Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, jehož poznatky narůstají raketovým tempem – zatímco v roce 1958 byly publikovány pouhé 3 odborné články týkající se epigenetiky, v roce 2024 to bylo už 14 938 článků. S počtem studií logicky roste i šíře témat, kterými se zabývají. A mezi ty z mého pohledu nejzajímavější patří studie o souvislostech epigenetiky a alternativní medicíny.

Ukazují totiž, že tvrzení o šarlatánech a bláznech, kteří jim slepě věří, jsou minimálně v některých případech úplně mimo. Za skutečností, že spoustě lidí pomáhají, totiž zdaleka nestojí jen kombinace náhody a placebo efektu, ale změny, které minimálně některé z těchto metod způsobují hluboko na buněčné úrovni. Účinnost některých z nich je totiž natolik velká, že dokáže měnit i aktivitu některých genů v naší DNA.

Pojďme se teď proto podívat na prokázané pozitivní účinky některých tradičních léčebných systémů.

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TČM) je velice starý léčebný systém. Dle archeologických nálezů byly některé z jejích metod využívány již ve 14. stolení př. n. l., ve 3. století př. n. l. byl pak zformulován jeden z jejích základních textů, kánon Chuang-ti nej-ťing. Z pohledu epigenetiky přitom patří mezi vědecky nejlépe prozkoumané léčebné systémy.

Většina lidí si v souvislosti s TČM představí doplňky stravy a akupunkturní jehličky, ve skutečnosti jde ale o systém, který klade velký důraz na harmonizaci všech oblastí života – výživy, spánku, pohybu… A dokonce i oblasti našich emocí.

A přesně to vlastně říká i epigenetika. O tom, jestli budou naše geny pracovat v náš prospěch, nebo naopak proti nám, totiž možná ještě více než samotná dědičnost rozhoduje spousta malých, každodenních rozhodnutí právě z oblasti životního stylu, a to včetně míry stresu a negativních emocí.

Existuje ale i celá řada odborných studií, které se zaměřuje přímo na epigenetické účinky některých léčebných postupů v rámci TČM.

Síla čínských bylin

Hodně pozornosti vědců se upírá zejména na epigenetické působení bylin a jiných přírodních látek využívaných v TČM. A vypadá to, že velká část z nich působí mj. i epigenetickou cestou. Když se například vědci v rámci jedné studie pustili do zkoumání dvou stovek tradičních bylinných formulí, zjistili epigenetické působení u 99 % z nich!

Ostatně i řada epigeneticky působících živin a bylin, které najdete na těchto stránkách v sekci O výživě je v rámci TČM hojně využívána, doporučuji proto kliknout na jednotlivé odkazy, pod nimiž kromě spousty dalších informací najdete i odkazy na konkrétní vědecké výzkumy.

Jeden z nejsilnějších epigeneticky působících prostředků tradiční čínské medicíny je kurkuma, konkrétně v ní obsažené barvivo kurkumin ». Efektivně reguluje všechny typy epigenetických reakcí, působí silně protizánětlivě a protinádorově, pomáhá diabetikům, lidem s kardiovaskulárními či autoimunitními onemocněními, sportovcům i těm, kteří potřebují zhubnout.

Kozinec blanitý neboli astragalus » patří mezi nejoblíbenější byliny TČM – nachází se více než ve svou stovkách tradičních léků tohoto systému. Jde o silný adaptogen a imunostimulant s pozitivními účinky na mozek, srdce a cévy, játra a ledviny, a dokonce dokáže efektivně zpomalovat stárnutí. Některé z jeho účinných látek (zejména astragalosidy) přitom mají prokázané epigenetické účinky.

To samé platí pro další silný adaptogen – rhodiolu, která vyniká například svými účinky na fyzickou i mentální výkonnost či antidepresivním působením.

Oblíbenou epigeneticky působící bylinou využívanou v rámci TČM je i šišák bajkalský, jehož účinné látky navíc ochotně pronikají přes hematoencefalickou bariéru, a mohou tak působit přímo na mozkovou tkáň. Proto je mj. velmi účinný i při úzkostech a jiných psychických potížích.

TČM od svých počátků využívá kotvičník zemní », oblíbené bylinné afrodiziakum s pozitivními účinky na močový systém. I část jeho účinků je přitom zprostředkována jeho epigenetickým působením.

