Proč jsme v září ohroženi stresem a úzkostí více než v jiných měsících? U rodičů dětí ve školním věku je to jasné – ti se musejí v září vyrovnávat s návratem k pravidelnému režimu, přípravou do školy, přihlašováním na všemožné kroužky a samozřejmě i s nemalými finančními výdaji, které jsou s tím spojené. Jenže zářijová úzkost běžně postihuje i osoby, které mají už dospělé děti, stejně jako ty bezdětné. Jak je to možné?

Důvodů může být víc. Možná už máme v sobě ještě z dob dětství zafixováno, že září je něco jako druhý Nový rok – čas nových začátků, ale i nových očekávání a zvýšených nároků, které si na sebe klademe. Řada firem navíc jela přes léto v dovolenkovém režimu a nyní začíná na své zaměstnance víc tlačit. Ve městech navíc může hrát roli i to, že s koncem dovolených je najednou všude víc lidí, víc hluku, na silnicích jsou najednou mnohem větší zácpy…

Na náladě nám nepřidá ani snižující se intenzita světla, která může u citlivých osob vyvolávat jak únavu, tak i depresivní a úzkostné příznaky (odborně se tomu říká sezónní afektivní porucha neboli SAD). I když je totiž venku teplé babí léto, doba a intenzita slunečního svitu je stejná jako v březnu.

Co nám tedy může proti stresu a úzkosti pomoci? Zde je pár účinných možností – jak těch notoricky známých, tak těch, o nichž jste možná ještě ani neslyšeli.

Binaurální rytmy

Velmi zajímavá metoda, která dokáže účinně snížit stres a úzkost, se jmenuje binaurální rytmy. A je vlastně docela jednoduchá: Spočívá v tom, že se do každého ucha pouštějí zvuky s mírně odlišnou frekvencí – obvykle s rozdílem 5–30 Hz. Díky tomu začneme ve své hlavě slyšet navíc třetí tón o frekvenci rovnající se rozdílu obou poslouchaných frekvencí.

Když si tedy například pouštíme do jednoho ucha zvuk k frekvenci 400 Hz a do druhého 420 Hz, vnímáme zároveň i tón o frekvenci 20 Hz. Někdy se dokonce používají i rozdíly menší než 3 Hz, při kterých dochází k zajímavému jevu: v hlavě se objeví tón, který jako by rotoval od ucha k uchu.

Metoda to není úplně nová – binaurální rytmy byly popsané už v roce 1839, dlouho ale byly vnímány jen jako kuriozita. Zlom přinesla až série studií publikovaných kolem roku 2000, která prokázala, že při poslechu těchto zvuků dochází ke změnám nervové aktivity, jež se dokonce dají zaznamenat pomocí měření na EEG a MEG (magnetoencefalograf). Další studie pak prokázaly, že binaurální rytmy mají výrazné zklidňující účinky – míra úzkosti sledovaných osob díky nim poklesla o 30 %, a změny při jejich poslechu se dokonce objevily i na EEG.

Nahrávky s binaurálními rytmy najdete běžně na YouTube – stačí do vyhledávání napsat „binaural beats“. Je ovšem nutné je poslouchat se sluchátky.

Lesní terapie

Češi chodí do lesa poměrně často, většinou ale jen na houby nebo na procházku. To Japonci na to jdou vědecky. Právě v této asijské zemi totiž vznikla metoda jménem lesní terapie, což je de facto řízená meditace v lese. Řada studií přitom už potvrdila její pozitivní efekt na zmírnění stresu, úzkosti, depresí, pocitů zmatenosti a únavy, ale i třeba na snížení krevního tlaku nebo zlepšení stavu pacientů s ischemickou chorobou srdeční, chronickou plicní obstrukční chorobou nebo diabetem 2. typu. 

I u nás už existují specializovaní lesní terapeuti, osvěžující meditaci v lese si ale můžete vyzkoušet i sami. Zkuste se třeba během procházky v přírodě na chvíli zastavit a soustřeďte se na zvuky, které slyšíte: Nejprve se zaměřte na hodně vzdálené zvuky, jako je třeba zvuk aut na vzdálené silnici – nijak je nehodnoťte, pouze poslouchejte. Pak přesuňte pozornost na zvuky v bližším okolí, jako je zpěv ptáků nebo šumění stromů. Na závěr se zaposlouchejte do zvuků blízko vašich uší, jako je třeba šustění vlasů o oděv.

Meditaci zaměřenou na pozorování sluchových podnětů můžete samozřejmě vykonávat kdekoliv, v přírodě však má podle výzkumů větší pozitivní efekt, který se projeví například výraznějším snížením tepové frekvence nebo hladiny stresového hormonu kortizolu.

Pozitivní účinek na snížení stresu a úzkosti mají také všechny ostatní druhy meditací. Více zde »

Progresivní svalová relaxace

Tato relaxační metoda není žádná novinka – vytvořil ji Edmund Jacobson již v roce 1930. Její účinky jsou ale opravdu mimořádné: Dle výzkumů dokáže efektivně zmírnit stres, úzkost a také pomáhá při nespavosti (v tomto případě je ideální ji praktikovat před usnutím). Několik studií potvrdilo i účinnost při depresích. Je velmi jednoduchá, takže si ji může osvojit každý, a jako bonus vás naučí lépe vnímat signály vlastního těla. A nemusí zabrat ani moc času – jako velmi účinné se v rámci studií ukázaly nejen progresivní relaxace s délkou blížící se půlhodině, ale i ty trvající méně než 6 minut.

Při progresivní svalové relaxaci v leže nebo v uvolněném polosedu postupně zatínáte a poté uvolňujete jednotlivé svalové skupiny, přičemž postupujete od spodní části nohou (tj. většinou od lýtek) směrem vzhůru a končíte u svalů napínajících pokožku hlavy – pokud ovšem do té doby neusnete.

• Vyberte si vždy jednu svalovou skupinu, například lýtkové svaly na jedné z končetin.
• Pomalu se nadechujte (popřípadě zařaďte po nádechu i krátkou dechovou pauzu) a přitom příslušný sval stáhněte. Stažení by mělo trvat 5–10 vteřin.
• Poté s výdechem daný sval co nejvíce uvolněte. Můžete si pomoci i vizualizací – například si představujte, že máte místo příslušného svalu pytlík s pískem a při výdechu se z něj písek vysypává. Uvolňování by mělo trvat minimálně 20 vteřin. Po výdechu můžete opět zařadit krátkou pauzu.
• Pokud ve svalu cítíte zvýšené napětí (při velkém stresu se to může týkat například hýždí, svalů krku a ramen a pokožky hlavy), můžete pokračovat v uvolňování po několik dalších výdechů, už ale sval při nádechu nestahujte.

Pravidelný pohyb

Když vědci nechali řešit náročný úkol osoby, které se aspoň jednou týdně věnovaly pohybu, a srovnávali je s neaktivními vrstevníky, zjistili, že druzí jmenovaní pociťovali po dokončení úkolu výrazně vyšší pokles nálady, což souvisí s jejich odolností vůči stresu.

Pohyb totiž v těle stimuluje například tvorbu neuropeptidu Y, který pomáhá regulovat spánek, emoce a odolnost vůči stresu. Zvláště silně přitom působí na mozkovou část jménem amygdala, která se zapojuje při zpracování strachu. Právě zvýšená aktivita amygdaly je přitom typická pro osoby trpící úzkostí.

Často se uvádí, že pro snížení míry stresu a úzkosti je ideální aerobní (vytrvalostní) pohyb mírné až střední intenzity trvající kolem 30 minut. Výzkumy ale ukázaly, že podobně efektivní je i silový trénink. Protistresové účinky pohybu se ovšem zvýší, pokud při něm dýcháme nosem.

Jen pozor, abyste to s pohybem nepřihnali – příliš dlouhé i příliš intenzivní tréninky totiž mohou výrazně zvýšit produkci stresových hormonů.

Méně elektroniky, více lásky

Radu omezit čas strávený u chytrých telefonů slýcháme tak často, že už zní jako klišé, přesto se ale vyplatí ji poslechnout. I vědecké studie totiž potvrzují, že množství času, který jim věnujeme, s mírou stresu, strachu a úzkosti úzce souvisí.

Naopak čas strávený s rodinou a přáteli, stejně jako romantické chvilky s partnerem snižují nejen stres a depresivní symptomy, ale i fyzické zdraví. Zároveň ovšem závisí na kvalitě těchto vztahů – pokud od blízkých lidí necítíme podporu, množství stresu naopak roste.

Méně prokrastinace

Když člověk odkládá důležité úkoly a místo toho se jen tak poflakuje nebo se zabývá nedůležitými hloupostmi, má to nejen negativní vliv na jeho pracovní výkonnost, ale zároveň to výrazně zvyšuje míru stresu a úzkosti.

Více světla

Jak už jsme zmínili v úvodu, naši vitalitu, náladu i míru stresu může už na konci září negativně ovlivnit i zkracující se den a nižší intenzita světla. Proto je vhodné trávit co nejvíce času venku, na přirozeném slunečním světle, jehož intenzita je mnohonásobně vyšší než v případě světla v budovách. Zvláště efektivně působí venkovní pohybová aktivita v ranních nebo dopoledních hodinách.

Pomoci můžou i tzv. simulátory slunce neboli světelné boxy, což jsou terapeutická zařízení využívaná při léčbě sezónní afektivní poruchy (SAD).  V podstatě jde o zdroj velmi silného světla, kterému se vystavujeme v ranních hodinách.

Bylinky a doplňky stravy

Pro boj se stresem a úzkostí nám může pomoci i celá řada bylin a doplňků stravy. Klasická evropská fytoterapie využívá ke zklidnění například meduňku, dobromysl, mátu, heřmánek, levanduli nebo bukvici lékařskou, protistresové účinky má ovšem i třeba čaj z jablečných slupek.

Osvědčenou zbraní jsou také adaptogeny neboli látky, které zvyšují odolnost organismu vůči negativnímu působení stresu a rovněž zvyšují hladinu energie a zmírňují únavu. Další možností jsou i byliny se zklidňujícím účinkem.

Růže damašská – efektivně zmírňuje deprese, stres, úzkost a pomáhá i proti nespavosti. Lze ji užívat ve formě oleje či čaje z květů, efektivní je ale i ve formě aromaterapie. Více zde »

Rhodiola – jeden z nejúčinnějších adaptogenů brání vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, chrání nervové buňky, snižuje míru únavy i hladinu glukózy zvýšené vlivem stresu a také při stresu zlepšuje mentální i fyzickou výkonnost. Nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, také díky rhodiole pracují s vyšší rezervou. Více zde »

Ashwagandha – patří mezi velice silné adaptogeny, pomáhá snížit hladinu kortizolu v krvi a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů zvýšenou díky stresu. Kromě toho efektivně zmírňuje úzkost a jde také o osvědčený prostředek proti nespavosti. Více zde »

Maralí kořen – další silný adaptogen vede na jedné straně k poklesu hladiny stresových hormonů, zároveň ale chrání nadledviny, u nichž může dlouhodobý stres způsobit vyčerpání a snížit jejich schopnost stresové hormony vytvářet. Více zde »

Chmel – je jednou z nejúčinnějších zbraní proti nespavosti. Zároveň zmírňuje podráždění, úzkost, deprese i stres. Více zde »

Mučenka – vyniká svojí schopností zmírňovat úzkost, a to dokonce i úzkost spojenou například s očekávanými operacemi, návštěvou zubaře, zkouškami apod. Pomáhá také při nespavosti a snižuje míru stresu. Více zde »

Růže má odpradávna punc výjimečné rostliny, ne nadarmo se jí říká královna květin. Vyniká ovšem nejen svojí krásou, ale i léčivými účinky, ať už v oblasti duševního zdraví, spánku, srdce a cév, diabetu nebo hubnutí.

Popis

Růže damašská patří do čeledi růžovité, která zahrnuje více než 200 druhů a přes 18 000 kultivarů. Jde nejen o oblíbenou okrasnou rostlinu, ale pro své unikátní složení má využití i v kosmetice, přírodní medicíně a potravinářském průmyslu. Jejím přímým předchůdcem, ze kterého byla vyšlechtěna, je růže galská (1, 19)

Jde o vytrvalý keř dosahující výšky 1–2 m s hustě ostnitými výhony. Listy jsou lichozpeřené, nejčastěji pětičetné, květy jsou růžové nebo bílé barvy, spíše ploché, drobnější a nádherně voňavé. Stonky jsou poměrně tenké, proto květy nestojí zcela zpříma. (1, 19)

K léčení a v kosmetickém průmyslu se využívá několik typů produktů z růže damašské: (1)

Růžový olej – vyrábí se destilací okvětních plátků, což je velmi náročný postup s malou výtěžností. K získání jediného gramu oleje je totiž zapotřebí zpracovat cca tři kilogramy okvětních plátků. Proto jde také o jeden z nejdražších rostlinných olejů. Používá se ke kosmetickým účelům a je možné jej také užívat jako doplněk stravy.

