Progesteron je v první řadě pohlavní hormon. Účastní se řízení menstruačního cyklu a umožňuje otěhotnění. Jenže receptory pro progesteron se nenacházejí jen v pohlavních orgánech či mléčných žlázách, ale v prakticky v celém těle. A proto může ovlivňovati spoustu i procesů, které s rozmnožovacím systémem vůbec nesouvisí.

Spousta progesteronových receptorů se nachází třeba v mozku – najdeme je nejen ve všech jeho částech, ale i ve všech typech mozkových buněk. Díky tomu může progesteron ovlivňovat například naši kognitivní výkonnost, odolnost vůči stresu (dokonce má i přímý zklidňující a protistresový efekt), vznik depresí a úzkostí. Vliv má ale také třeba funkci mitochondrií, které mozkovým buňkám zajišťují energii, míru zánětu v mozku, tvorbu a regeneraci neuronů (včetně jejich myelinizace) a dokonce může spolurozhodovat i o tom, do jaké míry a jak rychle se zotavíme z poranění mozku.

Progesteron se přitom neváže jenom na „svoje“ receptory. Dokáže se totiž efektivně vázat například i na glukokortikoidní receptory, které jsou těm progesteronovým velmi podobné. To je mimo jiné důležité pro regulaci zánětu – když se totiž nějaká „pasující“ molekula neboli ligand naváže na glukokortikoidní receptor, dochází ke snížení míry zánětlivých procesů. A protože se tyto receptory nacházejí napříč celým tělem, může progesteron jejich prostřednictvím přispět ke snížení zánětu v celém těle. Pomocí glukokortikoidních receptorů může mít progesteron vliv také na imunitu, a dokonce i na vznik autoimunitních onemocnění.

Tento hormon ale ovlivňuje i zdraví našich kostí, kvalitu spánku, rychlost stárnutí pokožky, funkci ledvin a mnoho dalšího. Klíčový je také v menopauze, protože řada problému vznikajících v tomto období souvisí nejen s úbytkem estrogenu, ale i progesteronu.

Progesteron a menstruační cyklus

Největší část progesteronu se u žen tvoří ve vaječnících – u žen v plodném věku to může být až 30 mg denně. Výrazně nižší množství, cca 1 mg denně, zároveň vzniká i v nadledvinách. Množství tvořené ve vaječnících ovšem není konstatní, ale výrazně kolísá v průběhu každého menstruačního cyklu. Pojďme se tedy pro lepší pochopení na tento proces podívat podrobněji.

Říká se, že vše začíná v hlavě, a platí to i pro ženský reprodukční cyklus. A zdaleka nemluvím jen o vlivu psychiky – v hlavě totiž začínají i fyziologické a biochemické procesy související s menstruačním cyklem.

Když dívka vstoupí do puberty, aktivuje se v jejím hypotalamu malá skupinka buněk jménem KND neurony. Ty pak dají hormonální cestou pokyn další oblasti mozku – hypofýze, aby produkovala FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon). A ty následně ovlivňují činnost vaječníků.

V případě menstruačního cyklu je přitom důležité právě to slovo „cyklus“. Vše, co se při něm v těle děje, se totiž každý měsíc cyklicky opakuje. A důvodem je i opakované kolísání hladin jednotlivých hormonů.

Menstruační cyklus má celkem čtyři fáze:

1. Menstruační fáze

Tato fáze by z logiky věci měla být spíše tou čtvrtou. Každý menstruační cyklus je totiž v podstatě přípravou na otěhotnění a k menstruačnímu krvácení dochází v okamžiku, kdy k otěhotnění nedošlo. Pro praktickou stránku sledování cyklu je ale jednodušší, aby se začal počítat od prvního dne menstruace, protože to je jediný začátek nové fáze, kterou žena bezpečně pozná.

Pokud jde o hladinu progesteronu, tak ta je v tomto okamžiku v ženském těle velmi nízká.

2. Folikulární fáze

Během folikulární neboli růstové fáze hraje důležitou roli estrogen, který mj. způsobuje nárůst hmoty děložní sliznice, aby byla v případě oplodnění schopna zajistit bezpečné uhnízdění vajíčka. Hladina progesteronu je stále velmi nízká.

3. Ovulace

Tahle fáze je nejkratší, ale je extrémně důležitá v okamžiku, kdy se žena snaží otěhotnět. Při ní výrazně stoupne produkce LH, který zajistí vytlačení vajíčka z folikulu – tj. z váčku, ve kterém dozrávalo. Vzápětí se dostane do vejcovodu, odkud putuje směrem do dělohy v naději, že se cestou potká se spermií a dojde k oplození.

4. Luteální fáze

Tahle fáze nás z hlediska produkce progesteronu zajímá nejvíce. A důležitou roli při ní hraje právě folikul, ve kterém předtím vajíčko dozrávalo.

Samotný folikul totiž není jen nějaké pouzdro, ale aktivní tkáň s mnoha úkoly. A jeden z nich přichází na řadu právě teď. Po uvolnění vajíčka se totiž folikul přemění na tzv. žluté tělísko, což je vlastně taková malá hormonální žláza. Poté začne produkovat progesteron, který je mj. nezbytný pro přežití vajíčka krátce po oplodnění.

Pokud k oplodnění nedojde, žluté tělísko, které produkovalo progesteron v luteální fázi cyklu (tedy po ovulaci) po pár dnech zaniká a přestává progesteron produkovat. Zároveň klesá i hladina estrogenu, což vede k omezení cévního zásobení děložní sliznice. Ta poté odumírá, uvolňuje se a odchází z těla prostřednictvím menstruačního krvácení. Znovu tak přichází na řadu první fáze cyklu.

Jiná je ale situace v případě, že se otěhotnění podaří, protože právě progesteron je nutný k udržení děložní sliznice, pro uhnízdění vajíčka i jeho následující růst a vývoj. Proto se v těle začne tvořit tzv. choriový gonadotropin, který brání zániku žlutého tělíska. To produkuje progesteron prvních 7-9 týdnů těhotenství a pak jeho roli přebere placenta. Vytvářené množství tohoto hormonu od tohoto okamžiku postupně roste – těsně před porodem může být hladina progesteronu v těle ženy až stonásobná oproti folikulární fázi menstruačního cyklu.

Po porodu naopak prudce poklesne, což může souviset například se vznikem poporodních depresí.

Důležitý je i pro muže

Progesteron ovšem není jen ženský pohlavní hormon, velice důležitý je i pro mužů, protože u nich funguje jako prekurzor testosteronu – tedy jako látka, z níž testosteron vzniká. Vzniká v nadledvinách a ve varlatech a jeho hladina v mužském těle je podobná té, kterou mají ženy ve folikulární části cyklu. Na rozdíl od žen přitom hladina progesteronu v mužském těle kolísá jen minimálně, postupně se ale snižuje s věkem. A i to může být příčinou některých potíží.

Když tělu chybí progesteron

Na následujících řádcích najdete stručný výčet některých problémů, které mohou souviset s nedostatečnou produkcí progesteronu. Zároveň ale platí, že ne vždy je na vině nízká hladina tohoto hormonu. Potíže totiž může způsobovat i změněná citlivost vůči němu, například z důvodu nefunkčních progesteronových receptorů, tedy specifických míst na buněčném jádře, na které se progesteron váže.

V příštím článku se pak podíváme na to, jak nám s podporou produkce progesteronu a citlivosti vůči němu mohou pomoci přírodní postupy.

