Aby mozek správně fungoval

Zatímco v mozkových plenách se vyskytuje poměrně hodně imunitních buněk, v samotné mozkové tkáni je jich oproti zbytku těla relativně málo. Přesto tu ale hrají velmi důležitou roli, a to nejen v obraně proti infekcím, ale dokonce i při vývoji mozku.

Nejhojněji zastoupenými imunitními buňkami v mozku jsou mikroglie, které tvoří cca 80 % mozkových imunitních buněk. (Abychom byli přesnější: zatímco někteří odborníci pokládají mikroglie za imunitní buňky, konkrétně za druh makrofágů, protože se prokazatelně účastní imunitních procesů, jiní je spíše řadí k nervovým buňkám.) Dále zde najdeme například myeloidní buňky, makrofágy, B buňky, T buňky, NK buňky, dendritické buňky…

Velmi zajímavou roli zde hrají zejména T buňky, které se podílejí na řadě komplexních mozkových procesů, včetně prostorového učení, paměti, emočního chování či paměti. Mikroglie zase regulují počet kmenových nervových buněk a ovlivňují také procesy myelinizace, tvorby synapsí (vzájemných propojení neuronů) nebo vzniku a udržování drobných mozkových cév. Vývojových procesů mozku se přitom účastní nejen vrozená část imunity, ale dokonce i ta získaná.

Nebezpečné infekce v těhotenství

Nejvýznamnější roli při vývoji a fungování mozku hrají imunitní buňky v rámci nitroděložního vývoje. Platí zde dokonce, že infekce matky v době těhotenství může výrazně ovlivnit vývoj mozku jejího dítěte a riziko psychických a neurologických potíží v jeho dalším životě.

Epidemiologické studie například ukázaly souvislost mezi infekcí a vznikem depresí, úzkostí, autismu, epilepsie, schizofrenie, a dokonce i dětské mozkové obrny. Několik studií také ukázalo silný vztah mezi infekcí v raném dětství a rozvojem schizofrenie v pozdějším věku a existují i důkazy souvislosti raných infekcí s úrovní paměti a schopnosti učení.

Podle některých teorií tak dokonce může za větším výskytem psychických problémů v posledních desetiletích paradoxně stát pokrok medicíny – zatímco před rozšířením antibiotik řada infekcí v těhotenství či raném dětství znamenala smrt, dnes většina nakažených přežije, prodělaná nemoc ale může do jisté míry ovlivnit vývoj mozku.

Nepřítel jménem zánět

Důležitou funkcí imunitních buněk je také vylučování látek jménem cytokiny a chemokiny. Zvláště první jmenované si obvykle spojujeme zejména se vznikem zánětu, což platí i v souvislosti s mozkem – vyšší intenzita zánětlivých procesů totiž se totiž vyskytuje prakticky při všech potížích souvisejících s mozkem, od depresí, přes ADHD, autismus, až po Alzheimerovu chorobu.

Cytokiny se obvykle vylučují v rámci nejen v rámci reakce na infekci, ale i při jakémkoliv jiném narušení rovnováhy uvnitř mozku. Příčinou jejich zvýšeného vylučování tak může být i třeba úraz, mozková mrtvice či neurodegenerace. Zvýšenou hladinu cytokinů (a zároveň nižší hladinu T buněk a odlišnou míru metylace genů) mají osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou, stejně jako ti se schizofrenií. Pokusy na zvířatech dokonce ukázaly, že když se do jejich mozku vpraví cytokiny, dojde k závažnému narušení jejich chování.

Cytokiny ale mohou ovlivnit i kognitivní procesy – mají například dopad na tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnosti nervových buněk vytvářet vzájemná propojení, což je klíčové například pro paměť nebo schopnost učení. Mají totiž výrazný vliv na nervové buňky jménem astrocyty, které se mj. účastní právě tvorby a udržování vzájemných propojení neuronů. Jediný astrocyt přitom ovlivňuje více než 2 miliony synapsí!

Nutno ale říci, že v tomto směru hraje negativní roli jak příliš vysoká hladina některých cytokinů v mozku, tak i hladina příliš nízká.

Může viróza vyvolat Alzheimera?

Imunitní funkce se pochopitelně podílejí nejen na vývoji mozku v rámci nitroděložního vývoje a dětství, ale mohou ovlivnit i jeho kondici po celý zbytek života.

Klíčovou roli v tomto ohledu hrají i nejrozšířenější imunitní buňky v mozku – mikroglie. Jejich narušená funkce se pravděpodobně podílí i na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby, ale i na procesech souviseních se stárnutím mozku. Mikroglie navíc mají ve srovnání s jinými imunitními buňkami velmi dlouhou životnost, takže se vliv jejich případného poškození může projevovat po dlouhou dobu.

Nepustit do mozku škodliviny

Důležitou roli hraje i tzv. hematoencefalická bariéra neboli těsná spojení buněk oddělujících krevní oběh od mozku. Pokud je funkční, brání tomu, aby do mozku pronikaly nejen patogeny, ale i řada potenciálně škodlivých molekul, včetně velké části zánětlivých cytokinů. Některé cytokiny přitom zároveň propustnost hematoencefalické bariéry zvyšují. Pokud tedy dojde v těle ke zvýšené produkci cytokinů, ať už v důsledku infekce nebo třeba poškození tkáně (například vlivem úrazu, mozkové mrtvice apod.), následuje zvýšený průnik cytokinů a dalších škodlivých látek z krevního oběhu do mozku, a tím i další zhoršení jeho funkce.

Ostatně právě zvýšená intenzita zánětlivých procesů je typická pro většinu potíží souvisejících s mozkem. S věkem navíc obecně míra zánětu v těle roste, a s tím stoupá i riziko řady nemocí a potíží, ať už jde o psychická onemocnění typu depresí a úzkostí, nebo třeba o vznik neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Existují navíc i důkazy podporující „imunitní teorii“ vzniku neurodegenerativních onemocnění, tj. že třeba na počátku vzniku Alzheimerovy choroby mohla stát virová či jiná infekce. Cytokiny produkované imunitními buňkami totiž mj. podporují vznik amyloidu beta (látky vytvářející při Alzheimerově chorobě charakteristické plaky obalující nervové buňky) i schopnost jeho shlukování. Naopak T buňky, mikroglia a některé další imunitní buňky pomáhají beta-amyloidní plaky redukovat.

Velkou roli v kondici našeho mozku může ale hrát i působení stresu – stresové hormony totiž ovlivňují fungování imunitního systému, a to se může následně projevit i ovlivněním vývoje a funkce mozku.

5 kroků k podpoře mozku i imunity

Výzkumy mapující souvislost imunity s vývojem a funkcí mozku jsou zatím na počátku. Imunitní buňky a jimi vylučované cytokiny a další látky totiž ovlivňují nejen přímo nervové buňky, ale interagují i s řadou látek, které mají na vývoj a fungování mozku výrazný vliv – například s pohlavními hormony, leptinem, inzulinem… Do hry navíc vstupuje další silný hráč v podobě rovnováhy střevního mikrobiomu.

Z tohoto důvodu tedy nelze ani přesně říci, jak podpořit imunitu, aby pracovala ve prospěch našeho mozku. Zde je ale pár kroků, které prokazatelně podpoří jak imunitu, tak i mozek. Mohou nám tak pomoci eliminovat negativní vliv imunitních procesů, které na náš mozek působí v dospělosti, a možná i do jisté míry zmírnit problémy, jejichž základ vznik už v našem raném dětství.

Co tedy můžete udělat pro svůj mozek a imunitu zároveň?

Podporujte mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Jak mozkové, tak imunitní buňky jsou přitom na spotřebu energie extrémně náročné, a pokud je v nich mitochondrií nedostatek nebo jsou poškozené, výrazně to zhoršuje jejich funkci. Počet a kondice mitochondrií je tak zásadní věc jak pro imunitu, tak pro fungování mozku. Není tedy náhoda, že mitochondriální disfunkce je přítomna u většiny problémů souvisejících s mozkem, ať už jde o ADHD, autismus, deprese nebo třeba Alzheimerovu chorobu.

A jak mitochondrie podpořit? Zcela zásadní je tady pravidelný pohyb, zejména ten aerobní – stačí k tomu i zátěž nízké intenzity, například chůze. Důležitá je i ochrana před volnými radikály, které mitochondrie poškozují, péče o střevní mikrobiom a také zdravá strava – škodlivý vliv zde má zejména vysoká konzumace jednoduchých cukrů.

Více o mitochondriích zde ›

Pečujte o střevní mikrobiom

Vliv střevního mikrobiomu na stav imunity je zcela zásadní. Například některé ze střevních bakterií se účastní řízení dozrávání imunitního systému, tvorby jednotlivých imunitních buněk a imunoglobulinů (tj. protilátek). Správná diverzita (různorodost) střevních mikroorganismů také pomáhá vytvářet imunoregulační sítě, které nás chrání před vznikem alergií.  Bezprostředně po narození se také ve sliznici vytvářejí tzv. Toll-like receptory, které reagují na signály, které mikroby vysílají v průběhu infekce, a následně pomáhají vyvolat imunitní reakci. Více zde ›

Neméně silné je ale i spojení střevního mikrobiomu s fungováním našeho mozku. Jeho rovnováha ovlivňuje například míru zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Některé střevní bakterie také produkují mastnou kyselinu jménem butyrát, která je klíčová pro fungování mitochondrií nervových buněk nebo tvorbu látky BDNF, jež je potřebná pro vnik a ochranu neuronů. Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu tak může vést ke zhoršení kognitivní výkonnosti, poruchám nálad či sociálního chování, ale i urychlení stárnutí mozku. Více zde ›

Pro rovnováhu střevního mikrobiomu je stěžejní konzumace vlákniny. Pomoci mohou i dietní polyfenoly, strava bohatá na omega-3, stejně jako omezení potravních aditiv, alkoholu, nadměrné konzumace jednoduchých cukrů či nasycených tuků.

Bojujte se zánětem

Akutní zánět je důležitý proces, který nám pomáhá bojovat i infekcí či poraněním, naopak chronický zánět je problém, který se podílí na vzniku řady nemocí. Chronický zánět má na mozek vliv zcela negativní (viz výše), a přestože se na jeho vzniku podílejí imunitní buňky, narušuje i obranyschopnost našeho těla.

Pro boj se záněty je důležitá zejména strava. Škodlivý je zde hlavně vliv nadměrné konzumace sacharidů. V rámci výzkumů vedlo i malé navýšení konzumace cukrů (o 50 g) k výraznému zvýšení intenzity zánětů. Pozitivně naopak působí navýšení příjmu omega-3 (a upravení jejich poměru vůči konzumovaným omega-6 nenasyceným mastným kyselinám), olivový olej, polyfenoly z ovoce a zeleniny…

Více o možnostech boje se zánětem zde ›

Udržujte optimální váhu

Obezita výrazně zvyšuje úroveň zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Má výrazný negativní vliv na aktivaci imunitních buněk a mění i hladiny některých z nich. Výrazně hůře zde působí tzv. centrální obezita, tj. vyšší podíl vnitřního neboli viscerálního tuku.

Rozsáhlé epidemiologické studie rovněž ukázaly negativní souvislost obezity s mentální výkonností. Obezita ve středním věku také zvyšuje riziko demence ve vyšším věku.

Udržování optimální tělesné hmotnosti je tak důležitým krokem jak pro podporu imunitního systému, tak i zdraví našeho mozku.

Zkuste doplňky stravy

Řada epigeneticky působících živin a bylin má výrazný pozitivní vliv jak na funkci mozku, tak i imunitního systému. Zde jsou některé z nich.

Kozinec blanitý – bylinka známá též pod názvem astragalus efektivně podporuje funkci hematoencefalické bariéry, zpomaluje stárnutí mozku, chrání nervové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu (sídlo paměti) a působí proti tvorbě beta-amyloidních plaků. Zároveň patří mezi mimořádně silné imunostimulanty: Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď, stejně jako  vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk. Zvyšuje také produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě.

Hydroxytyrosol – polyfenol hojně obsažený v olivách je jedním z nejsilnějších přírodních antioxidantů a má i silné protizánětlivé působení. Zlepšuje celkovou imunitní odpověď i tvorbu řady imunitních buněk, má přímé protivirové a antibakteriální působení. Rozsáhlé je i jeho pozitivní působení na mozek, ke kterému přispívá i jeho schopnost pronikat přes hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. V ní pak zmírňuje poškození nervových buněk, zlepšuje kognitivní funkce a zpomaluje jejich úbytek s věkem a snižuje i riziko Alzheimerovy choroby.

Resveratrol – barvivo z červeného vína má výrazný pozitivní vliv na paměť i kognitivní procesy. Chrání také nervové buňky před poškozením a stabilizuje v mozku hladinu amyloidů. Působí silně protizánětlivě a jde o jeden z nejsilnějších přírodních aktivátorů sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující stárnutí, které jsou nezbytné i pro správnou funkci mitochondrií.

Rhodiola – má pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní schopnosti, opravuje poškození hematoencefalické bariéry, působí proti depresím a úzkostem a zmírňuje také negativní vliv únavy a stresu na mentální výkonnost.  

Butyrát – mastná kyselina s krátkým řetězcem je nezbytná pro správné fungování mozku. Za normálních okolností je produkována střevními bakteriemi, při narušení střevního mikrobiomu je ale možné i její užívání coby doplňku stravy. Dle studií to může být přínosné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a jiné typy demence, nespavost, deprese a další). 

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými protidepresivními účinky, které jsou při středně těžkých depresích srovnatelné s antidepresivy (a lze ho také s těmito léky kombinovat). Má ale i přímý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť, snižuje negativní vliv stresu na kognitivní procesy a brání vzniku beta-amyloidních plaků. Podporuje také schopnost střevního mikrobiomu produkovat butyrát.

Šišák bajkalský – má velice silné protizánětlivé působení a přímo podporuje i imunitu a působí proti některým virům a bakteriím. Dokáže zmírňovat poruchy paměti vyvolané beta-amyloidními plaky (tj. při Alzheimerově chorobě), zlepšuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni i řadu kognitivních funkcí a podporuje odolnost nervových buněk vůči nedostatku kyslíku i procesům souvisejících se stárnutím. Efektivně podporuje integritu hematoencefalické bariéry, některé její účinné látky ale zároveň dokáží skrz ni proniknout a působit přímo uvnitř mozku.

Quercetin – jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými a epigenetickými účinky, který působí pozitivně i na střevní mikrobiom a funkci mitochondrií. I on je schopen proniknout přímo do mozku, a zároveň chrání hematoencefalickou bariéru.

Není céva jako céva

Naše cévy nejsou jen nějaké obyčejné trubky. Jsou to složité tkáně, které jsou schopny samy vytvářet některé látky a reagovat na potřeby organismu. A také rozhodně nejsou všechny stejné.

Velké rozdíly jsou zejména mezi kapilárami neboli vlásečnicemi – těmi nejdrobnějšími cévami, které vytvářejí hustou síť v jednotlivých orgánech a tkáních, jež zásobují kyslíkem a živinami a odvádějí z nich odpadní látky. Právě kapiláry jsou totiž v každém orgánu trochu jiné. Liší se přitom právě tím, jaké látky dokáží přes jejich stěnu projít.

Jeden extrém představují třeba kapiláry v játrech. Játra jsou totiž jakousi chemickou továrnou našeho těla: Vstupuje do nich z krve spousta různých látek, jako jsou živiny či toxiny, které jsou zde rozkládány, a naopak z nich vystupují látky, které uvnitř vznikají – například některé bílkoviny, enzymy či hormony. Tyto látky mají různé chemické a fyzikální vlastnosti a často i poměrně velké molekuly. Kapiláry zásobující játra proto ve své mikroskopické struktuře musejí mít, zjednodušeně řečeno, velké mezery, aby jimi tyto látky prošly.