Růžová voda – obsahuje 10–50 % růžového oleje. Využívá se v kosmetice, v potravinářství, ale v zemích Středního východu i k náboženským rituálům.

Sušené květy – využívají se k přípravě čajů, ale i jako přísada do různých potravin.

Extrakt – různé typy extraktů se využívají se využívají v kosmetickém průmyslu.

Šípky – zatímco v našich končinách se k léčení a jako přísada do čajů využívají převážně šípky planých růžích, na Středním východě se využívají i plody růže damašské.

Historie

Čeleď růžovité (Rosaceae) je velice stará – dle fosilií nalezených v Severní Americe krášlili její zástupci zemský povrch již před 30 miliony let. Damašská růže byla pravděpodobně vyšlechtěna ve starověku na Středním východě, a již tehdy se využívala nejen pro okrasu, ale i ke kosmetickým a léčebným účelům. Destilace květů za účelem výroby oleje se pravděpodobně prováděla již v 7. století, a to především na území dnešního Íránu (tato oblast byla ostatně až do 16. století největším producentem růžového oleje). V současnost jsou největšími pěstiteli růže damašské Bulharsko, Turecko a Maroko. (1, 2)

Pokud jde o léčebné využití, ve starověku se růže damašská využívala k léčení bolestí břicha a hrudníku, poruch menstruačního cyklu a trávicích potíží, k posílení srdce a léčbě zánětů, zejména v oblasti krku. Tradiční perská medicína dodnes využívá damašskou růži také k podpoře hojení ran, léčbu bolestí hlavy, zánětů v oblasti trávicího traktu, svalových bolestí a hemoroidů. Slavný lékař Avicenna na přelomu 10. a 11. století popsal její využití při hojení slizničních a kožních lézí, ale vyzdvihoval i její účinnost při potírání bolestí, zánětů či nepříjemného zápachu potu. (1, 2, 21)

Účinné látky

Růže damašská obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Najdeme v ní například terpeny, glykosidy, flavonoidy, antokyaniny, karboxylové kyseliny, mastné kyseliny, hořčiny, třísloviny, myrcen, ß-citronellol, nonadekan, geraniol, nerol kaempferol či quercetin. (3)

Léčivé účinky

Potenciál růžového oleje je natolik silný, že byly vědecky prokázány pozitivní účinky na zdraví i při využití v rámci aromaterapie, tedy při vdechování silic nebo při masážích. Tyto postupy například v rámci studií u sledovaných dobrovolníků vedly k následujícím účinkům: (2)

• pokles krevního tlaku,
• úprava metabolismu tuků,
• zmírnění menstruačních bolestí,
• zmírnění bolestí hlavy a dalších typů bolesti (včetně pooperačních),
• zmírnění sexuálních dysfunkcí,
• úpravě rovnováhy hormonálního systému,
• zmírnění stresu (konkrétně k poklesu aktivity sympatiku a prohloubení relaxace)
• zmírnění úzkosti.

Studií sledujících účinky vnitřního užívání růžového oleje nebo čaje z růžových květů bylo zatím provedeno výrazně méně, jejich výsledky ale ukazují, že potenciál růže damašské je opravdu vysoký. S jakými potížemi nám tedy může tato rostlina pomoci?

Deprese, úzkost a sexualita

Růže damašská se vyznačuje rozsáhlým příznivým vlivem na mozek a nervovou soustavu. I pouhé vdechování silic v rámci aromaterapie ovlivňuje tzv. inhibitory zpětné resorpce serotoninu a podporuje uvolňování dopaminu, což v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění příznaků depresí u mužů i žen užívajících antidepresiva typu SSRI. Zajímavé přitom bylo, že aromaterapie u nich měla i výrazný pozitivní efekt na sexuální zdraví – došlo u nich ke zvýšení sexuální touhy i schopnosti dosahovat orgasmu (o něco lépe to fungovalo u mužů než u žen). To je důležité zjištění, protože právě sexualita bývá u uživatelů antidepresiv často narušena. (2, 4)

Konzumace růžového oleje nebo extraktu může navíc v mozku zvýšit i hladinu dalšího důležitého neurotransmiteru 5-hydroxytryptaminu, pomoci regulovat metabolické dráhy některých důležitých aminokyselin a také omezit poškození nervových buněk. To vše pak může pomoci zmírnit depresivní příznaky. Účinnost růže je přitom při depresích srovnatelná s antidepresivem imipraminem. V jedné klinické studii navíc užívání růžového oleje zmírnilo deprese u starších pacientů trpících demencí. Účinné je ale také i při úzkostech. (1, 17, 22)

Zlepšení sexuálních funkcí spolu se zvýšením hladiny testosteronu bylo v rámci jednoho z výzkumů zaznamenáno i u mužů, kteří užívali růžový olej v průběhu léčby závislosti na alkoholu. (25)

Nespavost

Damašská růže může být velmi účinným pomocníkem pro všechny, kdo trpí nespavostí. Kombinuje totiž poměrně silný hypnotický efekt se schopností zmírňovat úzkost. Tím podporuje usínání a prodlužuje celkovou dobu spánku. Ve studiích na zvířatech dokonce prokázala v tomto směru podobnou účinnost jako lék diazepam. (5, 6)

Alzheimerova choroba

Studie ukázaly, že růže by mohla být velmi slibným prostředkem v prevenci i léčbě demence. Potlačuje totiž produkci amyloidu ß, který v mozku vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky, a zároveň podporuje tvorbu nových nervových výběžků – neuritů. (1, 7)

Srdce a cévy

Některé sloučeniny obsažené v oleji z růže damašské ovlivňují produkci a metabolismus hormonu angiotenzinu (konkrétně produkci enzymu ACE), který je zapojen do regulace krevního tlaku. Právě pozitivní vliv na krevní tlak je přitom natolik výrazný, že se projeví i v rámci aromaterapie – v jedné studii zaměřených na ženy v období menopauzy například došlo po absolvování série aromaterapeutických masáží s využitím růžového oleje k poklesu systolického i diastolického krevního tlaku a úpravě hladiny krevních lipidů. Účinky vnitřního užívání růžového oleje pak samozřejmě mohou být ještě výraznější. (1, 8, 9)

Ve studiích na zvířatech byl rovněž zaznamenán pozitivní vliv konzumace růžového oleje na zlepšení kontraktility srdečního svalu (tj. na efektivitu stahů srdeční svaloviny). (10)

Imunita a antimikrobiální efekt

Růže má nejen příznivý vliv na imunitní systém, ale navíc i schopnost ničit mnohé mikroorganismy. Působí proti širokému spektru gram-pozitivních i gram-negativních bakterií – v jejich výčtu nechybí například zlatý stafylokok, E. coli nebo původce salmonelózy. Největší antibakteriální efekt přitom z obsažených látek prokázaly citronellol, geraniol a nerol. Růže ale potlačuje i množení řady virů a kvasinek, včetně Candida albicans. Celkem 9 z obsažených látek bylo dokonce schopno působit proti některým fázím replikace viru HIV. (1, 11–14)

Diabetes a hubnutí

Užívání růžového extraktu vede k poklesu tzv. postprandiální glykémie, tedy hladiny glukózy 90-120 minut po jídle. Důvodem je pravděpodobně potlačení tvorby enzymu jménem α-glukosidáza, který je nezbytný pro trávení polysacharidů a disacharidů (tj. jak škrobů, tak sacharózy). Díky tomu dojde k omezení množství glukózy, která se z trávicího traktu vstřebá do krve. (15)

Tento efekt je zároveň dobrou zprávou pro všechny, kdo se snaží zhubnout, protože méně vstřebané glukózy znamená i snížení kalorické hodnoty zkonzumovaného jídla. A k tomu se ještě přidává další efekt, konkrétně schopnost potlačit produkci enzymu lipáza, který je zase nezbytný pro trávení tuků. I ten tak může ve výsledku snížit celkový energetický příjem. (16)

Antioxidační a protizánětlivý efekt

Květy růže damašské obsahují celou řadu polyfenolů, které vynikají antioxidačním a protizánětlivých efektem. Jsou přitom schopné zmírňovat jak akutní, tak chronický zánět. (1)

Bolest

Růže má rovněž analgetický efekt. Hned několik studií potvrdilo analgetický efekt aromaterapie s využitím růžového oleje. Například pacientům po operaci pomohlo jeho vdechování zmírnit bolest ve srovnání s kontrolní skupinou v podstatě ihned, a tento efekt navíc přetrval až dalších 12 hodin. Ženám trpícím menstruačními bolestmi pomohla aromaterapie zmírnit dobu trvání i intenzitu bolesti, a navíc i zmírnit intenzitu menstruačního krvácení. A úlevu přinesla dokonce i pacientům s ledvinovou kolikou. (2)

Ještě efektivněji pak může tlumit bolest při vnitřním užití. Díky svým protizánětlivým účinkům je přitom efektivní zejména při snižování nociceptivní bolesti, tedy takové, která je obvykle spojena se zánětem. (20)

Epilepsie

Některé z účinných látek růžového oleje, například geraniol a eugenol, mají také antiepileptický efekt. U dětí trpících epilepsií díky tomu pomohl snížit frekvenci i závažnost epileptických záchvatů. (18)

Menopauza

Damašská růže může být velmi účinným pomocníkem i pro ženy v menopauze. Efektivně totiž zmírňuje jak psychické symptomy menopauzy (zejména deprese a úzkosti), tak i fyzické projevy typu návalů, různých typů bolestí nebo potíží postihujících močový a pohlavní systém. A dokonce pomůže zlepšit i sexuální funkce, jako je například chuť na sex, zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. (23–24)

Astma

Zatím pouze na zvířatech byla potvrzena schopnost růžového oleje zmírňovat stažení hladké svaloviny průdušek, a to srovnatelně s lékem theofylinem. U pokusných zvířat přitom došlo k aktivaci beta receptorů sympatiku, což mělo za následek rozšíření průdušek, a zároveň k inhibici histaminových receptorů. (1)

Užívání a kontraindikace

Ačkoliv jsou produkty z damašské růže už po staletí v některých částech světa nedílnou součástí přírodních léčebných postupů, existuje zatím bohužel jen velmi málo studií mapující jejich bezpečnost. Ze studií na zvířatech pouze vyplývá, že vyšší dávky mohou způsobit zhoršení hodnot jaterních testů (konkrétně hladiny bilirubinu a ALT), proto by při užívání produktů z růže měli být opatrní lidé se zhoršenou funkcí jater. (22)

Vhodné kombinace

Imunita a antibakteriální působení: růže + rozmarýn + šalvěj (1)

Migréna a bolest hlavy: růže + violka vonná (22)

Potřebujete mít více energie a lepší fyzickou i mentální výkonnost, ale zároveň se zklidnit, lépe spát a efektivněji relaxovat? Mohlo by se zdát, že dva protichůdné požadavky nabuzení a zklidnění nemůže splnit žádná bylina, přesto ale jedna taková existuje: vitánie snodárná neboli ashwagandha. A umí toho ještě mnohem víc!

Popis

Vitánie je rod zahrnujících 19 druhů rostlin. Nejznámější z nich je vitánie snodárná. Jde o vytrvalý keř dorůstající výšky až 120 cm. Má šedavě zbarvené podlouhlé listy s chlupatým povrchem, žlutavě zelené květy a červené plody ve tvaru bobulí o průměru cca 6 mm. (1-4)

Své latinské rodové jméno Withania získaly vitánie na počest významného britského geologa a botanika 19. století Henryho Withama, druhové jméno „snodárná“ (lat. somnifera) odkazuje na schopnost rostliny podporovat spánek. Známější je ale tato rostlina pod původním názvem „ashwagandha“, které pochází ze sanskrtu a znamená „vůně koně“. Odkazuje tím na zvláštní zápach, který rostlina vydává. Pro své adaptogenní účinky bývá někdy též nazývána „indický ženšen. (1-4)

K léčení se obvykle využívá kořen, méně často listy, semena nebo květy. (4)

Historie

Ashwagandha je jednou z nejdůležitějších léčivých rostlin tradičního indického léčebného systému ájurvéda. Používá se již několik tisíc let, zmíněna je například i ve starobylém sanskrtském textu Atharvavéda, což je jedna ze čtyř základních sbírek véd pocházející z období 1500-1000 let př. n. l. (3)

V rámci tradiční ájurvédské medicíny je kořen ashwagandhy využíván jako afrodisiakum, tonikum (a to i pro děti), prostředek pro zpomalení úbytku kognitivních schopností s věkem a léčbu nespavosti, revmatismu, nervových potíží, zácpy a strumy nebo na odstranění parazitů trávicího systému. Pasta vzniklá smícháním prášku kořene s vodou se aplikuje i zevně, a to například na vředy nebo oteklé a bolestivé klouby. Listy jsou doporučovány například při horečce nebo otocích. Květy mají adstringentní (stahující) účinky, působí močopudně a afrodiziakálně.