Pozitivním vlivem na mozek, srdce a cévy, ale i třeba na PMS nebo astma má i ginkgo biloba ». Tento strom byl přitom v Číně pěstován a kultivován již před více než tisíci lety.

Prokázáno bylo i epigenetické působení mnoha směsí, které TČM využívá. Například směs Xiao Chia Hu Tang, zvyšuje acetylaci histonů v hipokampu a zvyšuje aktivitu genu pro tvorbu nervového růstového faktoru BDNF, což pravděpodobně stojí i za jejími antidepresivními účinky.

Akupunktura

Při akupunktuře se aplikují jehličky do přesně stanovených bodů. Tyto body lze ale stimulovat i jinými podněty, například tlakem (akupresura) nebo elektrickými impulzy (elektroakupunktura). Podle TČM pomáhá stimulace těchto bodů obnovit optimální proudění životní energie čchi v jednotlivých drahách neboli meridiánech.

Existenci energie čchi ani meridiánů se zatím prokázat nepodařilo, zato ale existuje celá řada studií prokazující epigenetické změny vzniklé v důsledku aplikace akupunktury a příbuzných metod – například jde o změny v oblasti metylace genů.

Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků (PCOS) došlo už po jediné aplikaci elektroakupunktury ke změně aktivity 2 369 genů, přičemž u 80 z nich došlo k úplnému převrácení aktivity (tj. zapnutí zcela vypnutých, a naopak vypnutí chybně zapnutých genů). To se projevilo například pozitivními změnami v oblasti metabolismu glukózy. Rozsáhlé pozitivní epigenetické změny v důsledku aplikace akupunktury byly ale potvrzeny třeba i v případě osob trpících syndromem vyhoření.

Ájurvéda

Stejně jako TČM, i indická ájurvéda patří mezi velice staré léčebné systémy – vznikla pravděpodobně zhruba před 3 000 let. I tady platí, že z pohledu epigenetiky jsou nejlépe prozkoumány ájurvédské byliny. Některé z nich jsem popsala už výše, protože je využívá TČM – například kurkumin nebo kotvičník. Za zmínku ale stojí i některé další.
Například jedna z klíčových ájurvédských bylin, ashwagandha », ovlivňuje metylaci genů, modifikaci histonů (např. prostřednictví sirtuinů) i regulaci pomocí nekódujících RNA. Má výrazný zklidňující efekt, pomáhá při řadě psychických potížích nespavosti, ale zároveň coby adaptogen podporuje i vitalitu.

Mezi tradiční ájurvédské byliny patří i gurmar », který vyniká svým antidiabetickým působením – hladinu glukózy v krvi dokáže snižovat podobně efektivně jako některé antidiabetické léky.

Ájurvéda využívá i himalájskou bylinu Coleus forskohlii », která díky podpoře tvorby cAMP pomáhá zlepšit přenos informací uvnitř buněk. Díky tomu může podpořit například zdraví kardiovaskulárního systému, funkci štítné žlázy, plodnost, zdraví pokožky a také hubnutí. 

Očistné procedury

Epigenetické účinky má i Panchakarma – komplexní hloubková očistná procedura využívaná v ájurvédě. Ovlivňuje většinu epigenetických reakcí, konkrétně metylaci genů, acetylaci histonů i regulaci pomocí microRNA.

Jóga, meditace, dechová cvičení

Poměrně rozsáhlé epigenetické účinky mají i různé postupy využívané v rámci jógy, ať už je to samotné cvičení, dechové praktiky nebo meditace.

Například jóga pomáhá nejen snížit hladiny stresových hormonů (zejména kortizolu), ale také zvýšit produkci nervového růstového faktoru BDNF, což je důležité například pro udržení mentální výkonnosti, prevenci neurodegenerativních onemocnění, ale třeba i při depresích či jiných psychických problémech. Její praktikování navíc epigenetickou cestou ovlivňuje i imunitu, zánět, a dokonce působí i protirakovinně.

