Progesteron je v první řadě pohlavní hormon. Účastní se řízení menstruačního cyklu a umožňuje otěhotnění. Jenže receptory pro progesteron se nenacházejí jen v pohlavních orgánech či mléčných žlázách, ale v prakticky v celém těle. A proto může ovlivňovati spoustu i procesů, které s rozmnožovacím systémem vůbec nesouvisí.

Spousta progesteronových receptorů se nachází třeba v mozku – najdeme je nejen ve všech jeho částech, ale i ve všech typech mozkových buněk. Díky tomu může progesteron ovlivňovat například naši kognitivní výkonnost, odolnost vůči stresu (dokonce má i přímý zklidňující a protistresový efekt), vznik depresí a úzkostí. Vliv má ale také třeba funkci mitochondrií, které mozkovým buňkám zajišťují energii, míru zánětu v mozku, tvorbu a regeneraci neuronů (včetně jejich myelinizace) a dokonce může spolurozhodovat i o tom, do jaké míry a jak rychle se zotavíme z poranění mozku.

Progesteron se přitom neváže jenom na „svoje“ receptory. Dokáže se totiž efektivně vázat například i na glukokortikoidní receptory, které jsou těm progesteronovým velmi podobné. To je mimo jiné důležité pro regulaci zánětu – když se totiž nějaká „pasující“ molekula neboli ligand naváže na glukokortikoidní receptor, dochází ke snížení míry zánětlivých procesů. A protože se tyto receptory nacházejí napříč celým tělem, může progesteron jejich prostřednictvím přispět ke snížení zánětu v celém těle. Pomocí glukokortikoidních receptorů může mít progesteron vliv také na imunitu, a dokonce i na vznik autoimunitních onemocnění.

Tento hormon ale ovlivňuje i zdraví našich kostí, kvalitu spánku, rychlost stárnutí pokožky, funkci ledvin a mnoho dalšího. Klíčový je také v menopauze, protože řada problému vznikajících v tomto období souvisí nejen s úbytkem estrogenu, ale i progesteronu.

Progesteron a menstruační cyklus

Největší část progesteronu se u žen tvoří ve vaječnících – u žen v plodném věku to může být až 30 mg denně. Výrazně nižší množství, cca 1 mg denně, zároveň vzniká i v nadledvinách. Množství tvořené ve vaječnících ovšem není konstatní, ale výrazně kolísá v průběhu každého menstruačního cyklu. Pojďme se tedy pro lepší pochopení na tento proces podívat podrobněji.

Říká se, že vše začíná v hlavě, a platí to i pro ženský reprodukční cyklus. A zdaleka nemluvím jen o vlivu psychiky – v hlavě totiž začínají i fyziologické a biochemické procesy související s menstruačním cyklem.

Když dívka vstoupí do puberty, aktivuje se v jejím hypotalamu malá skupinka buněk jménem KND neurony. Ty pak dají hormonální cestou pokyn další oblasti mozku – hypofýze, aby produkovala FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon). A ty následně ovlivňují činnost vaječníků.

V případě menstruačního cyklu je přitom důležité právě to slovo „cyklus“. Vše, co se při něm v těle děje, se totiž každý měsíc cyklicky opakuje. A důvodem je i opakované kolísání hladin jednotlivých hormonů.

Menstruační cyklus má celkem čtyři fáze:

1. Menstruační fáze

Tato fáze by z logiky věci měla být spíše tou čtvrtou. Každý menstruační cyklus je totiž v podstatě přípravou na otěhotnění a k menstruačnímu krvácení dochází v okamžiku, kdy k otěhotnění nedošlo. Pro praktickou stránku sledování cyklu je ale jednodušší, aby se začal počítat od prvního dne menstruace, protože to je jediný začátek nové fáze, kterou žena bezpečně pozná.

Pokud jde o hladinu progesteronu, tak ta je v tomto okamžiku v ženském těle velmi nízká.

2. Folikulární fáze

Během folikulární neboli růstové fáze hraje důležitou roli estrogen, který mj. způsobuje nárůst hmoty děložní sliznice, aby byla v případě oplodnění schopna zajistit bezpečné uhnízdění vajíčka. Hladina progesteronu je stále velmi nízká.

3. Ovulace

Tahle fáze je nejkratší, ale je extrémně důležitá v okamžiku, kdy se žena snaží otěhotnět. Při ní výrazně stoupne produkce LH, který zajistí vytlačení vajíčka z folikulu – tj. z váčku, ve kterém dozrávalo. Vzápětí se dostane do vejcovodu, odkud putuje směrem do dělohy v naději, že se cestou potká se spermií a dojde k oplození.

4. Luteální fáze

Tahle fáze nás z hlediska produkce progesteronu zajímá nejvíce. A důležitou roli při ní hraje právě folikul, ve kterém předtím vajíčko dozrávalo.

Samotný folikul totiž není jen nějaké pouzdro, ale aktivní tkáň s mnoha úkoly. A jeden z nich přichází na řadu právě teď. Po uvolnění vajíčka se totiž folikul přemění na tzv. žluté tělísko, což je vlastně taková malá hormonální žláza. Poté začne produkovat progesteron, který je mj. nezbytný pro přežití vajíčka krátce po oplodnění.

Pokud k oplodnění nedojde, žluté tělísko, které produkovalo progesteron v luteální fázi cyklu (tedy po ovulaci) po pár dnech zaniká a přestává progesteron produkovat. Zároveň klesá i hladina estrogenu, což vede k omezení cévního zásobení děložní sliznice. Ta poté odumírá, uvolňuje se a odchází z těla prostřednictvím menstruačního krvácení. Znovu tak přichází na řadu první fáze cyklu.

Jiná je ale situace v případě, že se otěhotnění podaří, protože právě progesteron je nutný k udržení děložní sliznice, pro uhnízdění vajíčka i jeho následující růst a vývoj. Proto se v těle začne tvořit tzv. choriový gonadotropin, který brání zániku žlutého tělíska. To produkuje progesteron prvních 7-9 týdnů těhotenství a pak jeho roli přebere placenta. Vytvářené množství tohoto hormonu od tohoto okamžiku postupně roste – těsně před porodem může být hladina progesteronu v těle ženy až stonásobná oproti folikulární fázi menstruačního cyklu.

Po porodu naopak prudce poklesne, což může souviset například se vznikem poporodních depresí.

Důležitý je i pro muže

Progesteron ovšem není jen ženský pohlavní hormon, velice důležitý je i pro mužů, protože u nich funguje jako prekurzor testosteronu – tedy jako látka, z níž testosteron vzniká. Vzniká v nadledvinách a ve varlatech a jeho hladina v mužském těle je podobná té, kterou mají ženy ve folikulární části cyklu. Na rozdíl od žen přitom hladina progesteronu v mužském těle kolísá jen minimálně, postupně se ale snižuje s věkem. A i to může být příčinou některých potíží.

Když tělu chybí progesteron

Na následujících řádcích najdete stručný výčet některých problémů, které mohou souviset s nedostatečnou produkcí progesteronu. Zároveň ale platí, že ne vždy je na vině nízká hladina tohoto hormonu. Potíže totiž může způsobovat i změněná citlivost vůči němu, například z důvodu nefunkčních progesteronových receptorů, tedy specifických míst na buněčném jádře, na které se progesteron váže.

V příštím článku se pak podíváme na to, jak nám s podporou produkce progesteronu a citlivosti vůči němu mohou pomoci přírodní postupy.

Problémy s otěhotněním

Jednou z nejdůležitějších rolí progesteronu je umožnění uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a podpora jeho dalšího vývoje. Nedostatek progesteronu proto může vést například k opakovaným potratům. Často také komplikuje snahy o těhotenství u žen ve vyšším věku. Právě u nich totiž bývá často narušena luteální fáze menstruačního cyklu a s ní i tvorba progesteronu. Vysoká hladina progesteronu může naopak způsobovat vícečetná těhotenství.

Naopak ve folikulární fázi cyklu je vysoká hladina progesteronu z pohledu snahy o miminko nežádoucí – progestiny (syntetická forma progesteronu) jsou ostatně častou součástí hormonální antikoncepce, která zabraňuje ovulaci. 

