Růže má odpradávna punc výjimečné rostliny, ne nadarmo se jí říká královna květin. Vyniká ovšem nejen svojí krásou, ale i léčivými účinky, ať už v oblasti duševního zdraví, spánku, srdce a cév, diabetu nebo hubnutí.

Popis

Růže damašská patří do čeledi růžovité, která zahrnuje více než 200 druhů a přes 18 000 kultivarů. Jde nejen o oblíbenou okrasnou rostlinu, ale pro své unikátní složení má využití i v kosmetice, přírodní medicíně a potravinářském průmyslu. Jejím přímým předchůdcem, ze kterého byla vyšlechtěna, je růže galská (1, 19)

Jde o vytrvalý keř dosahující výšky 1–2 m s hustě ostnitými výhony. Listy jsou lichozpeřené, nejčastěji pětičetné, květy jsou růžové nebo bílé barvy, spíše ploché, drobnější a nádherně voňavé. Stonky jsou poměrně tenké, proto květy nestojí zcela zpříma. (1, 19)

K léčení a v kosmetickém průmyslu se využívá několik typů produktů z růže damašské: (1)

Růžový olej – vyrábí se destilací okvětních plátků, což je velmi náročný postup s malou výtěžností. K získání jediného gramu oleje je totiž zapotřebí zpracovat cca tři kilogramy okvětních plátků. Proto jde také o jeden z nejdražších rostlinných olejů. Používá se ke kosmetickým účelům a je možné jej také užívat jako doplněk stravy.

Růžová voda – obsahuje 10–50 % růžového oleje. Využívá se v kosmetice, v potravinářství, ale v zemích Středního východu i k náboženským rituálům.

Sušené květy – využívají se k přípravě čajů, ale i jako přísada do různých potravin.

Extrakt – různé typy extraktů se využívají se využívají v kosmetickém průmyslu.

Šípky – zatímco v našich končinách se k léčení a jako přísada do čajů využívají převážně šípky planých růžích, na Středním východě se využívají i plody růže damašské.

Historie

Čeleď růžovité (Rosaceae) je velice stará – dle fosilií nalezených v Severní Americe krášlili její zástupci zemský povrch již před 30 miliony let. Damašská růže byla pravděpodobně vyšlechtěna ve starověku na Středním východě, a již tehdy se využívala nejen pro okrasu, ale i ke kosmetickým a léčebným účelům. Destilace květů za účelem výroby oleje se pravděpodobně prováděla již v 7. století, a to především na území dnešního Íránu (tato oblast byla ostatně až do 16. století největším producentem růžového oleje). V současnost jsou největšími pěstiteli růže damašské Bulharsko, Turecko a Maroko. (1, 2)

Pokud jde o léčebné využití, ve starověku se růže damašská využívala k léčení bolestí břicha a hrudníku, poruch menstruačního cyklu a trávicích potíží, k posílení srdce a léčbě zánětů, zejména v oblasti krku. Tradiční perská medicína dodnes využívá damašskou růži také k podpoře hojení ran, léčbu bolestí hlavy, zánětů v oblasti trávicího traktu, svalových bolestí a hemoroidů. Slavný lékař Avicenna na přelomu 10. a 11. století popsal její využití při hojení slizničních a kožních lézí, ale vyzdvihoval i její účinnost při potírání bolestí, zánětů či nepříjemného zápachu potu. (1, 2, 21)

Účinné látky

Růže damašská obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Najdeme v ní například terpeny, glykosidy, flavonoidy, antokyaniny, karboxylové kyseliny, mastné kyseliny, hořčiny, třísloviny, myrcen, ß-citronellol, nonadekan, geraniol, nerol kaempferol či quercetin. (3)

Léčivé účinky

Potenciál růžového oleje je natolik silný, že byly vědecky prokázány pozitivní účinky na zdraví i při využití v rámci aromaterapie, tedy při vdechování silic nebo při masážích. Tyto postupy například v rámci studií u sledovaných dobrovolníků vedly k následujícím účinkům: (2)

• pokles krevního tlaku,
• úprava metabolismu tuků,
• zmírnění menstruačních bolestí,
• zmírnění bolestí hlavy a dalších typů bolesti (včetně pooperačních),
• zmírnění sexuálních dysfunkcí,
• úpravě rovnováhy hormonálního systému,
• zmírnění stresu (konkrétně k poklesu aktivity sympatiku a prohloubení relaxace)
• zmírnění úzkosti.

Studií sledujících účinky vnitřního užívání růžového oleje nebo čaje z růžových květů bylo zatím provedeno výrazně méně, jejich výsledky ale ukazují, že potenciál růže damašské je opravdu vysoký. S jakými potížemi nám tedy může tato rostlina pomoci?

Deprese, úzkost a sexualita

Růže damašská se vyznačuje rozsáhlým příznivým vlivem na mozek a nervovou soustavu. I pouhé vdechování silic v rámci aromaterapie ovlivňuje tzv. inhibitory zpětné resorpce serotoninu a podporuje uvolňování dopaminu, což v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění příznaků depresí u mužů i žen užívajících antidepresiva typu SSRI. Zajímavé přitom bylo, že aromaterapie u nich měla i výrazný pozitivní efekt na sexuální zdraví – došlo u nich ke zvýšení sexuální touhy i schopnosti dosahovat orgasmu (o něco lépe to fungovalo u mužů než u žen). To je důležité zjištění, protože právě sexualita bývá u uživatelů antidepresiv často narušena. (2, 4)

Konzumace růžového oleje nebo extraktu může navíc v mozku zvýšit i hladinu dalšího důležitého neurotransmiteru 5-hydroxytryptaminu, pomoci regulovat metabolické dráhy některých důležitých aminokyselin a také omezit poškození nervových buněk. To vše pak může pomoci zmírnit depresivní příznaky. Účinnost růže je přitom při depresích srovnatelná s antidepresivem imipraminem. V jedné klinické studii navíc užívání růžového oleje zmírnilo deprese u starších pacientů trpících demencí. Účinné je ale také i při úzkostech. (1, 17, 22)

Zlepšení sexuálních funkcí spolu se zvýšením hladiny testosteronu bylo v rámci jednoho z výzkumů zaznamenáno i u mužů, kteří užívali růžový olej v průběhu léčby závislosti na alkoholu. (25)

Nespavost

Damašská růže může být velmi účinným pomocníkem pro všechny, kdo trpí nespavostí. Kombinuje totiž poměrně silný hypnotický efekt se schopností zmírňovat úzkost. Tím podporuje usínání a prodlužuje celkovou dobu spánku. Ve studiích na zvířatech dokonce prokázala v tomto směru podobnou účinnost jako lék diazepam. (5, 6)

Alzheimerova choroba

Studie ukázaly, že růže by mohla být velmi slibným prostředkem v prevenci i léčbě demence. Potlačuje totiž produkci amyloidu ß, který v mozku vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky, a zároveň podporuje tvorbu nových nervových výběžků – neuritů. (1, 7)

Srdce a cévy

Některé sloučeniny obsažené v oleji z růže damašské ovlivňují produkci a metabolismus hormonu angiotenzinu (konkrétně produkci enzymu ACE), který je zapojen do regulace krevního tlaku. Právě pozitivní vliv na krevní tlak je přitom natolik výrazný, že se projeví i v rámci aromaterapie – v jedné studii zaměřených na ženy v období menopauzy například došlo po absolvování série aromaterapeutických masáží s využitím růžového oleje k poklesu systolického i diastolického krevního tlaku a úpravě hladiny krevních lipidů. Účinky vnitřního užívání růžového oleje pak samozřejmě mohou být ještě výraznější. (1, 8, 9)

Ve studiích na zvířatech byl rovněž zaznamenán pozitivní vliv konzumace růžového oleje na zlepšení kontraktility srdečního svalu (tj. na efektivitu stahů srdeční svaloviny). (10)

Imunita a antimikrobiální efekt

Růže má nejen příznivý vliv na imunitní systém, ale navíc i schopnost ničit mnohé mikroorganismy. Působí proti širokému spektru gram-pozitivních i gram-negativních bakterií – v jejich výčtu nechybí například zlatý stafylokok, E. coli nebo původce salmonelózy. Největší antibakteriální efekt přitom z obsažených látek prokázaly citronellol, geraniol a nerol. Růže ale potlačuje i množení řady virů a kvasinek, včetně Candida albicans. Celkem 9 z obsažených látek bylo dokonce schopno působit proti některým fázím replikace viru HIV. (1, 11–14)

Diabetes a hubnutí

Užívání růžového extraktu vede k poklesu tzv. postprandiální glykémie, tedy hladiny glukózy 90-120 minut po jídle. Důvodem je pravděpodobně potlačení tvorby enzymu jménem α-glukosidáza, který je nezbytný pro trávení polysacharidů a disacharidů (tj. jak škrobů, tak sacharózy). Díky tomu dojde k omezení množství glukózy, která se z trávicího traktu vstřebá do krve. (15)

Tento efekt je zároveň dobrou zprávou pro všechny, kdo se snaží zhubnout, protože méně vstřebané glukózy znamená i snížení kalorické hodnoty zkonzumovaného jídla. A k tomu se ještě přidává další efekt, konkrétně schopnost potlačit produkci enzymu lipáza, který je zase nezbytný pro trávení tuků. I ten tak může ve výsledku snížit celkový energetický příjem. (16)

Antioxidační a protizánětlivý efekt

Květy růže damašské obsahují celou řadu polyfenolů, které vynikají antioxidačním a protizánětlivých efektem. Jsou přitom schopné zmírňovat jak akutní, tak chronický zánět. (1)

Bolest

Růže má rovněž analgetický efekt. Hned několik studií potvrdilo analgetický efekt aromaterapie s využitím růžového oleje. Například pacientům po operaci pomohlo jeho vdechování zmírnit bolest ve srovnání s kontrolní skupinou v podstatě ihned, a tento efekt navíc přetrval až dalších 12 hodin. Ženám trpícím menstruačními bolestmi pomohla aromaterapie zmírnit dobu trvání i intenzitu bolesti, a navíc i zmírnit intenzitu menstruačního krvácení. A úlevu přinesla dokonce i pacientům s ledvinovou kolikou. (2)

Ještě efektivněji pak může tlumit bolest při vnitřním užití. Díky svým protizánětlivým účinkům je přitom efektivní zejména při snižování nociceptivní bolesti, tedy takové, která je obvykle spojena se zánětem. (20)

Epilepsie

Některé z účinných látek růžového oleje, například geraniol a eugenol, mají také antiepileptický efekt. U dětí trpících epilepsií díky tomu pomohl snížit frekvenci i závažnost epileptických záchvatů. (18)

Menopauza

Damašská růže může být velmi účinným pomocníkem i pro ženy v menopauze. Efektivně totiž zmírňuje jak psychické symptomy menopauzy (zejména deprese a úzkosti), tak i fyzické projevy typu návalů, různých typů bolestí nebo potíží postihujících močový a pohlavní systém. A dokonce pomůže zlepšit i sexuální funkce, jako je například chuť na sex, zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. (23–24)

Astma

Zatím pouze na zvířatech byla potvrzena schopnost růžového oleje zmírňovat stažení hladké svaloviny průdušek, a to srovnatelně s lékem theofylinem. U pokusných zvířat přitom došlo k aktivaci beta receptorů sympatiku, což mělo za následek rozšíření průdušek, a zároveň k inhibici histaminových receptorů. (1)

Užívání a kontraindikace

Ačkoliv jsou produkty z damašské růže už po staletí v některých částech světa nedílnou součástí přírodních léčebných postupů, existuje zatím bohužel jen velmi málo studií mapující jejich bezpečnost. Ze studií na zvířatech pouze vyplývá, že vyšší dávky mohou způsobit zhoršení hodnot jaterních testů (konkrétně hladiny bilirubinu a ALT), proto by při užívání produktů z růže měli být opatrní lidé se zhoršenou funkcí jater. (22)

Vhodné kombinace

Imunita a antibakteriální působení: růže + rozmarýn + šalvěj (1)

Migréna a bolest hlavy: růže + violka vonná (22)

Astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest, které v Evropě postihuje zhruba 5 % populace. Právě zánět je přitom důležitým činitelem – u nemocných je totiž přítomen stále, tedy i v období, kdy nepociťují žádné příznaky nemoci.

Astma se projevuje ztíženým dýchání, stavy dušnosti (často jde o tzv. výdechovou dušnost), sípáním při výdechu, tlaku na hrudi a suchým, dráždivým kašlem. Typické jsou tzv. bronchospasmy, tedy stažení hladkých svalů v oblasti dýchacích cest. Tyto projevy se velice často vyskytují v druhé polovině noci nebo po zátěži.

Astma může vzniknout v jakémkoliv věku, zhruba v 63 % případů se ale první projevy objevují před pátým rokem života. U dětí do tří let ale ještě nebývají projevy úplně typické – spíše jde o časté infekce dýchacích cest doprovázené tzv. obstrukční bronchitidou čili otokem a zahleněním sliznic dýchacích cest, které způsobuje hlavně výdechovou dušnost. Později už se projevy neliší od astmatu dospělých.

Záchvaty přitom mohou být vyvolány různými podněty, nejčastěji nachlazením, zvýšenou fyzickou zátěží nebo setkáním s alergenem. Výrazným rizikovým faktorem jeho vzniku je pak kouření a znečištěné životní prostředí.

Jak se astma léčí?

Správně nastavená léčba astmatu je velice důležitá. Nejde v ní přitom jen o eliminaci nepříjemných příznaků, které pacientům komplikují normální fungování, ale také o to, aby se zabránilo trvalým negativním změnám na průduškách.

Zhruba do 80. let minulého století se léčba astmatu v rámci klasické medicíny zaměřovala hlavně na odstranění bronchospasmů, pak se ale ukázalo, že astma je hlavně zánětlivý problém, a proto se léčba začala více zaměřovat právě na kontrolu zánětu. V současnosti se při léčbě využívají jak léky z kategorie bronchodilatátorů, které uvolňují právě svaly dýchacích cest, tak protizánětlivé léky. Mezi ně patří hojně využívané kortikosteroidy (např. prednisolon nebo dexametazon), anti-leukotrieny a stabilizátory žírných buněk, které brání uvolňování histaminu. To poslední je důležité zejména v případě asmatu vyvolávaného alergeny, protože histamin vylučovaný žírnými buňkami je příčinou alergických projevů.

Nutno ale říci, že klasická medicína zatím nemá k dispozici žádný postup, který by astma opravdu vyléčil, vždy se jedná jen o potlačování projevů. A většina využívaných léků má navíc četné negativní vedlejší účinky.

Naděje jménem epigenetika

Velkou naději ovšem nemocným přinášejí poznatky epigenetiky. Ukazuje se totiž, že při astmatu jsou v oblasti DNA prakticky vždy přítomny epigenetické změny, které negativně ovlivňují aktivitu některých genů. Jde především o změny v oblasti metylace genů, přičemž některé z těchto změn byly prokázány už v pupečníkové krvi – to znamená, že vznikly buď v době těhotenství, nebo je dítě zdědilo po některém z rodičů. Rizikovými faktory v době těhotenství jsou například škodliviny z životního prostředí nebo kouření.

U dospělých bylo zatím provedeno jen málo studií, předpokládá se ale, že zde mohou hrát roli epigenetické změny vzniklé na základě negativních faktorů životního stylu a prostředí – potvrzeno to bylo například u kouření.

Prokázána je ale i souvislost astmatu s dalšími epigenetickými reakcemi. Například regulace pomocí microRNA hraje roli v proliferaci (rychlému množení) buněk hladké svaloviny, která je pro chronické astma typická, ale i v kontrole zánětlivých procesů. Změny v acetylaci histonů mají zase negativní vliv např. na T-lymfocyty.

Tyto poznatky mohou být do budoucna využity při vývoji léků na epigenetické bázi. Velkou pomoc však mohou nabídnout byliny a doplňky stravy s epigenetickým působením.

Přírodní pomocníci při astmatu

Cibule

Zdánlivě obyčejná zelenina je při astmatu velmi užitečným pomocníkem. Obsahuje velké množství rozpustné vlákniny, která efektivně podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Právě jeho nerovnováha přitom negativně ovlivňuje jak naši imunitu, tak i riziko vzniku astmatu a alergií. Cibule navíc potlačuje produkci enzymů, které jsou do vzniku astmatu zapojeny (např. 5-lipoxygenáza a cyklooxygenáza), stabilizuje žírné buňky a snižuje produkci histaminu.

Coleus forskohlii

Bylinka původem z Himaláje je jediným známým přírodním zdrojem forskolinu, který má na lidský organismus celou řadu zajímavých účinků, protože zlepšuje přenos informací uvnitř buněk. Při astmatu působí pozitivně hned několika cestami. Výrazně snižuje intenzitu zánětu a to mj. jiné i díky potlačení produkce enzymu 5-lipoxygenáza, který hraje při vzniku astmatu důležitou roli. Dále uvolňuje hladkou svalovinu průdušek, má antihistaminový efekt a zmírňuje remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu.

V rámci jedné studie byla také srovnávána jeho účinnost s konvenční léčbou, konkrétně s inhalací kromoglykátu sodného (kromolynu), který funguje jako stabilizátor žírných buněk. Dvě skupiny dobrovolníků s mírným až středně těžkým astmatem užívaly jednu z těchto alternativ po dobu šesti měsíců, a zatímco ve skupině s kromolynem prodělalo za tuto dobu alespoň jeden astmatický záchvat 85 % účastníků, ve skupině užívající Coleus to bylo pouze 40 %.

Boswellie

Pryskyřice z kadidlovníku pilovitého je známá především svými pozitivními účinky na klouby, velmi užitečná ale může být i při astmatu. Má silné protizánětlivé účinky. Potlačuje přitom jak produkci enzymu 5-lipoxygenáza, tak leukotrienů, což jsou molekuly účastnící se buněčné signalizace, které vyvolávají nejen zánět. Boswellie zároveň omezuje i produkci histaminů a mírní stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Velmi účinná je kombinace boswellie s kurkuminem, popřípadě i s lékořicí.

Rozmarýn

Působí protizánětlivě, velice účinně uvolňuje hladkou svalovinu dýchacích cest a zlepšuje jejich průchodnost. Navíc má velice silné antialergické účinky, kdy působí proti nadměrné aktivaci T-lymfocytů i žírných buněk a potlačuje produkci histaminu, takže je zvláště vhodný při alergické formě astmatu.

Šišák bajkalský

Bylina oblíbená zejména v tradiční čínské medicíně je velmi účinná při alergiích, kdy efektivně brání uvolňování histaminu. Její výhodou je její zejména rychlé působení, kdy ji stačí začít užívat 48 hodin před setkáním s alergenem. Velice vhodná je ale i při astmatu. Působí totiž protizánětlivě a brání remodelaci dýchacích cest vlivem astmatu. Jako velice efektivní se šišák ukázal nejen v případě alergického astmatu, ale i při astmatu vyvolaného kouřením.

Propolis

Unikátní včelí produkt je známý svými antimikrobiálními a protizánětlivými účinky. Zároveň ale potlačuje uvolňování histaminu a aktivaci T-buněk, což je důležité při alergiích. Při astmatu pak jeho užívání snižuje frekvenci záchvatů a celkově zlepšuje dechové funkce.

Kozinec blanitý

Osvědčil se zejména při alergickém astmatu, kdy zejména u dětí snižuje četnost záchvatů. Důležitý je zde i jeho antifibrotický efekt, díky kterému brání remodelaci dýchacích cest u astmatiků.

Bacopa monieri

Bylinka známější pod názvem brahmi se hojně využívá na podporu mentální výkonnosti, pomoci ale může i při astmatu. Patří mezi účinné stabilizátory žírných buněk a brání stažení hladké svaloviny dýchacích cest.

