojně konzumován, oproti ostatním evropským zemím výrazně nižší výskyt nemocí srdce a cév. (23, 24)

Užitečný navíc může být i v případě již vzniklých problémů – například při cévní mozkové příhodě, kdy pomáhá zmírnit její negativní následky. Šafrán totiž brání smrti mozkových buněk díky jejich ochraně před volnými radikály a ischemií neboli nedostatečnému zásobení kyslíkem. (2) Velmi zajímavé výsledky přinesla například nedávná klinická studie, v níž pacienti po mozkové mrtvici podstoupili buď běžnou léčbu, nebo běžnou léčbu v kombinaci s užíváním šafránu (200 mg/den po dobu 3 měsíců). Pacienti léčení šafránem poté vykazovali výrazně nižší míru trvalých následků. Závažnost mrtvice přitom byla nejvýrazněji snížena v průběhu prvních čtyř dnů. (18)

Oční onemocnění

Šafrán může být velmi efektivní také při očních onemocnění, zejména těch neurodegenerativních. Platí to například pro diabetickou retinopatii (poškození sítnice u diabetiků), glaukom a věkem podmíněnou makulární degeneraci. (19)

Hubnutí a diabetes

Při snaze o snížení hmotnosti může být šafrán velmi efektivním pomocníkem. Působí přitom hned několika cestami, z nichž některé jsou velmi přínosné i pro diabetiky:

V první řadě jde o omezení vstřebávání tuků z trávicího traktu. Jedna z účinných látek šafránu, krocin, se totiž váže na enzym jménem pankreatická lipáza, která je nezbytná pro štěpení tuků přijatých v potravě. Nerozštěpené tuky pak organismus nedokáže využít jako zdroj energie, čímž klesá celkový energetický příjem. Na stejném principu mimochodem funguje i lék proti obezitě orlistat. Ten je sice účinnější, protože dokáže omezit vstřebávání tuků o 30 %, zatímco krocin jen o 12 %, má ale řadu negativních vedlejších účinků, zatímco v případě šafránu jednoznačně převažují ty pozitivní. (24)

Druhou cestou, kterou šafrán pomáhá jak při hubnutí, tak i při diabetu, je snižování hladiny glukózy v krvi. Ovlivňuje totiž signální dráhy související s metabolismem glukózy uvnitř svalových vláken, produkci enzymu AMPK i citlivost tkání na inzulin. Navíc má protizánětlivý efekt, což je důležité jak pro osoby, které se snaží zhubnout (obezita je totiž vždy provázena celotělovým zánětem), tak pro diabetiky. (24)

Další účinek šafránu byl objeven v podstatě náhodou – když vědci na potkanech testovali jeho využití při léčbě zdravotních problémů, zaznamenali u nich výrazný pokles chuti k jídlu, což ohodnotili jako nežádoucí vedlejší efekt. Jenže co je nežádoucí pro nemocné potkany, může být naopak skvělá zpráva pro člověka, který se snaží zhubnout, což následně potvrdila i studie právě na lidských dobrovolnících. Badatelé v ní šafrán podávali po dva měsíce skupině obézních žen, které přitom nepodstupovaly žádné dietní ani jiné omezení. Přitom u nich, na rozdíl od skupiny užívající placebo, došlo ke snížení chuti k jídlu a úbytku na váze. Jednou z důvodů, proč šafrán při hubnutí pomáhá, přitom může být i jeho pozitivní vliv na psychiku, protože tendence k přejídání má velice často právě psychické příčiny. (24, 25)

Některé výzkumy navíc naznačují, že šafrán může být efektivní zbraní proti komplikacím cukrovky – zejména diabetické neuropatii (poškození nervů diabetiků z důvodu vysoké hladiny glukózy v krvi) a diabetické retinopatii. (15, 19)

