Aby mozek správně fungoval

Zatímco v mozkových plenách se vyskytuje poměrně hodně imunitních buněk, v samotné mozkové tkáni je jich oproti zbytku těla relativně málo. Přesto tu ale hrají velmi důležitou roli, a to nejen v obraně proti infekcím, ale dokonce i při vývoji mozku.

Nejhojněji zastoupenými imunitními buňkami v mozku jsou mikroglie, které tvoří cca 80 % mozkových imunitních buněk. (Abychom byli přesnější: zatímco někteří odborníci pokládají mikroglie za imunitní buňky, konkrétně za druh makrofágů, protože se prokazatelně účastní imunitních procesů, jiní je spíše řadí k nervovým buňkám.) Dále zde najdeme například myeloidní buňky, makrofágy, B buňky, T buňky, NK buňky, dendritické buňky…

Velmi zajímavou roli zde hrají zejména T buňky, které se podílejí na řadě komplexních mozkových procesů, včetně prostorového učení, paměti, emočního chování či paměti. Mikroglie zase regulují počet kmenových nervových buněk a ovlivňují také procesy myelinizace, tvorby synapsí (vzájemných propojení neuronů) nebo vzniku a udržování drobných mozkových cév. Vývojových procesů mozku se přitom účastní nejen vrozená část imunity, ale dokonce i ta získaná.

Nebezpečné infekce v těhotenství

Nejvýznamnější roli při vývoji a fungování mozku hrají imunitní buňky v rámci nitroděložního vývoje. Platí zde dokonce, že infekce matky v době těhotenství může výrazně ovlivnit vývoj mozku jejího dítěte a riziko psychických a neurologických potíží v jeho dalším životě.

Epidemiologické studie například ukázaly souvislost mezi infekcí a vznikem depresí, úzkostí, autismu, epilepsie, schizofrenie, a dokonce i dětské mozkové obrny. Několik studií také ukázalo silný vztah mezi infekcí v raném dětství a rozvojem schizofrenie v pozdějším věku a existují i důkazy souvislosti raných infekcí s úrovní paměti a schopnosti učení.

Podle některých teorií tak dokonce může za větším výskytem psychických problémů v posledních desetiletích paradoxně stát pokrok medicíny – zatímco před rozšířením antibiotik řada infekcí v těhotenství či raném dětství znamenala smrt, dnes většina nakažených přežije, prodělaná nemoc ale může do jisté míry ovlivnit vývoj mozku.

Nepřítel jménem zánět

Důležitou funkcí imunitních buněk je také vylučování látek jménem cytokiny a chemokiny. Zvláště první jmenované si obvykle spojujeme zejména se vznikem zánětu, což platí i v souvislosti s mozkem – vyšší intenzita zánětlivých procesů totiž se totiž vyskytuje prakticky při všech potížích souvisejících s mozkem, od depresí, přes ADHD, autismus, až po Alzheimerovu chorobu.

Cytokiny se obvykle vylučují v rámci nejen v rámci reakce na infekci, ale i při jakémkoliv jiném narušení rovnováhy uvnitř mozku. Příčinou jejich zvýšeného vylučování tak může být i třeba úraz, mozková mrtvice či neurodegenerace. Zvýšenou hladinu cytokinů (a zároveň nižší hladinu T buněk a odlišnou míru metylace genů) mají osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou, stejně jako ti se schizofrenií. Pokusy na zvířatech dokonce ukázaly, že když se do jejich mozku vpraví cytokiny, dojde k závažnému narušení jejich chování.

Cytokiny ale mohou ovlivnit i kognitivní procesy – mají například dopad na tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnosti nervových buněk vytvářet vzájemná propojení, což je klíčové například pro paměť nebo schopnost učení. Mají totiž výrazný vliv na nervové buňky jménem astrocyty, které se mj. účastní právě tvorby a udržování vzájemných propojení neuronů. Jediný astrocyt přitom ovlivňuje více než 2 miliony synapsí!

Nutno ale říci, že v tomto směru hraje negativní roli jak příliš vysoká hladina některých cytokinů v mozku, tak i hladina příliš nízká.

Může viróza vyvolat Alzheimera?

Imunitní funkce se pochopitelně podílejí nejen na vývoji mozku v rámci nitroděložního vývoje a dětství, ale mohou ovlivnit i jeho kondici po celý zbytek života.

Klíčovou roli v tomto ohledu hrají i nejrozšířenější imunitní buňky v mozku – mikroglie. Jejich narušená funkce se pravděpodobně podílí i na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby, ale i na procesech souviseních se stárnutím mozku. Mikroglie navíc mají ve srovnání s jinými imunitními buňkami velmi dlouhou životnost, takže se vliv jejich případného poškození může projevovat po dlouhou dobu.

Nepustit do mozku škodliviny

Důležitou roli hraje i tzv. hematoencefalická bariéra neboli těsná spojení buněk oddělujících krevní oběh od mozku. Pokud je funkční, brání tomu, aby do mozku pronikaly nejen patogeny, ale i řada potenciálně škodlivých molekul, včetně velké části zánětlivých cytokinů. Některé cytokiny přitom zároveň propustnost hematoencefalické bariéry zvyšují. Pokud tedy dojde v těle ke zvýšené produkci cytokinů, ať už v důsledku infekce nebo třeba poškození tkáně (například vlivem úrazu, mozkové mrtvice apod.), následuje zvýšený průnik cytokinů a dalších škodlivých látek z krevního oběhu do mozku, a tím i další zhoršení jeho funkce.