Řada meditačních technik zase účinně ovlivňuje tvorbu hormonů (např. kortizolu, adrenalinu či „spánkového hormonu“ melatoninu), neurotransmiterů (serotoninu, dopaminu, GABA a dalších) a také BDNF. Zobrazovací metody dokonce ukázaly zvýšenou tvorbu nových nervových buněk v oblastech mozku, které zodpovídají za kognitivní a emoční funkce. U zkušených meditujících pak výzkumy odhalily i rozdílnou aktivitu genů zodpovídajících za imunitu, regulaci buněčného cyklu, a dokonce i za rychlost stárnutí.

Dechová cvičení zase mj. ovlivňují aktivitu genů zodpovědných za vznik a regulaci zánětu.

Evropská fytoterapie

Na našem kontinentu se sice nevyvinul žádný ucelený léčebný systém připomínající TČM nebo ájurvédu, přesto však v historii evropské medicíny existovala celá řada osobností, která kromě medicínských postupů kladla důraz i na životní styl a harmonii těla a duše. Namátkou můžu jmenovat třeba Hippokrata, Galena, Hildegardu z Bingenu, Vinzenze Prießnitze nebo slavného německého kněze a léčitele Sebastiana Kneippa. Ten propagoval filosofii pěti pilířů zdraví, mezi které patřila voda (tj. hydroterapie), rostliny (fytoterapie), pohyb, výživa a duševní rovnováha. Což je všechno opět v dokonalém souladu s poznatky epigenetiky.

Velkou tradici má ale i evropská fytoterapie, přičemž i tady platí, že i řada využívaných bylin má potvrzené epigenetické účinky.

Velkou sílu prokazují zejména ty původem středomořské, které se ale tradičně využívají i u nás. Například rozmarýn » obsahuje hned několik látek s epigenetickým účinkem, například karnosol, kyselinu karnosolovou, kyselinu rozmarýnovou nebo kyselinu ursolovou. I díky nim má velice silné protizánětlivé účinky, efektivně zmírňuje záněty a bolesti kloubů, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, imunitu, srdce a cévy a velmi účinný je i při alergiích a asmatu. Výrazné epigenetické účinky má i šalvěj, oregano, bazalka nebo tymián.

Schopnost regulovat aktivitu genů v naší DNA má i heřmánek, který pomáhá chránit nervové a srdeční buňky, anebo i obyčejná pampeliška – její kořen například i díky tomu dokáže efektivně regulovat hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu u diabetiků, podporuje hubnutí, funkci jater, a dokonce má i výrazné protirakovinné účinky.

Epigenetické účinky mají i některé tradiční součásti evropského jídelníčku, ať už je to třeba česnek nebo kořen čekanky », který se v pražené podobě využívá k přípravě čekankové „kávy“.

Testosteron je sice primárně mužský pohlavní hormon, to však neznamená, že by ho ženy ve svém těle neměly. Tzv. androgeny, mezi něž patří, totiž nevznikají pouze ve varlatech, ale i nadledvinách, tukové tkáni, a dokonce i ve vaječnících. Testosteron se tedy vyskytuje i v ženském těle, kde plní řadu důležitých funkcí, jen je ho tu 7–10× méně než v těle mužském. Tedy za normálních okolností.

Někdy se ovšem stane, že ženské vaječníky začnou produkovat testosteronu a dalších androgenů nadbytek. Děje se tak při tzv. syndromu polycystických vaječníků (PCOS), který patří mezi velice častá gynekologická onemocnění – podle odhadů jím trpí cca 10 % žen v plodném věku.

Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou. Řada žen ale trpí příznaky PCOS, přestože ve vaječnících žádné cysty nemá, stejně jako existují ženy s cystami ve vaječnících, které netrpí žádnými projevy nemoci.

Nejčastější příznaky

Jak se pozná, že žena PCOS trpí? V první řadě tím, že se u ní vyskytuje zvýšená hladina androgenů, narušena ale bývá i produkce dalších hormonů, například luteinizačního hormonu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, které jsou mj. často způsobeny nepřítomností ovulace.

To však nejsou jediné obtíže, které PCOS přináší – ženy, které jím trpí, mívají například výrazně vyšší riziko vzniku diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, ztučnění jater nebo rakoviny endometria, typická je také zvýšená míra zánětů v těle.

K potvrzení diagnózy se pak využívá ultrazvuk (sleduje se zejména velikost vaječníků, přítomnost cyst a tloušťka děložní sliznice) a krevní testy zjišťující hladinu androgenů.