Potíže související s menopauzou

Při potížích souvisejících s menopauzou se jako příčina obvykle zmiňuje zejména pokles hladiny estrogenu, to je ale jen část pravdy. Ještě více totiž v těle klesá i hladina progesteronu. Existuje přitom řada důkazů, že na vzniku typických projevů menopauzy, se podílí nejen výrazný pokles tvorby estrogenu, ale právě i úbytek progesteronu. Jde například návaly horka, pocení, deprese a úzkosti, poruchy spánku, ale i ztrátu svalové hmoty, zvýšené padání vlasů, přibývání na váze a další problémy.

Výrazný vliv má pokles hladiny progesteronu zejména u žen v období tzv. premenopauzy a perimenopauzy (premenopauza je období před menopauzou, jako perimenopauza se obvykle označuje období rok před a rok po poslední menstruaci). V období posledních několika let před vymizením menstuace totiž ještě většinou neklesá produkce estrogenu (ta naopak může i přechodně stoupat), ale dochází právě k výraznému úbytku progesteronu. Ženy, které mají v tomto období největší míru nepříjemných příznaků, ostatně mívají hladinu estrogenu oproti svým vrstevnicím vyšší, ale zároveň mají velmi málo progesteronu. Proto je právě v období perimenopauzy důležité snažit se co nejvíce bránit poklesu progesteronu – ať už k tomu zvolíme přírodní postupy, nebo jeho doplňování medicínskou cestou (tj. užívání progestinů).

Podávání progesteronu u žen rok po poslední menstruaci například v rámci jednoho z výzkumů nejen snížilo výskyt návalů horka, ale také zlepšilo jejich kardiovaskulární zdraví podobně jako užívání estrogenu (nebo dokonce i více) a výrazně zkvalitnilo spánek. Progesteron má také v menopauze pozitivní vliv na zdraví kostí, stárnutí pokožky a řadu dalších zdravotních aspektů.

Zvláště v období premenopauzy a perimenopauzy pak může být nízká hladina progesteronu (zvláště pak v kombinaci s vyšší hladinou estrogenu) důvodem, proč žena náhle začne přibývat na váze.

Progesteron (progestin) má navíc oproti estrogenové terapii výrazně méně negativních účinků, a dokonce snižuje riziko rakoviny prsu a dělohy u žen léčených estrogenem – proto by měly ženy na hormonální substituční terapii užívat kromě estrogenu také progesteron.

Endometrióza

Pro endometriózu je typické vytváření ložisek děložní sliznice mimo oblast dělohy. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, ale i bolestmi při pohlavním styku a dalšími potížemi. Často také výrazně komplikuje otěhotnění. Více zde »

Příčiny tohoto nejčastějšího gynekologického onemocnění nejsou plně známé, ale typická je pro něj hormonální nerovnováha. Může přitom docházet právě k nedostatečné tvorbě progesteronu – tento pohlavní hormon totiž potlačuje proliferaci (rychlé buněčné dělení) děložní sliznice, která je pro endometriózu typická.

Nejčastější metodou léčby je proto potlačování produkce estrogenu, který naopak proliferaci sliznice podporuje, spolu s užíváním progestinu nebo hormonální antikoncepce. Tento postup však zhruba u třetiny žen nezabírá. Při endometrióze totiž nemusí docházet pouze k nedostatku progesteronu, ale také ke vzniku rezistence vůči němu. Proto je zároveň dobré podporovat i citlivost progesteronových receptorů (více k tomu najdete v pokračovaní článku).

PMS a PMDD

Jako premenstruační syndrom (PMS) označujeme nepříjemné fyzické i psychické příznaky, které se vyskytují v posledních dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech po jejím začátku. Patří sem například podráždění, deprese, úzkost, bolesti v prsou a podbřišku, migrény apod. Premenstruační dysforická porucha (PMDD) pak představuje extrémní formu těchto příznaků. Více zde »

Dříve se při léčbě PMS využíval právě progesteron, protože se soudilo, že ho ženy s tímto problémem mají nedostatek, což u nich způsobuje převahu účinků estrogenu. Progesteronová léčba ostatně fungovala i na zmírnění některých konkrétních příznaků, například na zadržování vody, migrén apod. Novější studie ale naznačují, že za PMS je zodpovědná spíše příliš vysoká hladina estrogenu, případně poruchy citlivosti vůči progesteronu a jeho metabolitům, např. allopregnalononu (ALLO).

Platí sice, že ženy s výrazným poklesem hladin progesteronu mají vyšší riziko PMS a PMDD, zároveň se ale ukazuje, že zhoršení příznaků může nastat i při nárůstu hladin progesteronu.  

Nerovnováha progesteronu je spojena také s dysmenorrheou, tedy nepravidelným menstruačním cyklem.

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS)

Jako PCOS označujeme stav, kdy ženské vaječníky produkují nadbytek testosteronu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, ale i zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob a diabetu. Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou, v řadě případů PCOS ale cysty přítomny nejsou. Více zde »

Dle některých důkazů i PCOS souvisí s hladinou progesteronu. Ženy s tímto syndromem mají typicky nižší hladinu tohoto hormonu v luteální fázi cyklu, což může být i důvodem jejich snížené šance na otěhotnění (PCOS totiž patří mezi nejčastější příčiny neplodnosti). Častější jsou u nich také anovulační cykly, kdy nedochází k uvolnění zralého vajíčka.

Deprese a úzkost

Progesteron, či spíše jeho metabolity pregnenolon a ALLO ovlivňují i fungování našeho mozku. Zvláště ALLO totiž ovlivňuje GABA receptory (receptory pro kyselinu gama-aminomáselnou), a díky tomu dokáže zmírňovat úzkosti a deprese a má antistresové a sedativní účinky.

Proto nejspíš není náhoda, že ženy trpí depresí a úzkostí zhruba dvakrát častěji než muži, což je pravděpodobně dáno právě kolísáním hladin hormonů. Snížené hladiny progesteronu mohou přispět zejména ke vzniku poruch nálad v období před nástupem menstruace. Existují dokonce studie naznačující, že hladiny progesteronu spolu s množstvím a aktivitou progesteronových receptorů mohou ovlivnit pravděpodobnost, že žena spáchá sebevraždu.

Existují také četné důkazy o tom, že progesteron může hrát roli i při vzniku poporodních depresí. V posledním trimestru těhotenství je totiž jeho hladina v těle velmi vysoká, a proto může žena na její pokles po porodu reagovat „abstinenčními příznaky“ právě ve formě poruch nálad. Roli tu může hrát i hladina jeho metabolitu ALLO. Jeho podání ženám s poporodní depresí ostatně často vede k okamžitému ústupu příznaků – v rámci jedné z klinických studií například vedla jediná injekce k výraznému ústupu příznaků během 60 hodin a její účinky navíc byly trvalé.

Právě v době po porodu je u žen výskyt depresí velmi vysoký – až 100x častější než v jiných obdobích života. Na jejich vzniku se ale kromě progesteronu může podílet i prudký pokles hladiny některých dalších látek, například hormonu štítné žlázy tyroxinu (T4), který oproti poslednímu trimestru po porodu klesne cca o 50 %, kortizolu či cAMP.

Pokud se deprese či úzkosti vyskytnou v posledním trimestru těhotenství, může být rovněž příčinou nízká hladina ALLO. Zajímavé přitom je, že právě deprese v těhotenství výrazně u narozených dětí zvyšuje riziko deprese, poruch učení a sociálních problémů v průběhu dalšího života.

Prakticky neprozkoumaný je pak vztah progesteronu a depresí v perimenopauze a menopauze (existuje pouze jediná studie zkoumající vliv ALLO). Jisté ale je, že v perimenopauze výskyt depresí stoupá, zatímco cca dva roky po poslední menstruaci naopak výrazně poklesne, takže souvislosti s hladinou progesteronu lze předpokládat.

Protidepresivní účinky navíc může mít i estrogen, který například potlačuje zpětnou resorpci serotoninu, čímž pomáhá zvýšit jeho hladinu. Na stejném principu přitom působí i antidepresiva typu SSRI.  

Funkce mozku

Receptory pro progesteron se hojně vyskytují v celém mozku. Najdeme je jak ve všech jeho částech i ve všech typech mozkových buněk. Proto nepřekvapí, že může ovlivňovat také naši paměť a kognitivní výkonnost, a dokonce existují i teorie, podle nichž může mít vliv na riziko Alzheimerovy choroby a jiných typů demence. Zapojuje se totiž do metabolismu ß-amyloidu, který vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Progesteron (konkrétně jedna z membránových komponent jeho receptorů) se účastní i regulace zánětu v oblasti mozku. Právě zvýšená míra zánětu v mozku je přitom typická nejen pro různé typy demence, ale i pro deprese, úzkosti a další psychiatrická onemocnění. Zároveň hraje roli i při léčbě poranění mozku – některé studie naznačují, že by podávání progesteronu mohlo pomoci obnovit tzv. myelinové pochvy neuronů poničené například úrazem, a tím pomoci obnovit schopnost neuronů vést nervové vzruchy.