Problémy s otěhotněním

Jednou z nejdůležitějších rolí progesteronu je umožnění uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a podpora jeho dalšího vývoje. Nedostatek progesteronu proto může vést například k opakovaným potratům. Často také komplikuje snahy o těhotenství u žen ve vyšším věku. Právě u nich totiž bývá často narušena luteální fáze menstruačního cyklu a s ní i tvorba progesteronu. Vysoká hladina progesteronu může naopak způsobovat vícečetná těhotenství.

Naopak ve folikulární fázi cyklu je vysoká hladina progesteronu z pohledu snahy o miminko nežádoucí – progestiny (syntetická forma progesteronu) jsou ostatně častou součástí hormonální antikoncepce, která zabraňuje ovulaci. 

Potíže související s menopauzou

Při potížích souvisejících s menopauzou se jako příčina obvykle zmiňuje zejména pokles hladiny estrogenu, to je ale jen část pravdy. Ještě více totiž v těle klesá i hladina progesteronu. Existuje přitom řada důkazů, že na vzniku typických projevů menopauzy, se podílí nejen výrazný pokles tvorby estrogenu, ale právě i úbytek progesteronu. Jde například návaly horka, pocení, deprese a úzkosti, poruchy spánku, ale i ztrátu svalové hmoty, zvýšené padání vlasů, přibývání na váze a další problémy.

Výrazný vliv má pokles hladiny progesteronu zejména u žen v období tzv. premenopauzy a perimenopauzy (premenopauza je období před menopauzou, jako perimenopauza se obvykle označuje období rok před a rok po poslední menstruaci). V období posledních několika let před vymizením menstuace totiž ještě většinou neklesá produkce estrogenu (ta naopak může i přechodně stoupat), ale dochází právě k výraznému úbytku progesteronu. Ženy, které mají v tomto období největší míru nepříjemných příznaků, ostatně mívají hladinu estrogenu oproti svým vrstevnicím vyšší, ale zároveň mají velmi málo progesteronu. Proto je právě v období perimenopauzy důležité snažit se co nejvíce bránit poklesu progesteronu – ať už k tomu zvolíme přírodní postupy, nebo jeho doplňování medicínskou cestou (tj. užívání progestinů).

Podávání progesteronu u žen rok po poslední menstruaci například v rámci jednoho z výzkumů nejen snížilo výskyt návalů horka, ale také zlepšilo jejich kardiovaskulární zdraví podobně jako užívání estrogenu (nebo dokonce i více) a výrazně zkvalitnilo spánek. Progesteron má také v menopauze pozitivní vliv na zdraví kostí, stárnutí pokožky a řadu dalších zdravotních aspektů.

Zvláště v období premenopauzy a perimenopauzy pak může být nízká hladina progesteronu (zvláště pak v kombinaci s vyšší hladinou estrogenu) důvodem, proč žena náhle začne přibývat na váze.

Progesteron (progestin) má navíc oproti estrogenové terapii výrazně méně negativních účinků, a dokonce snižuje riziko rakoviny prsu a dělohy u žen léčených estrogenem – proto by měly ženy na hormonální substituční terapii užívat kromě estrogenu také progesteron.

Endometrióza

Pro endometriózu je typické vytváření ložisek děložní sliznice mimo oblast dělohy. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, ale i bolestmi při pohlavním styku a dalšími potížemi. Často také výrazně komplikuje otěhotnění. Více zde »

Příčiny tohoto nejčastějšího gynekologického onemocnění nejsou plně známé, ale typická je pro něj hormonální nerovnováha. Může přitom docházet právě k nedostatečné tvorbě progesteronu – tento pohlavní hormon totiž potlačuje proliferaci (rychlé buněčné dělení) děložní sliznice, která je pro endometriózu typická.

Nejčastější metodou léčby je proto potlačování produkce estrogenu, který naopak proliferaci sliznice podporuje, spolu s užíváním progestinu nebo hormonální antikoncepce. Tento postup však zhruba u třetiny žen nezabírá. Při endometrióze totiž nemusí docházet pouze k nedostatku progesteronu, ale také ke vzniku rezistence vůči němu. Proto je zároveň dobré podporovat i citlivost progesteronových receptorů (více k tomu najdete v pokračovaní článku).

PMS a PMDD

Jako premenstruační syndrom (PMS) označujeme nepříjemné fyzické i psychické příznaky, které se vyskytují v posledních dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech po jejím začátku. Patří sem například podráždění, deprese, úzkost, bolesti v prsou a podbřišku, migrény apod. Premenstruační dysforická porucha (PMDD) pak představuje extrémní formu těchto příznaků. Více zde »

Dříve se při léčbě PMS využíval právě progesteron, protože se soudilo, že ho ženy s tímto problémem mají nedostatek, což u nich způsobuje převahu účinků estrogenu. Progesteronová léčba ostatně fungovala i na zmírnění některých konkrétních příznaků, například na zadržování vody, migrén apod. Novější studie ale naznačují, že za PMS je zodpovědná spíše příliš vysoká hladina estrogenu, případně poruchy citlivosti vůči progesteronu a jeho metabolitům, např. allopregnalononu (ALLO).

Platí sice, že ženy s výrazným poklesem hladin progesteronu mají vyšší riziko PMS a PMDD, zároveň se ale ukazuje, že zhoršení příznaků může nastat i při nárůstu hladin progesteronu.  

Nerovnováha progesteronu je spojena také s dysmenorrheou, tedy nepravidelným menstruačním cyklem.

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS)

Jako PCOS označujeme stav, kdy ženské vaječníky produkují nadbytek testosteronu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, ale i zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob a diabetu. Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou, v řadě případů PCOS ale cysty přítomny nejsou. Více zde »

Dle některých důkazů i PCOS souvisí s hladinou progesteronu. Ženy s tímto syndromem mají typicky nižší hladinu tohoto hormonu v luteální fázi cyklu, což může být i důvodem jejich snížené šance na otěhotnění (PCOS totiž patří mezi nejčastější příčiny neplodnosti). Častější jsou u nich také anovulační cykly, kdy nedochází k uvolnění zralého vajíčka.

Deprese a úzkost

Progesteron, či spíše jeho metabolity pregnenolon a ALLO ovlivňují i fungování našeho mozku. Zvláště ALLO totiž ovlivňuje GABA receptory (receptory pro kyselinu gama-aminomáselnou), a díky tomu dokáže zmírňovat úzkosti a deprese a má antistresové a sedativní účinky.

Proto nejspíš není náhoda, že ženy trpí depresí a úzkostí zhruba dvakrát častěji než muži, což je pravděpodobně dáno právě kolísáním hladin hormonů. Snížené hladiny progesteronu mohou přispět zejména ke vzniku poruch nálad v období před nástupem menstruace. Existují dokonce studie naznačující, že hladiny progesteronu spolu s množstvím a aktivitou progesteronových receptorů mohou ovlivnit pravděpodobnost, že žena spáchá sebevraždu.

Existují také četné důkazy o tom, že progesteron může hrát roli i při vzniku poporodních depresí. V posledním trimestru těhotenství je totiž jeho hladina v těle velmi vysoká, a proto může žena na její pokles po porodu reagovat „abstinenčními příznaky“ právě ve formě poruch nálad. Roli tu může hrát i hladina jeho metabolitu ALLO. Jeho podání ženám s poporodní depresí ostatně často vede k okamžitému ústupu příznaků – v rámci jedné z klinických studií například vedla jediná injekce k výraznému ústupu příznaků během 60 hodin a její účinky navíc byly trvalé.