Spousta genů ve hře

Přesné příčiny PCOS známé nejsou. Studie prokázaly vysoký podíl dědičnosti – dcery žen s PCOS mají ve srovnání s běžnou populací až 5× vyšší riziko, že tímto syndromem onemocní.

„Tvrdá dědičnost“ zde ale nehraje až takovou roli – odhadem jen 10 %. To, co se tady dědí především, totiž nejsou geny, ale epigenetické změny v oblasti DNA. K problémům dcer přispívají také androgeny, které kolují v krvi matky v průběhu těhotenství a také dysfukce její placenty – ta totiž za normálních okolností produkuje enzym aromatázu, která nadbytečný testosteron eliminuje, u matek s PCOS je ale tvorba tohoto enzymu narušena.

Tímto způsobem se navíc mohou na další generace přenášet i poruchy metabolismu, které s PCOS souvisejí – k jeho rozvoji totiž prokazatelně přispívá i obezita a inzulinová rezistence.

Nedá se přitom říci, že by za rozvoj PCOS mohl jeden jediný gen. Negativní epigenetické změny (zejména ve smyslu odlišné míry metylace DNA, ale i modifikace histonů a tvorby microRNA) zde totiž postihují velké množství genů – odhalena jich byla více než stovka. Mj. šlo i o geny, které souvisejí s rozvojem zánětu, nádorových onemocnění nebo s inzulinovou signalizací.

K rozvoji PCOS ale mohou přispívat i toxiny z životního prostředí – typicky ty, které patří mezi hormonální disruptory (například Bisfenol A), ale také třeba nikotin. Prokázána je i souvislost s rovnováhou střevního mikrobiomu.

Životní styl je základ

Klasická medicína léčí PCOS pomocí úpravy životosprávy, často je doporučována hormonální antikoncepce, dále antiandrogeny, které však mají řadu vedlejších účinků, v případě snahy o početí pak léky vyvolávající ovulaci. Někdy se využívají také antidiabetika. Co dalšího může žena trpící PCOS pro sebe dělat?

Vzhledem k tomu, že při vzniku a rozvoji PCOS hrají velkou roli epigenetické reakce, je velice důležité dbát při tomto onemocnění na zdravý životní styl – právě životní styl totiž naše epigenetické vzorce ovlivňuje opravdu výrazně.

Základ je pochopitelně zdravá výživa. Vzhledem k tomu, že se na vzniku a rozvoji PCOS podílí inzulinová rezistence, je důležité co nejvíce omezit konzumaci sacharidů s vysokým glykemickým indexem – tj. zejména vyřadit z jídelníčku sladkosti či výrobky z bílé mouky.

Příznaky PCOS pomáhá regulovat také protizánětlivá strava, tj. omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, živočišných tuků, vysoce zpracovaných potravin a potravních aditiv, a naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a dalších zdrojů vlákniny, olivového oleje, ryb, bobulového ovoce atd.

Prokazatelné pozitivní účinky má také DASH dieta (s angl. Dietary Approaches to Stop Hypertension), která se využívá ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Omezuje konzumaci živočišných tuků a červeného masa, a naopak doporučuje ryby, drůbež, zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.

Zcela zásadní by měla být i snaha o udržení zdravé tělesné hmotnosti. Obezita totiž příznaky PCOS prokazatelně zhoršuje. Naopak k jejich výraznému zmírnění stačí, pokud svou tělesnou hmotnost snížíme o pouhých 5 %.

Vhodný je i pravidelný pohyb – nejen kvůli udržení hmotnosti, ale i vzhledem k jeho epigenetickému působení. Především díky tomu totiž pomůže zmírnit jak příznaky PCOS, tak i riziko diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Pozitivní vliv mají i postupy snižující míru stresu (včetně například jógy a meditace), stejně jako kvalitní spánek.

Byliny a doplňky stravy

Přírodních látek a bylin, které mohou při PCOS pomoci se zmírněním příznaků, podporou otěhotnění či snížení rizika souvisejících civilizačních chorob, je k dispozici poměrně hodně. Zde je pár příkladů.