Opační extrém ovšem představují kapiláry v mozkové tkáni. Mozek je nejdůležitější tkání našeho těla, která je zároveň velice citlivá na působení řady látek, a proto rozhodně není žádoucí, aby se jen tak něco dostalo dovnitř. Mikroskopické struktury mozkových kapilár jsou proto velice těsné, a navíc vybavené mechanismy, které umožňují přesně regulovat pohyb iontů a molekul z krve do mozku a zpět (pro látky, které kapilárami neprojdou, ale přesto jsou uvnitř potřeba, existují speciální přenašeče). Tím je mozek chráněn například před toxiny, patogeny či látkami způsobujícími zánět.

Celkově jsou mozkové kapiláry vůči jiným v těle průchodné tak málo, že se pro tuto jejich vlastnost používá název hematoencefalická bariéra. Někdy se pro ni také využívá zkratka BBB – z anglického Blood-Brain Barrier.

Když mozek „netěsní“

Optimální funkci hematoencefalické bariéry (BBB) zajišťuje několik druhů buněk a tkání. Důležitá je tu funkce tzv. endotelu neboli vnitřní výstelky cév. V cévní stěně jsou dvě velice těsné, spojité bazální membrány. K nim z vnějšku přiléhají výběžky mozkových buněk jménem astrocyty, které se podílejí modulují a udržují BBB. Důležitou roli hrají i tzv. murální buňky vystýlající vnitřek cév, jejichž struktura a funkce se rovněž liší od kapilár ve zbytku těla. Na udržování BBB se ale podílejí i některé imunitní buňky, zejména mikrogliální buňky a makrofágy.

Systém je to tedy velice složitý a jeho rovnováha velice křehká. Jenže její udržení je pro zdraví mozku zcela zásadní. Pokud je totiž narušena, pronikají do jeho tkáně látky, které tam nepatří, což může mít řadu vážných následků – narušená BBB je typická třeba pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza či mnohá neurologická onemocnění. K jejímu vážnému narušení dochází například i při mozkové mrtvici. Existují i nemoci, jejichž podstatou je přímo narušení BBB, například autoimunitní Devicova nemoc (neuromyelitis optica).

Na druhou stranu ale platí, že pokud skrz BBB pronikne látka s pozitivními účinky, může to být pro zdraví mozku přínos. My se proto v následujících řádcích zaměříme na dva typy živin a bylin: na ty, které podporují správnou funkci BBB, a pak na ty, které jsou schopny přes BBB pronikat a působit přímo v mozkové tkáni.

Byliny a živiny pronikající přes hematoencefalickou bariéru

Neplatí samozřejmě, že látky, které nejsou schopny překonat hematoencefalickou bariéru, nemůžou na mozek pozitivně působit. Naopak. Příkladem jsou živiny a byliny, které ovlivňují funkci BBB, ale dovnitř mozku se nedostanou (viz níže). Kondice našeho mozku rovněž úzce souvisí se stavem střevního mikrobiomu, proto prakticky každá látka, která jeho rovnováhu ovlivní, má pozitivní vliv i při řadě potíží souvisejících s mozkem více zde » . Řada dalších látek pak mozku prospívá tím, že zlepšuje jeho krevní zásobení – více zde » . Látky, které dokáží BBB překonat, ale mají specifické postavení, protože jsou schopny pozitivně působit přímo uvnitř mozkové tkáně. A které to jsou?

Šafrán

Blizny krokusu setého patří mezi nejsilnější přírodní antidepresiva. V rámci výzkumů dosahoval šafrán u středně těžkých depresí podobné účinnosti jako fluoxetin (složka oblíbeného antidepresiva Prozac). Vysoce účinný je i u depresí těhotenských a v případě užívání spolu s antidepresivy zvyšuje jejich účinnost. Kromě toho působí pozitivně i na mentální výkonnost a paměť, pomáhá při Alzhemierově a Parkinsonově chorobě a podporuje spánek. Přes BBB dokáže pronikat jedna z jeho důležitých účinných látek – krocetin. Více zde » .

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje dvě látky, které jsou schopny pronikat přes BBB: vogonin a baikalein. V mozku se pak váží na tzv. GABA receptory, které jsou primárně určené pro kyselinu gama-aminomáselnou, což je neurotransmiter s tlumivými účinky. Díky tomu je šišák bajkalský jedním z nejúčinnějších přírodních prostředků proti úzkosti. Kromě toho pomáhá i při ADHD, depresích, Alzheimerově chorobě či poruchách spánku. Více zde » .

Astaxantin

Karotenoid, který se vyskytuje například v mase lososů, krevet či v některých mořských řasách, patří mezi velice silné antioxidanty s epigenetickými účinky. Poměrně snadno proniká přes BBB a v mozku nejen chrání buňky před poškozením volnými radikály, ale také například reguluje produkci enzymu kaspáza 3, jehož nadměrná tvorba vede ke smrti mozkových buněk. Zvláště efektivně působí v oblasti hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. Potlačuje také tvorbu amyloidních plaků typických pro Alzheimerovu chorobu a podporuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni, čímž zajišťuje dostatek energie pro nervové buňky (dysfunkce mitochondrií je typická pro řadu potíží souvisejících s mozkem). Více zde » .

Quercetin

Polyfenol obsažený v širokém spektru potravin a bylin proniká přes BBB velmi ochotně – s účinností přes 60 %. Coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením a pozitivně ovlivňuje procesy související se stárnutím mozku: zlepšuje funkci mitochondrií, jejichž úbytek a dysfunkce souvisí například s Alzheimerovou chorobou, podporuje odstraňování tzv. senescenčních buněk i schopnost dělení buněk. Více zde » .

Hydroxytyrosol

Výraznou schopnost pronikat přes BBB má i hydroxytyrosol, což je polyfenol obsažený v olivách, i další účinné látky z těchto plodů – například kyselina maslinová. Jde o velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky, které pomáhají zvýšit mentální výkonnost, zlepšují tvorbu látky jménem BDNF, jež má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, snižují míru poškození nervových buněk, podporují detoxikaci v oblasti mozku a zpomalují procesy související se stárnutím mozku a vznikem neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Více zde

Rozmarýn

Tato bylinka je známá svými pozitivními účinky na mentální výkonnost a duševní aktivitu. Podporuje paměť, pomáhá zpomalit úbytek kognitivních funkcí s věkem, zmírňuje degradaci tzv. myelinových pochev, které jsou nezbytné pro fungování nervů a působí proti Alzheimerově chorobě, Parkinsonově chorobě, epilepsii i migréně. Některé látky obsažené v rozmarýnu jsou navíc schopny pronikat skrze BBB. Více zde » .

Tryptofan

Tryptofan (L-tryptofan) je aminokyselina, která je nejen nezbytná pro tvorbu bílkovin, ale vznikají z ní i další důležité látky – například neurotransmiter serotonin nebo „spánkový hormon“ melatonin. Právě tyto dvě látky ale vznikají až v mozkové tkáni, a proto je tedy důležité, aby se tryptofan dostal v dostatečném množství přes BBB do mozku. To má ale jeden háček. Tryptofan k tomu potřebuje speciální přenašeč, který kromě něj do mozku přes BBB transportuje i další aminokyseliny. Jenže právě tryptofan je v bílkovinách zastoupen mnohem méně než ostatní aminokyseliny, a protože si s nimi na přenašečích konkuruje, může se stát, že se ho do mozku dostane příliš málo. Například při depresích, úzkostech, poruchách spánku či autismu je proto vhodné užívat tryptofan i formou doplňku stravy, aby ostatní aminokyseliny na přenašečích „přečíslil“. Více zde » .

Byliny a živiny podporující funkci hematoencefalické bariéry

Pokud nás trápí jakýkoliv problém v oblasti mozku, je zároveň důležité zajistit, aby BBB fungovala, jak má. K tomu nám mohou pomoci třeba tyto byliny a živiny.

Kozinec blanitý

Bylinka známá též pod latinským názvem Astragalus obsahuje unikátní látky jménem astragalosidy. Jeden z nich, astragalosid IV, přitom výrazně podporuje integritu BBB a funkci endotelu mozkových cév. Kromě toho zpomaluje procesy stárnutí mozku, brání tvorbě amyloidních plaků, které jsou typickým projevem Alzheimerovy choroby, chrání mozkové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu a zpomaluje úbytek nervových spojů s věkem.

Ginkgo biloba

Látky obsažené v listech jinanu dvojlaločného mají na BBB velmi zajímavý účinek: dočasně jsou schopny zvýšit její propustnost. Pokud se tedy ginkgo užívá spolu s látkami schopnými pozitivně působit na mozkovou tkáň (ať už jde o doplňky stravy či léky), může výrazně zvýšit jejich účinnost. Platí to například pro ginsenosidy obsažené v ženšenu pravém a ženšenu pětilistém, jejichž účinné látky jinak přes BBB procházejí jen omezeně. Zároveň ginkgo patří mezi byliny s největší schopností zlepšovat prokrvení mozkové tkáně, podporuje tvorbu a ochranu nervových buněk, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, velmi efektivně pomáhá při depresích a úzkostech, vaskulární demenci i Alzheimerově chorobě. Více zde » .

Šišák bajkalský

Účinné látky této bylinky nejenom pronikají přes BBB, ale zároveň jsou schopny podporovat a obnovovat její funkci. Proto je užívání šišáku velice užitečné například po mozkové mrtvici, kdy dochází k masivnímu narušení funkce BBB.

Quercetin

Také quercetin nejenom proniká přes BBB, ale zároveň i výrazně zlepšuje její funkci, ať už byla narušena z důvodů mozkové mrtvice nebo z jiných příčin.

Resveratrol

Polyfenol ze slupek hroznového vína je známý svou schopnosti podporovat prokrvení mozku, pozitivní vliv má ale i na astrocyty – mozkové buňky udržující funkci BBB.

Rozmarýn

I rozmarýn má pozitivní vliv na udržování správné funkce BBB.

Rhodiola

Rozchodnice růžová nebo rhodiola je schopna efektivně opravovat poškození BBB. Prokázán byl také její pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další, přičemž tyto účinky se nejvíce projevují v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Výrazný přínos byl prokázán také v případě depresí a úzkosti. Více zde » .

Butyrát

Butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je vytvářena některými střevními bakteriemi, poté proniká do krevního oběhu a ovlivňuje řadu procesů napříč celým tělem (mj. funkci mitochondrií). Jednou z důležitých funkcí butyrátu je také zlepšovat bariérovou funkci buněk endotelu i funkci astrocytů a snižovat tak propustnost BBB. Kromě toho podporuje produkci faktoru BDNF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu nervových buněk, a podporuje tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnost neuronů vytvářet vzájemná propojení, což je mj. podstatou procesu učení. Užívání butyrátu je proto vhodné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a další typy demence, nespavost, deprese a další), a to zvláště v případě narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Více zde » .

Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Epigalokatechin galát, zkráceně EGCG, je jedna z látek nacházejících se zejména v zeleném čaji. Patří mezi nejlépe prozkoumané látky s epigenetickými účinky a vyznačuje se silným širokospektrálním pozitivním působením na celé tělo.

Popis a výskyt

EGCG je ester epigalokatechinu, přírodní látka, která se v nejvyšší koncentraci nachází v zeleném čaji. Chemicky patří mezi polyfenoly. Její obsah se však výrazně liší dle druhu a kvality – nejvyšší je v kvalitních, sypaných zelených čajích s velkými, nedrcenými listy. Méně kvalitní, drcené zelené čaje v sáčcích mají obsah účinných látek výrazně nižší (až stonásobně) a vysoce upravené čaje, například ty instantní či ledové, EGCG už prakticky neobsahují. V kvalitním zeleném čaji se navíc nacházejí i další tělu prospěšné látky ze skupiny katechinů. (40)

Poměrně bohatým zdrojem EGCG a dalších katechinů jsou i kvalitní bílé čaje, výrazně hůře jsou na tom čaje černé a čaje typu oolong, protože v průběhu procesu fermentace dochází k výrazným ztrátám katechinů.

V menším množství se EGCG nachází také v některých druzích ovoce (jahody, borůvky, brusinky, kiwi, avokádo, jablka, hrušky, třešně či broskve) a ořechů, například např. lískových, pekanových a pistáciových (40).

EGCG se rovněž užívá formou doplňku stravy – extraktu ze zeleného čaje. Jeho hlavní výhodou je, že se zde EGCG a další typy katechinů nacházejí v mnohonásobně vyšší koncentraci než v nápoji. Některé typy extraktů navíc neobsahují kofein.

Historie

Nejstarší herbář, v němž se nacházejí záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Tradice pití čaje je však pravděpodobně o několik tisíc let starší – podle archeologických nálezů by konzumován již před 5 000 lety. A stejně tak platí, že mnohem déle jsou využívány i jeho léčivé účinky.

Kissa Yojoki neboli Kniha čaje z roku 1191 popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje například na srdce, trávení, prevenci únavy, podporu funkce mozku či močového ústrojí. V posledních letech je odborníky často zmiňován tzv. asijský paradox – ačkoliv je v této části světa hojně rozšířeno kouření cigaret, úmrtnost na rakovinu a kardiovaskulární choroby je poměrně nízká, což je přičítáno právě hojnému pití zeleného čaje.

Do Evropy se čaj dostal v 17. století. V současnosti jde o druhý nejčastěji konzumovaný nápoj – hned po čisté vodě.

Léčivé účinky

EGCG je znám především pro své silné antioxidační působení, zároveň jde však o jednu z látek, která je schopna velice silně působit z hlediska epigenetiky.

Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, díky němuž víme, že to, jací jsme a jaké nemoci nás trápí, nezávisí pouze na genetické informaci. Existují totiž mechanismy, které dokáží některé geny „vypínat“ či naopak „zapínat“ – z chemického hlediska jde například o metylaci genů, či acetylaci histonů. Tyto změny mohou přitom být natolik výrazné, že dva jedinci se stejnou genetickou informací mohou být zcela odlišní, jak se to děje třeba v případě včelí matky a dělnice.

EGCG přitom patří mezi nejsilnější přírodní preparáty, které jsou tělo schopny ovlivňovat právě z hlediska epigenetiky. Má nezastupitelné místo v prevenci a léčbě rakoviny a kardiovaskulárních chorob, podporuje hubnutí, a dokonce může ovlivňovat průběh Alzheimerovy choroby a míru postižení u Downova syndromu. Efektivně také podporuje vytrvalostní výkonnost sportovců a přináší úlevu při kloubních onemocněních. Zároveň jde o silný antioxidant a látku, která má schopnost ovlivňovat procesy buněčné regenerace.

Hubnutí

Řada lidí s nadváhou ráda tvrdí, že má „tloušťku v genech“. Výzkumy sice ukazují, že mají v podstatě pravdu, ale přesto je v jejich moci daný stav ovlivnit – klíčovou roli při vzniku obezity totiž nehraje „tvrdá dědičnost“, ale spíše epigenetické procesy, jako je metylace genů či acetylace histonů. Epigenetické změny, které měli naši rodiče v okamžiku početí, po nich přitom z části můžeme zdědit, a řada dalších má původ v těhotenství matek obézních osob. (15)

Proces to však naštěstí není nezvratný a jednou z látek, které mohou vznik a léčbu obezity ovlivnit je i EGCG. Při hubnutí sice bude vždy hrát nejdůležitější roli rovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem, kromě toho jsou tu však i další faktory: proliferace (tj. rychlé množení) buněk, z nichž vzniká tuková tkáň, rychlost tvorby tuků z přijaté energie (tzv. lipogeneze) a ochota těla využívat tukové zásoby jako zdroj energie (proces tzv. lipolýzy), což jsou všechno procesy, které lze ovlivnit prostřednictvím epigenetiky. (16) Výzkumy totiž například ukázaly, že obézní osoby mají ve srovnání s lidmi s normální váhou odlišnou míru epigenetických změn v oblasti DNA a histonů (bílkoviny, které vytvářejí prostorovou strukturu DNA). (17-19)

Zelený čaj je již léta oblíbený jako „spalovač tuků“, dlouho se však jeho účinky přičítaly hlavně obsahu kofeinu. Výzkumy ovšem ukázaly, že mnohem důležitější je přítomnost EGCG, který dokáže proces hubnutí ovlivňovat prostřednictvím řady procesů: zvyšuje energetický výdej, míru oxidace (tj. spalování) tuků, snižuje vstřebávání glukózy a tuků, potlačuje diferenciaci tukových buněk i aktivitu enzymu lipázy a ovlivňuje i chuť k jídlu. (16)

Důležitým faktorem je i snížení zánětlivých procesů v těle. Obezita totiž s sebou přináší mírný celotělový zánět, který nejen zhoršuje celkový zdravotní stav, ale zároveň komplikuje snahy o hubnutí. Snížení zánětů tedy znamená i usnadnění hubnutí (45).