Právě v době po porodu je u žen výskyt depresí velmi vysoký – až 100x častější než v jiných obdobích života. Na jejich vzniku se ale kromě progesteronu může podílet i prudký pokles hladiny některých dalších látek, například hormonu štítné žlázy tyroxinu (T4), který oproti poslednímu trimestru po porodu klesne cca o 50 %, kortizolu či cAMP.

Pokud se deprese či úzkosti vyskytnou v posledním trimestru těhotenství, může být rovněž příčinou nízká hladina ALLO. Zajímavé přitom je, že právě deprese v těhotenství výrazně u narozených dětí zvyšuje riziko deprese, poruch učení a sociálních problémů v průběhu dalšího života.

Prakticky neprozkoumaný je pak vztah progesteronu a depresí v perimenopauze a menopauze (existuje pouze jediná studie zkoumající vliv ALLO). Jisté ale je, že v perimenopauze výskyt depresí stoupá, zatímco cca dva roky po poslední menstruaci naopak výrazně poklesne, takže souvislosti s hladinou progesteronu lze předpokládat.

Protidepresivní účinky navíc může mít i estrogen, který například potlačuje zpětnou resorpci serotoninu, čímž pomáhá zvýšit jeho hladinu. Na stejném principu přitom působí i antidepresiva typu SSRI.  

Funkce mozku

Receptory pro progesteron se hojně vyskytují v celém mozku. Najdeme je jak ve všech jeho částech i ve všech typech mozkových buněk. Proto nepřekvapí, že může ovlivňovat také naši paměť a kognitivní výkonnost, a dokonce existují i teorie, podle nichž může mít vliv na riziko Alzheimerovy choroby a jiných typů demence. Zapojuje se totiž do metabolismu ß-amyloidu, který vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Progesteron (konkrétně jedna z membránových komponent jeho receptorů) se účastní i regulace zánětu v oblasti mozku. Právě zvýšená míra zánětu v mozku je přitom typická nejen pro různé typy demence, ale i pro deprese, úzkosti a další psychiatrická onemocnění. Zároveň hraje roli i při léčbě poranění mozku – některé studie naznačují, že by podávání progesteronu mohlo pomoci obnovit tzv. myelinové pochvy neuronů poničené například úrazem, a tím pomoci obnovit schopnost neuronů vést nervové vzruchy.

Vliv progesteronu na mozkové funkce ale není jen pozitivní, kvůli svým tlumivým účinkům totiž může naopak zhoršovat kognitivní schopnosti a paměť.  Když byla například v rámci jedné studie aplikována injekce progesteronu mladým zdravým ženám, zhoršila se jejich schopnost zapamatovat si obličeje. To může být ostatně důvodem, proč si mnohé ženy v těhotenství, kdy je hladina progesteronu mnohem vyšší než obvykle, stěžují na zhoršení kognitivních funkcí.

Autoimunitní onemocnění

Ženy trpí autoimunitními onemocněními častěji než muži, což naznačuje, že i vznik a vývoj těchto problémů může souviset s ženskými pohlavními hormony. Navíc je typické, že v těhotenství, kdy jsou hladiny pohlavních hormonů vysoké, se stav některých onemocnění zlepšuje (například revmatoidní artritidy a roztroušené sklerózy), zatímco stav jiných se naopak zhoršuje (například lupus erythematodes). Klíčovou roli zde pravděpodobně hraje schopnost progesteronu vázat se na glukokortikoidní receptory, které potlačují zánět.

Interakce progesteronu s imunitním systémem ostatně může být i důvodem, proč je progesteron nezbytný k udržení těhotenství v prvních dnech a týdnech po početí. Imunita matky by totiž mohla vyvíjející plod vyhodnotit jako „vetřelce“ a snažit se jej zničit. Progesteron ale snižuje aktivitu T buněk, makrofágů a NK buněk, čímž lokálně potlačí imunitu. A stejným způsobem může tento hormon zasahovat i do vzniku a vývoje autoimunitních onemocnění.

Progesteron a mužské zdraví

Nízká hladina progesteronu může způsobovat i některé problémy u mužů, například sníženou chuť na sex, poruchy erekce, přibývání na váze, ztrátu vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese. Znamenat může ale i zvýšené riziko artritidy nebo rakoviny prostaty.

I u mužů se přitom hladina progesteronu výrazně snižuje s věkem (stejně jako hladina testosteronu), zatímco hladina estrogenu v jejich těle stoupá.

Jak dostat hladinu progesteronu do normálu?

Klasická medicína obvykle volí při výše uvedených potížích užívání progesteronu. U žen v menopauze se často volí v rámci hormonální substituční terapie kombinace užívání estrogenu i progesteronu, což je zároveň výhodné i z hlediska snížení rizika rakoviny prsu a dělohy. V případě samotného užívání progesteronu, například v perimenopauze nebo u některých gynekologických onemocněních, je možné volit i formu krému. Ten se totiž velmi dobře vstřebává, což umožňuje využití mnohem nižších dávek hormonu než v případě vnitřního užívání. V případě žen v plodném věku se často využívá i hormonální antikoncepce s obsahem progesteronu (progestinu). Hladinu progesteronu lze ale velmi účinně regulovat i pomocí úpravy životosprávy či s využitím bylinek a doplňků stravy. O tom si více povíme v druhé části tohoto článku.

Testosteron je sice primárně mužský pohlavní hormon, to však neznamená, že by ho ženy ve svém těle neměly. Tzv. androgeny, mezi něž patří, totiž nevznikají pouze ve varlatech, ale i nadledvinách, tukové tkáni, a dokonce i ve vaječnících. Testosteron se tedy vyskytuje i v ženském těle, kde plní řadu důležitých funkcí, jen je ho tu 7–10× méně než v těle mužském. Tedy za normálních okolností.

Někdy se ovšem stane, že ženské vaječníky začnou produkovat testosteronu a dalších androgenů nadbytek. Děje se tak při tzv. syndromu polycystických vaječníků (PCOS), který patří mezi velice častá gynekologická onemocnění – podle odhadů jím trpí cca 10 % žen v plodném věku.

Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou. Řada žen ale trpí příznaky PCOS, přestože ve vaječnících žádné cysty nemá, stejně jako existují ženy s cystami ve vaječnících, které netrpí žádnými projevy nemoci.

Nejčastější příznaky

Jak se pozná, že žena PCOS trpí? V první řadě tím, že se u ní vyskytuje zvýšená hladina androgenů, narušena ale bývá i produkce dalších hormonů, například luteinizačního hormonu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, které jsou mj. často způsobeny nepřítomností ovulace.

To však nejsou jediné obtíže, které PCOS přináší – ženy, které jím trpí, mívají například výrazně vyšší riziko vzniku diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, ztučnění jater nebo rakoviny endometria, typická je také zvýšená míra zánětů v těle.

K potvrzení diagnózy se pak využívá ultrazvuk (sleduje se zejména velikost vaječníků, přítomnost cyst a tloušťka děložní sliznice) a krevní testy zjišťující hladinu androgenů.

Spousta genů ve hře

Přesné příčiny PCOS známé nejsou. Studie prokázaly vysoký podíl dědičnosti – dcery žen s PCOS mají ve srovnání s běžnou populací až 5× vyšší riziko, že tímto syndromem onemocní.

