Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K2 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Zcela klíčová je zde ale produkce ženských pohlavích hormonů, proto také osteoporóza nejčastěji trápí ženy v menopauze. Z tohoto důvodu hraje důležitou roli soustavná konzumace fytoestrogenů. Důraz je třeba dát i na rovnováhu střevního mikrobiomu. A samozřejmě je třeba konzumovat dostatek vápníku.

Vhodné byliny a živiny

Vitamin D3 »

Vitamin K2 »

Resveratrol »

Omega3 »

OPC »

Chmel »

Mučenka »

Šišák bajkalský »

Hormony fungují jako tzv. signální molekuly, tedy látky, které dokáží předávat informace jednotlivým buňkám našeho těla, a tím regulovat jejich chování.

Jednotlivé buňky představují totiž do značné míry samostatné jednotky oddělené od okolí buněčnou stěnou. Aby se začaly chovat v souladu se systémem celého těla, potřebují k tomu nějaký signál, který buněčnou stěnu překoná. A takovým signálem mohou být právě hormony. Ty pronikají buněčnou stěnou buď přímo, nebo prostřednictvím tzv. systému druhých poslů, a následně ovlivňují děje uvnitř buňky – včetně dějů, které regulují aktivitu jednotlivých genů.

Zároveň ale platí i opačná souvislost – totiž že epigenetické děje mohou naopak ovlivňovat i tvorbu jednotlivých hormonů, protože mění aktivitu genů, které právě tvorbu těchto hormonů řídí.

Pojďme se nyní podívat na některé hormony produkované naším tělem a to, jak jejich produkci můžeme ovlivnit pomocí znalosti epigenetických zákonitostí.

Hormony štítné žlázy

Hlavní funkcí štítné žlázy je produkce hormonů trijódthyroninu (T3), tyroxinu (T4) a kalcitoninu. Pro tvorbu prvních dvou přitom bývá považován za zásadní dostatek jódu ve stravě, ten však sám o sobě nestačí. Neméně důležité je totiž i fungování systémů, které soli jódu vychytávají z protékající krve, a zajišťují tak jejich dostatečnou koncentraci přímo ve štítné žláze.

Klíčovou roli zde hrají speciální bílkoviny známé pod zkratkou NIS (Natrium Iodine Symporter), které umožňují transport solí jódu přes buněčnou membránu. Osoby, které trpí hypofunkcí štítné žlázy, přitom mívají zvýšenou metylaci genu, podle nějž jsou NIS tvořeny, a aktivita tohoto genu je tak omezena. Ve štítné žláze tak mají jódu málo, ačkoliv jej stravou přijímají dostatek.

Co může pomoci: Klíčový je samozřejmě dostatečný příjem jódu, důležité jsou však i další minerály a stopové prvky – sodík, draslík, měď, železo, vápník a zinek. Velmi efektivní pak mohou být doplňky stravy s epigenetickým účinkem: kurkumin, šišák bajkalský, omega-3 a vitamin D3.

Čeho se vyvarovat: Negativní epigenetický vliv na tvorbu hormonů štítné žlázy má stres a alkohol. Z doplňků stravy je nevhodný kvercetin, který zde působí jako hormonální disruptor, a to samé platí pro EGCG (epigallokatechin gallát ze zeleného čaje).

Testosteron

Mužský pohlavní hormon testosteron je zodpovědný nejen za vývoj pohlavních znaků, sexuální funkce, plodnost či růst svalové hmoty, ale má rovněž protibolestivé účinky, chrání nervové buňky před poškozením a jeho nedostatek se může projevit i poruchami nálad.

Jeho hladina klesá s věkem, problémy s ní se však mohou objevit i v mladším věku, zvláště v souvislosti s obezitou. Velká část účinků testosteronu je dána jeho epigenetickým působením, a zároveň platí, že i jeho produkci lze podpořit epigenetickou cestou.

Co může pomoci: Z doplňků stravy je velice efektivní granátové jablko. Důležité jsou i vitaminy D3, K2 a zinek. Produkci testosteronu lze výrazně podpořit i pohybovou aktivitou, zvláště pak intenzivní pohybové aktivity a posilování.

Čeho se vyvarovat: Produkci testosteronu výrazně omezuje obezita – shození pouhých osmi kilogramů v průměru zveden jeho hladinu o 15 %! Škodlivá je i nadměrná konzumace cukrů.

Stresové hormony

I klasická medicína dnes již uznává, že dlouhodobé působení stresu může mít za následek řadu různých zdravotních potíží. Příčinou, proč se tak děje, je přitom i epigenetické působení stresových hormonů produkovaných nadledvinkami, zejména pak tzv. glukokortikoidů.

Stresové hormony jsou látkou velice užitečnou, která lidskému rodu v jeho v historii výrazně pomohla přežít. Tyto látky totiž působí v těle změny, které mu pomohou lépe zvládnout útěk či boj – zlepší dostupnost zdrojů energie pro svaly, zmírní vnímání bolesti, a dokonce i zvýší srážlivost krve, čímž omezí ztráty krve při případném zranění.

Reakce těla ovšem nerozlišují, jestli nás stresuje útočící medvěd nebo uzávěrka v práci. Hormony se vylučují stále stejně, a pokud se tak děje dlouhodobě, dochází k řadě epigenetických změn, které zvyšují náchylnost k obrovskému počtu chorob, včetně těch velmi vážných.

Velmi výrazné je pak působení stresu v některých senzitivních obdobích, jako je například dětství či puberta. Pak stačí třeba nedostatek projevů lásky či posměch spolužáků třeba kvůli chudobě rodiny, a důsledkem mohou být třeba deprese či úzkostné poruchy.

Co může pomoci: Z doplňků stravy působí dobře zejména tzv. adaptogeny (žen-šen, suma, rhodiola, maca…). Velmi prospěšný je pohyb, obecně zdravá strava, masáže, meditace, ale třeba i lidské doteky.

Čeho se vyvarovat: Pochopitelně vlastních stresujících podnětů, ale i negativnímu přístupu k životu.

Leptin

Leptin patří mezi tzv. adipokiny, hormony, které ovlivňují energetický metabolismus. Na rozdíl od předchozích hormonů nejsou produkovány žlázami s vnitřní sekrecí, ale tukovou tkání.

Právě leptin je přitom velice důležitý pro všechny, kdo se snaží zhubnout, protože zásadním způsobem ovlivňuje chuť k jídlu. Váže se totiž na receptory v mozku a dalších orgánech, kde omezuje tvorbu peptidů, jež vyvolávají chuť k jídlu, a naopak podporuje tvorbu těch, které ji omezují.

Problém je ovšem v tom, že ačkoliv mají obézní lidé dostatek tukové tkáně, která leptin produkuje, zároveň se u nich vůči tomuto hormonu vytvořila rezistence – omezila se schopnost jeho transportu z krve do mozku a snížila funkce jeho receptorů. Výzkumy navíc ukázaly, že zejména obezita matky (v těhotenství i před ním) může epigenetickou cestou negativně ovlivnit produkci leptinu u dítěte, a tím u něj zvýšit riziko problémů s váhou. Podobně ovšem kupodivu funguje i podvýživa v době těhotenství, zejména pak nedostatek bílkovin. Naštěstí ale platí, že epigenetické reakce jsou zvratné, a tudíž jde epigenetickou cestou podpořit jak produkci leptinu, tak i funkci příslušných receptorů.

Co může pomoci: Velmi důležitý je příjem tzv. donorů metylu, mezi něž patří vitaminy skupiny B (B2, B6, kyselina listová), metionin, cholin či betain. Produkci leptinu, funkci jeho receptorů či transport z krve do mozku velmi efenktivně podporují například EGCG ze zeleného čaje, resveratrol a vitamin D3.

Čeho se vyvarovat: Negativně působí strava s vysokým podílem cukrů a nasycených tuků. Na stravu s vysokým podílem tuků sice tělo po několik týdnů z hlediska produkce leptinu reaguje pozitivně (zvláště pokud dojde k omezení příjmu cukrů), pak ale dojde k prudkému obratu.

Kdysi to byly funkční cévy. Jejich stěna byla tenká a pružná, skvěle reagovala na potřeby tkání a podle toho zvyšovala či snižovala průtok krve, aby jim zajistila dostatek kyslíku a živin. Jenže teď vypadají úplně jinak. Z vnitřní strany cévní stěnu obklopuje silná vrstva usazených tuků, navíc vyztužená vápníkem. Průsvit cévy se tak snížil a krve tudy může protéct výrazně méně. A když srdce začne při rychlejším pohybu bušit jako o závod, není mu to nic platné. Tvrdé usazeniny nedovolí, aby se cévy roztáhly, a krve tudy protéká stále stejně. Co na tom, že tkáně křičí o nějaký ten kyslík navíc. Více krve se k nim nedostane a zoufalá snaha srdce ji tam napumpovat vede jen ke zvýšení krevního tlaku.