Účinné látky

Ve vitánii snodárné bylo doposud popsáno na osmdesát účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Jde zejména o alkaloidy, jako je isopelletierin, anaferin, anahygrin, withasomnin, cuscohygrin, ashwagandhin neboashwagandhinin nebo ashwagandhinin, dále steroidní laktony (withanolidy A-Y, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny A–C a další), fytosteroly, flavonoidy, saponiny (sitoindosidy), oligosacharidy či tanniny. (2, 3)

Léčivé účinky

Vitánie má výrazné adaptogenní, posilující, imunomodulační a zároveň zklidňující účinky. Nejčastěji se využívá pro zmírnění stresu a úzkosti, ale i pro celkové posílení či zlepšení fyzické a mentální výkonnosti. Dokáže působit poměrně rychle (například díky schopnosti vázat se na GABA receptory), má ale i epigenetické účinky. Užitečná tak může být při celé řada potíží.

Mentální výkonnost

Aswagandha je velmi účinným prostředkem pro zvýšení mentální výkonnosti. Když byla například v rámci jedné ze studií podávána po 10 týdnů skupině 60 dospělých, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení paměti, pozornosti a zvýšení rychlosti zpracování informací. Další výzkum pak prokázal její schopnost zlepšit mentální výkonnost, paměť pozornost a reakční dobu u osob s mírnou kognitivní dysfunkcí. (15, 16)

Spánek

Vitánie může být zároveň velice účinnou zbraní při problémech se spánkem. Zlepšuje jak schopnost usínání, tak i celkovou dobu spánku i jeho kvalitu. Když byla navíc podávána skupině starších osob (600 mg denně po dobu 12 týdnů) došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo nejen k výraznějšímu zlepšení kvality spánku, ale také se bezprostředně po probuzení cítili více odpočatí a lépe se soustředili. Zlepšení kvality spánku bylo zaznamenáno také v případě vysokoškolských studentů. (17, 18, 30)

Příčinou příznivého působení vitánie na spánek je jak její schopnost zmírňovat úzkost, tak i přímé působení na aktivitu některých genů řídících cirkadiální rytmy neboli vnitřní hodiny. Právě jejich narušení je totiž častou příčinou problémů se spánkem. (20)

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z kořene ashwagandhy působí proti celé řadě škodlivých mikroorganismů, ať už jde o bakterie, viry nebo plísně a kvasinky. Prokázána byla například schopnost potlačovat množení zlatého stafylokoka, salmonely, E. coli a dalších typům bakterií, stejně jako kvasinek včetně Candida albicans. Zároveň zvyšuje i efektivitu imunitního systému, a to jak prostřednictvím podpory tvorby protilátek, tak i díky přímému vlivu na řadu typů imunitních buněk. (1, 4)

Zánětlivá onemocnění

Řada látek obsažených ve vitánii má výrazné protizánětlivé účinky dané schopností potlačovat produkci některých zánětlivých cytokinů, jako je například TNF-α, IL-1ß nebo IL-6, stejně enzymu COX-2, který se účastní tvorby zánětlivých prostaglandinů. Některé z účinných substancí rovněž patří mezi velice silné antioxidanty. (1)

Zvláště efektivně působí při různých typech revmatických obtíží. Například jedna z účinných látek, withaferin A, byla v pokusech na zvířatech schopna zmírnit příznaky revmatické artritidy, jako je zánět, bolest a otok, stejně efektivně jako běžně užívané léky (např. hydrokortison sukcinát sodný nebo indometacin). Protizánětlivé účinky má přitom jak kořen, tak list vitánie. (1, 5)

Protinádorové působení

Ashwagandha má i silné protirakovinné účinky. Například withanolidy získané z této rostliny byly v rámci jedné studie schopny potlačit růst buněčných linií rakoviny střeva a prsu účinněji než známý protinádorový lék doxorubicin. Ashwagandha potlačuje nadměrnou proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované dělení buněk), angiogenezi (tj. tvorbu nových cév nutných pro zásobení rostoucího nádoru) a roli zde hraje i její protizánětlivé a antioxidační působení. (1, 6)

Účinnost byliny ovšem byla potvrzena i při nádorech nervové soustavy, lymfomu, prostaty, plic a při leukemii. Protinádorovou aktivitu přitom v rámci výzkumů vykazoval jak extrakt z listů, tak i z kořene, v případě nádorů prostaty a plic se přitom ukázal jako efektivnější extrakt z listů. (7-9)

Neurodegenerativní onemocnění

Pokusy na zvířatech ukazují, že by ashwagandha mohla být účinná i v rámci prevence a léčby neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova choroba nebo Huntingtonova choroba. Její účinné látky totiž výrazně podporuji množení i ochranu nervových buněk, stejně jako regenerační procesy při jejich poškození nebo růst výběžků neuronů. Podobně efektivně fungovaly i v rámci zmírnění poklesu mentální výkonnosti vlivem posttraumatické stresové poruchy.  (10-12)

Stres

Ashwagandha patří také mezi velice silné adaptogeny, tedy prostředky schopné zmírňovat negativní účinky psychického i fyzického stresu. Zvyšuje také vitalitu a zmírňuje únavu.

U dobrovolníků, kteří v rámci výzkumů užívali 250 nebo 600 mg extraktu po dobu 8 týdnů došlo nejen ke zmírnění prožívání stresu, ale i k měřitelnému poklesu hladiny stresových hormonů kortizolu a kortikosteronu v krvi. Užívání vitánie pomáhá snížit hladiny stresových hormonů a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů v krvi zvýšenou vlivem stresu. V pokusech na potkanech vystavených akutnímu fyzickému stresu navíc došlo po podávání extraktu z vitánie ke snížení krevní hladiny glukózy, triglyceridů, kyseliny mléčné a kyseliny močové a také zmírnění míry zánětu a hypertrofie nadledvin vzniklé v důsledku stresu. (1, 13, 14, 19, 20)

Psychické potíže

Ashwagandha je také velmi efektivní při zmírňování úzkostí a depresí. Ke zmírnění úzkosti došlo v rámci výzkumů při užívání 240 mg extraktu z kořene po dobu 60 dní (případně při podávání 12 g prášku z kořene), lepších výsledků však bylo dosaženo při užívání 600 mg extraktu denně. Důvodem příznivého působení vitánie je při úzkosti je pravděpodobně schopnost některých účinných látek vitánie vázat se v mozku na GABA receptory typu A, a tím snižovat nadměrnou excitaci nervových buněk. Ashwagandha ale rovněž snižuje i míru zánětu a oxidativního poškození v mozku. (20)

Antidepresivní efekt vitánie je pravděpodobně dán kombinací jejího antioxadativního a protizánětlivého účinku spolu se schopností ovlivňovat hladinu serotoninu. Studie totiž ukázaly, že se withanolid A váže na serotoninové receptory a serotoninové transportéry ochotněji než samotný serotonin nebo často užívané antidepresivum typu SSRI fluoxetin. Některé výzkumy dokonce naznačují i možnou účinnost vitánie při schizofrenii. (20, 21)

V jedné studii také zlepšila mentální výkonnost osobám s bipolární poruchou, pomoci může i při obsedantně kompulzívní poruše a vhodná je i ke zmírňování úzkosti při léčbě závislostí, ať už jde o odvykání kouření nebo protialkoholní léčbu . (1, 20, 21, 23, 30)

Sportovní výkonnost

Řada studií ukázala, že ashwagandha může efektivně ovlivňovat sportovní výkonnost. Pomáhá například zvýšit hladinu testosteronu, svalovou sílu, množství svalové hmoty nebo hodnotu VO2max (maximální spotřeba kyslíku), která je považována za jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zlepšuje také rychlost regenerace po zátěži. (23, 30)

Mužská sexualita a plodnost

Aswagandha je v ájurvédské medicíně využívána jako afrodiziakum a prostředek na podporu plodnosti, a tyto účinky potvrdily i moderní výzkumy. Jedním z důvodů je její schopnost zvyšovat produkci hormonu DHEA-S (dihydroepiandosteronu), který vzniká převážně v nadledvinách. Má anabolické účinky, zlepšuje produkci energie v mitochondriích (proto je mj. považován i za prostředek zpomalující stárnutí), a hraje také důležitou roli v produkci mužských i ženských pohlavních hormonů. Ashwagandha přímo podporuje i zvýšení hladiny testosteronu. V jedné studii byla například podávána mužům ve věku 40-70 let, kteří trpěli nadváhou a mírnou únavou, a po 8 týdnech u nich došlo k navýšení hladiny DHEA-S (v průměru o 18 %) i testosteronu (o 14,7 %). (23-25)

Další výzkumy pak ukázaly schopnost ashwagandhy zvyšovat množství spermatu, obsah spermií v něm i jejich pohyblivost, takže může být vhodná i pro podporu mužské plodnosti. (23)

Ženské zdraví, sexualita, menopauza

Vitánie pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu i u žen. Její konzumace má pozitivní vliv na ženskou sexualitu, kdy pomáhá jak zvýšit chuť na sex, tak i zlepšit zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. Schopnost optimalizovat funkci vaječníků a regulovat hladiny pohlavních hormonů pak může vést i ke zvýšení ženské plodnosti nebo ke zlepšení regulace menstruačního cyklu. (29)

Dvojitě slepá klinická studie prokázala také pozitivní působení vitánie při menopauze. U žen, které ji užívaly (2x denně 300 mg po dobu 8 týdnů), došlo ke zmírnění intenzity a četnosti návalů horka i problémů s močovým a pohlavním systémem, a zároveň ke zvýšení hladiny estradiolu, FSH a luteinizačního hormonu a ke zlepšení celkového skóre kvality života. (28)

Diabetes

Vitánie je velice vhodná i pro diabetiky, protože podporuje schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu z krve. Celkem 24 studií (z toho 5 klinických) ukázalo, že její užívání vede k poklesu hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi a také ke zlepšení tvorby inzulinu. (26)

Srdce a cévy

Ashwaganha má kardioprotektivní efekt. Pokusy na zvířatech rovněž ukázaly, že může zmírňovat následky infakrtu myokardu a jiných příčin ischemie (tj. nedostatečného okysličení tkání). Jedna klinická studie pak potvrdila i schopnost snižovat hladinu cholesterolu a zlepšovat krvetvorbu po ročním užívání 3 g prášku z kořene. Kardioprotektivní účinek byl prokázán i u sportovců (1)

Artróza

Jedna z klinických studií prokázala i pozitivní působení při bolestech kloubů způsobených artrózou. U dobrovolníků trpících tímto degenerativním kloubním onemocněním došlo po užívání vitánie ke snížení bolestivosti a otoků, zvýšení pohyblivosti, a dokonce i ke zpomalení degradace kloubní chrupavky. (27)

Štítná žláza

Ashwagandha je účinná i při řešení mírnějších forem hypofunkce štítné žlázy, kdy pomáhá stabilizovat hladiny jejích hormonů a dalších ukazatelů. (30)

Antitoxické účinky

Jednou z tradičních oblastí využití vitánie je i pomoc při hadím uštknutí a tuto schopnost potvrdila i moderní věda. Glykoproteiny izolované z vitánie například prokázaly schopnost působit proti účinkům jedu kobry nebo zmije. Ashwagandha rovněž omezuje poškození jater vlivem některých toxických látek a volných radikálů. (4)

Vliv na rostliny

Ashwagandha prospívá nejen lidem, ale i rostlinám. Extrakty z kořenů a listů například působí jako insekticid, pesticid a herbicid. (4)

Užívání a kontraindikace

Obvyklé dávkování se v případě extraktu z vitánie pohybuje mezi 250 a 1250 mg/den, možné je užívání nalačno i s jídlem. Častěji se užívá ve večerních hodinách. Užívat je možné i prášek z kořene nebo jiných částí rostliny, který se může míchat s vodou, medem nebo mlékem. (1, 23, 36)