Ostatně právě zvýšená intenzita zánětlivých procesů je typická pro většinu potíží souvisejících s mozkem. S věkem navíc obecně míra zánětu v těle roste, a s tím stoupá i riziko řady nemocí a potíží, ať už jde o psychická onemocnění typu depresí a úzkostí, nebo třeba o vznik neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Existují navíc i důkazy podporující „imunitní teorii“ vzniku neurodegenerativních onemocnění, tj. že třeba na počátku vzniku Alzheimerovy choroby mohla stát virová či jiná infekce. Cytokiny produkované imunitními buňkami totiž mj. podporují vznik amyloidu beta (látky vytvářející při Alzheimerově chorobě charakteristické plaky obalující nervové buňky) i schopnost jeho shlukování. Naopak T buňky, mikroglia a některé další imunitní buňky pomáhají beta-amyloidní plaky redukovat.

Velkou roli v kondici našeho mozku může ale hrát i působení stresu – stresové hormony totiž ovlivňují fungování imunitního systému, a to se může následně projevit i ovlivněním vývoje a funkce mozku.

5 kroků k podpoře mozku i imunity

Výzkumy mapující souvislost imunity s vývojem a funkcí mozku jsou zatím na počátku. Imunitní buňky a jimi vylučované cytokiny a další látky totiž ovlivňují nejen přímo nervové buňky, ale interagují i s řadou látek, které mají na vývoj a fungování mozku výrazný vliv – například s pohlavními hormony, leptinem, inzulinem… Do hry navíc vstupuje další silný hráč v podobě rovnováhy střevního mikrobiomu.

Z tohoto důvodu tedy nelze ani přesně říci, jak podpořit imunitu, aby pracovala ve prospěch našeho mozku. Zde je ale pár kroků, které prokazatelně podpoří jak imunitu, tak i mozek. Mohou nám tak pomoci eliminovat negativní vliv imunitních procesů, které na náš mozek působí v dospělosti, a možná i do jisté míry zmírnit problémy, jejichž základ vznik už v našem raném dětství.

Co tedy můžete udělat pro svůj mozek a imunitu zároveň?

Podporujte mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Jak mozkové, tak imunitní buňky jsou přitom na spotřebu energie extrémně náročné, a pokud je v nich mitochondrií nedostatek nebo jsou poškozené, výrazně to zhoršuje jejich funkci. Počet a kondice mitochondrií je tak zásadní věc jak pro imunitu, tak pro fungování mozku. Není tedy náhoda, že mitochondriální disfunkce je přítomna u většiny problémů souvisejících s mozkem, ať už jde o ADHD, autismus, deprese nebo třeba Alzheimerovu chorobu.

A jak mitochondrie podpořit? Zcela zásadní je tady pravidelný pohyb, zejména ten aerobní – stačí k tomu i zátěž nízké intenzity, například chůze. Důležitá je i ochrana před volnými radikály, které mitochondrie poškozují, péče o střevní mikrobiom a také zdravá strava – škodlivý vliv zde má zejména vysoká konzumace jednoduchých cukrů.

Více o mitochondriích zde ›

Pečujte o střevní mikrobiom

Vliv střevního mikrobiomu na stav imunity je zcela zásadní. Například některé ze střevních bakterií se účastní řízení dozrávání imunitního systému, tvorby jednotlivých imunitních buněk a imunoglobulinů (tj. protilátek). Správná diverzita (různorodost) střevních mikroorganismů také pomáhá vytvářet imunoregulační sítě, které nás chrání před vznikem alergií.  Bezprostředně po narození se také ve sliznici vytvářejí tzv. Toll-like receptory, které reagují na signály, které mikroby vysílají v průběhu infekce, a následně pomáhají vyvolat imunitní reakci. Více zde ›

Neméně silné je ale i spojení střevního mikrobiomu s fungováním našeho mozku. Jeho rovnováha ovlivňuje například míru zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Některé střevní bakterie také produkují mastnou kyselinu jménem butyrát, která je klíčová pro fungování mitochondrií nervových buněk nebo tvorbu látky BDNF, jež je potřebná pro vnik a ochranu neuronů. Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu tak může vést ke zhoršení kognitivní výkonnosti, poruchám nálad či sociálního chování, ale i urychlení stárnutí mozku. Více zde ›

Pro rovnováhu střevního mikrobiomu je stěžejní konzumace vlákniny. Pomoci mohou i dietní polyfenoly, strava bohatá na omega-3, stejně jako omezení potravních aditiv, alkoholu, nadměrné konzumace jednoduchých cukrů či nasycených tuků.

Bojujte se zánětem

Akutní zánět je důležitý proces, který nám pomáhá bojovat i infekcí či poraněním, naopak chronický zánět je problém, který se podílí na vzniku řady nemocí. Chronický zánět má na mozek vliv zcela negativní (viz výše), a přestože se na jeho vzniku podílejí imunitní buňky, narušuje i obranyschopnost našeho těla.

Pro boj se záněty je důležitá zejména strava. Škodlivý je zde hlavně vliv nadměrné konzumace sacharidů. V rámci výzkumů vedlo i malé navýšení konzumace cukrů (o 50 g) k výraznému zvýšení intenzity zánětů. Pozitivně naopak působí navýšení příjmu omega-3 (a upravení jejich poměru vůči konzumovaným omega-6 nenasyceným mastným kyselinám), olivový olej, polyfenoly z ovoce a zeleniny…

Více o možnostech boje se zánětem zde ›

Udržujte optimální váhu

Obezita výrazně zvyšuje úroveň zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Má výrazný negativní vliv na aktivaci imunitních buněk a mění i hladiny některých z nich. Výrazně hůře zde působí tzv. centrální obezita, tj. vyšší podíl vnitřního neboli viscerálního tuku.