Takhle nějak se projevuje ateroskleróza, onemocnění cév, které je ve svém důsledku život ohrožujícím stavem. Způsobuje nejen ischemii, tedy nedostatečné zásobení kyslíkem, které může postihovat například srdeční svalovinu (tzv. ischemická choroba srdeční, dříve nazývaná angina pectoris), mozek, končetiny, ale v podstatě i jakoukoliv jinou část těla. Ještě horší je, že postižené cévy se mohou velice snadno ucpat, nebo dokonce prasknout. Pak nastává například infarkt myokardu (pokud to postihne cévu zásobující srdce) či mozková mrtvice (když k tomu dojde v mozku).

A to je nebezpečí, které není radno podceňovat – právě nemoci srdce a cév jsou totiž v západních zemích (včetně ČR) neohroženou jedničkou v žebříčku příčin úmrtí.

V hlavní roli zánět

Ateroskleróza je ve své podstatě především chronický zánětlivý proces podporovaný oxidativními procesy (tj. poškozením buněk volnými radikály). Na jejím počátku přitom stojí tzv. entoteliární dysfukce.

Entotel je vnitřní vrstva cév, která je velice aktivním orgánem důležitým pro rovnováhu procesů v cévách. Při dysfunkci se stává propustnější, dochází k narušení rovnováhy důležitých procesů, na cévní stěny se přichycují imunitní buňky jménem leukocyty a pronikají sem další imunitní buňky (makrofágy, monocyty, T-lymfocyty), které, pokud dojde k jejich aktivaci, podporují uvolňování prozánětlivých látek – zejména cytokinů a chemokinů. Negativní roli tu přitom mohou hrát i některé druhy infekcí.

Teprve na tyto procesy navazuje vlastní tvorba aterosklerotických plátů. Při ní nejprve dochází k přeměně imunitních buněk jménem makrofágy na tzv. pěnové buňky. Ty se pak v cévách hromadí a na jejich základě pak vznikají tukové proužky. Množství usazeného tuku posléze roste. Poté dochází k proliferaci (rychlému množení) buněk hladké svaloviny cévních stěn, nad nimiž vzniká kolagenová vazivová vrstva. Do těchto struktur se pak ukládá vápník, čímž dochází k jejich tvrdnutí. Ztvrdlé cévy pak mohou velice snadno praskat nebo se na jejich stěnách zachytávají krevní sraženiny.

Probudit ty správné geny

Existuje přitom celá řada genů, které se na procesu vzniku endoteliární dysfunkce a tvorbě aterosklerotických plátů podílejí. A na druhou stranu také celá řada genů, které nás před aterosklerózou chrání. Důležité přitom je, že aktivitu těchto genů lze ovlivnit, protože v našem těle neustále probíhají tzv. epigenetické reakce, které dokáží jednotlivé geny v naší DNA vypínat, nebo naopak zapínat.

Pokusy na myších například ukázaly, že pokud dojde k „vypnutí“ genů, podle nichž se v těle tvoří cytokiny podporující zánět (např. IL-12 nebo TNF-α), dojde u pokusných zvířat ke snížení výskytu aterosklerózy. A naopak, pokud jsou vypnuty geny pro tvorbu cytokinů protizánětlivých (např. IL-10), výskyt aterosklerózy se zvýší.

Z epigenetických reakcí je zde důležitá zejména tzv. metylace genů. Ukazuje se totiž, že pokud je DNA člověka nadměrně metylována, výrazně se zvyšuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby. Roli však hraje i další důležitá epigenetická reakce, modifikace histonů (zejména pak histonu H4). Platí přitom, že acetylaci histonů může ovlivnit i přítomnost oxidovaného LDL cholesterolu.

Zajímavé přitom je, že některé epigenetické změny, které zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob, přitom vznikají již v době nitroděložního vývoje, zejména pak v souvislosti se špatnou výživou matky.

Intenzitu epigenetických dějů ovšem můžeme ovlivňovat i my sami, zejména prostřednictvím svého životního stylu a výživy. Přitom je v naší moci nejen zabránit, aby negativní změny dále probíhaly, ale dokonce i vrátit mnohé z těch, které již proběhly.

Změny na buněčné úrovni

Epigenetické procesy přitom úzce zasahují i do buněčných mechanismů, které s aterosklerózou souvisejí. Zásadně například ovlivňují imunitní buňky jménem monocyty, které hrají při vzniku aterosklerózy stěžejní roli – právě z nich totiž vznikají makrofágy, které se posléze přeměňují na pěnové buňky tvořící jednu z hlavních složek aterosklerotického plátu. Epigenetické procesy také rozhodují o tom, zda z dalšího typu imunitních buně, tzv. naivních T-buněk, vznikne varianta Th-1, která podporuje vznik aterosklerózy, nebo Th-2, která před ní naopak chrání.

Epigenetické reakce se dotýkají i fungování buněk endotelu. Ovlivňují například aktivitu genu pro vznik enzymu eNOS, který je nezbytný pro tvorbu oxidu dusnatého – látky, která funguje jako vazodilatátor, tj. roztahuje cévy a ovlivňuje tak prokrvení tkání (právě produkce oxidu dusnatého je například zodpovědná za fungování Viagry). Pokud je enzym eNOS dysfunkční, podporuje to vznik aterosklerózy.

A v neposlední řadě epigenetické reakce ovlivňují i zánětlivé procesy v cévách, které s rozvojem aterosklerózy souvisejí. Jde například o produkci enzymu COX-2, který řídí tvorbu zánětlivých prostaglandinů.

A jakou roli v tom všem hraje tolik obávaný cholesterol? Ten samozřejmě výrazným rizikovým faktorem je, konkrétně pak ten s nízkou hustotou, označovaný jako LDL. Problém ale je, že samotná jeho hladina v krvi na míru rizika neukazuje – záleží totiž, jestli se vyskytuje ve formě větších částic, které tolik nebezpečné nejsou, nebo ve formě mnohem nebezpečnějších malých částic. Navíc platí, že aby se LDL stal nebezpečným, musí dojít k pozměnění jeho molekuly – typickým příkladem je oxidace způsobená volnými radikály.

7 kroků pro zdravé cévy

Jak už jsme zmínili výše, intenzitu epigenetických reakcí ve svém těle můžeme ovlivnit mnoha způsoby, zejména pak výživou a životním stylem. A týká se to i těch, které souvisejí s vývojem aterosklerózy a rizikem kardiovaskulárních onemocnění.

1. Rostlinné tuky vybírejte

Zároveň také neplatí, že rostlinné tuky jsou automaticky zdravé. A nezáleží přitom jen na úpravě – že smažení není zrovna dobrá volba, ví dnes už snad každý. Rostlinné tuky, pokud jsou za studena lisované, totiž sice obsahují esenciální nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro zdraví srdce a cév zásadní, řada z nich má ale velice nevhodný poměr omega-3 a omega-6. Druhé jmenované jsou sice pro fungování našeho těla nezbytné, pokud ale ve stravě převažují, podporuje to průběh zánětlivých procesů v těle. Nevhodný poměr přitom mají nejen například slunečnicový či sójový olej, ale také například olej olivový – byť ten obsahuje polyfenoly, které srdci a cévám prospívají. Lépe je na tom olej řepkový a velmi příznivý poměr omega-3 a omega-6 najdete v konopném a lněném oleji.

2.Živočišné tuky s mírou

V posledních desetiletích docházelo v rámci prevence nemocí srdce a cév ke křížovému tažení proti živočišným tukům, což se ovšem ukázalo jako velká chyba. Je sice pravda, že jejich nadměrná konzumace je z epigenetického hlediska škodlivá, v rozumné míře ale mohou být spíše prospěšné. Obsahují sice cholesterol, ale jak už jsme řekli výše, nadměrná hladina této látky v krvi nám škodí pouze za určitých podmínek. Zcela eliminovat cholesterol ze stravy také není vhodné, protože tělo jej využívá například pro tvorbu steroidních hormonů. Živočišné tuky, pokud pocházejí od zvířat z farmářských chovů (volně se pasoucích), mají navíc vysoký obsah vitaminu K2, který je pro zdravé cévy nezbytný. Živočišné tuky tedy určitě z jídelníčku nevyřazujte, pouze snižte jejich celkový příjem a dávejte přednost živočišným produktům od volně se pasoucích zvířat – to platí pro mléčné výrobky, maso i vejce.