Vitánie je obecně dobře snášena. Ve větší části výzkumů hodnotící její bezpečnost nedošlo k žádným negativním vedlejším účinkům (např. při dávce 300 mg denně po dobu 8 týdnů), některé studie zaznamenaly občasný výskyt méně závažných vedlejších účinků, jako je například ospalost, závratě nebo nevolnost. Jako bezpečné bylo hodnoceno i užívání v případě dětí a těhotných žen, přesto je ale u obou těchto skupin na místě velká opatrnost – zvláště v ranných fázích těhotenství totiž může užívání vyšších dávek zvýšit riziko potratu. Ve studiích na zvířatech pak byly známky toxicity zaznamenány až při dávce 2 000 mg extraktu na kilogram hmotnosti. Obecně ale platí, že konzumace všech doplňků stravy, vitánii nevyjímaje, by měla být vždy konzultována s ošetřujícím lékařem. (20, 22, 30)

Za bezpečnou dobu užívání jsou považovány 3 měsíce, pro potvrzení bezpečnosti v případě dlouhodobého užívání zatím neexistuje dostatek studií. (23)

Opatrnost je navíc na místě při užívání jakýchkoliv léků. Některé účinné látky ashwagandy totiž mohou mírně ovlivnit jejich vstřebávání, a tím, jak změnit jejich účinnost, tak i zvýšit výskyt negativních vedlejších účinků řady léčiv. Zároveň je třeba se vyvarovat kombinování s léky, které působí pomocí podobných mechanismů, zejména s některými léky proti depresím a úzkosti (antidepresiva kategorii SSRI, imipramin, benzodiazepiny, barbituráty apod.), antidiabetiky a antikonvulzivy (léky proti epilepsii). Vhodná není ani pro osoby trpící hormonálně podmíněnými nádory prostaty, jaterními problémy (hlášeny byly jednotlivé případy jejich zhoršení při užívání vitánie), zvýšenou funkcí štítné žlázy a před plánovanými chirurgickými zákroky. Ačkoliv byly prokázány příznivé účinky při revmatoidní artritidě, není tato bylina kvůli svým imunostimulačním účinkům obvykle doporučována ani osobám trpícím autoimunitními onemocněními. (20, 23, 30)

Ashwagandha má pravděpodobně dobrou biologickou dostupnost. Výzkumy na lidských dobrovolnících jsou sice v tomto směru zatím nedostatečné, v pokusech na potkanech ovšem docházelo po konzumaci vitánie k dobré distribuci účinných látek jak do krevní plazmy, tak do většiny tkání napříč tělem (např. do plic, ledvin, jater či sleziny). Nalezeny byly i v mozku, ovšem ve výrazně nižších koncentracích než ve zbytku těla. (20)

Vhodné kombinace

Imunita: ashwagandha + zázvor + amla (31), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Mozek a nervy: ashwagandha + brahmi (Bacopa monnieri) + cholin (32), ashwagandha + Myristica fragrans (muškátovník vonný) (33), ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + rhodiola (43)

Úzkost: ashwagandha + L-theanin (34)

Deprese: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + tryptofan (42), ashwagandha + rhodiola (43)

Stres: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39), ashwagandha + rhodiola (43)

Hormonální rovnováha: ashwagandha + gotu kola (35)

Testosteron: ashwagandha + kotvičník (40)

Menopauza: ashwagandha + guduchi (Tinospora cordifolia) (37),

Rakovina: ashwagandha + guduchi (38)

Sportovní výkonnost: ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Spánek: ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + tryptofan (42)

Pokud budeme mluvit o lécích, tam je to jasné: Když někdo užívá třeba léky na tlak nebo antidepresiva, musí v tom pokračovat bez ohledu na to, kde se zrovna nachází. Když jde ale o doplňky stravy, není odpověď na otázku z úvodu vůbec jednoznačná. Záleží na tom, jaké byliny či živiny konktrétně užíváte, jestli trpíte nějakými akutními zdravotními potížemi, jestli se u vás obvykle při cestování objevuje problém, který doma řešit nemusíte (zácpa, nespavost…), ale i na vašem osobním nastavení.

Jestliže jste například úzkostný typ, který lpí na svých rituálech, může pro vás samotná změna prostředí znamenat psychickou zátěž. A právě zachování některých rituálů, mezi které užívání doplňků stravy určitě patří, pak pro vás může znamenat výraznou psychickou podporu.

Co vynechat a co raději ne?

Pokud užíváte vitaminy, minerály, omega-3 a podobné doplňky stravy a netrpíte zrovna akutním deficitem některého z těchto látek, rozhodně se nemusíte bát vyrazit na dovolenou bez nich. Některé z nich vám sice mohou pomoci třeba s ochranou pokožky před slunečním zářením, ale jinak se za těch pár dnů bez nich nestane nic zásadního.

Najdou se ale v rámci cestování situace, kdy může být užívání bylin a doplňků stravy naopak důležitější než doma. Například pokud trpíte trávicími obtížemi, je velice časté, že na cestách dojde k jejich zhoršení. To samé platí i o problémech se spánkem – v cizí posteli se člověk nikdy nevyspí tak dobře jako ve vlastní, zvlášť když se k tomu ještě přidá jet lag syndrom z překročení více časových pásem.

Nezvyklé situace na cestách mohou být také zdrojem stresu, u někoho se mohou vyskytnout třeba i úzkosti – například při cestování letadlem. Pokud se vydáte na sportovněji pojatou dovolenou, mohou vás překvapit bolesti svalů, kloubů, či nadměrná únava. K tomu se zvláště ve vzdálenějších zemích může přidat útok virů či bakterií, s kterými se náš imunitní systém doposud nepoznal.  A s tím vším nám mohou přírodní prostředky pomoci.

Jak cestovat s doplňky stravy?

Ještě, než přistoupíme k samotnému výběru doplňků, je tady ještě pár užitečných cestovatelských tipů.

Pro cestování je vhodné zvolit buď formu kapslí, nebo tinktur – jejich užívání je přeci jen snazší než příprava bylinných nálevů či odvarů. Pokud berete jeden či dva doplňky, není problém vzít si celé balení. V případě, že chcete na dovolené užívat doplňků více, můžete využít organizér na pilulky, do kterého si naskládáte jednotlivé dávky příslušných kombinací. Použít lze také malé zipové sáčky.

Při cestování do zahraničí neexistují žádná významnější omezení, a to ani v rámci letecké dopravy. Jen pokud cestujete mimo EU, ověřte si, jestli některá z obsažených látek není v cílové zemi zakázána. Doplňky v kapslích a tabletách si můžete do letadla brát bez omezení, a to i do příručního zavazadla. Teoreticky mohou být i v organizéru na léky, lepší je ale ponechat je v originálním obalu. Na tinktury se v příručním zavazadle vztahuje omezení na množství přepravovaných tekutin.

Než vyrazíte

Na tom, abyste dovolenou přestáli ve zdraví, je vhodné začít pracovat dva až čtyři týdny před samotným odjezdem.

Než vyrazíte na dovolenou, je dobré především zapracovat na své imunitě a celkové odolnosti. Při cestování je tělo vždy vystaveno zvýšeným nárokům, které mohou právě efektivitu naší obranyschopnosti narušit. Proto je vhodné předem užívat doplňky stravy, které fungují jako imunostimulanty, například kozinec blanitý, astaxantin nebo kurkumin.

Od věci není ani důkladná péče o střevní mikrobiom. Narušit o dovolené jeho rovnováhu je totiž velice snadné – mohou k tomu přispět infekce trávicího traktu, stejně jako vaření z polotovarů, nedostatečná konzumace vlákniny nebo přemíra alkoholu. Proto je dobré zajistit, aby byl při odjezdu v co nejlepší kondici, a to zejména pomocí kvalitní stravy s dostatkem rozpustné i nerozpustné vlákniny. Velmi vhodné jsou nápoje s čekankou, která je bohatá na rozpustnou vlákninu inulin.

Pomoci mohou i probiotika. Sázkou na jistotu jsou probiotika obsahující laktobacily. Pokud ale do odjezdu zbývá málo času, zvolte preparáty obsahující kvasinku Saccharomyces Boulardi, která osídluje trávicí trakt velice rychle.

Pokud cestujete letadlem, a přitom se létání bojíte, začněte 2 týdny před odletem užívat mučenku (500 mg extraktu nebo 20 kapek tinktury denně), poslední dávku si přitom dejte 90 minut před nástupem do letadla. Účinné látky této bylinky jsou totiž schopné se vázat na tzv. GABA receptory v našem mozku, a díky tomu velice efektivně zmírňují úzkost. Ve srovnání s léky proti úzkosti navíc mučenka nemá žádné negativní vedlejší účinky. V rámci výzkumů se přitom osvědčila i při úzkosti vázané na konkrétní situaci – dokonce zabrala i při strachu ze zubaře!

Co si zabalit s sebou?

Na následujících řádcích najdete tipy na byliny a živiny, které se vám mohou při cestování hodit. Neznamená to, že s sebou musíte brát všechny, spíš vybírejte podle potíží, které vás na cestách nejčastěji postihují.

Mučenka pletní

Tato bylinka má nejen velice silnou schopnost zmírňovat úzkost (viz výše), ale zároveň je i skvělým prostředkem proti nespavosti, který usnadňuje usínání a zlepšuje i celkovou kvalitu spánku. K tomuto účelu je vhodné ji kombinovat s chmelem nebo kozlíkem lékařským – v rámci studií tyto kombinace vykazovaly podobnou účinnost jako syntetické léky proti nespavosti.

Mučenka dokáže rovněž efektivně zmírňovat všechny typy bolesti, protože se v mozku váže kromě GABA receptorů i na opioidní receptory. Ocení ji i ženy, kterým by mohl cestování nepříjemně zkomplikovat premenstruační syndrom nebo menstruační křeče – při obojím může výrazně pomoci.

Chmel otáčivý

Jde o další velice účinný přírodní prostředek proti nespavosti a podráždění, a stejně jako mučenka dokáže také zmírňovat křeče. Poměrně výrazný je i jeho antimikrobiální efekt, kdy dokáže účinně ničit například streptokoky, stafylokoky, a dokonce i původce tuberkulózy. Navíc hubí i kvasinky a plísně, včetně Candida albicans. Vhodný je také na podporu trávení.

Zázvor

Jde o tradičního pomocníka proti nevolnostem a zvracení. Zároveň podporuje imunitu a má i poměrně silné přímé antimikrobiální účinky – ničí řadu bakterií (včetně E. coli a původců tyfu či tuberkulózy), virů (např. chřipkového, covidu, HPV virům či rhinoviry způsobující rýmu) a je účinný i proti kvasinkám. Díky tomu, a také díky své schopnosti ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování vody ve střevech, je i velice efektivní zbraní proti průjmu. Tlumí také zánět i bolest různého původu, včetně migrény.

Propolis

Tento včelí produkt se vyplatí mít s sebou jak ve formě kapslí, tak i tinktury. Má totiž výrazné antimikrobiální účinky, a to jak při vnitřním užití, tak i při ošetřování nejrůznějších poranění. Ta přitom nejen desinfikuje, ale zároveň výrazně podporuje procesy hojení. Při vnitřním užití pak podporuje imunitu, působí protizánětlivě a poměrně efektivně tlumí bolest. Snižuje také uvolňování histaminu, což je praktické, pokud vás na dovolené postihne alergie.

Bromelain

Směs enzymů z ananasu je skvělým doplňkem lékárničky pro různé akutní potíže. Velice efektivně urychluje hojení poranění, ať už jde o odřeniny, řezné rány, popáleniny, modřiny nebo různá podvrtnutí, natažené svaly a vazy a jiná sportovní zranění. Navíc v těchto případech zmírňuje i otok a bolestivost. Pozitivní vliv má i na trávení, kdy je jedním z nejlepších přírodních pomocníků pro boj se zácpou.

Rhodiola (rozchodnice růžová)

Chystáte se na sportovněji pojatou dovolenou a očekáváte mnohem větší zátěž, než na jakou jste zvyklí z domova? Pak se určitě vyplatí přibalit rhodiolu. Jde o velice silný adaptogen, který zlepšuje reakci těla na stres – nejen na ten psychický, ale i fyzický v podobě zvýšené zátěže. Podporuje růst fyzické výkonnosti, a to zvláště u osob, které s pohybem začínají, a zároveň snižuje po zátěži míru únavy. Nástup jejích účinků je navíc poměrně rychlý.