Rozsáhlé epidemiologické studie rovněž ukázaly negativní souvislost obezity s mentální výkonností. Obezita ve středním věku také zvyšuje riziko demence ve vyšším věku.

Udržování optimální tělesné hmotnosti je tak důležitým krokem jak pro podporu imunitního systému, tak i zdraví našeho mozku.

Zkuste doplňky stravy

Řada epigeneticky působících živin a bylin má výrazný pozitivní vliv jak na funkci mozku, tak i imunitního systému. Zde jsou některé z nich.

Kozinec blanitý – bylinka známá též pod názvem astragalus efektivně podporuje funkci hematoencefalické bariéry, zpomaluje stárnutí mozku, chrání nervové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu (sídlo paměti) a působí proti tvorbě beta-amyloidních plaků. Zároveň patří mezi mimořádně silné imunostimulanty: Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď, stejně jako  vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk. Zvyšuje také produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě.

Hydroxytyrosol – polyfenol hojně obsažený v olivách je jedním z nejsilnějších přírodních antioxidantů a má i silné protizánětlivé působení. Zlepšuje celkovou imunitní odpověď i tvorbu řady imunitních buněk, má přímé protivirové a antibakteriální působení. Rozsáhlé je i jeho pozitivní působení na mozek, ke kterému přispívá i jeho schopnost pronikat přes hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. V ní pak zmírňuje poškození nervových buněk, zlepšuje kognitivní funkce a zpomaluje jejich úbytek s věkem a snižuje i riziko Alzheimerovy choroby.

Resveratrol – barvivo z červeného vína má výrazný pozitivní vliv na paměť i kognitivní procesy. Chrání také nervové buňky před poškozením a stabilizuje v mozku hladinu amyloidů. Působí silně protizánětlivě a jde o jeden z nejsilnějších přírodních aktivátorů sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující stárnutí, které jsou nezbytné i pro správnou funkci mitochondrií.

Rhodiola – má pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní schopnosti, opravuje poškození hematoencefalické bariéry, působí proti depresím a úzkostem a zmírňuje také negativní vliv únavy a stresu na mentální výkonnost.  

Butyrát – mastná kyselina s krátkým řetězcem je nezbytná pro správné fungování mozku. Za normálních okolností je produkována střevními bakteriemi, při narušení střevního mikrobiomu je ale možné i její užívání coby doplňku stravy. Dle studií to může být přínosné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a jiné typy demence, nespavost, deprese a další). 

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými protidepresivními účinky, které jsou při středně těžkých depresích srovnatelné s antidepresivy (a lze ho také s těmito léky kombinovat). Má ale i přímý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť, snižuje negativní vliv stresu na kognitivní procesy a brání vzniku beta-amyloidních plaků. Podporuje také schopnost střevního mikrobiomu produkovat butyrát.

Šišák bajkalský – má velice silné protizánětlivé působení a přímo podporuje i imunitu a působí proti některým virům a bakteriím. Dokáže zmírňovat poruchy paměti vyvolané beta-amyloidními plaky (tj. při Alzheimerově chorobě), zlepšuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni i řadu kognitivních funkcí a podporuje odolnost nervových buněk vůči nedostatku kyslíku i procesům souvisejících se stárnutím. Efektivně podporuje integritu hematoencefalické bariéry, některé její účinné látky ale zároveň dokáží skrz ni proniknout a působit přímo uvnitř mozku.

Quercetin – jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými a epigenetickými účinky, který působí pozitivně i na střevní mikrobiom a funkci mitochondrií. I on je schopen proniknout přímo do mozku, a zároveň chrání hematoencefalickou bariéru.

Naše tělo střeží perfektně zorganizované armáda. Tvoří ji milióny bojovníků připravených vrhnout se na každého vetřelce a okamžitě ho zničit. Jenže náš imunitní systém je zároveň velice složitý a ovlivňovaný celou řadou faktorů. Proto je tedy velice snadné jeho fungování narušit, a naopak velice obtížné ho zase dát do kupy. Přesto se o to pokusíme.

Než se ale vrhneme na konkrétní rady, pojďme si stručně objasnit, jak vlastně naše imunita funguje, protože ve všech těch písmenkách a názvech imunitních buněk je celkem snadné se totálně ztratit.

Přehled vnitřních válečníků

Existují dva typy imunity: vrozená a adaptivní.

Vrozená imunita se v okamžiku proniknutí patogenu aktivuje jako první. Je rychlá, protože na všechny patogeny reaguje v podstatě stejně, ale kvůli tomu je také méně účinná.

Zajišťuje ji celá řada imunitních buněk. Asi nejznámější jsou ty, které patří mezi fagocyty – jde o amébovité buňky, jež jsou schopné patogen či vlastní narušenou buňku doslova pohltit. Sem patří makrofágy a monocyty. Na vrozené imunitě se ale podílejí i neutrofily, dendritické buňky, eozinofily a další mikroskopičtí bojovníci.