„Tvrdá dědičnost“ zde ale nehraje až takovou roli – odhadem jen 10 %. To, co se tady dědí především, totiž nejsou geny, ale epigenetické změny v oblasti DNA. K problémům dcer přispívají také androgeny, které kolují v krvi matky v průběhu těhotenství a také dysfukce její placenty – ta totiž za normálních okolností produkuje enzym aromatázu, která nadbytečný testosteron eliminuje, u matek s PCOS je ale tvorba tohoto enzymu narušena.

Tímto způsobem se navíc mohou na další generace přenášet i poruchy metabolismu, které s PCOS souvisejí – k jeho rozvoji totiž prokazatelně přispívá i obezita a inzulinová rezistence.

Nedá se přitom říci, že by za rozvoj PCOS mohl jeden jediný gen. Negativní epigenetické změny (zejména ve smyslu odlišné míry metylace DNA, ale i modifikace histonů a tvorby microRNA) zde totiž postihují velké množství genů – odhalena jich byla více než stovka. Mj. šlo i o geny, které souvisejí s rozvojem zánětu, nádorových onemocnění nebo s inzulinovou signalizací.

K rozvoji PCOS ale mohou přispívat i toxiny z životního prostředí – typicky ty, které patří mezi hormonální disruptory (například Bisfenol A), ale také třeba nikotin. Prokázána je i souvislost s rovnováhou střevního mikrobiomu.

Životní styl je základ

Klasická medicína léčí PCOS pomocí úpravy životosprávy, často je doporučována hormonální antikoncepce, dále antiandrogeny, které však mají řadu vedlejších účinků, v případě snahy o početí pak léky vyvolávající ovulaci. Někdy se využívají také antidiabetika. Co dalšího může žena trpící PCOS pro sebe dělat?

Vzhledem k tomu, že při vzniku a rozvoji PCOS hrají velkou roli epigenetické reakce, je velice důležité dbát při tomto onemocnění na zdravý životní styl – právě životní styl totiž naše epigenetické vzorce ovlivňuje opravdu výrazně.

Základ je pochopitelně zdravá výživa. Vzhledem k tomu, že se na vzniku a rozvoji PCOS podílí inzulinová rezistence, je důležité co nejvíce omezit konzumaci sacharidů s vysokým glykemickým indexem – tj. zejména vyřadit z jídelníčku sladkosti či výrobky z bílé mouky.

Příznaky PCOS pomáhá regulovat také protizánětlivá strava, tj. omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, živočišných tuků, vysoce zpracovaných potravin a potravních aditiv, a naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a dalších zdrojů vlákniny, olivového oleje, ryb, bobulového ovoce atd.

Prokazatelné pozitivní účinky má také DASH dieta (s angl. Dietary Approaches to Stop Hypertension), která se využívá ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Omezuje konzumaci živočišných tuků a červeného masa, a naopak doporučuje ryby, drůbež, zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.

Zcela zásadní by měla být i snaha o udržení zdravé tělesné hmotnosti. Obezita totiž příznaky PCOS prokazatelně zhoršuje. Naopak k jejich výraznému zmírnění stačí, pokud svou tělesnou hmotnost snížíme o pouhých 5 %.

Vhodný je i pravidelný pohyb – nejen kvůli udržení hmotnosti, ale i vzhledem k jeho epigenetickému působení. Především díky tomu totiž pomůže zmírnit jak příznaky PCOS, tak i riziko diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Pozitivní vliv mají i postupy snižující míru stresu (včetně například jógy a meditace), stejně jako kvalitní spánek.

Byliny a doplňky stravy

Přírodních látek a bylin, které mohou při PCOS pomoci se zmírněním příznaků, podporou otěhotnění či snížení rizika souvisejících civilizačních chorob, je k dispozici poměrně hodně. Zde je pár příkladů.

Coleus forskohlii – bylinka původem z Himaláje dokáže při PCOS velice efektivně regulovat hormonální i imunologickou rovnováhu, přičemž ji lze dobře kombinovat i s konvenčními léky. Zvyšuje také pravděpodobnost, že se ženě s PCOS podaří otěhotnět. Více o bylině zde »

Resveratrol (+ quercetin) – nejen pokusy na myších, ale i klinické studie ukázaly, že resveratrol pomáhá při PCOS snížit produkci testosteronu ve vaječnících i nadledvinách, ale normalizuje i vylučování luteinizačního hormonu. Zároveň má pozitivní vliv i na inzulinovou rezistenci. Velmi vhodná je zde kombinace resveratrolu s quercetinem, který nejen zlepšuje jeho využitelnost, ale přispívá k účinku i svými epigenetickými a protizánětlivými vlastnostmi. Více zde »

Šišák bajkalský – užívání extraktu z kořene této byliny prokazatelně zmírňuje příznaky PCOS, podporuje pokles volného i celkového testosteronu a reguluje hladiny dalších důležitých hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci a zlepšuje reprodukční funkce. Více zde »

Kyselina listová – je důležitým zdrojem metylu, a tím podporuje optimální metylaci DNA.

Genistein – polyfenol získávaný ze sóji pomáhá regulovat vylučování pohlavních hormonů, zmírňuje příznaky PCOS i inzulinovou rezistenci. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými pozitivními účinky při depresích, pomoci však mohou i při PCOS. Pomáhají totiž regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat příznaky tohoto syndromu. Více zde »

Omega-3 – dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je při PCOS zcela zásadní, ať už pro jejich protizánětlivé účinky nebo schopnost regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat inzulinovou rezistenci. Pokud jich strava neobsahuje dostatek, je vhodné je doplňovat formou doplňků stravy. Více zde »

Vitamin D3 – tento vitamin pomáhá regulovat zánětlivé procesy, zmírňuje inzulinovou rezistenci a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jeho podávání ženám s PCOS navíc v rámci studií vedlo ke zmírnění tvorby testosteronu, zlepšení pravidelnosti menstruačního cyklu i dozrávání vajíček ve folikulech. Více zde »

Zinek, hořčík – užívání zinku při PCOS pomáhá nejen regulovat hormonální rovnováhu, ale také zmírňovat zánět i řadu příznaků syndromu, jako je vypadávání vlasů či kožní problémy. Doplňování hořčíku zase v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění produkce testosteronu a nadměrného ochlupení. Nízká hladina hořčíku je ostatně pro ženy s PCOS typická. Více zde »

Ostropestřec – oblíbená jaterní bylina může pomoci i při PCOS. Působí totiž protizánětlivě a pomáhá snížit hladinu testosteronu. Více zde » https://www.epivyziva.cz/ostropestrec-mariansky/

Gurmar – gymnéma lesní, známější pod jménem gurmar, patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cukru v krvi a inzulinové rezistence, a proto je velice vhodná i při PCOS. Navíc pomáhá snížit hladinu testosteronu v krvi. Více zde »

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejúčinnější přírodní protizánětlivé prostředky a pomáhá též snížit hladinu glukózy v krvi a inzulinovou rezistenci. Podporuje také správnou funkci vaječníků. Více zde »

Pomoci může také užívání probiotik.

Kurkumin je jednou z nejčastěji používaných a nejlépe prozkoumaných epigeneticky působících látek. Vyniká velice silným, a navíc výrazně širokospektrálním působením. Ovlivňuje v těle obrovské množství procesů související s naším zdravím, fyzickou i duševní kondicí a pomáhá při řadě nemocí a potíží.