Vliv progesteronu na mozkové funkce ale není jen pozitivní, kvůli svým tlumivým účinkům totiž může naopak zhoršovat kognitivní schopnosti a paměť.  Když byla například v rámci jedné studie aplikována injekce progesteronu mladým zdravým ženám, zhoršila se jejich schopnost zapamatovat si obličeje. To může být ostatně důvodem, proč si mnohé ženy v těhotenství, kdy je hladina progesteronu mnohem vyšší než obvykle, stěžují na zhoršení kognitivních funkcí.

Autoimunitní onemocnění

Ženy trpí autoimunitními onemocněními častěji než muži, což naznačuje, že i vznik a vývoj těchto problémů může souviset s ženskými pohlavními hormony. Navíc je typické, že v těhotenství, kdy jsou hladiny pohlavních hormonů vysoké, se stav některých onemocnění zlepšuje (například revmatoidní artritidy a roztroušené sklerózy), zatímco stav jiných se naopak zhoršuje (například lupus erythematodes). Klíčovou roli zde pravděpodobně hraje schopnost progesteronu vázat se na glukokortikoidní receptory, které potlačují zánět.

Interakce progesteronu s imunitním systémem ostatně může být i důvodem, proč je progesteron nezbytný k udržení těhotenství v prvních dnech a týdnech po početí. Imunita matky by totiž mohla vyvíjející plod vyhodnotit jako „vetřelce“ a snažit se jej zničit. Progesteron ale snižuje aktivitu T buněk, makrofágů a NK buněk, čímž lokálně potlačí imunitu. A stejným způsobem může tento hormon zasahovat i do vzniku a vývoje autoimunitních onemocnění.

Progesteron a mužské zdraví

Nízká hladina progesteronu může způsobovat i některé problémy u mužů, například sníženou chuť na sex, poruchy erekce, přibývání na váze, ztrátu vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese. Znamenat může ale i zvýšené riziko artritidy nebo rakoviny prostaty.

I u mužů se přitom hladina progesteronu výrazně snižuje s věkem (stejně jako hladina testosteronu), zatímco hladina estrogenu v jejich těle stoupá.

Jak dostat hladinu progesteronu do normálu?

Klasická medicína obvykle volí při výše uvedených potížích užívání progesteronu. U žen v menopauze se často volí v rámci hormonální substituční terapie kombinace užívání estrogenu i progesteronu, což je zároveň výhodné i z hlediska snížení rizika rakoviny prsu a dělohy. V případě samotného užívání progesteronu, například v perimenopauze nebo u některých gynekologických onemocněních, je možné volit i formu krému. Ten se totiž velmi dobře vstřebává, což umožňuje využití mnohem nižších dávek hormonu než v případě vnitřního užívání. V případě žen v plodném věku se často využívá i hormonální antikoncepce s obsahem progesteronu (progestinu). Hladinu progesteronu lze ale velmi účinně regulovat i pomocí úpravy životosprávy či s využitím bylinek a doplňků stravy. O tom si více povíme v druhé části tohoto článku.

Oblíbená středomořská zelenina nejen skvěle chutná, ale představuje i bohatý zdroj polyfenolů a dalších unikátních látek. Díky tomu patří mezi nejúčinnější přírodní substance ovlivňující funkci jater, žlučníku, srdečně cévního systému a dalších tkání v těle.

Popis

Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) je rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Vyskytuje se především ve Středomoří, kde je běžnou součástí jídelníčku – největším producentem je Itálie. Roste i v teplejších oblastech ČR, vzhledem k tomu, že nesnáší mrazy pod -10 °C, je ale její pěstování u nás problematické. Vzhledem trochu připomíná bodlák. Má cca 1 metr vysokou lodyhu a peřenoklané listy. Na vrcholu lodyhy vyrůstá květní úbor, který se v nezralém stavu konzumuje jako zelenina. Květy jsou fialovomodré, plodem je nažka. (1, 2, 6)

Ve fytoterapii se obvykle užívá list, který se sbírá v době květu, tj. v červenci a srpnu, méně časté je užití kořene. Z listů se obvykle připravuje odvar, který ale vaří jen krátce – cca 2 minuty, možné je i užívání extraktu z listů. (6)

Historie

Artyčok byl prokazatelně konzumován už ve starověku – jeho vyobrazení byla nalezena na staroegyptských oltářích a tabulkách. První písemná zmínka o něm pochází ze 4. století před naším letopočtem, kdy jej ve svých textech zmiňuje starořecký filosof Theofrastos. Ve starém Římě se pak využíval nejen jako oblíbená zelenina, ale i pro své léčivé účinky – zejména na podporu trávení. Pak zprávy o jeho pěstování a konzumaci mizí a znovu se objevují až v 16. století. Tehdy se využíval k léčení jaterních chorob a dny, ale také jako pochoutka vyšších společenských vrstev. (2)

Účinné látky

Artyčok je zdrojem nenasycených mastných kyselin, jako je kyselina palmitová, stearová, olejová a linoleová. Z pohledu působení na zdraví je však rovněž důležitý i vysoký podíl polyfenolů, sterolů, organických kyselin či karotenoidů. Nejdeme zde například rutin, quercetin, apigenin, luteolin, cynarin, deriváty kyseliny kávové, kyselinu chlorogenovou a její deriváty, beta-sisterol, campesterol a řadu dalších zajímavých látek. Nechybí ani enzymy, stejně jako některé důležité vitaminy a minerály – například hořčík, draslík, mangan, měď či železo, stejně jako rozpustná vláknina inulin, která představuje velice účinné prebiotikum. Obsah účinných látek se liší podle částí rostliny –nejvyšší koncentraci prospěšných polyfenolů například najdeme v listech. (1, 2)

Léčivé účinky

Účinné látky obsažené v artyčoku patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivými účinky – jejich protizánětlivý efekt je dokonce srovnatelný s léky obsahujícími indometacin. Řada z těchto substancí má rovněž epigenetické účinky, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Výrazné je i působení artyčoku na rovnováhu střevního mikrobiomu. (1, 2, 14, 25)

Žlučník, trávení

Artyčok patří mezi nejúčinnější bylinné látka na podporu funkce žlučníku. Velice efektivně ovlivňuje produkci žluči a tok žluči. V jedné studii, zkoumající účinky intraduodenálního podání jedné dávky artyčokového extraktu, došlo u dobrovolníků k bezprostřednímu navýšení produkce žluči – za 30 minut po podání o 127,3 %, za 60 minut o 151 %. (3)

Další studie pak potvrdily celkovou schopnost artyčoku zmírňovat trávicí potíže – po dvou měsících užívání extraktu z listů došlo u sledovaných osob s trávicími obtížemi (zejména s tzv. syndromem dráždivého tračníku) ke zmírnění symptomů v průměru o 26,4 % a ke zvýšení skóre kvality života o 20 %. (4)

Velmi efektivní se pak v oblasti podpory trávení ukázala kombinace artyčoku se zázvorem – u osob, které ji v rámci jednoho z výzkumů užívaly 1x denně, došlo již po 14 dnech k výraznému snížení výskytu nevolností, pocitu těžkosti, nadýmání a dalších trávicích potíží. (5)

Tradiční fytoterapie využívá artyčok i k podpoře funkce slinivky. (6)

Játra

Artyčok představuje rovněž tradiční bylinný prostředek pro podporu funkce jater, a i tuto jeho schopnost potvrdila moderní věda. Zvyšuje například v játrech produkci enzymů superoxid dismutázy a katalázy, které chrání jaterní tkáň před působením volných radikálů, a podporuje její odolnost vůči toxickým chemikáliím (například tetrachloridu). Studie na zvířatech ukázaly i účinnost proti viru hepatitidy (žloutenky) typu C, kdy aktivně brání jeho vstupu do jaterních buněk. (2, 8, 9)

Další studie pak potvrdily i účinnost artyčoku při tzv. nealkoholickém ztučnění jater, kdy došlo po 2 měsících užívání 600 mg extraktu k výraznému zlepšení parametrů ultrazvukového vyšetření i funkčních jaterních testů, a také při steatohepatitidě. (10, 12)