Coleus forskohlii – bylinka původem z Himaláje dokáže při PCOS velice efektivně regulovat hormonální i imunologickou rovnováhu, přičemž ji lze dobře kombinovat i s konvenčními léky. Zvyšuje také pravděpodobnost, že se ženě s PCOS podaří otěhotnět. Více o bylině zde »

Resveratrol (+ quercetin) – nejen pokusy na myších, ale i klinické studie ukázaly, že resveratrol pomáhá při PCOS snížit produkci testosteronu ve vaječnících i nadledvinách, ale normalizuje i vylučování luteinizačního hormonu. Zároveň má pozitivní vliv i na inzulinovou rezistenci. Velmi vhodná je zde kombinace resveratrolu s quercetinem, který nejen zlepšuje jeho využitelnost, ale přispívá k účinku i svými epigenetickými a protizánětlivými vlastnostmi. Více zde »

Šišák bajkalský – užívání extraktu z kořene této byliny prokazatelně zmírňuje příznaky PCOS, podporuje pokles volného i celkového testosteronu a reguluje hladiny dalších důležitých hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci a zlepšuje reprodukční funkce. Více zde »

Kyselina listová – je důležitým zdrojem metylu, a tím podporuje optimální metylaci DNA.

Genistein – polyfenol získávaný ze sóji pomáhá regulovat vylučování pohlavních hormonů, zmírňuje příznaky PCOS i inzulinovou rezistenci. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými pozitivními účinky při depresích, pomoci však mohou i při PCOS. Pomáhají totiž regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat příznaky tohoto syndromu. Více zde »

Omega-3 – dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je při PCOS zcela zásadní, ať už pro jejich protizánětlivé účinky nebo schopnost regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat inzulinovou rezistenci. Pokud jich strava neobsahuje dostatek, je vhodné je doplňovat formou doplňků stravy. Více zde »

Vitamin D3 – tento vitamin pomáhá regulovat zánětlivé procesy, zmírňuje inzulinovou rezistenci a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jeho podávání ženám s PCOS navíc v rámci studií vedlo ke zmírnění tvorby testosteronu, zlepšení pravidelnosti menstruačního cyklu i dozrávání vajíček ve folikulech. Více zde »

Zinek, hořčík – užívání zinku při PCOS pomáhá nejen regulovat hormonální rovnováhu, ale také zmírňovat zánět i řadu příznaků syndromu, jako je vypadávání vlasů či kožní problémy. Doplňování hořčíku zase v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění produkce testosteronu a nadměrného ochlupení. Nízká hladina hořčíku je ostatně pro ženy s PCOS typická. Více zde »

Ostropestřec – oblíbená jaterní bylina může pomoci i při PCOS. Působí totiž protizánětlivě a pomáhá snížit hladinu testosteronu. Více zde » https://www.epivyziva.cz/ostropestrec-mariansky/

Gurmar – gymnéma lesní, známější pod jménem gurmar, patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cukru v krvi a inzulinové rezistence, a proto je velice vhodná i při PCOS. Navíc pomáhá snížit hladinu testosteronu v krvi. Více zde »

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejúčinnější přírodní protizánětlivé prostředky a pomáhá též snížit hladinu glukózy v krvi a inzulinovou rezistenci. Podporuje také správnou funkci vaječníků. Více zde »

Pomoci může také užívání probiotik.

Jak dostat cukr pod kontrolu? Velmi efektivní možnost představuje gymnéma lesní, která je ale mnohem známější pod hindským názvem „gurmar“, což v překladu znamená „ničitel cukru“. Pomocnou ruku nám ale může podat i při hubnutí, zácpě a dalších trávicích potíží, srdečně cévních onemocněních a mnoha dalších problémech. (1)

Popis

Gymnéma je rod tropických popínavých dřevin z čeledi toješťovitých. Zahrnuje asi 25 druhů, které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Asie, v Oceánii a Jižní Africe. Medicínské využití má několik z nich, nejznámější je ale gymnéma lesní (Gymnema sylvestre), která je rovněž známá pod názvem gurmar. (2)

Gurmar se přirozeně vyskytuje ve střední a jižní Indii, na jihu Číny, v Malajsii, na Srí Lance a v tropických částech Afriky, pěstuje se ale na řadě dalších míst světa. Jde o pomalu rostoucí popínavou dřevinu (liánu) s eliptickými nebo vejčitými listy a žlutými až oranžovými květy zvonkovitého tvaru. (2)

