Semínka jsou věc, která je při konzumaci hroznového vína spíše na obtíž. Mnoho lidí je proto vyplivuje nebo dává přednost odrůdám bez semen. Přitom právě v nich se nacházejí látky, které jsou pro naše tělo opravdový poklad.

Popis

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Původní areál jejího rozšíření zahrnuje Jižní Evropu, Přední a Střední Asii a podhůří Kavkazu, dnes je však její pěstování rozšířeno v subtropických a mírných oblastech celého světa. Plodem je kulovitá bobule, která může mít v době zralosti dle odrůdy barvu od zelené, přes žlutou, červenou, až po modrofialovou. Konzumuje se syrová, suší se (rozinky) a využívá se k výrobě vína a dalších alkoholických nápojů.

Z hlediska pozitivních účinků na lidské zdraví představují důležitou součást hroznů jejich jadérka. Vyrábí se z nich extrakt, který vyniká obsahem proantokyanidinů. Pro jejich komplex (a někdy i pro celý extrakt) se používá zkratka OPC.

Historie

Réva vinná patří mezi nejstarší kulturní plodiny, starověcí Egypťané prokazatelně pojídali její plody již před 6 000 lety. Dlouhou historii má i její využití v přírodní medicíně. Léčivé účinky vína v podobě nápoje chválí ve svých dílech několik antických filosofů, a hrozny jsou i tradiční součástí léčitelství i ve zbytku Evropy. K léčení se používaly nejčastěji zralé plody a z nich vyrobený nápoj (tedy víno), a to při celé řadě nemocí, od nevolností, přes kožní a oční infekce, onemocnění jater a ledvin až po rakovinu. Využívaly se však i plody nezralé (při bolení v krku), rozinky (při zácpě), vinné listy (zastavení krvácení, záněty, hemoroidy) či míza (kožní onemocnění). (40)

Účinné látky

Nejdůležitější složkou extraktu z hroznových jader je komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Používá se pro něj zkratka OPC (z anglického oligomers procyinidins complex). Nachází se ve slupkách jader, přičemž 100 g sušených semen je ho obsaženo asi 3 500 mg (46), v extraktu je obsah OPC i několikanásobně vyšší. Kromě něj se zde nacházejí i další formy proantokyanidinů (monomery, dimery, trimery a polymery), vysoký podíl vitaminu E a kyseliny linolenové. (45)

Léčivé účinky

Odborníci na výživu často hovoří o tzv. francouzském paradoxu, jež spočívá ve faktu, že obyvatelé Středomoří trpí ve srovnání s ostatními evropskými národy méně často onemocněním srdce a cév i dalšími civilizačními chorobami, ačkoliv konzumují vysoké množství živočišných tuků. Jako důvod bývá zmiňováno hojné pití červeného vína, které obsahuje dvě důležité substance: zaprvé resveratrol, barvivo obsažené ve slupkách červeného vína, a zadruhé právě komplex proantokyanidinů z hroznových jader (41).

Extrakt z hroznových jader je v první řadě velice silným antioxidantem, který je schopen ničit škodlivé volné radikály a chránit tak buňky a tkáně před oxidativním poškozením. Hlavním důvodem je přitom vysoký obsah komplexu proantokyanidinů (OPC). Podle vědeckých měření jde o 20x silnější antioxidant než vitamin E a 50x silnější než vitamin C (44).

To však není jediný důvod, proč je tak výjimečnou substancí. Neméně důležité je totiž jeho epigenetické působení čili schopnost ovlivňovat, zda budou některé geny „přečteny“ a nikoliv. Samotná přítomnost určitého genu v naší genetické informaci totiž znamená jen málo. Záleží totiž i na tom, jestli bude daný gen „přečten“, tedy jestli podle něj bude organismus vytvářet bílkoviny.

OPC přitom reguluje molekuly jménem microRNA (miRNA). Tyto velmi malé molekuly nic nekódují, nejsou tedy součástí genetické informace, ale zásadně ovlivňují právě expresi (přepis) genů. (2) Epigenetické působení extraktu z hroznových jader má ovšem zároveň příčinu i v jeho schopnosti regulovat další dva zásadní epigenetické mechanismy – metylaci genů a acatylaci histonů (4).

OPC rovněž podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy nezbytné pro vznik mitochondrií a podporu jejich funkce, a také NAD+, což je koenzym hrající klíčovou roli v energetickém metabolismu. (86)

Nemoci srdce a cév

Důležitou roli v prevenci srdečně cévních onemocnění hrají proantokyanidiny z hroznových jader, konkrétně pak jejich antioxidační vlastnosti, které brání peroxidaci lipidů a poškozování DNA buněk vlivem působení volných radikálů (14). Významnou úlohu tu však hrají i některé epigenetické mechanismy, například ovlivnění genů JNK-1 a c-JUN (15).

Polyfenolické látky obsažené v extraktu z hroznových jader dokáží poměrně efektivně snižovat krevní tlak, a to zejména prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého (NO). Tato malá molekula totiž funguje jako vazodilatant – jejím působením dojde k rozšíření cév, které tak kladou toku krve menší odpor. (12, 13, 48). Platí přitom, že právě vysoký krevní tlak patří mezi hlavní rizikové faktory srdečně cévních onemocnění, jako je infarkt myokardu či mozková mrtvice. Efekt byl přitom zaznamenán i v případě zvýšeného krevního tlaku po menopauze. (91) Zlepšení elasticity krevních cév a zvýšení průtoku krve se kromě poklesu krevního tlaku zároveň projeví i lepším prokrvením a okysličením všech tkání v těle. K dosažení tohoto účinku je ale zapotřebí vyšších dávek – pozitivní změny zde byly zaznamenány při užívání 400 mg extraktu z hroznových jader po dobu 12 týdnů, účinnost poloviční dávky byla jen velmi nízká. Velmi vhodná je zde kombinace s aminokyselinou citrulinem. (97)

Výzkum na zvířatech prokázal i podstatnou úlohu v prevenci aterosklerózy, tedy tvorby usazenin v cévách – u králíků, kteří byli krmeni stravou s vysokým obsahem tuků a cholesterolu, došlo k výrazně nižšímu rozvoji aterosklerózy, pokud jim byl zároveň do stravy přidáván i extrakt z hroznových jader (17). Schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a míru jeho oxidace ovšem byla prokázána i v několika studiích na lidských dobrovolnících, a to dokonce i u kuřáků. V tomto směru se ukázala jako velice účinná kombinace OPC s chromem. (92, 100)

A v neposlední řadě výzkumy ukázaly i to, že OPC mohou být prospěšné i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mrtvici – dokáží totiž zlepšit regeneraci tkání postižených ischemií (nedostatku kyslíku) a tím výrazně zmírnit jejich následky (16).

Nádorová onemocnění

Výzkumy posledních let jednoznačně ukazují, že epigenetické působení některých rostlinných složek hraje významnou roli v prevenci rakoviny, a extrakt z hroznových jader mezi takovéto substance nepochybně patří. Riziko vzniku nádorového bujení přitom dokáže ovlivnit hned několika způsoby.

Prokázán byl například ovlivnění zánětlivých procesů v tlustém střevě prostřednictvím regulace mikroRNA (1). miRNA se totiž zapojuje nejen v procesu normální diferenciace buněk, ale i karcinogenezi, tedy při vzniku nádorového bujení (3). Extrakt z hroznových jader zároveň potlačuje průběh zánětlivých signálních drah (především jde o potlačení NF-kB a COX2). Právě zánětlivé procesy ve střevech přitom patří mezi významné rizikové faktory rakoviny tohoto orgánu. Extrakt z hroznových jader rovněž ovlivňuje proliferaci (rychlé nekontrolované množení buněk) a apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. (1) Právě procesy proliferace a apoptózy přitom bývají u nádorových buněk narušeny. A v neposlední řadě umí extrakt z hroznových jader omezovat tvorbu nových krevních cév, které rostoucí nádor potřebuje pro svou výživu, a tím jej v podstatě vyhladoví (10, 11)

Prokázán byl pozitivní vliv OPC v prevenci a léčbě řady typů nádorového bujení, například při rakovině tlustého střeva (5), kůže (4), plic (19), prostaty (20) či prsu. U rakoviny prsu přitom hraje důležitou roli jeho schopnost ovlivňovat produkci estrogenu prostřednictvím regulace enzymu aromatázy. Právě potlačení aktivity aromatázy přitom dokáže zpomalit růst až 70 % nádorů prsu (8, 9). Nedávná studie navíc prokázala, že extrakt z hroznových jader může být velmi prospěšný pro ženy s nádorem prsu, které prodělaly léčbu rakoviny prsu pomocí ozařování, protože dokáže zmírnit poškození zdravých tkání (18).

Prokázána je také účinnost OPC při myeloidní leukémii (37).

Ochrana pokožky

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňuje zdraví kůže, je UV záření, zejména pak jeho složka UVB, která má výrazné negativní epigenetické působení. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNA metyltransferázy a deacetylázy histonů, čímž ovlivňuje úroveň metylace genů a acetylace histonů, což jsou dva základní epigenetické mechanismy (6). To pak může hrát roli jak při vzniku kožních nádorů, tak i ve stárnutí pokožky. Extrakt z hroznových jader přitom patří mezi přírodní sloučeniny, které chrání buňky pokožky právě před negativním epigenetickým působením UV záření. (7)

Ochrana jater

Jaterní buňky jsou velice citlivé na oxidativní poškození, které vzniká v důsledku poškození volnými radikály. Studie z roku 2008 provedená na zvířatech přitom naznačila, že extrakt z hroznových jader může játra před oxidativním poškozením účinně chránit (21). Podobně efektivně se extrakt jeví i při ochraně jaterních buněk před působením radiace (22). A výzkum z roku 2011 zase prokázal jeho schopnost chránit játra před poškozením způsobeným nadměrnou konzumací alkoholu (23).

Výzkumy rovněž ukázaly, že konzumace proantokyanidinů vede v játrech ke zvýšení hladiny NAD+ (nikotinamiddinukleotid) a sirtuinu-1. To vede ke zvýšené tvorbě mitochondrií v tomto orgánu, zlepšení jeho funkce a ochraně před ztučněním jater. (86)

Hojení ran

OPC při lokální aplikaci urychluje hojení ran díky své schopnosti podporovat angiogenezi neboli tvorbu nových cév. Vděčí za to především tzv. endoteliárnímu růstovému faktoru (24). K podpoře hojení ran, včetně těch po chirurgických zákrocích (například i po císařském řezu), je dokonce vhodná i zevní aplikace (používá se například krém se 2% obsahem extraktu z hroznových jader). (49, 50)

Funkce mitochondrií

Velmi důležitou vlastností oligomerních proantokyanidinů je jejich schopnost zlepšovat funkci mitochondrií a chránit je před působením volných radikálů. Vděčí za to především své schopnosti zvyšovat produkci sirtuinů a NAD+. (62) Právě mitochondrie přitom hrají v organismu zcela zásadní roli, protože v nich probíhá přeměna živin na energii. Zhoršování jejich funkce je jedním z typických projevů stárnutí a negativně se projevuje především v tkáních, které jsou velmi náročné na přísun energie – tj. ve svalech, mozku, očích či srdci. Dysfunkce mitochondrií tak může být jednou z příčin řady nemocí a obtíží – například Alzheimerovy choroby, ADHD, kardiovaskulárních onemocnění, očních chorob či obezity. Více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Obezita a diabetes

Jak už jsme zmínili výše, OPC pomocí modulaci exprese genů na úrovni transkripce výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, což jsou energetická centra buňky. A větší produkce energie s sebou zákonitě nese i zvýšení energetického výdeje. Pro osoby trpící nadváhou a obezitou je přitom důležité, že se díky OPC snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. (25, 26).