Adaptivní imunita naopak dokáže rozpoznat konkrétní patogen, „pamatovat“ si ty, s nimiž už se někdy potkala, a na základě těchto zkušeností nasadit konkrétní, vysoce účinnou odpověď. Její nevýhodou je ale právě to, že efektivně funguje jen u vetřelců, s nimiž jsme se už v minulosti potkali. Pokud nás napadne neznámý mikrob nebo patogen zmutovaný natolik, že ho imunita nepozná, je pro tělo mnohem náročnější (popřípadě i zcela nemožné) se s infekcí vypořádat.

Důležitým hráčem adaptivní imunity jsou T-buňky známé také jako T-lymfocyty. Ty mají za úkol podle tzv. antigenu rozpoznat konkrétní patogen a poté koordinovat reakci imunity. Těch ale existujte několik typů:

• Tzv. cytotoxické T-buňky jsou bojovníci s úkolem zabíjet – nejen patogeny, ale třeba i poškozené vlastní buňky, včetně těch rakovinných.
• Pomocné, tzv. Th buňky, jsou známé tím, že produkují látky jménem cytokiny. Ty ovlivňují průběh zánětlivých procesů, ale jejich hlavní úkol je totiž koordinovat činnost jiných imunitních buněk.
• Regulační T-buňky označované jako Treg mají za úkol ohlídat, aby to organismus s imunitní reakcí nepřehnal – tedy aby neútočil na to, co sice přichází zvenčí, ale nijak tělo neohrožuje – například na potravu, pyl apod.

Dalším hráčem adaptivní imunity jsou B-buňky (B-lymfocyty), které mají za úkol vytvářet protilátky.

A teď už se můžeme pustit do výčtu opatření, které nám pomohou naverbovat nové bojovníky do vnitřní armády zdecimované předchozími boji a jinými pohromami a vyzbrojit ji tak, aby dokázala vzdorovat téměř každému vetřelci.

1. Bojujte se zánětem

Tady je třeba v první řadě říct, že zánět není nepřítel. Je sice pravda, že právě on způsobuje většinu nepříjemných příznaků infekčních nemocí, tedy bolest, otok, zarudnutí apod., jenže právě vznik zánětu je zároveň nutnou podmínkou toho, aby mohl imunitní systém pracovat. Bez něj by například nemohlo dojít k odstranění poškozených tkání.

Problém ale nastává v okamžiku, kdy v těle probíhá zánět chronický, vzniklý například vlivem špatného stravování, obezity apod. Právě chronický zánět totiž efektivitu naší obranyschopnosti výrazně snižuje.

Velice negativně v tomto směru působí obezita, která způsobuje chronický celotělový zánět, čímž imunitu narušuje. Určitě tedy má smysl pokusit se do podzimu ještě něco málo zhubnout, ale rozhodně není na místě se pouštět do drastických diet.

Když se totiž imunitní systém setká s patogenem, potřebuje pro účinnou reakci velké množství energie. Pokud se tedy organismus nachází ve výrazném energetickém deficitu, nemá imunita dostatek energie pro správnou reakci – žádná armáda se zkrátka neobejde bez fungujícího zásobování. Právě nyní je tedy třeba hubnout velice opatrně, maximálně půl kilogramu za týden. Zdá se to málo, ale i pouhá dvě kila, která je tak reálné do podzimních plískanic shodit, mohou míru zánětu v těle snížit poměrně zásadně.

Důležitá je i strava – zánět podporuje vysoká konzumace sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků, negativně tu ale působí i třeba umělá sladidla a další potravní aditiva. Účinného bojovníka se záněty naopak představuje průmyslově co nejméně upravovaná rostlinná strava, zejména pak ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny, ale i řada druhů koření.

Silnými zbraněmi proti zánětu jsou pak doplňky stravy, například:

• kurkumin
• EGCG
• astaxantin
• boswellie
• kozinec blanitý
• zázvor
• quercetin
• a mnohé další.

2. Doplňujte klíčové živiny

Reakce imunitního systému je náročná nejen z pohledu energie, ale dochází při ní i ke zvýšené spotřebě živin. I když jsou tedy třeba nyní hladiny mikronutrientů v našem těle dostatečné na to, abychom se cítili zdraví, v okamžiku průniku patogenů do těla to rozhodně platit nemusí. Proto je důležité už nyní zapracovat na tom, abychom jejich hladiny doplnili. A které jsou nejdůležitější?

Zinek – tento stopový prvek je klíčový pro dělení buněk, v případě jeho nedostatku tak dochází k umlčení řady genů a imunitní buňky se nedokáží dostatečně rychle množit. Zvláště v boji s virovými infekcemi je proto jeho dostatečná hladina základem úspěchu.

Selen – jde nejen o silný antioxidant, ale jeho nedostatek zároveň negativně ovlivňuje tvorbu a aktivitu některých imunitních buněk (hlavně lymfocytů a NK buněk), hladinu protilátek a také celkovou schopnost organismu optimálně reagovat na virovou infekci. Jeho užívání proto prokazatelně zlepšuje imunitní odpověď.

Vitamin D3 – nízká hladina tohoto vitaminu prokazatelně souvisí s náchylností vůči infekcím. Má totiž přímý vliv na vrozenou i adaptivní imunitu, kdy ovlivňuje aktivitu většiny imunitních buněk. Kromě preventivního účinku pomáhá jeho užívání rovněž zkracovat dobu léčby infekcí a působí protizánětlivě. Vzhledem k tomu, že v našich zeměpisných šířkách trpí deficitem „déčka“ drtivá většina lidí, se navíc rozhodně nelze spoléhat, že jej máme na konci léta dostatek.