Bharangi

Bylinu s latinským názvem Clerodendron serratum tradičně využívá ájurvédská medicína při alergiích a problémech dýchacích cest. Vědecké studie pak potvrdily, že jde o účinný bronchodilatátor, tedy látku schopnou zlepšovat průchodnost dýchacích cest.

Ginkgo biloba

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách, zlepšovat jejich průchodnost i kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy.

Mučenka

Tato bylina je nejen účinnou zbraní proti úzkosti a nespavosti, ale pomáhá též zmírnit aktivaci žírných buněk, tlumit kašel a celkově zmírňuje příznaky astmatu.

(Astragalus membranaceus)

Jeden z nejsilnějších adaptogenů se schopností zpomalovat stárnutí a pozitivním vlivem na imunitu, srdce a cévy, diabetes, ledviny, klouby či hubnutí – to je kozinec blanitý, který je známý také pod svým latinským názvem astragalus. Jde o jednu z klíčových bylin tradiční čínské medicíny, jejíž účinnost potvrdila i moderní věda.

Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) je vytrvalá 50-150 cm vysoká rostlina z rodu kozinec, který zahrnuje více než 3000 druhů rostlin. Má chlupaté stonky s 12-18 páry listů, květenství má tvar hroznu s květy ve tvaru zvonku, které mohou být žluté, bílé, modré nebo fialové. Přirozeně se vyskytuje v severní a východní Číně, Mongolsku a Koreji. Léčivou drogou je kořen, který se získává ze čtyřletých rostlin. (1)

Historie

Kozinec blanitý byl poprvé popsán v klasickém čínském herbáři Shennong Bencao Jing (Shennong´s Classics Materia Medica), který je nestarším úplným lékopisem Číny – vznikl za vládnutí dynastie Han (v období 300-200 let př. Kr.). Tradiční čínská medicína ho považuje za jednu z nejdůležitějších adaptogenních bylin tonizujících životní sílu čchi a používá jej pro podporu imunity, metabolismu a vylučovacích funkcí. (2, 3)

Účinné látky

Kozinec blanitý obsahuje velké množství účinných látek, z nichž některé jsou velmi unikátní. Především to platí pro pětici sloučenin patřící mezi tzv. triterpenoidní saponiny: astragalosidy I, II a IV a izoastragalosidy I a II. Obsah astragalosidu IV se přitom užívá jako marker vyjadřující kvalitu extraktu z astralagu. Dále zde najdeme desítky prospěšných polyfenolů (unikátní je z nich zejména izoflavon calycosin-7-O-β-D-glucosid), a 14 polysacharidů.

Léčivé účinky

Astragalus patří mezi nejčastěji užívané byliny tradiční čínské medicíny. Čínský lékopis z roku 2015 například uvádí 204 tradičních léků, které jej obsahují, což představuje 14 % ze všech patentovaných tradičních čínských léků! Jeho pozitivní účinky na zdraví ovšem potvrdila i řada vědeckých výzkumů, a proto je populární i v západní fytoterapii. (4)

Kozinec se řadí mezi velmi silné adaptogeny, tj. látky zvyšující odolnost organismu vůči fyzickému i psychickému stresu. Kromě toho má ale i antioxidační a také epigenetické účinky, tj. je schopen ovlivňovat průběh biochemických reakcí regulujících aktivitu jednotlivých genů v DNA (např. metylaci genů). Dále zasahuje do tzv. signálních drah ovlivňujících míru zánětlivých procesů v těla a důležitou složkou jeho účinků je i jeho příznivé působení na rovnováhu střevního mikrobiomu, za které vděčí především obsaženým polysacharidům. Unikátní je i jeho antifibrotické působení. (1, 5-7, 39)

Imunita a alergie

Astragalus patří mezi mimořádně silné imunostimulanty. Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď. Ovlivňuje vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk, zvyšuje produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat stav střevního mikrobiomu, díky níž například podporuje množení a funkci tzv. střevních intraepitelárních T-buněk. Zajímavým účinkem je pak schopnost zvyšovat účinnost některých vakcín, například vakcíny proti žloutence typu B. (2,9, 36)

Kozinec blanitý má i přímý antimikrobiální efekt, kdy působí například proti virům herpes simplex (původce oparů), EB viru, viru způsobujícího chronickou bronchitidu či viru ptačí chřipky H9N2. Potlačuje také množení řady bakterií, například streptokoků, stafylokoků (včetně zlatého stafylokoka), Escherichia coli či Salmonela. Účinnost prokázal dokonce i vůči mnohým multirezistentním kmenům bakterií. (9)

Užitečný může být i při alergiích. Prokázán byl například pozitivní vliv při alergické rýmě – jako účinné se zde pro zmírnění příznaků ukázalo užívání 160 mg extraktu z kořenů po dobu 3-6 týdnů. Výzkumy na zvířatech naznačují i účinnost atopické dermatitidě, a dokonce i při astmatu. Nejde sice o tzv. akutní bronchodilatátor, tedy látku schopnou otevírat dýchací cesty, ale působí silně protizánětlivě, brání ukládání kolagenu v dýchacích cestách a celkově snižuje alergickou reaktivitu dýchacích cest. Provedena byla i jedna studie, v níž u astmatických dětí výrazně snížil riziko recidivy astmatu, a to jak samotný, tak i v kombinaci s kortikosteroidní léčbou. (1, 16, 18, 26, 37)

Anti-age efekt

Účinné složky kozince, zvláště pak astragalosidy, se vyznačují mnoha účinky na zpomalení procesu stárnutí. Působí například proti vzniku senescenčních buněk. Jde o buňky, které již ztratily schopnost dělení, ale přesto dále přežívají, hromadí se v tkáních, a zhoršují tak jejich funkci. S věkem přitom jejich podíl v těle výrazně roste (více zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/). Roli ve zpomalení stárnutí hraje i antioxidační působení kozince, které zmírňuje poškozování buněk, stejně jako schopnost zvyšovat hladinu microRNA, které epigenetickou cestou zpomalují stárnutí. Pomáhá také chránit buňky pokožky před působením UV zářením a omezuje destrukci prokolagenu I. Tím zpomaluje procesy stárnutí pokožky. (2, 9)

Další cestou, kterou může astragalus zpomalit stárnutí, je ochrana telomerů. Jde o koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení o něco zkrátí, a když dosáhnou kritické hodnoty, buňka ztratí schopnost dělení. Kozinec zde působí hned dvěma mechanismy: ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy, která rychlost zkracování reguluje, a také mění proteiny, které se na telomery vážou. (2, 9)

Kozinec má rovněž příznivý vliv na prevenci a léčbu onemocnění, které se stárnutím úzce souvisejí, ať už jde o nemoci srdce a cév, cukrovku, neurodegenerativní onemocnění či rakovinu. (2)

Mozek a nervová soustava

Kozinec blanitý účinně brání neurodegenerativním procesům, a díky tomu je efektivní i při zpomalování úbytku paměti a prevenci stařecké demence. Chrání buňky mozkové kůry a hipokampu, zvyšuje na nich počet M-cholinergních receptorů, zpomaluje úbytek synapsí (spojení dvou nervových buněk) a axonů, tj. výběžků nervových buněk, které tato spojení vytváří.  (2)

Některé z účinných látek astralagu rovněž brání tvorbě ß-amyloidních plaků, které jsou typické pro Alzheimerovu chorobu, a pomáhají udržet funkci mitochondrií v buňkách mozkové tkáně. (12, 13)

Srdečně cévní onemocnění

Kozinec blanitý pomáhá snížit krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Užitečný může být dokonce i při podávání bezprostředně po infarktu myokardu – alespoň to naznačují pokusy na myších, u nichž byl infarkt uměle vyvolán. U nich kozinec zachoval vyšším míru srdeční funkce a zmenšil velikost infarktu. Podobně pozitivní byly výsledky na modelu mozkové mrtvice, kdy snížil míru zánětlivých procesů i poškození mozkových buněk následkem nedostatku kyslíku. (2, 31)

Velmi efektivní je v rámci prevence a léčby kardiovaskulárních onemocnění u žen v menopauze. (32)

Osteoporóza

Některé studie naznačují, že astragalus pozitivně ovlivňuje epigenetické změny vedoucí ke vzniku osteoporózy. V prevenci a léčbě této choroby se navíc může pozitivně projevit jeho působení na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je s procesy vedoucími k osteoporóze velice úzce spojena. (5, 6)

Nádorová onemocnění

Kozinec blanitý ovlivňuje řadu mechanismů souvisejících se vznikem zhoubných nádorů – např. proliferaci (rychlé nekontrolované dělení), apoptózu (buněčnou smrt) či invazivitu nádorových buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prsu, nádorů trávicí soustavy, plic či ledvin. Prospěšný je dokonce i u pacientů s metastázami. (2, 9)

Podstatná je i schopnost kozince zvyšovat kvalitu života onkologických pacientů v průběhu chemoterapie či radioterapie, kdy například snižuje výskyt nevolností a zvracení, únavy, nechutenství, leukopenie (pokles hladiny leukocytů v důsledku chemoterapie), neutropenie či riziko poškození jater. (1, 10, 11)

Diabetes

Další oblastí, v níž může být kozinec blanitý velmi přínosný, je cukrovka, a platí to přitom pro oba její typy.

Při diabetu I. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění a dochází při něm k apoptóze (buněčné smrti) ß-buněk slinivky, pomáhá oddálit nástup onemocnění, zmírňuje zánětlivé procese ve slinivce a chrání strukturu ß-buněk. Jeden z výzkumů dokonce prokázal po jeho užívání množení ß-buněk, v důsledku čehož došlo ke zvýšení produkce inzulinu a poklesu hladiny glukózy v krvi. (9)

Při diabetu II. typu, pro který je kromě snížené tvorby inzulinu charakteristická především inzulinová rezistence, tedy snížení citlivosti tkání vůči tomuto hormonu, pomáhá astragalus nejen zlepšit funkci ß-buněk slinivky, ale též zmírnit právě inzulinovou rezistenci (například ovlivněním metabolismu glukózy v kosterním svalstvu či podporou tvorby enzymu AMPK), a tím snížit hladinu glukózy v krvi. U obou typu cukrovky navíc snižuje riziko vzniku komplikací, jako je diabetická nefropatie (poškození ledvin), neuropatie (poškození nervů) či retinopatie (poškození oční sístnice), popřípadě i vznik kardiovaskulárních nemocí z důvodu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi. (9)

Ledviny

Kozinec blanitý je v rámci tradiční čínské medicíny využíván mj. na podporu funkce ledvin a tyto účinky potvrzují i moderní výzkumy. Jeho užívání například snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob – pacientům pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, proteinturii (bílkovinu v moči), a dokonce i krevní tlak. Vhodný je také v rámci boje s častými komplikacemi ledvinových onemocnění, jako je nízká hladina hemoglobinu či častější výskyt infekcí, a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. V kombinaci s léky užívanými při chronických ledvinových onemocněních navíc zvyšuje jejich účinnost. (14-17)

Játra

Kozinec blanitý pomáhá léčit některé jaterní infekce (např. hepatitidu typu B). Kromě toho je účinný při fibróze jater, při níž dochází k nadměrnému ukládání kolagenu do jaterní tkáně. V kombinaci s šalvějí červenokořennou (danshen) pomáhá proti i cirrhóze jater. (16, 27, 34, 35)

Hubnutí

Kozinec blanitý může být účinný i při hubnutí, a to nejen prostřednictvím snižování inzulinové rezistence, ale i svým vlivem na produkci hormonů ovlivňujících chuť k jídlu – např. leptinu. Studie na zvířatech ukazují i na schopnost omezovat tvorbu tukové tkáně (například zpomalením růstu tukových buněk), snižovat chuť k jídlu, podporovat termogenezi a také bránit váhovým přírůstkům z důvodu chronického stresu. (28-30)

Menopauza

Jeden z polyfenolů v kozinci, kalykosin, má strukturu podobnou ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu může pomoci snižovat intenzitu nepříjemných projevů menopauzy a riziko osteoporózy. (33)

Artróza

Studie na zvířatech ukazují, že by mohl být astragalus přínosný i v případě nejčastějšího denegerativního kloubního onemocnění – artrózy. Při ní působí nejen protizánětlivě, ale zároveň u pokusných myší výrazně podpořil tvorbu proteoglykanů a kolagenu typu II a omezil apoptózu (buněčnou smrt) buněk chrupavky. Za tyto účinky přitom byly zodpovědné zejména obsažené polysacharidy. (38)

Fibrotická onemocnění

Velmi zajímavou oblastí působení kozince je i jeho antifibrotický efekt. Fibróza znamené ukládání tzv. extracelulární matrix, zejména pak vláken kolagenu do tkání, do nichž nepatří. To následně způsobuje jejich vážné poškození, které může být i neslučitelné se životem. Astragalus přitom obsahuje hned několik antifibrotických substancí (astragagalosid IV, kalykosin, polysacharidy a formononetin), a díky tomu dokáže zmírnit průběh řady fibrotických onemocnění, ať už jde o již zmíněnou fibrózu jater, nebo třeba o fibrózu plic, ledvin, srdce či pobřišnice. (39)

Užívání a kontraindikace

Kozinec blanitý se užívá ve formě čaje, tinktury nebo extraktu, který by měl být standardizován na obsah nejdůležitější účinné látky astragalosidu IV. Doporučená denní dávka právě astragalosidu je 5-10 mg, na doporučené dávce vlastního kozince či extraktu zatím nepanuje mezi odborníky shoda z důvodů nedostatečného množství provedených studií. V jedné studii například nedošlo ke výskytu žádných vedlejších účinků při užívání 60 g kořene po dobu 4 měsíců, v případě extraktu se v rámci studií užívaly denní dávky od 80 do 160 g. (2, 19, 20)

Astragalus je obecně považován bezpečný, pouze je vhodné se vyvarovat užívání nadměrného množství, které by mohlo imunitu namísto povzbuzení naopak potlačit. Kozinec by se dále neměl kombinovat s léky z kategorie imunosupresiv, které se užívají například při autoimunitních chorobách nebo po transplantacích. Při autoimunitních chorobách nebývá doporučován ani obecně, bez ohledu na užívané léky, přesto ale existují studie, které potvrzují jeho pozitivní vliv i při těchto problémech. Doporučovaná není ani kombinace s kortikosteroidy a lithiem. Užívání se také nedoporučuje dětem, těhotným a kojícím ženám z důvodu nedostatečného množství provedených studií. (1, 36)

Vhodné kombinace

Astragalus se nejčastěji kombinuje s andělikou čínskou (Angelicae sinensis), s níž působí synergicky (tj. navzájem podporují svoji účinnost). Společně jsou také součástí preparátu tradiční čínské medicíny Dang-gui buxue, kde jsou v poměru 6 : 1 ve prospěch kozince. (20) Užitečné jsou ale i další kombinace.

Srdce a cévy: kozinec + ženšen, kozinec + ženšen pětilistý (2)

Mozek: kozinec + rhodiola (21)

Imunita: kozinec + šišák bajkalský (22), kozinec + quercetin (25)

Stárnutí: kozinec + Lithospermum erythrorhizon (23), kozinec + rehmanie lepkavá (40)

Hubnutí: kozinec + kurkumin, kozinec + zázvor (16), kozinec + Lithospermum erythrorhizon (24)

Menopauza: kozinec + andělika čínská (33)

Játra: kozinec + ostropestřec mariánský + kurkumin + lékořice + prorostlík (36) Fibróza: kozinec + andělika čínská + šalvěj červenokořenná (39)

Sedm milionů předčasných úmrtí každý rok – to je odhad následků, které po celém světě zanechává znečištěné ovzduší. A i když Česká republika v celosvětovém měřítku rozhodně nepatří mezi nejproblémovější oblasti, v rámci Evropy si ale stojí poměrně špatně, a proto bychom ani u nás neměli působení škodlivin z ovzduší podceňovat. Podle WHO ostatně 99 % světové populace dýchá vzduch, u nějž jsou překročeny doporučené limity pro koncentraci škodlivin.

Co vzduch nejvíce znečišťuje?

Pokud jde o exhalace ve venkovním prostředí, tj. původem z dopravy či průmyslu, jde především o směs plynů (oxidy dusíku a síry a přízemní ozón), ale závažný negativní vliv mají i velice drobné pevné částice, které dokáží proniknout hluboko do plic a z nich dále do krevního oběhu – sem patří například polyaromatické uhlovodíky, kovy nebo tzv. černý uhlík, což jsou mikročástice tvořené shlukem různých forem čistého uhlíku, jež vznikají při nedokonalém spalování zejména uhlí a jiných fosilních paliv, ale i biomasy.

Na čistý vzduch se ale nemůžeme spolehnout ani uvnitř budov – naopak zde často bývá koncentrace škodlivin mnohem vyšší než venku (podle výzkumů obsahuje vzduch v budovách až 3,5x větší koncentraci škodlivých látek než venkovní prostředí). Nejproblematičtějším zdrojem jsou různé krby a kamna, které produkují prachové částice, černý uhlík či oxidy dusíku a síry. V místnostech se ale často vyskytují i těkavé organické sloučeniny, které pocházejí například z různých nátěrů, lepidel, čisticích a kosmetických prostředků, vonných svíček a jiných dekorací, ale i z vaření. Dalším hodně výrazným zdrojem je kouření a ve starších budovách nelze vyloučit ani výskyt radioaktivního radonu. Z látek organického původu jsou pak škodlivé zejména spory plísní.

Vzduch uvnitř navíc bývá znečištěn i venkovními exhalacemi, které se dovnitř dostávají větráním a u špatně těsněných budov i infiltrací. Platí přitom, že tyto látky spolu mohou vzájemně reagovat za vzniku dalších škodlivin.

Velkou roli v úrovni znečištění přitom hraje počasí. Poměrně dobře známý je vliv teplotní inverze, která se objevuje zejména v chladných měsících roku. Termín „inverze“ znamená, že je něco obráceně. V tomto případě se teplejší vzduch, který je lehčí než studený, nevyskytuje u povrchu, ale naopak dále od něj. Tím vytvoří jakousi pokličku, která uvězní těžší studený znečištěný vzduch u povrchu a znemožní jeho odvětrávání. Vliv na čistotu ovzduší ale má i teplota a vlhkost vzduchu – například spory plísní se uvnitř budov více vyskytují v chladnějším a vlhkém počasí, zatímco venkovním plísním se dobře daří v horkém létě.

Jak škodliviny z ovzduší poškozují zdraví

U řady nečistot z ovzduší přitom nehraje roli pouze jejich přímá toxicita, ale i tzv. epigenetické působení, tedy schopnost ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů v naší DNA. Jde zejména o změny v biochemické reakci jménem metylace genů, které mohou důležité geny zcela vypnout. Některé látky – typicky přízemní ozón – navíc působí jako volné radikály, tedy způsobují oxidativní poškození tkání, které následně vyvolá kaskádu zánětlivých reakcí. Dle výzkumů přitom mohou škodliviny z ovzduší negativně ovlivnit více než čtyři stovky genů.

Řada z těchto negativních procesů přitom vzniká ještě před narozením, tedy v důsledku působení škodlivin vdechovaných těhotnou ženou. Studie například prokázaly souvislost vdechovaného oxidu dusičného s mírou metylace genů v pupečníkové krvi, přičemž negativní metylační změny u těchto dětí přetrvávaly i v dalším životě – například změny v metylaci genů byly u dětí matek žijících v těhotenství ve znečištěném prostředí zaznamenány i v 8. roce života a v 11 letech byl u těchto dětí zjištěn vyšší systolický krevní tlak než u jejich vrstevníků.

Další výzkumy prokázaly souvislost znečištěného ovzduší s vyšším rizikem předčasného porodu a nižší porodní hmotností dětí a také fakt, že děti matek ze znečištěných oblastí jsou v děloze vystaveny působení zvýšené produkce stresového hormonu kortizolu, což má negativní vliv na řadu procesů v jejich těle. Matky ze znečištěných oblastí navíc v těhotenství častěji trpí vysokým krevním tlakem, což může narušovat výživu plodu.