Oligomerní proantokyanidiny navíc pozitivně ovlivňují vylučování hormonů, které souvisejí se vznikem obezity a ochotou těla hubnout. Jde například o hormon leptin, jehož vylučování v mozku spouští signály nasycení, či adiponektin, který úzce ovlivňuje signální cesty inzulinu a jeho nedostatek mj. vede ke vzniku inzulinové rezistence. Ta pak následně přispívá jak k přibývání na váze, tak k rozvoji diabetu. V pokusech na zvířatech krmených stravou s vysokým podílem tuku přitom po podávání OPC došlo ke zvýšení produkce adiponektinu o neuvěřitelných 61 %! Zároveň došlo k pozitivnímu ovlivnění hladiny leptinu, ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence a také ke zlepšení funkce beta-buněk slinivky břišní, v nichž se tvoří inzulin. (63, 64) Silný antidiabetický efekt OPC se pak projevuje již po šesti týdnech užívání (35, 38). Pozitivně OPC působí i v případě chronické pankreatitidy neboli zánětu slinivky břišní (36).

Výzkumy navíc naznačují, že by užívání oligomerních proantokyanidinů mohlo být přínosné pro těhotné ženy, jejich potomci jsou ohroženi rezistencí na inzulin a adiponektin, a tudíž je u nich zvýšené riziko vzniku obezity v dalším životě. Tímto problémem jsou ohroženy zejména děti žen, které v těhotenství trpí obezitou a diabetem. (65)

OPC také ovlivňuje produkci žlučových kyselin, které se účastní trávení tuků, pomáhá snížit chuť k jídlu a ovlivňuje procesy vzniku a diferenciace tukových buněk. (63, 66)

Sportovní výkonnost

Dalším aspektem, který OPC může zlepšit díky svému vlivu na funkci mitochondrií, je sportovní výkonnost, a to zejména ve vytrvalostních disciplínách. V mitochondriích se díky němu zvyšuje spotřeba kyslíku, což svalovým buňkám umožňuje získávat oxidací cukrů a tuků více energie, kterou pak mohou přeměnit na svalovou práci. (25, 26)

K vyšší sportovní výkonnosti ovšem může přispět i schopnost OPC uvolňovat cévy a zlepšovat tak prokrvení. Díky ní se totiž k pracujícím svalům dostane více kyslíku a živin. (98)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba choroba

Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, patří mezi nejzávažnější projevy Alzheimerovy choroby. Při tomto procesu hraje důležitou roli akumulace látek jménem rozpustné vysokomolekulární Abetovy oligomery. A právě jejich hromadění dokáže extrakt z hroznových semen účinně bránit, stejně jako tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků, které jsou rovněž typickým projevem této nemoci. (27-29)

Proantokyanidiny navíc v rámci výzkumů dokázaly eliminovat anomálie ve funkci mitochondrií, což je velice důležité. Právě dysfunkce mitochondrií je totiž typická pro Alzeimerovu i Parkinsonovu chorobu. Navíc mají obecně ochranný efekt na nervové buňky, které dokonce dokáží chránit i proti působení některých toxinů (například kadmia). Zejména efektivně chrání neurony v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. V pokusech na myších navíc byla potvrzena i jejich schopnost zlepšovat některé kognitivní schopnosti narušené věkem, například schopnost prostorové orientace a rozpoznávání objektů. (51-54)

Artróza

Extrakt z hroznových jader má i prokazatelně příznivé účinky i při artróze, tj. kloubním onemocnění, při kterém dochází k úbytku chrupavky v kloubech a vzniku zánětlivých procesů. Účinně brání tzv. apoptóze (buněčné smrti) chondrocytů neboli buněk chrupavky, čímž omezuje jejich úbytek. Zároveň zmírňuje ztráty proteoglykanů, což jsou sloučeniny bílkovin a sacharidů, které tvoří mezibuněčnou hmotu chrupavky a mají pro funkci kloubů zásadní význam – zvyšují totiž pružnost chrupavky a její odolnost vůči tlaku a fungují jako kloubní lubrikant. (55,56)

OPC má také výrazné protizánětlivé účinky: potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, enzymu COX-2 a dalších látek podporujících vznik zánětu, který je nejen příčinou bolesti, ale přispívá i k dalšímu narušování chrupavky a ostatních kloubních struktur. Důležité v prevenci a léčbě artrózy jsou i antioxidační vlastnosti OPC. (56-58)

Revmatoidní artritida

Studie provedené na zvířatech rovněž naznačily, že extrakt z hroznových jader může být nadějnou substancí pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Dokáže totiž regulovat patologické procesy při diferenciaci imunitních T-buněk, které jsou pro tuto autoimunitní chorobu typické. Důležité je zde i jeho výrazné protizánětlivé působení (43).

Osteoporóza

Osteoporóza je choroba způsobená nedostatečným usazováním vápníku v kostech, což vede ke snížení jejich hustoty a vyššímu riziku zlomenin. Pokud je extrakt z hroznových jader podáván spolu s vápníkem, zvyšuje pevnost, hustotu a mineralizaci kostí lépe než samotné užívání vápníku (30).

Další problémy pohybového aparátu

OPC z hroznových jader dokázalo rovněž v rámci výzkumů zmírnit otoky a bolesti kloubů při dně a také neuropatické bolesti. (87, 88)

Stárnutí

Extrakt z hroznových jader se rovněž vyznačuje schopností zpomalovat procesy stárnutí. Vděčí za to zejména své schopnosti podporovat produkci sirtuinů (zejména SIRT-1 a SIRT-3) a s ní souvisejícímu pozitivnímu vlivu na vznik nových mitochondrií a podporu funkce těch stávajících. Právě postupující dysfunkce mitochondrií je totiž považována za jednu z hlavních příčin stárnutí. (90)

Extrakt z hroznových jader, konkrétně v něm obsažená sloučenina procyanidin C1 (PCC1), se navíc vyznačuje schopnost ničit senescenční buňky (tj. buňky, které již ztratily schopnost dělení), jejichž hromadění v těle je rovněž typické pro proces stárnutí. Když vědci v rámci jedné studie podali PCC1 myším, kterým předtím pomocí záření výrazně urychlili buněčné stárnutí, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen k úbytku senescenčních buněk, ale i ke zlepšení fyzické výkonnosti a zmírnění vizuálních projevů stárnutí. Doba jejich života se navíc oproti kontrolní skupině prodloužila o téměř 10 %, přičemž počítáno od doby ozáření se jejich přežití prodloužilo dokonce o 64,2 %. Z toho vyplývá, že by OPC mohlo významně prodloužit život i v případě, kdy je jeho užívání zahájeno až ve vyšším věku. (90)

Deprese

Protizánětlivé účinky OPC jsou pravděpodobně i důvodem, proč může být užitečné i při léčbě depresí. Důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění totiž hrají právě zánětlivé procesy v oblasti mozku. (59)

Makulární degenerace

Makulární degenerace je vážné onemocnění očí, které postihuje buňky sítnice zejména v oblasti tzv. žluté skvrny (makuly), což je místo nejostřejšího vidění. Postižení proto nejprve přestávají rozpoznávat objekty v centru zorného pole, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Ve vážných případech nemoc končí slepotou.

Extrakt z hroznových jader brání agregaci patologických proteinů, které podporují rozvoj makulární degenerace (32). Zároveň omezuje abnormální tvorbu nových cév, která je projevem tzv. mokré formy makulární degenerace (33).

Polyfenoly z hroznových jader mají ochranný efekt i při další nemoci postihující oční sítnici, tzv. diabetické retinopatii, při níž dochází k poranění drobných očních cév (34).

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z hroznových jader bohatý na OPC také pozitivně ovlivňuje některé procesy týkající se imunitních buněk (například podporují transformaci lymfocytů či fagocytární schopnost makrofágů). (60) Kromě toho také přímo působí proti některým typům bakterií, například obávaného zlatého stafylokoka, listerie, Esterichia coli či některým streptokokům. Vhodný je i při močových infekcích, včetně těch způsobených bakteriemi rezistentními vůči léčbě antibiotik. Prokázána byla i účinnost vůči kvasinkovým infekcím. (39, 61, 62, 89, 99)

Menopauza

Extrakt z hroznových jader pomáhá zmírnit nepříjemné symptomy menopauzy a snížit riziko kardiovaskulárních nemocí u žen středního věku. (47)

Funkce ledvin

Studie na zvířatech prokázaly, že oligomerní proantokyanidiny pomáhají redukovat poškození ledvin, zlepšují jejich funkci, chrání je proti působení volných radikálů a pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v tomto orgánu. (72-74)

Studií na lidských dobrovolnících proběhlo zatím jen málo, ale výsledky jsou velmi nadějné. Například u skupiny 23 osob, která užívala po šest měsíců denně 2 g extraktu z hroznových jader, došlo k poklesu koncentrace bílkovin v moči a schopnost ledvin zajišťovat filtraci vzrostla o 9 %. (75)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, pro které je charakteristický úbytek myelinových obalů nervových vláken, jež jsou nezbytné pro vedení nervového vzruchu. Studie provedená na myších přitom ukázala, že pokud je extrakt z hroznových jader podáván v časném stadiu onemocnění, dokáže procesu demyelinizace účinně bránit. (93)

Štítná žláza

Studie na myších ukázaly, že extrakt z hroznových jader může být velice efektivní i při poruchách štítné žlázy. Při jeho podávání došlo ke snížení zánětu a zlepšení funkce tohoto orgánu, ale z krevních testů bylo rovněž patrné, že se zmírnila chudokrevnost, která je velmi často způsobena právě hypofunkcí štítné žlázy. Zajímavé přitom je, že pozitivní působení OPC bylo zaznamenáno jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci (nadměrné činnosti) štítné žlázy. (94, 95)

Sexualita a plodnost

OPC zlepšuje prokrvení, a tudíž může mít u mužů pozitivní vliv na schopnost erekce. Jeho antioxidační potenciál navíc významně přispívá k ochraně spermií, což se může projevit zlepšením plodnosti. I zde je vhodná kombinace s citrulinem, popřípadě argininem. (96)

Užívání

Doporučená denní dávka extraktu z hroznových jader se pohybuje mezi 50 a 300 mg denně, v závislosti na tom, jestli jej užíváme preventivně nebo z léčebných důvodů. Jako bezpečné však bylo prokázáno i užívání vyšších dávek (až 800 mg). V rámci vědeckých studií však byly používány dávky až 2 g extraktu.

Nejdůležitější účinnou složku extraktu z hroznových jader představují proantokyanidiny, a proto je důležité dávat přednost doplňkům stravy se standardizovaným obsahem této skupiny látek (40-80 %).

Pokud užíváte nějaké léky, je třeba konzumaci extraktu z hroznových jader konzultovat s ošetřujícím lékařem. Extrakt totiž může ovlivňovat účinnost léků, které se rozkládají v játrech, a těch je poměrně velké množství. Vhodné není ani jeho užívání spolu s léky ovlivňujícími srážlivost krve (Aspirin, Walfarin) a také s lékem Phenacetin, kde může urychlit jeho vstřebávání. (40)

Extrakt z hroznových jader se rovněž nedoporučuje dětem a těhotným ženám (40), protože bezpečnosti jeho užívání zde zatím není dostatečně prokázána.