Vitaminy A, C a E – fungují nejen jako antioxidanty, ale mají i epigenetické účinky ovlivňující fungování imunity. Ovlivňují například dělení buněk či produkci některých klíčových enzymů. I tady jejich užívání působí jak preventivně, tak pomáhá zkracovat dobu léčby.

Aminokyseliny – klíčový je samozřejmě dostatečný přísun všech esenciálních aminokyselin (tj. těch, které tělo neumí vytvořit, a je tedy nezbytné je přijímat potravou). Pozitivní vliv na imunitu má ale i doplňován některých neesenciálních, například argininu nebo glutaminu.

3. Podporujte střevního mikrobiom

Rovnováha obyvatel střev má na naši imunitu zcela zásadní vliv. Pokud je narušená, zhoršuje se funkce střevní stěny, což vede k pronikání mikrobů do krevního oběhu, zvýšení zánětu a omezení produkce antimikrobiálních peptidů. A to vše má za následek zhoršení imunity. Dysfunkční střevní mikrobiom také negativně ovlivňuje produkci cytokinů a potlačuje produkci řady imunitních buněk.

A jak mikrobiom podpořit? Klíčová je zejména strava:

• Škodí přemíra sacharidů s vysokým glykemickým indexem, nasycených tuků, ale i třeba emulgátorů, umělých sladidel a dalších potravních aditiv.
• Pozitivní vliv na imunitní funkce a míru zánětů v těle má i omezení konzumace soli.
• Zcela zásadní je dostatečná konzumace vlákniny. Toho dosáhneme přidáním luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů, semen, ovoce a zeleniny do jídelníčku. Skvělým pomocníkem jsou i nápoje z čekanky, psyllium apod.

Z doplňků stravy mohou pomoci také:

• kurkumin
• quercetin
• resveratrol
• boswellie
• a další. Vhodné může být také užívání probiotik, které imunitu prokazatelně podporuje.

Při změně jídelníčku dochází k pozitivním změnám v oblasti střevního mikrobiomu velice rychle – k prvním už v řádu dnů, k výraznějším v řádu týdnů. Tyto změny však nejsou příliš stálé, a aby se stabilizovaly, je zapotřebí udržet nový životní styl alespoň půl roku – tedy v podstatě až do jara.

4. Ozdravte jídelníček

Kromě změn v jídelníčku podporujících rovnováhu střevního mikrobiomu je vhodné dodržovat i další stravovací zásady:

• Prokazatelný pozitivní vliv na imunitu má omezení příjmu omega-6 nenasycených mastných kyselin a zvýšení příjmu omega-3.
• Nevhodné jsou smažené pokrmy. Při smažení totiž na jídlo působí příliš vysoké teploty, při kterých reagují sacharidy s bílkovinami a vznikají tzv. produkty pokročilé glykace (AGE). Ty zvyšují míru zánětů v těle, poškozují buňky a narušují imunitu.
• AGE hojně vznikají i při grilování masa a uzenin či jejich pečení při vysoké teplotě.
• Negativní vliv na imunitu má obecně příliš častá konzumace vysoce upravovaných pokrmů z fastfood řetězců.
• Vyvarujte se také nadměrného příjmu alkoholu a kofeinu.

5. Zkuste přírodní imunostimulanty

Skvělým prostředkem, jak přímo podpořit imuntitu, jsou epigeneticky působící živiny a byliny fungující jako imunostimulanty. Mezi ty zvláště efektivní patří například:

Kozinec blanitý – ovlivňuje vznik, vývoj a diferenciaci většiny imunitních buněk, má přímý antimikrobiální efekt vůči řadě virů a bakterií (včetně těch s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům), a dokonce pomáhá zvýšit účinnost některých vakcín.

Zázvor – ovlivňuje aktivitu řady imunitních buněk, zejména T-buněk a makrofágů, přímo působí proti některým virům (včetně původců chřipky, rýmy COVID-19), bakteriím a kvasinkám.

Astaxantin – barvivo obsažené například v mase lososa či krevet rovněž podporuje aktivitu a schopnost rychlého množení řady imunitních buněk, zlepšuje tvorbu protilátek a imunitu v oblasti sliznic.

6. Omezte působení stresu

Stresové hormony mají za úkol navodit v těle změny, které nám pomohou čelit ohrožení života – například tím, že zvýší dostupné množství energie pro potenciální boj či útěk. Zároveň ale omezují i přívod energie pro systémy, které v akutním ohrožení života nejsou klíčové pro přežití. A jedním z nich je i imunita. Řada výzkumů tak potvrdila nejen to, že stresovaní jedinci jsou více náchylní k infekčním onemocněním, zejména těm virového původu, ale dokonce se u nich zhoršuje i imunitní odpověď po aplikaci vakcín a zpomaluje se hojení ran.

Protože zejména začátek školního roku patří mezi výrazně stresující období, je potřeba důsledně snižovat míru stresu, ať už lepší organizací času, nastavením priorit či osvojením technik snižujících stres, jako jsou dechová cvičení, jóga a podobné systémy, meditace apod.

Dobrou volbou jsou i tzv. adaptogeny, tj. rostliny, které zlepšují adaptaci organismu na stresovou zátěž. Mnohé z nich navíc mají i přímý pozitivní vliv na imunitu a působí protizánětlivě – to platí například pro kozinec blanitý, maralí kořen, rhodiolu nebo ženšen pětilistý.