Posttraumatická stresová porucha

Tato duševní porucha jej typická pro osoby, které zažily nějakou traumatizující událost (živelná katastrofa, válka, nehoda, násilné trestné činy…) nebo byly jejími svědky. Projevuje se zejména tzv. flashbacky (tj. návraty pocitů, které měla postižená osoba při dané události), úzkostí, nespavostí a nočními můrami. Jednou z příčin těchto potíží je přitom narušení hormonální rovnováhy, zejména zvýšení hladiny adrenalinu, vazopresinu a hormonu uvolňující kortikotropin. Preklinické studie ukázaly, že šafrán může pomoci i při tomto problému, klinické studie ale zatím chybějí. (2)

Epilepsie

Podle výzkumů může užívání šafránu vést ke zkrácení záchvatů a oddálit nástup tzv. tonických křečí. (2)

Problémy trávicí soustavy

Šafrán má ochranné účinky na celý trávicí systém, což z něj ve spojení s protizánětlivými a antioxidačními vlivy a schopností podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu dělá účinného pomocníka při řadě onemocnění trávicího traktu.

Prokázán byl například pozitivní vliv šafránu při gastritidě a vředovém onemocnění žaludku (chrání totiž žaludeční sliznici před poškozením), dále při syndromu dráždivého tračníku, zánětlivých střevních onemocněních, a dokonce se uplatňuje i jako pomocník v prevenci a léčbě nádorových onemocnění trávicího traktu, ať už jde o rakovinu žaludku, tlustého střeva či slinivky. (27)

Játra

Protizánětlivé a antioxidační schopnosti šafránu se uplatňují i v rámci jeho pozitivního vlivu na játra, která chrání před negativním působením toxinů (včetně alkoholu), ale i před poškozením vlivem virové hepatitidy (žloutenky). Ochranný efekt se uplatňuje i v prevenci a léčbě rakoviny jater. (27)

Sexualita a plodnost

V tradičních léčebných systémech je šafrán často využíván jako afrodiziakum, což potvrzují i některé studie. U mužů pomáhá zlepšit schopnost erekce i chuť na sex (v tomto směru částečně funguje i u žen) a u obou pohlaví má pozitivní vliv na plodnost. (28)

Užívání a kontraindikace

Šafrán je obecně velmi dobře snášen. Žádná toxicita ani závažnější vedlejší účinky nebyly zaznamenány ani při delším užívání (více než měsíc), ani při krátkodobém užívání vysokých dávek (400 mg po dobu 7 dnů). Toxické jsou pravděpodobně až velmi vysoké dávky (5 g/den). Ve formě doplňku stravy by ale šafrán neměly užívat těhotné ženy, protože může narušit vývoj plodu. Běžné používání jako koření je v tomto směru bezpečné. (2, 26, 28)

Vhodné kombinace

Deprese: šafrán + kurkumin (12), šafrán + rhodiola (20)

Úzkost a nespavost: šafrán + šišák bajkalský

Alzheimerova choroba: šafrán + Bacopa monnieri (brahmi), šafrán + vitaminy skupiny B, šafrán + L-theanin (1), šafrán + kurkumin + vitamin E (21)

Vaskulární demence: šafrán + žen-šen + ginkgo biloba (22)

Mentální výkonnost: šafrán + rhodiola, šafrán + zinek, šafrán + selen, šafrán + resveratrol

Zánětlivá střevní onemocnění: šafrán + kurkumin

Hubnutí: šafrán + kurkumin, šafrán + rhodiola

Kardiovaskulární onemocnění: šafrán + resveratrol, šafrán + kurkumin

Oči: šafrán + resveratrol

Proč krevní tlak roste?

Je sice pravda, že k vysokému krevnímu tlaku existují určité genetické dispozice, přesto ale při jeho vzniku hraje jednoznačně prim životní styl. Ten totiž ovlivňuje v našem těle průběh tzv. epigenetických reakcí, které rozhodují o aktivitě jednotlivých genů v naší DNA.