Popis

Jde o žluté rostlinné barvivo ze skupiny flavonoidů, které se nachází kurkumě –kořeni kurkumovníku dlouhého, což je rostlina z čeledi zázvorovitých. Obsah kurkuminu v kurkumě se pohybuje okolo 3 %.

Historie

Kurkuma je tradiční součástí koření kari, které se již více než 4000 let používá zejména v indické kuchyni i tradiční indické medicíně – Ájurvédě. V hindských obřadech symbolizovala slunce, ochranu a bohatství. Kurkumin byl z kurkumy poprvé izolován před dvěma sty lety. Dnes se používá také jako potravinářské barvivo.

Léčivé účinky

Použití kurkuminu v tradičním léčitelství je velmi široké. Má příznivý vliv na trávicí soustavu – zlepšuje trávení, činnost jater a žlučníku, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv, má protizánětlivé, protibakteriální a protivirové účinky, užívá se při bolestivé menstruaci, srdečně cévní chorobách, žloutence, a zevně k desinfekci ran. Podporuje imunitu, regeneraci, zmírňuje bolesti, zpomaluje procesy stárnutí a používá se jako celkově povzbuzující prostředek. Z hlediska Ájurvédy rovněž mírně zahřívá, má a zklidňující účinky, vyživuje všechny tkáně a podporuje vše, co souvisí s cirkulací – tedy nejen fyzický pohyb, ale i tok myšlenek.

Moderní věda se zaměřila především na epigenetické účinky kurkuminu. Na naše zdraví totiž působí celá řada faktorů, které sice nedokáží měnit naši genetickou informaci, pomocí celé řady chemických procesů však dokáží ovlivnit, které geny ovlivňující naše zdraví a fyzickou kondici se nakonec projeví – jde například o naši stravu, úroveň stresu, životní prostředí atd. A právě kurkumin patří mezi látky, které dokáží procesy ovlivňující naši DNA, konkrétně pak intenzitu biochemických reakcí, které zvyšují či snižují aktivitu jednotlivých genů v DNA (tj. zejména metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA). Epigenetický efekt navíc kurkumin kombinuje s mimořádně silným antioxidačním a protizánětlivým působením.

Dalšími důležitým mechanismy působení kurkuminu je jeho protizánětlivá aktivita a také schopnost pozitivně ovlivňovat střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčová pro správné fungování prakticky celého těla. Pomáhá udržovat správný poměr „přátelských“ a patogenních bakterií, pozitivně ovlivňuje propustnost střevní bariéry a zmírňuje zánět v oblasti střev. (94)

Kurkumin vyniká rovněž pozitivním působením na mitochondrie – podporuje vznik nových mitochondrií a zlepšuje funkci a ochranu těch stávajících. Mitochondrie jsou přitom organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a proto je jejich kondice zásadní pro fungování prakticky všech orgánů a tkání těla, stejně jako pro rychlost stárnutí či sportovní výkonnost. (95)

Protinádorové působení

Kurkumin patří mezi přírodní látky s nejsilnějším protinádorovým působení – je prokázáno, že lidé, kteří v potravě přijímají vyšší dávky koření kurkuma, mají nižší výskyt nádorových onemocnění. (2) Částečně je za to zodpovědný jeho výrazný antioxidační potenciál, mnohem důležitější je však jeho epigenetické působení. Kurkumin sice nedokáže přímo ovlivnit naši DNA, zato však působí prostřednictvím epigenetických mechanismů (metylace DNA, acetylace, modifikace histonů, změny microDNA atd.), a tím rozhoduje, které geny se nakonec projeví a které nikoliv, což se týká i genů zodpovědných za vznik nádorového bujení. (1)

Vliv kurkuminu na snížení rizika vzniku rakoviny byl potvrzen řadou studií. (3, 4). Mezi nejdůležitější mechanismy jeho působení patří modifikace bílkovin jménem histony, které se podílejí na prostorovém uspořádání molekul DNA. Právě abnormální aktivita je přitom prokazatelně spojena spojena s vyšším rizikem rakoviny. (5, 6, 7)

Dalším důležitým mechanismem účinku kurkuminu je ovlivnění tzv. metylace DNA, což je proces, který znemožňuje vyjádření některý genů – určitý úsek DNA je stále přítomen, ale tělo ho nedokáže „přečíst“. V nádorových buňkách přitom byly zjištěny dva typy metylace, které způsobují, že organismus ztrácí nad nádorovým bujením kontrolu. (9) Několik studií přitom potvrdilo právě schopnost kurkuminu ovlivňovat proces metylace (11, 12).

Kurkumin má ovšem vliv i na microRNA, což jsou sloučeniny s krátkým řetězcem (okolo 20 nukleotidů), které se neúčastní tvorby bílkovin, ale zato hrají důležitou roli v programování tzv. buněčně smrti a tím ovlivňují i vznik nádorových buněk. (13) Právě prostřednictvím vlivu na microRNA přitom kurkumin může ovlivňovat množení nádorových buněk. (14)

Příznivé působení kurkuminu bylo potvrzeno u celé řady nádorových onemocnění, například u rakoviny prsu, prostaty, plic, tlustého střeva či slinivky.

Kardiovaskulární choroby

Stejně jako u rakoviny, také u kardiovaskulárních chorob platí, že důležitou roli v jejich prevenci a léčbě hraje epigenetické působení kurkuminu.

Klíčové je ovšem i jeho protizánětlivé působení, protože právě zánět hraje při vzniku kardiovaskulárních onemocnění velice důležitou roli – poškozuje totiž buňky cévní stěny, což na nich následně umožňuje vznik aterosklerotických plátů. Kurkumin přitom výrazně snižuje tvorbu zánět podporujících látek, například TNF-α, cytokinů a enzymu COX-2. Navíc ovlivňuje aktivitu enzymů podílející se na metabolismu lipoproteinů, což se následně projeví snížením hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Velkým benefitem může být i podpora tvorby oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév, a tím zlepšuje prokrvení všech tkání v těle. (15, 17, 57)

Imunita a antimikrobiální působení

Kurkumin patří mezi velice silné imunostimulanty. Podporuje vznik a diferenciaci celé řady imunitních buněk (B-buňky, T-buňky, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky…) a příznivě působí jak na vrozenou, tak i získanou imunitu. Posiluje přitom imunitní odpověď nejen na mikroby způsobující infekce, ale i na nádorové buňky. Důležité je zde i jeho protizánětlivé působení. Pomáhá také zmírňovat alergie. (100)
Kurkumin navíc vykazuje i přímé antimikrobiální působení na řadu patogenů. Rozsáhlá je zejména jeho schopnost potlačovat množení velkého spektra virů, například původců chřipky, žloutenky (typu A, B, i C), viru Herpes Simplex 2, arbovirů (např. viru Zika), HPV (papilomaviru), enterovirům, a dokonce i viru HIV či COVID-19. Funguje také proti velkému počtu bakteriálních kmenů, včetně například zlatého stafylokoka, K. pneumoniae, či E. coli. Působí také proti 19 různým druhům plísňových infekcí, včetně kvasinek Candida albicans a plísním v potravinách. (96-98, 100)