7. Nezapomínejte na pohyb

Pravidelné cvičení, zejména aerobní pohyb mírné až střední intenzity, posiluje imunitu hned několika cestami:

• Stimuluje buněčnou imunitu (dle výzkumů zde nejlépe působí cvičení střední intenzity o délce 35–45 minut).
• Zvyšuje tělesnou teplotu, čímž brání růstu patogenů podobnými mechanismy jako horečka.
• Snižuje v těle míru zánětů a působí preventivně proti vzniku civilizačních nemocí, které imunitu rovněž ovlivňují.
• Snižuje míru stresu.

8. Nezanedbávejte spánek

Spánková deprivace ovlivňuje poměrně zásadním způsobem jak vrozenou, tak adaptivní imunitu a zvyšuje také míru zánětů v těle. Dodržování spánkové hygieny a snaha spát alespoň sedm hodin denně je proto v rámci podpory obranyschopnosti velmi důležité.

Při problémech se spánkem můžete vyzkoušet například mučenku, chmel nebo tryptofan

V dalším článku se podrobněji podíváme na oboustranný vztah některých tělesných a duševních obtíží a imunity.

(Astragalus membranaceus)

Jeden z nejsilnějších adaptogenů se schopností zpomalovat stárnutí a pozitivním vlivem na imunitu, srdce a cévy, diabetes, ledviny, klouby či hubnutí – to je kozinec blanitý, který je známý také pod svým latinským názvem astragalus. Jde o jednu z klíčových bylin tradiční čínské medicíny, jejíž účinnost potvrdila i moderní věda.

Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) je vytrvalá 50-150 cm vysoká rostlina z rodu kozinec, který zahrnuje více než 3000 druhů rostlin. Má chlupaté stonky s 12-18 páry listů, květenství má tvar hroznu s květy ve tvaru zvonku, které mohou být žluté, bílé, modré nebo fialové. Přirozeně se vyskytuje v severní a východní Číně, Mongolsku a Koreji. Léčivou drogou je kořen, který se získává ze čtyřletých rostlin. (1)

Historie

Kozinec blanitý byl poprvé popsán v klasickém čínském herbáři Shennong Bencao Jing (Shennong´s Classics Materia Medica), který je nestarším úplným lékopisem Číny – vznikl za vládnutí dynastie Han (v období 300-200 let př. Kr.). Tradiční čínská medicína ho považuje za jednu z nejdůležitějších adaptogenních bylin tonizujících životní sílu čchi a používá jej pro podporu imunity, metabolismu a vylučovacích funkcí. (2, 3)

Účinné látky

Kozinec blanitý obsahuje velké množství účinných látek, z nichž některé jsou velmi unikátní. Především to platí pro pětici sloučenin patřící mezi tzv. triterpenoidní saponiny: astragalosidy I, II a IV a izoastragalosidy I a II. Obsah astragalosidu IV se přitom užívá jako marker vyjadřující kvalitu extraktu z astralagu. Dále zde najdeme desítky prospěšných polyfenolů (unikátní je z nich zejména izoflavon calycosin-7-O-β-D-glucosid), a 14 polysacharidů.

Léčivé účinky

Astragalus patří mezi nejčastěji užívané byliny tradiční čínské medicíny. Čínský lékopis z roku 2015 například uvádí 204 tradičních léků, které jej obsahují, což představuje 14 % ze všech patentovaných tradičních čínských léků! Jeho pozitivní účinky na zdraví ovšem potvrdila i řada vědeckých výzkumů, a proto je populární i v západní fytoterapii. (4)

Kozinec se řadí mezi velmi silné adaptogeny, tj. látky zvyšující odolnost organismu vůči fyzickému i psychickému stresu. Kromě toho má ale i antioxidační a také epigenetické účinky, tj. je schopen ovlivňovat průběh biochemických reakcí regulujících aktivitu jednotlivých genů v DNA (např. metylaci genů). Dále zasahuje do tzv. signálních drah ovlivňujících míru zánětlivých procesů v těla a důležitou složkou jeho účinků je i jeho příznivé působení na rovnováhu střevního mikrobiomu, za které vděčí především obsaženým polysacharidům. Unikátní je i jeho antifibrotické působení. (1, 5-7, 39)

Imunita a alergie

Astragalus patří mezi mimořádně silné imunostimulanty. Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď. Ovlivňuje vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk, zvyšuje produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat stav střevního mikrobiomu, díky níž například podporuje množení a funkci tzv. střevních intraepitelárních T-buněk. Zajímavým účinkem je pak schopnost zvyšovat účinnost některých vakcín, například vakcíny proti žloutence typu B. (2,9, 36)

Kozinec blanitý má i přímý antimikrobiální efekt, kdy působí například proti virům herpes simplex (původce oparů), EB viru, viru způsobujícího chronickou bronchitidu či viru ptačí chřipky H9N2. Potlačuje také množení řady bakterií, například streptokoků, stafylokoků (včetně zlatého stafylokoka), Escherichia coli či Salmonela. Účinnost prokázal dokonce i vůči mnohým multirezistentním kmenům bakterií. (9)