Vhodné kombinace

OPC se nejčastěji kombinuje s resveratrolem, což je logické – jde o dvě sloučeniny, které se hojně vyskytují v hroznovém víně. Ze stejného důvodu bývá také doporučována kombinace s kvercetinem, protože i tento polyfenol se v plodech révy vinné nachází. Nicméně účinnost této kombinace nebyla spolehlivě prokázána – například v rámci studie, která se zabývala vlivem na stav srdce a cév, ukázala, že kombinace OPC s kvercetinem má v podstatě stejné účinky jako OPC samotné. (76) Kombinace OPC + resveratrol + kvercetin však již velký smysl dává, protože kvercetin zlepšuje vstřebávání resveratrolu až o 310 %. (42, 77)

Vstřebávání OPC zlepšuje další skupina látek, která se v hroznech nachází, a to jsou katechiny. Jejich velmi bohatým zdrojem je zelený čaj, a proto i kombinace OPC + extrakt ze zeleného čaje (EGCG) může být velmi efektivní. (71)

OPC + omega 3 – oxidativní stres, protizánětlivé působení, metabolismus lipidů, ochrana jater, funkce mozku, Alzheimerova choroba diabetes, srdce a cévy (67, 70)

OPC + resveratrol – nádorová onemocnění, srdce a cévy, diabetes, Alzheimerova choroba, menopauza (68, 78, 79)

OPC + ostropestřec mariánský (silymarin) – zdraví jater, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění (69)

OPC + EGCG – protibakteriální působení, mozek, nádorová onemocnění, vytrvalost (71)

OPC + granátové jablko – menopauza, osteoporóza, sportovní výkonnost, srdce a cévy (80, 81)

OPC + kurkumin – nádorová onemocnění, artróza, diabetes (82)

OPC + zázvor – zdraví jater (83)

OPC + ženšen pětilistý – diabetes, hubnutí (84)

OPC + ginkgo biloba – srdce a cévy, mozek

OPC + šišák bajkalský – srdce a cévy, protizánětlivé a antioxidační působení (85)

OPC + spirulina – štítná žláza (95)

OPC + L-citrulin – prokrvení, srdce a cévy, sportovní výkonnost (97)

OPC + chrom – cholesterol, srdce a cévy (100)

Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K3 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Krok č. 1: zhubnout aspoň trochu

Nejzásadnějším rizikovým faktorem je obezita, protože právě ta výrazně zvyšuje riziko zbývajících dvou problémů. Důvody jsou přitom dva:

Když se v těle nahromadí větší množství tukové tkáně, začnou do ní migrovat imunitní buňky. Důsledkem je zánět. Jeho intenzita sice není vysoká, jenže obézní člověk má tuk všude a pořád, takže zánětlivé procesy u něj probíhají dlouhodobě a v celém těle. To je stav, který zaprvé komplikuje všechny snahy zhubnout, zadruhé ale, a to je mnohem horší, zvyšuje riziko řady vážných onemocnění.

Velmi významné je to při ateroskleróze. Při ní totiž nejprve vzniká tzv. endoteliární dysfunkce (narušení funkce cévní stěny), v jejímž důsledku se rozvíjí zánět. Teprve poté zde může dojít k tvorbě aterosklerotických plátů a vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Zánětlivé procesy navíc hrají důležitou roli i při rozvoji diabetu.

Druhý výrazný důvod škodlivosti obezity spočívá v epigenetice. V těle obézních lidí se totiž ve srovnání se štíhlými mění intenzita biochemické reakce jménem metylace genů, která snižuje aktivitu řady důležitých genů v naší DNA, a některé z nich dokáže zcela vypnout. Právě odlišné vzorce metylace genů přitom výrazně zvyšují riziko jak srdečně cévních chorob, tak i cukrovky.

Není přitom třeba snižovat váhu nijak drasticky – podle výzkumů může výrazné zdravotní benefity přinést i ztráta pouhých 5 % hmotnosti.

Krok č. 2: zmírnit zánět

K potlačení průběhu zánětlivých není potřeba jen zhubnout, výrazně podpořit je můžeme i úpravou stravy. Důležité je snížit příjem sacharidů – tím se mj. také podaří zmírnit inzulinovou rezistenci, která podporuje ukládání tuků a zvyšuje riziko obezity. Naopak je třeba do stravy přidat protizánětlivé složky, například ovoce a zeleninu, některé rostlinné oleje (např. olivový), a především zvýšit příjem omega-3 nenasycených mastných kyselin. Pokud totiž v našem jídelníčku výrazně převažují omega-6 nenasycené mastné kyseliny nad omega-3, zintenzivňuje to průběh zánětlivých procesů.

Krok č. 3: podpořit správné epigenetické procesy

Obezita negativně ovlivňuje průběh epigenetických procesů, ale platí to i naopak – pokud se nám podaří upravit epigenetické vzorce v těle, bude se nám i snáze hubnout. Zároveň je prokázáno, že změny v epigenetických vzorcích jsou i důležitým rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky.

Pokud chceme podpořit pozitivní epigenetické procesy a zmírnit ty negativní, základem je zdravá strava, pravidelný pohyb, dostatek spánku a vyhýbání se stresu. Pomoci mohou i doplňky stravy s vysokým obsahem živin a bylin s epigenetickými účinky. Na následujících řádcích najdete ty, které mají prokázaný pozitivní vliv při obezitě, kardiovaskulárních chorobách i cukrovce zároveň.

OPC

Zkratka OPC se používá pro komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů obsažený v extraktu z jader hroznového vína (z anglického oligomers procyinidins complex). Jde o látky s výraznými antioxidačními a protizánětlivými účinky.

Prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza pomáhá OPC snížit krevní tlak a zmírňuje tvorbu usazenin v cévách. Snižuje také dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a následně zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. Brání také přeměně testosteronu na estrogen, čímž rovněž zvyšuje spotřebu energie. A v neposlední řadě je vhodný i pro diabetiky – pomáhá totiž snížit inzulinovou rezistenci a hladinu cukru v krvi, což se projeví již po šesti týdnech užívání.

OPC tvoří harmonickou kombinaci například s resveratrolem, kvercetinem či omega-3.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy působí protizánětlivě, omezuje tvorbu sklerotických plátů v cévách, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení, snižuje inzulinovou rezistenci a ovlivňuje funkci řady genů zodpovědných za energetický metabolismus a ukládání tuků.

Kombinovat ho můžeme například s kvercetinem nebo omega-3.

Kvercetin

Látka ze skupiny flavonoidů pomáhá regulovat hladinu LDL cholesterolu, brání jeho oxidaci vlivem volných radikálů a snižuje krevní tlak. Dále omezuje množení tukových buněk, snižuje míru jejich variability a ovlivňuje také jejich apoptózu (tj. programovanou buněčnou smrt).

Dokáže také omezit vstřebávání mastných kyselin, cholesterolu a glukózy z trávicího traktu, takže ve výsledku přijmeme o něco méně energie, než daná potravina ve skutečnosti obsahuje. Užitečný může být i pro diabetiky, protože účinně snižuje hladinu glukózy i inzulinovou rezistenci, a to zaprvé potlačením funkce látek zajišťující transport glukózy z tenkého střeva a za druhé podporou tvorby enzymu AMPK.

Můžeme jej kombinovat například s kurkuminem nebo EGCG.

EGCG

Epigalokatechin galát je obsažen především v zeleném čaji. Pozitivně ovlivňuje proliferaci (tj. rychlé množení) buněk, z nichž vzniká tuková tkáň, rychlost tvorby tuků z přijaté energie (tzv. lipogenezi) a ochotu těla využívat tukové zásoby jako zdroj energie. Ovlivňuje i chuť k jídlu. Má výrazný protizánětlivý efekt, snižuje cholesterol v krvi i riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Genistein

Jde o látku získávanou především ze sójových bobů. Má protizánětlivé a antioxidační účinky, výrazně snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění i diabetu a podporuje hubnutí. Protože jde o fytoestrogen, působí zvláště efektivně u žen v období menopauzy a po ní.

Kdysi to byly funkční cévy. Jejich stěna byla tenká a pružná, skvěle reagovala na potřeby tkání a podle toho zvyšovala či snižovala průtok krve, aby jim zajistila dostatek kyslíku a živin. Jenže teď vypadají úplně jinak. Z vnitřní strany cévní stěnu obklopuje silná vrstva usazených tuků, navíc vyztužená vápníkem. Průsvit cévy se tak snížil a krve tudy může protéct výrazně méně. A když srdce začne při rychlejším pohybu bušit jako o závod, není mu to nic platné. Tvrdé usazeniny nedovolí, aby se cévy roztáhly, a krve tudy protéká stále stejně. Co na tom, že tkáně křičí o nějaký ten kyslík navíc. Více krve se k nim nedostane a zoufalá snaha srdce ji tam napumpovat vede jen ke zvýšení krevního tlaku.

Takhle nějak se projevuje ateroskleróza, onemocnění cév, které je ve svém důsledku život ohrožujícím stavem. Způsobuje nejen ischemii, tedy nedostatečné zásobení kyslíkem, které může postihovat například srdeční svalovinu (tzv. ischemická choroba srdeční, dříve nazývaná angina pectoris), mozek, končetiny, ale v podstatě i jakoukoliv jinou část těla. Ještě horší je, že postižené cévy se mohou velice snadno ucpat, nebo dokonce prasknout. Pak nastává například infarkt myokardu (pokud to postihne cévu zásobující srdce) či mozková mrtvice (když k tomu dojde v mozku). A to je nebezpečí, které není radno podceňovat – právě nemoci srdce a cév jsou totiž v západních zemích (včetně ČR) neohroženou jedničkou v žebříčku příčin úmrtí.

V hlavní roli zánět

Ateroskleróza je ve své podstatě především chronický zánětlivý proces podporovaný oxidativními procesy (tj. poškozením buněk volnými radikály). Na jejím počátku přitom stojí tzv. entoteliární dysfukce.

Entotel je vnitřní vrstva cév, která je velice aktivním orgánem důležitým pro rovnováhu procesů v cévách. Při dysfunkci se stává propustnější, dochází k narušení rovnováhy důležitých procesů, na cévní stěny se přichycují imunitní buňky jménem leukocyty a pronikají sem další imunitní buňky (makrofágy, monocyty, T-lymfocyty), které, pokud dojde k jejich aktivaci, podporují uvolňování prozánětlivých látek – zejména cytokinů a chemokinů. Negativní roli tu přitom mohou hrát i některé druhy infekcí.

Teprve na tyto procesy navazuje vlastní tvorba aterosklerotických plátů. Při ní nejprve dochází k přeměně imunitních buněk jménem makrofágy na tzv. pěnové buňky. Ty se pak v cévách hromadí a na jejich základě pak vznikají tukové proužky. Množství usazeného tuku posléze roste. Poté dochází k proliferaci (rychlému množení) buněk hladké svaloviny cévních stěn, nad nimiž vzniká kolagenová vazivová vrstva. Do těchto struktur se pak ukládá vápník, čímž dochází k jejich tvrdnutí. Ztvrdlé cévy pak mohou velice snadno praskat nebo se na jejich stěnách zachytávají krevní sraženiny.

Probudit ty správné geny

Existuje přitom celá řada genů, které se na procesu vzniku endoteliární dysfunkce a tvorbě aterosklerotických plátů podílejí. A na druhou stranu také celá řada genů, které nás před aterosklerózou chrání. Důležité přitom je, že aktivitu těchto genů lze ovlivnit, protože v našem těle neustále probíhají tzv. epigenetické reakce, které dokáží jednotlivé geny v naší DNA vypínat, nebo naopak zapínat.

Pokusy na myších například ukázaly, že pokud dojde k „vypnutí“ genů, podle nichž se v těle tvoří cytokiny podporující zánět (např. IL-12 nebo TNF-α), dojde u pokusných zvířat ke snížení výskytu aterosklerózy. A naopak, pokud jsou vypnuty geny pro tvorbu cytokinů protizánětlivých (např. IL-10), výskyt aterosklerózy se zvýší.

Z epigenetických reakcí je zde důležitá zejména tzv. metylace genů. Ukazuje se totiž, že pokud je DNA člověka nadměrně metylována, výrazně se zvyšuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby. Roli však hraje i další důležitá epigenetická reakce, modifikace histonů (zejména pak histonu H4). Platí přitom, že acetylaci histonů může ovlivnit i přítomnost oxidovaného LDL cholesterolu.

Zajímavé přitom je, že některé epigenetické změny, které zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob, přitom vznikají již v době nitroděložního vývoje, zejména pak v souvislosti se špatnou výživou matky.

Intenzitu epigenetických dějů ovšem můžeme ovlivňovat i my sami, zejména prostřednictvím svého životního stylu a výživy. Přitom je v naší moci nejen zabránit, aby negativní změny dále probíhaly, ale dokonce i vrátit mnohé z těch, které již proběhly.