Autoimunitní choroby

Jako autoimunitní označujeme nemoci, při nichž, zjednodušeně řečeno, napadá imunitní systém vlastní tkáně. Na vzniku všech se určitou měrou podílí dědičnost, velkou roli tu však vždy hrají i procesy epigenetické – zejména ty, které se týkají vzniku a fungování imunitních buněk, tvorby zánětlivých cytokinů a enzymu COX-2, i specifického chování buněk postižených tkání (například ve smyslu apoptózy neboli buněčné smrti). Prakticky u všech autoimunitních onemocněních byly prokázány výrazné odchylky v oblasti metylace genů, acetylace histonů i regulace pomocí microRNA. Velkou roli zde hraje i stav střevního mikrobiomu. (56)

Kurkumin přitom disponuje výraznými protizánětlivými, imunomodulačními a protidegenerativními účinky, a proto je velice efektivní prakticky při všech autoimunitních chorobách, ať už je to Crohnova choroba (56), ulcerózní kolitida (49, 56), revmatoidní artritida (55), Bechtěrevova choroba, cukrovka I. typu, autoimunitní onemocnění štítné žlázy (50), lupus (51), roztroušená skleróza (55) a řada dalších. Zvláště při zánětlivých střevních onemocněních se příznivě projevuje i jeho působení na střevní mikrobiom a propustnost střevní stěny. (56) Důležitá je zde i schopnost kurkuminu pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu, která je u autoimunitních onemocnění prakticky vždy narušena. (94)
Dávkování se u jednotlivých onemocnění liší. Poměrně vysoké je například u ulcerózní kolitidy, kdy byly účinné dávky od 2 000 mg denně (výrazné zlepšení stavu se dostavilo již po 4 týdnech užívání), zatímco dávky okolo 450 mg žádné zlepšení nepřinesly. (51) Naopak v případě revmatoidní artritidy prokázala jedna ze studií významné zlepšení po 12 týdnech užívání pouhých 66,3 mg kurkuminu. (54) Nízké dávky, konkrétně 80 mg denně, byly účinné i v případě roztroušené sklerózy, ty však byly v rámci této studie pacientům podávány dlouhodobě – po 26 týdnů. (55)

Lupenka

Účinnost kurkuminu byla prokázána i při těžkých formách lupenky. I zde je pravděpodobně důvodem jeho silné protizánětlivé působení. (91)

Padání vlasů

Za jednu z hlavních příčin padání vlasů u mužů (tzv. androgenní alopecie) je považován hormon dihydrotestosteron (DHT), který v těle vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu. Aby k této přeměně došlo, je zapotřebí působení enzymu jménem 5α-reduktáza. Tohoto faktu využívají léky klasické medicíny (např. Finasterid), které se zaměřují právě na inhibici 5α-reduktázy, jejich nevýhodou je však možný výskyt nepříjemných vedlejších účinků, zejména snížení schopnosti erekce, ztráta libida nebo deprese (41).

Výzkumy ovšem ukázaly, že tou samou schopností disponuje i kurkumin. Jeho účinnost je sice o něco nižší než v případě léku, 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg Finasteridu, zato však nemá žádné negativní vedlejší účinky ani při dlouhodobém užívání. (42)
Kurkumin ovšem působí proti vypadávání vlasů i dalšími cestami. Zmírňuje například negativní účinky stresu, který je dalším výrazným rizikovým faktorem alopecie u mužů i žen (43). Pomáhá také aktivovat tzv. DVR receptory, což jsou receptory na buněčném jádře určené pro vitamin D. Samotný vitamin D sice proti vypadávání vlasů nepůsobí, geny aktivované prostřednictvím VDR receptorů ovšem spouštějí tvorbu bílkovin, které fungují jako řídící signály v procesu růstu vlasů, a to opět u obou pohlaví (44).

Zbytnění prostaty

Výše zmíněné padání vlasů není jediným nepříjemným účinkem dihydrotestosteronu. Tento hormon se totiž výrazně podílí i na vzniku a rozvoji tzv. benigní hyperplazie neboli zbytnění prostaty. Při tomto problému, který důvěrně znají především muži od padesátky výše, dochází ke zvětšení prostaty, tedy žlázy, která obklopuje močovou trubici. Ta je tímto zvětšením utlačována a důsledkem je časté a obtížné močení.

I v tomto případě je proto velice užitečná schopnost kurkuminu blokovat tvorbu 5α-reduktázy, tím i vznik dihydrotestosteronu. Účinky na prostatu jsou zde podobné jako v případě léku Finasterid. (45)

Diabetes

Cukrovka je další z celé řady civilizačních chorob, při jejímž vzniku hrají důležitou roli zánětlivé procesy. Kurkumin má přitom výrazný protizánětlivý efekt, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení. Výzkumy na zvířatech také prokázaly, že snižuje inzulinovou rezistenci. (21-27) Velký význam pro diabetiky má i schopnost kurkuminu podporovat produkci enzymu AMPK, který je nezbytný pro absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk. Svaly jsou totiž nejvýznamnějším „zpracovatelem“ glukózy, a pokud dojde prostřednictvím enzymu AMPK k jejímu efektivnějšímu využití ve svalech, důsledkem je snížení hladiny glukózy v krvi. (52, 53) Jako účinné se v rámci výzkumů prokázaly denní dávky od 300 mg. (51)

Pokusy na zvířatech rovněž ukazují, že kurkumin může být užitečný i v prevenci a léčbě komplikací diabetu. Když jej například vědci podávali diabetickým myším trpících silnou ischemií končetin (nedostatečné zásobení kyslíkem vlivem špatného stavu cév), došlo u nich k významnému zlepšení krevního oběhu a zvýšení hustoty krevních kapilár v končetinách. (95)

Artróza

Artróza je degenerativní kloubní onemocnění projevující se výrazným úbytkem chrupavky, na nějž posléze navazují zánětlivé procesy způsobující bolest a další poškozování kloubních struktur. Často bývá považována za čistě mechanický problém, výzkumy ovšem ukazují, že tomu tak není. Kloubní chrupavka má totiž velkou schopnost regenerace a o tom, jestli dojde k jejímu poškození, rozhodují velkou měrou i epigenetické procesy.

Největší roli přitom pravděpodobně hraje proces metylace, který působí na biologii buněk chrupavky, tzv. chondrocytů. Když vědci zkoumali DNA poškozených a nepoškozených oblastí chrupavky osob s mírnou a rozvinutou artrózou, našli právě v oblasti metylace genů více než tisícovku rozdílů. Další výzkum pak u nemocných odhalil změny v metylaci více než třetiny genů, které zvyšují náchylnost k artróze. Výrazné odchylky byly také potvrzeny v oblasti transkripčních faktorů, které jsou nezbytné v procesu „čtení“ genů, i v tvorbě cytokinů, které se podílejí nejen na vzniku zánětlivých procesů, ale také snižují tvorbu kolagenu typu II a omezují pružnost chrupavky. (46, 47)

Kurkumin může v případě artrózy výrazně přispět ke snížení bolestivosti – jeho protizánětlivé a protibolestivé působení je srovnatelné s nesteroidními antirevmatiky, jako je aspirin či ibuprofen. Jedna ze studií prokázala, že denní dávka 2 000 mg kurkuminu má stejné účinky jako 800 mg ibuprofenu (52), účinné však byly v rámci výzkumů i dávky čtvrtinové (51). Kurkumin snižuje zejména tvorbu enzymu COX 2 či transkripčního faktoru NF‑κB, což je důležité pro snižování míry zánětlivých procesů. Díky antioxidačnímu i epigenetickému působení ale zároveň chrání chondrocyty (buňky chrupavky) a obnovuje tvorbu kolagenu typu II. (48) Jako účinná se ukázala zejména kombinace kurkuminu s boswellií (51).