Dalším faktorem je i vliv EGCG na složení střevního mikrobiomu. Ukazuje se totiž, že mikrobiom obézních osob má obecně nižší druhovou rozmanitost a jednotlivé druhy jsou zde zastoupeny v odlišném poměru – zejména jde o nižší podíl bakterií Bacteroidetes, a naopak vyšší podíl bakterií Firmicutes. Stoupá zde také počet genů, které jsou zodpovědné za vstřebávání sacharidů z potravy – jinými slovy tedy platí, že kvůli odlišnému složení střevního mikrobiomu umějí obézní lidé získat ze stejného jídla více energie než lidé štíhlí, a proto po totožné stravě více přibírají. I tento problém přitom dokáže EGCG pozitivně ovlivnit. (45-49)

Zvláště efektivně EGCG funguje ve spojení s fyzickou aktivitou – jeho užívání spolu s pravidelným pohybem prokazatelně vede k vyšším váhovým úbytkům než pouze samotný pohyb. Dochází přitom nejen k úbytku tuku, včetně ze zdravotního hlediska problematického tuku v oblasti břicha, ale zároveň je sníženo riziko úbytku aktivní svalové hmoty – ta dokonce ve spojení s posilovacím tréninkem narůstá lépe v kombinaci s užíváním EGCG než bez něj. Při cvičení aerobního charakteru zase dochází ke zlepšení schopnosti organismu využívat jako zdroj energie tuky i ke zvýšení celkového energetického výdeje. Po fyzické zátěži byla také u dobrovolníků zaznamenána vyšší úroveň metabolismu, jejich tělo tedy spalovalo více energie v klidu. (56, 57)

Podstatné rovněž je, že po ukončení dietních omezení usnadňuje EGCG udržení dosažené hmotnosti (44).

Následky nezdravého stravování

Zajímavé také je, že EGCG může pomoci zmírnit následky některých stravovacích nešvarů. Když například vědci krmili pokusné myši stravou s vysokým obsahem tuků, došlo u nich k negativním změnám v oblasti metylace genů a také ke zhoršení poměru důležitých střevních bakterií (Firmicutes/Bacteroidetes) a celkovému zvýšení zánětlivých procesů v těle. Když bylo poté zvířatům podáváno EGCG, došlo ke zvrácení všech těchto negativních procesů (43).

Protirakovinné působení

EGCG pomáhá v prevenci nádorových onemocnění hned několika způsoby. Prvním z nich je silné antioxidační působení, které omezuje poškození buněčné DNA. Dobře prozkoumám je tento jev například v případě rakoviny prsu (1).

Neméně důležité je ovšem i epigenetické působení. EGCG je totiž schopno, zjednodušeně řečeno, zapínat a vypínat určité geny, které jsou zodpovědné za vznik nádorového bujení (9). Tento efekt bylo prokázán například u nádorů tlustého střeva (2-3, 8), velmi výrazný je však u i u těch typů nádorových onemocnění, při jejímž vzniku hraje důležitou roli hormonální rovnováha, tedy zejména u rakoviny prsu (4) či prostaty (7, 12) a dalších. Epigenetické podstaty je i schopnost EGCE bránit rozšiřování nádorů formou vzniku metastáz – dobře prozkoumáno je to například opět u nádorů prsu (5-6).

EGCG je však dokonce schopen přímo způsobovat i smrt nádorových buněk. Tělesné buňky totiž mají tzv. schopnost apoptózy čili programované buněčné smrti. Když taková buňka dostane signál, že se množí příliš rychle, nastartuje v sobě procesy sebezničení. Nádorové buňky ovšem tuto schopnost ztrácejí, což je příčinou jejich nekontrolovaného množení. EGCG pak patří mezi živiny, které prostřednictvím epigenetického působení dokáží tuto schopnost obnovovat a tím zastavovat nádorové bujení (1).

Důležitou roli v protinádorovém působení EGCG hraje jeho schopnost ovlivňovat tzv. transkripční faktory NF-kappaB. Jde o látky, které vstupují do buněčných jader, kde přímo ovlivňují přepis některých genů. NF-kappaB se například účastní produkce protilátek, takže ovlivňují naši imunitu, ale reguluje také proces apoptózy neboli buněčné smrti. Zajímavé přitom je, že EGCG ovlivňuje apoptózu nádorových, ale nikoliv normálních buněk – ty nechává nedotčeny.

EGCG navíc vytváří velmi efektivní kombinace s některými protirakovinnými léky, kdy navzájem zvyšují svoji účinnost. Platí to například pro tamoxifen, sulindak nebo selektivní inhibitory cyklooxygenázy-2. (66)

Kardiovaskulární onemocnění

I v této oblasti bylo donedávna vyzdvihováno především antioxidační působení polyfenolů ze zeleného čaje, poslední výzkumy ovšem naznačují, že i tady může hrát důležitou roli epigenetické působení EGCG – ukazuje se totiž, že vznik některých srdečně cévních nemocí, zejména pak aterosklerózy, je svázán s procesem metylace cytosinu, což je jeden z hlavních epigenetických mechanismů.

Často například bývá citována japonská studie, která je jedinečná svým rozsahem – autoři totiž sledovali totiž více jak 40 000 osob po dobu 11 let. Zjistili přitom, že ti z nich, kteří pili denně alespoň 5 šálků zeleného čaje, měli o 16 % nižší riziko předčasného úmrtí a výskyt kardiovaskulárních chorob byl u nich nižší dokonce o 26 %. (10) Prokázán byl i výrazný vliv EGCG na snížení LDL cholesterolu v krvi a krevního tlaku (11).

I v oblasti kardiovaskulárních potíží navíc platí, že EGCG navzájem podporuje svoji účinnost s některými léky – například s verapamilem, který se užívá na vysoký krevní tlak. (66)

Protizánětlivá aktivita

Principem protizánětlivého působení přírodních substancí i chemických léčiv je tzv. inhibice neboli potlačení mediátoru zánětů – prostaglandinů. Klíčovou roli při jejich vzniku přitom hrají enzymy jménem cyklooygenázy (COX), které se účastní vz niku prostaglandinů z kyseliny arachidonové. Až v roce 1991 přitom byla objevena skutečnost, že cyklooxygenáza není pouze jedna sloučenina, ale že existuje ve dvou formách – COX1 a COX2. COX1 je přitom přítomna v konstantním množství ve všech buňkách, zatímco COX2 vzniká pouze v místě zánětu. Pokud tedy chceme potlačit zánět, je důležité inhibovat především COX2, ale nikoliv COX1, protože ta má v organismu řadu důležitých funkcí, jako je například ochrana žaludeční sliznice. Proto také některé protizánětlivé léky, které potlačují produkci obou typů COX, mohou způsobovat žaludeční potíže (typickým příkladem je aspirin).

A právě EGCG patří mezi látky, které dokáží účinně inhibovat COX2, ovšem bez vlivu na COX1. (30) Navíc potlačuje tvorbu prozánětlivých cytokinů a dalších látek podporujících vznik zánětu. Díky tomu mohou ovlivnit vznik a léčbu některých typů rakoviny, které mají zánětlivý podklad, srdečně cévních nemocí (32), diabetu, obezity, artrózy (31) ale také například urychlit regeneraci po náročné pohybové aktivitě.

Proces stárnutí

Stárnutí je věc zcela nevyhnutelná, jeho rychlost však můžeme ovlivnit poměrně zásadně. Klíčem je přitom opět epigenetika. Procesy, které jsou její podstatou (metylace genů, acetylace histonů), totiž ovlivňují to, zda bude ten který gen „přečten“, tedy jestli podle něj budou či nebudou syntetizovány bílkoviny. To pak má vliv nejen na samotný proces stárnutí organismu, konkrétně například na schopnost buněk opravovat poškozenou DNA, ale i na řadu s věkem souvisejících degenerativních chorob. (14, 20)

EGCG přitom pozitivně ovlivňuje jak celkovou míru metylace genů a dalších epigenetických reakcí, ale i některé konkrétní geny, které se stárnutím souvisejí. Nadějně například vypadají i studie zaměřující se na vliv EGCG na tzv. Metuzalém gen. Jde o gen nazvaný podle biblického Metuzaléma, jenž se údajně dožil 960 let, jehož úkolem je zbavovat organismus poškozených buněk. Když se vědci pokoušeli manipulovat s tímto genem u octomilek, dosáhli toho, že žily o třetinu déle než jejich normální kolegyně. (34)

EGCG ovšem pozitivně ovlivňuje i další procesy související se stárnutím. Již po 12 týdnech jeho užívání například v rámci jedné studie došlo ke zvýšení produkce enzymu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů při buněčném dělení. Telomery jsou koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení zkracují, a když jejich délka dosáhne určité kritické hodnoty, buňky ztratí schopnost se dělit. V tom okamžiku mohou přejít do tzv. stádia senescence, což je stav, kterému se někdy přezdívá „buněčné zombie“. Právě hromadění senescenčních buněk pak zhoršuje funkci jednotlivých tkání, zvyšuje míru zánětů v těle a urychluje procesy stárnutí. EGCG tedy tím, že podporuje tvorbu telomerázy, nejen prodlužuje život jednotlivých buněk v těle, ale také potlačuje tvorbu senescenčních buněk. Zároveň ale brání nadměrné produkci tohoto enzymu, která by mohla mít za následek zvýšení rizika nádorového bujení.  (34, 35, 90, 91)

Další důležitá skupina enzymů, kterou EGCG pozitivně ovlivňuje, jsou sirtuiny. Tyto enzymy jsou nezbytné pro tvorbu a správné fungování mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Pokud jsou mitochondrie v určité tkáni dysfunkční nebo je jich zde malý počet, příslušná tkáň trpí nedostatkem energie, zhoršuje se její funkce a urychlují se procesy stárnutí. (92, 93)

EGCG také dokáže ovlivňovat i viditelné projevy stárnutí, například stav naší pleti. Aktivuje totiž kožní buňky, tzv. keratinocyty ve svrchní vrstvě pokožky, ovlivňuje jejich schopnost dělení a tím snižuje tvorbu vrásek. Zároveň přitom ale může i zlepšit stav některých kožních nemocí (například lupenky), příznivě ovlivnit hojení ran a snížit tvorbu jizev.

Ztučnění jater

Podávání EGCG se při pokusech na myších velmi osvědčilo při ztučnění jater nealkoholického původu. EGCG zde výrazně potlačilo ukládání tuků a akumulaci triglyceridů v játrech. Důvodem je i zde pravděpodobně pozitivní vliv na střevní mikrobiom. (50)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Vědci v lidském genomu identifikovali celkem 28 oblastí, které mohou být zodpověděné za vznik Alzheimerovy choroby. Ukazuje se přitom, že důležitou roli v tomto procesu hraje právě epigenetika – u lidí, u nichž byl po smrti zjištěn vysoký výskyt amyloidních plaků v mozku (jeden z projevů Alzheimerovy choroby) byla například zjištěna také vysoká míra metylace některých oblastí genů. (23-25) EGCG přitom dokáže účinně potlačovat právě proces metylace genů, a proto může hrát výraznou roli i v prevenci a léčbě této nemoci.

Pozitivní vliv byl rovněž prokázán u dalších neurodegenerativní nemocí, například Parkinsonovy choroby. Výzkumy ukazují, že dva šálky zeleného čaje denně dokáží výrazně snížit riziko této nemoci a mají též pozitivní vliv na kognitivní schopnosti. (21, 22) Užívání EGCG navíc zvyšuje efektivitu léčby Parkinsonovy choroby. Při ní se totiž se užívají léky s obsahem látky jménem levodopa (L-dopa), z níž je v mozku syntetizován dopamin (samotný dopamin neprochází přes bariéru mezi krevním oběhem a mozkem a jeho užívání tedy nemá smysl). ECCG přitom omezuje metylaci L-dopa, při které je přeměňován na neúčinnou formu.

Mentální výkonnost a míra stresu

EGCG přímo ovlivňuje i mentální výkonnost u zdravých osob, a to nejen při pravidelném užívání, ale i bezprostředně. Když bylo například dobrovolníkům v rámci jedné studie podáno 300 g EGCG, došlo u nich k výraznému nárůstu mozkové aktivity, která byla zaznamenána i pomocí EEG. Zajímavé přitom je, že ačkoliv se u sledovaných osob projevilo zlepšení pozornosti a mozkové aktivity, zároveň u nich došlo k celkovému zklidnění a snížení míry stresu. (53) Protistresové účinky zeleného čaje byly rovněž potvrzeny i dalšími studiemi.

Pozitivní vliv na mentální výkonnost byl dokonce zaznamenán i u dětí trpících fetálním alkoholickým syndromem, což je soubor tělesných a mentálních postižení vzniklých následkem pití alkoholu v těhotenství. (83)

Deprese

Zelený čaj i extrakt s obsahem EGCG má pozitivní účinky a náladu a protidepresivní působení. Kombinuje přitom hned několik mechanismů účinku, například silný protizánětlivý efekt či regulaci aktivity osa hypofýza – hypotalamus – nadledvinky. Pokud jde o zelený čaj, tak konzumace tří šálků denně snižuje riziko deprese v průměru o 37 %. (54)      

Downův syndrom

Podstata této choroby, která se projevuje řadou tělesných i duševních příznaků, je ryze genetická – postižené osoby mají ve svých buňkách 21. chromozom nikoliv dvakrát, ale třikrát. Ukazuje se ovšem, že míru projevů této poruchy do značné míry ovlivňovat lze – zejména míra postižení v oblasti učení a paměti je totiž ovlivňována epigeneticky, například prostřednictvím metylace DNA a modifikace histonů, a tyto změny jsou dokonce vratné. (28, 29)

Výzkumy ukázaly, že u osob s Downovým syndromem je výrazně redukován presynaptický protein alfa-synuklein. Pokusy na myších přitom potvrdily, že právě EGCG dokáže tvorbu této látky pozitivně ovlivnit. (26) Kromě toho může regulovat i tvorbu enzymu Dyrk1A, který je nezbytný pro vývoj mozku. Právě jeho nadměrná aktivita je přitom považována za patogenní faktor při Downově syndromu. (27)

Podávání EGCG u osob s Downovým syndromem rovněž zpomaluje úbytek mentálních funkcí v průběhu života, pomáhá zlepšit paměť a problémy s chováním. (83)

Artróza

Studie in vitro potvrdily, že EGCG má potenciál chránit kloubní chrupavku před degradací. Důležitým mechanismem je zde potlačení produkce prozánětlivých interleukinů (jedny z látek vyvolávajících zánět), které mají na buňky chrupavky destruktivní účinek. Buňky chrupavky ošetřené pomocí EGCG také ve studiích prokázaly vyšší životaschopnost i odolnost vůči působení volných radikálů a měly také v sobě vyšší obsah proteoglykanů, což jsou látky, které na sebe váží vodu a zvyšují pružnost kloubní chrupavky a její odolnost vůči tlaku. (34, 55).