3.Omezte cukry

Do souvislosti se vznikem kardiovaskulárních chorob bývá často dávána spíše nadměrná konzumace živočišných tuků, nicméně platí, že možná ještě větší riziko představuje nadměrný příjem cukrů, zvláště pak těch s vysokým glykemickým indexem. Jednoduché cukry, pokud jejich příliš, totiž výrazně podporují průběh zánětlivých procesů v těle, a navíc podporují rozvoj inzulinové rezistence, tedy stavu, kdy tkáně ztrácejí citlivost na inzulin. Právě inzulinová rezistence přitom může vést nejen ke vzniku cukrovky, ale rovněž je výrazným rizikovým faktorem rozvoje endoteliární dysfunkce.

4.Jezte ovoce a zeleninu

Ovoce a zelenina jsou velmi bohaté na širokou škálu polyfenolů, které jsou nejen silnými antioxidanty, ale řada z nich má i výrazné epigenetické účinky, díky nimž například působí protizánětlivě, pomáhají snížit hladinu cholesterolu či krevní tlak.

5.Pravidelně se hýbejte

Nedostatek pohybu patří mezi 10 hlavních příčin všech nemocí. Fyzická aktivita, zejména ta aerobní, totiž pozitivně ovlivňuje průběh všech základních epigenetických reakcí, podporuje snížení tvorby prozánětlivých cytokinů, vede ke zvýšení vnitřního objemu srdce (jeho práce se tím stává efektivnější), k tvorbě nových cév (tzv. neoangiogeneze) a zvyšuje kapacitu organismu využívat glukózu, čímž snižuje její hladinu v krvi a brání rozvoji inzulinové rezistence. V rámci prevence kardiovaskulárních i jiných onemocnění se obvykle doporučuje 150 minut týdně aerobní aktivity v mírné až střední intenzitě (rozděleno minimálně do tří, lépe až do pěti dnů) doplněné o posilování. Vhodnou aerobní aktivitou přitom může být i svižnější chůze. 12 týdnů tréninku dokáže efektivně snížit metylaci DNA.

6.Zhubněte

Lidem s nadváhou či obezitou se to sice neposlouchá dobře, bohužel ale platí, že obezita je jeden z nejvýraznějších rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí. Nadměrný výskyt tukové tkáně s sebou totiž přináší zvýšenou míru zánětlivých procesů v těle, a obézní lidé navíc mají ve své DNA zvýšenou celkovou míru metylace, což je další rizikový faktor rozvoje nemocí srdce a cév.

7.Přestaňte kouřit

Tento nepříjemný zlozvyk výrazně zvyšuje míru metylace genů. To je hlavním důvodem, proč pro kuřáky významně stoupá riziko drtivé většiny civilizačních onemocnění, a ani ateroskleróza není výjimkou.

Vhodné doplňky stravy

Velice vhodnou součástí prevenci i léčby aterosklerózy jsou i doplňky stravy. Velmi efektivní mohou být zejména ty, které jsou nejen silnými antioxidanty, ale zároveň vykazují i epigenetické působení. Zde je malý výběr některých z nich.

Resveratrol

Na zdraví srdce a cév působí toto barvivo obsažené zejména v červeném víně hned několika cestami. Jde o silný antioxidant s protizánětlivými účinky.  Efektivně přitom chrání před oxidací i LDL cholesterol. Ovlivňuje také tvorbu enzymů sirtuinů, stejně jako enzymu eNOS, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého. Omezuje tvorbu řady prozánětlivých látek (např. NF-kB či TNF-α) i produkci látek s vazokonstrikčním účinkem (tj. uzavírajícím cévy). Resveratrol velmi vhodné kombinovat s komplexem oligomerních proantokyanidinů (OPC), což jsou silné antioxidanty s epigenetickými účinky, které jsou získávány z hroznových jadérek.

Coleus forskohlii

Bylinka pocházející z nižších poloh Himaláje je velice efektivní při snižování krevního tlaku. Působí totiž jako výrazný vazodilatant, tj. roztahuje cévy a zlepšuje tak zásobení tkání těla krví. Navíc podporuje hned několika cestami hubnutí.

Kurkumin

Má výrazný pozitivní vliv na metylaci genů i acetylaci histonů. Pomáhá snižovat LDL cholesterol a zvyšovat HDL cholesterol, zároveň má antiproliferativní efekt na monocyty a jde o velice silný protizánětlivý prostředek. A navíc efektivně podporuje hubnutí.

Vitamin K2

Důležitost této látky pro zdraví cév je zcela zásadní. Aktivuje totiž protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. V rozsáhlé studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. Příjem K2 navíc působí nejen preventivně proti vzniku aterosklerotických plátů v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají výrazné epigenetické účinky, a to zejména v oblasti regulace metylace DNA. Dokáží vypínat geny zodpovědné za vznik zánětlivých procesů v cévní výstelce a tvorbu aterosklerotických plátů, a dokonce mohou zvrátit negativní epigenetické změny, jež vznikly v průběhu nitroděložního vývoje. Kromě toho snižují hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, snižují krevní tlak, tvorbu aterosklerotických plátů i riziko srdečních arytmií a žilní trombózy.

Hned na úvod je třeba říci, že skutečně existuje celá řada výzkumů prokazujících negativní vliv vysokého příjmu tuků ve stravě. Tento faktor přitom dokonce může značně ovlivnit epigenetické reakce v našem organismu, které následně potlačují, či naopak podporují aktivitu určitých genů v naší DNA.

A navíc platí, že tento faktor mohl ovlivnit naše zdraví nejen dávno před tím, než jsme přišli na svět, ale dokonce i před tím, než vůbec došlo k našemu početí.

O zdraví dítěte se hraje už před početím

Jeden ze zajímavých výzkumů byl například proveden na octomilkách. Tyto mušky se ve vědeckých studiích využívají velmi často, protože jejich DNA je překvapivě velmi podobná člověčí, a navíc mají krátký životní cyklus, takže lze snadno zkoumat několik generací po sobě.

Ve zmíněné studii byly samičky octomilky krmeny stravou s vysokým podílem tuku, což u nich vedlo k rychlému přibývání na váze a vzniku změn typických pro srdeční onemocnění. Ty samé problémy ovšem trápily i jejich dcery a vnučky, ačkoliv ty již byly krmeny normální stravou. U všech tří generací mušek přitom vědci mj. zaznamenali sníženou aktivitu genů označovaných jako bmm a PCG-1, jejichž úkolem je právě ochrana srdce.

To tedy znamená, že vysoký příjem tuků pomocí spustil v těle první generace octomilek epigenetické reakce, které utlumily činnost zmíněných genů. Takto přitom byly postiženy i geny v jejich pohlavních buňkách, a jejich prostřednictvím se pak změny přenesly i na potomstvo a negativně ovlivnily jejich zdraví.

Další výzkumy, tentokrát na potkanech, pak ukázaly, že totéž platí i v případě stravy otců. I zde strava s vysokým obsahem tuků způsobila u potkaních samečků nejen obezitu, ale i epigenetické změny, které se následně přenesly i na jejich potomstvo – to mělo větší tendenci k přibírání na váze a narušený metabolismus cukrů, jež zvyšoval riziko cukrovky.

Výživa v těhotenství je klíč ke zdraví

Zcela klíčovým obdobím pro epigenetické programování je ovšem doba nitroděložního vývoje. Vlivy, které zde na rychle se vyvíjející dítě působí, mohou zcela zásadně ovlivnit jeho zdraví a obecně i celý vývoj po narození až do dospělosti, a zejména to platí pro výživu jeho matky.

Proto také není překvapivé, že ještě více negativní vliv na zdraví potomků má nadměrný příjem tuků matek v době těhotenství. Studie na potkanech, které se zaměřily na sledování mláďat samiček na stravě s vysokým obsahem tuků, tak zcela jednoznačně prokázaly, že u mláďat došlo k epigenetickému ovlivnění aktivity důležitých genů, což mělo za následek vyšší riziko nadváhy, cukrovky a cévních onemocnění v jejich dalším životě. I zde se navíc jednalo o změny, které tato mláďata předávala dalším generacím.