Změny na buněčné úrovni

Epigenetické procesy přitom úzce zasahují i do buněčných mechanismů, které s aterosklerózou souvisejí. Zásadně například ovlivňují imunitní buňky jménem monocyty, které hrají při vzniku aterosklerózy stěžejní roli – právě z nich totiž vznikají makrofágy, které se posléze přeměňují na pěnové buňky tvořící jednu z hlavních složek aterosklerotického plátu. Epigenetické procesy také rozhodují o tom, zda z dalšího typu imunitních buně, tzv. naivních T-buněk, vznikne varianta Th-1, která podporuje vznik aterosklerózy, nebo Th-2, která před ní naopak chrání.

Epigenetické reakce se dotýkají i fungování buněk endotelu. Ovlivňují například aktivitu genu pro vznik enzymu eNOS, který je nezbytný pro tvorbu oxidu dusnatého – látky, která funguje jako vazodilatátor, tj. roztahuje cévy a ovlivňuje tak prokrvení tkání (právě produkce oxidu dusnatého je například zodpovědná za fungování Viagry). Pokud je enzym eNOS dysfunkční, podporuje to vznik aterosklerózy. A v neposlední řadě epigenetické reakce ovlivňují i zánětlivé procesy v cévách, které s rozvojem aterosklerózy souvisejí. Jde například o produkci enzymu COX-2, který řídí tvorbu zánětlivých prostaglandinů. A jakou roli v tom všem hraje tolik obávaný cholesterol? Ten samozřejmě výrazným rizikovým faktorem je, konkrétně pak ten s nízkou hustotou, označovaný jako LDL. Problém ale je, že samotná jeho hladina v krvi na míru rizika neukazuje – záleží totiž, jestli se vyskytuje ve formě větších částic, které tolik nebezpečné nejsou, nebo ve formě mnohem nebezpečnějších malých částic. Navíc platí, že aby se LDL stal nebezpečným, musí dojít k pozměnění jeho molekuly – typickým příkladem je oxidace způsobená volnými radikály.

7 kroků pro zdravé cévy

Jak už jsme zmínili výše, intenzitu epigenetických reakcí ve svém těle můžeme ovlivnit mnoha způsoby, zejména pak výživou a životním stylem. A týká se to i těch, které souvisejí s vývojem aterosklerózy a rizikem kardiovaskulárních onemocnění.

1. Rostlinné tuky vybírejte

Zároveň také neplatí, že rostlinné tuky jsou automaticky zdravé. A nezáleží přitom jen na úpravě – že smažení není zrovna dobrá volba, ví dnes už snad každý. Rostlinné tuky, pokud jsou za studena lisované, totiž sice obsahují esenciální nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro zdraví srdce a cév zásadní, řada z nich má ale velice nevhodný poměr omega-3 a omega-6. Druhé jmenované jsou sice pro fungování našeho těla nezbytné, pokud ale ve stravě převažují, podporuje to průběh zánětlivých procesů v těle. Nevhodný poměr přitom mají nejen například slunečnicový či sójový olej, ale také například olej olivový – byť ten obsahuje polyfenoly, které srdci a cévám prospívají. Lépe je na tom olej řepkový a velmi příznivý poměr omega-3 a omega-6 najdete v konopném a lněném oleji.

2.Živočišné tuky s mírou

V posledních desetiletích docházelo v rámci prevence nemocí srdce a cév ke křížovému tažení proti živočišným tukům, což se ovšem ukázalo jako velká chyba. Je sice pravda, že jejich nadměrná konzumace je z epigenetického hlediska škodlivá, v rozumné míře ale mohou být spíše prospěšné. Obsahují sice cholesterol, ale jak už jsme řekli výše, nadměrná hladina této látky v krvi nám škodí pouze za určitých podmínek. Zcela eliminovat cholesterol ze stravy také není vhodné, protože tělo jej využívá například pro tvorbu steroidních hormonů. Živočišné tuky, pokud pocházejí od zvířat z farmářských chovů (volně se pasoucích), mají navíc vysoký obsah vitaminu K2, který je pro zdravé cévy nezbytný. Živočišné tuky tedy určitě z jídelníčku nevyřazujte, pouze snižte jejich celkový příjem a dávejte přednost živočišným produktům od volně se pasoucích zvířat – to platí pro mléčné výrobky, maso i vejce.

3.Omezte cukry

Do souvislosti se vznikem kardiovaskulárních chorob bývá často dávána spíše nadměrná konzumace živočišných tuků, nicméně platí, že možná ještě větší riziko představuje nadměrný příjem cukrů, zvláště pak těch s vysokým glykemickým indexem. Jednoduché cukry, pokud jejich příliš, totiž výrazně podporují průběh zánětlivých procesů v těle, a navíc podporují rozvoj inzulinové rezistence, tedy stavu, kdy tkáně ztrácejí citlivost na inzulin. Právě inzulinová rezistence přitom může vést nejen ke vzniku cukrovky, ale rovněž je výrazným rizikovým faktorem rozvoje endoteliární dysfunkce.

4.Jezte ovoce a zeleninu

Ovoce a zelenina jsou velmi bohaté na širokou škálu polyfenolů, které jsou nejen silnými antioxidanty, ale řada z nich má i výrazné epigenetické účinky, díky nimž například působí protizánětlivě, pomáhají snížit hladinu cholesterolu či krevní tlak.

5.Pravidelně se hýbejte

Nedostatek pohybu patří mezi 10 hlavních příčin všech nemocí. Fyzická aktivita, zejména ta aerobní, totiž pozitivně ovlivňuje průběh všech základních epigenetických reakcí, podporuje snížení tvorby prozánětlivých cytokinů, vede ke zvýšení vnitřního objemu srdce (jeho práce se tím stává efektivnější), k tvorbě nových cév (tzv. neoangiogeneze) a zvyšuje kapacitu organismu využívat glukózu, čímž snižuje její hladinu v krvi a brání rozvoji inzulinové rezistence. V rámci prevence kardiovaskulárních i jiných onemocnění se obvykle doporučuje 150 minut týdně aerobní aktivity v mírné až střední intenzitě (rozděleno minimálně do tří, lépe až do pěti dnů) doplněné o posilování. Vhodnou aerobní aktivitou přitom může být i svižnější chůze. 12 týdnů tréninku dokáže efektivně snížit metylaci DNA.

6.Zhubněte

Lidem s nadváhou či obezitou se to sice neposlouchá dobře, bohužel ale platí, že obezita je jeden z nejvýraznějších rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí. Nadměrný výskyt tukové tkáně s sebou totiž přináší zvýšenou míru zánětlivých procesů v těle, a obézní lidé navíc mají ve své DNA zvýšenou celkovou míru metylace, což je další rizikový faktor rozvoje nemocí srdce a cév.

7.Přestaňte kouřit

Tento nepříjemný zlozvyk výrazně zvyšuje míru metylace genů. To je hlavním důvodem, proč pro kuřáky významně stoupá riziko drtivé většiny civilizačních onemocnění, a ani ateroskleróza není výjimkou.

Vhodné doplňky stravy

Velice vhodnou součástí prevenci i léčby aterosklerózy jsou i doplňky stravy. Velmi efektivní mohou být zejména ty, které jsou nejen silnými antioxidanty, ale zároveň vykazují i epigenetické působení. Zde je malý výběr některých z nich.

Resveratrol

Na zdraví srdce a cév působí toto barvivo obsažené zejména v červeném víně hned několika cestami. Jde o silný antioxidant s protizánětlivými účinky.  Efektivně přitom chrání před oxidací i LDL cholesterol. Ovlivňuje také tvorbu enzymů sirtuinů, stejně jako enzymu eNOS, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého. Omezuje tvorbu řady prozánětlivých látek (např. NF-kB či TNF-α) i produkci látek s vazokonstrikčním účinkem (tj. uzavírajícím cévy). Resveratrol velmi vhodné kombinovat s komplexem oligomerních proantokyanidinů (OPC), což jsou silné antioxidanty s epigenetickými účinky, které jsou získávány z hroznových jadérek.

Coleus forskohlii

Bylinka pocházející z nižších poloh Himaláje je velice efektivní při snižování krevního tlaku. Působí totiž jako výrazný vazodilatant, tj. roztahuje cévy a zlepšuje tak zásobení tkání těla krví. Navíc podporuje hned několika cestami hubnutí.

Kurkumin

Má výrazný pozitivní vliv na metylaci genů i acetylaci histonů. Pomáhá snižovat LDL cholesterol a zvyšovat HDL cholesterol, zároveň má antiproliferativní efekt na monocyty a jde o velice silný protizánětlivý prostředek. A navíc efektivně podporuje hubnutí.

Vitamin K2

Důležitost této látky pro zdraví cév je zcela zásadní. Aktivuje totiž protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. V rozsáhlé studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. Příjem K2 navíc působí nejen preventivně proti vzniku aterosklerotických plátů v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají výrazné epigenetické účinky, a to zejména v oblasti regulace metylace DNA. Dokáží vypínat geny zodpovědné za vznik zánětlivých procesů v cévní výstelce a tvorbu aterosklerotických plátů, a dokonce mohou zvrátit negativní epigenetické změny, jež vznikly v průběhu nitroděložního vývoje. Kromě toho snižují hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, snižují krevní tlak, tvorbu aterosklerotických plátů i riziko srdečních arytmií a žilní trombózy.

Hned na úvod je třeba říci, že skutečně existuje celá řada výzkumů prokazujících negativní vliv vysokého příjmu tuků ve stravě. Tento faktor přitom dokonce může značně ovlivnit epigenetické reakce v našem organismu, které následně potlačují, či naopak podporují aktivitu určitých genů v naší DNA. A navíc platí, že tento faktor mohl ovlivnit naše zdraví nejen dávno před tím, než jsme přišli na svět, ale dokonce i před tím, než vůbec došlo k našemu početí.

O zdraví dítěte se hraje už před početím

Jeden ze zajímavých výzkumů byl například proveden na octomilkách. Tyto mušky se ve vědeckých studiích využívají velmi často, protože jejich DNA je překvapivě velmi podobná člověčí, a navíc mají krátký životní cyklus, takže lze snadno zkoumat několik generací po sobě.

Ve zmíněné studii byly samičky octomilky krmeny stravou s vysokým podílem tuku, což u nich vedlo k rychlému přibývání na váze a vzniku změn typických pro srdeční onemocnění. Ty samé problémy ovšem trápily i jejich dcery a vnučky, ačkoliv ty již byly krmeny normální stravou. U všech tří generací mušek přitom vědci mj. zaznamenali sníženou aktivitu genů označovaných jako bmm a PCG-1, jejichž úkolem je právě ochrana srdce.

To tedy znamená, že vysoký příjem tuků pomocí spustil v těle první generace octomilek epigenetické reakce, které utlumily činnost zmíněných genů. Takto přitom byly postiženy i geny v jejich pohlavních buňkách, a jejich prostřednictvím se pak změny přenesly i na potomstvo a negativně ovlivnily jejich zdraví.

Další výzkumy, tentokrát na potkanech, pak ukázaly, že totéž platí i v případě stravy otců. I zde strava s vysokým obsahem tuků způsobila u potkaních samečků nejen obezitu, ale i epigenetické změny, které se následně přenesly i na jejich potomstvo – to mělo větší tendenci k přibírání na váze a narušený metabolismus cukrů, jež zvyšoval riziko cukrovky.

Výživa v těhotenství je klíč ke zdraví

Zcela klíčovým obdobím pro epigenetické programování je ovšem doba nitroděložního vývoje. Vlivy, které zde na rychle se vyvíjející dítě působí, mohou zcela zásadně ovlivnit jeho zdraví a obecně i celý vývoj po narození až do dospělosti, a zejména to platí pro výživu jeho matky.