Autoimunitní onemocnění

Kombinace silného protizánětlivého účinku EGCG a epigenetického působení z něj dělá velice vhodný prostředek při řadě autoimunitních onemocnění:

Revmatoidní artritida

Schopnost EGCG zvyšovat odolnost chrupavky a podporovat tvorbu proteoglykanů se uplatňuje nejen při artróze, ale i při zánětlivém autoimunitním kloubním onemocnění jménem revmatoidní artritida. Možná ještě důležitější je ale jeho schopnost upravovat rovnováhu dvou typů imunitních T-buněk označovaných jako Th-17 a Treg.  Právě vysoký poměr Th-17 vůči Treg je totiž pro revmatoidní artritidu typický. (35, 82)

EGCG rovněž potlačuje nadměrný růst buněk jménem synoviální fibroblasty a jejich schopnost produkovat zánětlivé látky, což je proces typický pro revmatoidní artritidu, a celkově snižuje míru zánětu postižených kloubů. (35)

Crohnova choroba a ulcerózní kolitida

Ve zdravém střevě je regulováno množství epiteliárních buněk tak, aby přesně pokrývaly povrch takzvaných klků neboli výběžků střevní sliznice. Při vzniku nových buněk proto ty původní podlehnou apoptóze (tj. buněčné smrti). Pokud je proces apoptózy narušen, dochází k narušení bariérové funkce střevní stěny, nepřiměřené reakci imunitního systému a tvorbě zánětlivých látek. To jsou hlavní projevy dvou nejčastějších střevních onemocnění, Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy.

Při podávání EGCG přitom v rámci výzkumů došlo ke zmírnění střevního zánětu, tvorby zánětlivých látek (zejména cytokinů) a snížení aktivity onemocnění, a to na podobné úrovni, jako při léčbě nejčastěji užívaným konvenčním lékem sulfasalazinem, který má řadu nepříznivých účinků. (51, 52, 82)

Roztroušená skleróza

Toto autoimunitní onemocnění napadá nervový systém, způsobuje demyelinizaci (tj. zánik myelinových pochev na nervových vláknech, které jsou nezbytné pro vedení nervových vzruchů), a poškozením výběžků nervových buněk.

EGCG zde působí nejen protizánětlivě, ale uplatňuje se i jeho antioxidační působení a schopnost chránit nervové buňky před poškozením. Pomáhá také obnovit rovnováhu mezi jednotlivými skupinami T-buněk a omezuje tzv. infiltraci leukocytů.  (82)

Ještě lepších výsledků než při užívání samotného EGCG zde bylo dosaženo při jeho kombinaci s kokosovým olejem (600 mg EGCG + 60 ml kokosového oleje. (81)

Sjögrenův syndrom

Toto méně známé, ale přesto poměrně časté autoimunitní onemocnění je charakterizováno tím, že vlastní imunitní buňky napadají tzv. exokrinní žlázy, především slinné a slzné žlázy, a způsobují jejich chronický zánět a destrukci. Může se vyskytovat samostatně nebo doprovázet jiná autoimunitní onemocnění. EGCG přitom nejen snižuje míru zánětu příslušných žláz, ale rovněž chrání jejich buňky před apoptózou neboli buněčnou smrtí a celkově zlepšuje jejich funkci. (82)

Sportovní výkonnost

V souvislosti s hubnutím jsme už zmiňovali, že EGCG podporuje schopnost těla využívat při aerobní zátěži tuky jako palivo. Tento efekt je ale zároveň velmi důležitý pro vytrvalostní sportovce, zvláště pak pro ty, jejichž výkon v závodě přesahuje dobu trvání 90 minut (do této doby si tělo obvykle vystačí se zásobami sacharidů).

Když například vědci v rámci jedné studie podali dobrovolníkům s normální hmotností před fyzickou aktivitou (30 minut zátěže na úrovni 60 % VO2max) 890 g katechinů ze zeleného čaje, z čehož 366 g tvořilo EGCG, došlo u nich při zátěži ke zvýšení oxidace tuků v celém těle o neuvěřitelných 17 %! V další studii zase dobrovolníci absolvovali 10týdenní vytrvalostní trénink (3x týdně 60 minut na úrovni 60 % VO2max) a přitom užívali denně 573 g čajových katechinů (z toho cca 100 g EGCG), a po této době při nich vědci při kontrolní 90minutové zátěži zaznamenali zvýšenou schopnost využívání tuků coby zdroje energie, a to na úkor spalovaných sacharidů. U skupiny, která při stejném tréninku užívala placebo, přitom k žádné podstatné změně poměru spalovaných cukrů a tuků nedošlo. To je velice důležitý efekt, protože když je sportovec schopen spalovat při stejné intenzitě zátěže více tuků, šetří tím zásoby polysacharidu glykogenu ve svalech, a tudíž je schopen příslušné tempo udržet po výrazně delší dobu. V pokusech na myších, které absolvovaly 10týdenní vytrvalostní trénink spolu s užíváním EGCG dokonce došlo poté došlo k výraznému zvýšení výkonnosti v testu běhu konstantní rychlostí do vyčerpání – pokusné myšky při něm vydržely běžet v průměru o 30 % déle! (57)

V dalších studiích došlo u dobrovolníků při vytrvalostním tréninku spojeným s užívání vyšších dávek EGCG (až 1 000 mg denně) také k nárůstu VO2max, což je hodnota vyjadřující maximální množství kyslíku, které jsou svaly schopné při zátěži využít. VO2max je přitom považováno za důležitý ukazatel vytrvalostní výkonnosti. EGCG navíc výrazně zmírňuje oxidativní stres spojený s fyzickou zátěží, což spolu s jeho protizánětlivými účinky vede k urychlení regenerace. (57)

Imunita a protivirové působení

EGCG působí jako imunostimulant, zlepšuje reakci imunitního systému na infekci i široké spektrum dalších imunitních funkcí. Prokázána byla i přímá účinnost EGCG proti některým virům, a to jak proti DNA virům, tak i RNA virům. Platí to i například pro virus COVID-19, kdy brání jeho replikaci, snižuje riziko vzniku cytokinové bouře (těžký zánětlivý stav) i poškození plic. Uplatňuje se zde i jeho antifibrotický efekt, díky němuž omezuje vznik krevních sraženin, které při covidové nákaze hojně vznikají. EGCG rovněž projevuje aktivitu vůči virům Herpes simplex způsobujícím opary, chřipkovým virům, virům zika a dengue, a dokonce i viru HIV. (79, 83)

Oči

Antioxidační, epigenetické a protizánětlivé působení EGCG se uplatňuje i v rámci očí. Dlouhodobá konzumace jediného šálku kvalitního zeleného čaje denně například snižuje riziko vzniku zeleného zákalu (glaukomu) o 74 %! U již vzniklého glaukomu pak může EGCG výrazně zpomalit postup nemoci. Efektivní je také v prevenci a podpoře léčby šedého zákalu (katarakta) a má ochranný efekt na buňky sítnicea je vhodný i při makulární degeneraci. V rámci jedné studie například dokázalo podávání 200 mg EGCG po dobu tří měsíců významně zlepšit funkci sítnice. (84, 88, 89)

Diabetes

EGCG spolu s dalšími katechiny ze zeleného čaje zmírňují u diabetu 2. typu inzulinovou rezistenci, podporují vychytávání glukózy a tvorbu zásobního polysacharidu glykogenu ve svalech, snižují oxidační stres, který podporuje vznik inzulinové rezistence, zlepšuje tvorbu mitochondrií, v nichž probíhá přeměna glukózy na energii, a zlepšuje tvorbu inzulinu. (85)

EGCG rovněž působí proti vzniku některých komplikací diabetu, například diabetické nefropatii či retinopatii. (83)

Plicní fibróza

EGCG, ale i další katechiny ze zeleného čaje mají antifibrotický efekt, který se uplatňuje i při plicní fibróze. (83)

Padání vlasů

Epigalokatechin galát je vhodný při mužském plešatění, protože potlačuje přeměnu testosteronu na DHT, což je látka způsobující mj. vypadávání vlasů. Navíc celkově povzbuzuje růst vlasů, působí protizánětlivě a má další široké spektrum pozitivních vlivů, a proto může být přínosný i v případě dalších příčin nadměrné ztráty vlasů. (86)

Užívání a kontraindikace

EGCG se v rámci prevence obvykle užívá v množství 100-200 mg denně, pro léčebné účely jsou používány dávky vyšší, obvykle 400–1000 mg za den. Vysoké dávky by ale neměly být konzumovány dlouhodobě. U osob užívajících denně více než 800 mg EGCG byla totiž zjištěna zvýšená hladina transaminázy, což je látka signalizující poškození jater (41). Za bezpečnou pro každodenní užívání bývá pokládána dávka nepřesahující 338 g (42). Pro dosažení účinnosti je vhodná minimálně dvouměsíční kúra.

EGCG i ostatní katechiny ze zeleného čaje se nejlépe vstřebávají, pokud je konzumujeme ráno na lačno – tehdy byla v krvi dobrovolníků naměřena 3,5krát vyšší hladina katechinů než při užití v jinou denní dobu nebo s jídlem. Když byl například doplněk stravy s EGCG podáván spolu se snídaní, došlo ke snížení jeho biologické dostupnosti u žen o 30 %, a u mužů bylo dokonce vstřebávání prakticky potlačeno. EGCG je navíc nestabilní v prostředí s vysokou teplotou – i proto ostatně není vhodné zalévat zelený čaj vroucí vodou. Stabilitu snižuje i zásadité pH, proto může být výhodné jej podávat spolu s vitaminem C. Biologickou dostupnost EGCG zvyšuje i přítomnost kofeinu, a proto se vyplatí například jeho zapíjení čajem (ale ne horkým). Vstřebávání zvyšuje i jeho podávání spolu s kurkuminem, piperinem, rutinem nebo genisteinem – poslední jmenovaná kombinace je vhodná zvláště pro ženy v menopauze, neboť genistein je velice silný fytoestrogen. (64-68)

EGCG není vhodné při snížené funkci štítné žlázy a také při jaterních onemocněních (s výjimkou ztučnění jater, kde má výrazně pozitivní efekt). Kontraindikací může být i užívání léků na stabilizaci srdečního rytmu, benzodiazepinů (na úzkost), beta-blokátorů, efedrinu, některých antidepresiv, a dokonce může ovlivňovat účinnost antibiotik.

Vhodné kombinace

Kromě výše zmíněných kombinací, které zvyšují biologickou dostupnost EGCG, jsou výhodné i mnohé další kombinace s doplňky stravy:

Zpomalení stárnutí: EGCG + kvercetin (58), EGCG + ginkgo biloba (77)

Prevence a léčba rakoviny: EGCG + kvercetin (59), EGCG + kurkumin (67), EGCG + genistein (70), EGCG + resveratrol (71, 73), EGCG + OPC (72), EGCG + selen (75)

Imunita a protimikrobiální působení: EGCG + quercetin (60), EGCG + OPC (72), EGCG + zinek (76)

Sportovní výkonnost: EGCG + quercetin (61), EGCG + OPC (72)

Srdce a cévy: EGCG + quercetin (62), EGCG + kurkumin (69), EGCG + resveratrol (74), EGCG + lykopen (80)

Mentální výkonnost: EGCG + OPC (72), EGCG + ginkgo biloba (78)

Protizánětlivé a antioxidační působení: EGCG + + quercetin (63)

Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin

Název „ženšen“ evokuje účinný životabudič, a v případě ženšenu pětilistého to platí stoprocentně. S ženšenem pravým sice není vůbec příbuzný, ale svými pozitivními účinky na fyzickou i mentální výkonnost, játra, ledviny, srdce, imunitu či erekci se mu nejen vyrovná, ale dokonce ho i předčí!

Popis

Oficiální český botanický název ženšenu pětilistého je gynostema pětilistá. S ženšenem pravým ji spojuje pouze obsah několika účinných látek i některé podobné účinky, jinak ale obě rostliny nejsou vůbec příbuzné. (1)

Ženšen pětilistý totiž patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), podobně jako třeba okurka či cuketa. Má plazivé lodyhy, pětičetné až sedmičetné zpeřené listy a drobné žlutozelené jednopohlavné květy. Plodem je černá kulovitá dvousemenná bobule. Pochází z jihovýchodní Asie, volně roste zejména v Číně, Indii, Koreji, Malajsii a Japonsku – v lesích, křovinách, podél cest a na horských svazích, a to až do nadmořské výšky 3 200 m. V našich podmínkách ho lze snadno pěstovat, a to i v květináči. K léčení se nejčastěji využívá list. (1)

Historie

Nejstarší záznamy o ženšenu pětilistém pocházejí z Číny, z počátku vlády dynastie Ming (tedy z 2. poloviny 14. století). Tehdy byla tato rostlina součástí tradiční kuchyně, což platí i dodnes – v Číně se využívá nejen k přípravě čaje, ale je také běžně konzumována coby zelenina nebo se přidává do pečiva, nudlí, piva, vína a dalších pokrmů. První záznam o jeho použití k léčení pochází z roku 1578, kdy jeho náčrt a popis zahrnul legendární bylinkář Li Shi-Zhen do své knihy Compendium of Materia Medica. V ní popsal účinnost ženšenu pětilistého při hematurii (krev v moči), otoků, bolesti v krku, ale i při léčbě nádorů nebo poranění. (1,2)

Pozornost moderní vědy si ženšen pětilistý vysloužil v 70. letech, kdy v Číně proběhlo velké sčítání lidu. Při něm se totiž ukázalo, že v provincii Kuej-čou, která se nachází v horách ve vnitrozemí jižní Číny, žije mimořádně vysoký podíl stoletých lidí, kteří navíc prakticky netrpí chorobami, které úzce souvisejí se stárnutím. Když výzkumníci pátrali po možných důvodech, zjistili, že zdejší obyvatelé namísto pro Čínu typického zeleného čaje konzumují čaj z ženšenu pětilistého. To odstartovalo sérii výzkumů zaměřujících se na účinky této byliny v oblasti zpomalení stárnutí i léčby mnoha nemocí. Ostatně i její čínský název Jiaogulan v překladu znamená „bylina nesmrtelnosti“. (1,2)

Ženšen pětilistý byl důkladně zkoumán i v Japonsku. Zájem o něj odstartoval poté, co japonská vláda vyzvala ke zkoumání rostlin, které by mohly být využity jako náhražka cukru (tato rostlina má totiž sladkou chuť). Japonský vědec Dr. Masahiro Nagai v ní následně objevil několik saponinů ze skupiny ginsenosidů, které se vyskytují i v ženšenu pravém. (2)

Účinné látky

Z ženšenu pětilistého bylo dosud izolováno více než 210 účinných látek. Nejdůležitější z nich jsou triterpenické saponiny dammaranového typu známé pod jménem gypenosidy a gynosaponiny, přičemž 9 z nich má části molekul stejné jako saponiny ginsenosidy v ženšenu pravém. Dále se v něm vyskytují některé polyfenoly (quercetin, rutin, kempferol a další), polysacharidy, fenoly, steroidní látky (beta-sisterol, stigmasterol a další), vitaminy a aminokyseliny. Nejvyšší obsah saponinů se v listech vyskytuje v období těsně před kvetením. (1, 2, 32)

Léčivé účinky

Podle obecně uznávaných definic může být ženšen pětilistý považován za adaptogen, tj. bylinu zvyšující odolnost organismu vůči působení stresu, a snižující tak jeho negativní dopady. (3)