Znečištění ovzduší a riziko nemocí

Při dlouhodobém vystavení škodlivinám z ovzduší trpí zejména dýchací systém. Kvůli epigenetickým účinkům těchto exhalací ovšem výrazně stoupá i riziko řady dalších závažných chorob. Zde jsou některé z nich.

Astma

Se zvýšeným rizikem astmatu úzce souvisejí epigenetické změny (nejen) v důsledku snížené kvality ovzduší, jež často vznikají v průběhu nitroděložního vývoje a raného dětství. Astmatické děti proto mají oproti svým vrstevníkům ve své DNA mnohem více negativních epigenetických změn (zejména jde o snížení celkové metylace genů). Z konkrétních škodlivin zde negativně působí například přízemní ozón, ale i mnohé další.

CHOPN

Vznik chronické plicní obstrukční choroby mohou negativně ovlivnit například oxidy dusíku a jemné prachové částice.

Onkologická onemocnění

Znečištěné ovzduší zvyšuje riziko zejména rakoviny plic, ale v menší míře i dalších nádorových onemocnění, například ledvin, střev, močového měchýře a prsu – některé studie například ukazují, že ženy žijící ve znečištěných oblastech mají až o 30 % vyšší riziko nádorů prsu.

Rizikové jsou zde zejména jemné prachové částice a na ně navázané polycyklické aromatické uhlovodíky, jako je například benzo(a)pyren.

Nemoci srdce a cév

Na jejich zvýšeném riziku se epigenetické procesy související se škodlivinami v ovzduší podílejí velkou měrou – zejména jde o změny zvyšující intenzitu zánětlivých procesů. Výzkumy v Číně například ukázaly, že pokud se v ovzduší zvýší průměrná koncentrace jemných prachových částic o 10 µg/m3, zvýší se riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 55 %, a u oxidů dusíku jde dokonce o ještě vyšší nárůst!

Hormonální soustava

Řada škodlivin obsažených v ovzduší působí jako hormonální disruptory – narušují tvorbu hormonů a tím negativně ovlivňují celou řadu procesů v těle. Patří sem zejména složky plastů (ftaláty, bisfenol A), produkty spalování, zpomalovače hoření, parabeny a hliníkové soli, které se používají například v kosmetice, či některé kovy (například kadmium z cigaretového kouře).

Azheimerova choroba

Výzkumů na toto téma zatím proběhlo jen málo, přesto se ale zdá, že znečištění ovzduší může zvyšovat i riziko Alzheimerovy choroby a dalších typů demence. Přidání jemných prachových částic k laboratorním kulturám nervových buněk například vede k zastavení buněčného dělení a k buněčné smrti. Rozsáhlá kanadská studie pak ukázala, že lidé žijící do 50 m od hlavních silnic mají o 7 % vyšší riziko rozvoje demence.

8 kroků pro čistší vzduch

Rizika už známe, pojďme se tedy podívat, jak můžeme množství vdechovaných škodlivin omezit a snížit riziko jejich negativního působení.

1. Větrejte

Koncentrace nečistot v ovzduší je uvnitř budov téměř vždy vyšší než venku, pravidelné důkladné vyvětrání proto hodně pomůže. Větrejte v pravidelných intervalech, a zvláště pak při činnostech, které jsou zdrojem znečištění – tj. při vaření, používání chemikálií apod. Větrání omezte pouze při výskytu vysokého venkovního znečištění.

2. Používejte čističky vzduchu

Toto jednoduché zařízení dokáže snížit koncentraci škodlivin v ovzduší uvnitř místnosti na méně než polovinu původních hodnot. Jejich používání je zvláště vhodné, pokud bydlíte či pracujete ve znečištěné oblasti.

3. Vyhněte se hlavním silnicím

Pokud zrovna nepanuje teplotní inverze, která způsobí zvýšenou koncentraci škodlivin v celých rozsáhlých oblastech, platí, že jejich výskyt klesá se vzdáleností od zdroje znečištění. Například při zkoumání vlivu znečištění na plod byly prokázány negativní epigenetické změny u dětí matek žijících do 150 m od hlavních silnic. A pokud se například od rušné ulice vzdálíme aspoň 300 m, poklesne například koncentrace jemných prachových části až desetinásobně oproti vzdálenosti do 50 m. Myslete na to při výběru bydlení, ale i venkovních aktivit, jako je sport, pobyt na dětských hřištích apod.

4. Vysazujte stromy

Veškerá zeleň má pozitivní vliv na kvalitu ovzduší, a zvláště to platí pro stromy.  Ty totiž nejen produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý, ale zároveň slouží i jako filtry odstraňující z ovzduší jemné prachové částice. Pomáhají také snižovat teplotu vzduchu, čímž omezují například tvorbu přízemního ozónu nebo koncentraci těkavých organických sloučenin, které se při nižší teplotě méně vypařují.

Mezi jednotlivými druhy stromů ovšem mohou být velké rozdíly: Nejefektivněji nečistoty z ovzduší odstraňují tomto směru stromy s velkými listy a také stromy, jejichž listy mají drsnější povrch nebo povrch s jemnými chloupky. Ve výzkumech se jako přeborník ukázala bříza, která ve svém bezprostředním okolí snížila koncentraci prachových částic o více než 70 %! A i taková kopřiva ovšem dosáhla slušných 32 %. Důležité jsou však i jehličnany, které jsou zelené po celý rok – z nich je nejúčinnější borovice. Ne každý strom ale prospívá, některé druhy například samy produkují těkavé organické látky, a mohou tedy kvalitu ovzduší naopak zhoršit – to platí například pro topoly.

Filtrační schopnost stromu také výrazně roste s jeho velikostí – například strom s kmenem o průměru přes 75 cm odstraní až 70x více škodlivin než stejný druh o průměru 7,5 cm.

Záleží ale i na místě, kde zeleň vysazujeme – například v úzkých uličkách s vysokými budovami by stromy s velkými korunami mohly naopak situaci zhoršit, protože by narušily proudění vzduchu, a tím i odvětrávání škodlivin. V takových místech je proto lepší volit například nižší křoviny, popínavé rostliny na fasády apod. Například obyčejný břečťan dokáže odvést skvělou práci.

5. Vybírejte si místo pro sport

Pravidelný pohyb má na epigenetické reakce v našem těle příznivý vliv a dokáže zmírňovat i některé negativní změny vzniklé působením škodlivin v ovzduší. Na druhou stranu je ale třeba dobře vybírat, kde budeme pohybové aktivity provozovat, protože při zátěži výrazně roste objem nadýchaného vzduchu a vzhledem k lepšímu prokrvení plic dochází i ke snazšímu přestupu škodlivin do krevního řečiště. Pohyb v prostředí s vysokou mírou znečištění proto může napáchat více škody než užitku.

Zvláště aktivní sportovci mají například často tendence nevynechávat tréninky například ani ve dnech panující teplotní inverze, kdy je koncentrace škodlivin extrémně vysoká. Jenže jít v takových podmínkách například běhat může nejen ohrozit zdraví, ale také negativně ovlivnit právě i sportovní výkonnost, a to jak v daném okamžiku, tak i dlouhodobě. V takových dnech má tedy smysl buď trénink vynechat zcela, nebo jej přesunout dovnitř (ideálně do místností opatřených čističkou vzduchu). V ostatních dnech je pak vhodné nesportovat v blízkosti hlavních dopravních tahů a jiných zdrojů znečištění.

6. Speciální omítky

Velkou budoucnost mají určitě i speciální omítky, které dokáží snižovat koncentraci škodlivin v ovzduší. Například jeden z výzkumů ukázal, že na typické londýnské ulici by nátěr budov obsahující oxid titaničitý dokázal snížit koncentraci oxidů dusíku o 15–38 %. Oxid titaničitý zde přitom působí jako katalyzátor – ve spojení s působením světla urychluje přirozené reakce, při nichž se škodlivé oxidy dusíku přeměňují na neškodné soli. Díky tomu se nijak nespotřebovává, takže nátěr může působit dlouhá léta. Ještě lepších výsledků pak mohou dosahovat omítky s příměsí grafenu.

7. Angažujte se

Kvalitu ovzduší ve vašem okolí může pomoci zlepšit i občanská angažovanost, tedy tlak „zdola“ na samosprávy, aby svými rozhodnutími aktivně zlepšovaly kvalitu ovzduší. Velký dopad mají zejména všechna opatření na zklidnění dopravy. Ve Velké Británii například proběhla iniciativa School Streets, v rámci níž byl do ulic, kde sídlí školy, zakázán vjezd automobilů v době začátku a konce vyučování. Díky tomu se koncentrace škodlivin uvnitř budov snížila až o 36 %! Smysl má i podporovat výsadbu městské zeleně (a ochranu té stávající), používání speciálních nátěrů apod.

8. Vsaďte na lepší životosprávu

Negativní epigenetické změny způsobené škodlivinami z prostředí jsou do značné míry vratné. Pokud se jim tedy nemůžeme vyhnout, měli bychom se o to více zaměřovat na další faktory, které epigenetické procesy v našem těle ovlivňují. To znamená zejména zdravě jíst, pravidelně sportovat, nekouřit, vyhýbat se stresu a dostatečně spát. Pomoci mohou i doplňky stravy obsahující živiny a byliny s epigenetickým působením. Mezi ty, které obecně ovlivňují epigenetické procesy v těle a zároveň mají prokázaný pozitivní vliv na dýchací systém, patří například resveratrol, ginkgo biloba, boswellie, mučenka nebo Coleus forskohlii,

Bromelain lze získat přímo z ovoce, pro výrobu doplňků stravy se ale využívá zejména bromelain ze stonku ananasovníku – ten je totiž za normálních okolností odpadním produktem, a přitom je právě v něm koncentrace bromelainu velmi vysoká. Složení enzymu z plodů a stonku je ovšem mírně odlišné – bromelain ze stonku obsahuje více proteáz. (2)

Historie

Ananas je tradiční rostlinou tropických a subtropických oblastí, pěstuje se zejména na Filipínách, Havaji, v Thajsku, Indonézii, Malaisii, Keni, Indii, Číně a dalších zemích. Jeho léčivé účinky byly známy zejména v tradiční medicíně Střední a Jižní Ameriky – zdejší obyvatelé využívali ananasové obklady na rány a jiné kožní problémy a šťávu pili při zažívacích potížích. Samotný bromelain byl poprvé izolován z ananasové šťávy v roce 1891, jako doplněk stravy se využívá od roku 1957.

Léčivé účinky

Bromelain je sice v první řadě směsí proteolytických enzymů, jeho pozitivní účinky na lidský organismus jsou ale zprostředkovány i jinými cestami, než je pouze rozklad bílkovin. Má například poměrně výrazné epigenetické účinky – ovlivňuje aktivitu řady genů účastnících se buněčné signalizace (tj. procesů, které ovlivňují chování buněk) i tvorbu microRNA, což jsou krátké úseky RNA, jež nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zastavit proces tvorby bílkovin podle jednotlivých genů. Ovlivňovat ale může i metabolismus tuků, jehož poruchy mohou přispět ke vzniku mnoha potíží, včetně nádorového bujení. (4)

Protizánětlivé působení

Bromelain patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, ovlivňuje totiž většinu mechanismů, které se účastní vzniku zánětlivých procesů. Zásadní je zejména jeho schopnost potlačit produkci enzymu COX-2, který je nezbytný pro průběh reakce, při níž vzniká z kyseliny arachidonové prostaglandin E2 – látka, která přímo způsobuje zánět a která se podílí i na vzniku řady potíží souvisejících se zánětem, včetně například nádorového bujení. Bromelain také reguluje produkci cytokinů, což jsou další látky podílející se na vzniku zánětu – v tomto směru je zajímavé, že působí dvěma směry: na jedné straně podporuje tvorbu látek, které aktivují imunitní systém a umožňují rychlou reakci na buněčný stres, a na druhé straně potlačuje tvorbu cytokinů v okamžiku, kdy jsou imunitní buňky již aktivované a zánět již probíhá. Zároveň reguluje pronikání imunitních buněk do poškozených tkání, což je další důležitý mechanismus vzniku zánětu, a také ovlivňuje produkci tzv. transformujícího růstového faktoru TGF-beta, jednoho z hlavních regulátorů zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. (5-8)

Imunita a antimikrobiální působení

Bromelain rovněž patří mezi prostředky efektivně stimulující imunitu. Kromě regulace tvorby cytokinů například aktivuje celé spektrum imunitních buněk, například makrofágy, NK buňky a T-lymfocyty. (9, 10)

Bromelain také přímo působí na některé mikroby. Poměrně účinný je u infekčních střevních onemocněních způsobujících průjmy, jako jsou například ty způsobené bakteriemi Escherichia coli či Vibrio cholera. Ovlivňuje totiž jejich signální dráhy a v případě E. coli dokáže rovněž ovlivnit specifické receptory střevní sliznice a tím zabránit mikrobům, aby se na ni přichytily. Pomáhá však zmírnit i třeba kvasinkové infekce a působí i proti některým parazitům v trávicím traktu – zejména proti hlísticím. (9, 14)

Kombinace bromealinu a kurkuminu je dokonce efektivní při posílení imunity pro boj proti COVIDu-19, a to samé platí pro kombinaci bromelainu s acetylcysteinem. (38, 39)

Bromelain navíc může být velice efektivní i při léčbě antibiotiky – zvyšuje totiž jejich biologickou dostupnost (to se projeví například zvýšením koncentrace příslušného léku v krvi) a zmírňuje jejich vedlejší účinky. U řady onemocnění, například zánětů močového měchýře či dutin, bronchitidě a pneumonii tak bylo prokázáno, že kombinace antibiotik s bromelainem je účinnější než samotná antibiotika (9, 14).

Autoimunitní onemocnění

Při autoimunitních onemocněních hraje důležitou roli protizánětlivé působení bromelainu, zejména pak jeho schopnost regulovat tvorbu TNF-alfa, což je jeden z velice silných cytokinů podporujících vznik zánětu. Právě u autoimunitních onemocněních, zejména pak při těch postihujících střeva, přitom hraje TNF-alfa klíčovou roli. Zejmén u osob trpících autoimunitními střevními onemocněními (například Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou) dokáže bromelain efektivně zmírnit intenzitu příznaků a velmi účinný je i při revmatoidní artritidě – při ní kromě zánětu snižuje i otok a bolestivost. (9, 11, 12)

Výzkumy naznačují i možnou účinnost bromelainu při sklerodermii, což je onemocnění, které nejprve postihuje kůži, postupně ale napadá i pojivové tkáně a vnitřní orgány. (37)

Nádorová onemocnění

Předmětem řady výzkumů se staly protinádorové účinky bromelainu. Ukazuje se totiž, že v boji proti rakovině může být velice efektivní, protože proti ní působí pomocí hned několika mechanismů:

Jedním z nich je regulace buněčného růstu a smrti. Buněčný cyklus je totiž v těle kontrolován mj. dvěma cestami. První je kontrola proliferace, tj. buněčného dělení, protože právě nádorové buňky se vyznačují schopností velmi rychlého, neregulovaného dělení. Druhá je pak apoptóza neboli buněčná smrt, při níž poškozená buňka, která by se mohla stát zárodkem nádorového bujení, zahubí sama sebe – také tato schopnost je při vzniku rakoviny narušena. Bromelain přitom dokáže selektivně podpořit právě apoptózu nádorových buněk. Zvyšuje totiž aktivitu genu p53, který je občas přezdíván jako „protinádorový policajt“. Díky tomu dochází k tvorbě bílkoviny Bax, která přispívá k narušení membrány mitochondrií nádorových buněk. Zároveň snižuje aktivitu látek, které zvyšují schopnost přežití nádorových buněk. (5, 15, 16)

Zajímavou součástí protinádorového působení bromelainu je potlačení aktivace krevních destiček. Nádorové buňky totiž mají řadu strategií, které zvyšují jejich šanci na přežití, a jednou z nich je i právě aktivace krevních destiček. Ty se poté okolo vznikajícího nádoru shlukují, čímž znemožňují imunitním buňkám, aby ho rozpoznaly a zničily. (5, 17)

Aby nádor mohl růst, potřebuje výživu, a proto v něm vznikají nové cévy, které by dopravily živiny a kyslík ke všem jeho buňkám. Jde o proces jménem angioneogeneze. A právě bromelain patří i mezi látky, které dokáží angioneogenezi účinně potlačovat. (18, 19)

Další důležitou cestou, pomocí níž bromelain při rakovině pomáhá, je omezení vzniku metastáz. Omezuje totiž aktivaci nukleárního faktoru NF-kB, který je nezbytný pro fungování bílkovin, jež se vyskytují na povrchu nádorových buněk a umožňují jim přichycení na jednotlivé tkáně v těle. (20)

Protirakovinná aktivita bromelainu se uplatňuje u velkého množství typů nádorů, zvláště efektivní je u nádorů tlustého střeva (především těch, při nichž je přítomna mutace na KRAS genu), prsu, plic, žaludku, kůže, slinivky a také při leukemii. (1, 4, 5, 36)

Nemoci srdce a cév

Vliv bromelainu na potlačení shlukování krevních destiček se neuplatňuje pouze v prevenci a léčbě nádorů, ale i srdečně cévních onemocnění. Díky němu (a také díky schopnosti regulovat hladinu fibrinogenu v krvi) brání vzniku krevních sraženin. Pomáhá rovněž snížit tlak, redukovat množství aterosklerotických usazenin v cévách a snižuje intenzitu příznaků ischemické choroby srdeční, dříve nazývané angina pectoris – typické záchvaty této nemoci se v rámci jedné ze studií při užívání bromelainu zcela vymizely a znovu se projevily až dva měsíce po jeho vysazení. (5, 21, 22)

Další studie pak popsala účinnost bromelainu při akutní tromboflebitidě (zánětlivé onemocnění žil provázené tvorbou sraženin), kdy došlo ke zmírnění bolesti, zánětu a otoku, a vhodný je i při křečových žilách. (23, 25)

Artróza

Bromelain sice nedokáže ovlivnit samotné příčiny vzniku artrózy, při nejčastějším kloubním onemocnění se ale výrazně uplatňuje jeho schopnost bromelainu zmírňovat zánět, otok a bolestivost – v tomto směru funguje srovnatelně s léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik. V jedné ze studií na toto téma například došlo u dobrovolníků s artrózou kolen po třech týdnech užívání k 80% redukci zmíněných příznaků. Dávkování se v rámci různých studií pohybovalo od 160 do 1890 mg/den, přičemž terapeutický efekt byl zaznamenán už při nejnižším dávkování. Významnější účinky byly zjištěny při dávkách od 540 mg. (26)

Zranění a pooperační stavy

Schopnost bromelainu potlačit shlukování krevních destiček se může uplatnit i při léčbě zranění. Při jedné ze studií, která byla proveden již v roce 1960, byl například podáván boxerům, kteří měli po zápase četné podlitiny v oblasti obličeje a paží – po pouhých čtyřech dnech došlo k jejich prakticky úplnému vymizení. (27)

Bromelain zároveň dokáže účinně zmírňovat i posttraumatické otoky, používá se k léčbě akutních sportovních zranění (konkrétně k poranění svalů a šlach) a krém s jeho obsahem také podporuje léčbu popálenin. Po chirurgických zákrocích pak bromelain výrazně zkracuje dobu hojení, není však vhodné jeho užívání ve 2 týdnech před nimi kvůli zvýšenému riziku krvácení. (1, 28-30, 63)

Ve spojení se speciálním cvičením se osvědčil také při syndromu karpálního tunelu. (31)

Zánět dutin

Výzkumy rovněž naznačují, že bromelain může být velmi užitečný i pro osoby trpící chronickým zánětem dutin. Dávka 500 mg 2x denně po dobu 30 dní u nich výrazně snížila tvorbu hlenu v dutinách. (32)