Proto také není překvapivé, že ještě více negativní vliv na zdraví potomků má nadměrný příjem tuků matek v době těhotenství. Studie na potkanech, které se zaměřily na sledování mláďat samiček na stravě s vysokým obsahem tuků, tak zcela jednoznačně prokázaly, že u mláďat došlo k epigenetickému ovlivnění aktivity důležitých genů, což mělo za následek vyšší riziko nadváhy, cukrovky a cévních onemocnění v jejich dalším životě. I zde se navíc jednalo o změny, které tato mláďata předávala dalším generacím. I když výsledky výzkumů provedených na zvířatech nejde nikdy stoprocentně vztáhnout i na člověka, rozhodně platí, že zvláště lidé, kteří plánují počít potomka, by na svou stravu celkově i obsah tuku v ní měli být zvláště opatrní. Navíc některé studie naznačily podobné souvislosti i u lidí – strava těhotných žen bohatá na tuky a cukry pravděpodobně u dětí zvyšuje nejen riziko obezity a metabolických poruch, ale dokonce i vzniku ADHD (tj. hyperaktivity).

Roli hraje i obezita

Zároveň je ovšem nutné zmínit jednu velice podstatnou věc: ve většině výše zmíněných studiích došlo k tomu, že pokusná zvířata následkem stravy bohaté na tuk přibrala na váze. Platí totiž, že i samotná obezita má velice výrazné negativní epigenetické účinky, takže nelze zcela jednoznačně říci, zda byla aktivita důležitých genů ovlivněna vysokým příjmem tuků nebo obezitou. Tuková tkáň navíc produkuje některé důležité hormony (zejména leptin a adiponektin) a jejich odlišné hladiny mohou zejména u obézních těhotných žen poměrně výrazně ovlivňovat metabolismus dítěte v jejich děloze.

Kromě toho existují i studie (a to nejen na zvířatech), které dokazují, že pokud je organismus v průběhu těhotenství pravidelně vystavován fyzické zátěži ve formě aerobní aktivity, dokáže to eliminovat negativní vliv nadměrného příjmu tuků a výrazně snížit riziko obezity a chronických onemocnění u potomků.

Mohou tuky za infarkt a rakovinu?

Poměrně nejednoznačné jsou pak i výsledky některých výzkumů, které se zaměřily na vysoký příjem tuků v pozdějším životě. Je pravda, že existuje řada těch, které dávají do souvislosti dlouhodobě nadměrnou konzumaci tuků (zejména těch nasycených) s rizikem vzniku některých nádorových onemocnění – zejména jde o rakovinu střev, prostaty či vaječníků. Opět ale není zcela jednoznačné, nakolik zde hraje roli případná nadváha dotyčných a další faktory životního stylu.

Z tohoto pohledu je ovšem zajímavý jeden výzkum, který mapoval vliv stravy s různým obsahem tuku na osoby, které se snaží o snížení hmotnosti. Zatímco u jedinců, kteří dostávali stravu s nízkým či středním obsahem tuku, došlo kromě váhového úbytku i ke zlepšení hodnot u některých rizikových faktorů srdečně cévních onemocnění (hladina HDL a LDL-cholesterolu, triglyceridů a homocysteinu), u dobrovolníků konzumujících stravu s vysokým podílem tuků došlo ke zhoršení všech sledovaných rizikových faktorů navzdory tomu, že zaznamenali statisticky významné snížení hmotnosti. Tento výsledek tak ukazuje, že nadměrný příjem tuků je pravděpodobně škodlivý i sám o sobě, nikoliv jen v souvislosti s obezitou.

Které tuky potřebujeme?

Zapomínat ale nesmíme ani na to, že příjem některých tuků, zvláště pak těch s obsahem nenasycených mastných kyselin, je pro naše zdraví zcela zásadní. Zejména to platí pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro správný vývoj nervové soustavy dětí, a jejich nedostatečný příjem zvyšuje riziko zánětlivých procesů, srdečně cévních onemocnění, Alzheimerovy choroby a dalších potíží (více zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/ a zde: https://www.epivyziva.cz/deti-kterym-to-pali-jak-zlepsit-detske-zdravi/)

Rovněž rostlinné oleje, ořechy či semena jsou zdrojem esenciálních nenasycených mastných kyselin, bez nichž se naše tělo neobejde, ale třeba i vitaminu E a dalších živin rozpustných v tucích. A zcela se nemusíme vyhýbat ani tukům živočišným, zvláště pokud pocházejí od zvířat krmených přirozenou rostlinnou stravou (tj. hlavně těch volně se pasoucích). Ty jsou totiž například významných zdrojem vitaminu K2, který je zásadní pro zdraví kostí a cévního systému, a přitom je jeho deficit v populaci velice častý (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-k2/).

Tuky zkrátka do naší stravy patří, jen jde o to dodržovat rozumnou míru jejich příjmu a také dávat přednost těm opravdu kvalitním: panenským rostlinným olejům, rybímu tuku a živočišným tukům od volně se pasoucích zvířat. A samozřejmě dbát i na úpravu ostatních faktorů, které se mohou negativně podílet na změnách aktivity genů v naší DNA, ať už jde třeba o nedostatek pohybu, nadměrný příjem cukrů či alkoholu, kouření nebo dlouhodobé působení stresu.

Oxid dusnatý (NO) dobře znají lidé trpící srdečními chorobami, zejména tzv. ischemickou chorobou srdeční, čili nedostatečným okysličením srdečního svalu. Z léku nitroglycerinu, který užívají, se totiž uvolňuje právě oxid dusnatý, jenž zvětšuje průtok krve věnčitými tepnami zásobujícími srdce. Na výsluní se tato sloučenina dostala i s objevem Viagry. I v jejím případě totiž účinek zajišťuje NO, který „roztáhne“ cévy v malé pánvi, výrazně zlepší zásobení penisu krví, a tím umožní erekci.

Právě prokrvení je ovšem zásadně důležité i pro sportovní výkonnost. Čím více krve se totiž k pracujícímu svalu dostane, tím více jeho buňky dostanou kyslíku a živin pro produkci energie. Proto by také každého sportovce (a pochopitelně i kardiaky a osoby s poruchou erekce) mělo zajímat, jak donutit své endotelové buňky produkovat více oxidu dusnatého. Protože právě oxid dusnatý patří mezi nejdůležitější signální molekuly, které zvyšují průsvit cév, a tedy i prokrvení pracujících svalů. (Signální molekuly jsou zjednodušeně řečenou látky, které pronikají dovnitř buněk nebo se váží na jejich receptory, a následně ovlivňují chování těchto buněk.)

Více krve do svalů

Oxid dusnatý (NO) je produkován v endotelu, což je vrstva na vnitřní straně cév. Nejde ale o žádnou pasivní výstelku, ale o velice aktivní tkáň – právě endotelové buňky totiž mj. produkují látky, které ovlivňují činnost hladké svaloviny, jež další, na endotel přiléhající vrstvou cévní stěny. Tyto vůlí neovlivnitelné svaly přitom hrají důležitou roli v regulaci prokrvení: Tím, že se stahují, nebo naopak uvolňují, se mění průsvit příslušné cévy, a tedy i množství krve, které jí protéká.

Produkce NO způsobující zvýšené prokrvení svalů je přitom důležitá zejména pro vytrvalce, pro jejichž výkonnost je přísun kyslíku a živin krví do svalu limitující faktor výkonu. Celá řada výzkumů již prokázala, že pokud pomocí dietních opatření zvýšíme produkci NO, dojde ke zvýšení jejich výkonnosti (například v testu běhu či jízdy konstantní rychlostí do vyčerpání) i ovlivnění maximální spotřeby kyslíku (VO2max), která je brána jako jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zvýšené prokrvení svalů se ovšem výrazně projeví i na výkonnosti v silových disciplínách.

Zvýšení tvorby NO navíc pomůže zlepšit i výkonnost mentální, například v oblasti učení a paměti, imunitu, kvalitu spánku, vnímání bolesti a dokonce může ovlivnit i rychlost procesu stárnutí.

Pět kroků pro lepší prokrvení

Při hledání způsobů, jak produkci NO zvýšit, je důležité vědět, jak tato látka v těle vzniká. Jsou k tomu zapotřebí tři sloučeniny: aminokyselina arginin, dusičnany či dusitany a enzym nitroxidsyntáza (eNOS), která příslušnou biochemickou reakci katalyzuje (tj. ta bez její účasti neproběhne).

Důležité jsou tedy následující kroky:

1. Příjem argininu – arginin nepatří mezi esenciální aminokyseliny, tělo si jej umí vytvořit samo (esenciální je pouze v dětském věku). Zásadní je zde tedy hlavně dostatečná konzumace kvalitních bílkovin s vyváženým obsahem všech esenciálních aminokyselin. Zároveň však platí, že když arginin dodáme tělu přímo, výrazně mu tím „ušetříme práci“. Proto je tato látka častou součástí doplňků stravy pro sportovce i na podporu erekce. Pro sportovce je pak důležitá i její nezbytnost pro vznik kreatinu – z něj se pak vytváří kreatinfosfát, který je zdrojem energie pro pracující svaly. Prospěšné může být i doplňování citrulinu, který slouží jako zásobní zdroj argininu. Z potravin jsou na arginin bohaté například různá semena a ořechy či celozrnné obiloviny.
2. Konzumace dusičnanů – až 80 % dusičnanů přijímáme ze zeleniny. Známým přeborníkem je v tomto směru červená řepa (podle výzkumů dokáže konzumace řepné šťávy před zátěží výrazně zlepšit běžecký výkon), významným zdrojem je pak třeba i špenát a další druhy listové zeleniny. Na dusitany je pak kromě zeleniny bohaté i ovoce a maso.
3. Podpora biologické vstřebatelnosti NO.
4. Podpora produkce nitroxidsyntázy.
5. Ochrana NO před oxidativní destrukcí.

Užitečné doplňky stravy

Velmi vhodnou alternativou podpory prokrvení jsou pak doplňky stravy, které obsahují nejen dusičnany, ale mají i epigenetické účinky – to znamená, že mohou ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Díky tomu podporují například produkci eNOS či biologickou využitelnost NO.

Granátové jablko

Extrakt z granátového jablka je mezi sportovci velice oblíbený pro svou schopnost podporovat přirozenou produkci testosteronu, a tudíž i svalovou sílu a růst svalové hmoty. Kromě toho je však vysoce účinný i v rámci podpory prokrvení pracujících svalů.

Obsahuje totiž nejen dusičnany, ale zároveň podporuje produkci eNOS, a ještě díky vysokému antioxidačnímu potenciálu pomáhá chránit již vzniklý NO před oxidativním poškozením volnými radikály.

Výzkum z roku 2014 například prokázal, že pokud je extrakt užíván půl hodiny před výkonem, zlepšuje významně nejen prokrvení, ale i výkon v testu běhu do vyčerpání. V dalších studiích zlepšil i výkon silových sportovců a výrazně zlepšil rychlost jejich regenerace, tj. i návrat schopnosti plného výkonu po předchozí náročné zátěži.

Pozitivním „vedlejším účinkem“ je pak zlepšení schopnosti erekce a zvýšení chuti na sex, což ocení nejen muži středního a vyššího věku, ale i mnozí vytrvalci. Náročný vytrvalostní trénink totiž zvyšuje produkci stresového hormonu kortizolu, který působí proti testosteronu.

Kurkumin

Také kurkumin výrazně zlepšuje prokrvení (celého těla i pracujících svalů) a to jak z krátkodobého, tak zejména z dlouhodobého hlediska.

Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %! Příčinou je zejména skutečnost, že kurkumin zlepšuje biologickou dostupnost oxidu dusnatého a zároveň ho díky svému vysokému antioxidačnímu potenciálu chrání před oxidativní degradací.

Kurkumin je navíc pro sportovce přínosný i tím, že díky svému protizánětlivému působení výrazně podporuje regeneraci a snižuje pozátěžovou únavu a bolestivost svalů.

V této souvislosti je ovšem třeba zmínit hlavní problém – omezené vstřebávání kurkuminu. To se výrazně zlepšuje, pokud kurkumin užíváme spolu s piperinem, který se nachází například v pepři.