Důležitou složkou jeho působení je jeho antioxidační efekt, díky němuž chrání orgány a tkáně před oxidativním působením volných radikálů. Svým vlastním antioxidačním působením sice zdaleka nepatří mezi přeborníky, jeho síla však spočívá v něčem jiném: Dokáže totiž efektivně zvyšovat produkci tzv. endogenních antioxidantů, které jsou produkovány uvnitř našeho těla. To platí například pro enzym superoxid dismutázu (SOD), glutathion peroxidázu a katalázu. (4)

Řada látek obsažených v této rostlině má rovněž epigenetické působení, tj. ovlivňuje aktivitu důležitých genů v naší DNA. (5) Další pak zlepšují funkci mitochondrií. (30)

Některé studie rovněž naznačují schopnost ženšenu pětilistého ovlivňovat složení střevního mikrobiomu. (6, 7)

Stres a nadledviny

Nadledviny jsou velice často podceňovaný a přehlížený orgán, přitom právě ony hrají v těle velice důležitou roli při udržování vnitřní homeostázy. Tento orgán má mj. na starosti produkci stresových hormonů, k jejichž vylučování dochází při fyzické nebo psychické zátěži. Pokud jsme ve stresu, mohou v zásadě nastat dvě situace: V té první dochází k dlouhodobému zvýšenému vylučování stresových hormonů (např. kortizolu), což se může projevit například zvýšenou hladinou glukózy v krvi, úbytkem svalové hmoty nebo poruchami imunity. Druhou možností je, že dlouhodobé působení stresu nadledviny vyčerpá, dojde k jejich únavě, která se projeví nedostatečnou produkcí stresových hormonů a narušením homeostázy organismu. Právě ženšen pětilistý je jednou z bylin, která funkci nadledvin účinně podporuje, a tím pomáhá tělu vyrovnat se s následky působení chronického stresu. (8)

Diabetes

Poměrně dobře je zdokumentování pozitivní vliv ženšenu pětilistého při diabetu II. typu. Hlavním těžištěm jeho působení je zde schopnost snižovat inzulinovou rezistenci, což je stav typický právě pro cukrovku II. typu. Slinivka při něm může vylučovat dostatek hormonu inzulinu, tkáně těla však na něj ztrácejí citlivost, což způsobuje zvýšení hladiny glukózy v krvi. Užívání ženšenu pětilistého přitom v rámci studií vedlo ke snížení glykémie a glykovaného hemoglobinu, aniž by byla ovlivněna produkce inzulinu. Jeho účinnost přitom byla prokázána jak u diabetiků, kteří neužívali žádnou léčbu, tak v kombinaci s antidiabetickými léky. Některé studie ovšem ukazují i schopnost byliny přímo podporovat produkci inzulinu. (1, 9, 11)

Působení byliny je při diabetu umožněno jejím epigenetickým efektem. Snižuje totiž aktivitu genu PTPN1, který řídí tvorbu bílkoviny PTP-1B v játrech a svalech. Právě tato bílkovina přitom citlivost vůči inzulinu snižuje. Dále podporuje aktivitu genu pro tvorbu enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který umožňuje vstřebávání glukózy z krve a její využití uvnitř svalů. Díky tomu pak klesá hladina glukózy v krvi. (9,10, 13)

Hubnutí

Schopnost snižovat inzulinovou rezistenci a zvyšovat produkci enzymu AMPK se uplatní i v rámci podpory redukce hmotnosti. Například v rámci dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie došlo u sledovaných osob po 12 týdnech užívání ke snížení BMI i bez úprav životosprávy. V pokusech na myších krmených stravou s vysokým podílem tuků pak ženšen pětilistý snížil adipogenezi (tvorbu nových tukových buněk) a omezil přibývání na váze. (1, 14)

Játra

Velmi efektivní může být ženšen pětilistý při řešení řady problémů jater. Typickým příkladem možného využití je fibróza jater – zjizvení jaterní tkáně, k němuž dochází při chronickém poškození jater například kvůli virovému onemocnění, působení chemikálií, metabolickým poruchám či autoimunitnímu onemocnění. V našem civilizačním okruhu přitom patří mezi nejčastější onemocnění vůbec. (4,7)

Jaterní fibróza přitom přispívá ke vzniku cirhózy jater, nádorovému onemocnění či selhání tohoto orgánu. Příznivé působení ženšenu pětilistého je v tomto případě epigenetické podstaty – vděčí za něj saponinu s označením NPLC0393, který ovlivňuje důležité signální dráhy a aktivitu genu NDRG2, jenž řídí dělení a diferenciaci jaterních buněk. Pozitivní roli při léčbě jaterní fibrózy navíc hraje i schopnost ženšenu pětilistého pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu – ta totiž při této chorobě bývá prakticky vždy narušená. (4, 7)

Prokázána byla také účinnost při nealkoholovém ztučnění jater a chronické hepatitidě. (15, 25, 26)

Srdce a cévy

Široké spektrum pozitivních účinků ženšenu pětilistého bylo prokázáno i v oblasti kardiovaskulárního systému. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, snižuje míru poškození výstelky cévních stěn (např. vlivem zánětů a oxidativních procesů), čímž omezuje procesy vzniku aterosklerózy, a také pomáhá regulovat krevní tlak. Jeho pozitivní působení je přitom oboustranné: vysoký krevní tlak pomáhá snížit, a nízký naopak zvýšit. Podporuje totiž obnovu důležité funkce cévní výstelky v podobě produkce oxidu dusnatého (NO). Ten působí jako vazodilatant – tj. rozšiřuje cévy, čímž pomáhá snížit krevní tlak a zlepšit prokrvení všech tkání těla. (17-22)

Zvláště schopnost ženšenu pětilistého snižovat vysoký krevní tlak je přitom velice nadějná – v jednom z výzkumů prokázal v tomto směru dvakrát vyšší účinnost než pravý ženšen a srovnatelnou účinnost s lékem Indapamid, který se používá právě na snížení krevního tlaku. (23)

Vhodný je také bezprostředně po srdečním infarktu či mozkové mrtvici, kdy pomáhá snížit závažnost poškození tkání a urychluje proces hojení a zotavení. A v neposlední řadě je prospěšný při kardiomyopatii, městnavém srdečním selhání, arytmii a chrání srdeční sval před poškozením v důsledku neléčeného diabetu. (24)

Ledviny

Některé ze studií rovněž prokázaly schopnost ženšenu pětilistého podporovat funkci ledvin. (27)

Reprodukční systém

Ženšen pětilistý patří mezi byliny účinně navracející schopnost erekce. Důvodem je podpora produkce oxidu dusnatého, který rozšiřuje cévy v oblasti pohlavních orgánů a tím umožňuje lepší prokrvení erektilních tkání penisu. Zároveň má ale i pozitivní vliv na plodnost, a to u obou pohlaví: u mužů podporuje tvorbu a pohyblivost spermií a chrání je vůči působení volných radikálů, u žen pomáhá zlepšit funkci vaječníků a dozrávání vajíček. (27-29)

Sportovní výkonnost

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má ženšen pětilistý na sportovní výkonnost, a to jak ve vytrvalostních, tak i v rychlostně silových sportech. Podporuje například diferenciaci myoblastů (kmenových svalových buněk, z nichž diferenciací vznikají nová svalová vlákna), což se uplatňuje jak v rámci zvyšování výkonnosti, tak i při hojení svalových poranění. Dále podporuje funkci mitochondrií, což jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, která následně může být využita pro sportovní výkon. Ovlivňuje také metabolismus laktátu (kyseliny mléčné), jež v těle vzniká při vysoce intenzivní zátěži a limituje schopnost těla v této intenzitě pracovat delší dobu. A důležitá je i jeho schopnost podporovat tvorbu enzymu AMPK, který umožňuje vstřebávání glukózy z krve do svalů, kde může být využita jako zdroj energie. To je důležité nejen v prevenci a léčbě diabetu (viz výše), ale i v rámci výkonnosti ve vytrvalostních sportech. (30)

Mentální výkonnost

Některé studie rovněž ukazují, že má ženšen pětilistý i neuroprotektivní účinky, tj. že podporuje ochranu nervových buněk například před působením volných radikálů, zánětu či toxinů. Díky tomu by mohl být užitečný například v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby. (31)

V testech na zvířatech měla bylina i antixyolitický účinek, tj. pomáhala snižovat míru úzkosti. (1)

Imunita

Zvláště polysacharidy obsažené v ženšenu pětilistém mají i rozsáhlý pozitivní vliv na imunitní systém. Podporují tvorbu, diferenciaci a aktivitu širokého spektra imunitních buněk (leukocyty, makrofágy, lymfocyty, NK-buňky a další) a působí protizánětlivě. (32)

Užívání a kontraindikace

Ženšen pětilistý se obvykle užívá v dávce 60-80 mg denně, žádné závažné vedlejší účinky se ale neobjevily ani při několikanásobném překročení tohoto množství, pouze se v některých případech mohou vyskytnout zažívací obtíže. (1)

Vzhledem ke stimulujícím účinkům je vhodné ženšen pětilistý užívat ráno nebo dopoledne – pokud bychom jej konzumovali ve večerních hodinách, mohl by narušit usínání. Vhodná není ani kombinace s léky na ředění krve (Warfarin), antidepresivy typu MAOI, antipsychotiky a stimulanty, opatrnost je ale potřeba i při kombinaci s antidiabetickými léčivy (riziko hypoglykémie). Naopak při onemocnění jater může jeho podávání výrazně podpořit účinnost běžných jaterních léků. Ženšen pětilistý se nedoporučuje užívat v těhotenství a při kojení, zatím totiž neproběhl dostatek výzkumů, které by prokázaly jeho bezpečnost v těchto obdobích. Kvůli riziku krvácivých komplikací by se neměl užívat ani v posledních dvou týdnech před chirurgickými zákroky. (12, 15)

Vhodné kombinace

Diabetes: ženšen pětilistý + OPC (33), ženšen pětilistý + quercetin

Hubnutí: ženšen pětilistý + hesperidin (35), ženšen pětilistý + quercetin

ledviny: ženšen pětilistý + drnavec palestinský (27), ženšen pětilistý + srdečník obecný (33), ženšen pětilistý + quercetin

Sedm milionů předčasných úmrtí každý rok – to je odhad následků, které po celém světě zanechává znečištěné ovzduší. A i když Česká republika v celosvětovém měřítku rozhodně nepatří mezi nejproblémovější oblasti, v rámci Evropy si ale stojí poměrně špatně, a proto bychom ani u nás neměli působení škodlivin z ovzduší podceňovat. Podle WHO ostatně 99 % světové populace dýchá vzduch, u nějž jsou překročeny doporučené limity pro koncentraci škodlivin.

Co vzduch nejvíce znečišťuje?

Pokud jde o exhalace ve venkovním prostředí, tj. původem z dopravy či průmyslu, jde především o směs plynů (oxidy dusíku a síry a přízemní ozón), ale závažný negativní vliv mají i velice drobné pevné částice, které dokáží proniknout hluboko do plic a z nich dále do krevního oběhu – sem patří například polyaromatické uhlovodíky, kovy nebo tzv. černý uhlík, což jsou mikročástice tvořené shlukem různých forem čistého uhlíku, jež vznikají při nedokonalém spalování zejména uhlí a jiných fosilních paliv, ale i biomasy.

Na čistý vzduch se ale nemůžeme spolehnout ani uvnitř budov – naopak zde často bývá koncentrace škodlivin mnohem vyšší než venku (podle výzkumů obsahuje vzduch v budovách až 3,5x větší koncentraci škodlivých látek než venkovní prostředí). Nejproblematičtějším zdrojem jsou různé krby a kamna, které produkují prachové částice, černý uhlík či oxidy dusíku a síry. V místnostech se ale často vyskytují i těkavé organické sloučeniny, které pocházejí například z různých nátěrů, lepidel, čisticích a kosmetických prostředků, vonných svíček a jiných dekorací, ale i z vaření. Dalším hodně výrazným zdrojem je kouření a ve starších budovách nelze vyloučit ani výskyt radioaktivního radonu. Z látek organického původu jsou pak škodlivé zejména spory plísní.

Vzduch uvnitř navíc bývá znečištěn i venkovními exhalacemi, které se dovnitř dostávají větráním a u špatně těsněných budov i infiltrací. Platí přitom, že tyto látky spolu mohou vzájemně reagovat za vzniku dalších škodlivin.

Velkou roli v úrovni znečištění přitom hraje počasí. Poměrně dobře známý je vliv teplotní inverze, která se objevuje zejména v chladných měsících roku. Termín „inverze“ znamená, že je něco obráceně. V tomto případě se teplejší vzduch, který je lehčí než studený, nevyskytuje u povrchu, ale naopak dále od něj. Tím vytvoří jakousi pokličku, která uvězní těžší studený znečištěný vzduch u povrchu a znemožní jeho odvětrávání. Vliv na čistotu ovzduší ale má i teplota a vlhkost vzduchu – například spory plísní se uvnitř budov více vyskytují v chladnějším a vlhkém počasí, zatímco venkovním plísním se dobře daří v horkém létě.

Jak škodliviny z ovzduší poškozují zdraví

U řady nečistot z ovzduší přitom nehraje roli pouze jejich přímá toxicita, ale i tzv. epigenetické působení, tedy schopnost ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů v naší DNA. Jde zejména o změny v biochemické reakci jménem metylace genů, které mohou důležité geny zcela vypnout. Některé látky – typicky přízemní ozón – navíc působí jako volné radikály, tedy způsobují oxidativní poškození tkání, které následně vyvolá kaskádu zánětlivých reakcí. Dle výzkumů přitom mohou škodliviny z ovzduší negativně ovlivnit více než čtyři stovky genů.

Řada z těchto negativních procesů přitom vzniká ještě před narozením, tedy v důsledku působení škodlivin vdechovaných těhotnou ženou. Studie například prokázaly souvislost vdechovaného oxidu dusičného s mírou metylace genů v pupečníkové krvi, přičemž negativní metylační změny u těchto dětí přetrvávaly i v dalším životě – například změny v metylaci genů byly u dětí matek žijících v těhotenství ve znečištěném prostředí zaznamenány i v 8. roce života a v 11 letech byl u těchto dětí zjištěn vyšší systolický krevní tlak než u jejich vrstevníků.

Další výzkumy prokázaly souvislost znečištěného ovzduší s vyšším rizikem předčasného porodu a nižší porodní hmotností dětí a také fakt, že děti matek ze znečištěných oblastí jsou v děloze vystaveny působení zvýšené produkce stresového hormonu kortizolu, což má negativní vliv na řadu procesů v jejich těle. Matky ze znečištěných oblastí navíc v těhotenství častěji trpí vysokým krevním tlakem, což může narušovat výživu plodu.

Znečištění ovzduší a riziko nemocí

Při dlouhodobém vystavení škodlivinám z ovzduší trpí zejména dýchací systém. Kvůli epigenetickým účinkům těchto exhalací ovšem výrazně stoupá i riziko řady dalších závažných chorob. Zde jsou některé z nich.

Astma

Se zvýšeným rizikem astmatu úzce souvisejí epigenetické změny (nejen) v důsledku snížené kvality ovzduší, jež často vznikají v průběhu nitroděložního vývoje a raného dětství. Astmatické děti proto mají oproti svým vrstevníkům ve své DNA mnohem více negativních epigenetických změn (zejména jde o snížení celkové metylace genů). Z konkrétních škodlivin zde negativně působí například přízemní ozón, ale i mnohé další.

CHOPN

Vznik chronické plicní obstrukční choroby mohou negativně ovlivnit například oxidy dusíku a jemné prachové částice.

Onkologická onemocnění

Znečištěné ovzduší zvyšuje riziko zejména rakoviny plic, ale v menší míře i dalších nádorových onemocnění, například ledvin, střev, močového měchýře a prsu – některé studie například ukazují, že ženy žijící ve znečištěných oblastech mají až o 30 % vyšší riziko nádorů prsu.