Srdce a cévy

Artyčok podporuje vylučování žlučových kyselin a jejich akumulaci ve střevech, což je pravděpodobně jeden z hlavních mechanismů, díky nimž pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Potlačuje také tvorbu enzymu HMG-Coa reduktázy, která je nezbytná pro syntézu cholesterolu. (1)

Schopnost snižovat cholesterol přitom byla potvrzena nejen studiemi na zvířatech, ale i na lidských dobrovolnících – například při užívání 450 mg extraktu 4x denně došlo u sledovaných osob ke snížení celkového cholesterolu o 18,6 % a LDL cholesterolu o 22,9 %. V další studii pak došlo např. k 10% snížení hladiny triglyceridů v krvi. Zároveň chrání LDL cholesterol před oxidací. (1, 7)

Dalším zajímavým účinkem artyčoku je podpora produkce enzymu iNOS (syntáza oxidu dusnatého). Ten je nezbytný právě pro tvorbu oxidu dusnatého, což je molekula způsobující vazodilataci neboli roztažení cév. To má za následek pokles krevního tlaku a lepší prokrvení tkání celého těla. Zjištěna byla také jeho schopnost potlačovat tvorbu enzymu způsobující konverzi angiotenzinu, což se rovněž může projevit snížením krevního tlaku, přínosný pak v tomto směru může být i vysoký obsah draslíku. Artyčok přitom dokáže účinně snižovat jak systolický, tak i diastolický krevní tlak. (1, 2, 13)

Dna

Dvě z látek, jež jsou v artyčoku poměrně hojně zastoupeny, luteolin a kyselina kávová, ovlivňují produkci enzymů souvisejících se vznikem dny a pomáhají snižovat hladinu kyseliny močové v krvi. (11)

Diabetes a hubnutí

Artyčok může být užitečný i pro diabetiky 2. typu. Pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci i hladinu glukózy v krvi (až 6 hodin po užití) a pozitivní vliv má také na hladinu glykovaného hemoglobinu. Pomáhá také snížit tzv. postprandiální glykémii, tj. rychlý nárůst hladiny glukózy po jídle. To je důležité nejen pro diabetiky, ale i pro osoby, které se snaží zhubnout. Rychlý nárůst glykemie totiž způsobí uvolnění velkého množství inzulinu. To má pak za následek rychlý pokles glykemie, po kterém následuje nástup hladu. (1, 2)

Jedna ze studií, v níž byl extrakt z artyčoku podáván dobrovolníkům s diabetem, u nich ostatně zaznamenala nejen lepší kontrolu hladiny glukózy v krvi, ale také snížení obvodu pasu, celkového tuku a viscerálního tuku, který je významným rizikovým faktorem většiny civilizačních onemocnění. Zároveň došlo i ke snížení hladiny cholesterolu. (16)

Antimikrobiální aktivita

Kromě výše zmíněného viru hepatitidy typu C dokáže artyčok ničit i některé bakterie – například E. coli, Clostridium, Campylobacter a dokonce i Stafylococcus aurelus. (2)

Nádorová onemocnění

Prokázány byly i protinádorové účinky artyčoku, a to například při rakovině prsu, vaječníků, střev či jater. Vhodné je také jeho užívání spolu s chemoterapeutickými léčivy, kdy pomáhá zmírnit některé jejich negativní účinky (například škodlivý vliv na játra a ledviny). (2)

Pokožka a vlasy

Na procesu stárnutí pleti se významnou měrou podílejí krevní a lymfatické cévy v pokožce, konkrétně narušená integrita jejich stěn. Vlivem něj dochází ke zhoršení zásobování buněk pokožky kyslíkem a živinami i zpomalení procesu odstraňování tekutin, odpadních látek a toxinů z mezibuněčného prostoru. Polyfenoly obsažené v artyčoku přitom nejenom pomáhají chránit pokožku před UV zářením a působením škodlivých volných radikálů, ale zároveň ovlivňují expresi genů souvisejících se stárnutí a také funkci cévního endotelu. Díky tomu artyčok podporuje tvorbu oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév, a navíc má i angiogenní efekt, tj. přispívá k tvorbě nových krevních vlásečnic zásobujících pokožku. Dochází tak ke zlepšení mikrocirkulace krve a lymfy, což má za následek zpomalení procesu stárnutí. Pozitivní efekt extraktu z artyčoku se zde navíc projevuje nejen při vnitřním užívání, ale i při vnější aplikaci, tj. jako přísada pleťových krémů. (17-19)

UV záření a s ním spojená zvýšená míra oxidativního poškození ovšem nepoškozuje pouze pokožku, ale má negativní vliv i na vlasové folikuly. V nich totiž oxidativní procesy poškozují melanin a proteiny, což se negativně projeví jak na struktuře vlasů, tak i na jejich barvě (tj. například i tendenci k šedivění.) Polyfenoly z artyčoku přitom mohou pomoci i zde, a to opět nejen při vnitřním užívání, ale i jako součást šamponů. (20, 21)

Sexualita

Z užívání extraktu z artyčoku mohou těžit i muži s poruchami erekce. Důvodem zde není jen podpora produkce oxidu dusnatého, která umožní lepší prokrvení penisu. Obsažený luteolin totiž působí jako tzv. inhibitor fosfodiesteráz. A právě potlačení produkce těchto enzymů vede k zvýšení účinku oxidu dusnatého v topořivých tělesech penisu, a tím i zlepšení erekce. Na stejném principu ostatně funguje i Viagra a podobné léky. (22, 23)

Sportovní výkonnost

Antioxidační účinky artyčoku mohou být přínosné i pro sportovce – v rámci výzkumů totiž artyčok u sportovců výrazně snížil oxidativní poškození svalové tkáně po intenzivní zátěži, což umožnilo zkrácení doby regenerace. (24)

Užívání a kontraindikace

Užívání artyčoku je obecně považováno za bezpečné, v rámci výzkumů se nevyskytly žádné závažnější vedlejší účinky – jen zřídka byly hlášeny přechodné trávicí obtíže, zejména nadýmání a plynatost. Doporučován není pouze těhotným a kojícím ženám, ale to spíše jen z důvodů nedostatečného počtu provedených studií, které by jeho bezpečnost v tomto období potvrdily. (2, 28)

Artyčok by ale neměl být užíván s antidiabetiky – vzhledem k tomu, že sám snižuje hladinu krevního cukru, by mohlo dojít k jejímu přílišnému poklesu. Nevhodné je také jeho užívání spolu s léky, které se štěpí v játrech, protože může ovlivňovat jejich efektivitu i vedlejší účinky. Zároveň interaguje s genem CYP450 a opatrnost je tedy na místě i v případě léků, které jsou metabolizovány se zapojením této skupiny genů. A v neposlední řadě by se ho měly vyvarovat osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. (29)

Co se týče dávkování, tak v klinických studiích byly obvykle užívány dávky od 600 mg do 2 700 mg (obvykle rozdělených na menší části užívané v průběhu dne). (2)

Vhodné kombinace

Játra: artyčok + ostropestřec (32), artyčok + čekanka (26)

Trávení: artyčok + zázvor (5)

Nádorová onemocnění: artyčok + kurkumin + rozmarýn + pampeliška (30), artyčok + omega-3 (27)

Antioxidační efekt: artyčok + kurkumin + rozmarýn + pampeliška (30)

Srdce a cévy: artyčok + kurkumin + opuncie + česnek (31), artyčok + omega-3 (1)

Diabetes: artyčok + bílé fazole (1)

Hubnutí: artyčok + bílé fazole (1)

Název „maralí kořen“ se používá pro rostlinu jménem parcha saflorová. Vznikl podle sibiřských jelenů maralů, kteří se s oblibou živí její natí a zejména v době říje i kořeny. Právě kořeny byliny přitom vynikají svou schopností podporovat růst svalové hmoty a síly, a proto jsou populární zejména u kulturistů a vyznavačů dalších rychlostních a silových disciplín. Pozitivní účinky parchy jsou však mnohem rozsáhlejší.