Hlavním úkolem genů v naší DNA je totiž být jakousi formou pro „výrobu“ bílkovin – pokud je gen vypnutý, bílkoviny nevznikají. A právě určité typy bílkovin hrají v udržování optimálního krevního tlaku zásadní roli – některé například zužují cévy, další pomáhají udržet správné složení cévních stěn nebo ovlivňují produkci důležitých hormonů. Pokud je tedy aktivita příslušných genů zvýšená, či naopak snížená, produkce důležitých bílkovin se mění a riziko vysokého krevního tlaku roste.

Řada vědeckých studií přitom prokázala, že lidé trpící vysokým krevním tlakem mají v těle odlišnou míru prakticky všech nejdůležitějších epigenetických změn – metylace DNA, modifikace histonů i koncentrace tzv. nekódujících RNA (především microRNA). Zajímavé přitom je, že řada z těchto změn vzniká už v době nitroděložního vývoje – například pokud matka trpí nedostatkem vitaminu D, bílkovin nebo je vystavena toxinům z životního prostředí. Zvýšené riziko vysokého krevního tlaku bylo potvrzeno i v případě, že matka dítěte trpěla preeklampsií, a pokusy na zvířatech dokonce naznačily, že rizikovým faktorem může být i početí pomocí asistované reprodukce.

Podstatná míra epigenetických změn ovšem vzniká v dospělosti, a navíc platí, že velká část z nich je vratná. Přechod na zdravější životní styl tak může vysokému krevnímu tlaku nejen předejít, ale také ho snížit. A na co je dobré myslet?

8 epigenetických tipů pro snížení tlaku

1. Zkuste přerušovaný půst

Přerušovaným půstem nazýváme výživový systém, při němž jídlo konzumujeme výhradně v omezeném časovém intervalu. Využívá faktu, že po jídle se obvykle zvýší hladina glukózy v krvi, a tento stav vydrží ještě cca 2 hodiny. Pokud tedy jíme často, tělo preferuje získávání energie z cukrů. V momentě, kdy podstatnou část dne nejíme (například 16-18 hodin), ale tělo musí začít udržovat stálou hladinu krevní glukózy pomocí tzv. glukoneogeneze, tedy tvorby glukózy z tukových zásob.

Meziproduktem této reakce jsou tzv. ketony, které mají pozitivní vliv na řadu procesů v těle, včetně těch, které ovlivňují zdraví kardiovaskulárního systému – při jejich zvýšené produkci dochází například ke snížení množství tzv. viscerálního (vnitřního) tuku, pokles hladiny LDL cholesterolu či zvýšení produkce hormonu adiponektinu, který podporuje hubnutí a potlačuje v těle zánětlivé procesy.

Přerušovaný půst navíc podporuje produkci růstového faktoru BDNF, který má přímý pozitivní vliv nejen na růst a ochranu nervových buněk, ale také na pokles krevního tlaku. Zvyšuje totiž v nervových buňkách uvolňování látek, které rozšiřují cévy.

2. Jezte vlákninu

Je známo, že vegetariáni trpí vysokým krevním tlakem výrazně méně než konzumenti masa, samotné maso v tom však pravděpodobně roli nehraje. Více odborníků se totiž přiklání k názoru, že důvodem je fakt, že strava vegetariánu obvykle obsahuje větší množství vlákniny. Celkem 25 klinických studií navíc potvrdilo, že pouhé přidání vlákniny do jídelníčku vede k poklesu krevního tlaku.

3. Podpořte střevní mikrobiom

Jedním z důvodů, proč vláknina snižuje krevní tlak, je pravděpodobně skutečnost, že funguje jako prebiotikum, tj. potrava pro „přátelské“ bakterie v našich střevech. Právě souvislost rovnováhy střevního mikrobiomu a krevního tlaku totiž byla jednoznačně prokázána, byť přesné mechanismy jeho působení nejsou zatím zcela popsány.