Obezita

Základem každého úspěšného hubnutí je pochopitelně úprava energetické bilance tak, aby výdej energie převažoval nad jejím příjmem. Obezita je však zároveň vždy provázena určitou úrovní zánětlivých procesů v těle, a proto při její léčbě mohou hrát velice pozitivní roli i protizánětlivé substance, jako je právě kurkumin. (29-31)

Obezita má ovšem i svoji epigenetickou složku – v genetické informaci obézních lidí jsou vždy přítomny i epigenetické změny typu metylace DNA nebo modifikace histonů v oblasti genů, které jsou zodpovědné za tvorbu tukové tkáně, vznik zánětlivých procesů či tvorbu inzulinu. Právě kurkumin přitom patří mezi substance, jejichž pozitivní vliv na léčbu obezity je poměrně dobře zdokumentován. Ovlivňuje totiž funkci genů zodpovědných za energetický metabolismus a ukládání tuků. (32-34)

K úspěšnému hubnutí může kurkumin přispět i prostřednictvím svého pozitivního vlivu na mitochondrie. Vzhledem k tomu, že v mitochondriích dochází k přeměně živin na energii, totiž jejich dysfunkce snižuje celkový energetický výdej. (95)

Mentální výkonnost

Když vědci v rámci jedné studie podávali dobrovolníkům prášek z kurkumy obsahující 80 mg kurkuminu, došlo u nich hodinu poté k výraznému zlepšení mentální výkonnosti. Zlepšila se přitom zejména jejich schopnost soustředění a efektivita pracovní paměti, zároveň ovšem měli i lepší náladu, vyšší úroveň spokojenosti a nižší míru únavy v důsledku psychického stresu. (58)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Prvním fázi vzniku těchto onemocnění představuje shlukování bílkovin, které pak následně poškozují synapse nervových buněk. Podle výzkumu vědců z Michigan State University přitom kurkumin dokáže účinně bránit právě tomuto shlukování. (35)

V případě Alzheimerovy choroby však hrají důležitou roli i epigenetické změny, zejména metylace DNA a modifikace histonů, které v důsledku způsobují výrazné zhoršování paměti, mentální výkonnosti a další příznaky této nemoci. (36, 37) A stejně jako u přechozích zmíněných chorob, i zde je kurkumin jednou z přírodních látek, které tyto změny dokáží potlačovat. (38, 39)

Sportovní výkonnost

Kurkumin patří mezi substance, z nichž mohou výrazně těžit i sportovci, a to jak ti vytrvalostní, tak i rychlostně siloví. Velmi důležité je tu opět jeho protizánětlivé působení, protože náročný trénink způsobuje mikroskopická poškození svalových vláken, v jejichž důsledku dochází k rozvoji zánětlivých procesů. Ty jsou pak příčinou bolesti a zhoršení síly. Tím, že kurkumin zmírňuje svalový zánět, zároveň snižuje bolestivost svalů a urychluje celý proces regenerace. Sportovec je pak schopen dříve podstoupit další náročný trénink, což se časem pozitivně projeví i na jeho výkonnosti. (57)

Sportovci všech odvětví mohou výrazně těžit také ze schopnosti kurkuminu zlepšovat biologickou dostupnost oxidu dusnatého a chránit tuto molekulu před degradací volnými radikály. Jak už jsme uvedli výše, oxid dusnatý rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání, a to včetně svalové tkáně, což má za následek i zvýšení vytrvalostní i silové výkonnosti. Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %! (62)
Zvláště vytrvalci pak mohou těžit i ze schopnosti kurkuminu podporovat tvorbu enzymu AMPK. Tento enzym totiž umožňuje efektivnější vstřebávání glukózy z krve do svalů i její využití uvnitř svalových buněk, což ocení nejen výše zmínění diabetici, ale i vytrvalostní sportovci, kteří tak mohou získat více energie pro své pracující svaly. (63)

I v rámci podpory sportovní výkonnosti navíc pomáhá schopnost kurkuminu zlepšovat tvorbu a funkci mitochondrií. Při jeho užívání totiž dochází k rychlejšímu vzniku mitochondrií i ve svalových buňkách. Díky tomu jsou svaly zásobovány větším množstvím energie, což se projeví zlepšením sportovní výkonnosti. (95)

Játra

Kurkumin má rovněž hepatoprotektivní efekt, tj. schopnost chránit jaterní buňky před poškozením. Kombinuje zde přitom své antioxidační a protizánětlivé působení. Chrání játra proti působení alkoholu, toxických látek a také vedlejších účinků léků a zároveň podporuje jejich regeneraci při již vzniklém poškození. Rovněž působí proti ztučnění jater i jejich fibróze a cirhóze. (90)

Deprese a úzkost

Barvivo z kořene kurkumy se rovněž vyznačuje pozitivními účinky na psychiku, a to jak v případě depresí, tak i úzkosti. Účinně ovlivňuje míru acetylace histonů i metylace genů, zlepšuje tvorbu růstového faktoru BDNF a opravuje poškození mitochondrií, jejichž narušená funkce rovněž může přispívat ke vzniku depresí. Uplatňuje se zde i jeho protizánětlivé působení, protože při psychických problémech se obvykle vyskytuje vyšší míra zánětlivých procesů v mozku. (92)

Kurkumin rovněž pomáhá zmírnit příznaky úzkosti (59), posttraumatického syndromu (59) a snižuje mírů následků chronického stresu na funkci mozku (61).

Endometrióza

Endometrióza patří mez nejčastější gynekologická onemocnění. Dochází při ní k migraci děložní sliznice mimo dělohu, což způsobuje zánět a intenzivní bolesti, zejména v průběhu menstruace. Kurkumin zde může pomoci zejména díky svým protizánětlivým a protibolestivým účinkům. Navíc omezuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování endometrických ložisek krví. V pokusech na myších byla potvrzena přímo i redukce ložisek děložní sliznice po podávání kurkuminu. Jeho výhodou je zde minimální výskyt vedlejších účinků a možnost dlouhodobého užívání. (93)

Stárnutí

Některé výzkumy ukazují, že kurkumin může pomoci zpomalit stárnutí. Nemá sice přímý vliv na životnost buněk a jejich přechod do tzv. stádia senescence, patří ale mezi účinné aktivátory sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a to zejména svým působením na funkci mitochondrií. Právě dysfunkce mitochondrií totiž zhoršuje funkci všech orgánů a tkání, a tím stárnutí urychluje. Důležité je zde i rozsáhlé epigenetické působení kurkuminu – rychlost stárnutí totiž zásadně ovlivňuje zejména úroveň metylace genů, ale i stav chromatinu, a na obojí mí kurkumin výrazný pozitivní vliv. V pokusech na zvířatech navíc přidání kurkuminu do stravy vedlo i přímo k prodloužení jejich života. Svým působením navíc napodobuje i příznivý vliv omezení kalorického příjmu a mírné pohybové aktivity na rychlost stárnutí. Pozitivní roli zde hraje i jeho protizánětlivé působení, stejně jako jeho schopnost působit jako regulátor autofagie (jde o proces, při němž buňka „požírá“ sebe sama, což má pozitivní vliv na její funkci). Jak už jsme uvedli, nemá sice přímý vliv na množství senescenčních buněk (jejich hromadění v těle je také jednou z příčin stárnutí), pomáhá ale zmírnit zánět, který v těle v důsledku hromadění senescenčních buněk probíhá. (95)