Astma a alergie

Bromelain dokáže snížit alergickou senzibilizaci a intenzitu příznaku po setkání s alergenem. To se spolu s jeho protizánětlivým působením příznivě projeví jak při astmatu, tak i u ostatních typů alergií. (33)

Hubnutí

Bromelain může být užitečný i při redukci váhy. Podporuje totiž spalování tuků, potlačuje vznik a diferenciaci tukových buněk, čímž pomáhá omezit ukládání tuků, a také podporuje apoptózu tukových buněk. (34)

Peyronieho choroba

Naději přináší bromelain i mužům trpícím Peyronieho nemocí. Jde o zakřivení penisu, které se vyskytuje většinou u starších mužů a zcela jim znemožňuje sexuální aktivitu. Za jednu z příčin jejího vzniku je považována zvýšená hladina kolagenu a plaku v krvi, která vzniká v důsledku špatné funkce trávicích enzymů. Bromelain přitom pomáhá právě kolagen z krve štěpit. (37)

Trávicí potíže

Vzhledem k tomu, že bromelain obsahuje směs proteolytických enzymů, dokáže výrazně podpořit trávení bílkovin a často se používá i u dalších trávicích potíží. Efektivně například dokáže zmírňovat zácpu a působí i proti žaludečním vředům. (35, 37)

Užívání a kontraindikace

Bromelain se dobře vstřebává (do krve se obvykle vstřebá okolo 40 % zkonzumovaného množství) a jeho užívání je bezpečné. V pokusech na zvířatech se neprojevila toxicita či jiné zásadní negativní účinky ani při denních dávkách nad 750 mg na kilogram hmotnosti. Zaznamenány byly pouze méně závažné účinky, zejména ve formě trávicích potíží. Některé osoby ovšem mohou být na bromelain alergické. (42, 43, 45)

Při trávicích obtížích se doporučuje dávkování 250 mg/den, u většiny dalších problémů se pohybuje okolo 500 mg/den a po chirurgických zákrocích a při onkologických onemocněních se obvykle doporučují dávky až 1000 mg/den. Za maximální bezpečnou dávku pro člověka je považováno 2000 mg.  (46)

Díky svému vlivu na krevní destičky bromelain pomáhá snížit srážlivost krve, a proto by neměl být užíván spolu s léky, které rovněž srážlivost snižují – mezi něž patří například Warfarin, ale i Aspirin. Bromelain dále zvyšuje účinnost některých antibiotik (například tetracyklinu či amoxicillinu) a také látek se sedativními účinky – benzodiazeminů (léky proti úzkosti), barbiturátů, tricyklických antidepresiv, léků na spaní, ale i některých bylin (například kozlíku lékařského) či alkoholu. (42)

Vhodné kombinace

Velmi efektivní je kombinace bromelainu s kvercetinem. Nejen, že se vzájemně podporují ve svých účincích (zejména z pohledu protizánětlivého a protinádorového působení), ale bromelain zároveň výrazně zvyšuje biologickou dostupnost kvercetinu. To samé platí i pro kombinaci bromelainu a kurkuminu. (40, 41)

Artróza: bromelain + trypsin + rutin (44), bromelain + kurkumin

Nádorová onemocnění: bromelain + kurkumin, bromelain + kvercetin

Srdce a cévy: bromelain + kvercetin

Imunita: Bromelain + kurkumin, bromelain + acetylcystein

Ginkgo biloba patří mezi nejoblíbenější doplňky stravy. Vyniká především svým působením na mentální výkonnost, kdy kombinuje svou schopnost zlepšovat prokrvení mozku, epigenetický vliv a ochranné působení na nervové buňky. Skvěle ale funguje i při depresích a úzkostech, astmatu, problémech se zrakem a dalších potížích.

Popis

Ginkgo biloba neboli jinan dvoulaločný je velice dekorativní strom patřící do prastaré čeledi jinanotvaré, která zahrnuje jediný řád – jinanovité. Jeho předkové na zemi rostli již v období prvohor, tj. cca před 300 miliony let. Vysokého stáří se může dorůstat i každá jednotlivá rostlina – nejstarší prokázaný jinan roste v Číně a jeho stáří se odhaduje na 4 700 let. Dnes je jinan vysazování především uměle, původní populace v divoké přírodě jsou extrémně vzácné. U nás je vysazován především kvůli svým dekorativním vlastnostem, jeho výhodou je i vysoká odolnost vůči nepříznivým vlivům. Například při útoku na Hirošimu v roce 1945 bylo šest jinanů jedněmi z mála živých organismů, kterým se podařilo přežít v oblasti do 2 km od epicentra jaderného výbuchu (1-4)

Jinan má netradiční pyramidový tvar a unikátní vějířovité listy, které jsou centrálním zářezem rozděleny na dva laloky. Může být vysoký i více než 30 m, s průměrem kmene až 2,5 m. Jde o dvoudomou rostlinu, což znamená, že samčí a samičí květy se vyskytují odděleně na různých rostlinách. Nevýhodou přitom je, že samčí stromy produkují vysoce alergenní pyl. K léčení se v evropské fytoterapii používá především list, zatímco v Číně se častěji využívá plodů sbíraných v plné zralosti. (1-3)

Historie

Jinan se pravděpodobně k léčebným účelům nejdříve v Číně, písemné doklady však o tom chybí. V období zhruba před tisíci lety už zde byl ale prokazatelně kultivován. Prvním Evropanem, který jinan popsal, byl v roce 1692 Engelbert Kaempel, který působil na stanici Východoindické společnosti v Japonsku. Právě on také poprvé použil označení „ginkgo“, které vzniklo nepřesným přepisem výslovnosti japonského názvu jinanu znamenajícího „stříbrná meruňka“. První rostliny byly do Evropy přivezeny pravděpodobně v první polovině 18. století. (1, 3)

A jedna česká zajímavost: jinan je zmiňován i v díle Jaroslava Foglara – v knize Stínadla se bouří využívá jedna ze skupin Vontů jeho list jako odznak příslušnosti. (1)

Léčivé účinky

Ginkgo biloba obsahuje více než 40 aktivních substancí a řada z nich má přímé pozitivní účinky na fungování lidského organismu. Zejména jde o látky z kategorie terpenoidů (například ginkgolidy a bilobalid), které podporují vazodilataci (rozšíření cév), čímž výrazně podporují prokrvení všech tkání v těle. V pokusech na zvířatech například při aplikaci ginkgolidů nebo bilobalidu došlo k roztažení cév o více než 17 %, ještě výraznější účinky pak měl flavonoid quercetin (kvercetin), který je rovněž v ginkgo obsažen. Mechanismus, kterým tyto látky působí, je pravděpodobně ovlivnění produkce dvou látek, které regulují průtok krve cévami – oxidu dusnatého, který působí jako vazodilatant (tj. roztahuje cévy), a jeho „protihráče“ v podobě vazokonstriktoru jménem endotelin-1. Obsažené flavonoidy (kromě quercetinu je zde například obsažen i kaempferol a rutin) pak mají výrazný ochranný účinek na řadu tkání v těle, zejména pak na nervové buňky. Ochranný a reparativní účinek na nervovou soustavu vykazují i ginkgolidy, stejně jako další obsažená látka ze skupiny terpenoidů – trilakton. (9, 10, 29)

Ginkgo má také přímé epigenetické účinky, kdy přímo ovlivňuje aktivitu některých genů v DNA. Navíc reguluje aktivitu bílkovin, které se podílejí na opravách poškozené DNA, takže efektivně pomáhá bránit vzniku mutací například vlivem toxinů z životního prostředí či působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují například v jeho protinádorovém působení. Kromě toho působí silně protizánětlivě (přičemž i na tom se podílejí epigenetické procesy) a jde také o silný antioxidant. (5-8, 41)

Mozek a nervová soustava

Asi nejznámější oblast použití ginkgo biloby je podpora kognitivních procesů, kde se pravděpodobně kombinují jeho epigenetické účinky se schopností zvyšovat prokrvení mozku.

V rámci výzkumů byla přitom potvrzena nejen jeho schopnost zlepšovat jednotlivé aspekty kognitivní výkonnosti, zejména paměť a schopnost učení, ale také i zvýšenou aktivitu některých oblastí mozku při řešení úloh (oproti aktivitě při užití placeba).  Zvláště účinné je gingo při zmírňování poklesu paměťových schopností souvisejících s věkem. (10, 12, 17)

Řada studií rovněž prokázala pozitivní efekt gingka při Alzheimerově chorobě. U osob trpících demencí dokázal extrakt z této rostliny nejen zlepšit paměť, myšlení a schopnost učení, ale také zmírnit deprese, pozitivně ovlivnit sociální chování a schopnost zvládat běžné denní činnosti. V jednom z výzkumů zaměřeném na osoby s mírnou až středně těžkou depresí dokonce ginkgo vykazovalo podobnou účinnost jako běžně užívaný lék donepezil. Díky své schopnosti zvyšovat průtok krve v mozkové tkáni je ginkgo velmi účinné i při tzv. vaskulární demenci, při níž je pokles kognitivních schopností způsoben omezeným prokrvením. (16-18)

Zajímavý výzkum pak proběhl na potkanech s poraněným sedacím nervem, u nichž ginkgo výrazně zlepšilo jeho funkci (léčba byla zahájena 1 hodinu po poranění a trvala dva týdny).  (11)

Pro úplnost je však třeba dodat, že existují rovněž studie, které žádný pozitivní vliv gingka na výkonnost mozku nepotvrdily. (13)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění výrazně narušující funkci nervové soustavy, často končící úplnou invaliditou. Ginkgo biloba přitom v rámci pilotní studie dokázal u zkoumaných dobrovolníků nejen zlepšit funkci nervové soustavy a zmírnit některé příznaky, ale také zmenšit míru únavy a závažnost depresí, které toto onemocnění často provázejí. (15)

Úzkost a deprese

Poměrně nadějné výsledky přinesly i studie mapující účinky ginkga při dvou nejčastějších psychiatrických problémech – při depresi a úzkosti. V jedné ze studií vedlo například užívání extraktu z ginkga (240 g) ke zmírnění příznaků úzkosti o 45 % ve srovnání se skupinou užívající placebo. (19)

Při depresích je jinan zvláště efektivní u starších osob, lze jej ale použít v jakémkoliv věku. Je navíc velmi vhodný pro kombinaci s řadou antidepresiv, kdy vykazuje lepší účinky než antidepresivum samotné. Za protidepresivní účinky přitom ginkgo vděčí nejen svému epigenetickému působení (zejména pak schopnosti regulovat metylaci DNA a zlepšovat tvorbu faktoru BNDF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu neuronů), ale i pozitivnímu působení na střevní mikrobiom, jehož nerovnováha je pro deprese typická. (19, 41-43)

Oči a vidění

Vliv ginkga na zrak zatím mapovalo jen velice málo studií, jejich výsledky jsou však opravdu slibné. Velmi důležitá je zde pravděpodobně schopnost této rostliny zlepšovat prokrvení v oblasti očí, protože tento orgán je velmi náročný na přísun kyslíku a živin. Dvě menší studie například prokázaly pozitivní účinky při makulární degeneraci, což je degenerativní onemocnění sítnice často končící úplnou slepotou. Zlepšené prokrvení pak může být přínosem i při zeleném zákalu – jedna menší studie prokázala u osob s glaukomem zlepšení zrakových schopností po 8 týdnech užívání 120 mg extraktu z ginkga. (21, 22)

Migréna

V tradiční čínské medicíně je ginkgo využíváno při migréně a dalších typech bolestí hlavy, vědecké důkazy jeho účinnosti však zatím chybějí. Hodně zde pravděpodobně záleží na příčina a mechanismu vzniku bolesti. Vzhledem ke schopnosti zlepšovat prokrvení by mohlo pomoci zejména v případech, kdy je příčinou bolesti zúžení cév, pozitivní roli mohou hrát i jeho protizánětlivé účinky. Pokud je ale naopak příčinou bolesti rozšíření cév, bude jeho účinnost pravděpodobně malá. (23)

Nádorová onemocnění

Ginkgo dokáže preventivně působit proti vzniku nádorů hned několika cestami. Především u nádorových buněk snižuje tvorbu nových bílkovin, a tím i jejich schopnost proliferace neboli rychlého, nekontrolovaného množení. Právě schopnost rychlého dělení je totiž pro nádorové buňky zásadní. Zároveň podporuje proces apoptózy neboli programované buněčné smrti – jde o schopnost buňky „zabít sebe samu“ v případě, že je s ní něco v nepořádku, a právě u nádorových onemocnění je tato schopnost zásadně narušena. Kromě toho působí protizánětlivě, snižuje míru oxidativního stresu a epigenetickou cestou přímo ovlivňuje aktivitu některých genů, které jsou se vznikem nádorových onemocnění spojeny. Protinádorové účinky ginkga byly prokázány zejména u nádorů jater, kde výrazně narušilo schopnost nádorových buněk tvořit kolonie, a také u melanomu neboli nádorů kůže. (5,6)

Astma a CHOPN

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách a zlepšit kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy. (24, 25)

Úlevu může přinést i osobám trpící chronickou plicní obstrukční nemocí (CHOPN), což je závažné zánětlivé onemocnění omezující průtok vzduchu v průduškách. U nich v rámci jedné ze studií dokázalo ginkgo po třech měsících užívání omezit záchvaty kašle a příznaky bronchitidy. (26)

Raynaudův syndrom

Raynaudův syndrom (fenomén) je onemocnění tepenného systému trápící především ženy. Projevuje se náhlou vazokonstrikcí (tj. zúžením cév), obvykle z důvodů chladu či stresu. Častěji postihuje cévy horních končetin, kdy dochází k typickému zbělení prstů. Jedna ze studií přitom zaznamenala výrazný ústup potíží po 10 týdnech užívání extraktu z ginkgo biloby. (27)

Premenstruační syndrom (PMS)

Jako PMS bývá označován soubor nepříjemných fyzických a psychických příznaků, které postihují ženy v reprodukčním věku v době před nástupem menstruace. Výzkumy přitom potvrdily, že ginkgo může tyto nepříjemné projevy zmírnit v průměru o 23 %. Ženy při jednom z nich začínaly užívat extrakt vždy 16. den cyklu (počítáno od prvního dne menstruace) a užívání přerušily 5. den cyklu následujícího. (28)

Sexualita

Ginkgo dokáže poměrně efektivně podporovat jak libido, tak i schopnost erekce. Důvodem podpory erekce je zde především jeho schopnost zvyšovat průtok krve cévami (29).

Zajímavý výzkum pak proběhl ve skupině dobrovolnic trpících sníženou sexuální touhou. Pokud ženy užívaly ginkgo a zároveň podstupovaly psychoterapii, došlo i nich ke zvýšení sexuální touhy, samotné ginkgo ale žádný efekt nemělo. Často zmiňovaná schopnost ginkga zmírňovat pokles libida při užívání antidepresiv však bohužel potvrzena nebyla. (30, 31)

Kardiovaskulární onemocnění

Přestože je ginkgo často doporučováno při vysokém krevním tlaku, větší část ze studií, které byly na toto téma provedeny, však tuto jeho schopnost nepotvrdila. Naopak některé studie ukázaly, že přes svou schopnost vazodilatace krevní tlak neovlivňuje, a zároveň ani nesnižuje míru úmrtnosti na kardiovaskulární choroby či výskyt srdečních infarktů a mozkové mrtvice. (35, 36)

Některé pozitivní účinky ginkga na srdečně cévní systém však potvrzeny byly – především jde o snížení hladiny LDL cholesterolu a zvýšení hladiny HDL cholesterolu a zlepšené prokrvení srdečního svalu při ischemické chorobě srdeční díky výše zmíněnému vlivu na rovnováhu tvorby oxidu dusnatého a endotelinu-1. Zároveň může efektivně pomoci urychlit zotavení a zmírnit negativní následky mozkové mrtvice, zejména ve smyslu úbytku kognitivních schopností, ale i zvládání běžných denních činností. (37-39, 41)

Účinnost byla prokázána také při tzv. intermitentní klaudikaci, což je bolest způsobená zhoršeným prokrvením dolních končetin například při ischemii z důvodů aterosklerózy. Tato bolest se obvykle objevuje při chůzi a jiné zátěži, v klidu většinou mizí. Výrazný ústup potíží byl tady zaznamenán po 4-6 týdnech užívání. (33)

Zdraví jater

Ginkgo má výrazné ochranné účinky na jaterní tkáň, za což vděčí zejména podpoře produkce antioxidačních enzymů a hormonů, jako je například SOD či glutathion. Pomáhá chránit játra před účinky některých toxických chemikálií, pozitivně ovlivňuje i architekturu jater a působí proti jejich ztučnění. Dále má příznivý vliv při fibróze jater, což je onemocnění, při kterém dochází k ukládání kolagenu v mezibuněčném prostoru, a také při metabolické poruše jménem jaterní steatóza. (41, 45)

Hubnutí

Ginkgo biloba potlačuje produkci pankreatické lipázy, což je enzym, který je nezbytný pro rozklad tuků přijatých v potravě. Díky tomu dojde při stávajícím jídelníčku ke snížení energetického příjmu. (41)

Pokožka

Ginkgo především díky svému antioxidačnímu, epigenetickému a protizánětlivému působení pomáhá efektivně zpomalovat vznik projevů stárnutí pokožky, kterou navíc chrání před škodlivými účinky UV záření. Podporuje také hojení poranění, včetně omrzlin. (41)

Užívání a kontraindikace

Ginkgo biloba je obecně považováno za bezpečný doplněk stravy, vedlejší účinky jsou hlášeny jen zřídka – obvykle v podobě bolestí hlavy, nevolnosti a kožní alergické reakce. Nebezpečná může být pouze konzumace čerstvých semen. Jako bezpečná dávka pro dospělou osobu je udáváno užívání 240 mg extraktu po dobu 6 měsíců. (32)

Ginkgo se ovšem nedoporučuje užívat v těhotenství z důvodu vyššího rizika krvácení, při poruchách krevní srážlivosti, epilepsii, diabetu a u osob s nedostatečnou tvorbou enzymu glukóza-6-fosfát-dehydrotenázy, u nichž může způsobit závažnou anemii. Ginkgo není vhodné pro ženy, které se snaží otěhotnět, a z důvodu rizika krvácení je třeba jeho užívání ukončit také 2 týdny před plánovaným chirurgickým zárkokem. U dětí je krátkodobé užívání nižších dávek extraktu možné. (32)

Ginkgo rovněž neužívejte současně s následujícími léky: Warfarin a jiné léky na ředění krve, Efavirenz (lék proti HIV), talinolol (beta-blokátor), alprazolam (ten obsahují léky proti úzkosti, např. Xanax), ibuprofen (Ibalgin), antidiabetika, atorvastatin (lék na snížení cholesterolu a triglyceridů) a léky rozkládající se v játrech. Obecně platí, že při užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání ginkga s ošetřujícím lékařem. (32)

Vhodné kombinace

Mentální výkonnost: ginkgo + žen-šen (32, 34), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + EGCG + Bacopa monnieri (49), ginkgo + rhodiola (53)

Deprese: ginkgo + žen-šen (33), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + rhodiola

Úzkost: ginkgo + šišák bajkalský

Srdce a cévy: ginkgo + OPC

Stárnutí pokožky: ginkgo + EGCG (44)

Antioxidační efekt: ginkgo + kurkumin, ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + šišák bajkalský (50)

Játra: ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + rozmarýn

Oči: ginkgo + rozmarýn

Zánětlivá střevní onemocnění: ginkgo + kurkumin (48)

Rakovina: ginkgo + resveratrol (51)

Sportovní výkonnost: ginkgo + rhodiola (52)

Coleus forskohlii (CF), česky kopřivěnka, je bylina rostoucí na svazích velehor Indie a Nepálu. Patří mezi stěžejní byliny tradiční indické medicíny Ájurvédy a její mimořádné účinky prokázala i moderní věda. Obsahuje látku jménem forskolin, která ovlivňuje buněčnou signalizaci. Účinně pomáhá například při lupence, vysokém krevním tlaku či zeleném zákalu a patří rovněž mezi velmi oblíbené látky na podporu hubnutí.