Užitečný může být i při alergiích. Prokázán byl například pozitivní vliv při alergické rýmě – jako účinné se zde pro zmírnění příznaků ukázalo užívání 160 mg extraktu z kořenů po dobu 3-6 týdnů. Výzkumy na zvířatech naznačují i účinnost atopické dermatitidě, a dokonce i při astmatu. Nejde sice o tzv. akutní bronchodilatátor, tedy látku schopnou otevírat dýchací cesty, ale působí silně protizánětlivě, brání ukládání kolagenu v dýchacích cestách a celkově snižuje alergickou reaktivitu dýchacích cest. Provedena byla i jedna studie, v níž u astmatických dětí výrazně snížil riziko recidivy astmatu, a to jak samotný, tak i v kombinaci s kortikosteroidní léčbou. (1, 16, 18, 26, 37)

Anti-age efekt

Účinné složky kozince, zvláště pak astragalosidy, se vyznačují mnoha účinky na zpomalení procesu stárnutí. Působí například proti vzniku senescenčních buněk. Jde o buňky, které již ztratily schopnost dělení, ale přesto dále přežívají, hromadí se v tkáních, a zhoršují tak jejich funkci. S věkem přitom jejich podíl v těle výrazně roste (více zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/). Roli ve zpomalení stárnutí hraje i antioxidační působení kozince, které zmírňuje poškozování buněk, stejně jako schopnost zvyšovat hladinu microRNA, které epigenetickou cestou zpomalují stárnutí. Pomáhá také chránit buňky pokožky před působením UV zářením a omezuje destrukci prokolagenu I. Tím zpomaluje procesy stárnutí pokožky. (2, 9)

Další cestou, kterou může astragalus zpomalit stárnutí, je ochrana telomerů. Jde o koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení o něco zkrátí, a když dosáhnou kritické hodnoty, buňka ztratí schopnost dělení. Kozinec zde působí hned dvěma mechanismy: ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy, která rychlost zkracování reguluje, a také mění proteiny, které se na telomery vážou. (2, 9)

Kozinec má rovněž příznivý vliv na prevenci a léčbu onemocnění, které se stárnutím úzce souvisejí, ať už jde o nemoci srdce a cév, cukrovku, neurodegenerativní onemocnění či rakovinu. (2)

Mozek a nervová soustava

Kozinec blanitý účinně brání neurodegenerativním procesům, a díky tomu je efektivní i při zpomalování úbytku paměti a prevenci stařecké demence. Chrání buňky mozkové kůry a hipokampu, zvyšuje na nich počet M-cholinergních receptorů, zpomaluje úbytek synapsí (spojení dvou nervových buněk) a axonů, tj. výběžků nervových buněk, které tato spojení vytváří.  (2)

Některé z účinných látek astralagu rovněž brání tvorbě ß-amyloidních plaků, které jsou typické pro Alzheimerovu chorobu, a pomáhají udržet funkci mitochondrií v buňkách mozkové tkáně. (12, 13)

Srdečně cévní onemocnění

Kozinec blanitý pomáhá snížit krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Užitečný může být dokonce i při podávání bezprostředně po infarktu myokardu – alespoň to naznačují pokusy na myších, u nichž byl infarkt uměle vyvolán. U nich kozinec zachoval vyšším míru srdeční funkce a zmenšil velikost infarktu. Podobně pozitivní byly výsledky na modelu mozkové mrtvice, kdy snížil míru zánětlivých procesů i poškození mozkových buněk následkem nedostatku kyslíku. (2, 31)

Velmi efektivní je v rámci prevence a léčby kardiovaskulárních onemocnění u žen v menopauze. (32)

Osteoporóza

Některé studie naznačují, že astragalus pozitivně ovlivňuje epigenetické změny vedoucí ke vzniku osteoporózy. V prevenci a léčbě této choroby se navíc může pozitivně projevit jeho působení na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je s procesy vedoucími k osteoporóze velice úzce spojena. (5, 6)

Nádorová onemocnění

Kozinec blanitý ovlivňuje řadu mechanismů souvisejících se vznikem zhoubných nádorů – např. proliferaci (rychlé nekontrolované dělení), apoptózu (buněčnou smrt) či invazivitu nádorových buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prsu, nádorů trávicí soustavy, plic či ledvin. Prospěšný je dokonce i u pacientů s metastázami. (2, 9)

Podstatná je i schopnost kozince zvyšovat kvalitu života onkologických pacientů v průběhu chemoterapie či radioterapie, kdy například snižuje výskyt nevolností a zvracení, únavy, nechutenství, leukopenie (pokles hladiny leukocytů v důsledku chemoterapie), neutropenie či riziko poškození jater. (1, 10, 11)

Diabetes

Další oblastí, v níž může být kozinec blanitý velmi přínosný, je cukrovka, a platí to přitom pro oba její typy.

Při diabetu I. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění a dochází při něm k apoptóze (buněčné smrti) ß-buněk slinivky, pomáhá oddálit nástup onemocnění, zmírňuje zánětlivé procese ve slinivce a chrání strukturu ß-buněk. Jeden z výzkumů dokonce prokázal po jeho užívání množení ß-buněk, v důsledku čehož došlo ke zvýšení produkce inzulinu a poklesu hladiny glukózy v krvi. (9)

Při diabetu II. typu, pro který je kromě snížené tvorby inzulinu charakteristická především inzulinová rezistence, tedy snížení citlivosti tkání vůči tomuto hormonu, pomáhá astragalus nejen zlepšit funkci ß-buněk slinivky, ale též zmírnit právě inzulinovou rezistenci (například ovlivněním metabolismu glukózy v kosterním svalstvu či podporou tvorby enzymu AMPK), a tím snížit hladinu glukózy v krvi. U obou typu cukrovky navíc snižuje riziko vzniku komplikací, jako je diabetická nefropatie (poškození ledvin), neuropatie (poškození nervů) či retinopatie (poškození oční sístnice), popřípadě i vznik kardiovaskulárních nemocí z důvodu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi. (9)