Popis

Parcha saflorová je až 0,5–1,8 m vysoká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých vyskytující se převážně v oblasti Jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany), Mongolska a Kazachstánu. Může se ale pěstovat i u nás, zdejší podnebí snáší dobře. Svými fialovými květy (přesněji řečeno květenstvím tvořeným úborem s drobnými trubkovitými kvítky) a hluboce zpeřeným tvarem listů připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Plodem je asi 7 mm dlouhá nažka. Kvete obvykle v červenci a srpnu. K léčení se ale obvykle využívá odenek a kořen, které se sbírají na podzim, někdy se ale využívá i nať, obvykle sbíraná v květnu až červnu. (1–3)

Účinné látky

Asi nejzajímavější složkou maralího kořene představuje ekdysteron. Jde o skupinu látek produkovanou některými rostlinami pro ochranu před hmyzem. V současnosti je popsáno více než 200 ekdysteroidních sloučenin, přičemž v parše saflorové se nachází 50 z nich. Nejhojněji je 20-hydroxyekdysteron, který se nachází především v kořenech rostliny, méně pak v listech a semenech. Pro člověka je zajímavá především tím, že je svou strukturou podobná androgenním hormonům. Díky tomu se váže na stejné receptory jako testosteron, a má tedy i v mnohém podobné účinky – například té anabolické, tedy podporu tvorby svalové hmoty. Ty jsou dokonce tak výrazné, že je tato látka od roku 2020 zařazena do monitorovacího programu Světové antidopingové agentury (WADA). Na rozdíl od většiny anabolických substanci (včetně samotného ekdysteronu) však v případě parchy nejsou známé žádné negativní účinky na zdraví. (5–10)

Ekdysteron má ovšem zároveň i účinky neuroprotektivní (tj. chrání před poškozením nervové buňky), pomáhá snižovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi, reguluje metabolismu, a dokonce působí protinádorově (např. proti rakovině prsu). Díky své schopnosti potlačovat produkci látky NF-kB má také protizánetlivé účinky. (8, 10)

Maralí kořen ovšem obsahuje i celou řadu dalších látek s pozitivním účinkem na lidský organismu, například polyfenoly s antioxidačním, hypolipidemickým a epigenetickým účinkem, či silic a esenciálních olejů s antioxidačním, protizánětlivým a antimikrobiálním působením. Konkrétně zde najdeme například monoterpeny a seskviterpeny, quercetin, kyselinu chlorogenovou, kyselinu ellagovou, kaempferol a řadu dalších zajímavých sloučenin. (8, 10)

Historie

Parcha saflová je důležitou součástí tradičních léčebných systému v oblasti Ruska, Mongolska a Číny, kde byla využívána zejména jako posilující prostředek a pro léčení nemocí dýchacího, srdečně cévního a vylučovacího systému. V roce 1969 byla klasifikována coby adaptogen a v 70. letech začala být využívána jako podpůrný prostředek v rámci sportovní přípravy. Oblíbená byla zejména u sportovců bývalého Sovětského svazu, kteří ji využívali nejen ke zvýšení výkonnosti, ale i regenerační kapacity a psychické odolnosti. (1, 4, 14)

Účinky

Obsažený ekdysteron má výrazné epigenetické účinky, kdy ovlivňuje nejen tvorbu svalových bílkovin (u myší bylo například identifikováno 16 genů zodpovědných za tvorbu svalové hmoty, které dokáže obsažený ekdysteron ovlivnit), ale i například aktivitu genů souvisejících s ochranou neuronů. Potvrzené epigenetické účinky mají i další látky obsažené v parše saflorové, například quercetin Více zde » nebo kyselina ellagová Více zde » . K tomu se přidávají účinky antioxidační, protizánětlivé, protinádorové antimikrobiální a další. (5, 8, 10)

Sportovní výkonnost

Jde o nejznámější oblast pozitivního působení parchy saflorové, která se ostatně hojně využívá hlavně v kulturistice a dalších silových a rychlostních sportovních odvětvích. Jde zejména o podporu růstu svalové hmoty prostřednictvím zvýšení syntézy svalových bílkovin a zvýšení síly, za což jsou zodpovědné zejména obsažené ekdysterony. Ve studiích na buněčných kulturách bylo v například po jejich aplikaci dosaženo 20% nárůstu tvorby svalových proteinů. (11)

Výzkumů působení ekdysteronů na lidských dobrovolnících zatím nebyl proveden dostatek, studie na potkanech ovšem přinesly velmi dobré výsledky. Ukazuje se ale, že hodně závisí na životním období, kdy je podáván – nejlepších výsledků bylo dosaženo u jedinců v pubertálním věku (o 51,9 % větší nárůst svalové hmoty než u kontrolní skupiny). Ekdysteron ovšem dobře zafungoval třeba i u myší s odstraněnými vaječníky, které se používají pro simulaci účinků na ženy v menopauze. Pro toto období je totiž typický úbytek svalové hmoty, ovšem u zkoumaných myší ovšem naopak došlo k jejím nárůstu. (12, 13)

Ekdysterony zároveň pomáhají zvýšit nejen svalovou sílu, ale celkovou kapacitu fyzického výkonu a také vytrvalostní výkonnost. (10, 13, 14)

Zajímavé také je, že pozitivní vliv maralího kořene na tvorbu svalové hmoty a růst síly byl mnohem větší, pokud byl užíván spolu s rhodiolou. Ta samotná přitom tvorbu svalové hmoty nepodporuje, takže zde zjevně působí její synergický efekt. Rhodiola zde navíc přispívá i svou schopností oddálit fyzickou únavu a zlepšit adaptaci na stresovou zátěž. Efektivně zde přitom byliny zafungovaly jak v poměru 1 : 1, tak i v poměru 7 : 3 ve prospěch maralího kořene. (20)

Sexualita a plodnost

Podobnost ekdysteronu s pohlavními hormony se může uplatnit i v případě sexuality a podpory plodnosti, což potvrdily výzkumy na zvířatech i lidských dobrovolnících. Například u skupiny mužů s diagnózou neplodnosti vedlo jeho užívání ke zlepšení schopnost absolvovat sexuální akt i ke zlepšení kvality spermatu. V případě vlastního maralího kořene se spíše než samotná bylina ukázala efektivní její kombinace s kotvičníkem a Tongat Ali (Eurycoma longifolia), i samotný maral má ovšem pozitivní vliv na schopnost erekce a libido, a to dokonce i u mužů po infarktu myokardu. (10, 15, 19)

Imunita a protizánětlivé působení

Parcha saflorová potlačuje vylučování zánětlivých cytokinů, včetně TNF-αa IL-6. Kromě toho má pozitivní vliv na fungování imunity, kdy podporuje tvorbu i aktivitu řady imunitních buněk – například lymfocytů, makrofágů či neutrofilů. (10, 19)

Parcha má navíc schopnost ničit řadu bakterií (zejména těch gramm-pozitivních) a také plísní. Prokázán byl i antiparazitický efekt. Janča a Zentrich ji také doporučují pro doléčování těžších infekcí, jako je EB viróza, mononukleóza či borelióza. (1, 19)

Stres

Maralí kořen je řazen mezi adaptogeny, tj. látky zlepšující adaptaci organismu na stres. Když byl například podáván potkanům na vysokotuké stravě, u nichž v důsledku toho došlo ke zvýšení hladin kortikosteroidů, došlo u nich po osmi týdnech užívání ve srovnání s kontrolní skupinou k 27% poklesu hladin těchto stresových hormonů. Při stresu rovněž dochází snadno k vyčerpání nadledvin, v nichž stresové hormony vznikají, což se naopak může projevit nedostatečnou tvorbou kortikosteroidů. Maral zde ale pomohl zvýšit hladinu kortizolu v nadledvinách o 25 %. (18)

K ochraně vůči stresu přispívá i antioxidační potenciál parchy saflorové. (23)

Nádorová onemocnění

Maralí kořen může být efektivní i v rámci prevence a léčby nádorových onemocnění. Potlačuje totiž proliferaci (rychlé, nekontrolované množení) nádorových buněk, podporuje jejich buněčnou smrt, zhoršuje jejich energetický metabolismus, a navíc zvyšuje citlivost rakovinných buněk vůči některým lékům (například doxorubicinu). Účinnost byla potvrzena například při rakovině prsu a vaječníků. (7, 21)

Může také pomoci zmírnit únavu a poruchy nálad v průběhu chemoterapie. (10)

Hubnutí

Když byl maralí kořen podáván skupině myší krmených stravou s vysokým obsahem tuku, zjistili u nich vědci po 13 týdnech o 18 % nižší přírůstek hmotnosti než u kontrolní skupiny, přičemž přírůstek vlastní tukové tkáně byl dokonce o 41 % nižší! U sledovaných myší zároveň došlo k mnohem nižší míře ztučnění jater, což je častý důsledek tohoto typu stravy. (10)

Příznivé výsledky byly dosaženy i při podávání extraktu krysám s odstraněnými vaječníky, jež se používají jako model pro zkoumání menopauzy. Právě v menopauze totiž běžně dochází k výraznému přibývání na váze. Zkoumaná zvířata po podávání maralího kořene přitom nejen méně přibývaly na váze, ale také u nich docházelo k menším ztrátám svalové hmoty, což je rovněž v menopauze obvyklé. (18)

Parcha saflorová má navíc pozitivní vliv na vylučování hormonů souvisejících s regulací hmotnosti – zvyšuje například koncentraci leptinu, který navozuje pocit sytosti, a adiponektinu, který podporuje odbourávání tuků. (10)

Z tohoto důvodu je parcha saflorová slibnou bylinou pro kontrolu hmotnosti, výzkumy na lidských dobrovolnících však zatím nebyly provedeny v dostatečné míře.