To, co dělá z Vánoc nezdravé svátky, je totiž skutečně hlavně přejídání. Výzkumy totiž jednoznačně prokázaly, že snížení celkového kalorického příjmu (nezávisle na tom, zda jsme obézní či štíhlí), vede k pozitivním epigenetickým změnám v oblasti naší DNA, což se projeví zlepšením zdraví a prodloužením délky života. Negativně působí také velké dávky cukrů s vysokým glykemickým indexem, které epigenetickou cestou zintenzivňují průběh zánětlivých procesů a způsobují přibírání na váze a inzulinovou rezistenci, a také přemíra nezdravých tuků.

Vlastní vánoční pokrmy vesměs až tolik nezdravé nejsou, zvlášť pokud je připravíme z kvalitních surovin. Jak nám tedy mohou prospět?

Kapr

Rybí maso je nutriční poklad, který bychom si měli dopřávat mnohem častěji než jen na Vánoce. Je zdrojem nejen velice kvalitních, dobře stravitelných bílkovin, ale především omega-3nenasycených masných kyselin, což je esenciální živina s výraznými pozitivními epigenetickými účinky. Je například zcela nezbytná pro správný vývoj i funkci mozku a nervové soustavy, funkci imunitního systému i zdraví srdce a cév. Smažení v trojobalu je bohužel ta nejméně zdravá úprava, pokud si ji ale dopřejeme jen jednou za čas, naše zdraví to neohrozí.

Náš tip: Konzumaci ryb zkuste doplnit užíváním astaxantinu. Jeho kombinace s omega-3 představuje dokonalý elixír zejména pro naši imunitu a fungování zraku.

Bramborový salát

Jeho hlavním problémem je vysoký obsah tuků, zvlášť v kombinaci se smaženou rybou, je třeba to tedy nepřehánět s množstvím. Namísto kupované majonézy navíc doporučujeme připravit vlastní. Použijte na ni farmářská vejce od slepic, které zobaly zelenou trávu. Ve srovnání s těmi z velkochovů mají několikanásobně vyšší obsah vitaminu K2, který je důležitý pro zdraví kostí, srdce, snížení tvorby vrásek i produkci testosteronu. Mnohem více je v nich i omega-3, cholinu, který má rovněž epigenetické účinky, a karotenoidů luteinu a zeaxantinu. Vejce doplňte kvalitním panenským olejem, který je zdrojem esenciálních mastných kyselin a vitaminu E.

Náš tip: Použijte olivový olej, který má pozitivní epigenetické účinky, a zkuste jej doplnit extraktem z rozmarýnu. Získáte silně protizánětlivou kombinaci s pozitivním vlivem na srdce, klouby i mozek.

Kuba

Polozapomenutý tradiční pokrm se v posledních letech vrací na sváteční stoly a je to jen dobře. Jeho základ tvoří kroupy, které jsou doplněné česnekem, jež obsahu sirné sloučeniny s výraznými epigenetickými účinky, cibulí, a především pak houbami, což je sice oblíbená, ale z nutričního hlediska dost podceňovaná surovina. Přitom v nich najdeme oligosacharidy, které slouží jako prebiotikum, a především pak vitamin D, který je z epigenetického pohledu skutečným pokladem. Nezbytný je zejména pro fungování imunity, vstřebávání vápníku a také v prevenci cukrovky. Ideální přitom je, pokud houby sušíme nikoliv v sušičce, ale na slunci – tak v nich obsah vitaminu D vzroste několikanásobně.

Náš tip: V zimních měsících se vyplatí užívat i vitamin D3 formou doplňků stravy. Jeho deficitem totiž v našich zeměpisných šířkách trpí až 70 % populace.

Cukroví

Na cukroví je hlavním problémem vysoký obsah cukru a bílé mouky, což je kombinace podporující záněty, přibývání na váze a riziko cukrovky. Pokud ale na jeho přípravu použijeme kvalitní máslo od volně se pasoucích krav, získáme velice hodnotný zdroj vitaminu K2. Podstatný je i obsah mandlí a ořechů. Ty sice tepelnou úpravou přijdou o velkou část esenciálních mastných kyselin, zůstanou však ještě dvě epigeneticky působící živiny – hořčík a vitamin E. Hořčík je přitom velice důležitý pro zdraví srdce, prevenci cukrovky a pomáhá rovněž zmírnit premenstruační syndrom. Vitamin E je pak silný antioxidant s pozitivním vlivem na prevenci rakoviny a sexuální funkce.

Náš tip: Nezapomínejte o Vánocích na pravidelný pohyb. Zvláště ten aerobní vám nejen pomůže upravit energetickou bilanci, ale má i silné pozitivní epigenetické účinky, které vám pomohou vyrovnat negativní působení obsaženého cukru.

Alkohol

Důvodem, proč alkohol poškozuje játra a mozek, není jen jeho přímá toxicita, ale i negativní epigenetické působení jeho metabolitů. I o svátcích proto doporučujeme to s jeho konzumací nepřehánět. I zde také dejte přednost kvalitě, ideálně v podobě kvalitního červeného vína, které vyniká obsahem dvou epigeneticky působících živin – resveratrolu a oligomerních proantokyanidinů (OPC). Resveratrol podpoří zdraví srdce, kostí, pomůže zpomalit stárnutí a předejít Alzheimerově nemoci, OPC je pak silný antioxidant s protirakovinnými účinky a pozitivním vlivem na zdraví mozku a fyzickou výkonnost.

Náš tip: Sklenku vína doplňte kapslí resveratrolu. Výrazně tím, podpoříte jeho vstřebávání. Můžete doplnit i kapslí OPC.

Vitamin K2 patří mezi málo známé vitaminy. Řada z vás možná slyšela, že vitamin K má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby. A proč tedy trpíme nedostatkem jeho bratříčka s označením K2?

A v kterých situacích oceníme vitamin K2 nejvíce?

V dětství

Vitamin K2 je pro děti zásadní především pro správný vývoj jejich kostí a zubů. Bez něj neprobíhá tvorba kostní hmoty správným způsobem a prokázána byla rovněž souvislost nízké hladiny vitaminu K2 s kazivostí zubů v dětském věku.

V tomto období není příliš vhodný příjem ká dvojky prostřednictvím doplňků stravy, je proto třeba zajistit jeho dostatečné dodávání v běžném jídelníčku. Kvalitní máslo a další mléčné výrobky, stejně jako vejce od slepic z volného chovu by v něm rozhodně neměly chybět. Zajistit dostatek vitaminu K2 prostřednictvím rostlinné stravy je v případě dětí problém. Fermentované sójové výrobky, jako je natto, totiž obsahují fytoestrogeny, a jejich vysoká konzumace není pro děti vhodná.

Když chceme miminko

Problémy s otěhotněním trápí řadu párů a jednou z příčin je odkládání těhotenství do vyššího věku. Vitamin K2 je jednou ze substancí, které tady mohou velmi efektivně pomoci. Skvěle působí zejména na mužskou plodnost, kde zlepšuje tvorbu spermatu i jeho kvalitu, prospěšný je však i pro ženy.

Zde je už kromě dodávání potravou možné užívat ká dvojku i formou doplňků stravy. Můžeme ho navíc dobře kombinovat s epigeneticky působícími substancemi – pro muže je vhodná zejména kombinace s extraktem z granátového jablka, pro ženy pak s resveratrolem.

V menopauze

V průběhu klimakteria dochází k prudkému poklesu tvorby estrogenu, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy i kardiovaskulárních chorob.

Příčinou osteoporózy je nedostatek vápníku v kostech. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Jenže osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být dost, ale na místech, kde ho nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku.

Vitamin K2 podpoří ukládání vápníku v kostech a zároveň ho odvádí z míst, kde je nežádoucí. Mezi ně patří nejen cévy, ale i elastická vlákna v naší pleti, díky čemuž dochází ke zmírnění ochabování pleti a tvorby vrásek.

Také v období menopauzy je velice vhodná kombinace vitaminu K2 s resveratrolem, který podpoří ochranu srdce a cév a také zlepší kondici pleti.

Při ochraně srdce

Ochranný efekt proti tvorbě vápenatých plaků v cévách funguje nejen u žen v menopauze, ale i u mužů. I pro ně je tedy dostatečný příjem vitaminu K2 zásadní.

V seniorském věku

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba ohrožující hlavně osoby nad 60 let.  Ká dvojka totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí).

V prevenci rakoviny a cukrovky

Výzkum z roku 2010 prokázal, že lidé s jeho s dostatečným příjmem vitaminu K2 mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou, a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2, navíc dokáže zvýšit produkci inzulinu i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu!

Je to vlastně logické. Aby došlo ke ztopoření penisu, musí se houbovitá tělesa v jeho nitru nalít krví. To se však může stát jen za předpokladu, že do nich ta krev vůbec doteče. Má-li ovšem muž cévy zanesené aterosklerotickými pláty, trpí nedostatkem krevního zásobení nejen jeho srdce a mozek, ale i jeho penis. A naopak: podaří-li se nám zlepšit kondici a zdraví cév, zlepší se i erekce.

Dvojitě slepá studie, jíž se zúčastnilo 53 mužů se středně těžkou poruchou erekce, například prokázala účinnost každodenního popíjení džusu z granátového jablka. Po čtyřech týdnech došlo ke zlepšení schopnosti erekce u 79 % zúčastněných. Podobně funguje i extrakt z granátového jablka užívaný jako doplněk stravy.

Klíčem k tomuto blahodárnému působení je schopnost granátového jablka, konkrétně v něm obsažené kyseliny ellagové a dalších prospěšných látek, ovlivňovat proběh tzv. epigenetických procesů. Jde o chemické reakce, které dokáží doslova zapínat a vypínat jednotlivé geny v naší DNA, a tím ovlivňovat celou řadu procesů v těle – erekci nevyjímaje.

5 blahodárných účinků granátového jablka na mužské zdraví

1. Redukuje aterosklerotické pláty
   Pravidelné popíjení džusu z granátového jablka nebo užívání extraktu snižuje hladinu LDL cholesterolu, omezuje peroxidaci krevních lipidů, což je proces nutný pro tvorbu aterosklerotických plátů, a dokonce dokáže i redukovat aterosklerotické pláty již vzniklé. Tím zlepšuje průtok krve cévami, včetně těch, které zásobují tkáně penisu.
2.  Podporuje produkci oxidu dusnatého
   Oxid dusnatý je důležitá signální molekula, která v těle mimo jiné dává pokyn pro vazodilataci neboli rozšíření cév. Díky tomu nejen výrazně poklesne krevní tlak, ale zlepší se i prokrvení všech částí těla, penis nevyjímaje. A jak už jsme psali: více krve, více erekce.
3.  Zlepšuje plodnost
   Granátové jablko zvyšuje koncentraci spermií v ejakulátu i jejich pohyblivost a zvyšuje hustotu spermatogenních buněk, v nichž spermie ve varlatech vznikají. Jeho užívání navíc v rámci jedné studie snížilo ve spermatu o 63 % obsah malondialdehydu (MDA), což je chemikálie ze životního prostředí, která snižuje produkci spermií.
4. Udržuje prostatu v kondici
   Hlavní příčinou tzv. hyperplasie neboli zbytnění prostaty je přeměna testosteronu na dihydrotestosteron, což je hormon, který způsobuje překotné množení buněk prostaty. Důležitou roli v této biochemické reakci hraje její katalyzátor, enzym 5-alfa reduktáza. A právě granátové jablko snižuje aktivitu genu pro tvorbu tohoto enzymu, což má pozitivní vliv nejen na zdraví prostaty, ale i na kvalitu vlasového porostu (dihydrotestosteron je totiž i hlavní příčinou mužského plešatění).
5. Působí proti rakovině prostaty
   Granátové jablko díky svému epigenetickému působení brzdí růst nádorových buněk prostaty, a to včetně jejích velmi agresivních typů. Zároveň podporuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Studie provedená na Kalifornské univerzitě prokázala 12% pokles proliferace (rychlé, nekontrolované množení buněk) a 17% zvýšení apoptózy. Granátové jablko ovšem působí i proti dalším typům nádorů, například plic či tlustého střeva.