Ledviny

Kozinec blanitý je v rámci tradiční čínské medicíny využíván mj. na podporu funkce ledvin a tyto účinky potvrzují i moderní výzkumy. Jeho užívání například snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob – pacientům pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, proteinturii (bílkovinu v moči), a dokonce i krevní tlak. Vhodný je také v rámci boje s častými komplikacemi ledvinových onemocnění, jako je nízká hladina hemoglobinu či častější výskyt infekcí, a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. V kombinaci s léky užívanými při chronických ledvinových onemocněních navíc zvyšuje jejich účinnost. (14-17)

Játra

Kozinec blanitý pomáhá léčit některé jaterní infekce (např. hepatitidu typu B). Kromě toho je účinný při fibróze jater, při níž dochází k nadměrnému ukládání kolagenu do jaterní tkáně. V kombinaci s šalvějí červenokořennou (danshen) pomáhá proti i cirrhóze jater. (16, 27, 34, 35)

Hubnutí

Kozinec blanitý může být účinný i při hubnutí, a to nejen prostřednictvím snižování inzulinové rezistence, ale i svým vlivem na produkci hormonů ovlivňujících chuť k jídlu – např. leptinu. Studie na zvířatech ukazují i na schopnost omezovat tvorbu tukové tkáně (například zpomalením růstu tukových buněk), snižovat chuť k jídlu, podporovat termogenezi a také bránit váhovým přírůstkům z důvodu chronického stresu. (28-30)

Menopauza

Jeden z polyfenolů v kozinci, kalykosin, má strukturu podobnou ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu může pomoci snižovat intenzitu nepříjemných projevů menopauzy a riziko osteoporózy. (33)

Artróza

Studie na zvířatech ukazují, že by mohl být astragalus přínosný i v případě nejčastějšího denegerativního kloubního onemocnění – artrózy. Při ní působí nejen protizánětlivě, ale zároveň u pokusných myší výrazně podpořil tvorbu proteoglykanů a kolagenu typu II a omezil apoptózu (buněčnou smrt) buněk chrupavky. Za tyto účinky přitom byly zodpovědné zejména obsažené polysacharidy. (38)

Fibrotická onemocnění

Velmi zajímavou oblastí působení kozince je i jeho antifibrotický efekt. Fibróza znamené ukládání tzv. extracelulární matrix, zejména pak vláken kolagenu do tkání, do nichž nepatří. To následně způsobuje jejich vážné poškození, které může být i neslučitelné se životem. Astragalus přitom obsahuje hned několik antifibrotických substancí (astragagalosid IV, kalykosin, polysacharidy a formononetin), a díky tomu dokáže zmírnit průběh řady fibrotických onemocnění, ať už jde o již zmíněnou fibrózu jater, nebo třeba o fibrózu plic, ledvin, srdce či pobřišnice. (39)

Užívání a kontraindikace

Kozinec blanitý se užívá ve formě čaje, tinktury nebo extraktu, který by měl být standardizován na obsah nejdůležitější účinné látky astragalosidu IV. Doporučená denní dávka právě astragalosidu je 5-10 mg, na doporučené dávce vlastního kozince či extraktu zatím nepanuje mezi odborníky shoda z důvodů nedostatečného množství provedených studií. V jedné studii například nedošlo ke výskytu žádných vedlejších účinků při užívání 60 g kořene po dobu 4 měsíců, v případě extraktu se v rámci studií užívaly denní dávky od 80 do 160 g. (2, 19, 20)

Astragalus je obecně považován bezpečný, pouze je vhodné se vyvarovat užívání nadměrného množství, které by mohlo imunitu namísto povzbuzení naopak potlačit. Kozinec by se dále neměl kombinovat s léky z kategorie imunosupresiv, které se užívají například při autoimunitních chorobách nebo po transplantacích. Při autoimunitních chorobách nebývá doporučován ani obecně, bez ohledu na užívané léky, přesto ale existují studie, které potvrzují jeho pozitivní vliv i při těchto problémech. Doporučovaná není ani kombinace s kortikosteroidy a lithiem. Užívání se také nedoporučuje dětem, těhotným a kojícím ženám z důvodu nedostatečného množství provedených studií. (1, 36)

Vhodné kombinace

Astragalus se nejčastěji kombinuje s andělikou čínskou (Angelicae sinensis), s níž působí synergicky (tj. navzájem podporují svoji účinnost). Společně jsou také součástí preparátu tradiční čínské medicíny Dang-gui buxue, kde jsou v poměru 6 : 1 ve prospěch kozince. (20) Užitečné jsou ale i další kombinace.

Srdce a cévy: kozinec + ženšen, kozinec + ženšen pětilistý (2)

Mozek: kozinec + rhodiola (21)

Imunita: kozinec + šišák bajkalský (22), kozinec + quercetin (25)

Stárnutí: kozinec + Lithospermum erythrorhizon (23), kozinec + rehmanie lepkavá (40)

Hubnutí: kozinec + kurkumin, kozinec + zázvor (16), kozinec + Lithospermum erythrorhizon (24)

Menopauza: kozinec + andělika čínská (33)

Játra: kozinec + ostropestřec mariánský + kurkumin + lékořice + prorostlík (36) Fibróza: kozinec + andělika čínská + šalvěj červenokořenná (39)