Historie

Gymnéma lesní je jednou z klíčových rostlin ájurvédské medicíny. Používá se již více než 2000 let – hovoří o ní například starověký spis Sushruta Samhita sepsaný indickým lékařem Sushrutou (zemřel v roce 700 př. Kr). Tento spis je považován za základní dílo ájurvédy. V indické tradiční medicíně se gurmar používá k léčbě cukrovky, ale i mnoha dalších onemocnění včetně malárie, kašle, astmatu, ledvinových kamenů, kardiopatie, Parkinsonovy choroby či hadího uštknutí. Listy se v tomto systému tradičně užívají k léčbě cukrovky, zatímco kůra a květy k léčbě onemocnění souvisejících s hlenem. (2)

Účinné látky

Nejdůležitějšími látkami obsaženými v gymnémě lesní jsou glykosidy, mezi něž patří zejména kyselina gymnemová, gymnestrogenin a gymnemagenin. V listech se vyskytuje také peptid gurmarin, a triterpenové saponiny (konkrétně gymnemasaponiny a dammaranové saponiny), kyselina vinná, kyselina mravenčí, antrachinony a další látky. Neprozkoumanější složkou je přitom kyselina gymnemová, která vyniká zejména svými antidiabetickými účinky a schopností snižovat chuť k jídlu. Ve skutečnosti ale nejde o jedinou látku, ale o směs více podobných kyselin – zatím jich bylo izolováno dvanáct. Velice zajímavou sloučeninou je i peptid gurmarin. (2, 3)

Léčivé účinky

Nejznámější oblastí pozitivního působení gurmaru je podpora léčby diabetu, v níž hraje roli zejména přímé zapojení obsažených látek do procesu vstřebávání a metabolismu glukózy. Prokázáno ale bylo i jeho epigenetické působení, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v DNA, což se pozitivně projevuje nejen při diabetu, ale i dalších potížích. Gurmar má i protizánětlivé, imunostimulační a antioxidační účinky. V rámci protinádorového působení pak hraje roli i ovlivnění tzv. autofagie, což je důležitý ozdravný mechanismus, při kterém buňka „požírá sebe sama“. (2-5)

Diabetes

V rámci prevence a léčby tohoto onemocnění hraje roli celá řada mechanismů, které mají pozitivní vliv nejen na rozšířenější diabetes 2. typu, ale i na diabetes 1. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění.

Gurmar ovlivňuje například tvorbu inkretinů, což jsou hormony produkované ve střevech řídící tvorbu inzulinu. Podporuje také regeneraci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, v nichž je inzulin produkován. (2)

Velice zajímavé je působení kyseliny gymnemové. Ta například dokáže ovlivňovat vnímání sladké chuti a snižovat chuť na sladké. Má totiž podobnou strukturu jako cukr, takže dokáže v chuťových pohárcích jazyka obsadit receptory pro vnímání sladké chuti. Kromě toho se váže i na receptory ve střevní stěně, čímž omezuje vstřebávání cukru z trávicí soustavy a brání nadměrnému nárůstu hladiny krevní glukózy. (2, 6-9)

V rámci výzkumů na zvířatech například dokázala gymnemová kyselina IV snížit 6 hodin po podání hladinu glukózy v krvi o 14-60 %, což je mimochodem podobný výsledek jako v případě antidiabetického léku glibenklamidu. (10)

Rovněž ve studiích na lidských dobrovolnících (včetně řady studií kilinických) došlo po podání gurmaru ke snížení hladiny krevního cukru, glykovaného hemoglobinu i fruktosaminu a zvýšení hladiny inzulinu. U osob užívajících antidiabetické léky poté mohlo dojít ke snížení jejich dávkování. (25)

Výzkumy rovněž ukazují, že gurmar může být účinný i v rámci komplikací diabetu, jako je například diabetická neuropatie. (11)

Hubnutí

Velice zajímavé účinky může mít gurmar coby doplněk redukčních kúr. Pozitivní roli zde hraje výše zmíněné zmírnění chuti na sladké a omezení vstřebávání glukózy (a tedy i kalorií) z potravy, ale i další mechanismy.