Někomu může připadat malicherné, když si žena začne zoufat nad přibývajícími vráskami. Jenže vnější projevy stárnutí nevznikají samy od sebe, ale jsou jen odrazem procesů, které se odehrávají v každé buňce našeho těla. Boj s nimi tedy smysl má, hlavní zbraní by však neměly být plastické operace či drahé krémy, ale snaha o celkové ozdravění těla. Jak nám v tom může pomoci epigenetika?

Zapojte do hry své geny

Přírodu neoblafneme. S postupujícím věkem se zkrátka vždy bude zhoršovat naše fyzická i psychická kondice, přibývat tělesných obtíží, ale i vnějších známek stárnutí, jako je tvorba vrásek, dehydratace, ztráta elasticity, změny objemu v okolí úst a očí či poruchy pigmentace. Elixír mládí, který by všechny tyto procesy zastavil, bohužel neexistuje, to však ale neznamená, že jsme zcela bezbranní. Rychlost těchto procesů totiž ovlivnit můžeme, a to poměrně výrazně. Klíčem k úspěchu jsou naše vlastní geny. V naší DNA totiž bylo identifikováno 70 genů, které souvisejí s dlouhověkostí a rychlostí stárnutí. Ty mají vliv nejen na vnější příznaky stárnutí, tedy na vzhled pokožky, ale především na celkovou kondici organismu a odolnost vůči vzniku řady onemocnění. Patří mezi ně například geny, které ovlivňují schopnost těla eliminovat buňky, u nichž došlo při dělení k mutaci. Pak jsou tu ale ještě stovky genů, které ovlivňují přímo pokožku – zejména tvorbu kolagenu, ochranu proti volným radikálům a hydrataci.

Proč vlastně stárneme?

Problém je ale v tom, že s věkem aktivita velké části těchto genů klesá. Příčinou jsou tzv. epigenetické procesy – chemické reakce, které dokáží způsobit, že se gen zcela vypne a tělo podle něj přestane vytvářet bílkoviny. Zejména jde o metylaci genů, acetylaci a deacetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více čtěte zde). V průběhu života stoupá počet negativních epigenetických změn v naší DNA a tento fakt je jednou z hlavních příčin stárnutí organismu.

Rychlost a intenzita těchto procesů ovšem není předem dána, ale můžeme ji výrazně ovlivnit – především svou stravou a celkovým životním stylem. Profesor Steve Horvath z University of California dokonce na základě svých dlouholetých výzkumů vytvořil termín „epigenetické hodiny“, které čas našeho života odměřují nikoliv podle věku, ale podle míry metylace našich genů. Epigenetický elixír mládí sice zatím nikdo nevynalezl, nicméně platí, že tikot svých epigenetických hodin můžeme svým životním stylem výrazně zpomalit, takže se s těmi skutečnými mohou rozcházet třeba i o více než deset let. A to se v důsledku projeví nejen na našem vzhledu, ale především fyzické a psychické kondici i na zdraví celého těla.

Zatímco ale u mužů se ručičky jejich epigenetických hodin pohybují víceméně plynule, ženy jsou ve velké nevýhodě. Pokles tvorby pohlavních hormonů, který začíná již po čtyřicítce, totiž procesy související se stárnutím urychluje. Velký skok pak nastává v okamžiku menopauzy – ta rychlost našeho stárnutí náhle zvýší v průměru o šest procent. S menopauzou, konkrétně s úbytkem tvorby estrogenu, navíc souvisejí i některé typické zdravotní problémy, na jejichž vzniku se zároveň podílí i epigenetika.

Osteoporóza

Proces tvorby kostní hmoty je řízen skupinou enzymů označovanou jako HDAC. Jejich sekrece je přitom ovlivňována epigenetickými mechanismy, zejména acetylací a deacetylací histonů. S postupujícím věkem obecně stoupá počet epigenetických mechanismů, které tvorbu kostní hmoty zpomalují, velký skok ovšem v tomto směru přichází v období menopauzy. Tehdy totiž výrazně klesá produkce dvou enzymů ze skupiny HDAC, a to SIRT1 a SIRT6, což pravděpodobně souvisí s poklesem hladiny pohlavního hormonu estrogenu. Roli však hrají i další dva hlavní epigenetické mechanismy – metylace genů a regulace prostřednictvím microRNA.

Choroby srdce a cév

Až do nástupu menopauzy mají ženy oproti mužům velkou výhodu: jejich pohlavní hormon estrogen totiž zároveň chrání jejich srdce a cévy. Jakmile ale výrazně poklesne jeho tvorba, rozběhnou se naplno negativní epigenetické procesy zvyšující riziko kardiovaskulárních chorob, stoupne hladina škodlivého LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zintenzivní se průběh zánětlivých procesů v oblasti srdce a cév.

Skepse však není na místě. Pomocí výživy a úpravy životního stylu totiž můžeme nejen zpomalit rychlost negativních epigenetických změn v našem těle, ale řadu z nich dokonce i zvrátit a tím doslova a do písmene omládnout – uvnitř i navenek. Pojďme se tedy podívat, jaké zbraně proti stárnutí máme k dispozici.

Stres nám dělá vrásky

Lidové rčení „nedělej si z toho vrásky“ nevzniklo jen tak náhodou. Stres, zvláště ten chronický, dlouhodobý, má totiž nejen negativní dopad na zdraví celého těla – zvyšuje například riziko kardiovaskulárních chorob či rakoviny, výrazně zhoršuje imunitu, nebo urychluje degeneraci nervových buněk – ale negativně působí i na kvalitu pokožky.

Při stresu na naši pokožku přímo působí některé uvolňované hormony. Například epinefrin (adrenalin) uvolňovaný nadledvinami mj. způsobuje zúžení cév v pokožce. Při chronickém stresu se tak výrazně zhoršuje zásobování kůže a podkoží živinami i odvod metabolických zplodin. Roli hraje i adenokortikotropní hormon (ACTH) a kortikoliberin (CRH), které zase přímo ovlivňují množení a diferenciaci kožních buněk.

Při dlouhodobé produkci stresových hormonů (zeména epinerfinu, norepinefrinu a kortizolu) zároveň dochází k poškození DNA kožních buněk, což rovněž vede ke zrychlení stárnutí pokožky, a roli hraje i zvýšená produkce volných radikálů, která se stresem rovněž souvisí.

Kdo kouří, stárne

Dalším výrazným negativním faktorem je kouření a znečištění životního prostředí. Obojí má přímý negativní vliv – bezprostředně po vykouření cigarety či vdechování škodlivin se v pokožce výrazně snižuje obsah kyslíku, a naopak stoupá produkce volných radikálů, které poškozují buňky kůže i podkožního vaziva. Z dlouhodobého hlediska má pak kouření i znečištění životního prostředí výrazný vliv na metylační vzorce v naší DNA. Tím se výrazně urychlují naše vnitřní epigenetické hodiny, což způsobuje nejen rychlejší stárnutí pokožky, ale zároveň i zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Pohyb pro zdraví i krásu

Pohyb, zvláště ten aerobní (běh, rychlá chůze, plavání, kolo…) má v první řadě okamžitý efekt na zlepšení prokrvení a okysličení tkání celého těla, pokožku nevyjímaje. Mnohem důležitější je ale jeho epigenetický efekt. Pokud jej provozujeme pravidelně, dochází k výraznému snížení míry metylace DNA, což má vliv na zpomalení stárnutí i snížení rizika mnoha vážných onemocnění, včetně například rakoviny či diabetu. Prokázán je i příznivý vliv pravidelného pohybu na mentální kondici, zejména pak ve vyšším věku. Snížení metylace se také pozitivně projeví na fyzickém vzhledu.

Prokázán byl i příznivý vliv pohybu na délku tzv. telomerů, což jsou koncové části chromozomů. Jejich postupné zkracování v průběhu života je další důležitou příčinou stárnutí, a právě pravidelný pohyb tento proces dokáže výrazně zpomalit.

Výživa

Výživa je jedním z nejdůležitějších epigenetických faktorů. Negativně v tomto směru působí například přejídání, nadměrná konzumace sacharidů a živočišných tuků, alkohol či mnohá chemická aditiva v potravinách. Naopak existují potraviny, které z hlediska epigenetiky působí velice pozitivně.

Pro ženy po čtyřicítce je například velice vhodná sója. Obsahuje totiž isoflavony genistei a daidzein, které mají nejen epigenetické účinky, ale působí zároveň i jako fytoestrogeny, tedy látky podobné ženským pohlavním hormonům. Kromě příznivého působení na vnější známky stárnutí nají například výrazné protirakovinné účinky, chrání srdce a cévy a mají pozitivní vliv na klouby.

Kromě toho je zde celá řada dalších epigeneticky působících živin a bylin, z nichž mnohé jsou běžnou součástí stravy, nicméně pro větší účinnost je vhodné konzumovat je v koncentrované formě jako potravní doplňky. (Jejich rozsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“.)

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi nejsilnější epigenetické zbraně proti stárnutí, a to včetně vnějších známek jako jsou vrásky či ztráta kolagenu v pleti. Zároveň působí protizánětlivě, snižuje riziko nemocí srdce a cév i rakoviny. Tento efekt funguje u obou pohlaví, ženy však navíc mohou těžit z toho, že jde o přírodní fytoestrogen, který je schopen do značné míry kompenzovat pokles produkce estrogenu. Jde proto o doplněk stravy, který ocení většina žen po čtyřicítce.

Velmi nadějné jsou výzkumy využití resveratrolu v prevenci a léčbě osteoporózy u žen po menopauze. Přímo totiž působí na produkci enzymu SIRT1 a zároveň zvyšuje v krvi koncentraci bílkoviny osteokalcinu, který hraje důležitou roli při tvorbě kostní hmoty.

Resveratrol je vhodné užívat současně s vápníkem, vhodné jsou ale i jeho kombinace například s vitaminem K2 anebo živinou jménem OPC, což je komplex proantokyanidinů se silným antioxidačním a epigenetickým potenciálem, který se vyskytuje zejména v hroznových jadércích.

Více o resveratrolu čtěte zde.

Vitamin D3

Jde o jednu z nejdůležitějších živin v prevenci osteoporózy. Reguluje totiž rovnováhu vápníku a fosforu prostřednictvím řady mechanismů. Ve střevě například zvyšuje produkci proteinu, který zajišťuje vstřebávání vápníku do krevního řečiště, zlepšuje rovněž vstřebávání fosforu z trávicího traktu a zvyšuje resorpci čili zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách. Vitamin D rovněž stimuluje systém známý pod zkratkou RANKL (receptor-activator of nuclear factor), který aktivuje kostní buňky jménem osteoklasty, jež umožňují přestavbu kostní hmoty.

Více o vitaminu D3 čtěte zde.

Vitamin K2

Tento málo známý vitamin působí prakticky na všechny hlavní potíže, které trápí ženy v období menopauzy a po ní. V první řadě je zcela nezbytný v prevenci osteoporózy. Enzym, jehož je součástí, totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle. Nejdůležitější z nich je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech, která je nezbytná pro ukládání vápníku do kostí a zubů.

K2 je ovšem velice účinnou prevencí kardiovaskulárních onemocnění. Aktivuje totiž matrix gla protein (MGP), který má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání. To ovšem netýká pouze cév, kde je tento minerál součástí aterosklerotických plátů, ale zároveň i pokožky, kde usazený vápník snižuje elasticitu kolagenních vazů a urychluje tak tvorbu vrásek a povolování kontur obličeje. Jinými slovy vitamin K2 přivede vápník tam, kde ho chceme (do kostí a zubů), a odvede ho z míst, kde naopak škodí – z cévního systému a kolagenních vláken.

Vitamin K2 se přirozeně vyskytuje v produktech obsahující živočišný tuk, zejména v másle, mléčných výrobcích, mase a vejcích. Platí to ovšem pouze pro produkty z volně se pasoucích zvířat, které konzumují přirozenou rostlinnou stravu. V mase, mléce a vejcích od zvířat z uzavřených chovů je jeho výskyt výrazně nižší, a proto je zvláště u žen po čtyřicítce (a ještě více u těch po menopauze) vhodné jej užívat jako doplněk stravy.