Rozmarýn

Tato středomořská bylinka vyniká svým protizánětlivým působením, díky kterému dokáže velice efektivně zmírňovat bolest – velmi účinná je při bolestech kloubů i při migréně. Výrazně také stimuluje imunitu a působí proti řadě bakterií, virů, plísní a kvasinek. Přináší také úlevu při astmatu i psychických potížích, podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zlepšuje kvalitu spánku. Zmírňuje rovněž projevy alergií, k tomuto účelu je ale nutné jej začít užívat alespoň 14 dní před odjezdem.

Karotenoidy

Chystáte se k moři nebo do hor, kde očekáváte vysokou intenzitu slunečního záření? Velkým pomocníkem tu mohou být karotenoidy. Netýká se to přitom jen nejznámějšího beta-karotenu. Skvělou volbou jsou například lutein a zeaxantin, které patří mezi velice silné antioxidanty poskytující efektivní ochranu před UV zářením. Chrání přitom nejen naši pokožku, ale i oční sítnici.

Další možností je astaxantin, který také patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky a vysokou schopností chránit pokožku před UV záření. Navíc účinně stimuluje imunitu, podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu i sportovní výkonnost.

Tryptofan

Na potíže se spánkem, zvláště při přeletu více časových pásem, je často doporučován melatonin, užívání jakýchkoliv hormonů však s sebou vždy nese určitá rizika. Možnou alternativu představuje aminokyselina tryptofan, ze které právě melatonin v mozku vzniká. Díky tomu jeho užívání podporuje usínání a zlepšuje kvalitu spánku (užívají se vyšší dávky 45 minut před ulehnutím). Z tryptofanu navíc v mozku vzniká i serotonin, čímž pomůže jeho užívání zmírnit deprese a úzkosti.

Probiotika

V užívání probiotik můžete pokračovat i přímo na dovolené, abyste zmírnili její dopad na rovnováhu střevního mikrobiomu. Někdy bývají doporučována i jako prostředek na zkrácení doby trvání akutního průjmu, tuto jejich schopnost však potvrdila jen část provedených výzkumů.

Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin

Většinou se to stane kolem padesátky, u méně šťastných žen už krátce po čtyřicítce: vaječníky, které doposud uvolňovaly každý měsíc jedno zralé vajíčko a k tomu bez přestání chrlily do těla hormony, najednou začnou ukončovat činnost. Absence vajíček pochopitelně znamená neplodnost, ještě mnohem větší důsledky má ovšem fakt, že už vaječníky neprodukují ani pohlavní hormony. Doslova celému tělu totiž chybí zejména hormon estrogen.

Estrogen: elixír mládí a síly

Estrogen vlastně není jediný hormon. Tento název se používá pro skupinu steroidních hormonů produkovaných vaječníky, mezi nimiž převládá estradiol. A vlastně ani neplatí, že by byl vytvářen pouze ve vaječnících – produkují ho také nadledviny a tuková tkáň, a z tohoto důvodu se vyskytuje i u mužů, u nichž jsou nízké(!) hladiny tohoto hormonu potřebné například pro dozrávání spermií či erekci. Produkce vaječníky ale výrazně převládá.

Jak vlastně estrogen v těle funguje? Jako i ostatní hormony, i on má epigenetické účinky. Nejprve se naváže na specifické buněčné receptory a následně ovlivňuje transkripci čili přepis různých genů v naší DNA. Když tedy k navázání estrogenu na tyto receptory nedojde, některé geny v DNA zůstávají vypnuté.

Estrogen je v první řadě pohlavní hormon, a proto se receptory pro něj nacházejí především v pohlavních orgánech a dalších částí těla souvisejících s rozmnožováním (třeba v mléčných žlázách). Když ho tedy vaječníky přestanou produkovat, ovlivní to především reprodukční a sexuální funkce: žena se stává neplodnou, ustává menstruační cyklus.

Estrogenové receptory ovšem najdeme i v celé řadě dalších orgánů a tkáních: v kardiovaskulárním systému, mozku, tukové tkáni, kostech, játrech, střevech, imunitním systému… A v okamžiku, kdy činnost vaječníků ustává, je ovlivněna i funkce všech těchto orgánů. A bohužel vesměs k horšímu.

Pro menopauzu jsou proto typické nejen známé nepříjemné projevy, jako jsou třeba návaly horka, zároveň ale výrazně roste riziko vzniku řady nemocí a obtíží – například kardiovaskulárních chorob, osteoporózy či psychických onemocnění (zejména depresí a úzkosti). Mnoho žen začne přibývat na váze, ztrácí svalovou hmotu a sílu…

V tomto období se rovněž zvyšuje míra negativních epigenetických změn a tzv. senescence. V okamžiku nástupu menopauzy se proto výrazně urychluje stárnutí, a to v průměru o 6 %.

Hormonální léčba? Raději ne…

Na první zamyšlení se nabízí jednoduché řešení: když tělu chybí estrogen, tak mu ho dodáme zvenčí. Jenže tzv. hormonální substituční terapie se bohužel ukazuje jako nepříliš vhodné řešení – nepříjemné symptomy menopauzy sice sníží, ale zároveň zvýší riziko rakoviny prsu a endometria, ale i riziko trombózy a mozkové mrtvice. A to asi nikdo nechce.

Co tedy s tím? Klasická medicína už dnes nabízí řadu preparátů, které jsou schopny „nakrmit“ hladovějící estrogenové receptory s mnohem nižšími vedlejšími účinky, a intenzivně pracuje na vývoji dalších. My se ale podíváme na to, co nabízí příroda, konkrétně rostlinná říše. Řada rostlin a jejich plodů totiž nabízí látky označované jako fytoestrogeny. Jejich molekuly jsou podobné estrogenu, a jsou proto schopné se vázat na estrogenové receptory. A ty následně ovlivňují děje uvnitř buněk podobně, jako by na ně byl navázán skutečný estrogen.

Potíže související s menopauzou

Ještě než se pustíme do přehledu potíží souvisejících s menopauzou a jejich řešení, je třeba ještě říci, že neexistuje jen jediný estrogenový receptor, ale naopak je jich více typů. A nejdůležitější jsou ty označované jako ERα a ERß.

ERα a ERß se liší se jednak zastoupením aminokyselin ve svých bílkovinách, ale i svou prostorovou strukturou a také funkcí. A zatímco estrogen produkovaný vaječníky se ochotně váže na oba typy receptorů, u fytoestrogenů to neplatí. Většina z nich se mnohem snáze váže na ERß a ERα obsazují jen velmi neochotně, ale jsou i takové, které upřednostňují ERα.

Nervová soustava

Estrogen reguluje tvorbu serotoninu, a zároveň ovlivňuje funkci receptorů, na které se serotonin váže. Důsledkem je vyšší výskyt psychických potíží v menopauze, zejména depresí a úzkostí, ale kognitivních problémů a také zvýšené riziko Alzheimerovy choroby.

Platí přitom, že aktivace receptorů ERα má převážně neuroprotektivní účinek, tj. chrání nervové buňky, a to zejména proti hromadění beta-amyloidu, což je typický projev Alzheimerovy choroby. Naopak aktivace ERß způsobuje zlepšení paměti a schopnosti učení, a to jak u žen v menopauze, tak i u mužů. Ano, i muži totiž mají estrogenové receptory, a to jak v pohlavních orgánech, tak i ve zbytku těla včetně mozku.

Srdce a cévy

V kardiovaskulárním systému se estrogenové receptory vyskytují hojně, a proto jsou také ženy v plodném věku poměrně efektivně chráněny proti srdečně cévním onemocněním. V okamžiku nástupu menopauzy ale tato výhoda mizí a riziko těchto chorob výrazně roste.

V endotelu neboli vnitřní výstelce cév je hojnost zejména ERα, které podporují například opravy poškození endotelu nebo pružnost cév. ERß pak výrazně zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév a umožňuje tak lepší prokrvení všech tkání těla.

Osteoporóza

V menopauze začíná vlivem deficitu estrogenu převládat kostní resorpce nad výstavbou kostní hmoty, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy. V kostech jsou přítomny oba typy receptorů, zdá se ale, že aktivace ERα jejich pevnost ovlivňují efektivněji.

Obezita, cukrovka, játra

Nedostatek estrogenu negativně ovlivňuje i řadu metabolických pochodů (estrogenové receptory se ostatně nacházejí i v tukové tkáni), a kvůli tomu zvyšuje riziko přibývání na váze, diabetu II. typu a zhoršené funkce jater. Ve všech těchto oblastech je přitom důležitější aktivace ERß.

Nádorová onemocnění

S estrogeny bývá nejčastěji dávána do souvislosti již zmiňovaná rakovina prsu a dělohy. Zde platí, že zatímco receptory ERα působí spíše pronádorově, tj. například podporují proliferaci (rychlé množení buněk), ERß naopak proliferaci potlačují.

Estrogenové receptory ovšem hrají roli i při vzniku dalších typů nádorů – u většiny fungují podobně jako u rakoviny prsu (tedy že ERß působí proti proliferaci), u některých je ale jejich role složitější.

Sportovní výkonnost

Estrogen patří mezi anabolické hormony – je sice mnohem méně účinný než mužský testosteron, přesto je jeho úbytek v menopauze provázen úbytkem svalové hmoty i svalové síly a také změnami ve složení svalů (zejména ve smyslu úbytku tzv. rychlých svalových vláken). Důležitější roli v boji s těmito projevy pravděpodobně hrají receptory ERß.

Urogenitální trakt

U žen v menopauze nejen ustávají rozmnožovací funkce, ale dějí se i další změny v oblasti pohlavního a vylučovacího systému. Celá oblast atrofuje, někdy se objevuje inkontinence, klesá zájem o sex, a dokonce i výrazně stoupá výskyt recidivujících močových infekcí. Zde hrají roli zejména receptory ERα.

Živiny a byliny vhodné v menopauze

Jak už jsme zmínili, nejdůležitějším pomocníkem při zvládání menopauzy jsou fytoestrogeny, které jsou schopny se vázat na „hladovějící“ estrogenové receptory. Sice ne tako ochotně, jako estrogen, ale přesto dostatečně na to, aby dokázaly snížit výskyt řady nepříjemných příznaků a zdravotních rizik.

Z názvu „fytoestrogeny“ je jasné, že se tyto látky vyskytují především v rostlinách. Ženy v menopauze by proto měly do jídelníčku zařazovat co nejpestřejší spektrum rostlinných potravin. Bohatým zdrojem fytoestrogenů jsou například ořechy a semena (zvláště lněné a slunečnicové semínko nebo mandle), řada druhů ovoce (granátové jablko, hroznové víno, jablka, jahody…), luštěniny, mladé výhonky a klíčky, olivový olej, káva či pivo.

Obecně platí, že fytoestrogeny v rostlinách ovlivňují přednostně ERß, ale některé z nich působí i na ERα.

Zde je přehled nejúčinnějších možností z oblasti bylina živin.

Genistein

Jde o látku ze skupiny izoflavonů, která je hojně zastoupena zejména v sójových bobech (v nich se vyskytuje spolu s dalších fytoestrogenem daidzeinem). Genistein patří mezi velice silné fytoestrogeny, přičemž se přednostně váže na receptory ERß (k nim má afinitu 36 %). Vůči ERα je jeho afinita 5 %.

Genistein má výrazný neuroprotektivní efekt, zlepšuje paměť i schopnost učení, omezuje ukládání beta-amyloidních plaků (a tím i riziko Alzheimerovy choroby). Výzkumy na zvířatech dokonce ukázaly, že v případě podání krátce po mozkové mrtvici výrazně snižuje míru poškození nervových buněk v důsledku nedostatku kyslíku.

Dále má protinádorový účinek, je velice efektivní v prevenci a léčbě diabetu II. typu, podporuje hubnutí, omezuje výskyt návalů horka i vypadávání vlasů. Sportovkyně potěší, že v kombinaci s intenzivní fyzickou zátěží brání nejen úbytku svalové hmoty a síly, ale má vliv i na strukturu svalové hmoty ve smyslu vyššího podílu „rychlých“ svalových vláken a urychluje opravy mikroskopických svalových poškození, která vznikají po každé vysoké zátěži.

Více o genisteinu čtěte zde »

Chmel

Chmel obsahuje řadu unikátních polyfenolů a některé z nich patří mezi fytoestrogeny. Jeden z nich, 8-prenylnaringenin (8-PN), je dokonce považován za dosud nejsilnější známý fytoestrogen.

Chmel je navíc zajímavý tím, že v něm obsažené látky mají velmi vysokou afinitu vůči receptorům ERα, a díky tomu je velice účinný pro osteoporóze. Kromě toho jeho užívání po menopauze snižuje výskyt nemocí srdce a cév, diabetu, návalů horka i úzkosti.