I když výsledky výzkumů provedených na zvířatech nejde nikdy stoprocentně vztáhnout i na člověka, rozhodně platí, že zvláště lidé, kteří plánují počít potomka, by na svou stravu celkově i obsah tuku v ní měli být zvláště opatrní. Navíc některé studie naznačily podobné souvislosti i u lidí – strava těhotných žen bohatá na tuky a cukry pravděpodobně u dětí zvyšuje nejen riziko obezity a metabolických poruch, ale dokonce i vzniku ADHD (tj. hyperaktivity).

Roli hraje i obezita

Zároveň je ovšem nutné zmínit jednu velice podstatnou věc: ve většině výše zmíněných studiích došlo k tomu, že pokusná zvířata následkem stravy bohaté na tuk přibrala na váze. Platí totiž, že i samotná obezita má velice výrazné negativní epigenetické účinky, takže nelze zcela jednoznačně říci, zda byla aktivita důležitých genů ovlivněna vysokým příjmem tuků nebo obezitou. Tuková tkáň navíc produkuje některé důležité hormony (zejména leptin a adiponektin) a jejich odlišné hladiny mohou zejména u obézních těhotných žen poměrně výrazně ovlivňovat metabolismus dítěte v jejich děloze.

Kromě toho existují i studie (a to nejen na zvířatech), které dokazují, že pokud je organismus v průběhu těhotenství pravidelně vystavován fyzické zátěži ve formě aerobní aktivity, dokáže to eliminovat negativní vliv nadměrného příjmu tuků a výrazně snížit riziko obezity a chronických onemocnění u potomků.

Mohou tuky za infarkt a rakovinu?

Poměrně nejednoznačné jsou pak i výsledky některých výzkumů, které se zaměřily na vysoký příjem tuků v pozdějším životě. Je pravda, že existuje řada těch, které dávají do souvislosti dlouhodobě nadměrnou konzumaci tuků (zejména těch nasycených) s rizikem vzniku některých nádorových onemocnění – zejména jde o rakovinu střev, prostaty či vaječníků. Opět ale není zcela jednoznačné, nakolik zde hraje roli případná nadváha dotyčných a další faktory životního stylu.

Z tohoto pohledu je ovšem zajímavý jeden výzkum, který mapoval vliv stravy s různým obsahem tuku na osoby, které se snaží o snížení hmotnosti. Zatímco u jedinců, kteří dostávali stravu s nízkým či středním obsahem tuku, došlo kromě váhového úbytku i ke zlepšení hodnot u některých rizikových faktorů srdečně cévních onemocnění (hladina HDL a LDL-cholesterolu, triglyceridů a homocysteinu), u dobrovolníků konzumujících stravu s vysokým podílem tuků došlo ke zhoršení všech sledovaných rizikových faktorů navzdory tomu, že zaznamenali statisticky významné snížení hmotnosti. Tento výsledek tak ukazuje, že nadměrný příjem tuků je pravděpodobně škodlivý i sám o sobě, nikoliv jen v souvislosti s obezitou.

Které tuky potřebujeme?

Zapomínat ale nesmíme ani na to, že příjem některých tuků, zvláště pak těch s obsahem nenasycených mastných kyselin, je pro naše zdraví zcela zásadní. Zejména to platí pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro správný vývoj nervové soustavy dětí, a jejich nedostatečný příjem zvyšuje riziko zánětlivých procesů, srdečně cévních onemocnění, Alzheimerovy choroby a dalších potíží (více zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/ a zde: https://www.epivyziva.cz/deti-kterym-to-pali-jak-zlepsit-detske-zdravi/)

Rovněž rostlinné oleje, ořechy či semena jsou zdrojem esenciálních nenasycených mastných kyselin, bez nichž se naše tělo neobejde, ale třeba i vitaminu E a dalších živin rozpustných v tucích.

A zcela se nemusíme vyhýbat ani tukům živočišným, zvláště pokud pocházejí od zvířat krmených přirozenou rostlinnou stravou (tj. hlavně těch volně se pasoucích). Ty jsou totiž například významných zdrojem vitaminu K2, který je zásadní pro zdraví kostí a cévního systému, a přitom je jeho deficit v populaci velice častý (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-k2/).

Tuky zkrátka do naší stravy patří, jen jde o to dodržovat rozumnou míru jejich příjmu a také dávat přednost těm opravdu kvalitním: panenským rostlinným olejům, rybímu tuku a živočišným tukům od volně se pasoucích zvířat. A samozřejmě dbát i na úpravu ostatních faktorů, které se mohou negativně podílet na změnách aktivity genů v naší DNA, ať už jde třeba o nedostatek pohybu, nadměrný příjem cukrů či alkoholu, kouření nebo dlouhodobé působení stresu.

Nic z toho, co se v našem těle děje, se neobejde bez bílkovin. Ty tvoří nejen stavební kameny našeho těla, ale jsou i hlavní složkou enzymů, které umožňují průběh veškerých biochemických reakcí uvnitř organismu. Kdyby v něm žádné bílkoviny nevznikaly, zastavil by se nejen veškerý růst a opravy tkání, ale i všechny metabolické pochody.

Co ale potřebujeme k tomu, aby naše tělo bílkoviny vyrábělo? V první řadě jsou to aminokyseliny, z nichž jsou bílkoviny poskládány – ty získáme z potravy. Pak ale musí přijít ještě „příkaz“ k jejich tvorbě, a ten přichází z našich genů. Gen totiž není nic jiného, než předobraz jedné bílkoviny, a v okamžiku, kdy je aktivní, začne se příslušná bílkovina tvořit. Důležité je ale právě slovo „aktivní“. Geny lze totiž zapínat a vypínat, což se děje prostřednictvím tzv. epigenetických reakcí, zejména jde o tzv. metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA).

Nejvíce genů je aktivních v obdobích zrychleného růstu a vývoje, to znamená především v dětství. Míra této aktivity ovšem do značné míry závisí na životním stylu příslušného dítěte – na jeho výživě, míře pohybu, ale i emocích, které prožívá. Tedy na faktorech, které můžeme výrazně ovlivnit i my, jejich rodiče. Pojďme se nyní podívat, jakou roli v tom může sehrát výživa. Existuje totiž několik živin, které jsou pro zdárný vývoj dítěte z hlediska epigenetiky zcela zásadní.

Bílkoviny

Dostatečný příjem kvalitních bílkovin je důležitý nejen z hlediska získávání stavebních kamenů pro růst a vývoj dítěte. Pokud jich totiž dítě konzumuje nedostatek, dochází ke snížení aktivity řady důležitých genů. To pak obvykle znamená zejména zpomalení růstu, a tedy nižší tělesnou výšku v dospělosti, ale postižena bývá i imunita či vývoj nervové soustavy.

Sacharidy

Cukry jsou pro dítě důležitým zdrojem energie, v dnešní době jich má ovšem většina dětí ve stravě výrazný přebytek. To vede zaprvé k rozvoji nadváhy až obezity, protože jídelníček s vysokým podílem cukrů je pro její vznik mnohem rizikovější než nadbytek tuků. Obezita je přitom sama o sobě výrazným negativním epigenetickým faktorem. Druhým důsledkem je nadměrná aktivace genů, které řídí zánětlivou odpověď organismu. Cukry, zvláště ty s vysokým glykemickým indexem, tak zvyšují úroveň zánětů v těle, což souvisí s vysokým rizikem rozvoje řady civilizačních nemocí v pozdějším věku (choroby srdce a cév, cukrovka…).

Velice problematický je nadměrný příjem cukrů u chlapců v pubertě, protože snižuje vylučování testosteronu. Pokud je chlapec ještě navíc obézní (tuková tkáň testosteron pohlcuje), může trpět nedostatkem tohoto pohlavního hormonu. Škodlivý je ale samozřejmě i u dívek.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny

Tato živina je pro zdraví dětí (ale i dospělých) naprosto nezbytná, a platí to zejména pro dvě z omega-3 kyselin označované zkratkami EPA a DHA (kyseliny eikosapenataenová a dokosahexaenová). Obě tyto látky mají výrazné epigenetické působení (zejména v oblasti metylace genů), jsou silně protizánětlivé, a navíc představují důležitou stavební součást nervových buněk, a proto jsou nutné pro správný vývoj nervové soustavy.

Řada výzkumů prokázala přímou souvislost omega-3 s inteligencí dítěte, potvrzen byl i příznivý vliv užívání těchto látek při ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou), poruchách řeči, problémech s koordinací, a jedna studie dokonce prokázala i zlepšení schopnosti číst. Epigenetické účinky omega-3 navíc účinně podpoří i imunitu a sníží riziko vzniku depresí a dalších psychických potíží.