Více o vitaminu K2 čtěte zde.

Epigalokatechin galát (EGCG)

Silný antioxidant s epigenetickými účinky obsažený zejména v zeleném čaji je další účinnou zbraní vůči vnějším projevům stárnutí. Aktivuje totiž v pokožce buňky jménem keratinocyty a podporuje jejich dělení, čímž snižuje tvorbu vrásek. Proti stárnutí ovšem působí i zevnitř, když aktivuje tzv. Metuzalém gen, který má za úkol zbavovat organismus poškozených buněk.

EGCG má ovšem i výrazné protirakovinné účinky (efektivně působí zejména proti nádorům prsu), chrání srdce a cévy a v neposlední řadě pomáhá udržovat v kondici i naše mentální schopnosti a paměť. Některé výzkumy dokonce potvrdily jeho účinnost proti Parkinsonově a Alzheimerově chorobě.

Více o EGCG čtěte zde.

Abychom byli přesnější – šišák bajkalský ani jakákoliv jiná bylina nedokáží změnit genetickou informaci, kterou jsme zdědili od svých rodičů. Přesto ale tato bylinka s modrými květy a šišatými plody, které jí daly jméno, umí některé důležité geny zapínat a vypínat a tím ovlivňovat jejich aktivitu.

DNA v našich buňkách má totiž sice známý tvar dvoušroubovice, ale její vlákna navíc mají i složitější prostorovou strukturu – jsou obtočena okolo bílkovin jménem histony podobně jako nit okolo cívky. Některé látky obsažené v šišáku, zejména vogonin či luteolin, přitom dokáží pomocí chemických reakcí ovlivnit právě tyto histonové „cívky“ a tím i to, jestli daný gen bude či nebude přečten.

Právě pomocí těchto reakcí lze ovlivnit například geny rozhodující o obranyschopnosti vůči nádorům, zdraví srdce a cév nebo o náchylnosti k alergiím či zánětlivým procesům.

Protinádoroví policajti

V našem těle existují geny, které lze označit za jakousi protinádorovou policii. Vytvářejí se totiž podle nich enzymy, které tlumí chybné buněčné procesy umožňující vznik nádorového bujení.

Zdravé buňky totiž disponují procesy, které jim brání se „zvrhnout“ v buňky nádorové. Jde například o tzv. proliferaci neboli rychlé nekontrolované dělení typické pro buňky rakovinné nebo apoptózu čili programovanou buněčnou smrt – ta v případě zdravé buňky nastane například v okamžiku, kdy při jejím dělení dojde k závažné chybě. Pokud příslušné regulační geny (a samozřejmě i imunitní systém) fungují správně, všechny buňky s narušenými výše zmíněnými procesy jsou hned v počátcích zničeny. Jsou-li však vypnuty, poškozeným buňkám nic nebrání v rychlém množení.

Šišák bajkalský poměrně efektivně funguje zejména v prevenci a léčbě nádorů prsu a prostaty, jeho efekt byl však prokázán dokonce i v případě velmi agresivních nádorů jater a také leukemie. A účinky to rozhodně nejsou malé – v jedné studii zkoumající účinky užívání šišáku na zvířata trpící rakovinou prostaty došlo po sedmi týdnech ke zmenšení nádoru o více než 50 %!

Potlačí zánět, ochrání srdce

Šišák bajkalský se vyznačuje i výraznými protizánětlivými účinky. Výzkumy prokázaly, že snižuje tvorbu enzymu COX2 a faktoru NF-kB, které jsou příčinou zánětlivých procesů. V tomto směru je dokonce podobně účinný jako léky typu aspirinu, avšak zcela bez negativních vedlejších účinků.

Protizánětlivé působení šišáku oceníte, pokud například trpíte kloubními problémy, ale uplatňuje se i v prevenci chorob srdce a cév (na počátcích procesu tvorby aterosklerotických plátů stojí totiž právě zánětlivé děje) či léčbě obezity – obezitu totiž vždy provází mírný celotělový zánět, který komplikuje hubnutí a zvyšuje riziko vzniku civilizačních chorob. Obsažený scutellarin navíc omezuje i přímo tvorbu tukových buněk.

V rámci prevence a léčby kardiovaskulárních chorob je důležitý i fakt, že šišák snižuje hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a krevní tlak – k tomuto účelu je ostatně využíván i tradiční čínskou medicínou.

Jak zlepšit imunitu

Šišák je vhodný pro všechny, kdo trpí opakovanými virózami a jinými projevy snížené imunity – studie jednoznačně prokázaly, že zvyšuje aktivitu imunitních buněk, zvláště pak makrofágů. Ocení jej ale i alergici, protože podobně jako léky z kategorie antihistaminik omezuje uvolňování histaminu (ovšem opět bez negativních vedlejších účinků) a tím snižují míru alergických projevů. Pokud očekáváte kontakt s alergenem (například v pylové sezóně), stačí ke zmírnění příznaků užívat šišák 48 hodin před tím.

Naději šišák přináší i diabetikům. Dokáže totiž již po čtyřech týdnech léčby snižovat hladinu glukózy v krvi, a to tak efektivně, že se osobám užívající antidiabetika či inzulin nedoporučuje konzumovat šišák bez dohledu ošetřujícího lékaře – pokles hladiny cukru by totiž mohl být příliš vysoký.

Mnozí fytoterapeuti jej doporučují i při řadě hormonálních potíží – tvrdí přitom, že působí především na hypofýzu, která reguluje činnost všech hormonálních žláz. Tento efekt však zatím nebyl spolehlivě vědecky prokázán.

Jasná mysl, dobrá nálada

Vědecky prokázaný účinek má šišák i na mozek a nervovou soustavu. Obsahuje například látku jménem oroxylin A, která dokáže zmírňovat poruchy paměti i dalších kognitivních procesů způsobených nejen přirozenými procesy při stárnutí, ale dokonce i Alzheimerovou chorobou. Navíc zlepšuje odolnost buněk vůči nedostatku kyslíku, čímž se podle některých studií zmírňuje poškození mozkových buněk při mozkové mrtvici.

Prokázaný je i účinek na náladu, zejména pak na snížení úzkosti. Zde má šišák podobný efekt jaké léky z kategorie antixyolitik, která jsou ovšem silně návyková a mají spoustu vedlejších účinků.

Jak užívat šišák bajkalský

Léčivou drogou je kořen šišáku bajkalského. V tradiční fytoterapii se někdy používá i list.

Vhodnou formou je i extrakt, který se užívá jako doplněk stravy – obvyklá dávka je 500 mg denně.
Šišák není vhodný k dlouhodobému užívání, obvykle se doporučuje čtyřtýdenní kúra následovaná týdenní pauzou.

Ti z vás, kteří o vitaminu K někdy slyšeli, si možná vzpomenou, že má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby.

To ovšem neplatí pro vitamin K2. Jeho nedostatek je naopak v současné době velice častý, podle odhadů odborníků jím trpí až 70 % populace. Důsledkem je například vyšší výskyt osteoporózy, poruchy růstu zubů u dětí, stoupající výskyt zubního kazu, ale třeba i vyšší riziko nemocí srdce a cév či cukrovky.

Máslo opět na výsluní

Jen málokterá potravina byla v posledních desetiletích vystavena takové míře opovržení jako máslo. Dietologové z něj udělali málem jed, který je ze stravy třeba zcela vyloučit a nahradit rostlinnými oleji. Jenže právě máslo patří mezi vůbec nejbohatší zdroje vitaminu K2, což je dobrý důvod pro jeho rehabilitaci. Mezi další potraviny s vysokým obsahem této látky patří mléčné výrobky (spíše ty tučnější), maso a vejce. Jediným rostlinným zdrojem ká dvojky je japonská potravina natto, která je však pro svůj intenzivní zápach pro většinu lidí z naší části světa jen těžko konzumovatelná.

Měli bychom tedy do svého jídelníčku vrátit máslo, tučné sýry a vejce. Určitě ano, je tu však jedno ALE. Zvířata totiž ve svém těle vytvářejí vitamin K2 z vitaminu K1, který získávají zejména ze zelených rostlin. Jenže běžná kráva ve svém životě opravdovou trávu prakticky nespatří, protože pojídá převážně průmyslově upravená krmiva. A o slepicích to platí dvojnásob. Jejich produkty, které běžně koupíme v obchodě, proto obsahují ká dvojky jen málo, což je hlavní důvod, proč tento vitamin lidem tak často chybí.

Zvýšit konzumaci živočišných produktů tedy sice má, ale jen v případě, že jde o kvalitní farmářské produkty, tedy například maso a mléko volně pasoucích se zvířat a vejce slepic z volných chovů. Další možností je příjem vitaminu K2 prostřednictvím doplňků stravy.

Teď už se ale pojďme blíže podívat, proč vlastně vitamin K2 potřebujeme.

Vápník chceme v kostech, ne v cévách

Osteoporóza je velkým strašákem zejména žen po menopauze. Její příčinou je nedostatek vápníku v kostech, což způsobuje jejich vyšší lomivost. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Problém je ale v tom, že osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být více než dost, ale na místech, kde ho naopak vůbec nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku. Vápenaté usazeniny vznikají i v žilách. Důsledkem je opět jejich snížená pružnost, kvůli které se na nich vlivem gravitace vytváří různé výdutě – podstata křečových žil. Usazeniny v hlubokém žilním systému pak dokonce mohou způsobit život ohrožující embolii.

Vápník se ovšem může usazovat třeba i v elastických vláknech v naší pleti. Ty pak ztrácejí pružnost podobně jako cévy, což sice neohrožuje zdraví, ale projeví se to na našem vzhledu – zvápenatělá kolagenová vlákna hůře vzdorují gravitaci, což se projeví povolením kontur obličeje a vyšším výskytem vrásek.

Zdravé srdce a tvář bez vrásek

A jak s tím vším souvisí vitamin K2? Poměrně zásadně. Právě on totiž pomůže zajistit, aby vápník zmizel z míst, kde ho nechceme, a naopak se začal ukládat do kostí a zubů. Aktivuje totiž několik důležitých bílkovin, které řídí pohyb tohoto minerálu v těle. První z nich je osteokalcin, který má na starosti ukládání vápníku do kostí a zubů, a druhým MGP (matrix gla protein), který naopak vápník odvádí cév a z pleti.

Je-li ovšem vitaminu K2 nedostatek, snižuje se aktivita buněk obnovujících strukturu kostí (tzv. osteoblasty), vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství a naopak se ukládá v měkkých tkáních, kde ho rozhodně nechceme. Podle nedávné holandské studie mají lidé s dostatečně vysokou hladinou vitaminu K2 o 51 % nižší šanci, že zemřou na srdečně cévní choroby, než osoby trpící jeho nedostatkem! Jediný vitamin tak rozhoduje o zdraví dvou důležitých soustav – kosterní a srdečně cévní.

Zbraň proti rakovině i cukrovce

Tím však výčet pozitivních účinků vitaminu K2 ani zdaleka nekončí. Výzkum z roku 2010 například prokázal, že lidé s jeho dostatečnou hladinou mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Ještě o tři roky dříve vědci zjistili, že osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2 dokáže zvýšit produkci inzulinu slinivkou břišní i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu K2.

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba. Tento vitamin totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk, a také reguluje jejich citlivost na inzulin. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí). Jde o poškozený gen ApoE4, který negativně ovlivňuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají přitom podle výzkumů 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší.

Prokázána je také důležitá role vitaminu K2 při prevenci zubního kazu, revmatoidní artritidy, a dokonce i při léčbě neplodnosti. Na jediný vitamin je to zkrátka pořádná porce pozitivních účinků, což je dostatečný důvod k tomu, abychom se jej snažili přijímat v dostatečném množství.

Kolik ho potřebujeme?

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7).

První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu je až 500x nižší – pohybuje se okolo 75 µg.