Například výše zmíněná schopnost gymnemových kyselin vázat se na receptory pro vnímání chuti je zásadně důležitá pro regulaci kalorického příjmu. Když například pokusné osoby konzumovaly extrakt z gurmaru a poté jim bylo předloženo občerstvení s možností neomezené konzumace, snědly porce s mnohem nižší kalorickou hodnotou než kontrolní skupina. Platí zde ale, že účinné látky gurmaru musí přijít do kontaktu s povrchem jazyka. Pokud tedy člověk užívá extrakt v kapslích, je třeba obsah z kapsle vysypat buď přímo do ústní dutiny, nebo rozmíchat v trošce vody a chvíli podržet v ústech. Tento postup je možné aplikovat před hlavním jídlem (5-10 minut), ale i v okamžiku, kdy člověk během dne dostane chuť na sladké. (18)

Tím ale pozitivní vliv gurmaru na redukci hmotnosti zdaleka nekončí. Svým epigenetickým působením totiž zároveň potlačuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk), podporuje funkci mitochondrií v tukové tkáni i vznik tzv. hnědých tukových buněk s vysokou metabolickou aktivitou. (12)

Když například vědci podávali skupině potkanů gurmar spolu se stravou s vysokým obsahem tuku, přibírala zvířata na váze výrazně méně než kontrolní skupina. A ve studii zaměřené na osoby se střední mírou obezity, které nebyly na redukční kúře, vedlo užívání gurmaru k redukci příjmu potravy a váhovému úbytku 5-6 %. (13, 14)

Bolesti kloubů

Extrakt z gurmaru dokáže díky svým protizánětlivým účinkům výrazně zmírňovat bolest a otok kloubů při artróze a artritidě. Některé výzkumy naznačují i jeho schopnost chránit chrupavku. (2)

Imunita a antimikrobiální působení

Gurmar patří mezi imunostimulanty, tedy látky povzbuzující imunitu. V rámci výzkumů byl zaznamenán zejména jeho pozoruhodný účinek na aktivitu imunitních buněk jménem neutrofily, což jsou nejpočetnější leukocyty kolující v naší krvi. (2, 15)

Extrakt z gurmaru navíc působí i antibioticky, kdy pomáhá ničit některé druhy bakterií – například Staphylococcus aurelius (zlatý stafylokok), Staphylococcus epidermis, Escherichia coli nebo Bacillus subtilis. V současnosti probíhají i studie zkoumající extrakt z gurmaru vylepšený přidáním nanovláken a nanočástic oxidu zinečnatého, které vypadají velice nadějně – tyto preparáty jsou totiž pravděpodobně schopny ničit i bakterie s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům. (16, 23)

Srdce a cévy

Jednou z příčin vzniku aterosklerózy je vysoká hladina LDL cholesterolu, a i tady může gymnéma výrazně pomoci. Když například vědci v rámci jednoho z výzkumů podávali pokusným potkanům stravu s vysokým obsahem cholesterolu, došlo u nich k výraznému zvýšení hladin LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a poklesu „hodného“ HDL cholesterolu. Když poté jedna skupina zvířat dostávala extrakt z gurmaru, došlo u ní k výraznému zlepšení všech těchto ukazatelů. (17)

A stejně to fungovalo i v rámci výzkumů na lidských dobrovolnících – v jednom z nich například dokázal extrakt z gymnémy u osob se střední mírou obezity snížit hladinu LDL cholesterolu o 19 %, triglyceridů o 22 %, a naopak zvýšit hladinu HDL cholesterolu o 22 %. (14)

Další výzkumy dokonce ukázaly, že gurmar je v oblasti snižování hladiny cholesterolu a triglyceridů podobně efektivní jako lék atorvastatin, který patří mezi statiny. (2)

Dýchací systém, alergie a COVID-19

Ájurvédská medicína využívá gurmar pro léčbu astmatu či kašle, poslední výzkumy ale ukazují, že díky svým protizánětlivým a antioxidačným účinkům na dýchací systém může být užitečný i při tzv. syndromu akutní dechové tísně (ARDS), který je nejčastější příčinou úmrtí osob s infekcí COVID-19. (19)

Některé z účinných látek gymnémy mají zároveň schopnost potlačovat alergické reakce. Působí totiž proti množení imunitních buněk jménem eozinofily, jejich nadměrná produkce je typická pro řadu alergických stavů – od kopřivky, přes alergickou rýmu až po astma. Pomáhá také stabizovat žírné buňky, jejichž aktivace vede k produkci histaminu a zánětlivým procesům. (24)