Rizikové jsou zde zejména jemné prachové částice a na ně navázané polycyklické aromatické uhlovodíky, jako je například benzo(a)pyren.

Nemoci srdce a cév

Na jejich zvýšeném riziku se epigenetické procesy související se škodlivinami v ovzduší podílejí velkou měrou – zejména jde o změny zvyšující intenzitu zánětlivých procesů. Výzkumy v Číně například ukázaly, že pokud se v ovzduší zvýší průměrná koncentrace jemných prachových částic o 10 µg/m3, zvýší se riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 55 %, a u oxidů dusíku jde dokonce o ještě vyšší nárůst!

Hormonální soustava

Řada škodlivin obsažených v ovzduší působí jako hormonální disruptory – narušují tvorbu hormonů a tím negativně ovlivňují celou řadu procesů v těle. Patří sem zejména složky plastů (ftaláty, bisfenol A), produkty spalování, zpomalovače hoření, parabeny a hliníkové soli, které se používají například v kosmetice, či některé kovy (například kadmium z cigaretového kouře).

Azheimerova choroba

Výzkumů na toto téma zatím proběhlo jen málo, přesto se ale zdá, že znečištění ovzduší může zvyšovat i riziko Alzheimerovy choroby a dalších typů demence. Přidání jemných prachových částic k laboratorním kulturám nervových buněk například vede k zastavení buněčného dělení a k buněčné smrti. Rozsáhlá kanadská studie pak ukázala, že lidé žijící do 50 m od hlavních silnic mají o 7 % vyšší riziko rozvoje demence.

8 kroků pro čistší vzduch

Rizika už známe, pojďme se tedy podívat, jak můžeme množství vdechovaných škodlivin omezit a snížit riziko jejich negativního působení.

1. Větrejte

Koncentrace nečistot v ovzduší je uvnitř budov téměř vždy vyšší než venku, pravidelné důkladné vyvětrání proto hodně pomůže. Větrejte v pravidelných intervalech, a zvláště pak při činnostech, které jsou zdrojem znečištění – tj. při vaření, používání chemikálií apod. Větrání omezte pouze při výskytu vysokého venkovního znečištění.

2. Používejte čističky vzduchu

Toto jednoduché zařízení dokáže snížit koncentraci škodlivin v ovzduší uvnitř místnosti na méně než polovinu původních hodnot. Jejich používání je zvláště vhodné, pokud bydlíte či pracujete ve znečištěné oblasti.

3. Vyhněte se hlavním silnicím

Pokud zrovna nepanuje teplotní inverze, která způsobí zvýšenou koncentraci škodlivin v celých rozsáhlých oblastech, platí, že jejich výskyt klesá se vzdáleností od zdroje znečištění. Například při zkoumání vlivu znečištění na plod byly prokázány negativní epigenetické změny u dětí matek žijících do 150 m od hlavních silnic. A pokud se například od rušné ulice vzdálíme aspoň 300 m, poklesne například koncentrace jemných prachových části až desetinásobně oproti vzdálenosti do 50 m. Myslete na to při výběru bydlení, ale i venkovních aktivit, jako je sport, pobyt na dětských hřištích apod.

4. Vysazujte stromy

Veškerá zeleň má pozitivní vliv na kvalitu ovzduší, a zvláště to platí pro stromy.  Ty totiž nejen produkují kyslík a pohlcují oxid uhličitý, ale zároveň slouží i jako filtry odstraňující z ovzduší jemné prachové částice. Pomáhají také snižovat teplotu vzduchu, čímž omezují například tvorbu přízemního ozónu nebo koncentraci těkavých organických sloučenin, které se při nižší teplotě méně vypařují.

Mezi jednotlivými druhy stromů ovšem mohou být velké rozdíly: Nejefektivněji nečistoty z ovzduší odstraňují tomto směru stromy s velkými listy a také stromy, jejichž listy mají drsnější povrch nebo povrch s jemnými chloupky. Ve výzkumech se jako přeborník ukázala bříza, která ve svém bezprostředním okolí snížila koncentraci prachových částic o více než 70 %! A i taková kopřiva ovšem dosáhla slušných 32 %. Důležité jsou však i jehličnany, které jsou zelené po celý rok – z nich je nejúčinnější borovice. Ne každý strom ale prospívá, některé druhy například samy produkují těkavé organické látky, a mohou tedy kvalitu ovzduší naopak zhoršit – to platí například pro topoly.

Filtrační schopnost stromu také výrazně roste s jeho velikostí – například strom s kmenem o průměru přes 75 cm odstraní až 70x více škodlivin než stejný druh o průměru 7,5 cm.

Záleží ale i na místě, kde zeleň vysazujeme – například v úzkých uličkách s vysokými budovami by stromy s velkými korunami mohly naopak situaci zhoršit, protože by narušily proudění vzduchu, a tím i odvětrávání škodlivin. V takových místech je proto lepší volit například nižší křoviny, popínavé rostliny na fasády apod. Například obyčejný břečťan dokáže odvést skvělou práci.

5. Vybírejte si místo pro sport

Pravidelný pohyb má na epigenetické reakce v našem těle příznivý vliv a dokáže zmírňovat i některé negativní změny vzniklé působením škodlivin v ovzduší. Na druhou stranu je ale třeba dobře vybírat, kde budeme pohybové aktivity provozovat, protože při zátěži výrazně roste objem nadýchaného vzduchu a vzhledem k lepšímu prokrvení plic dochází i ke snazšímu přestupu škodlivin do krevního řečiště. Pohyb v prostředí s vysokou mírou znečištění proto může napáchat více škody než užitku.

Zvláště aktivní sportovci mají například často tendence nevynechávat tréninky například ani ve dnech panující teplotní inverze, kdy je koncentrace škodlivin extrémně vysoká. Jenže jít v takových podmínkách například běhat může nejen ohrozit zdraví, ale také negativně ovlivnit právě i sportovní výkonnost, a to jak v daném okamžiku, tak i dlouhodobě. V takových dnech má tedy smysl buď trénink vynechat zcela, nebo jej přesunout dovnitř (ideálně do místností opatřených čističkou vzduchu). V ostatních dnech je pak vhodné nesportovat v blízkosti hlavních dopravních tahů a jiných zdrojů znečištění.

6. Speciální omítky

Velkou budoucnost mají určitě i speciální omítky, které dokáží snižovat koncentraci škodlivin v ovzduší. Například jeden z výzkumů ukázal, že na typické londýnské ulici by nátěr budov obsahující oxid titaničitý dokázal snížit koncentraci oxidů dusíku o 15–38 %. Oxid titaničitý zde přitom působí jako katalyzátor – ve spojení s působením světla urychluje přirozené reakce, při nichž se škodlivé oxidy dusíku přeměňují na neškodné soli. Díky tomu se nijak nespotřebovává, takže nátěr může působit dlouhá léta. Ještě lepších výsledků pak mohou dosahovat omítky s příměsí grafenu.

7. Angažujte se

Kvalitu ovzduší ve vašem okolí může pomoci zlepšit i občanská angažovanost, tedy tlak „zdola“ na samosprávy, aby svými rozhodnutími aktivně zlepšovaly kvalitu ovzduší. Velký dopad mají zejména všechna opatření na zklidnění dopravy. Ve Velké Británii například proběhla iniciativa School Streets, v rámci níž byl do ulic, kde sídlí školy, zakázán vjezd automobilů v době začátku a konce vyučování. Díky tomu se koncentrace škodlivin uvnitř budov snížila až o 36 %! Smysl má i podporovat výsadbu městské zeleně (a ochranu té stávající), používání speciálních nátěrů apod.

8. Vsaďte na lepší životosprávu

Negativní epigenetické změny způsobené škodlivinami z prostředí jsou do značné míry vratné. Pokud se jim tedy nemůžeme vyhnout, měli bychom se o to více zaměřovat na další faktory, které epigenetické procesy v našem těle ovlivňují. To znamená zejména zdravě jíst, pravidelně sportovat, nekouřit, vyhýbat se stresu a dostatečně spát. Pomoci mohou i doplňky stravy obsahující živiny a byliny s epigenetickým působením. Mezi ty, které obecně ovlivňují epigenetické procesy v těle a zároveň mají prokázaný pozitivní vliv na dýchací systém, patří například resveratrol, ginkgo biloba, boswellie, mučenka nebo Coleus forskohlii,

Popis

Podobně jako známější sójový pokrm tempeh se i natto vyrábí pomocí fermentace sójových bobů. Oba pokrmy se ale liší použitou fermentační kulturou: v případě natto je to bakterie Bacillus subtilis natto. (2)

Nattokináza je z pohledu lidského zdraví nejúčinnější složkou natto. Jde o enzym z kategorie alkalických proteáz (enzymy schopné štěpit bílkoviny), jehož řetězec je tvořen 275 aminokyselinami. (2)

Historie

Natto se v Japonsku konzumuje již více než 2 000 let, příčiny jeho pozitivních účinků ale dlouho nebyly známy. Některé mechanismy, které jsou za ně zodpovědné, byly popsány v 70. letech minulého století, samotná nattokináza ale byla objevena až v roce 1987. (3)

Léčivé účinky

Pravděpodobně nejdůležitější oblastí působení nattokinázy na lidský organismus je její fibrinolytický efekt neboli schopnost rozkládat fibrin. Fibrin je bílkovina, která má v těle důležitou úlohu: vzniká v těle z fibrinogenu, a to v okamžiku, kdy dojde k poranění a vzniku krvácení. Vzniklý fibrin poté začne uzavírat poraněnou cévu, aby nedošlo k masivním ztrátám krve. Když je ale v krvi fibrinu mnoho, dochází ke vzniku krevních sraženin neboli trombů, které mohou způsobit ucpávání cév. (2)

Nattokináza má ale zároveň i antiaterosklerotický a antirobmotický efekt, pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i krevní tlak. Dále má neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), a prokázán byl i její epigenetický efekt – v rámci studií dokázala například v mozkové tkáni zvýšit aktivitu genů, k jejichž utlumení došlo v důsledku působení toxinů (konkrétně BPA) či radiace. (2, 4)

Srdce a cévy

Nattokináza dokáže díky svému fibrinolytickému a antitrombotickému působení efektivní rozpouštět krevní sraženiny a zároveň pomáhá degradovat i aterosklerotické pláty. Jedna z klinických studií například prokázala snížení míry plaků v cévách zásobujících srdce o 36 %, což byl lepší výsledek než u kontrolní skupiny užívající léky z kategorie statinů. V pokusech na myších rovněž došlo po podávání nattokinázy i k výraznému nárustu přežití v případě plicní trombózy a antitrombotický efekt se potvrdil i ve studiích na lidských dobrovolnících. Jedním z důvodů je fakt, že v těle efektivně snižuje produkci látky tromboxan, což má za následek omezení shlukování krevních destiček, aniž by přitom došlo ke vzniku krvácivých komplikací. Fibrinolytický a antitrombotický efekt byl přitom popsán nejen při dlouhodobém užívání nattokinázy, ale i při jejím jednorázovém podání, kdy přetrvával cca 4 hodiny po konzumaci. (2, 5-8)

Při snižování rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění se uplatňuje i antioxidační potenciál nattokinázy, díky kterému zlepšuje metabolismus tuků a brání oxidaci LDL cholesterolu. Prokázána byla také schopnost nattokinázy snižovat krevní tlak. Toho dosahuje potlačením tvorby enzymu ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který je zodpovědný za tvorbu hypertenzního hormonu angiotenzinu II. (2, 9-11)

Existují i slibné výzkumy využití nattokinázy po mozkové mrtvici – pokud se bezprostředně po cévní mozkové příhodě podává injekčně, výrazně pomáhá obnovit proudění krve v mozkové tkáni, a tím snižuje její poškození. (12)

Alzheimerova choroba

Nattokináza má výrazný neuroprotektivní efekt – podporuje totiž produkci faktoru označovaného zkratkou BDNF, který se podílí na ochraně nervových buněk. Kromě toho dokáže i poměrně efektivně degradovat i beta-amyloidní plaky, které se vytvářejí při Alzheimerově chorobě a narušují funkci nervových buněk. Navíc zvyšuje v mozkových buňkách aktivitu genů ADAM9 a ADAM10, která je při Alzheimerově chorobě snížena. Účinnost nattokinázy při Alzheimerově chorobě je ovšem limitována její omezenou schopností procházet hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh od mozku). (13)

Plicní fibróza

Plicní fibróza je závažné onemocnění, při kterém dochází k usazování fibrinu v plicní tkáni. Tím dochází k jejímu „zajizvení“, ztluštění, a tedy i k výraznému narušení její funkce. Výsledkem je dušnost, která nejen výrazně snižuje kvalitu pacientova života, ale také ho ohrožuje na životě. Současná medicína neumí plicní fibrózu léčit, běžně užívané léky pouze zpomalují postup choroby. Nattokináza zde přispívá k rozkladu fibrinu usazeného v plicích a snadnějšímu odstraňování hlenu. (14)

Zákalky

Termín „zákalky“ se používá pro různá vlákna a tečky plující zorným polem. Vznikají degradací rosolovité hmoty sklivce (hmota vyplňující vnitřek oční bulvy) a jejich četnost stoupá s věkem. Ve většině případů nejsou nebezpečné a nenarušují vidění, protože mozek se na ně adaptuje a dokáže je při vytváření obrazu ignorovat. Při vyšší četnosti ale mohou způsobovat diskomfort. Klasická medicína je v takovém případě odstraňuje pomocí laseru či chirurgicky, poměrně efektivní však může být i nattokináza, která pomůže degradovat proteiny vytvářející zákalky. (15)

COVID-19

Výzkumy na buněčných kulturách ukazují, že nattokináza může být užitečná i při léčbě infekce COVID-19. Aby mohl koronavirus vstoupit do buňky, potřebuje k tomu tzv. spike-protein. A právě tuto bílkovinu dokáže nattokináza účinně degradovat. (16)

Při akutním, ale i při tzv. dlouhém covidu pak hrají pozitivní roli i antitrombotické, antihypertenzní, antiaterosklerotické a neuroprotektivní účinky nattokinázy. Většina pacientů s akutním onemocnění COVID-19 je totiž v tzv. hyperkoagulačním stavu – v jejich krvi dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny fibrinu, která tvoří základ krevních sraženin. Ty se mohou vyskytovat v plicích, koronárních cévách (tj. tepnách vyživujících srdeční sval), ale i v dalších tkáních těla. Fibrinolytické účinky nattokinázy proto mohou hrát v těchto stavech velmi důležitou roli. (17)

Borelióza

COVID-19 ovšem není jedinou infekcí, která zvyšuje tvorbu krevních sraženin. Podobné důsledky může mít i borelióza. Dle výzkumů má 67 % pacientů s boreliózou v krvi vyšší koncentraci fibrinogenu, což je bílkovina, z níž může vzniknout fibrin. Užívání nattokinázy proto může být užitečné i při této chorobě. (18)

Užívání

Nattokináza se obvykle užívá v množství odpovídajícím 2 000–7 000 fibrinolytických jednotek (FU) a je považována za bezpečnou i při dlouhodobém užívání. Nedoporučuje se při chorobách a stavech, při nichž hrozí zvýšené riziko krvácení, a z tohoto důvodu je vhodné ji rovněž vysadit nejpozději 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. Nedoporučuje se také užívat v těhotenství a při kojení, protože zatím neproběhly potřebné výzkumy, které by prokázaly její bezpečnost v tomto období. (20)

Nattokináza může zároveň interagovat s léky ovlivňujícími srážení krve a krevní tlak. V těchto případech je tedy žádoucí ji užívat výhradně pod dohledem lékaře a pečlivě sledovat změny zdravotního stavu. Pacienti užívající léky ovlivňující srážení krve by se rovněž měli ujistit, že zvolený doplněk stravy s nattokinázou neobsahuje vitamin K2 – natto je totiž nejbohatším rostlinným zdrojem tohoto vitaminu. (19, 20)