Jisté ale je, že nerovnováha střevního mikrobiomu zvyšuje intenzitu zánětů v těle, což má za následek i vyšší riziko srdečně cévních nemocí. Důležitou roli také hrají bakterie produkující mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména butyrát. Ten totiž ovlivňuje produkci hormonu reninu, jenž patří mezi hlavní regulátory krevního tlaku. Kromě samotné podpory zdraví střevního mikrobiomu proto může být vhodná i konzumace butyrátu jako doplňku stravy. Více zde »

4. Vytvářejte oxid dusnatý

Oxid dusnatý (NO) funguje jako vazodilatant, tj. rozšiřuje cévy. To vede nejen k lepšímu prokrvení všech tkání v těle, ale zároveň i ke snížení krevního tlaku, protože rozšířené cévy nekladou srdci tak velký odpor a krev v nich proudí snáze.

Pro produkci oxidu dusnatého je nutný dostatečný příjem dvou látek: aminokyseliny argininu (nebo obecně esenciálních aminokyselin, protože tělo si z nich umí arginin vyrobit) a dusičnanů – jejich nejbohatším zdrojem je zelenina, zvláště červená řepa a listové druhy. Nezbytný je ovšem také enzym eNOS, který se účastní vzniku NO.

Zde proto mohou být užitečné dva doplňky stravy: granátové jablko, které epigenetickou cestou podporuje tvorbu eNOS a chrání NO před působením volných radikálů, a kurkumin, který zvyšuje biologickou dostupnou NO a chrání ho před degradací.

Více zde »

5. Pozor na fruktózu

Strava s vysokým množstvím jednoduchých cukrů je vždy škodlivá. Mj. totiž podporuje vznik zánětlivých procesů, které zvyšují riziko nemocí srdce a cév. Není ovšem cukr jako cukr. Ještě škodlivější než sacharóza (tj. běžný bílý cukr) jsou například nápoje a sladkosti slazené glukózo-fruktózovým sirupem získávaným z kukuřice. Ty totiž obsahují spoustu fruktózy, která v těle snižuje produkci dvou důležitých microRNA s označením 19b a 101a. Tyto nenápadné látky svým působením na aktivitu genů omezují ukládání tuků v tepnách, a pokud jich máme nedostatek, roste množství tuků v cévách, a s tím i krevní tlak.

6. Přidejte bílkoviny

Podle doposud provedených výzkumů to vypadá, že strava s vysokým podílem bílkovin chrání před vysokým krevním tlakem.

7. Zvolte ty správné tuky

Strava s vysokým podílem tuků v těle negativně ovlivňuje tvorbu microRNA, což jsou látky, které jsou schopny zcela zastavit vznik bílkovin podle jednotlivých genů. Dochází především k nadměrné tvorbě mikroRNA-21, která ovlivňuje hladké svalstvo ve stěnách cév.

Naopak vysoký podíl omega-3 nenasycených mastných kyselin tvorbu mikroRNA-21 snižuje a má na krevní tlak pozitivní vliv. Zařazení tučných ryb do jídelníčku nebo konzumace doplňků stravy s omega-3 je proto jednoznačně dobrou volbou.

8. Choďte a posilujte

Pohyb má pozitivní účinky v případě prevence i léčby celé řady zdravotních potíží a při snižování krevního tlaku je obzvláště účinný. Pro osoby s vysokým krevním tlakem (nad 140/90 mm Hg) má jednoznačně největší přínos aerobní pohyb, tj. například svižná chůze, cyklistika či plavání. Tyto aktivity, jsou-li provozovány pravidelně, dokážou dokonce snížit krevní tlak více než jedno samostatné antihypertenzní léčivo (tj. nikoliv kombinace více léků). Naopak u těch, které mají krevní tlak jen mírně zvýšený (130-140/85-90 mmHg) jsou sice aerobní aktivity také prospěšné, ještě lepší efekt však u nich má pravidelné posilování.