Protinádorové působení

Výzkumy ukazují, že by gurmar mohl být velmi prospěšný v rámci prevence rakoviny a podpory její léčby. V rámci výzkumů například vykázal cytotoxicitu proti buňkám glioblastomu, což je nejběžnější a zároveň nejzávažnější mozkový nádor. Tento nádor je navíc jen málo citlivý vůči konvenční léčbě medikamentózní léčbě. Podstatou působení gurmaru je zde pravděpodobně je podpora autofagie, která právě u glyoblastomu bývá narušena. Jeho účinné látky ale zároveň potlačují tzv. nadměrnou proliferaci neboli schopnost rychlého nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. Gurmar navíc podporuje imunitní mechanismy, které pomáhají ničit rakovinné buňky (např. fagocytózu). Pomoci tak může i při dalších typech nádorů, například při melanomu (nádor kůže), či rakovině prsu. (4, 5, 23)

Trávení a zdraví jater

Gurmar vykazuje i řadu pozitivních účinků na trávicí trakt. Má například vysokou protivředovou aktivitu – zvyšuje totiž produkci žaludečních šťáv a snižuje jejich kyselost. Usnadňuje vyprazdňování žaludku i střevní tranzit, což je důležité při zmírňování zácpy, a zmírňuje také poškození sliznice trávicího traktu. Působí také proti vředům trávicího traktu, které byly vyvolány nadměrným užíváním aspirinu. (23)

Gymnéma má navíc potenciál chránit jaterní buňky před poškození vlivem některých toxických chemikálií. (2)

Hojení ran

Výzkumy na zvířatech rovněž ukázaly, že podávání extraktu z gurmaru dokáže urychlit hojení ran. (2)

Péče o zuby

Účinné látky gurmaru působí efektivně i proti zubnímu kazu – omezuje totiž vznik zubního plaku a potlačuje množení bakterie Streptococcus mutans, která je za vznik zubního kazu zodpovědná. Zde se ale gurmar neužívá vnitřně, ale aplikuje se přímo na zuby, například jako složka zubní pasty nebo formou výplachu ústní dutiny. (2, 23)

Užívání a kontraindikace

Gurmar se obvykle užívá ve formě čaje, prášku ze sušených listů nebo extraktu, přidává se ale i do jídel nebo nápojů. Užívání je obecně považováno za bezpečné, a to i dlouhodobé – v rámci výzkumů se vážnější vedlejší účinky nevyskytly ani po 20 měsících. Pouze při nadměrném užívání se může vyskytnout pokles krevního tlaku, nevolnost či bolest hlavy. (1, 2, 20)

Gurmar se nedoporučuje užívat dětem, těhotným a kojícím ženám, a to především z důvodů nedostatečného množství provedených studií. Užívání spolu s inzulinem či perorálně užívanými antidiabetickými léčivy, je sice možné, ale zároveň i představovat problém, protože vlivem jejich interakce může dojít k nadměrnému poklesu hladiny glukózy v krvi neboli hypoglykémii. Užívání gurmaru v kombinaci s jakýmikoliv léky by proto mělo vždy probíhat  pod dohledem ošetřujícího lékaře. (21, 22)

Obvyklé dávkování je 2 g prášku denně (pokud se nevyskytnou vedlejší účinky, je možno postupně navýšit až na 4 g) nebo 100 mg i více extraktu 2-4x denně. Záleží ale vždy na obsahu účinných látek, zejména gymnemových kyselin. U extraktu standardizovaného na 24 % gymnemových kyselin se například doporučuje celková denní dávka 400-600 mg. Pokud chceme docílit efektu obsazení receptorů sladké chuti v chuťových pohárcích, je vhodné gurmar užívat 5-10 minut před jídlem. (22, 25)

Vhodné kombinace

Diabetes: gurmar + kurkumin (26), gurmar + chrom, gurmar + skořice (27), gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (27), gurmar + mumio (28), gurmar + zázvor (29)

Hubnutí: gurmar + chrom (14), gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (25), gurmar + mumio (28)

Zánět: gurmar + chebule srdčitá (30)