Diabetes

Parcha saflorová může být užitečná i pro diabetiky. Zmírňuje například tzv. metabolický syndrom, což je soubor metabolických změn, které výrazně zvyšují riziko vzniku diabetu i srdečně cévních chorob. Pomáhá také zvýšit sekreci inzulinu ve slinivce břišní, snížit hladinu glukózy v krvi, zvýšit citlivost tkání na inzulin a v rámci experimentů rovněž maralí kořen zvýšil redukovanou hladinu jaterního glykogenu. (10, 18, 19)

Kardiovaskulární systém

Maralí kořen pomáhá snížit krevní tlak, zlepšuje viskozitu krve, snižuje agregaci krevních destiček a koncentraci fibrinogenu, čímž omezuje tvorbu krevních sraženin. Má pozitivní vliv i na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Pokusy na myších naznačili i účinnost jeho podávání po infarktu myokardu a vhodný je i při arytmiích. (19)

Parcha může být užitečná i při chudokrevnosti, protože pomáhá zvýšit koncentraci červených krvinek a hemoglobinu v krvi. (19)

Mentální výkonnost

Parcha saflorová zlepšuje paměť a schopnost učení – ideální doba pro její užití je v tomto případě 60 min před zahájením učení. Pokusy na zvířatech rovněž prokázaly zlepšení lokomotorických schopností, zvýšení vzrušivosti nervového systému i bdělosti a zkrácení přirozené doby spánku. (19)

Parcha rovněž pomáhá chránit nervové buňky před poškozením, a některé studie na zvířatech rovněž ukazují její schopnost snižovat poškození nervových buněk následkem ischemie (nedostatek kyslíku), například při mozkové mrtvici – když bylo pokusným potkanům podáváno po 5 dní po uměle navozené mrtvici 150 mg extraktu, došlo u nich k výrazně nižším destruktivním změnám a bylo dosaženo i výrazně menšího snížení hustoty synapsí (nervových spojení) v mozkové kůře. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ekdysteron zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutáza, a tím zmírňuje oxidativní poškození mozkové tkáně po ischemii. (19, 23)

Maralí kořen rovněž snižuje úzkost a působí také preventivně proti vzniku demence, kdy brání vzniku bílkoviny beta-amyloid, jejíž hromadění je typické například pro Alzheimerovu chorobu. (19, 23)

I v rámci podpory mentální výkonnosti je vhodná kombinace maralího kořene s rhodiolou, která například zvyšuje schopnost učení. (20)

Menopauza

Účinné látky parchy fungují jako tzv. selektivní modulátory estrogenových receptorů typu beta (ERß), tj. je schopen se na tyto receptory vázat a do jisté míry tak nahrazovat účinky přirozeného estrogenu, jehož produkce je v době menopauzy ukončena. Díky tomu může účinně potlačovat například tzv. kožní vazomotorickou odpověď lidově zvanou „návaly horka“. (22) Navíc, jak už bylo zmíněno, pomáhá snížit přibývání na váze a úbytek svalové hmoty, což je rovněž pro období menopauzy typické.

Vředy trávicího traktu

Parcha je účinná i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníků, i v tom jí přitom pomáhá její adaptotgenní působení. (23)

Zajímavá je také schopnost rostliny zmírňovat bolesti trávicího traktu vzniklé z psychosomatických příčin. (19)

Užívání a kontraindikace

V případě parchy saflorové nebyly při užívání zaznamenány žádné závažné vedlejší účinky, kvůli nedostatku provedených studií se ale nedoporučuje její užívání těhotným a kojícím ženám. Maralí kořen může rovněž zpomalovat srážení krve, proto se nedoporučuje lidem s poruchami srážlivosti a rovněž je jeho užívání vhodné vysadit nejpozději 2 týdny před plánovaným chirurgickým zákrokem. Ze stejného důvodu není vhodná jeho kombinace s léky snižujícími srážlivost, jako je například Aspirin či Warfarin. (10, 17)

Parcha saflorová rovněž může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci. Velmi opatrní by proto při jejím užívání měli být lidé alergičtí na některou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých, kam patří například ambrózie, sedmikráska nebo měsíček. (17)

Parcha by se neměla užívat večer, protože může narušit usínání. Vhodné je její užití ráno či dopoledne, v případě podpory sportovní výkonnosti buď před tréninkem, nebo bezprostředně po něm.

Vhodné kombinace

Adaptogenní působení a psychická odolnost: maral + eleuterokok ostnitý + Ašvaganga (vitánie) (5), maral + rhodiola (20)

Sportovní výkonnost: maral + rhodiola (14, 16),

Sexualita: maral + kotvičník + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (10)

Mentální výkonnost: maral + rhodiola (20). maral + vitamin E (23)

Nádorová onemocnění: maral + rhodiola + eleuterokok + schizandra (19)

Ginkgo biloba patří mezi nejoblíbenější doplňky stravy. Vyniká především svým působením na mentální výkonnost, kdy kombinuje svou schopnost zlepšovat prokrvení mozku, epigenetický vliv a ochranné působení na nervové buňky. Skvěle ale funguje i při depresích a úzkostech, astmatu, problémech se zrakem a dalších potížích.

Popis

Ginkgo biloba neboli jinan dvoulaločný je velice dekorativní strom patřící do prastaré čeledi jinanotvaré, která zahrnuje jediný řád – jinanovité. Jeho předkové na zemi rostli již v období prvohor, tj. cca před 300 miliony let. Vysokého stáří se může dorůstat i každá jednotlivá rostlina – nejstarší prokázaný jinan roste v Číně a jeho stáří se odhaduje na 4 700 let. Dnes je jinan vysazování především uměle, původní populace v divoké přírodě jsou extrémně vzácné. U nás je vysazován především kvůli svým dekorativním vlastnostem, jeho výhodou je i vysoká odolnost vůči nepříznivým vlivům. Například při útoku na Hirošimu v roce 1945 bylo šest jinanů jedněmi z mála živých organismů, kterým se podařilo přežít v oblasti do 2 km od epicentra jaderného výbuchu (1-4)

Jinan má netradiční pyramidový tvar a unikátní vějířovité listy, které jsou centrálním zářezem rozděleny na dva laloky. Může být vysoký i více než 30 m, s průměrem kmene až 2,5 m. Jde o dvoudomou rostlinu, což znamená, že samčí a samičí květy se vyskytují odděleně na různých rostlinách. Nevýhodou přitom je, že samčí stromy produkují vysoce alergenní pyl. K léčení se v evropské fytoterapii používá především list, zatímco v Číně se častěji využívá plodů sbíraných v plné zralosti. (1-3)

Historie

Jinan se pravděpodobně k léčebným účelům nejdříve v Číně, písemné doklady však o tom chybí. V období zhruba před tisíci lety už zde byl ale prokazatelně kultivován. Prvním Evropanem, který jinan popsal, byl v roce 1692 Engelbert Kaempel, který působil na stanici Východoindické společnosti v Japonsku. Právě on také poprvé použil označení „ginkgo“, které vzniklo nepřesným přepisem výslovnosti japonského názvu jinanu znamenajícího „stříbrná meruňka“. První rostliny byly do Evropy přivezeny pravděpodobně v první polovině 18. století. (1, 3)

A jedna česká zajímavost: jinan je zmiňován i v díle Jaroslava Foglara – v knize Stínadla se bouří využívá jedna ze skupin Vontů jeho list jako odznak příslušnosti. (1)