Vhodné kombinace

Nattokinázu je možno kombinovat s izoflavony, které se přirozeně vyskytují v sójových bobech, tedy zejména s genisteinem a danzeinem. Při fermentaci sóji kulturou Bacillus subtilis natto navíc podíl těchto prospěšných látek přirozeně stoupá. Tato kombinace může být vhodná zejména pro ženy v menopauze, protože genistein a dadzein jsou silné fytoestrogeny. Konzumace natto má ostatně příznivý vliv nejen na riziko chorob srdce a cév ale i na riziko osteoporózy u žen po menopauze. (21, 22) Možné jsou ale i další kombinace:

Srdce a cévy: nattokináza + ženšen (23), nattokináza + EGCG

Alzheimerova choroba: nattokináza + serrapeptáza (24), nattokináza + EGCG

Plicní fibróza: nattokináza + serrapeptáza (14)

Název šafrán se používá pro koření obsahující čnělky (blizny) krokusu setého (Crocus sativus) – malé, vytrvalé cibulovité rostliny z čeledi kosatcovitých. Zatímco květ krokusu je fialový, jeho čnělky mají sytě červenou barvu a využívají se jako přírodní přísada pro zvýraznění chuti, barvy a vůně pokrmu. Kvůli vysoké tržní ceně, která je dána především nutnosti ruční sklizně a malým objemům produkce, je někdy označován jako „červené zlato“. Podle analýzy podvodů s přísadami potravin jde i proto o jeden z nejčastěji falšovaných produktů. (1, 2)

Největší podíl produkce šafránu pochází z Íránu (cca 80 %), dále se pěstuje zejména ve Středomoří, Indii a jihozápadní Asii. Vyžaduje úrodnou jílovitou půdu a přímé sluneční světlo. (1,2)

Historie

Používání šafránu má velmi dlouhou historii. Obsahují jej například malby zvířat staré 50 000 let, které byly objeveny v jeskyni na území dnešního Iráku. Nejstarší doklady o jeho používání k léčebným účelům pocházejí z doby před 4000 lety – jde o historické fresky z Kréty.  Tehdy šlo ale o jeho divokého předchůdce Crocus carwrightianus. Před 3000 lety pak došlo k vyšlechtění varianty s abnormálně dlouhými čnělkami. Šafrán prokazatelně používala také egyptská vládkyně Kleopatra, a to zejména před milostnými schůzkami s muži – zejména v tradiční perské medicíně je ostatně šafrán dodnes používán jako afrodisiaku.. Ve stejné době používali egyptští lékaři šafrán k léčení potíží trávicího a močového traktu. Zmínky o šafránu najdeme rovněž v Bibli, konkrétně v Písni písní. (2, 4)

Léčivé účinky

V šafránu se nachází několik unikátních účinných látek, které patří například mezi karotenoidy (krocin, krocetin), monoterpenaldehydy (pikrokrocin, safranal), monoterpenoidy (krokusatiny) a flavonoidy (kaempferol). Jejich obsah a podíl se v různých regionech může výrazně odlišovat. Zmíněné látky patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivými, antikonvulzivními, desinfekčními, sedativními a protidepresivními účinky. Zlepšují také učení a paměť a podporují uvolňování kyslíku v některých orgánech. Některé výzkumy potvrdily také jejich protirakovinné a afrodiziakální účinky. (1-3)

Vysoká účinnost šafránu při potížích týkajících se mozku a nervové soustavy je navíc dána i tím, že jedna z jeho účinných složek, krocetin, dokáže pronikat tzv. hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh a mozek), a působit tak přímo v mozkové tkáni. (2)

Šafrán navíc vyniká výrazným pozitivním vlivem na střevní mikrobiom, kde pomáhá upravit jeho rovnováhu (například poměr bakterií Firmincutes a Bakterioides, který bývá narušen při řadě různých onemocněních) a dokáže také střeva obohatit  o některé další prospěšné kmeny – například o bakterie Spirochaetes či Tenericutes. (27) Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu je přitom typické pro celou řadu onemocnění, včetně například deprese, diabetu, kardiovaskulárních chorob a obezity.

A při kterých konkrétních potížích může šafrán pomoci?

Deprese

Deprese je jednoznačně nejrozšířenějším psychickým onemocněním, a protože antidepresiva mají řadu negativních vedlejších účinků, jsou intenzivně hledány a zkoumány i jejich přírodní alternativy. Šafrán přitom patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro léčbu deprese. Vděčí za to především dvěma obsaženým substancím – krocetinu a kaempferolu, protidepresivní účinky však mají i safranal a krocin. (2)

Vysokou účinnost šafránu prokázala celá řada preklinických studií a také několik studií klinických. Ty ukázaly, že šafrán může výrazně snížit závažnost depresí (dle tzv. Hamiltonovy škály pro hodnocení deprese) již po 4 týdnech užívání. V jedné studii dokonce autoři dospěli k závěru, že v případě mírné a středně těžké deprese má šafrán podobný terapeutický účinek jako látka jménem fluoxetin – ta je základem například široce užívaného antidepresiva Prozac. Dobře si ale vedl i ve studiích srovnávajících jeho účinnost crocinu s imipraminem a citalopramem, přičemž ve srovnání s nimi způsoboval jen minimum vedlejších účinků. (2, 5-9)

Při závažnějších formách deprese je pak možné užívat šafrán v kombinaci s antidepresivy ze skupiny SSRI (sem patří například látky fluoxetin, sertralin a citalopram) – účinek byl v těchto případech téměř vždy vyšší než při užívání antidepresiva v kombinaci s placebem. (10)

Velmi přínosný se pak šafrán ukázal ve studiích zkoumajících jeho využití při poporodní depresi. To je velmi dobrá zpráva, protože při kojení je užívání antidepresiv problematické kvůli možnému negativnímu působení na dítě. V jedné ze studií například zaznamenalo ústup potíží po užívání šafránu 96 % sledovaných žen s poporodní depresí oproti 43 % ve skupině užívající placebo. (11)

Úzkost

Šafrán, zvláště jeho účinná látka safranal, dokáže efektivně zmírňovat i úzkost. Symptomy úzkostí (včetně nespavosti) dokázaly například v rámci jedné z klinických studií výrazně zmírnit 4 týdny užívání 28 mg šafránového extraktu. Zvláště efektivně přitom šafrán fungoval zejména u depresivních pacientů trpících úzkostí. (2, 7, 13)

Další z obsažených substancí, crocin zase vykazuje účinnost při obsedantně kompulzivní poruše a anorexii vyvolané stresem, a také u osob s diabetem 2 typu trpících úzkostí. (2)

Paměť a mentální výkonnost

Studie na zvířatech ukázaly, že látky obsažené v šafránu, zejména krocin, se v mozku váží na NMDA receptory, které hrají důležitou roli v procesech učení a paměti a brání jejich narušení. Zmírňují také chronický stres, který rovněž může vyvolávat zhoršení paměti a schopnosti učení, a díky svému antioxidačnímu působení chrání neurony před poškozením volnými radikály a toxickými chemikáliemi. (1, 14).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Alzheimerova choroba je pomalu postupující neurodegenerativní onemocnění spojené se ztrátou paměti a schopnosti učení. Šafrán zde může pomoci díky své schopnosti chránit nervové buňky, zároveň ale v mozku snižuje tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků a shluků tau proteinů, které jsou pro tuto nemoc charakteristické. (1)

Klinických studií na lidských dobrovolnících bylo zatím provedeno jen málo, jejich výsledky jsou však velmi nadějné. Ukazují například, že u pacientů s mírnou až středně těžkou formou Alzheimerovy choroby zmírňuje šafrán kognitivní problémy podobně účinně, jako běžně užívané léky obsahující donepezil a memantin. Velmi efektivní je také při zmírňování depresí, které jsou u pacientů s Alzheimerovou chorobou velice časté. (1, 2, 16)

Jiné studie pak naznačují, že může být šafrán účinný i při dalším častém neurodegenerativním onemocnění – Parkinsonově chorobě. Efektivně totiž chrání před poškozením nervové buňky v části mozku nazývané černá substance (substantia nigra), jejichž ztráta je pro toto onemocnění typická. (2, 17)

Šafrán může pomoci i při tzv. vaskulární demenci čili zhoršení kognitivních schopností v důsledku narušení cévního zásobení mozku. (22)

Srdečně cévní choroby

Šafrán ovlivňuje celou řadu procesů, které se podílejí na vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Celkově posiluje srdce a cévy, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezuje jeho vstřebávání z potravin a snižuje také závažnost aterosklerózy (včetně snížení četnosti aterosklerotických plátů a jejich předstupně v podobě tzv. pěnových buněk). Díky tomu snižuje riziko infarktu. To může být jeden z důvodů, proč je ve Španělsku, kde je šafrán hojně konzumován, oproti ostatním evropským zemím výrazně nižší výskyt nemocí srdce a cév. (23, 24)

Užitečný navíc může být i v případě již vzniklých problémů – například při cévní mozkové příhodě, kdy pomáhá zmírnit její negativní následky. Šafrán totiž brání smrti mozkových buněk díky jejich ochraně před volnými radikály a ischemií neboli nedostatečnému zásobení kyslíkem. (2) Velmi zajímavé výsledky přinesla například nedávná klinická studie, v níž pacienti po mozkové mrtvici podstoupili buď běžnou léčbu, nebo běžnou léčbu v kombinaci s užíváním šafránu (200 mg/den po dobu 3 měsíců). Pacienti léčení šafránem poté vykazovali výrazně nižší míru trvalých následků. Závažnost mrtvice přitom byla nejvýrazněji snížena v průběhu prvních čtyř dnů. (18)

Oční onemocnění

Šafrán může být velmi efektivní také při očních onemocnění, zejména těch neurodegenerativních. Platí to například pro diabetickou retinopatii (poškození sítnice u diabetiků), glaukom a věkem podmíněnou makulární degeneraci. (19)

Hubnutí a diabetes

Při snaze o snížení hmotnosti může být šafrán velmi efektivním pomocníkem. Působí přitom hned několika cestami, z nichž některé jsou velmi přínosné i pro diabetiky:

V první řadě jde o omezení vstřebávání tuků z trávicího traktu. Jedna z účinných látek šafránu, krocin, se totiž váže na enzym jménem pankreatická lipáza, která je nezbytná pro štěpení tuků přijatých v potravě. Nerozštěpené tuky pak organismus nedokáže využít jako zdroj energie, čímž klesá celkový energetický příjem. Na stejném principu mimochodem funguje i lék proti obezitě orlistat. Ten je sice účinnější, protože dokáže omezit vstřebávání tuků o 30 %, zatímco krocin jen o 12 %, má ale řadu negativních vedlejších účinků, zatímco v případě šafránu jednoznačně převažují ty pozitivní. (24)

Druhou cestou, kterou šafrán pomáhá jak při hubnutí, tak i při diabetu, je snižování hladiny glukózy v krvi. Ovlivňuje totiž signální dráhy související s metabolismem glukózy uvnitř svalových vláken, produkci enzymu AMPK i citlivost tkání na inzulin. Navíc má protizánětlivý efekt, což je důležité jak pro osoby, které se snaží zhubnout (obezita je totiž vždy provázena celotělovým zánětem), tak pro diabetiky. (24)

Další účinek šafránu byl objeven v podstatě náhodou – když vědci na potkanech testovali jeho využití při léčbě zdravotních problémů, zaznamenali u nich výrazný pokles chuti k jídlu, což ohodnotili jako nežádoucí vedlejší efekt. Jenže co je nežádoucí pro nemocné potkany, může být naopak skvělá zpráva pro člověka, který se snaží zhubnout, což následně potvrdila i studie právě na lidských dobrovolnících. Badatelé v ní šafrán podávali po dva měsíce skupině obézních žen, které přitom nepodstupovaly žádné dietní ani jiné omezení. Přitom u nich, na rozdíl od skupiny užívající placebo, došlo ke snížení chuti k jídlu a úbytku na váze. Jednou z důvodů, proč šafrán při hubnutí pomáhá, přitom může být i jeho pozitivní vliv na psychiku, protože tendence k přejídání má velice často právě psychické příčiny. (24, 25)

Některé výzkumy navíc naznačují, že šafrán může být efektivní zbraní proti komplikacím cukrovky – zejména diabetické neuropatii (poškození nervů diabetiků z důvodu vysoké hladiny glukózy v krvi) a diabetické retinopatii. (15, 19)

Posttraumatická stresová porucha

Tato duševní porucha jej typická pro osoby, které zažily nějakou traumatizující událost (živelná katastrofa, válka, nehoda, násilné trestné činy…) nebo byly jejími svědky. Projevuje se zejména tzv. flashbacky (tj. návraty pocitů, které měla postižená osoba při dané události), úzkostí, nespavostí a nočními můrami. Jednou z příčin těchto potíží je přitom narušení hormonální rovnováhy, zejména zvýšení hladiny adrenalinu, vazopresinu a hormonu uvolňující kortikotropin. Preklinické studie ukázaly, že šafrán může pomoci i při tomto problému, klinické studie ale zatím chybějí. (2)

Epilepsie

Podle výzkumů může užívání šafránu vést ke zkrácení záchvatů a oddálit nástup tzv. tonických křečí. (2)

Problémy trávicí soustavy

Šafrán má ochranné účinky na celý trávicí systém, což z něj ve spojení s protizánětlivými a antioxidačními vlivy a schopností podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu dělá účinného pomocníka při řadě onemocnění trávicího traktu.

Prokázán byl například pozitivní vliv šafránu při gastritidě a vředovém onemocnění žaludku (chrání totiž žaludeční sliznici před poškozením), dále při syndromu dráždivého tračníku, zánětlivých střevních onemocněních, a dokonce se uplatňuje i jako pomocník v prevenci a léčbě nádorových onemocnění trávicího traktu, ať už jde o rakovinu žaludku, tlustého střeva či slinivky. (27)

Játra

Protizánětlivé a antioxidační schopnosti šafránu se uplatňují i v rámci jeho pozitivního vlivu na játra, která chrání před negativním působením toxinů (včetně alkoholu), ale i před poškozením vlivem virové hepatitidy (žloutenky). Ochranný efekt se uplatňuje i v prevenci a léčbě rakoviny jater. (27)

Sexualita a plodnost

V tradičních léčebných systémech je šafrán často využíván jako afrodiziakum, což potvrzují i některé studie. U mužů pomáhá zlepšit schopnost erekce i chuť na sex (v tomto směru částečně funguje i u žen) a u obou pohlaví má pozitivní vliv na plodnost. (28)

Užívání a kontraindikace

Šafrán je obecně velmi dobře snášen. Žádná toxicita ani závažnější vedlejší účinky nebyly zaznamenány ani při delším užívání (více než měsíc), ani při krátkodobém užívání vysokých dávek (400 mg po dobu 7 dnů). Toxické jsou pravděpodobně až velmi vysoké dávky (5 g/den). Ve formě doplňku stravy by ale šafrán neměly užívat těhotné ženy, protože může narušit vývoj plodu. Běžné používání jako koření je v tomto směru bezpečné. (2, 26, 28)

Vhodné kombinace

Deprese: šafrán + kurkumin (12), šafrán + rhodiola (20)

Úzkost a nespavost: šafrán + šišák bajkalský

Alzheimerova choroba: šafrán + Bacopa monnieri (brahmi), šafrán + vitaminy skupiny B, šafrán + L-theanin (1), šafrán + kurkumin + vitamin E (21)

Vaskulární demence: šafrán + žen-šen + ginkgo biloba (22)

Mentální výkonnost: šafrán + rhodiola, šafrán + zinek, šafrán + selen, šafrán + resveratrol

Zánětlivá střevní onemocnění: šafrán + kurkumin

Hubnutí: šafrán + kurkumin, šafrán + rhodiola

Kardiovaskulární onemocnění: šafrán + resveratrol, šafrán + kurkumin

Oči: šafrán + resveratrol

Astaxantin je barvivo ze skupiny karotenoidů. Stejně jako ostatní karotenoidy jde o sloučeninu obsahující 40 atomů uhlíku střídavě spojených jednoduchými a dvojnými vazbami. Tato struktura specifickým způsobem odráží světlo, což způsobuje výrazné zbarvení. V přírodě se obvykle vyskytuje ve sloučeninách s bílkovinami, například v mase lososů či v krunýři humra, nebo v esterech, tedy ve sloučeninách s mastnými kyselinami, jako třeba v mikrořasách Haematococcus pluvialis (5). Astaxantin nepatří mezi esenciální živiny (tj. ty, které je nutno přijímat potravou), vzhledem k výrazným pozitivním účinkům na organismus však jeho popularita coby doplňku stravy výrazně vzrůstá.