Popis

Coleus forskohli je vytrvalá bylina z rodu Lamiaceae, kam patří například i máta. Může dorůstat výšky až dvou metrů, má velmi nápadně listy s purpurovým středem a zeleným okrajem a typické špičaté květy světle fialové či modré barvy. Její silné aroma připomíná kafr. Roste na suchých svazích nižších poloh Himaláje v severní Indii a Nepálu, dnes se ale již běžně pěstuje v několika asijských zemích. Ve fytoterapii se využívá její kořen. (1, 2)

Historie

CF je nedílnou součástí tradiční hindské a ájurvédské medicíny. Používá se od starověku, minimálně 3000 let. Ve starověkých sanskrtských textech je zmiňována jako tonikum zlepšující zdraví srdce a plic. (1, 2)

Účinná látka

V roce 1974 byl z CF poprvé izolován forskolin, látka chemickou strukturou patřící mezi diterpeny, u níž byla prokázána řada pozitivních účinků na lidské zdraví. Coleus forskohlii je přitom momentálně jediným známým přírodním zdrojem této látky. (3, 4)

Mechanismus působení

Coleus forskohlii dokáže velice účinně zvyšovat tvorbu cyklického adenosinmonofosfátu (cAMP), což je nezbytná látka fungující v rámci buněčné signalizace jako tzv. druhý posel. Druzí posli jsou látky, které umožňují buňkám přijímat informace z vnějšku (například od hormonů uvolněných do krevního řečiště), a tím regulovat jejich chování. Díky tomu se cAMP podílí na regulaci celé řady procesů v organismu. (5)

V zásadě lze tak říci, že cAMP v podstatě obnovuje schopnost buněk komunikovat se svým okolím a spolu navzájem. Platí přitom, že při řadě tělesných onemocněních a potížích je právě tato komunikace narušena.

CF dokáže v těle aktivovat enzym adenylát cyklázu, která je pro tvorbu cAMP nezbytná (6), a proto pomáhá produkci cAMP v buňkách těla obnovovat. Jeho účinnost je přitom opravdu mimořádná – různých studiích došlo po podání CF nebo účinné látky forskolinu k navýšení hladin cAMP 6-400x! (41)

Účinky na zdraví

Kardiovaskulární onemocnění

Jednou z nejdůležitějších schopností CF je jeho pozitivní působení při vysokém krevním tlaku. V jedné ze studií došlo například k výraznému snížení krevního tlaku u 75 % zkoumaných osob. Důvodem je zde podpora produkce cAMP ve svalovině srdce a cév, což má za následek vazodilataci (roztažení cév) a zlepšení účinnosti srdečních kontrakcí. Forskolin je dokonce diskutován jako alternativa i pro pacienty s akutním srdečním selháním. (7-9)

Působení na vazodilataci přitom zlepšuje průtok krve (a tím i zásobení kyslíkem a živinami) v řadě tkání těla. Platí to i pro srdeční svalovinu, což ocení lidé s ischemickou chorobou srdeční (angina pectoris), a také pro mozkovou tkáň, což je důležité nejen pro výživu a funkci mozku, ale také například pro rychlejší zotavení po mozkové mrtvici. (9, 10)
CF rovněž v krvi snižuje agregaci (shlukování) krevních destiček, což je proces provázející tvorbu trombů (sraženin), jež mohou ucpávat cévy. (52)

Velmi nadějně pak vypadají výzkumy, které se zaměřili na vliv kombinace forskolinu a pohybové aktivity na zdraví srdce. Pravidelný pohyb je ostatně z důležitou součástí prevence i léčby kardiovaskulárních nemocí a jednou z cest, jak na tělo působí, je přitom vliv právě na hladinu cAMP – k jejímu zvýšení dokonce dochází už po jediné tréninkové jednotce. Právě forskolin tak pravděpodobně dokáže umocnit pozitivní vliv pohybu na srdce, zejména pak na krevní tlak). (37)

Zelený zákal

Pro glaukom neboli zelený zákal je charakteristické zvyšování nitroočního tlaku, což časem vede k nervovému poškození, které může končit až úplnou slepotou. Právě důsledná kontrola nitroočního tlaku je proto pro pacienty zásadní, mnozí z nich ovšem na konvenční léčbu nereagují.

Coleus foskohlii proto patří mezi nadějné přírodní substance, které mohou nemocným s touto chorobou výrazně pomoci. V jedné ze studií například došlo ke snížení nitroočního tlaku v průměru o 10 %. Kromě orálního užívání CF je možné aplikovat i oční kapky s forskolinem (1% roztok), které snižují nitrooční tlak až po dobu pěti hodin. (9, 11, 12)

Produkce testosteronu

CF je jednou z přírodních substancí, které mohou napomoci ke zvýšení hladiny testosteronu. V rámci 12 týdnů trvající dvojitě slepé studie na obézních mužích například došlo ke zvýšení hladiny volného testosteronu o více než 16 %. (13)

Hubnutí

Coleus forskohlii patří mezi velmi oblíbené prostředky na podporu hubnutí. Jedním z důvodů je aktivace na hormony citlivého enzymu lipázy (HSL). Tento enzym přitom rozkládá zásobní tuky na volné mastné kyseliny, které pak mohou být využity jako zdroje energie. (14)

V jedné studii byl například podáván forskolinový extrakt skupině 30 obézních mužů. Po 12 týdnech u nich přitom došlo k výrazné změně složení těla – tělesný tuk byl u nich snížen v průměru o 11,2 %, zatímco u kontrolní skupiny došlo jen k velmi nevýraznému poklesu – v průměru o 1,7 %. (36)

Další zajímavý výzkum proběhl na skupině žen s nadváhou. Ty užívaly po osm týdnů 2x denně doplněk stravy obsahující Coleus forskohlii (250 mg) a přitom nijak nezměnily své stravovací ani pohybové návyky. Přesto u nich po této době došlo nejen ke snížení podílu tuku v těle, ale zároveň i k navýšení podílu svalové hmoty! Právě pro schopnost podporovat jak redukci tukové tkáně, tak i výstavbu svalové hmoty je CF oblíbeným doplňkem stravy v kulturistice. (53)
V rámci studií navíc dobrovolníci užívající CF vykazovali při redukční kúře nižší hlad a chuť k jídlu a také nižší míru únavy ve srovnání se skupinou užívající placebo. (15)

Forskolin má i významný termogenní efekt (proces přeměny kalorií na tepelnou energii), který se rovněž významně podílí na podpoře hubnutí. Na rozdíl od například kofeinu či efedrinu, které se rovněž tímto efektem vyznačují, ovšem nemá stimulační efekt. (16) Zvláště u mužů pak může podpořit úbytek na váze i vliv CF na zvýšení hladiny testosteronu. I zde navíc může hrát roli podpora produkce cAMP – obézní osoby totiž mají obecně hladinu této látky nižší než štíhlé osoby. (9)

Za zmínku stojí i výzkum, při němž byl extrakt CF podáván potkaním samicím s odstraněnými vaječníky, u nichž zabránil přibírání na váze. To naznačuje, že by mohl být velice užitečný i pro ženy v průběhu menopauzy a po ní, kdy vlivem zastavení produkce pohlavních hormonů často dochází k přibírání na váze. (38)

Rakovina

Coleus forskohlii se v rámci terapie rakoviny využívá i v tradiční indické medicíně a jeho účinnost v tomto směru potvrzují i moderní vědecké studie. Dokáže mj. epigenetickou cestou aktivovat enzym adenylát cyklázu, který se podílí na tzv. cAMP buněčné signalizaci a hraje důležitou roli i při některých procesech typických pro nádorové bujení. (16)

Forskolin také aktivuje enzym proteinová fosfatáza 2A (PP2A), která je u některých typů rakovin blokována (zejména u leukemií nebo u rakoviny prostaty). PP2A přitom blokuje vývoj rakovinných buněk, podporuje jejich apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt, a také zvyšuje účinnost řady protinádorových léčiv. (17, 18, 30)

CF dokonce prokázal účinnost i při tzv. akutní myeloidní leukémii, což je velmi agresivní onemocnění objevující se zejména u starších osob. Zde CF působí proti proliferaci a podporuje apoptózu, a zároveň výrazně zvyšuje účinnost léků z kategorie inhibitorů GSKJ4. (19)

Štítná žláza

CF se osvědčil i při hypofunkci štítné žlázy. Dokáže zvyšovat produkci cyklického adenosin monofosfátu, čímž zlepšuje již zmíněnou cAMP buněčnou signalizaci. Díky tomu pomáhá normalizovat vylučování hormonů štítné žlázy, a to jak samostatně, tak i v kombinaci s užíváním konvenčních léků. (20)

Lupenka

Účinnost CF při lupence neboli psoriáze zatím sice nebyla potvrzena dostatečným počtem studií, jde však o tradiční způsob užití v tradiční Ájurvédské medicíně, který se s úspěchem uplatňuje i v dnešní fytoterapii.

Výzkumy přitom ukazují, že základ působení CF na tuto obtížně léčitelnou kožní chorobu je pravděpodobně rovněž v ovlivnění produkce cAMP. V případě lupenky sice neplatí, že by byla produkce této látky omezena, v buňkách pokožky ovšem vzniká nadměrné množství podobné sloučeniny, cyklického guanin monofosfátu (cGMP). Nerovnováha těchto dvou látek uvnitř buněk pak vede k jejich rychlému nekontrolovanému množení – až tisícinásobně rychlejšímu než u buněk zdravých. (21, 22) CF pak může pomoci tuto nerovnováhu zmírnit.

Při lupence byla rovněž popsána změněná aktivita tzv. beta-adrenergních receptorů, kterou CF rovněž dokáže normalizovat. (23)

Astma a alergie

Pro astma a alergie je typické, že při nich dochází k poklesu koncentrace cAMK ve svalovině dýchací soustavy. Právě CF, který tvorbu cAMP podporuje, tak například zlepšuje uvolnění svaloviny průdušek a potlačuje produkci histaminu. Díky tomu může při těchto potížích výrazně pomoci. (24, 49-51)

V jedné studii například dostávali pacienti po 6 měsíců 3× denně 10 mg forskolinu, což u nich vedlo k výraznému omezení výskytu záchvatů – 60 % z nich nemělo po dobu léčby záchvat ani jednou. (25)

Diabetes

Forskolin pomáhá snížit inzulinovou rezistenci, což je stav, kdy slinivka břišní sice produkuje inzulinu dostatek, tkáně však na něj ztrácejí citlivost, a proto dochází ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. (26) Zároveň blokuje produkci dvou proteinů, které se podílejí na transportu glukózy (GLUT1, GLUT4), a tím rovněž napomáhá snížení hladiny glukózy v krvi. (27, 28)

Stárnutí pokožky

Forskolin činí pokožku odolnější vůči negativnímu působení UV záření a podporuje opravy případného poškození. Zároveň ovlivňuje rychlost stárnutí prostřednictvím podpory produkce cAMP a eliminace kyslíkových radikálů. (31) Navíc podporuje hojení poranění. (32)

Podpora plodnosti

Coleus forskohlii dokáže podpořit také plodnost, a to u obou pohlaví. U žen zvyšuje šance, že budou jejich vajíčka oplodněna, poté urychlují jejich dělení a zvyšují pravděpodobnost, že dospějí do stádia embrya. (33)

Výzkumy dokonce naznačují, že by mohl forskolin pomoci i ženám trpícím syndromem polycystických ovarií (PCO). Jde o nemoc, kterou trpí 5-10 % žen v plodném věku, a která je častou příčinou neplodnosti. Projevuje je tvorbou cyst ve vaječnících a je rovněž provázena zvýšenou produkcí mužských pohlavních hormonů, poruchami ovulace a menstruačního cyklu. Forskolin zde dokáže efektivně ovlivňovat hormonální i imunologickou rovnováhu, která bývá při PCO narušena, přičemž jednou z cest je opět jeho schopnost ovlivňovat produkci cAMP. Zvláště efektivní přitom může být kombinace forskolinu s běžně podávanými léky proti PCO. (39)

V případě mužů pak CF podporuje produkci cAMP ve spermiích a zvyšuje pravděpodobnost, že se spermie dostanou k vajíčku. (34) Pozitivní roli v podpoře plodnosti navíc může hrát i již zmíněný vliv forskolinu na produkci testosteronu.

Mozek

Alzheimerova choroba. Parkinsonova choroba. Huntingtonova choroba. Mozková mrtvice. Poruchy autistického spektra. Roztroušená skleróza. Traumatické poranění mozku a míchy. Roztroušená skleróza. Amyotrofická laterární skleróza. Co mají tyto choroby společné? Kromě toho, že se týkají mozku a nervové soustavy a provází je zvýšená míra zánětlivých procesů, také to, že při nich dochází k poklesu hladin signální molekuly cAMP. (41)

Pokud naopak dojde k navýšení hladin cAMP, má to na mozek celou řadu pozitivních dopadů: dochází k nárůstu synaptické síly a zvýšené produkci neurotransmiterů acetylcholinu, serotoninu a dopapinu (neurotransmiter je látka potřebná k přenesu signálu mezi synapsemi – zakončeními nervových buněk). Snižují se také negativní následky ischemie čili nedostatku kyslíku, který vzniká při například při mozkové mrtvici. cAMP dále podporuje produkci transkripčního faktoru CREB, který je nezbytný pro tvorbu bílkovin tvořících synapse, a faktoru BDNF, který je zase potřebný pro ochranu nervových buněk a tzv. synaptickou plasticitu (vytváření nových spojů mezi nervovými buňkami). Právě vznik nových propojení mezi nervovými buňkami je přitom podstatou procesu učení. (41-44)

Tím ovšem výčet důležitých rolí cAMP v mozku nekončí. Tato látka například potlačuje produkci enzymu iNOS, který se účastní vzniku zánětlivých procesů, podporuje hojení poranění nervové tkáně a účastní se procesů spojených s tvorbou paměti. Důležitý je i pozitivní vliv cAMP na mitochondrie, což jsou buněčné organely zajišťující přeměnu živin na energii. V nich díky zvýšení hladin cAMP dochází ke zvýšené produkci ATP, což je molekula, z níž mohou buňky přímo čerpat energii. Dysfunkce mitochondrií přitom způsobuje, že mozkové buňky trpí nedostatkem energie, což zvyšuje pravděpodobnost jejich poškození, či dokonce smrti. Je typická například pro autismus, Alzheimerovu chorobu a další nemoci související s funkcí nervové soustavy. (41, 45-46)

Pro prokázání pozitivního vlivu CF na lidský mozek a prevenci a léčbu nemocí nervové soustavy zatím nebyl proveden dostatek studií, vzhledem ke schopnosti forskolinu podporovat tvorbu aCMP je ale pravděpodobné, že bude mít i v tomto směru pozitivní. V pokusech na zvířatech už ostatně byla prokázána jeho schopnost zmírňovat záněty v oblastech mozku, chránit jeho buňky před působením volných radikálů, zlepšovat v mitochondriích produkci ATP (a tím i dodávat více energie mozkovým buňkám) a stimulovat procesy učení a paměti. (41)

Pro autismus, ale i Alzhaimerovu a Parkonsonovu chorobu je rovněž typická vysoká míra produkce volných kyslíkových radikálů, kvůli níž dochází například k tzv. peroxidaci lipidů. U osob s poruchou autistického spektra přitom při zvýšení oxidativního stresu dochází ke ztrátě již získaných jazykových dovedností. I tady tak může Coleus forskohlii pomoci. (47)

Některé studie rovněž naznačují, že forskolin může být přínosný také při depresi a schizofrenii. (48)

Játra

CF má celkově pozitivní vliv na játra. Pomáhá chránit jejich buňky, podporuje opravy poškozené jaterní tkáně a chrání je před zánětlivými a nekrotickými procesy. (41)

Výzkumy na zvířatech také ukázaly, že v kombinaci s úpravou stravy může být Coleus forskohlii účinný při nealkoholické hepatosteatóze – zánětlivému onemocnění provázenému ztučněním jater, které bývá často předstupněm jaterní cirhózy či nádorového onemocnění tohoto orgánu. (40)

Močové infekce

Infekce močového traktu patří mezi úporné potíže, které jsou obtížně léčitelné antibiotiky nebo se navzdory léčbě se opakovaně vracejí. Důvodem je fakt, že antibiotika málokdy zničí všechny bakterie – některé přežijí díky tomu, že se „ukryjí“ do malých výklenků ve sliznici močového měchýře, a po ukončení léčby mohou znovu způsobovat infekce. Coleus forskohlii přitom nejen sám působí antibakteriálně, ale zároveň zvyšuje schopnost antibiotik ničit bakterie E. Coli, které jsou nejčastějším původcem infekcí močového traktu. (54)

Užívání a kontraindikace

CF, popřípadě forskolin se nejčastěji užívá orálně, možné jsou však i jeho aplikace nitrožilně, inhalací nebo ve formě očních kapek.

Obecně je CF (stejně jako z něj izolovaný forskolin) považován za bezpečnou látku. Při orálním užívání nebyly zaznamenány žádné negativní vedlejší účinky. Při nitrožilní aplikaci se mohou vyskytnout návaly horka nebo výrazné snížení krevního tlaku, při inhalaci kašel, podráždění průdušek či neklid a při podání ve formě očních kapek bylo v některých případech zaznamenáno podráždění očí. (29)

V pokusech na potkanech byla ovšem zaznamenána toxicita užívání CF u zvířat, které byly krmeny stravou s velmi vysokým obsahem škrobů. (35) U člověka podobný efekt prokázán nebyl, přesto je vhodné to při užívání CF se zdroji škrobu nepřehánět (tj. omezit brambory, pečivo, těstoviny apod.)

CF není vhodné užívat v těhotenství, při kojení, krvácivých onemocněních, nízkém krevním tlaku a také v období dvou týdnů před plánovanými chirurgickými zákroky (může zvýšit krvácení). Můžou se rovněž vyskytnout nežádoucí interakce s některými léky, zejména jde o tzv. blokátory kalciových kanálů (užívají se při vysokém krevním tlaku), léky na podporu krevního oběhu (nitráty) a léky snižující srážlivost krve (např. aspirin, warfarin, heparin či diclofenac). (29) Obecně platí, že při užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzumaci CF konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Jakmile Česko postihne smogová situace, televizní zprávy se neobejdou bez záběrů nešťastných ostravských dětí trpících častými infekcemi, dýchacími obtížemi a astmatem. Znečištěné ovzduší má ovšem i řadu dalších, mnohem nepříjemnějších důsledků, a zvláště to platí pro exhalace z dopravy. Nedávná vědecká studie publikovaná v odborném časopise Toxicology například potvrdila jejich souvislost s neurodegenerativními chorobami.

Jak zabít nervové buňky

První část výzkumu se odehrála v Číně, konkrétně na rušné ulici v Šanghaji, kde vědci získávali z ovzduší velmi jemné znečišťující částice, a ty následně v laboratoři v různých dávkách přidávali ke kulturám nervových buněk. Zjistili přitom, že vysoké koncentrace škodlivin vedou k zastavení buněčného cyklu, potlačení dělení buněk a buněčné smrti.

Jemné částice škodlivin totiž způsobují tzv. epigenetické změny, které výrazně ovlivňují fungování naší DNA, především jde o změny v acetylaci histonů. Histony jsou bílkoviny vytvářející jakousi cívku, na níž jsou namotána vlákna DNA. Aby tělo mohlo „přečíst“ určitý gen, tj. vytvářet podle něj bílkoviny, musí nejprve dojít k „odmotání“ příslušných úseků DNA a to je možné, jen pokud jsou příslušné histony acetylovány. Změny v acetylaci tak mohou určité geny zcela vyřadit z provozu.