Nejlepším zdrojem EPA a DHA je rybí tuk. Často doporučované dvě rybí porce týdně, které málokdo dodržuje, přitom ale představují naprosté minimum. Navíc není ryba jako ryba – třeba takový pangasius obsahuje omega-3 velmi málo a nijak zvlášť dobře na tom není ani filé z tresky, o rybích prstech ani nemluvě. Tuňák je sice super, ale drť z konzervy o většinu omega-3 přišla, a tak bychom mohli pokračovat.

Ačkoliv tedy osobně nejsem velkým příznivcem ládování dětí doplňky stravy, pro omega-3 to neplatí – ty by měly alespoň tu a tam užívat po celé dětství. Výjimku tvoří kojené děti, které mohou omega-3 získat z mateřského mléka, pokud jich má ovšem dostatek matka. Pro menší děti, které nezvládnou polykat kapsle, jsou již na trhu k dispozici doplňky stravy v podobě oleje ochuceného přírodními aromaty.

Vitamin D3

O vitaminu D (jako D3 se označuje jeho živočišná forma) je známo, že je nezbytný pro vstřebávání vápníku z potravy, a tedy i pro správný vývoj kostí a zubů. Především proto je v pediatrických ordinacích automaticky předepisován dětem do 1 roku. Zároveň jde ale o látku s velice výraznými epigenetickými účinky, která je nezbytná například pro fungující imunitu.

Vitamin D3 se tvoří v pokožce interakcí s UV zářením. Dnešní děti ovšem pobývají venku málo, a když už na slunce vyrazí, tak zásadně namazané ochrannými krémy. Důsledkem je deficit vitaminu D, který se může projevit třeba poruchami imunity, vyšší kazivostí zubů, ale i zvýšeným rizikem diabetu. Proto se i vitamin D vyplatí alespoň v zimním období doplňovat prostřednictvím doplňků stravy – nejen u batolat, ale i po celé dětství. Důležité je to i v pubertě, protože vitamin D3 je potřebný pro správnou tvorbu pohlavních hormonů.

Vitamin K2

Další z živin, která je nezbytná pro správný metabolismus vápníku, je vitamin K2 – zatímco D3 je potřebný pro jeho vstřebávání z potravy, K2 se účastní jeho ukládání do kostí a zubů. Je proto zásadní pro správný vývoj kostí i prevenci zubního kazu.

Také deficit vitaminu K2 je v populaci velice častý. Jeho nejbohatším zdrojem jsou totiž živočišné tuky, musí však jít o produkty zvířat konzumující přirozenou rostlinnou stravu, tedy trávu. Zvířata krmená průmyslově vyráběnými krmivy nemají dost zdrojů pro jeho vytváření, a proto jsou jejich produkty na vitamin K2 chudé. Studie srovnávající hladinu vitaminu u čtyřletých dětí narozených v roce 1946 a 1999 ostatně ukázala, že první z nich měly jeho obsah v těle výrazně vyšší, přestože vyrůstaly v chudých poválečných letech.

Na rozdíl od dospělé populace ovšem není pro malé děti vhodné užívat doplňky stravy s obsahem vitaminu K2, proto je třeba do dětského jídelníčku zařazovat kvalitní živočišné produkty – například máslo a tučnější mléčné výrobky od volně se pasoucích krav, koz či ovcí nebo vejce od slepic z volného výběhu. Časté konzumaci fermentovaných sójových výrobků, které rovněž vitamin K2 obsahují, se naopak u dětí vyhněte. Sója totiž obsahuje genistein, což je sice látka s řadou pozitivních epigenetických účinků, ale zároveň poměrně silný fytoestrogen.

Užívání vitaminu K2 ve formě doplňků stravy (ideálně spolu s vitaminem D3) má ovšem opodstatnění během tzv. růstového spurtu, cca dva roky trvajícím období puberty, které je charakteristické vysokou intenzitou tělesného růstu. Výzkumy ukázaly, že pokud děti v tomto období dostávaly pravidelně vitaminy K2 a D3, zvýšila se podstatně mineralizace jejich kostí a snížilo se množství zlomenin.

Aktivitu genů mohou ovlivnit takřka všechny faktory, kterým jsme v průběhu života vystaveni – výživa, pohyb, životní prostředí, množství a kvalita spánku, stres, ale i negativní či pozitivní emoce a myšlenky. Zde je výběr několika kroků, které se určitě vyplatí udělat. Můžeme tak totiž ovlivnit nejen svůj fyzický vzhled, ale i celkovou rychlost stárnutí, což se zároveň projeví i snížením rizika mnohých onemocnění, které s procesy stárnutí souvisejí – včetně například srdečně cévních chorob, rakoviny nebo cukrovky.

1. Myslete pozitivně

Zrovna tento bod jste možná na prvním místě nečekali, poslední výzkumy ovšem ukazují, že právě našie myšlenky a emoce mohou mít velký vliv na zdraví celého organismu i rychlost stárnutí. Pokud jsou totiž emoce silné, popřípadě je pociťujeme dlouhodobě, spouští to v našem těle sérii biochemických reakcí, které mohou ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů.

Vloni zveřejněný výzkum italského vědeckého týmu pod vedením Giovanniho Fiorita se zaměřil na známý fakt, že lidé s nízkým socioekonomickým statusem (což je jen lépe znějící výraz pro chudobu) se dožívají výrazně nižšího věku. Jedním z důvodů je samozřejmě horší životní styl a péče o zdraví, to však rozdíl vysvětluje jen částečně. Vědci totiž v buňkách lidí s nízkým socioekonomickým statusem objevili výrazně vyšší míru biochemických změn jménem metylace DNA, které zásadním způsobem snižují aktivitu příslušných genů. Zvýšená míra metylace přitom nejen zvyšuje riziko řady závažných onemocnění, ale její růst je také typický pro proces stárnutí.

Zvýšená míra metylace je pochopitelně z části způsobena horším životním stylem, podle vědců se však na ní velkou měrou podílejí i negativní emoce a pocit frustrace. Není to tedy o tom, že zvýšená metylace byla způsobena přímo nízkými příjmy – spíše se na ní podílí fakt, že se danou situací trápíme, vnímáme ji jako nespravedlnost, nebo se dokonce užírám závistí vůči lidem s vyššími příjmy. Člověk, který myslí pozitivně a dokáže být vděčný i za to málo, co má, tak může výrazně ovlivnit intenzitu epigenetických reakcí ve své těle, a má tedy vyšší šanci se dožít vyššího věku.

Kromě negativních emocí se pak na zvýšené rychlosti stárnutí může velkou měrou podílet i chronický stres a nedostatek spánku.

2. Omezte příjem energie

Jasně, kdo zhubne, ten obvykle i lépe vypadá, nehledě na to, že obezita je faktor, který ovlivňuje aktivitu našich genů výrazně negativně. Příznivý vliv má ovšem i samotné snížení kalorického příjmu. Tento fakt totiž velkou měrou pomůže regulovat epigenetické reakce, kterými se jednotlivé geny zapínají a vypínat. Tím lze zásadně ovlivnit rychlost stárnutí i délku života.

3. Nepřehánějte to s cukry

Nadměrná konzumace sacharidů zvyšuje v těle intenzitu zánětlivých procesů a negativně ovlivňuje aktivitu důležitých genů. Její omezení má pak pozitivní vliv na rychlost stárnutí, a dokonce i na jeho viditelné projevy – tj. zejména na snížení tvorby vrásek.

4. Vsaďte na zdravé tuky

Některé tuky je záhodno ze stravy vyloučit – zejména ty pocházející ze smažených jídel či uzenin. Mnohé však mají na rychlost stárnutí i fyzický vzhled vliv výrazně pozitivní. Platí to například pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které ovlivňují epigenetickou reakci jménem metylace genů (nadměrná metylace může přitom způsobit až úplné vypnutí genu). Omega-3 mají pozitivní vliv jak na kvalitu pleti a celkovou rychlost stárnutí, tak zejména na funkci mozku ve vyšším věku.  Najdeme je zejména v tučných rybách, semenech a ořeších.

Důležitý je i olivový olej, který v sobě kombinuje výrazné antioxidační i epigenetické účinky. Vyloučit bychom ovšem neměli ani máslo, tučné mléčné výrobky a vejce. Ty jsou totiž bohatým zdrojem vitaminu K2, který efektivně pomáhá redukovat vrásky. Výrazně vyšší obsah tohoto vitaminu ovšem mají produkty z volně se pasoucích zvířat (tedy zejména BIO nebo farmářské výrobky).