Výskyt

Astaxantin se nejčastěji vyskytuje v některých druzích řas, najdeme jej však i v mase živočichů, které je zbarveno do oranžova (losos, humr, krevety a další). Astaxantin je možné syntetizovat i uměle, účinnost toho z přírodních zdrojů je však mnohem vyšší (57).

Historie

Jako doplněk stravy se astaxantin využívá od roku 1999, přičemž k tomuto účelu se získává nejčastěji z mikroskopické řasy Haematococcus (33).

Léčivé účinky

Ataxantin působí na organismus a jeho odolnost vůči nemocem prostřednictvím tří základních mechanismů:

• Antioxidační působení

Astaxantin patří mezi nejsilnější antioxidanty na zemi. Schopnost bránit poškození buněk a tkání volnými radikály byla mnohokrát prokázána – tato sloučenina spolehlivě neutralizuje jak volné radikály kyslíku (6, 7), tak i peroxylové a superoxidové radikály (8-11).  Jeho antioxidační vlastnosti se projevují v mnoha oblastech. Astaxantin například dokáže zmírňovat poškození svalové tkáně následkem intenzivní zátěže (1), což je proces, v němž hrají důležitou roli právě volné radikály, ale chrání před nimi i například beta buňky, které ve slinivce produkují inzulin, ledvinovou tkáň, neurony v mozku či oční sítnici (2-4). Velkou výhodu má astaxantin i v tom, že s volnými radikály tvoří velmi stabilní sloučeniny. Je proto v ochraně před volnými radikály mnohem efektivnější než například jiné karotenoidy, které ho třeba předčí svou absolutní silou (13, 14).

• Imunomodulační působení

Astaxantin zvyšuje aktivitu a schopnost rychlého množení širokého spektra imunitních buněk, což s sebou přináší nejen zvýšenou odolnost vůči virovým a bakteriálním onemocněním, ale například i vůči nádorovému bujení (23).

• Epigenetické působení

Ataxantin dokáže pomocí specifických chemických reakcí ovlivňovat aktivitu genů, které se podílejí na vzniku celé řady chorob. Například může vypínat či zapínat geny, které se spolupodílejí na vzniku a rozvoji nádorových procesů (27).

Pojďme se nyní podívat na konkrétní nemoci a problémy, v jejichž prevenci a léčbě nám může astaxantin pomoci.

Nádorová onemocnění

Je známo, že národy Eskymáků v Severní Americe trpí ve srovnání s jinými kulturami mnohem méně často nádorovými onemocněními (15, 16). Vědci se přitom domnívají, že jednou z příčin je hojná konzumace masa lososů, které je velmi bohatým zdrojem astaxantinu – kromě něj navíc obsahuje i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které mají rovněž protinádorové účinky (16).

Existují však i studie, které přímo prokazují protinádorové účinky astaxantinu. Dokáže například efektivně potlačovat množení nádorových buněk (17). V případě nádorů prsu byla například schopnost proliferace (tj. rychlého nekontrolovaného množení) u rakovinných buněk snížena o 40 % (18). Astaxantin je však účinný i při nádorech jater, tlustého střeva či prostaty (19, 20) a prokázána byla i schopnost působit preventivně proti kožním nádorům způsobených nadměrnou expozicí UV záření (21).

Zajímavá je také schopnost astaxantinu obnovovat mezibuněčnou komunikaci. Ta je totiž u nádorových buněk často narušena, což přispívá k jejich nekontrolovatelnému množení. Podstatou tohoto účinku je především epigenetické působení (27). Astaxantin rovněž dokáže ovlivňovat aktivitu genů zodpovědných za produkci enzymu, které zajišťují detoxikaci karcinogenních sloučenin. Tento efekt hraje důležitou roli například v prevenci vzniku nádorů plic, ledvin, tenkého střeva či jater (28, 29). Epigenetika se projevuje i ve výše zmíněné potlačení procesů proliferace, kdy dochází k potlačení aktivity genů zodpovědných za tvorbu enzymů podílejících se na růstu a množení nádorových buněk – konktrétně jde o enzym DNA polymeráza v případě nádorů prostaty (30) či nitric oxide syntázy u rakoviny žaludku (31).

Nejvyšší účinnost má astaxantin zejména v počátečních fázích vzniku zhoubného nádoru, a proto je především velice vhodnou součástí protinádorové prevence (22). Je však možné jej použít i jako podporu léčby.

Nemoci srdce a cév

V této oblasti se velkou měrou uplatňují zejména antioxidační vlastnosti astaxantinu. Díky nim například dokáže zmírňovat oxidaci LDL cholesterolu, která představuje jeden ze základních mechanismů při vzniku srdečně cévních onemocnění. Tu dokáže při vysokých dávkách zpomalit až o 31 % (12, 51)). Kromě toho zvyšuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu (49), snižuje hladinu trygliceridů v krvi (až o 24 %) a LDL cholesterolu (o 17 %). Slibné jsou i studie naznačující, že by užívání astaxantinu mohlo vést ke snížení krevního tlaku a zánětlivých procesů, které zvyšují riziko vzniku většiny srdečně cévních chorob (50, 52).

Astaxantin také působí proti metabolitu jménem homocystein, který má negativní vliv na srdce a cévy. Podporuje také tvorbu nových cév. (65)

Imunita

Zatímco u nádorových buněk je proliferace neboli rychlé množení věc, kterou rozhodně nechceme, v případě imunitních buněk je naopak velice žádoucí. V případě astaxantinu byla přitom zaznamenána podpora proliferace u širokého spektra imunitních buněk (B-buněk, T-buněk, lymfocytů a dalších) i podpora tvorby imunoglobulinů, a to jak ve studiích provedených na zvířatech, tak i na lidských dobrovolnících. Důležitá je zejména jeho schopnost podporovat tvorbu protilátek IgA, které jsou zásadní pro imunitu v oblasti sliznic. Důvodem je mj. fakt, že astaxantin podporuje diferenciaci B-lymfocytů, které protilátky IgA produkují.  (23-26, 64). Astaxantin dokonce podporuje i imunitní funkce, které zvyšují odolnost proti rakovině (23).

Diabetes

Cukrovka trochu připomíná začarovaný kruh. Beta-buňky slinivky při ní nezvládají produkovat dostatek inzulinu a navíc klesá citlivost tkání na tento hormon. Výsledkem je příliš vysoká hladina glukózy v krvi, s níž souvisí zvýšená produkce volných radikálů, které poškozují právě beta-buňky. Astaxantin přitom dokáže díky svému antioxidačnímu působení tyto buňky efektivně chránit, takže produkce inzulinu se zlepšuje, což má za následek pokles hladiny glukózy (34).

Navíc je účinný i v prevenci komplikací diabetu, které vznikají jako následek dlouhodobě zvýšené glykémie – například diabetické nefropatie poškozující ledviny či diabetické retinopatie, která patří mezi velice časté příčiny slepoty (35, 46).

Hubnutí

Astaxantin pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a přispívá k redukci tukové tkáně. Zvířata krmená stravou s vysokým obsahem cukrů a tuků také mnohem méně přibírala na váze, pokud zároveň dostávala astaxantin (36). Velice vhodné je jeho užívání ve spojení s fyzickou zátěží vytrvalostního charakteru, kdy zvyšuje podíl energie získávané z tuků (59).

Zánětlivé procesy

Astaxantin pomáhá efektivně snížit produkci látek, které se podílejí na vzniku zánětlivých procesů. Jde zejména o cyklooxygenázu COX-2, interleukin 1B, prostaglandin E2, C-reaktivní protein a faktor TNF. To má vliv na všechny stavy, při jejich vzniku hraje roli zánět (včetně například regenerace po sportovní zátěži), velmi efektivně to však funguje při revmatoidní artritidě, při níž astaxantin zároveň pomáhá tlumit bolest (37, 38). Na protizánětlivém působení astaxantinu se přitom podílí jak jeho silný antioxidační potenciál, tak i epigenetické mechanismy.

Sportovní výkonnost

Už jsme zmiňovali, že astaxantin díky svému protizánětlivému působení příznivě ovlivňuje regeneraci po intenzivní fyzické zátěži. Kromě toho však dokáží i přímo působit na sportovní výkonnost – pomáhá zlepšit sílu, vytrvalost a celkově zvyšuje úroveň energie a snižuje únavu (39-42).

Zdraví očí

Pozitivní vliv astaxantinu na zdraví očí je poměrně rozsáhlý. Zlepšuje schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu (43-48).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba, kognitivní výkonnost

Astaxantin coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením volnými radikály, a to včetně těch procesů, které se podílejí na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby. Výzkum tajwanských vědců například prokázal, že dokáže potlačit až 75 % oxidativních procesů, které vedou ke vzniku beta-amyloidních plaků, jež jsou jedním z hlavních projev Alzheimerovy nemoci (54-56). Japonská studie zkoumající téměř stovku žen středního a staršího věku zároveň potvrdila, že astaxantin zlepšuje paměť a další kognitivní funkce a také psychomotorické funkce (53). Jeho výhodou navíc je, že na rozdíl od jiných substancí dokáže bez problémů překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, takže může působit přímo na mozkové buňky. Navíc se hromadí v hippokampu, části mozku zodpovědné za paměť, a může tak efektivně podporovat její ochranu. (75)

Kromě toho má astaxantin také celkově pozitivní vliv na mozek a kognitivní funkce. Podporuje paměť i u zdravých osob a pomáhá urychlit regeneraci po vysoké mentální zátěži. (75)

Sexualita a plodnost

Astaxantin ovlivňuje tvorbu některých důležitých hormonů u mužů a žen a zlepšuje pohyblivost spermií (na jejich koncentraci ve spermatu vliv nemá). Celkově ve srovnání s placebem zvyšuje šance na otěhotnění až o 11 %.  (58, 60, 61). Zároveň pomáhá zmírnit nepříjemné příznaky menopauzy, jako jsou návaly horka, suchost pochvy, snížení libida či deprese a úzkosti, a to až o 48 % (62).

Střevní mikrobiom

Jedním z důvodů, proč dokáže astaxantin tak efektivně ovlivňovat imunitu, je jeho působení na střevní mikrobiom. V případě střevní dysbiózy neboli narušení rovnováhy mikroorganismů uvnitř střev totiž dochází například ke snížení produkce protilátek IgA, které jsou nezbytné pro správné fungování imunity v oblasti sliznic. (64)

Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu ovšem může souviset s celou řadou vážných onemocnění (zánětlivé choroby střev, diabetes, deprese a mnoho dalších), a proto je právě příznivé působení astaxantinu na mikrobiom jedním z důvodů jeho pozitivního působení na zdraví celého těla. Prokázána byla například jeho schopnost zvyšovat ve střevech podíl hned několika kmenů „přátelských“ bakterií – například Lactobacilus, Bifidobaceterium či Firmicutes. (64)

Játra

Astaxantin chrání játra před působením volných radikálů a prokázán bylo také jeho ochranný vliv proti nealkoholickému ztučnění jater, což je světově nejrozšířenější chronické jaterní onemocnění, a jaterní fibróze. (65)

Vliv na mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Právě jejich dysfunkce je přitom jednou z možných příčin vzniku řady onemocnění a podílí se i na procesech souvisejících se stárnutím.

Astaxantin výrazně zlepšuje odolnost mitochondrií vůči oxidativnímu poškození především tím, že v nich zvyšuje produkci glutathionu – peptidu, který eliminuje volné radikály produkované mitochondriemi, a chrání tím tyto organely nejen proti jejich působení, ale i před negativním vlivem, virů, bakterií a homocysteinu. (66, 67)

Žaludeční vředy

Astaxantin rovněž působí proti Heliobacter pylori, což je mikroorganismus způsobující žaludeční vředy a záněty žaludku. Důvodem je pravděpodobně opět jeho pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. (64, 68, 69)

Sarkopenie, svalová atrofie

Astaxantin má výrazný pozitivní vliv na svaly – chrání jejich buňky před působením volných radikálů i před apoptózou (tj. před buněčnou smrtí), podporuje funkci jejich mitochondrií a zlepšuje v nich tvorbu nových cév. Díky tomu je dobrou volbou při prevenci svalové atrofie, a dokonce i při sarkopenii, což je závažné onemocnění způsobující degradaci kosterního svalstva. (72)

Ochrana a stárnutí pokožky

Astaxantin se vyznačuje mnoha pozitivními účinky na pokožku. Chrání ji proti škodlivým účinkům UV záření a volných radikálů, zlepšuje její bariérovou funkci, elasticitu i úroveň hydratace a působí proti vzniku vrásek a dalších projevů stárnutí pleti. Efektivní je jak při vnitřním užívání, tak i jako ingredience kosmetických přípravků. (73)

Deprese

Deprese bývají vždy spojeny s vyšší mírou zánětlivých procesů v oblasti mozku a na jejich vzniku se podílí i dysfunkce mitochondrií. Tím, že astaxantin dokáže překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, může efektivně chránit mozkovou tkáň proti zánětům a podporovat funkci mitochondrií, což se projevuje právě i protidepresivním působením.

Užívání

Pro preventivní účely bývá obvykle doporučována dávka 6-8 mg denně, v rámci mnohých studií však byly úspěšní i dávky poloviční. Pro léčebné účely je možné zvolit dávkování vyšší – rozmezí 20-50 mg denně bývá ještě považováno za bezpečné (toxicita však nebyla prokázána ani u vyšších dávek). (58) Celkové množství je vhodné rozdělit do 2-3 denních dávek a užívat spolu s jídlem. Užívání u dětí není v zásadě zakázáno, dosud však neproběhl dostatek studií potvrzujících jeho bezpečnost.

Astaxantin může zvyšovat riziko krvácení. Vzhledem k jeho účinnosti při snižování krevního tlaku a hladiny glukózy v krvi může být riziková jeho kombinace a antidiabetiky a léky na snížení tlaku. S lékařem je vhodné konzultovat i jeho kombinaci s léky upravujícími hormonální rovnováhu a imunosupresivy používanými při autoimunitních onemocněních. Astaxantin není vhodný u těhotných žen a pacientů s osteoporózou.

Vhodné kombinace

Hubnutí: astaxantin + omega-3 (70)

Střevní mikrobiom: astaxantin + omega-3 (70), astaxantin + kurkumin

Imunita, protizánětlivé působení: astaxaxantin + vitamin C (71), astaxantin + vitamin D3, astaxantin + omega-3, astaxantin + rozmarýn (74)

Diabetes: astaxantin + kurkumin, astaxantin + vitamin D3, astaxantin + OPC

Alzheimerova choroba: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3

Sportovní výkonnost: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3, astaxantin + OPC

Deprese, mozkové funkce: astaxantin + rozmarýn, astaxantin + omega-3