Zmíněný výzkum přitom prokázal, že škodliviny v ovzduší mohou ovlivnit funkci okolo 400 genů, z nichž mnohé jsou zodpovědné právě za rozvoj neurovegetativních chorob. Další studie pak potvrdily, že negativní epigenetický vliv, který může vést k rozvoji Alzheimerovy choroby a dalších potíží, mají i jiné znečišťující substance, například olovo a další těžké kovy.

Alergie i rakovina

Výčet negativních důsledků epigenetického působení nečistot v ovzduší tím ale zdaleka nekončí. Epigenetické mechanismy stojí i například za zmiňovaným zvýšeným výskytem alergií a astmatu u lidí (zvláště dětí) žijících ve znečištěných oblastech. Exhalace z dopravy totiž způsobují změny nejen v oblasti acetylace histonů, ale i tzv. metylace genů, které vedou ke změnám v diferenciaci imunitních T-buněk. Ty jsou pak jednou z příčin zvýšené citlivosti vůči alergenům.

Znečištěné ovzduší prokazatelně vede i ke zvýšení úmrtnosti na rakovinu a kardiovaskulární choroby, přičemž platí, že u pacientů s oběma onemocněními byly zjištěny výrazné odchylky v metylačních změnách na DNA – včetně těch, které mohou být způsobeny právě exhalacemi. Rizikové jsou z tohoto pohledu zejména prachové částice a oxidy dusíku.

Chraňte svoje geny

Nejlepší prevencí výše popsaných negativních změn by samozřejmě bylo zcela se znečištěnému ovzduší vyhnout, to ovšem bohužel není vždy možné. Neméně důležité proto je, vyvarovat se dalších rizik, která dopady na DNA zhoršují – zejména jde o kouření, nadměrné pití alkoholu, sedavý způsob života, obezita, chronický stres a konzumaci nezdravých pokrmů s vysokým podílem cukrů, nasycených tuků a chemických aditiv.

K tomu je navíc třeba přidat pozitivní změny v životním stylu, které negativní změny v naší DNA nejenom nezhoršují, ale dokonce je mohou i zvrátit. Patří sem například dostatek pohybu (vyhněte se ovšem fyzické aktivitě ve znečištěném ovzduší, to problém naopak zhorší) a zdravé strava s vysokým obsahem látek, které mají přímý pozitivní dopad na epigenetické procesy. Mezi ty, které pozitivně ovlivňují riziko Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, ale i třeba rakoviny či nemocí srdce a cév, patří například EGCG (epigalokatechin galát) obsažený zejména v zeleném čaji, kurkumin, rozmarýn či šišák bajkalský. Poslední dvě jmenované pak pomáhají i při problémech s alergiemi. Pro ochranu proti epigenetickým účinkům znečištěného ovzduší je vhodné konzumovat také některé epigeneticky působící substance s výrazným protizánětlivým efektem, což je kromě zmíněného EGCG a kurkuminu také kvercetin a omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Nezbytné jsou také vitaminy skupiny B.

Popis

Resveratrol je z chemického hlediska derivát stilbenu, který patří mezi polyfenoly. Vyskytuje se v širokém spektru ovoce a zeleniny, přičemž nejznámějším zdrojem jsou slupky a jadérka modré révy vinné, odkud se dostává i do červeného vína (určité množství se nachází i ve víně bílém a růžovém). Hojně se ale vyskytuje i například v arašídech, černém rybízu, borůvkách či moruších. (5) Jeho role v rostlinách není zcela přesně popsána, pravděpodobně ale pomáhá při ochraně před plísňovými chorobami. (17)

Historie

Jev jménem francouzský paradox poprvé odborně popsal Irský lékař Samuel Black již v roce 1819. (3, 4) Právě on poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu kardiovaskulárních chorob ve francouzské populaci může být pravidelná konzumace červeného vína. Postupem času se k tomuto názoru přiklánělo stále více vědců. Resveratrol byl poprvé izolován až v roce 1940. Předmětem intenzivního vědeckého zkoumání se stal až v 90. letech 20. století.

Účinky

Nejdůkladněji je resveratrol popsán z hlediska svého antioxidačního působení, které je skutečně velmi výrazné (7). Postupně se ale ukázalo, že hlavní klíč k jeho účinnosti je třeba hledat v oblasti epigenetiky. Ovlivňuje například jev jménem acetylace histonů. Histony jsou proteiny, které vytvářejí komplexy s DNA a jsou důležité pro její správné prostorové uspořádání. Regulací acetylace histonů resveratrol ovlivňuje proces jménem transkripce genů, při kterém jsou syntetizovány bílkoviny (10). Neovlivňuje tedy přímo naši genetickou informaci, ale spolurozhoduje o tom, která její část se nakonec projeví.

Nádorová onemocnění

Resveratrol díky svému epigenetickému působení ovlivňuje proces jménem proliferace, tedy rychlého množení buněk. (11) Poruchy tohoto procesu se přitom obvykle objevují při většině typů nádorových onemocnění. Potlačením tvorby enzymu cyklooxygenázy navíc resveratrol snižuje tvorbu prostaglandinů, které nejen podporují zánětlivé procesy, ale rovněž i stimulují růst nádorových buněk (15, 16)

Resveratrol má rovněž protizánětlivé účinky proti kolitidě neboli zánětu tlustého střeva, a to i proti těm jejím typům, které souvisejí se vznikem nádorů tohoto orgánu, zejména pak ulcerativní kolitidě. Při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu nejen k výraznému snížení ukazatelů probíhajícího zánětu, ale snížil se i výskyt střevních nádorů. (1,2) Vzhledem ke své schopnosti vázat se na estrogenové receptory dokáže ovlivňovat i vznik a vývoj rakoviny prsu (6, 12).

Kardiovaskulární onemocnění

Bylo prokázáno, že resveratrol díky svým antioxidačním účinkům ovlivňuje metabolismus tuků, potlačuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou (tedy LDL cholesterolu) i shlukování krevních destiček, což jsou procesy, které hrají důležitou roli při vzniku aterosklerózy. (13) Užitečný může být i při odstraňování následků infarktu – při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu do 24 hodin po uzavření cévy ke snížení objemu infarktu o 36 %. (14) Preventivní efekt proti chorobám srdce a cév byl prokázán také u kuřáků, kteří jsou jimi ohroženi výrazně více než nekouřící populace. (18)

Ovlivňuje také tvorbu enzymů sirtuinů, stejně jako enzymu eNOS, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého. Zároveň omezuje tvorbu řady prozánětlivých látek (např. NF-kB či TNF-α), které se na vzniku aterosklerózy výrazně podílejí, i produkci látek s vazokonstrikčním účinkem (tj. uzavírajícím cévy).

Zánětlivé procesy

Principem protizánětlivého působení resveratrolu je potlačení transkripce čili přepisu genů, které jsou zodpovědné za vznik zánětlivých procesů. (10) Právě zánět přitom hraje důležitou roli při vzniku řady vážných onemocnění, ať už jsou to choroby srdce a cév, některé typy nádorů, diabetes, ale také obezita. Resveratol rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (19)

Resveratrol rovněž podporuje zdraví střevního mikrobiomu, což přispívá k jeho protizánětlivému působení, ale i k pozitivnímu vlivu v prevenci a léčbě řady onemocnění. (29)

Vliv na střevní mikrobiom

Právě vliv na střevní mikrobiom přitom může být kromě epigenetického působní další ze stěžejních cest, kterou resveratrol ovlivňuje naše zdraví. Právě narušená rovnováha mikroorganismů žijících v našich střevech totiž může výrazně přispět ke vzniku řady nemocí a potíží – od zánětlivých střevních onemocnění, přes obezitu až po deprese (více zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/).

Resveratrol přitom může ovlivnit střevní mikrobiom hned několika způsoby. Zaprvé může pomoci změnit poměr „dobrých“ a „špatných“ organismů ve střevě. Například obézní osoby mají obecně složení mikrobiomu odlišné od osob štíhlých: zvyšuje se u nich například podíl bakterií rodu Bacterioides a snižuje podíl bakterií rodu Firmicutes. A to samé platí i pro zvířata. Když ale například v rámci jedné studie podávali resveratrol skupině obézních myší dlouhodobě konzumujících stravu s vysokým podílem tuku, poměry obou typů mikroorganismů se u nich změnily tak, že odpovídaly myším štíhlým. (63)

Podobně resveratrol pravděpodobně dokáže ovlivnit i složení látek, které střevní mikroorganismy vylučují. Například u myší použitých v další studii jeho podávání snížilo vylučování látek, které přispívají ke vzniku aterosklerózy. (64) A v neposlední řadě má rovněž příznivý vliv na stav buněk střevní sliznice, který ovlivňuje například propustnost cévní stěny. (65)

Sportovní výkonnost

Resveratol potlačuje tvorbu aromatázy, čímž snižuje míru přeměny testosteronu na estrogen, a pomáhá tak udržet jeho dostatečnou hladinu u krvi. Rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (44) Velmi dobře na něj reagují veteránští sportovci.

Resveratrol také zvyšuje ve svalové tkáni tvorbu AMPK, což je důležité zejména pro vytrvalostní sportovce. Enzym AMPK totiž zlepšuje absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk, což umožňuje lepší produkci energie využitelné po svalovou práci.

V kombinaci s pravidelným cvičením je resveratrol účinný i ve snaze zabránit úbytku svalové hmoty, ať už v souvislosti s věkem či obezitou, pro niž je úbytek svaloviny typický. (50)

Astma

Protizánětlivé účinky resveratrolu se příznivě projevily například při astmatu a dalších chorobách dýchacího systému. Potlačuje totiž uvolňování zánětlivých mediátorů z buněk epitelu dýchacích cest. (8, 9) Je sice o něco méně účinný než glukokortikoidy, zato ale účinkuje i u osob, u nichž léčba glukokortikoidy z nějakého důvodu nezabírá.

Mentální výkonnost

Resveratrol zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v hipokampu, zlepšuje takzvanou funkční konektivitu v této oblasti a má výrazný pozitivní vliv na paměť. Účinkuje nejen u zdravých osob, ale i u lidí s vysokým rizikem demence. Coby fytoestrogen je zvláště účinný u žen po menopauze. (38)

Zajímavé přitom je, že jedna ze studií potvrdila příznivý vliv na kognitivní schopnosti v případě kombinace resveratrolu a alkoholu v nízkých dávkách. Když měli dobrovolníci, jejichž průměrný věk byl 70,4 roku, řešit sérii úkolů testujících kognitivní schopnosti, dosahovali mnohem lepších výsledků poté, co konzumovali červené víno (1 dcl) obohacené o resveratrol (200 mg), než když před testy pili samotné červené víno. Výsledky autoři výzkumu přičítají zlepšenému prokrvení mozku. (30)

Alzheimerova choroba

Výzkumů na toto téma bylo zatím provedeno jen málo a princip tohoto působení nebyl doposud zcela objasněn, ukazuje se ale, že resveratrol vykazuje výrazný neuroprotektivní efekt, tj. chrání buňky nervového systému před poškozením, které je hlavním projevem Alzheimerovy choroby. (20, 39) Dvě studie potvrdily, že vysoké dávky resveratrolu jsou schopny stabilizovat hladinu amyloidu-beta 40, což je jedna z hlavních složek tzv. amyloidních plaků, které se objevují v mozku osob trpících Alzheimerovou chorobou. (24) Dlouhodobé užívání také zlepšuje krevní zásobení mozku, dlouhodobou paměť i funkci hipokampu, což je část mozku zodpovídající právě za paměť.

Parkinsonova choroba

Má výrazné antioxidační, protizánětlivé a neuroprotektivní účinky, a navíc má pozitivní vliv na procesy související se stárnutím. Při podávání pacientům s Parkinsonovou nemocí došlo už po několika týdnech k poměrně výraznému zlepšení pohybových i kognitivních schopností.

Dlouhověkost

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1, enzymu, který reguluje expresi některých genů a který se podílí na řadě procesů buněčné regulace. Deacetyluje proteiny, které ovlivňují schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívají tak k dlouhověkosti. (21)

Resveratrol má navíc výrazný příznivý vliv na buněčné organely jménem mitochondrie, jejichž poškozování a zhoršování jejich funkce je dalším důležitým mechanismem souvisejícím se stárnutím. Resveratrol přitom dokáže mitochondrie nejen velice efektivně chránit před poškozením, ale také podporuje vznik nových. (60, 61) Více o mitochondriích čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o výrazný úbytek vrásek při dlouhodobém užívání. (22) Nízká hladina sirtuinu 1 byla navíc zaznamenána v buňkách s vysokou mírou inzulinové rezistence (23), takže je pravděpodobné, že resveratrol může hrát i pozitivní roli v prevenci a léčbě diabetu II. typu.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že podávání resveratrolu vedlo k podobným účinkům jako omezení celkového kalorického příjmu, což je strategie, jejíž antiaging efekt byl potvrzen řadou výzkumů. U pokusných zvířat přitom při podávání resveratrolu došlo nejen ke snížení celkových známek stárnutí, ale i ke zlepšení koordinace pohybů, elasticity tepen, minerální hustoty kostí a zlepšení stavu šedého zákalu. (35)

Akné

Akné je sice způsobeno bakteriemi, to jestli naši pokožku napadnou a způsobí v ní zánětlivé problémy, je ale z velké části způsobeno i vlivy epigenetickými.

A právě resveratrol představuje jeden z nejúčinnějších prostředků při léčbě tohoto problému. Působí totiž výrazně protizánětlivě, a navíc má i protibakteriální účinky, a to i přímo proti původci akné Propionibacterium acnes. (33) Jeho účinnost navíc byla potvrzena při vnitřním i vnějším podání (aplikace gelu s obsahem resveratrolu). (42)

Více o možnostech boji proti akné čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/akne-sex-nepomuze-uprava-stravy-ano/

Menopauza

Resveratrol patří mezi fytoestrogeny, váže se tedy na stejné receptory jako estrogen, a je ho tedy schopen alespoň částečně nahradit v okamžiku, kdy vaječníky přestanou tento hormon produkovat. Díky tomu je schopen zmírnit nežádoucí projevy menopauzy, které jsou způsobeny právě nedostatkem estrogenu. To se týká jak vlastních projevů nástupu klimakteria (návaly horka, pocení, poruchy nálad apod.), tak i nemocí, jejichž riziko se v tomto období výrazně zvyšuje (nemoci srdce a cév, osteoporóza, deprese, Alzheimerova choroba apod).

Výrazný ochranný efekt byl prokázán například u osteoporózy, kde podávání resveratrolu zlepšuje hustotu kostí, jejich mineralizaci i mechanickou odolnost. Důvodem je pravděpodobně jeho pozitivní vliv na produkci sirtuinu SIRT-1 a nukleárního faktoru NF-kB.(34)

U žen v menopauze a po ní může navíc resveratrol pomoci efektivně zvládnout tendenci k přibírání na váze. Tím, že vyrovnává propad produkce estrogenu, totiž zároveň brání snížení citlivosti na leptin. Tento hormon produkovaný tukovou tkání totiž navozuje v mozku pocit sytosti, a snížení jeho produkce tak může vést k přejídání. Resveratrol zároveň podporuje tvorbu enzymu SIRT-1, který brání tvorbě nové tukové tkáně a potlačuje zde angioneogenezi (tj. tvorbu nových cév, které tukovou tkáň zásobují krví, a umožňují tak její rozrůstání).

Podpora krvetvorby

Resveratrol aktivuje gen FOXO3, který se podílí na procesu zrání červených krvinek. To ocení nejen osoby trpící chudokrevností, ale i vytrvalostní sportovci, kterým podporou krvetvorby pomůže zlepšit kapacitu jejich krve pro přepravu kyslíku k pracujícím svalům. (37)

Základem při chudokrevnosti je sice pochopitelně dostatečný příjem železa a dalších nutrientů potřebných pro krvetvorbu (vitamin B12 a C, měď a další), pokud to ale nepomůže, může být resveratrol dobrou volbou.

Diabetes

Jak už jsme zmínili výše, resveratrol patří k účinným aktivátorům enzymu AMPK, který zlepšuje vstřebávání glukózy z krve, a zároveň zlepšuje citlivost tkání vůči inzulinu. (36)

Zdraví očí

Již nějakou dobu je známo, že mírná konzumace červeného vína má preventivní efekt na vznik věkem podmíněné makulární degenerace (degenerativní choroba sítnice), což vědci přičítají právě pozitivnímu vlivu resveratrolu. (40) Další výzkumy ovšem potvrdily, že vliv resveratrolu na zdraví očí je mnohem širší. Celkově zlepšuje vidění a zrakovou ostrost, pomáhá při syndromu suchých očí, glaukomu, makulární degeneraci i diabetické retinopatii (komplikace cukrovky postihující oči). (58, 59)

Ochrana sluchu

Příznivý vliv má ale resveratrol i na další smysl – sluch. Obecně zpomaluje stárnutí buněk, což se týká i sluchových receptorů, a podle některých studií jeho užívání preventivně brání poškození sluchu při vystavení nadměrnému hluku. (41)

Protivirové působení

Resveratrol se vyznačuje poměrně širokým protivirovým působením. Pomáhá ničit například viry chřipky, EB virus, RPSV virus, rhinovirus (původce rýmy), a dokonce zvyšuje účinnost léků podávaných při infekci HIV. (62)

Velmi efektivní je použití resveratrolu při léčbě oparů. V případě oparů je záludné, že jejich původce, viry HSV-1 i HSV-2, nedokáže imunitní systém zcela zlikvidovat. Ty, které uniknou, se totiž zapouzdří, tím se stanou pro imunitu neviditelnými, a pak trpělivě čekají na svou příležitost v podobě oslabení organismu, aby se mohly „probudit“ a začít rozmnožovat. A právě v tom okamžiku přichází chvíle pro resveratrol, který potlačuje množení herpetických virů i jejich probouzení z latentní fáze. Účinný je přitom zejména právě v raných fázích infekce, tedy hned při prvních příznacích oparu. (43)

Plodnost

Odsouvání mateřství typické pro dnešní dobu s sebou nese jeden zásadní problém: Po třicítce se totiž v naší DNA začínají objevovat epigenetické změny související se stárnutím, které mění aktivitu řady důležitých genů. To se týká DNA všech buněk těla, včetně té ve vajíčcích. A právě to může ve vyšším věku způsobovat problémy s otěhotněním.

Resveratrol ovšem zpomaluje procesy stárnutí všech buněk, vajíčka nevyjímaje. Pomáhá zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, a tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycystických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění. (31, 32)

Prostata

Stěžejním prvkem pro správný vývoj prostaty je zinek. jeho nedostatek může sehrát roli jak při vzniku zbytnění prostaty, tak i v riziku nádorového bujení tohoto orgánu. Studie přitom prokázaly, že resveratrol dokáže zvýšit hladinu zinku v buňkách prostaty. Vhodné je zde pochopitelně i současné užívání zinku. (46)

Užívání

Jak už jsme uvedli výše, resveratrol se vyskytuje v řadě přírodních zdrojů, přičemž nejznámějším z nich je červené víno. Problém je ale v tom, že v něm obsah resveratrolu kolísá v závislosti na mnoha faktorech, nehledě na přítomnost alkoholu, kvůli kterému je tento způsob užívání pro část populace nepřijatelný. Resveratrol lze užívat i formou doplňků stravy, přičemž doporučované dávky se poměrně výrazně odlišují – kolísají od 20 mg až po 5000 mg denně, přičemž pro léčebné účely se obvykle pohybují od 1000 mg výše.

Resveratrol se nedoporučuje užívat při roztroušené skleróze. Nejen, že se v případě nemoci neuplatňují jeho jinak výrazné neuroprotektivní účinky, ale může dokonce podpořit průběh demyelinizace. Vyvarovat by se jej měly také těhotné ženy.

Kombinace resveratrolu s jinými doplňky stravy

Resveratrol coby doplněk stravy je velice vhodný ke kombinacím s řadou dalších bylin a živin.