5. Nekuřte

Známý fakt, že kouření výrazně zvyšuje riziko rakovinu plic, není způsoben tím, že by plíce byly „zanášeny“ škodlivinami. Cigarety totiž obsahují koktejl více než 7 000 chemických látek, z nichž některé mají výrazné epigenetické účinky. Výrazně totiž podporují průběh metylace genů. Látky obsažené v cigaretách navíc poškozují i samotnou DNA, a podstatně tak zvyšují riziko vzniku mutací při dělení buněk.

Jak už jsme zmínili, k úplně stejným procesům, tedy zejména k celkovému zvyšování metylace DNA, dochází i v průběhu stárnutí, a kouření tedy tento právě celkové stárnutí výrazně urychluje. To se pak projeví nejen na kvalitě pleti, ale i ve vyšší náchylnosti k mnoha onemocněním, včetně rakoviny (a zdaleka nejen plic). Když se k tomu ještě připočte zhoršené prokrvení všech tkání a orgánů v těle (pleť nevyjímaje), může být vliv kouření na vzhled i rychlost stárnutí opravdu velice zásadní.

6. Hýbejte se

Pravidelný pohyb je naopak výrazně pozitivním epigenetickým faktorem a může se tak podílet i na zpomalení procesů stárnutí. Zvláště výrazný vliv má pak na rychlost zhoršování kognitivních funkcí s věkem.

7. Zkuste doplňky stravy

Řada látek přirozeně se vyskytující se v naší stravě má výrazné epigenetické účinky. Pokud je užíváme ve vyšších koncentracích, tedy obvykle formou doplňků stravy, můžeme tím výrazně ovlivnit nejen celkovou rychlost stárnutí, ale i fyzický vzhled.

Vitamin K2

Tento vitamin je v poslední době zmiňován zejména v souvislosti s osteoporózou, protože je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí. On má ale nejen schopnost ukládat vápník tam, kde je ho zapotřebí, ale zároveň dokáže i tento minerál odbourávat z míst, kde je nežádoucí. Sem patří například kolagenová vlákna v pokožce – když je do nich ukládán vápník, zhoršuje to jejich pružnost, což se projeví vyšší tvorbou vrásek a povolování obličejových rysů. Vitamin K2 dokáže tyty procesy nejen zpomalit, ale i do jisté míry eliminovat již vzniklé poškození.

Možná ještě důležitější je jeho schopnost odbourávat vápník z cévních stěn. Zde jsou vápenaté usazeniny příčinou aterosklerózy, zhoršují pružnost cévních stěn a snižují jejich průtok, čímž zvyšují riziko infarktu a mrtvice a zhoršují prokrvení všech orgánů a tkání.

Resveratrol

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1. Tento enzym ovlivňuje aktivitu řady genů a podílí na procesech buněčné regulace. Ovlivňuje schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívá tak k dlouhověkosti. Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o úbytek vrásek při dlouhodobém užívání.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny velkou měrou ovlivňují proces metylace genů. Tím pomáhají regulovat procesy související se stárnutím. Velmi výrazným způsobem dokáží ovlivnit úbytek kognitivních procesů s věkem a příznivě se projeví i na kvalitě pletí a vlasů.

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje je další živinou, která dokáže zpomalit stárnutí. Výrazně reguluje metylaci genů i další epigenetické reakce, a tím zpomaluje celkovou rychlost stárnutí. Navíc ovlivňuje v pokožce buňky jménem keratinocyty, a tím pomáhá zpomalit tvorbu vrásek.

Vitamin K2 patří mezi málo známé vitaminy. Řada z vás možná slyšela, že vitamin K má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby. A proč tedy trpíme nedostatkem jeho bratříčka s označením K2?

A v kterých situacích oceníme vitamin K2 nejvíce?

V dětství

Vitamin K2 je pro děti zásadní především pro správný vývoj jejich kostí a zubů. Bez něj neprobíhá tvorba kostní hmoty správným způsobem a prokázána byla rovněž souvislost nízké hladiny vitaminu K2 s kazivostí zubů v dětském věku.

V tomto období není příliš vhodný příjem ká dvojky prostřednictvím doplňků stravy, je proto třeba zajistit jeho dostatečné dodávání v běžném jídelníčku. Kvalitní máslo a další mléčné výrobky, stejně jako vejce od slepic z volného chovu by v něm rozhodně neměly chybět. Zajistit dostatek vitaminu K2 prostřednictvím rostlinné stravy je v případě dětí problém. Fermentované sójové výrobky, jako je natto, totiž obsahují fytoestrogeny, a jejich vysoká konzumace není pro děti vhodná.

Když chceme miminko

Problémy s otěhotněním trápí řadu párů a jednou z příčin je odkládání těhotenství do vyššího věku. Vitamin K2 je jednou ze substancí, které tady mohou velmi efektivně pomoci. Skvěle působí zejména na mužskou plodnost, kde zlepšuje tvorbu spermatu i jeho kvalitu, prospěšný je však i pro ženy.

Zde je už kromě dodávání potravou možné užívat ká dvojku i formou doplňků stravy. Můžeme ho navíc dobře kombinovat s epigeneticky působícími substancemi – pro muže je vhodná zejména kombinace s extraktem z granátového jablka, pro ženy pak s resveratrolem.

V menopauze

V průběhu klimakteria dochází k prudkému poklesu tvorby estrogenu, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy i kardiovaskulárních chorob.

Příčinou osteoporózy je nedostatek vápníku v kostech. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Jenže osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být dost, ale na místech, kde ho nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku.

Vitamin K2 podpoří ukládání vápníku v kostech a zároveň ho odvádí z míst, kde je nežádoucí. Mezi ně patří nejen cévy, ale i elastická vlákna v naší pleti, díky čemuž dochází ke zmírnění ochabování pleti a tvorby vrásek.

Také v období menopauzy je velice vhodná kombinace vitaminu K2 s resveratrolem, který podpoří ochranu srdce a cév a také zlepší kondici pleti.

Při ochraně srdce

Ochranný efekt proti tvorbě vápenatých plaků v cévách funguje nejen u žen v menopauze, ale i u mužů. I pro ně je tedy dostatečný příjem vitaminu K2 zásadní.

V seniorském věku

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba ohrožující hlavně osoby nad 60 let.  Ká dvojka totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí).

V prevenci rakoviny a cukrovky

Výzkum z roku 2010 prokázal, že lidé s jeho s dostatečným příjmem vitaminu K2 mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou, a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2, navíc dokáže zvýšit produkci inzulinu i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu!

Ti z vás, kteří o vitaminu K někdy slyšeli, si možná vzpomenou, že má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby.

To ovšem neplatí pro vitamin K2. Jeho nedostatek je naopak v současné době velice častý, podle odhadů odborníků jím trpí až 70 % populace. Důsledkem je například vyšší výskyt osteoporózy, poruchy růstu zubů u dětí, stoupající výskyt zubního kazu, ale třeba i vyšší riziko nemocí srdce a cév či cukrovky.

Máslo opět na výsluní

Jen málokterá potravina byla v posledních desetiletích vystavena takové míře opovržení jako máslo. Dietologové z něj udělali málem jed, který je ze stravy třeba zcela vyloučit a nahradit rostlinnými oleji. Jenže právě máslo patří mezi vůbec nejbohatší zdroje vitaminu K2, což je dobrý důvod pro jeho rehabilitaci. Mezi další potraviny s vysokým obsahem této látky patří mléčné výrobky (spíše ty tučnější), maso a vejce. Jediným rostlinným zdrojem ká dvojky je japonská potravina natto, která je však pro svůj intenzivní zápach pro většinu lidí z naší části světa jen těžko konzumovatelná.

Měli bychom tedy do svého jídelníčku vrátit máslo, tučné sýry a vejce. Určitě ano, je tu však jedno ALE. Zvířata totiž ve svém těle vytvářejí vitamin K2 z vitaminu K1, který získávají zejména ze zelených rostlin. Jenže běžná kráva ve svém životě opravdovou trávu prakticky nespatří, protože pojídá převážně průmyslově upravená krmiva. A o slepicích to platí dvojnásob. Jejich produkty, které běžně koupíme v obchodě, proto obsahují ká dvojky jen málo, což je hlavní důvod, proč tento vitamin lidem tak často chybí.