Více o chmelu čtěte zde »

Resveratrol

Barvivo obsažené například v červeném víně má sice afinitu vůči estrogenovým receptorům 7 000x nižší než estradiol, zato se ale vyrovnanou měrou váže na ERα i ERß receptory.

Je proto účinný vůči širokému spektru potíží a nemocí souvisejících s menopauzou: Zpomaluje procesy stárnutí, má silné protizánětlivé účinky, je účinný v prevenci i léčbě osteoporózy, kardiovaskulárních chorob či rakoviny. Resveratrol rovněž (nejen) u žen po menopauze zvyšuje průtok krve mozkem a významně zlepšuje mozkové funkce – zejména paměť, schopnost učení i řešení kognitivních úkolů. Dále působí i proti osteoporóze, má pozitivní vliv na funkci mitochondrií a pomáhá k udržení sportovní výkonnosti u veteránských sportovců (nejen u žen, ale i u mužů).

Více o resveratrolu čtěte zde »

Ostropestřec mariánský

Tato bylina je populární zejména pro svůj pozitivní vliv na játra, ale velmi prospěšná je i pro ženy v menopauze. Obsahuje směs unikátních polyfenolů, které se někdy označují jako sylimarin.

Zejména jeden z nich, silibinin má nejen výrazné protizánětlivé, protinádorové a antioxidační účinky, ale rovněž se poměrně efektivně váže na ERß. Díky tomu působí protinádorově a je prospěšný i v prevenci a léčbě osteoporózy a Parkinsonovy choroby.

Více o ostropestřci čtěte zde »

Mučenka pletní

Mučenka vyniká především svou účinností při úzkosti a nespavosti, i ona je ale velmi vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje polyfenol jménem chrysin, který se váže na receptory ERß, a efektivně tak tlumí řadu symptomů menopauzy: kromě úzkosti a nespavosti i návaly horka, podrážděnost, bolesti hlavy a zad a sníženou chuť na sex.

Více o mučence čtěte zde »

Lékořice

V tradiční čínské medicíně je hojně využívána ke zmírnění návalů horka a dalších symptomů menopauzy, prokázán je ale i její protinádorový efekt. Jedním z důvodů je přítomnost fytoestrogenu liquiritigeninu, který selektivně moduluje receptory ERß.

Coumestrol 47

Jde o poměrně málo prozkoumanou látku, která se vyskytuje například ve výhoncích vojtěšky (alfalfa) nebo fazolích. Je unikátní tím, že má vysokou afinitu jak k ERß, tak i k ERα. Prokázán byl její neuroprotektivní efekt, pomáhá i redukovat návaly.

Když nespíme, nebo dlouhodobě spíme méně, než naše tělo potřebuje, dochází k narušení celé řady životně důležitých procesů v těle: je negativně ovlivněn metabolismus, přibíráme na váze, zvyšuje se náš krevní tlak a riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Zcela zásadně je ovlivněn náš mozek, zejména paměť a schopnost učení. Pro fungování těchto procesů je totiž nezbytná tzv. synaptická plasticita neboli schopnost nervových buněk vytvářet nová vzájemná propojení, a právě ta při spánkové deprivaci zásadním způsobem klesá. K tomu, aby byla narušena paměť, stačí v období učení i poměrně mírný nedostatek spánku.

Na jednu stranu platí, že citlivost vůči spánkové deprivaci je vysoce individuální, a s velkou pravděpodobností i geneticky daná. Proto také existují lidé, kterým k bezproblémovému fungování stačí jen chvilka spánku, zatímco další se cítí unaveně i po dvojnásobku této doby. Jisté ale je, že dlouhodobý nedostatek nočního odpočinku nakonec uškodí úplně každému.

Když spánek ovlivňuje geny

Fungování našeho organismu neovlivňují jen geny, které jsme zdědili po rodičích. Zároveň je nutné, aby tyto geny fungovaly v dokonalé souhře, tj. zapínaly se a vypínaly přesně podle potřeby. K tomu slouží tzv. epigenetické reakce, zejména metylace genů, modifikace histonů a regulace pomocí microRNA. Pokud je průběh těchto reakcí narušen, řada procesů v těle funguje chybně, což může vést ke vzniku nemocí a dalších problémů. A právě spánek je jedním z faktorů, které ovlivňují průběh epigenetických reakcí zcela zásadním způsobem.

Spánkový deficit v první řadě ovlivňuje metylaci genů. Tato reakce je přitom zvláště důležitá v oblasti mozku, kde i její malé narušení vede k ovlivnění funkce. Proto je mentální výkonnost první věcí, kterou při nevyspání pocítíme. Poruchy metylačních vzorců ale mohou výrazně zvyšovat i riziko celé řady potíží, například kardiovaskulárních chorob, rakoviny či obezity.

Rozdíly v metylaci se při nevyspání objevují i u genů, které řídí tzv. cirkadiánní rytmy neboli vnitřní hodiny, přičemž platí, že k jejich negativnímu ovlivnění stačí i jediná noc beze spánku. Nesprávná aktivita těchto genů přitom nejen zvyšuje riziko řady onemocnění, ale je i příčinou paradoxního stavu, kdy máme přes extrémní nevyspání problém usnout.

Spánková deprivace ale ovlivňuje i další důležitou reakci – acetylaci histonů. To vede například ke snížení růstového faktoru BDNF, který je nezbytný pro tvorbu nových nervových buněk, ochranu těch stávajících a také pro vytváření nových nervových spojení. I to důvod, proč se při nevyspání zhoršuje paměť i schopnost učení.

A v neposlední řadě ovlivňuje spánková deprivace i tvorbu bílkoviny cAPM, která je nutná pro přenos informací uvnitř buněk. Při nedostatku této látky tak dochází k situaci, kdy buňka sice dostává z okolí ty správné signály (např. prostřednictvím nervů či hormonů), ale nedokáže na ně správně zareagovat.

Hodně stresu, málo spánku

V tomto okamžiku samozřejmě mnoho lidí namítne: „Já vím, že je spánek potřeba. Ale co mám dělat, když se mi nedaří usnout nebo se stále probouzím?“ I tady je ale možné dosáhnout zlepšení pomocí poznatků epigenetiky.

Snad každý už někdy slyšel o tom, že jedna z hlavních věcí, které mohou spánek narušit, je stres. Mezi stresem a spánkem je ale velmi hluboká souvislost, která navíc zahrnuje i naši imunitu. Samotné stresové hormony se totiž na regulaci našeho spánkového rytmu podílejí zásadním způsobem. Večer dochází k utlumení tzv. osy hypothalamus – hypofýza – nadledviny, což nám umožňuje usnout. Ráno naopak prudce stoupá produkce adrenokortikotropního hormonu, což přispívá k probuzení a zvýšení aktivity.

Roli tu hrají i látky jménem cytokiny. Ty vstoupily do našeho povědomí v souvislosti s epidemií covidu, protože právě vysoká produkce zánětlivých cytokinů stojí za řadou komplikací této nemoci. Jenže cytokinů je v našem těle produkována celá řada, a některé naopak působí protizánětlivě nebo slouží jako signální molekuly imunitního systému. Jde například o látky označované jako IL-1ß a TNF. A právě ty jsou nezbytné i pro regulaci spánku. Pokusy na zvířatech navíc ukazují, že pokud organismus čelí infekci, může to právě prostřednictvím produkce cytokinu vést k narušení spánku.

Každopádně ale platí, že pokus se nám podaří snížit celkovou hladinu stresu, dojde i ke zlepšení spánku. Jedním z velmi efektivních způsobů přitom mohou být dechová cvičení, která mají prokázaný pozitivní dopad i na kvalitu spánku – nejen, že zmírní stres, ale zároveň nám pomohou zastavit tok neodbytných myšlenek, které nám brání usnout. Může jít o jednoduché prodloužení nádechu a výdechu, ideálně s důrazem na brániční dýchání (nádech do břicha), anebo dechová cvičení známá například z jógy, například vkládání pauzy mezi nádech a výdech. Ostatně i samotné praktikování jógy jako celku kvalitu spánku prokazatelně zlepšuje.

Rozhoduje světlo i teplota

Hodně podceňována bývá při nespavosti role světla, které je hlavním regulátorem cirkadiánních rytmů. Tento proces má v mozku na starosti struktura jménem suprachiazmatické jádro, která ovlivňuje produkci melatoninu – hormonu s tlumivými účinky. Suprachiazmatické jádro přitom vnitřní hodiny reguluje na základě informací z našich očí, konkrétně z tzv. gangliových buněk sítnice, které mu předávají informace o intenzitě a složení světla v okolí.

Poměrně známý je fakt, že usínání může narušit působení jasného světla ve večerních hodinách, zvlášť když toto světlo obsahuje vysoký podíl modré barvy. Právě ta totiž potlačuje produkci melatoninu nejvíce. Ke správnému nastavení cirkadiálnních rytmů je ale stejně tak důležitá i dostatečná intenzita světla v ranních a dopoledních hodinách, která naopak produkci melatoninu ukončuje – ideální je, pokud jde o přirozené sluneční záření, nebo alespoň světelné zdroje, které se mu barevným složením světla přibližují (tedy i s dostatečným podílem modré složky).

Neméně důležitým regulátorem je ale i tělesná teplota. Nejlépe totiž usínáme poté, co naše teplota začne po odpoledním vrcholu klesat, a probouzíme se, když dosáhne minima. Když tedy dojde k narušení přirozeného kolísání tělesné teploty, může to vést ke vzniku nespavosti. Platí ovšem, že i tady může hrát roli stres, protože kolísání tělesné teploty úzce souvisí s produkcí stresových hormonů.

Zajímavým, a přitom velmi efektivním způsobem, jak usnadnit usínání, může být teplá sprcha a koupel 1-2 hodiny před ulehnutím. Paradoxně ale nikoliv kvůli zahřátí, ale naopak proto, že díky prokrvení končetin usnadní odvod tepla a tím i přirozené večerní ochlazování tělesného jádra. Studená voda večer naopak většinou doporučována nebývá kvůli jejím stimulujícím účinkům, nicméně i tady existují výjimky – u sportovců, kteří si po náročném večerním tréninku dopřáli ponoření do ledové vody, naopak v jedné studii došlo ke zlepšení kvality spánku.

Na hydrataci záleží

Velice zajímavé souvislosti byly prokázány mezi spánkem a úrovní hydratace. Je jasné, že nadměrný příjem tekutin ve večerních hodinách spánku neprospěje, protože zkrátka budeme muset v noci na záchod. Na druhou stranu ale i nedostatečná hydratace může kvalitu spánku výrazně zhoršit, proto je nutné dostatečně pít v průběhu dne.

Kromě toho se ale ukazuje, že platí i obrácená souvislost, tedy že spánková deprivace může zvýšit riziko dehydratace. Když totiž spíme, nemůžeme přijímat tekutiny. Aby se tedy tělo bránilo ztrátám tekutin, vyšle v poslední části spánku signál ke zvýšené tvorbě hormonu vazopresinu, který podporuje zadržování vody v těle. Tím se také snižuje pravděpodobnost, že nás bude budit nucení na močení. Pokud ale máme cirkadiánní rytmy narušené, což je při nespavosti typické, stoupá tím riziko nadměrných ztrát tekutin i častého probouzení.

Pokud člověk trpí problémy se spánkem, měl by se také vyhnout užívání stimulantů včetně kávy. Snaha nabudit tělo po noci plné nekvalitního spánku pomocí kofeinu a dalších látek totiž z dlouhodobého hlediska nespavost zhoršuje.

A zase ten mikrobiom…

Důležitost rovnováhy střevního mikrobiomu zdůrazňujeme na Epivýživa.cz velice často a ani tento článek nebude výjimkou. Harmonie uvnitř našich střev totiž ovlivňuje výrazným způsobem vše, co souvisí s naším mozkem, a tudíž i spánek. I tady je přitom vliv oboustranný: Dysbióza, tedy narušení optimálního počtu a druhového složení mikroorganismu uvnitř střev, má na jedné straně za následek zhoršení schopnosti usnout i snížení kvality spánku, a na druhé straně platí, že pokud trpíme spánkovým deficitem, zhoršuje se i stav střevního mikrobiomu.

Základem, jak tady pomoci, je dostatečná konzumace vlákniny, popřípadě užívání probiotik.

Užitečné doplňky stravy

V boji s nespavostí mohou výrazně pomoci i byliny a živiny, které mají schopnost ovlivňovat epigenetické procesy v organismu.