Štítná žláza

Kurkumin má výrazný pozitivní efekt jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci štítné žlázy. Skvěle působí i při potížích autoimunitního charakteru – má imunomodulační efekt, a navíc jde o silnou protizánětlivou substanci, která reguluje tvorbu zánětlivého enzymu COX-2 a dalších látek, které se podílejí na průběhu zánětlivých procesů v oblasti štítné žlázy (NF-kB, TNF-alfa a další). Působí také jako antioxidant, který chrání buňky štítné žlázy, a má preventivní efekt proti rakovině tohoto orgánu. (99)

Užívání, kontraindikace, kombinace

Kurkumin je možné konzumovat v rámci běžného jídelníčku – kurkuma, která tuto látku obsahuje, je například součástí koření kari. Druhou možností je užívání formou doplňků stravy. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit hlavní problém, a tím je omezené vstřebávání kurkuminu, které je dáno zejména jeho omezenou rozpustností ve vodě – mnohem lépe je toto barvivo rozpustné v tucích. Vhodnou možnost, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, tak představuje konzumace doplňku stravy či koření spolu s tučnějším jídlem, popřípadě omega-3 mastnými kyselinami.

Další možností, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, je jeho užívání spolu s látkami, které vstřebatelnost podporují. Asi nejznámější z nich je piperin, který je součástí pepře. Koncentrace kurkuminu v krevní plazmě je při užívání společně s piperinem až o 2 000 % vyšší, než pokud jej konzumujeme samostatně (dle jiných studií se hladinu kurkuminu v krvi zvýší při užívání s piperinem dokonce až 30x). Pepř je ostatně také jednou z důležitých součástí směsi kari. Další efektivní možností je kombinace s quercetinem (zde se biologická dostupnost zlepší v průměru o 147 %) nebo resveratrolem. Zajímavá je také kombinace s butyrátem, což je produkt některých střevních bakterií užívaný i jako doplněk stravy. Butyrát totiž kurkuminu pomáhá překonávat tzv. hematoencefalickou bariéru oddělující mozek od krevního oběhu, čímž může zvýšit jeho účinnost při depresích, neurodegenerativních chorobách a dalších potížích týkajících se mozku. (40, 65, 66, 68, 95)

Kurkumin je obecně dobře snášen, a to i ve velmi vysokých dávkách. Klinické studie potvrdily dokonce i bezpečnost extrémních denních dávek 12 g! Dávka 8 g/den pak byla potvrzena jako bezpečná při 3měsíčním užívání. Nutno ale podotknout, že vysoké dávky mohou u citlivých osob způsobit trávicí obtíže, jako je nevolnost či průjem, popřípadě i bolesti hlavy. Pro dosažení pozitivního epigenetického působení jsou navíc obvykle dostačující i dávky ve stovkách miligramů. Některé výzkumy rovněž naznačují, že vyšší dávky mohou negativně ovlivnit pohyblivost spermií, takže by se jich měli vyvarovat muži usilující o početí potomka. (57, 94, 95)

Opatrnost (a ideálně i konzultace s ošetřujícím lékařem) je vhodná v případě, že užíváme jakékoliv léky. V některých případech může kurkumin zvyšovat jejich účinnost – to se týká například některých antibiotik a chemoterapeutik, což může být žádoucí. V případě některých chemoterapeutik (např. cyklofosfamidu) a dalších léků ale může jejich účinnost naopak snižovat, a tím zhoršovat účinnost léčby. Protože kurkumin snižuje srážlivost krve, neměl by se užívat spolu s léky snižujícími krevní srážlivost. Podobné je to u antidiabetik – sám o sobě totiž snižuje hladinu cukru v krvi a v kombinaci s těmito léčivy by tak mohlo dojít k hypoglykémii. Nevhodná je i kombinace kurkuminu s antacidy (tj. léky snižující kyselost žaludku). (94)

Vhodné kombinace

Kurkumin se nejčastěji kombinuje s látkami, které zlepšují jeho biologickou dostupnost, tj. s piperinem nebo quercetinem. Zároveň ale i on sám může podpořit vstřebávání jiných epigeneticky působících substancí, například resveratrolu, boswellie nebo EGCG (64, 67). Možné jsou ale i další kombinace.

Zánět a bolest: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + boswellie (86), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Diabetes: kurkumin + gurmar (69), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (83)

Nádorová onemocnění: kurkumin + indol-3-karbinol (70), kurkumin + genistein (71), kurkumin + resveratrol (73), kurkumin + OPC (74), kurkumin + ostropestřec (78), kurkumin + quercetin (82)

Imunita a antimikrobiální působení: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba: kurkumin + butyrát (68)

Deprese: kurkumin + butyrát (68)

Cystická fibróza: kurkumin + genistein (72)

Padání vlasů: kurkumin + zázvor (75)

Hubnutí: kurkumin + zinek (76), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + quercetin (81)

Artróza: kurkumin + bromelain

Játra: kurkumin + ostropestřec (77), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + šišák bajkalský (88)

Sportovní výkonnost, stav svalů: kurkumin + hořčík + vitamin D3 (79)

Autoimunitní onemocnění: kurkumin + boswellie (85)

Ledviny: kurkumin + boswellie (86)

Srdce a cévy: kurkumin + EGCG (89)

Štítná žláza: kurkumin + selen

Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Kurkumin »

Granátové jablko »

Ginkgo biloba »

EGCG »

Genistein »

Vitamin D3 »

Zinek »

Za jednu z hlavních příčin padání vlasů u mužů (tzv. androgenní alopecie) je považován hormon dihydrotestosteron (DHT), který v těle vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu. Aby k této přeměně došlo, je zapotřebí působení enzymu jménem 5α-reduktáza. Tohoto faktu využívají léky klasické medicíny (např. Finasterid), které se zaměřují právě na inhibici 5α-reduktázy, jejich nevýhodou je však možný výskyt nepříjemných vedlejších účinků, zejména snížení schopnosti erekce, ztráta libida nebo deprese (1).

Vědecké výzkumy ovšem ukázaly, že tou samou schopností disponuje i kurkumin. Jeho účinnost je, pravda, o něco nižší než v případě léku, 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg Finasteridu. Zato však nejenom nemá žádné negativní vedlejší účinky, ale dokonce disponuje i řadou účinků pozitivních, jako je například protirakovinné či protizánětlivé působení (více o nich se dočtete zde) (2-3).

Další studie pak potvrdila, že kurkumin výrazně zvyšuje účinky přípravku Minoxidil, což je preparát stimulující růst vlasů cestou zlepšení prokrvení vlasové pokožky (4).

Kurkumin ovšem působí proti vypadávání vlasů i dalšími cestami. Zmírňuje například negativní účinky stresu, který je dalším výrazným rizikovým faktorem alopecie u mužů i žen (5). Pomáhá také aktivovat tzv. DVR receptory, což jsou receptory na buněčném jádře určené pro vitamin D. Samotný vitamin D sice proti vypadávání vlasů nepůsobí, aktivované geny VDR receptorů ovšem spouštějí tvorbu bílkovin, které fungují jako řídící signály v procesu růstu vlasů, a to opět u obou pohlaví (6).

Kurkumin je přitom vždy vhodné užívat spolu s piperinem, látkou obsaženou v černém pepři. Ta sice nemá na vypadávání vlasů vliv, mnohonásobně však zvyšuje vstřebatelnost a využitelnost kurkuminu.