Zvýšit konzumaci živočišných produktů tedy sice má, ale jen v případě, že jde o kvalitní farmářské produkty, tedy například maso a mléko volně pasoucích se zvířat a vejce slepic z volných chovů. Další možností je příjem vitaminu K2 prostřednictvím doplňků stravy.

Teď už se ale pojďme blíže podívat, proč vlastně vitamin K2 potřebujeme.

Vápník chceme v kostech, ne v cévách

Osteoporóza je velkým strašákem zejména žen po menopauze. Její příčinou je nedostatek vápníku v kostech, což způsobuje jejich vyšší lomivost. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Problém je ale v tom, že osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být více než dost, ale na místech, kde ho naopak vůbec nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku. Vápenaté usazeniny vznikají i v žilách. Důsledkem je opět jejich snížená pružnost, kvůli které se na nich vlivem gravitace vytváří různé výdutě – podstata křečových žil. Usazeniny v hlubokém žilním systému pak dokonce mohou způsobit život ohrožující embolii.

Vápník se ovšem může usazovat třeba i v elastických vláknech v naší pleti. Ty pak ztrácejí pružnost podobně jako cévy, což sice neohrožuje zdraví, ale projeví se to na našem vzhledu – zvápenatělá kolagenová vlákna hůře vzdorují gravitaci, což se projeví povolením kontur obličeje a vyšším výskytem vrásek.

Zdravé srdce a tvář bez vrásek

A jak s tím vším souvisí vitamin K2? Poměrně zásadně. Právě on totiž pomůže zajistit, aby vápník zmizel z míst, kde ho nechceme, a naopak se začal ukládat do kostí a zubů. Aktivuje totiž několik důležitých bílkovin, které řídí pohyb tohoto minerálu v těle. První z nich je osteokalcin, který má na starosti ukládání vápníku do kostí a zubů, a druhým MGP (matrix gla protein), který naopak vápník odvádí cév a z pleti.

Je-li ovšem vitaminu K2 nedostatek, snižuje se aktivita buněk obnovujících strukturu kostí (tzv. osteoblasty), vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství a naopak se ukládá v měkkých tkáních, kde ho rozhodně nechceme. Podle nedávné holandské studie mají lidé s dostatečně vysokou hladinou vitaminu K2 o 51 % nižší šanci, že zemřou na srdečně cévní choroby, než osoby trpící jeho nedostatkem! Jediný vitamin tak rozhoduje o zdraví dvou důležitých soustav – kosterní a srdečně cévní.

Zbraň proti rakovině i cukrovce

Tím však výčet pozitivních účinků vitaminu K2 ani zdaleka nekončí. Výzkum z roku 2010 například prokázal, že lidé s jeho dostatečnou hladinou mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Ještě o tři roky dříve vědci zjistili, že osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2 dokáže zvýšit produkci inzulinu slinivkou břišní i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu K2.

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba. Tento vitamin totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk, a také reguluje jejich citlivost na inzulin. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí). Jde o poškozený gen ApoE4, který negativně ovlivňuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají přitom podle výzkumů 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší.

Prokázána je také důležitá role vitaminu K2 při prevenci zubního kazu, revmatoidní artritidy, a dokonce i při léčbě neplodnosti. Na jediný vitamin je to zkrátka pořádná porce pozitivních účinků, což je dostatečný důvod k tomu, abychom se jej snažili přijímat v dostatečném množství.

Kolik ho potřebujeme?

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7).

První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu je až 500x nižší – pohybuje se okolo 75 µg.

Když se rozhodneme počít dítě, nepředáváme mu pouze polovinu své genetické informace z DNA. Zároveň s ní po nás i tzv. epigenetické změny v podobě chemických reakcí, které v průběhu našeho života zásadně ovlivnily aktivitu jednotlivých našich genů. Tím můžeme zásadně ovlivňovat jeho vývoj i třeba náchylnost k řadě vážných onemocnění.

Většina epigenetických změn je ale naštěstí vratná – na rozdíl od svého genomu (tedy pořadí genů v DNA) proto můžeme svůj epigenom do značné míry ovlivnit. Ještě předtím, než se rozhodneme počít dítě, bychom tedy měli ve svém životě udělat změny, které náš epigenom dají alespoň částečně do pořádku.

Navíc platí, že touto cestou můžeme ovlivnit i samotnou pravděpodobnost, že se nám početí dítěte vůbec podaří.

Jak funguje epigenetika

Přítomnost určitého genu v naší DNA ještě nic neznamená. Stejně důležité je, aby tento gen byl „zapnutý“, aby podle něj mohl organismus vytvářet bílkoviny. Zapínání a vypínání genů je řízeno několika chemickými reakcemi – zejména jde o metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více o nich se dočtete zde: https://www.epivyziva.cz/zaklady-epigenetiky/). Tyto reakce se ovšem neodehrávají jen tak náhodou. Průběh řady z nich totiž můžeme ovlivnit i my sami, prostřednictvím svého životního stylu – především tím, co jíme, jestli se pravidelně hýbeme či jakým škodlivinám z prostředí jsme vystaveni.

V průběhu těhotenství a dětství mohou epigenetické změny zásadně ovlivnit náš vývoj, růst, vzhled i schopnosti, v průběhu dospělosti pak zvyšují či snižují náchylnost k řadě nemocí, včetně těch nejvážnějších. Tyto změny však mají i tu vlastnost, že se mohou předávat z rodičů na potomky podobně jako geny v DNA. Ne, že by se dědily úplně všechny, řada z nich je v průběhu vývoje plodu vymazána, přesto však DNA dítěte po narození vykazuje velké množství epigenetických změn podobných těm, které bylo možné najít u jejich rodičů v okamžiku oplození (1, 2).

Když se otěhotnění nedaří

Nejprve se ale pojďme podívat, jak epigenetika ovlivňuje samotnou schopnost početí. Začneme u mužů.

Fakt, že kvalita mužských spermií se v posledních desetiletích rapidně zhoršuje, je všeobecně známý. Problém je v tom, že proces jejich tvorby je poměrně náročný, protože na jeho konci musí být vysoce specializovaná, odolná a životaschopná buňka, která zvládne projít nepřátelským prostředím ženského těla až k vajíčku a následně ho oplodnit. Spermie vznikají ze zárodečných buněk jménem spermatogonie, které procházejí složitým procesem několikanásobného dělení a diferenciace – ten trvá zhruba 72 dní (3). Celý složitý proces je řízen pomocí mnoha genů, proto také existuje spousta možností, jak do něj negativně zasáhnout pomocí epigenetických faktorů. Celá řada výzkumů přitom prokázala, že pokud jsou tyto geny nadměrně metylovány, výrazně se zvyšuje riziko neplodnosti (4).

Epigenetické změny ovšem mohou výrazně ovlivnit i ženskou neplodnost, a zvláště to platí u žen, které se pro dítě rozhodnou ve vyšším věku. Všechna vajíčka, která žena uvolňuje po celý svůj plodný život, totiž vznikla ještě před jejím narozením a v dospělosti postupně pouze dozrávají. S přibývajícími roky ovšem přibývá i epigenetických změn, které narušují aktivitu genů uložených ve vajíčcích – zejména jde o změny v oblasti metylace genů a acetylace histonů. Potíže s otěhotněním mohou být rovněž zaviněny hormonálními změnami, které mohou mít rovněž epigenetickou podstatu – nejčastěji jde o sníženou tvorbu estrogenu, která se obvykle též zhoršuje s věkem (5).

Co chcete předat svým dětem?

I když se ale otěhotnění podaří, není ještě vyhráno. Epigenetické vzorce, které dítěti předáváme spolu se svou DNA, totiž mohou zásadně ovlivnit jeho vývoj v děloze a v po narození pak jeho náchylnost k mnoha chorobám (4, 5).

V posledních letech například proběhla řada výzkumů zaměřených na epigenetickou dědičnost nemocí. Potvrzena byla například dědičnost epigenetických změn zvyšujících riziko některých typů rakoviny, například kolorektálního karcinomu (tj. rakoviny tlustého střeva a konečníku). Pravděpodobnost tohoto onemocnění totiž stoupá jak v případě, že jsme zdědili zmutovaný gen MLH1, ale i pokud nám naši rodiče předali tento gen s negativními epigenetickými vzorci (6).