Mučenka

Plody mučenky pletní patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti nespavosti. Dokážou účinně zlepšit jak schopnost usínání, tak i kvalitu spánku, a zvláště v některých kombinacích, například s chmelem či kozlíkem, vykazují účinnost srovnatelnou s chemickými léky (např. zolpidem). V rámci výzkumů se výsledky projevily již po týdnu užívání. Čas na mučenku je cca 1 hodinu před ulehnutím. Zvláště efektivní je v případě úzkosti a její užívání je vhodné i při akutním stresu.

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje účinné látky vogonin a baikalein, které dokáží překonat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem a vázat se v mozku na tzv. GABA receptory. Díky tomu je šišák velmi účinný při úzkostech, ale zároveň podporuje i usínání a zlepšuje kvalitu spánku.

Rhodiola

Rozchodnice růžová neboli rhodiola sice nepatří mezi typické byliny pro podporu spánku, i ona však může v tomto směru velmi pomoci. Jedná se totiž o velice účinný adaptogen, který snižuje odezvu organismu na stresující podněty a celkovou odolnost vůči stresu. Výzkumy rovněž ukázaly, že může výrazně pomoci lidem pracujícím na směny. Když ji například v rámci jedné studie podávali vědci lékařům s prodlouženými nočními směnami, došlo u nich ke zmírnění únavy a zlepšení paměti, koncentrace a mentální výkonnosti. V další studii pak byla rhodiola podávána studentům ve zkouškovém období, přičemž u nich došlo nejen ke zlepšení mentální výkonnosti, ale také k úpravě spánkových zvyklostí.

Hořčík

Potíže s usínáním mohou souviset i s nízkou hladinou tohoto minerálu. Hořčík totiž napomáhá celkovému uvolnění a zklidnění, což je pro usnutí zásadní, a zároveň je potřebný pro optimální regulaci cirkadiánních rytmů.

Butyrát

Butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je produkována některými střevními bakteriemi, ale lze ji užívat i jako doplněk stravy, což je vhodné zejména při narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Butyrát ovlivňuje celou řadu procesů v organismu, zejména pak ty, které se týkají funkce našeho mozku. A týká se to i spánku. Studie na hlodavcích například ukázala, že pokud je jim podáván butyrát, dojde u nich k prodloužení fází hlubokého spánku až o 50 %!

Popis

Rod mučenka, latinsky Passiflora, zahrnuje více než 500 druhů rostlin vyskytujících se převážně v teplých až tropických oblastech. Hojně se vyskytuje také na jihu USA. Nejčastěji se ve fytoterapii využívá mučenka pletní (Passiflora incarnata). Jde o velmi dekorativní, vytrvalou popínavou rostlinu s trojlaločnatými listy a krásnými, 5 – 7 cm velkými fialovobílými květy. Zelené či zelenožluté plody připomínají tvarem vejce. (1) Léčivé účinky ale mají i další druhy.

Historie

Mučenka byla poprvé popsána a pojmenována španělskými objeviteli Ameriky v roce 1529 a stala se symbolem utrpení Krista (odtud také pramení její název). První písemná zmínka o léčivých účincích rostliny pochází z roku 1787, kdy se ve spise Materia Medica Americana od německého přírodovědce Schoepfa objevuje zmínka o jejím používání při epilepsii. Ve skutečnosti je ale její užívání pravděpodobně výrazně starší, jde o tradiční léčivou rostlinu řady původních kultur, zejména v oblasti USA, Mexika a Jižní Ameriky. Plody se využívají i v gastronomii, a to jak v syrovém stavu, tak například k výrobě džemů. (1, 16)

Účinné látky

Mučenka obsahuje celou řadu biologicky aktivních látek, z nichž některé jsou velmi unikátní. Najdeme v ní například řadu flavonoidů (vitexin, orientin, apigenin, kaepmferol, kvercetin a další) či indolové alkaloidy, např. harman, harmin a harmol), chrizin, benzoflavon (BZF).

Mučenka ovšem obsahuje i kyselinu gama-aminomáselnou (GABA), která pomáhá regulovat náladu. Působí totiž proti neurotransmiterům, které způsobují excitaci, takže má zklidňující účinky. Donedávna sice panovalo přesvědčení, že GABA nedokáže překonat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, a tudíž její užívání nemá význam, existují ale i studie, které toto tvrzení popírají. (2,3)

Některé z látek obsažených v mučence mají i epigenetický efekt, tj. jsou schopny ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v DNA.

Léčivé účinky

V tradiční medicíně je mučenka využívána při úzkosti, nespavosti, epilepsii, bolestivé menstruaci a dalších potížích. Moderní věda pak potvrdila její účinnost zejména v následujících případech:

Úzkost

Obsah GABA stejně jako fakt, že se některé látky z mučenky vážou v mozku na tzv. benzodiazepinové receptory, je pravděpodobně důvodem, proč mučenka patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti úzkosti. Antixyolytické a sedativní účinky mají ovšem i další v ní obsažené látky, například chrizin nebo apigenin. Výrazný ústup potíží byl u osob trpících úzkostí v rámci výzkumů zaznamenán po 2 – 8 týdnech užívání, dávkování se obvykle pohybovalo kolem 400 mg extraktu nebo 45 kapek tinktury 2× denně.  (1, 4-6, 9, 11, 21, 29,36)

Když byla mučenka srovnávána s léky proti úzkosti z kategorie benzodiazepinů (ty mají množství vedlejších účinků a mohou být návykové), ukázalo se, že je srovnatelně účinná (například s lékem oxazepam či diazepam), v některých oblastech může dokonce mít i o něco lepší účinky – například v oblasti zlepšení pracovního výkonu. Ve srovnání s benzodiazepiny také tolik nevyvolává ospalost. (13)

Schopnost tlumit úzkost navíc mučenka prokázala i ve dvou specifických případech. Tím prvním je úzkost před chirurgickými operacemi – v tomto případě se doporučuje mučenku užívat 2 týdny před zákrokem, účinné je ovšem i jednorázové užití, například 500 mg extraktu nebo 20 kapek tinktury 90 minut před samotným zákrokem, pokud to okolnosti dovolují. (9) Jeden z výzkumů pak dokonce ukázal, že mučenka může být efektivní i při snížení strachu z ošetření u zubaře! (12, 30)

Po chirurgických zákrocích byla u pacientů užívajících mučenku také zaznamenána nižší míra zmatenosti a dalších kognitivních problémů. (28) Na druhou stranu ale platí, že mučenka může ovlivňovat účinnost některých typů anestezie, proto by její užívání před chirurgickými zákroky mělo být vždy konzultováno s lékařem.

Mučenka je rovněž vhodná i k preventivnímu užívání v období akutního stresu. (32)

Nespavost

Jedním z nejvýraznějších pozitivních účinků mučenky je zmírnění potíží se spánkem, a to jak ve smyslu lepšího usínání, tak i zlepšení kvality spánku. Zvláště v některých kombinacích (kozlíky, chmel) vykazuje v tomto směru podobnou účinnost, jako syntetické léky proti nespavosti (např. zolpidem). Ideální je užívat mučenku hodinu před ulehnutím buď ve formě extraktu nebo čaje. V rámci výzkumů se účinky projevily po týdnu užívání. (14, 15, 31)

ADHD

Výrazný zklidňující efekt mučenky nachází uplatnění i u dětí (a pochopitelně i dospělých) trpících ADHD neboli poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou. V rámci jednoho z výzkumů například došlo k výraznému zmírnění příznaků ADHD u dětí ve věku 6 – 13 let po osmi týdnech užívání. (8)

Léčba závislostí

Mučenka může být i velice účinným prostředkem pro usnadnění léčby závislostí. V jedné studii například vědci podávali mučenku osobám, které se léčily ze závislosti na opiátech. U skupiny závislých, kteří mučenku užívali, přitom došlo k podobnému zmírnění úzkosti a dalších abstinenčních příznaků jako u osob užívající lék clonidine. (7)

Zmírnění abstinečních příznaků mučenka prokázala i při léčbě závislosti na kanabiodech, jako je marihuana a hašiš. Klíčem k účinnosti je pravděpodobně obsažený BZF. (1, 17)

Pokusy na zvířatech dokonce naznačují, že BZF z mučenky by mohl být účinný i při léčbě závislosti na nikotinu a alkoholu! (18, 19)

Křeče a bolest

Některé výzkumy ukázaly, že mučenka má protikřečové účinky, a platí to jak pro křeče kosterního svalstva, tak pro křeče při menstruaci. Protože se její složky zároveň vážou i na opioidní receptory, pomáhá zároveň snížit i bolest. (10)

Epilepsie

Jedním z tradičních způsobů využití mučenky je léčba epilepsie, a účinnost v tomto směru prokázaly i moderní výzkumy. Ty potvrdily, že mučenka dokáže snížit četnost, závažnost i dobu trvání záchvatů. Mohla by tak minimálně z části nahradit léčbu antiepileptiky, která mají velké množství negativních vedlejších účinků. (20)

Sexualita a plodnost

Mučenka, zejména pak v ní obsažený BDF, patří také mezi nejúčinnější přírodní prostředky na podporu zvýšení hladiny mužského pohlavního hormonu testosteronu. Potlačuje totiž tvorbu enzymu aromatázy, který je nezbytný pro přeměnu testosteronu na estrogen. Zejména díky tomu mučenka u mužů zvyšuje nejen chuť na sex, ale podporuje také tvorbu a zrání spermií. Chuť na sex ovšem mučenka dokáže účinně zvýšit i u žen, zvláště pak u těch, které procházejí nebo již prošly menopauzou. Pozitivní vliv byl navíc zaznamenán i u osob (obou pohlaví), u nichž byla sexualita narušena nadměrným užíváním alkoholu či kouřením. (1, 22 – 24)

V pokusech na myších byla také zaznamenána přímo i schopnost mučenky působit jako afrodiziakum. (25)

Menstruace

Jak už jsme zmínili výše, je mučenka velmi účinná při menstruačních bolestech a křečích (tzv. dysmenorrhea). Nadměrné stahy dělohy, které bolest způsobují jsou totiž často způsobeny zvýšenou produkcí prostaglandinů, zejména prostaglandinu E2, což je látka způsobující zánět a podráždění nervových zakončení. To pak s sebou nese nejen bolest, ale i zvýšené podráždění. Mučenka zde kombinuje své protibolestivé, protikřečové a protizánětlivé působení a její účinnost je srovnatelná s léky z kategorie analgetik. Účinně také pomáhá zmírnit bolesti a podráždění ve dnech před menstruací. (33 – 35)

Menopauza

Návaly horka, úzkost, deprese, podrážděnost, bolesti hlavy a zad, snížení zájmu o sex či zvýšené riziko osteoporózy – to jsou příznaky, které se u žen často objevují v okamžiku, kdy vaječníky přestanou plnit svou funkci a v těle výrazně klesá hladina ženského pohlavního hormonu estrogenu. Mučenka je přitom schopna výrazně zmírnit intenzitu většiny těchto příznaků, a to už po třech týdnech užívání. (36, 37)

Vliv na dýchací systém

Zatím pouze na zvířatech byl potvrzen antiastmatický efekt mučenky a také její schopnost tlumit kašel (26, 27). Vzhledem k její schopnosti bránit proliferaci (tj. rychlému množení) tzv. žírných buněk ale může být prospěšná nejen při astmatu, ale i při dalších typech alergií. (44)

Srdečně cévní choroby

Mučenka vyniká především svou schopností snižovat krevní tlak. (38)

Zajímavé účinky má ovšem v kombinaci s hlohem – když ji vědci v rámci studie podávali dobrovolníkům se srdečně cévními problémy, došlo u nich po osmi týdnech nejen ke snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu v krvi, ale zároveň i ke zvýšení výkonnosti v testu na bicyklovém ergometru. (51)

Protizánětlivé a antioxidační působení

Mučenka obsahuje flavonoidy s výraznými antioxidačními a protizánětlivými účinky – například kvercetin, apigenin, kaempferol či luteolin. Ty pomáhají epigenetickou cestou potlačit produkci řady látek, které se podílejí na vzniku zánětlivých procesů – například prostaglandinu E2, enzymu COX-2 či nukleárního faktoru NF-kB. (39 – 41)

Nádorová onemocnění

Mučenka vykazuje také protinádorovou aktivitu. Efektivně brání proliferaci, tj. rychlému nekontrolovatelnému množení buněk, které je pro zhoubné nádory typické, a také snižuje riziko vzniku metastáz. (42) Kromě toho je také vhodným prostředkem, který pomáhá u pacientů s rakovinou snížit úzkost, zlepšit spánek a celkovou kvalitu života. (43)

Antimikrobiální efekt

Mučenka účinně působí proti řadě mikroorganismů. Zejména to jsou různé druhy plísní, dále některé bakterie (včetně zlatého stafylokoka), a dokonce i Heliobacter pylori coby původce žaludečních vředů. (55 – 59)

Užívání a kontraindikace

Bezpečnost užívání mučenky byla potvrzena v případě, když se užívá 7 dní jako čaj nebo 8 týdnů jako extrakt. V některých případech ovšem byly zaznamenány i vedlejší účinky jako je ospalost, zmatenost, závratě. Obvyklé dávkování je 250 – 500 mg extraktu z mučenky 1-2x denně, vyšší dávky se mohou užívat pouze nárazově. Dávky od 3,5 g extraktu výše podávané po více než dva dny mohou být nebezpečné. U dětí ve věku 6 – 13 let byla potvrzena bezpečnost dávek 0,04 mg extraktu na kilogram tělesné váhy po dobu 8 týdnů. V těhotenství není mučenka vhodná, protože může způsobovat kontrakce dělohy. Pro potvrzení bezpečnosti užívání při kojení není k dispozici dostatek informací. Mučenka by neměla by být kombinována s léky na spaní, protože by mohla způsobit nadměrnou spavost. Opatrnost je třeba také u léků se sedativními účinky, jako je pentobarbital (Nembutal), phenobarbital (Luminal), secobarbital (Seconal), clonazepam (Klonopin), lorazepam (Ativan), zolpidem (Ambien) a další. (45 – 49)

Vhodné kombinace

Nejčastějšími kombinacemi mučenky je kombinace s chmelem otáčivým či kozlíkem lékařským, které se rovněž vyznačují zklidňujícími účinky a působí proti nespavosti. Dobře se doplňuje také se šišákem bajkalským či kvercetinem. Možné jsou ale i další kombinace.