Léčivé účinky

Ginkgo biloba obsahuje více než 40 aktivních substancí a řada z nich má přímé pozitivní účinky na fungování lidského organismu. Zejména jde o látky z kategorie terpenoidů (například ginkgolidy a bilobalid), které podporují vazodilataci (rozšíření cév), čímž výrazně podporují prokrvení všech tkání v těle. V pokusech na zvířatech například při aplikaci ginkgolidů nebo bilobalidu došlo k roztažení cév o více než 17 %, ještě výraznější účinky pak měl flavonoid quercetin (kvercetin), který je rovněž v ginkgo obsažen. Mechanismus, kterým tyto látky působí, je pravděpodobně ovlivnění produkce dvou látek, které regulují průtok krve cévami – oxidu dusnatého, který působí jako vazodilatant (tj. roztahuje cévy), a jeho „protihráče“ v podobě vazokonstriktoru jménem endotelin-1. Obsažené flavonoidy (kromě quercetinu je zde například obsažen i kaempferol a rutin) pak mají výrazný ochranný účinek na řadu tkání v těle, zejména pak na nervové buňky. Ochranný a reparativní účinek na nervovou soustavu vykazují i ginkgolidy, stejně jako další obsažená látka ze skupiny terpenoidů – trilakton. (9, 10, 29)

Ginkgo má také přímé epigenetické účinky, kdy přímo ovlivňuje aktivitu některých genů v DNA. Navíc reguluje aktivitu bílkovin, které se podílejí na opravách poškozené DNA, takže efektivně pomáhá bránit vzniku mutací například vlivem toxinů z životního prostředí či působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují například v jeho protinádorovém působení. Kromě toho působí silně protizánětlivě (přičemž i na tom se podílejí epigenetické procesy) a jde také o silný antioxidant. (5-8, 41)

Mozek a nervová soustava

Asi nejznámější oblast použití ginkgo biloby je podpora kognitivních procesů, kde se pravděpodobně kombinují jeho epigenetické účinky se schopností zvyšovat prokrvení mozku.

V rámci výzkumů byla přitom potvrzena nejen jeho schopnost zlepšovat jednotlivé aspekty kognitivní výkonnosti, zejména paměť a schopnost učení, ale také i zvýšenou aktivitu některých oblastí mozku při řešení úloh (oproti aktivitě při užití placeba).  Zvláště účinné je gingo při zmírňování poklesu paměťových schopností souvisejících s věkem. (10, 12, 17)

Řada studií rovněž prokázala pozitivní efekt gingka při Alzheimerově chorobě. U osob trpících demencí dokázal extrakt z této rostliny nejen zlepšit paměť, myšlení a schopnost učení, ale také zmírnit deprese, pozitivně ovlivnit sociální chování a schopnost zvládat běžné denní činnosti. V jednom z výzkumů zaměřeném na osoby s mírnou až středně těžkou depresí dokonce ginkgo vykazovalo podobnou účinnost jako běžně užívaný lék donepezil. Díky své schopnosti zvyšovat průtok krve v mozkové tkáni je ginkgo velmi účinné i při tzv. vaskulární demenci, při níž je pokles kognitivních schopností způsoben omezeným prokrvením. (16-18)

Zajímavý výzkum pak proběhl na potkanech s poraněným sedacím nervem, u nichž ginkgo výrazně zlepšilo jeho funkci (léčba byla zahájena 1 hodinu po poranění a trvala dva týdny).  (11)

Pro úplnost je však třeba dodat, že existují rovněž studie, které žádný pozitivní vliv gingka na výkonnost mozku nepotvrdily. (13)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění výrazně narušující funkci nervové soustavy, často končící úplnou invaliditou. Ginkgo biloba přitom v rámci pilotní studie dokázal u zkoumaných dobrovolníků nejen zlepšit funkci nervové soustavy a zmírnit některé příznaky, ale také zmenšit míru únavy a závažnost depresí, které toto onemocnění často provázejí. (15)

Úzkost a deprese

Poměrně nadějné výsledky přinesly i studie mapující účinky ginkga při dvou nejčastějších psychiatrických problémech – při depresi a úzkosti. V jedné ze studií vedlo například užívání extraktu z ginkga (240 g) ke zmírnění příznaků úzkosti o 45 % ve srovnání se skupinou užívající placebo. (19)

Při depresích je jinan zvláště efektivní u starších osob, lze jej ale použít v jakémkoliv věku. Je navíc velmi vhodný pro kombinaci s řadou antidepresiv, kdy vykazuje lepší účinky než antidepresivum samotné. Za protidepresivní účinky přitom ginkgo vděčí nejen svému epigenetickému působení (zejména pak schopnosti regulovat metylaci DNA a zlepšovat tvorbu faktoru BNDF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu neuronů), ale i pozitivnímu působení na střevní mikrobiom, jehož nerovnováha je pro deprese typická. (19, 41-43)

Oči a vidění

Vliv ginkga na zrak zatím mapovalo jen velice málo studií, jejich výsledky jsou však opravdu slibné. Velmi důležitá je zde pravděpodobně schopnost této rostliny zlepšovat prokrvení v oblasti očí, protože tento orgán je velmi náročný na přísun kyslíku a živin. Dvě menší studie například prokázaly pozitivní účinky při makulární degeneraci, což je degenerativní onemocnění sítnice často končící úplnou slepotou. Zlepšené prokrvení pak může být přínosem i při zeleném zákalu – jedna menší studie prokázala u osob s glaukomem zlepšení zrakových schopností po 8 týdnech užívání 120 mg extraktu z ginkga. (21, 22)

Migréna

V tradiční čínské medicíně je ginkgo využíváno při migréně a dalších typech bolestí hlavy, vědecké důkazy jeho účinnosti však zatím chybějí. Hodně zde pravděpodobně záleží na příčina a mechanismu vzniku bolesti. Vzhledem ke schopnosti zlepšovat prokrvení by mohlo pomoci zejména v případech, kdy je příčinou bolesti zúžení cév, pozitivní roli mohou hrát i jeho protizánětlivé účinky. Pokud je ale naopak příčinou bolesti rozšíření cév, bude jeho účinnost pravděpodobně malá. (23)

Nádorová onemocnění

Ginkgo dokáže preventivně působit proti vzniku nádorů hned několika cestami. Především u nádorových buněk snižuje tvorbu nových bílkovin, a tím i jejich schopnost proliferace neboli rychlého, nekontrolovaného množení. Právě schopnost rychlého dělení je totiž pro nádorové buňky zásadní. Zároveň podporuje proces apoptózy neboli programované buněčné smrti – jde o schopnost buňky „zabít sebe samu“ v případě, že je s ní něco v nepořádku, a právě u nádorových onemocnění je tato schopnost zásadně narušena. Kromě toho působí protizánětlivě, snižuje míru oxidativního stresu a epigenetickou cestou přímo ovlivňuje aktivitu některých genů, které jsou se vznikem nádorových onemocnění spojeny. Protinádorové účinky ginkga byly prokázány zejména u nádorů jater, kde výrazně narušilo schopnost nádorových buněk tvořit kolonie, a také u melanomu neboli nádorů kůže. (5,6)

Astma a CHOPN

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách a zlepšit kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy. (24, 25)

Úlevu může přinést i osobám trpící chronickou plicní obstrukční nemocí (CHOPN), což je závažné zánětlivé onemocnění omezující průtok vzduchu v průduškách. U nich v rámci jedné ze studií dokázalo ginkgo po třech měsících užívání omezit záchvaty kašle a příznaky bronchitidy. (26)

Raynaudův syndrom

Raynaudův syndrom (fenomén) je onemocnění tepenného systému trápící především ženy. Projevuje se náhlou vazokonstrikcí (tj. zúžením cév), obvykle z důvodů chladu či stresu. Častěji postihuje cévy horních končetin, kdy dochází k typickému zbělení prstů. Jedna ze studií přitom zaznamenala výrazný ústup potíží po 10 týdnech užívání extraktu z ginkgo biloby. (27)

Premenstruační syndrom (PMS)

Jako PMS bývá označován soubor nepříjemných fyzických a psychických příznaků, které postihují ženy v reprodukčním věku v době před nástupem menstruace. Výzkumy přitom potvrdily, že ginkgo může tyto nepříjemné projevy zmírnit v průměru o 23 %. Ženy při jednom z nich začínaly užívat extrakt vždy 16. den cyklu (počítáno od prvního dne menstruace) a užívání přerušily 5. den cyklu následujícího. (28)

Sexualita

Ginkgo dokáže poměrně efektivně podporovat jak libido, tak i schopnost erekce. Důvodem podpory erekce je zde především jeho schopnost zvyšovat průtok krve cévami (29).