Epigenetické změny se navíc mohou předávat po řadu generací. Výzkum provedený týmem pod vedením Douglase Rudena například prokázal, že pokud má matka v těhotenství v krvi zvýšenou hladinu olova, způsobí to epigenetické změny vedoucí k poškození mozku a dalších orgánů, a to nejen u jejího dítěte (tam by nemuselo jít přímo o dědičnost, ale o negativní vliv v průběhu těhotenství), ale dokonce i u jejích vnoučat (7). Další výzkumy pak prokázaly, že nedostatečná výživa v některých fázích dětství může negativně ovlivnit nejen zdraví hladovějících dětí v průběhu dalšího života, ale dokonce i růst či náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám u jejich vnoučat (6, 8)!

Ještě je čas na změnu

V poslední době se objevily výzkumy, které by do budoucna mohly přinést způsob, jak epigenetické informace v zárodečných buňkách medicínskou cestou ovlivňovat (9). My se teď ale podíváme na to, jak je můžeme ještě před početím ovlivnit my sami. Jak už jsme totiž řekli, většina epigenetických změn je vratná a můžeme je vymazat stejnými mechanismy, které ovlivnily jejich vznik – tedy především životním stylem.

Následující tipy vám pomohou upravit váš epigenom a tím zvýšit šanci jak na početí, tak i na zdravý vývoj miminka. Ovšem pozor – negativní změny, které vznikaly po celý náš život, nemůžeme chtít napravit za týden. Minimální doba, která je zapotřebí pro vylepšení současného stavu, jsou tři měsíce, ideální ale je, když se pro pozitivní změny v životním stylu rozhodnete alespoň rok před tím, než byste rádi začali o dítě pokoušet.

Upravte výživu

Výživa je jedním ze základních epigenetických faktorů. Její úprava je proto důležitá jak před samotným početím, tak i pro zdárný vývoj miminka v průběhu těhotenství. Otěhotnění i vývoj plodu může zásadně narušit celková podvýživa ve smyslu nedostatečného energetického příjmu – ostatně u extrémně hubených žen s BMI pod 10 často dochází k vymizení menstruace. Svou roli ovšem může hrát i nedostatek některé z klíčových živin, zvláště pak bílkovin (10). U nasycených tuků a sacharidů naopak škodí jejich přebytek (11).

Důležitá je i konzumace některých konkrétních potravin a živin, které mají přímé epigenetické působení. Pokud je přijímáme ve vysokých dávkách (obvykle formou doplňků stravy), jejich pozitivní vliv na aktivitu našich genů může být velice výrazný. Jejich obsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“, zde v krátkosti uvedeme některé z nich.

Kyselina listová – důležitost tohoto vitaminu pro vývoj plodu je známá již dlouho. Jeho nedostatek mívá za následek především poruchy vývoje nervové soustavy v prvních měsících nitroděložního vývoje, může však komplikovat i samotné otěhotnění, zvlášť pokud je žena ve vyšším věku. Ukazuje se totiž, že právě pokles hladiny kyseliny listové, k němuž dochází s postupujícím věkem, zvyšuje úroveň metylace řady důležitých genů a tím je v podstatě zcela vypíná (5, 12).

Granátové jablko – toto ovoce (či doplněk stravy obsahující extrakt z něj) je důležité především pro podporu mužské plodnosti. Epigenetickou cestou zlepšuje jak tvorbu spermií, tak i jejich pohyblivost (13).

Astaxantin – tento silný antioxidant z rodiny karotenoidů (obsažen je například v mase lososa) pozitivně ovlivňuje sekreci hormonů u mužů i žen a zlepšuje pohyblivost spermií (14).

Vitamin D3 – epigeneticky působící vitamin je pro úspěšné otěhotnění zcela zásadní. Receptory pro něj se nacházejí prakticky ve všech ženských reprodukčních orgánech. Je důležitý pro tvorbu estrogenu a dalších hormonů a také látek, které umožňují uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze a brání jej před poškozením vlastními imunitními buňkami. Nezbytný je však i pro mužskou plodnost. Dostatečná hladina vitaminu D3 v těle ženy navíc výrazně zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (15-19).

Vitamin K2 – je nezbytný pro aktivitu bílkoviny osteokalcinu, který je umožňuje ukládání vápníku do kostí a zároveň podporuje ve varlatech tvorbu hormonu testosteronu potřebného pro tvorbu spermií (20).

Resveratrol – barvivo hojně obsažené zejména v hroznovém víně je známé jako prostředek, který pomocí epigenetických mechanismů zpomaluje procesy stárnutí. Týká se to prakticky všech buněk včetně vajíček, jejichž stárnutí a s ním související epigenetické změny jsou jednou z hlavních příčin neplodnosti žen ve vyšším věku. Resveratrol pomáhá jak zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycistických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (21-23).

Uvedené živiny se navíc vyznačují příznivým epigenetickým působením nejen na plodnost, ale i na DNA jako celek. Tím zároveň snižují i množství negativních epigenetických změn, které při oplodnění předáme svým potomkům.

Vyhněte se stresu

To, že stres a negativní emoce matky v průběhu těhotenství mohou negativně ovlivnit psychiku i zdraví dítěte, je známo již dlouho. Dnes se ovšem ukazuje, že zejména stres může způsobit negativní epigenetické změny, které ovlivňují nejen zdraví dotyčného, ale mohou se přenášet i na jeho potomky. Výzkumy na toto téma sice proběhly pouze na zvířatech, což je logické – lidské dobrovolníky na podobné pokusy by badatelé hledali jen stěží, jejich výsledky jsou ovšem poměrně jednoznačné.

Když například vědci vystavili výraznému stresu myší samečky a poté je nechali spářit se samičkami, zjistili u jejich potomků změnu metylačních vzorců genů ovlivňujících metabolismus glukózy. Malé myšky pak v dospělosti častěji trpěly hypoglykémií, což znamená nejen zvýšené riziko cukrovky či obezity, ale i dalších zdravotních potíží (24)

Nekuřte

Kouření je zlozvyk s dalekosáhlým dopadem na zdraví organismu – urychluje stárnutí, zvyšuje riziko rakoviny (a zdaleka nejde pouze o nádory plic), kardiovaskulárních chorob a řady dalších nemocí. Příčina přitom spočívá v jeho epigenetickém působení – u kuřáků totiž odlišně probíhá zejména proces metylace genů (25).

Nedávné výzkumy ovšem prokázaly i další negativní důsledky kouření. V první řadě velmi negativně ovlivňuje plodnost, a to zejména tu mužskou. Podporuje totiž tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt zárodečných buněk, z nichž ve varlatech vznikají spermie, čímž se výrazně zhoršuje kvalita spermatu a tedy i plodnost. Příčina je přitom epigenetická a spočívá v odlišné metylaci genů (26). Tento jev je navíc způsoben přímo nikotinem, takže se pravděpodobně bude týkat i kuřáků elektronických cigaret.

Epigenetické změny vzniklé v důsledku kouření jsou navíc rovněž dědičné. Děti kuřáků tak mají DNA s podobnými negativními epigenetickými vzorci jako jejich rodiče (27). Platí přitom, že čím dříve člověk kouřit začne, tím hůře to jeho geny ovlivní, a spolu s tím stoupá i negativní vliv na potomky. Například u synů těch mužů, kteří začali kouřit v raném věku, vědci zjistili mnohem vyšší obsah tuku v těle než u jejich vrstevníků.

Zhubněte

Obezita má negativní vliv především na ženskou plodnost – výrazně snižuje pravděpodobnost otěhotnění jak přirozenou cestou, tak i při umělém oplodnění (30). V poslední době ale proběhlo několik studií, které potvrdily negativní vliv obezity i na plodnost mužů, zejména pak na množství spermií v ejakulátu (v oblasti vlivu na pohyblivost spermií jsou výsledky smíšené). Vysoké množství tuku v těle má u mužů rovněž negativní vliv na hormonální rovnováhu – snižuje tvorbu testosteronu, a naopak u nich zvyšuje produkci ženského pohlavního hormonu estrogenu (31).

Mnohem více alarmující je ovšem fakt, že obezita otce v okamžiku početí má výrazný negativní vliv i na zdraví jeho potomků. Vysoký obsah tuku v těle totiž spouští kaskádu epigenetických změn, zejména v oblasti metylace genů a regulace pomocí microRNA, přičemž řada z nich se při oplodnění přenese i na DNA dítěte. Tyto změny pak například výrazně zvyšují riziko, že i potomek bude trpět obezitou (31, 32). Prokázána ovšem byla například i souvislost mezi obezitou otců a výskytu rakoviny prsu u jejich dcer (33).