Velice zajímavá je kombinace s kvercetinem, který mimochodem resveratrol doprovází i v červeném víně. Nejen, že je velmi účinná, ale navíc kvercetin výrazně zlepšuje vstřebávání resveratrolu (27). To samé platí i pro kombinaci resveratrolu s kurkuminem. Přidání kvercetinu v rámci výzkumů zlepšilo vstřebávání resveratrolu o 310 %, přidání kurkuminu o 300 %, a pokud byla k resveratrolu přidána kombinace kurkumin + piperin + kvercetin, zlepšilo se jeho vstřebávání o 350 % oproti samotnému resveratrolu. (47)

Další, velice efektivní kombinaci představuje resveratrol a oligomerní proantokyanidy (OPC), což je směs látek se silnými antioxidačními a epigenetickými účinky, která se také hojně vyskytuje  v hroznovém víně, konkrétně v hroznových jadérkách. Spolu působí synergicky (tj. vzájemně se doplňují) při řadě potíží. (56)

Resveratrol je dále možné kombinovat i například s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, rozmarýnem či vitaminem K2. Zde jsou kombinace vhodné při některých konkrétních problémech:

Srdce a cévy: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + kvercetin (26), resveratrol + EGCG (51), resveratrol + vitamin K2

Diabetes: resveratrol + kvercetin (28), resveratrol + OPC (57), resveratrol + kurkumin

Nádorová onemocnění: resveratrol + kurkumin (45), resveratrol + EGCG (48), resveratrol + rozmarýn (55), resveratrol + OPC (56, 57)

Prostata: resveratrol + zinek (46), resveratrol + kurkumin

Hubnutí: resveratrol + kvercetin (49), resveratrol + OPC

Protizánětlivé působení: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + OPC (57), resveratrol + rozmarýn

Zdraví očí: resveratrol + omega-3 (53)

Funkce mozku, Alzheimerova a Parkinsonova choroba: resveratrol + omega-3, resveratrol + OPC, resveratrol + vitamin K2

Sportovní výkonnost: resveratrol + kurkumin, resveratrol + OPC, resveratrol + kvercetin

Stárnutí: resveratrol + EGCG, resveratrol + vitamin K2

Osteoporóza: resveratrol + vitamin K2, resveratrol + vitamin D3

Akné: resveratrol + omega-3

Protivirové a protibakteriální působení: resveratrol + rozmarýn

Popis

Jde o stále zelený keř, který volně roste zejména v oblasti Středomoří, zejména v suchých areálech poblíž mořského pobřeží, ale i v subhimalájských oblastech. Jeho latinské jméno Rosmarinus, z nějž je odvozen i český název, v překladu znamená „růže z moře“. Uměle se pak pěstuje v mnoha částech světa, od řady evropských zemí, přes Střední Ameriku (hlavně Mexiko), Venezuelu až po Filipíny. Lze jej pěstovat i v našich podmínkách, protože však nesnáší tuhé mrazy, je rostlinu třeba na zimu chránit obalením nebo přemístit např. do skleníku.

Dorůstá výšky až 2 m, větve jsou hustě pokryté úzkými přisedlými listy, které jsou svrchu lesklé a tmavě zelené, zespodu pak mají šedavou barvu. Kvete drobnými kvítky modré či fialové barvy, plodem jsou hnědavé tvrdky. (20, 21)

Účinné látky

K léčbě se využívá list, a to jak k přípravě nálevu, tak i výrobě extraktu nebo olejů. Vyznačuje se především vysokým obsahem flavonoidů s antioxidačními účinky, najdeme tu i třísloviny, organické kyseliny, triterpeny, hořčiny či látky s fytoncidními účinky (tj. schopné ničit bakterie). Z pohledu zdravotních účinků jsou nejdůležitějšími látkami karnosol, rosmanol, kyselina karnosolová, rozmarýnová či ursolová a cineol. (20, 21)

Historie

Rozmarýn je tradiční rostlinou používanou již od starověku jako koření, ale i k léčivým a magickým účelům. Je spojována s láskou, svatbou, ale i narozeními smrtí. V Anglii a Německu je rovněž považována za symbol vzpomínky a v minulosti se rovněž vkládala do kolébky novorozenců kvůli ochraně před zlými silami. (20)

V kuchyni se rovněž používá od starověku, a to jak samostatně (především při úpravách masa), ale i jako součást směsí – asi nejznámější z nich je tzv. provensálské koření.

Léčivé účinky

V tradiční fytoterapii se rozmarýn používá jako celkové tonikum, dále na podporu trávení (zlepšuje tvorbu trávicích enzymů a tvorbu žluči), odstranění nadýmání, ke zvýšení psychické a fyzické kondice, podporu plodnosti (zlepšuje prokrvení malé pánve), léčbě artritidy a zmírnění bolestí kloubů. (21) Řadu z těchto účinků potvrdily i vědecké výzkumy. Do pozornosti vědců se přitom rozmarýn dostal zejména díky svému epigenetickému působení. Některé ze sloučenin v něm obsažených (karnosol, kyselina karonosolová, kyselina ursolová, kyselina rozmarýnová) totiž dokáží ovlivnit, které z našich genetických dispozic v oblasti zdraví se skutečně projeví a které nikoliv.

Paměť a soustředění

Rozmarýn patří mezi tradiční byliny, které prokazatelně působí na zlepšení mozkových funkcí a prevenci demence. (30) Jeho pozitivní vliv na kognitivní schopnosti, zejména na paměť a koncentraci, je dokonce tak výrazný, že byl dokonce zaznamenán i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnové aroma v rámci aromaterapie. Příznivý vliv na fungování mozku má totiž na svědomí látka jménem cineol, která je obsažena v rozmarýnovém esenciálním oleji, a právě zvýšení její koncentrace v krevní plasmě bylo zaznamenána i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnovou esenci. (37)

Zvláště výrazný je přitom vliv na paměť. Studie provedená na dobrovolnících z řad univerzitních studentů například prokázala, že užívání rozmarýnového extraktu vedlo ke zlepšení testů retrospektivní paměti (tj. zaměřené na minulost) o 14 % ve srovnání s placebem. (43)

Tajemství mimořádného účinku rozmarýnu na mozkové funkce se pravděpodobně skrývá v jeho schopnosti podporovat tvorbu látky označované zkratkou BDNF (brain-derived neurotrophy factor). Jde o bílkovinu fungující jako tzv. růstový faktor, jež má vliv především na nervové buňky – podporuje jejich množení, růst i diferenciaci, a také zvyšuje pravděpodobnost přežití těch stávajících. BDNF rovněž podporuje tvorbu synapsí, tj. nových nervových spojů, což je proces, který se v mozku odehrává i v okamžiku, kdy se učíme novým znalostem a dovednostim. Nedostatek BDNF je navíc typický i pro Alzeimerovu chorobu. V jedné studii přitom 6týdenní podávání rozmarýnu zlepšilo u sledovaných osob produkci faktoru BDNF o 27 %. (47)

Alzheimerova a parkinsonova choroba

Kyselina karneolová chrání nervové buňky části mozku jménem hippokampus před poškozením vedoucí k buněčné smrti, a také aktivuje antioxidační enzym phase 2, což je důležité v prevenci a zpomalení průběhu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (15, 16) Výzkumy rovněž ukázaly, že brání vzniku tzv. amyloidních plaků v mozku, které jsou charakteristickým projevem Alzheimerovy choroby. (17) Studie japonských vědců navíc naznačila, že pravidelné užívání rozmarýnového extraktu může pomoci i jedincům s rozvinutými příznaky Alzheimerovy nemoci, zejména pak s kognitivními dysfunkcemi souvisejícími s existencí amyloidních plaků – tedy zejména s poruchami paměti. V pokusech na krysách, jimž vědci uměle způsobili vznik Alzheimerovy choroby, došlo k výraznému zlepšení výsledků v paměťových testech již po několika dávkách. (26)

Nádorová onemocnění

Velice slibně vypadají výzkumy týkající se protirakovinného účinky rozmarýnového extraktu, zejména pak v něm obsaženého karnosolu a kyseliny karnosolové. Ty totiž pomocí epigenetického působení omezují tzv. proliferaci (tj. nekontrolované rychlé množení, typické právě pro rakovinné buňky) a podporují expresi (tedy přepis) genu GCNT3, který působí proti vzniku nádorů. (1)

Vědecké studie potvrdily účinnost rozmarýnového extraktu v prevenci a léčbě rakoviny střeva a slinivky břišní (1), prsu (3), plic a jater (4), kůže, prostaty a také leukémie (7).

Protizánětlivé působení

Důležité je i protizánětlivé působení karnosolu a kyseliny karnosolové, které rovněž probíhá na epigenetickém principu. Právě zánětlivé procesy se totiž podílejí na vzniku řady potíží a onemocnění, ať už jde o zhoubné nádory, srdečně cévní onemocnění, diabetes, ale třeba i psychické problémy.

Karnosol a kyselina karnosolová blokují například vazbu transaktivátoru NF-kB (5) a také potlačují aktivitu genu pro tvorbu a aktivaci cyklooxygenázy COX2, která podporuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů. Výhodou působení karnosolu a kyseliny karnosolové přitom je, že sice potlačí produkci COX2, ale zároveň nijak neovlivní tvorbu další z rodiny cyklooxygenáz, COX1. Protizánětlivé léky typu aspirinu tohle neumějí, což vede například k podráždění žaludku. (12, 13) Rozmarýnový extrakt navíc působí protizánětlivě i díky potlačení produkce oxidu dusnatého. (8) Karnosol a kyselina karnosolová jsou navíc účinnější, pokud působí současně, takže použití rozmarýnového extraktu je lepší volba než léčba pomocí jednotlivých sloučenin. (1)

Oxidativní stres

Rozmarýn patří mezi velice silné antioxidanty, které chrání tělesné tkáně a buňky před škodlivým působením volných radikálů. (2) Působí především proti peroxidovým a kyslíkovým radikálům, brání peroxidaci lipidů, která je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (9) Chrání také buněčné membrány před oxidativním poškozením. (14) Až 90 % antioxidačního efektu rozmarýnového extraktu přitom obstarává karnosol a kyselina karnosolová.

Imunita, antimikrobiální a protiplísňové působení

Rozmarýn stimuluje buňky sleziny, což je orgán, v němž kromě červených krvinek vzniká i řada buněk a látek nezbytných pro naši imunitu. V pokusech na myších například přidávání rozmarýnového extraktu do stravy způsobilo výrazné zvýšení tvorby protilátek IgM a IgG. (42)

Rozmarýn se vyznačuje také výrazným antimykotickým působením, tedy schopností ničit plísně a kvasinky. Výrazný úspěch byl zaznamenán například u léčby osob s kvasinkovou infekcí Candida albicans. Ta se často vyskytuje v ústní dutině pacientů s nádorovými onemocněními, nebo těch, kteří užívají širokospektrální antibiotika či kortikoidy, a je velmi odolná vůči klasickým lékům.

Rozmarýn vykazuje také antibakteriální působení, které zabírá i na bakterie odolné vůči klasické léčbě antibiotiky. (20, 53, 54) Prokázán byl i efekt proti některým virům – například proti virů HSV-1 (původce oparu na rtu) a HSV-2, který způsobuje genitální opary. (55, 58) Některé výzkumy dokonce naznačily, že by rozmarýn mohl mít inhibiční efekt na virus HIV. (59)

Artritida

Klíčovou látku při vzniku revmatoidní artritidy představují prostaglandiny, zejména prostaglandin E2 (PGE2), které v kloubech spouštějí zánětlivé procesy. PGE2 vzniká v lidském těle z kyseliny arachidonové pomocí enzymu mPGES-1 (mikrozomální prostaglandin E syntáza). Karnosol a kyselina karnosolová přitom velice efektivně potlačují aktivitu tohoto enzymu a tím brání vzniku zánětlivých prostaglandinů, přičemž tyto procesy probíhají především díky epigenetickému působení zmíněných látek. Aktivitu mPGES-1, i když v menší míře potlačuje i další látka obsažená v rozmarýnu, kyselina ursolová. (40)

Důležitým aspektem v prevenci a léčbě revmatoidní artritidy je i antioxidační působení složek rozmarýnového extraktu, zejména pak jeho schopnost ničit volné radikály kyslíku a superoxidové radikály. Ty totiž za určitých okolností (např. právě u osob s náchylností k revmatoidní artritidě) intenzivně poškozují molekuly kolagenu a další struktury kloubů a způsobují denaturaci imunitních buněk. (18)

Alergie a astma

Rozmarýn je velice účinnou substancí při léčbě alergií, zejména pak alergické rýmy. Alergie je v podstatě nepřiměřená reakci imunitního systému na určitý podnět v podobě alergenu (pylové zrno, roztoč apod.). Když se sliznice dýchacích cest dostane do kontaktu s alergenem, dojde v ní k aktivaci a rychlému množení (tzv. proliferaci) imunitních buněk, zejména T-lymfocytů, neutrofilů či eozinofilů. Tyto buňky pak spolu s tzv. žírnými buňkami produkují látku jménem histamin, která způsobuje vznik alergických projevů, jako je otok, zánět, tvorba tekutin (rýma, slzení), podráždění apod. Léky používané při alergiích, tzv. antihistaminika přitom mají jeden základní nedostatek: Brání sice uvolňování histaminu nebo blokují histaminové receptory, takže potlačují alergické projevy, ale nijak neovlivňují vlastní příčinu alergie, tedy aktivaci imunitních buněk. (31)

Naproti tomu rozmarýn, konkrétně v něm obsažená kyselina rozmarýnová zmírňuje alergické projevy tím, že působí přímo na aktivované imunitní buňky, zejména na T-lymfocyty a způsobuje jejich apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. Inhibuje totiž interleukin IL-2, který má právě aktivaci T-lymfocytů za úkol. (32, 33) To je velice důležité, protože podle některých vědeckých teorií mohou imunitní buňky aktivované vlivem alergické reakce způsobovat oxidativní poškození tkání, a dokonce zvyšovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. (35) Důležitý je navíc fakt, že kyselina rozmarýnová způsobuje smrt pouze u aktivovaných imunitních buněk – ty neaktivované ponechává bez povšimnutí, takže nijak neomezuje schopnost organismu účinně se bránit například infekcím. (35)

V jedné japonské studii (10) například došlo u pacientů po 21 dnech užívání rozmarýnového extraktu k výraznému ústupu většiny alergických příznaků, zejména pak rýmy, slzení a pálení očí.

Prokázán byl i ústup zánětlivých reakcí při alergické reakci na prachové roztoče a také úleva při astmatu (25). Při pokusech na myších bylo například prokázáno, že denní dávka 1,5 mg rozmarýnového extraktu dokáže zabránit vzniku alergického astmatu při styku s roztoči. (34) Důležitou roli hraje i jeho schopnost uvolňovat svaly dýchací trubice, jehož křečovité stažení je pro astma charakteristické. (36)

Ochrana jater

Ochrana jater proti působení toxických látek patří mezi nejznámější účinky rozmarýnu v tradiční přírodní medicíně. Tyto schopnosti přitom potvrdily i moderní vědecké výzkumy. (20) Prokázána byla ochrana proti zánětlivým procesům a nekrózám způsobenými působením toxických chemikálií a také podpora detoxikace. (28, 38)

Kardiovaskulární choroby

V tradiční přírodní medicíně je rozmarýn často využívá jako prostředek pro zvýšení chorobně nízkého krevního tlaku. Z tohoto pohledu je zajímavé, že zároveň dokáže snižovat i příliš vysoký krevní tlak, který je jedním z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. V marockém přírodním léčitelství je k tomuto účelu dokonce s úspěchem využíván i u diabetiků. (22)

Vědecké studie rovněž potvrdily, že látky s antioxidačním účinkem obsažené v rozmarýnovém extraktu, zvláště fenolické diterpeny a kyselina karnosolová, dokáží efektivně snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezovat tvorbu aterosklerotických plátů. (23, 24)

Psychické obtíže

Rozmarýn má příznivý efekt na náladu, zejména podporuje zklidnění, zmírnění úzkosti a stresu, a dokonce v tomto ohledu funguje i u pacientů postižených demencí. (27) Prokázány jsou i jeho příznivé účinky při depresi a úzkosti, a to již po 30 dnech užívání extraktu (43, 44). Ke zmírnění úzkosti přitom dochází nejen v případě užívání rozmarýnového extraktu, ale dokonce i při masážích s využitím rozmarýnového oleje. (45)

Tato bylinka má zároveň celkový tonizační efekt a přispívá ke zmírnění únavy a nedostatku energie. (61)

Poruchy spánku

Rozmarýn může představovat i účinnou pomoc pro osoby trpícím poruchami spánku. Když jej například vědci podávali v rámci studie vysokoškolským studentům, stoupl po 30 dnech počet těch, kteří udávali, že spí dobře, ze 47 % na počátku studie na 62 %, a počet dobrovolníků udávajících špatný spánek z původních 53 % na 38 %. (43) Rozmarýn ovšem zabírá i při poruchách spánku u seniorů, a to dokonce i ve formě aromaterapie. (46)

Makulární degenerace

Tato nemoc patří mezi nejzávažnější oční choroby, často končící úplnou slepotou. Dochází při ní k poškození světločivných buněk oční sítnice, a to zejména v místě nejostřejšího vidění, tzv. žluté skvrny. Postižení jedinci proto zaznamenávají výpadky centrálního vidění (tj. předmětů, na které zaostřují), zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Rozmarýnový extrakt, konkrétně v něm obsažený karnosol, přitom dokáže buňky sítnice prokazatelně chránit před degenerací. (29)

Migréna

Tato bylinka se vyznačuje silným protizánětlivým efektem a schopností zmírnit bolest, která efektivně funguje i v případě migrény. V případě akutního záchvatu může dokonce pozitivně působit i aromaterapie. (41)

Cukrovka a obezita

Zajímavá studie, byť zatím provedená pouze na myších, naznačila možný potenciál rozmarýnu v léčbě cukrovky. Myši, jimž byl diabetes uměle vyvolán, dostávaly rozmarýn po dobu šesti týdnů a za tuto dobu u nich došlo k výraznému zlepšení schopnosti beta-buněk slinivky produkovat inzulin. Jednou z možných příčin byl fakt, že rozmarýn podpořil tvorbu betatrofinu. Betatrofin je poměrně nedávno objevený hormon vytvářený v játrech, který ve slinivce podporuje tvorbu nových buněk vytvářejících inzulin. Pozitivním „vedlejším efektem“ pak byl váhový úbytek zkoumaných myší, přičemž rozmarýn zde zafungoval jako ochranný faktor, který zabránil degradaci svalové hmoty. (48)

Dalším mechanismem, kterým rozmarýn u diabetiků působí, je aktivace enzymu AMPK. Jde o enzym, který je nezbytný pro využití glukózy pracujícími svaly – právě ty totiž spotřebují největší podíl glukózy. V momentě, kdy dojde ke zvýšení jeho tvorby, dochází jak k lepšímu vstřebávání glukózy z krve do svalů, tak i k zefektivnění metabolismu glukózy uvnitř svalových buněk. (50) I tento efekt může přispět ke snižování hmotnosti, protože vysoká hladina krevní glukózy zvyšuje pravděpodobnost ukládání tuků.