Úzkost: mučenka + šišák bajkalský (60), mučenka + kava kava (50), mučenka + guarana (52), mučenka + kozlík (53)

Nespavost: mučenka + chmel (54), mučenka + kozlík

Bolestivá menstruace: mučenka + kozlík (33), mučenka + chmel (33)

Srdce a cévy: mučenka + hloh (51)

Menopauza: mučenka + šišák bajkalský, mučenka + genistein Antioxidační a protizánětlivé působení: mučenka + kvercetin

Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Mučenka »

Chmel »

Šafrán »

Butyrát »

Rhodiola »

Hořčík »

Tryptofan »

Kurkumin »

Šišák bajkalský »

Omega-3 »

Důležitou roli v řízení cirkadiánních rytmů přitom hrají procesy, které nazýváme jako epigenetické. Jde o biochemické reakce v našem těle, které jsou spouštěny na základě různých vnějších podnětů, a které zásadně ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Právě epigenetické reakce tak řídí celou řadu procesů v našem těle a výjimkou nejsou ani tzv. cirkadiánní rytmy.

Být v souladu s rytmy přírody

Cirkadiánní rytmy, někdy také nazývané jako vnitřní hodiny, ovlivňují nejen střídání spánku a bdění, ale i celou řadu dalších funkcí v našem těle: vylučování hormonů, trávení, kolísání tělesné teploty. Tyto rytmy jsou řízeny především střídáním světla a tmy.

Pokud vše běží, jak má, a procesy v našem těle následují 24hodinový denní rytmus, je to dobrá zpráva. Když se ale dostaví poruchy cirkadiánního rytmu, může to mít rozsáhlé dopady na naše zdraví. V tom okamžiku totiž významně stoupá riziko například obezity, depresí a dalších psychických potíží, nemocí srdce a cév, rakoviny, a dokonce i Alzheimerovy choroby. Cirkadiánní rytmy navíc úzce souvisejí s rychlostí stárnutí.

Genetické hodiny uvnitř mozku

Naše vnitřní hodiny jsou řízeny strukturou jménem suprachiasmatické jádro, která se nachází v části mozku jménem hypotalamu. Právě suprachiasmatické jádro přijímá signály z vnějšího prostředí (hlavně jde o intenzitu světla v našem okolí), a na jejich základě řídí tzv. periferní hodiny, které se nacházejí prakticky ve všech tkáních našeho těla. Na střídání dne a noci a další vlivy z prostředí tak reaguje prakticky každá naše buňka.

Výzkumy posledních let přitom odhalily hned několik genů, které se na řízení těchto procesů podílejí – mezi nejdůležitější regulátory vnitřních hodin patří například geny CLOCK a BMAL. Různé podněty zvenčí, zejména náš životní styl a prostředí, ovšem spouštějí kaskádu epigenetických reakcí, které mohou aktivitu těchto genů ovlivňovat – jde zejména o metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA.

Platí ovšem, že mnohé z genů, které se podílejí na regulaci vnitřních hodin, zároveň ovlivňují i procesy vedoucí k některým onemocněním a poruchám. Například aktivita genu CLOCK souvisí s pamětí a metabolismem, gen BMAL ovlivňuje nejen metabolismus, ale i riziko nádorových onemocnění. S rizikem rakoviny jsou rovněž spojeny geny Per1 a Per2, které se rovněž na regulaci vnitřních hodin podílejí. Jiné geny zase ovlivňují tvorbu transkripčního faktoru NRF2, který následně reguluje aktivitu antioxidačních genů.

Velmi důležitou roli tu hrají i enzymy jménem sirtuiny, zvláště pak jeden z nich, SIRT1. Právě on totiž v hypotalamu aktivuje již zmiňované regulátory vnitřních hodin, geny CLOCK a BMAL. SIRT1 však má i další významné epigenetické účinky a mimo jiné například zásadně ovlivňuje rychlost stárnutí a může podpořit i hubnutí, protože pomáhá snížit tzv. leptinovou rezistenci (leptin je hormon ovlivňující chuť k jídlu).

Respektujte střídání dne a noci

Výzkumů, které zkoumaly epigenetické souvislosti cirkadiánních rytmů, byla zatím uskutečněna jen hrstka (a navíc zatím převážně jen na zvířatech), a proto také není důkladně zmapováno ani to, jak tyto procesy ovlivnit v náš prospěch.

Velmi důležitým faktorem je pravděpodobně naše výživa. Když byly například březí samičky makaků krmeny stravou s vysokým obsahem tuků, došlo u jejich mláďat k narušení aktivity genů souvisejících právě s vnitřními hodinami. Dobrou zprávou ale je, že když byla později jejich potomkům nasazena optimální dieta, tyto negativní epigenetické značky byly odstraněny, a aktivita genů se tak opět upravila.

Negativní vliv na cirkadiánní rytmy má také nadměrný příjem sacharidů, a pozitivní naopak omezení celkového příjmu kalorií. Právě synchronizace vnitřních hodin je zde pravděpodobně důvodem, proč omezení příjmu energie vede k prodloužení života.

Rozhodně se také vyplatí respektovat střídání dne a noci jako z pohledu aktivity (tj. v noci spát a ve dne být aktivní), ale i z hlediska expozici světla – tedy vyvarovat se například intenzivního světla v nočních hodinách. Když byly totiž myší samičky v době březosti vystaveny různě dlouhému osvětlení, došlo u jejich potomků ke změnám funkce suprachiasmatického jádra a narušení aktivity genu Per1.

Užitečné živiny doplňky stravy

Velice zajímavé jsou také výzkumy zaměřené na některé z živin a bylin, které mají epigenetické účinky

EGCG

Epigalokatechin galát patří mezi oblíbené doplňky na podporu hubnutí. Jedním z důvodů přitom může být fakt, že pomáhá epigenetickou cestou regulovat vnitřní hodiny v játrech a tukové tkáni, čímž může ovlivnit přibývání na váze způsobené poruchami cirkadiánního rytmu.

Rozmarýn

Tato bylina obsahuje hned několik látek s epigenetickými účinky (kyselina rozmarýnová a karnosolová, karnosol). Má výrazné pozitivní účinky na kvalitu spánku, úroveň energie, paměť a kognitivní procesy, což pravděpodobně souvisí právě s její schopností ovlivňovat vnitřní hodiny.

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně má rozsáhlé epigenetické účinky a mj. dokáže výrazně ovlivňovat produkci sirtuinu1. Díky tomu se efektivně podílí i na regulaci cirkadiánních rytmů.

Moc práce, starosti, které vám nedají spát, večírek, na kterém nesmíte chybět, rozehraná počítačová hra, kterou je vám líto přerušit v nejlepším… Důvodů, proč lidé omezují dobu spánku, je celá řada. Důsledky tohoto přístupu však mohou mít na náš organismus závažné dopady.

To, že nedostatek spánku člověku nesvědčí, je známo již dlouho. Doposud však vědci mluvili především o okamžitých negativních dopadech. Snad každý ostatně už zažil situaci, kdy je vlivem nevyspání unavený, nemyslí mu to, zhoršuje se mu reakční doba, je nevrlý a předrážděný.

V posledních letech však proběhly výzkumy prokazující, že důsledky dlouhodobého spánkového deficitu jsou mnohem závažnější. Když totiž šidíme spánek, začne v našem těle probíhat série tzv. epigenetických chemických reakcí (zejména jde o metylaci genů a acetylaci histonů – více zde: https://www.epivyziva.cz/co-je-epigenetika/) Ty přitom dokáží některé geny v naší DNA zcela vypnout, takže důsledek je stejný, jako kdyby v našich buňkách vůbec nebyly.

3 důvody, proč nešidit noční odpočinek

Prozatím byly vědeckými výzkumy prokázány tři epigenetické cesty, kterými spánek ovlivňuje naše zdraví a psychickou pohodu. Je ale pravděpodobné, že zdaleka nejde o konečné číslo.

1. Zlepšení imunity
Podle studie zveřejněné v roce 2012 v odborném časopise American Journal of Respiratory Critical Care Medicine zvyšuje nedostatek spánku v těle úroveň metylace genu FOXP3, který se podílí na tvorbě T-lymfocytů, a tím snižuje jeho aktivitu. Metylace zmíněného genu zároveň negativně ovlivňuje proběh zánětlivých procesů v těle. Spánek navíc naopak prokazatelně zvyšuje naše šance v boji proti mikrobům všeho druhu.

2. Méně stresu a lepší spánek
Může to znít jako protimluv – když je člověk nevyspalý, měl by přece usnout, jako když ho do vody hodí. Opak je ale pravdou. Poslední výzkumy prokázaly, že nedostatek spánku způsobuje epigenetické změny v oblasti části mozku jménem hipokampus (zejména jde o metylaci genů a acetylaci histonů). Důsledkem je zvýšení úrovně stresu a zároveň zhoršení schopnosti těla se s působením stresu vyrovnat. Jenže právě stres je jednou z hlavních příčin toho, proč se nám nedaří usnout, a proto tedy platí, že dlouhodobé omezování spánku může časem vést k problémům s nespavostí.

3. Ochrana proti rakovině
Již nějakou dobu je známo, že narušení spánkového rytmu (například při práci na směny) anebo například působení světla v průběhu spánku narušuje produkci hormonu melatoninu, což má za následek zvýšení rizika nádorového bujení. V roce 2014 ovšem bylo prokázáno, že tyto procesy mají epigenetickou podstatu – snížená tvorba melatoninu totiž způsobuje změny v metylaci DNA genů, které mají za úkol chránit naše tělo před nádorovými procesy. Další výzkumy pak naznačují, že podobný efekt má i obecně nedostatek spánku. Dostatečný noční odpočinek tak patří mezi nejdůležitější součásti prevence rakoviny.

Když se usnout nedaří

Kozlík lékařský, meduňka, chmel… O těchto bylinách slyšel každý, kdo se alespoň trochu zajímá o přírodní léčbu. Při nespavosti pochopitelně představují dobrou volbu, my se ale, protože už víme, jakou roli při tomto problému hraje epigenetika, podíváme na pomoc z oblasti epigeneticky působících bylina a živin.

Šišák bajkalský –  jde o velice účinnou volbu při úzkostech a depresích, které mohou být příčinou problémů se spánkem. Funguje ovšem při nespavosti obecně.
Více o šišáku čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/sisak-bajkalsky/

Kurkumin – pozitivně ovlivňuje hladinu stresového hormonu kortizolu a tím snižuje celkovou úroveň stresové zátěže organismu. Jeho užívání je ovšem vhodné obecně v okamžiku, kdy se vám spánku z jakéhokoliv důvodu nedostává – pomáhá totiž zvrátit negativní epigenetické změny vzniklé v důsledku chronického spánkového deficitu. Více o kurkuminu čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/kurkumin/

Omega-3 – tato živina se vyznačuje celkovým příznivým vlivem na psychiku a může efektivně pomoci i při nespavosti. Osvědčila se dokonce i při léčbě nespavosti u dětí. Více o omega-3 čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/