Schopnost snižovat hladinu glukózy v krvi (zejména nalačno) ovšem potvrdily i výzkumy provedené na lidských dobrovolnících. Jeden z nich navíc zjistil, že užívání rozmarýnu (tobolky 500 mg 3x denně) zvýšila u testovaných osob v krvi hladinu vitaminu B12, a to v průměru o 29 %. To je velmi důležité, protože diabetici mají hladinu tohoto vitaminu, jenž je který je zásadní například pro krvetvorbu či fungování paměti, oproti běžné populaci výrazně nižší (v průměru o 40 %). (49, 52)

Kožní potíže

Rozmarýn efektivně ničí řadu bakterií a kvasinek napadajících pokožku. (51) Podporuje také ochranu kůže vůči působení UV záření. (57)

Plešatost u mužů

Nedávná studie prokázala, že rozmarýn má podobné účinky jako lék minoxidil, který se využívá k potlačení plešatění u mužů. Jedna sledovaná skupina v rámci ní užívala rozmarýn, druhá minoxidil. Po třech měsících sice ještě u žádné z nich k významným změnám nedošlo, po šesti měsících se ale u obou skupin zvýšil počet vlasů, a to zhruba srovnatelným způsobem. (62)

Tinnitus

Tinnitus je termín označující nejrůznější pískání a šumění v uších. Jde o velice obtěžující problém, který často postiženým osobám komplikuje normální fungování, a v některých případech se stává i důvodem k sebevraždě. Účinnost rozmarýnu při tomto problémům zatím nebyla spolehlivě vědecky prokázána, zkušenosti s jeho užíváním ale ukazují, že by mohlo jít o substanci, která části postiženým dokáže přinést alespoň nějakou úlevu.

Užívání a kontraindikace

Vysoké dávky rozmarýnu mohou způsobit potrat, a proto užívání rozmarýnového extraktu a ani nálevu není vhodné v těhotenství. Užívání v množství, které je obvyklé například při dochucování pokrmů, ovšem nebezpečné není. Nedoporučuje se ani užívání při kojení a v případě dětí (zde chybí dostatek studií prokazující jeho bezpečnost, škodlivé působení prokázáno nebylo).

Rozmarýn může rovněž interagovat s některými chemickými léčivy. Není jej proto vhodné kombinovat s léky ovlivňujícími krevní srážlivost (Aspirin, Walfarin), s léky na snížení vysokého krevního tlaku (tzv. ACE inhibitory), diuretiky a antidiabetiky.

Kadidlovník pilovitý neboli boswelie je středně velký strom z čeledi březulovitých. Roste zejména v Indii, Africe a Středním východě. Složené lichozpeřené listy mají pilovité okraje, kterým rostlina vděčí za druhové jméno. Kvete drobnými, bílými až žlutavými květy. Hlavním produktem boswelie je pryskyřice, která je známá především jako kadidlo využívané v náboženských obřadech nejen křesťanských církví. Odebírá se z řezu na kmeni stromu do speciálních bambusových košů (1).

Historie

Nejstarším způsobem užívání pryskyřice z kadidlovníku bylo vykuřování a balzamování. K tomuto účelu jej využívaly kultury starověké Indiie (k hinduistickým obřadům), Egypta, Babylónu, Persie, Číny, Řecka a Říma, prokázáno je však i využívání původními obyvateli Ameriky. Pryskyřici tyto národy pálily při obětních rituálech i každodenních obřadech, ať už k zahnání zlých duchů, potěšení bohů či uctění mrtvých (1, 2).

V rámci fytoterapie boswelii hojně využívala Ájurvéda, což je tradiční indický medicínský systém. Boswelii zmiňují dvě ze tří stěžejních děl Ájurvédy, které shromažďovaly kompletní medicínské poznatky té doby – Charaka (cca 700 př. n. l.) a Sasruta (cca 600 př. n. l.). Tehdejší lékaři boswelii využívali především pro její protizánětlivé účinky, a to především k léčbě bolestí kloubů, zmiňováno je však i využití při úplavici, horečce, pásovém oparu, kardiovaskulárních onemocněních, zánětech dýchacích cest, bolestech v krku, nepravidelné menstruaci i k podpoře činnosti jater (1).

Účinné látky

Pryskyřice boswelie obsahuje monoterpeny, diterpeny, triterpeny, tetracyklické triterpenické kyseliny a čtyři hlavní pentacyklické triterpenické kyseliny: kyselinu beta-boswelovou, acetyl-β-boswelovou kyseliny, 11-keto-β-boswelovou a acetyl-11-keto-beta-boswelovou. Právě boswelové kyseliny jsou díky svým silným protizánětlivým účinkům nejdůležitější složkou (1). Podíl jednotlivých složek a tím i kvalita kadidla se ovšem může výrazně odlišovat. Stromy rostoucí na suchých kamenitých půdách sice rostou pomalu a dávají mnohem méně pryskyřice, její kvalita je však vyšší. Z hlediska léčebných účinků je přitom rozhodující především obsah boswelových kyselin.

Léčivé účinky

Tradiční oblastí použití boswelie jsou především bolesti kloubů, ať už způsobené artrózou nebo revmatoidní artritidou. Důvodem je především protizánětlivé působní této rostliny, konkrétně obsažených boswelových kyselin. Princip jejich účinku je přitom epigenetický – tyto kyseliny totiž prostřednictvím chemických reakcí (metylace genů, acetylace histonů, regulace microRNA) přímo ovlivňují aktivaci genů zodpovědných za zánětlivé procesy (3). Epigenetické působení a s ním související protizánětlivé účinky jsou ovšem příčinou pozitivního působení i v případě dalších onemocnění a potíží, od rakoviny, přes kardiovaskulární choroby či astma až po stárnutí pleti.

Artróza a artritida

Asi nejznámější je využití boswelie v prevenci a léčbě artrózy. Toto degenerativní onemocnění postihuje nejčastěji velké klouby dolních končetin, může se však objevit v jakémkoliv kloubním spojení. Spočívá v postupném mizení kloubní chrupavky a v poslední fázi postihuje i okolní kosti, vazy, menisky apod. Při vzniku artrózy přitom hraje důležitou roli epigenetika. Uplatňují se zde všechny tři nejdůležitější epigenetické mechanismy, tedy metylace genů, acetylace histonů a exprese microRNA, které ovlivňují zejména diferenciaci buněk kloubní chrupavky a udržení homeostázy v oblasti kloubů (3). Naproti tomu revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, při jehož vzniku hraje důležitou roli mechanismus zánětu, jehož podstata je rovněž ovlivněna epigeneticky. Zánět se ovšem objevuje i v pozdějších fázích artrózy.

Na léčbu zánětů (a zmírnění bolesti) se velice často využívají nesteroidní protizánětlivé léky (nesteroidní antirevmatika), například ibuprofen či aspirin, které ovšem mají řadu vedlejších účinků, a nejsou proto vhodné k dlouhodobému užívání. Potlačují totiž nejen funkci enzymu cyklooxygenázy-2 (COX-2), který se účastní tvorby prozánětlivých mediátorů prostaglandinů, ale i enzymu COX-1, který je důležitý například pro správnou funkci žaludeční sliznice (18). Dlouhodobé užívání nesteroidních antirevmatik proto může způsobovat řadu problémů trávicího traktu. Většinou sice bývají mírného charakteru, v některých případech však mohou přerůst v závažné potíže, jako je vředová choroba či vnitřní krvácení (19-21). Boswelie přitom dokáže záněty zmírňovat prakticky stejně efektivně, ale přitom působí selektivně pouze na COX-2 a je tedy bez vedlejších účinků. Při jejím podávání dochází k výrazném snížení hladiny zánětlivých mediátorů, jako jsou například prostaglandiny E2, a k inhibici prozánětlivých cytokinů (4).

Boswelie je přitom účinná při léčbě zánětů a otoků jak u artrózy (14, 15), tak i artritidy (16). V případě artrózy například došlo v rámci jedné studie u většiny pacientů v pokročilém stádiu choroby k výraznému snížení bolesti a otoků, zvýšení kloubní pohyblivosti a prodloužení vzdálenosti, kterou jsou schopni ujít, po osmi týdnech užívání (14). Další výzkum prokázal sice nižší, ale přesto statisticky významný ústup příznaků a potíží již po sedmi dnech od zahájení léčby (17)!

Kyselina boswelová je účinná i při léčbě bolesti jako takové, zejména pak v případě bolestí chronických, které provázejí nejenom artrózu, a revmatoidní aartritidu, ale i další tělesné neduhy (13).

Nádorová onemocnění

Kyselina boswelová patří mezi látky, které jsou schopny modulovat metylaci genů, a tím potlačit některé typy nádorového bujení, například kolorektální karcinom (rakovinu střev a konečníku). Pokud jsou tyto geny metylovány, nemohou naplno rozvinout svoji funkci, což umožňuje vznik rakoviny. Kyselina boswelová je schopna tuto metylaci odstranit a tím umožňuje jejich fungování (5). Dokáže také výrazně snížit výskyt tzv. prekancerózních polypů, a to v tenkém střevě o 46 % a v tlustém dokonce o 60 %, a zároveň snižuje i riziko, že se tyto polypy „zvrhnou“ v nádorové buňky (25).

Velice účinná je přitom zejména kombinace kyseliny boswelové s kurkuminem, což je barvivo přítomné v kurkumě. Obě tyto látky regulují nejen metylaci genů, ale i microRNA, což je nukleová kyselina, která v sobě nekóduje žádnou informaci, ale rozhoduje to tom, jestli se určité geny vyjádří, či nikoliv. Obě zmíněné substance díky tomu ovlivňují buněčnou proliferaci (schopnost rychlého množení) a apoptózu (programovanou buněčnou smrt). V pokusech na zvířatech trpících kolorektálním karcinomem přitom došlo k ovlivnění růstu nádoru již třetí den po zahájení podávání směsi kyseliny boswelové a kurkuminu. Obě tyto substance mohou také výrazně zvýšit účinnost klasické léčby. Až polovina pacientů s nádory tlustého střeva má totiž mutaci na genu P53, díky nimž u nich léky zaměřující se právě na tento gen nezabírají. Pokud se k nim ale přidala směs kyseliny boswelové a kurkuminu, chemoterapie začala fungovat (6, 7).

Výčet typů nádorů, při jejichž léčbě může hrát boswelie významnou roli, však pravděpodobně bude mnohem širší. Prokázán například její výrazný vliv na potlačení aktivity enzymu lipoxygenázy, který má důležitou funkci při vzniku metastáz v mozku a pacientek trpících nádory prsu (8), potvrdila se i účinnost v případě rakoviny slinivky (11) a žaludku (12).

Zánětlivá střevní onemocnění

Díky svým výrazným protizánětlivým účinkům je boswelie velice efektivní i při léčbě zánětlivých střevních onemocnění, jako je ulcerózní a kolagenní kolitida či Crohnova choroba. Při nich je zánětlivý stav udržování díky enzymu 5-LOX, který se účastní tvorby zánětlivých mediátorů leukotrienů a právě boswelie dokáže aktivitu 5-LOX výrazně potlačovat (22-24, 48-49). Dalším důležitým mechanismem působení je i vliv boswelie na tzv. bariérovou funkci střeva, která bývá právě u zánětlivých střevních onemocnění prakticky vždy narušena, čímž se snižuje odolnost střeva vůči působení zánětlivých procesů, protože se snižuje možnost průniku patogenů a antigenů přes tuto bariéru. (62)

Třetím důvodem, proč je boswelie při zánětlivých onemocněních účinná, je její pozitivní vliv na střevní mikrobiom, který je u pacientů s těmito chorobami prakticky vždy narušen. (63)

V jedné studii došlo například k vymizení příznaků u 82 % zkoumaných pacientů, zatímco u kontrolní skupiny užívající tradiční lék sulfasalazin to bylo pouze 75 % (26).

Kardiovaskulární nemoci

Dlouhá léta byl za hlavní příčinu chorob srdce a cév pokládán vysoký cholesterol. V posledním desetiletí však proběhla řada výzkumů poukazujících na fakt, že velice důležitou roli v tomto směru hrají zánětlivé procesy. Právě boj se zánětem se tak stává klíčovým faktorem kardiovaskulárního zdraví (27, 28).

Kyselina boswelová přitom potlačuje expresi genu, který má na svědomí produkci prozánětlivého cytokinu TNF-alfa (28) a také inhibuje prozánětlivý faktor NF-kappa B, což má za následek redukce aterosklerotických plátů o neuvěřitelných 50 %! (27)

Chronické záněty navíc způsobují změny ve funkci krevních destiček, které se kvůli tomu stávají „lepkavější“, tvoří shluky na stěnách cév, snižují jejich průchodnost a mohou se stát příčinou infarktu nebo mrtvice (29). Kyselina boswelová přitom snižuje právě tuto aktivaci krevních destiček a omezuje jejich shlukování v cévách (30). Zároveň snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a to až o 48 % (31).

Astma a alergie

Výzkumy potvrdily i účinnost kadidlovníkové pryskyřice při astmatu. Je totiž schopna potlačit tvorbu leukotrienů, což jsou látky, které jsou uvolňovány bílými krvinkami při zánětlivých a alergických reakcích, kdy způsobují vznik otoků, zvyšují produkci hlenu a přispívají k hypertrofii hladké svaloviny u astmatu. V rámci jedné ze studií například udávalo po šestitýdenní léčbě výrazný ústup širokého spektra potíží 70 % pacientů (9).

Boswelie zároveň zasahuje i do procesů aktivace T-lymfocytů a dendritických buněk, což jsou imunitní buňky účastnící se vzniku alergických reakcí. Všechny tyto mechanismy se uplatňují nejen u astmatu, ale i u dalších typů alergií. Boswelie navíc patří mezi přírodní prostředky, které jsou velmi účinné i při atopickém ekzému. (50)

Funkce mozku, paměť, deprese

Boswelie je v tradiční fytoterapii využívána při poruchách paměti (32) a její pozitivní vliv na mozkové funkce potvrdila i moderní věda. Dokáže například efektivně chránit mozkové buňky při poničení vlivem mozkové mrtvice a důvodem je opět její protizánětlivé působení. Destrukce tkání totiž probíhá nikoliv pouze při samotné mrtvici, ale i ve dnech po ní, a i zde hrají důležitou roli zánětlivé procesy – pokud je dokážeme zmírnit, jsou i následky mrtvice mnohem menší (33, 34). Zánětlivou povahu navíc mají i negativní změny, které v mozku probíhají v důsledku stárnutí (35, 36).

Boswelie potlačuje funkci faktoru NF-kappaB i expresi genů zodpovědných za produkci zánětlivých mediátorů při poranění mozku (37). Tento jev se přitom zvláště silně projevuje v části mozku jménem hipokampus, která je sídlem naší paměti. Kyselina boswelová přitom buňky hipokampu nejenom chrání, ale také podporuje jejich růst (38-40). To mimochodem vyvrací přetrvávající názor o tom, že poškozená mozková tkáň nedokáže regenerovat.

Boswelie navíc svým působením na hipokampus dokáže zpomalovat i úbytek paměti, jehož příčinou je stárnutí organismu (41), a dokonce paměť zlepšovat a s ní i schopnost učit se a další mozkové funkce (42, 43). Pomocí exprese genů v je navíc schopna navodit v hipokampu změny, které mohou přinést výraznou úlevu při depresích (44).

Kvalita a stárnutí pokožky

Kyselina boswelová je rovněž velice nadějnou surovinou kosmetického průmyslu, protože zlepšuje elasticitu pokožky, zlepšuje její ochranu před vnějšími vlivy a zpomalují projevy jejího stárnutí. Když si v rámci jedné studie aplikovaly ženy po 30 dní krém s obsahem kyseliny boswelové na polovinu obličeje, došlo u nich k pozorovatelnému zjemnění, úbytku drobných vrásek, zlepšení pružnosti kůže a zmírnění produkce kožního mazu. Tento efekt navíc přetrvával ještě dva měsíce po skončení aplikace (10).

Ledvinové potíže

Chronická ledvinová onemocnění se obvykle vyznačují zvýšenou měrou zánětlivých procesů v tomto orgánu, a proto při nich bývá užitečné i užívání přírodních protizánětlivých substancí. A platí to i pro boswelii. (53) Výrazně se zde osvědčila zejména kombinace s kurkuminem, která u osob s chronickými ledvinovými onemocněními vedla ke snížení zánětu. (54)

Ochrana jater

Dalším orgánem, který může těžit z pozitivních účinků boswelie, jsou játra. Podporuje totiž ochranu a regeneraci jaterní tkáně a působí například proti fibróze jater, a to včetně fibrózy způsobné toxickými chemikáliemi, jako je tetrachlormetan nebo thioacetamid. (58, 59)

Diabetes

Velice užitečná může být boswelie při cukrovce. Například v rámci jedné ze studií došlo u pacientů s diabetem II. typu k výraznému snížení hladiny krevního cukru, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi již po osmi týdnech užívání 250 g denně. (55)

Zatím pouze výzkumy na zvířatech naznačují, že by mohla být boswelie účinná i při diabetu I. typu, což je zánětlivé autoimunitní onemocnění napadající slinivku břišní. Při podávání myším s tímto problémem u nich došlo nejen ke snížení celkové míry zánětu, ale omezilo se také pronikání lymfocytů, což je jeden z typů imunitních buněk, do Langerhansových ostrůvků, tj. do oblastí slinivky, v nichž je produkován inzulin. (57) Právě infiltrace lymfocytů do tkání je přitom jedním z důležitých mechanismů při vzniku autoimunitních nemocí.

Velice zajímavá studie pak proběhla na myších, který byl uměle vyvolán diabetes. U nich došlo při užívání boswelie nejen k významnému poklesu hladiny krevního cukru (již 17. den po zahájení léčby), ale ve srovnání s kontrolní skupinou se u nich vyskytla také mnohem nižší míra poškození ledvin a jater, což jsou časté komplikace diabetu. A u březích myší dokonce došlo ke snížení procenta případů spontánního potratu a poškození plodu. (56) To je velice nadějné, protože u těhotných diabetiček je právě riziko potratu i poškození plodu výrazně vyšší než u zdravé populace. Boswelie se sice k užívání během těhotenství nedoporučuje, pro stabilizaci zdravotního stavu před plánovaným otěhotněním by to ale mohla být dobrá volba.

Užívání

Laboratorní studie naznačují, že boswelie může zvýšit jak účinky, tak i toxicitu některých léků, zejména těch určených k léčbě rakoviny, astmatu a zvýšeného cholesterolu (včetně přírodních, například česneku). Zlepšuje též účinnost přírodních antimykotik, jako je například tea-tree a doplňků kloubní výživy, jako je chondroitin a glukosamin. Naopak snižuje účinnost nesteroidních antirevmatik, jako je aspirin či ibuprofen, některých antibiotik a sedativ. Pokud tedy užíváte nějaké léky, poraďte se před zahájením užívání boswellie se svým lékařem (45).

Boswelie není vhodná v těhotenství, protože může zvýšit riziko potratu a poškození plodu, nedoporučuje se ani při kojení. V ojedinělých případech byly po požití boswelie zaznamenány alergické reakce. (45).

Doporučené dávkování se v různých systémech výrazně odlišuje, pohybuje se od 150 do 500 mg 2-3x denně (1, 46). Obvykle platí, že nižší dávky se užívají v rámci prevence a v případě potíží se zvyšují.  Možné je i vnější užití, například ve formě krémů.

Možné kombinace

Boswelie bývá častou složkou kloubních preparátů, v nichž bývá kombinována například s kolagenem, glukosaminem či chondroitinsulfátem. Zde je ale třeba sledovat obsah boswelie nebo boswelových kyselin – při příliš nízké koncentraci se zejména její epigenetické účinky dostatečně neprojeví. Kromě toho ale existují i další užitečné kombinace:

Boswelie + kurkumin – tato kombinace výrazně zlepšuje biologickou dostupnost obou látek a zároveň obě složky podporují i svoji účinnost, protože působí mírně odlišnými mechanismy. Zejména to platí pro oblast protizánětlivého působení. Vhodná je také při artróze, artritidě zánětlivých střevních onemocněních, nádorových onemocněních, chronických ledvinových potížích a diabetu. (47, 53)

Boswelie + šišák bajkalský – také tato kombinace bylin se vzájemně dobře doplňuje a vyznačuje se zejména silným protizánětlivým působením. Prokázána byla také její účinnost při Crohnově chorobě. (61)

Boswelie + zázvor – i zde je předností této kombinace silné protizánětlivé působení. Kromě bolestí kloubů nachází uplatnění i při problémech s ledvinami. (60)