Zajímavý výzkum pak proběhl ve skupině dobrovolnic trpících sníženou sexuální touhou. Pokud ženy užívaly ginkgo a zároveň podstupovaly psychoterapii, došlo i nich ke zvýšení sexuální touhy, samotné ginkgo ale žádný efekt nemělo. Často zmiňovaná schopnost ginkga zmírňovat pokles libida při užívání antidepresiv však bohužel potvrzena nebyla. (30, 31)

Kardiovaskulární onemocnění

Přestože je ginkgo často doporučováno při vysokém krevním tlaku, větší část ze studií, které byly na toto téma provedeny, však tuto jeho schopnost nepotvrdila. Naopak některé studie ukázaly, že přes svou schopnost vazodilatace krevní tlak neovlivňuje, a zároveň ani nesnižuje míru úmrtnosti na kardiovaskulární choroby či výskyt srdečních infarktů a mozkové mrtvice. (35, 36)

Některé pozitivní účinky ginkga na srdečně cévní systém však potvrzeny byly – především jde o snížení hladiny LDL cholesterolu a zvýšení hladiny HDL cholesterolu a zlepšené prokrvení srdečního svalu při ischemické chorobě srdeční díky výše zmíněnému vlivu na rovnováhu tvorby oxidu dusnatého a endotelinu-1. Zároveň může efektivně pomoci urychlit zotavení a zmírnit negativní následky mozkové mrtvice, zejména ve smyslu úbytku kognitivních schopností, ale i zvládání běžných denních činností. (37-39, 41)

Účinnost byla prokázána také při tzv. intermitentní klaudikaci, což je bolest způsobená zhoršeným prokrvením dolních končetin například při ischemii z důvodů aterosklerózy. Tato bolest se obvykle objevuje při chůzi a jiné zátěži, v klidu většinou mizí. Výrazný ústup potíží byl tady zaznamenán po 4-6 týdnech užívání. (33)

Zdraví jater

Ginkgo má výrazné ochranné účinky na jaterní tkáň, za což vděčí zejména podpoře produkce antioxidačních enzymů a hormonů, jako je například SOD či glutathion. Pomáhá chránit játra před účinky některých toxických chemikálií, pozitivně ovlivňuje i architekturu jater a působí proti jejich ztučnění. Dále má příznivý vliv při fibróze jater, což je onemocnění, při kterém dochází k ukládání kolagenu v mezibuněčném prostoru, a také při metabolické poruše jménem jaterní steatóza. (41, 45)

Hubnutí

Ginkgo biloba potlačuje produkci pankreatické lipázy, což je enzym, který je nezbytný pro rozklad tuků přijatých v potravě. Díky tomu dojde při stávajícím jídelníčku ke snížení energetického příjmu. (41)

Pokožka

Ginkgo především díky svému antioxidačnímu, epigenetickému a protizánětlivému působení pomáhá efektivně zpomalovat vznik projevů stárnutí pokožky, kterou navíc chrání před škodlivými účinky UV záření. Podporuje také hojení poranění, včetně omrzlin. (41)

Užívání a kontraindikace

Ginkgo biloba je obecně považováno za bezpečný doplněk stravy, vedlejší účinky jsou hlášeny jen zřídka – obvykle v podobě bolestí hlavy, nevolnosti a kožní alergické reakce. Nebezpečná může být pouze konzumace čerstvých semen. Jako bezpečná dávka pro dospělou osobu je udáváno užívání 240 mg extraktu po dobu 6 měsíců. (32)

Ginkgo se ovšem nedoporučuje užívat v těhotenství z důvodu vyššího rizika krvácení, při poruchách krevní srážlivosti, epilepsii, diabetu a u osob s nedostatečnou tvorbou enzymu glukóza-6-fosfát-dehydrotenázy, u nichž může způsobit závažnou anemii. Ginkgo není vhodné pro ženy, které se snaží otěhotnět, a z důvodu rizika krvácení je třeba jeho užívání ukončit také 2 týdny před plánovaným chirurgickým zárkokem. U dětí je krátkodobé užívání nižších dávek extraktu možné. (32)

Ginkgo rovněž neužívejte současně s následujícími léky: Warfarin a jiné léky na ředění krve, Efavirenz (lék proti HIV), talinolol (beta-blokátor), alprazolam (ten obsahují léky proti úzkosti, např. Xanax), ibuprofen (Ibalgin), antidiabetika, atorvastatin (lék na snížení cholesterolu a triglyceridů) a léky rozkládající se v játrech. Obecně platí, že při užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání ginkga s ošetřujícím lékařem. (32)

Vhodné kombinace

Mentální výkonnost: ginkgo + žen-šen (32, 34), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + EGCG + Bacopa monnieri (49), ginkgo + rhodiola (53)

Deprese: ginkgo + žen-šen (33), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + rhodiola

Úzkost: ginkgo + šišák bajkalský

Srdce a cévy: ginkgo + OPC

Stárnutí pokožky: ginkgo + EGCG (44)

Antioxidační efekt: ginkgo + kurkumin, ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + šišák bajkalský (50)

Játra: ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + rozmarýn

Oči: ginkgo + rozmarýn

Zánětlivá střevní onemocnění: ginkgo + kurkumin (48)

Rakovina: ginkgo + resveratrol (51)

Sportovní výkonnost: ginkgo + rhodiola (52)

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)

Popis

Rozchodnice růžová je vytrvalá trsnatá rostlina s drobnými žlutými květy. Patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a své jméno získala díky silnému oddenku, který výrazně voní po růžích. Přirozeně se vyskytuje zejména v arktických a subarktických oblastech severní polokoule, v Asii je však možné ji nalézt například v Japonsku, Koreji, Rusku, Číně a Mongolsku, ovšem jen ve vyšších nadmořských výškách. Vzácně se vyskytuje i u nás, například v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kvůli hojnému sběru však byla v ČR téměř vyhubena. (1, 2)

Historie

Rhodiola je tradiční léčivou rostlinou zejména v Asii a na Sibiři, kde byly jejímu kořeni po staletí připisovány mimořádné léčivé a magické účinky – i proto zde byla známá pod názvem „zlatý kořen“. Používala se například k léčbě nachlazení a chřipky i celkovému posílení v průběhu tuhé zimy, a dokonce i k léčbě rakoviny či tuberkulózy. V Evropě byla v minulosti velmi populární zejména ve Skandinávii. Vikingové ji používali ke zvýšení fyzické síly a vytrvalosti, znal ji i zakladatel moderní botaniky Carl Linné a v roce 1755 byla zahrnuta do prvního švédského lékopisu. Zlom v jejím zkoumání ale nastal až v roce 1961, kdy ji v pohoří Altaj identifikoval ruský botanik G. V. Krylov. Ten zjistil, že výtažky z kořene obsahují silné adaptogeny. Následné vědecké výzkumy potvrdily rozsáhlé léčivé účinky rostliny, zejména v oblasti fyzické a duševní výkonnosti, ale nadějné jsou i výzkumy mapující užití v oblasti léčby rakoviny, nemoci z ozáření a dalších potíží. V roce 1969 je Rhodiola (konkrétně její tekutý extrakt) zařazena do oficiální sovětské medicíny – doporučována byla jako stimulant při stavech únavy, ke zvýšení pozornosti a produktivity práce a také u psychiatrických a neurologických problémech. (1)

Léčivé účinky

Rhodiola rosea obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž mnohé jsou v přírodě zcela unikátní a nevyskytují se ani v ostatních zástupcích rodu rhodiola. Jde například o fenylpropanoidy rosavin, rosin a rosarin, flavonoidy rodiolin, rodionin, rodiosin, monoterpeny rosiridol a rosaridin, salidrosid, fenolové kyseliny a další látky. Mnohé z nich fungují jako účinné adaptogeny a některé mají i epigenetické účinky. (1, 35)

Odolnost vůči stresu

Rhodiola patří mezi nejznámější adaptogeny. Tento termín se používá od 60. let minulého století a označuje látky, které nemají negativní účinky, a přitom zvyšují odolnost vůči fyzikálně, chemicky, biologicky a psychologicky škodlivým faktorům, tzv. stresorům. Rozsáhlé výzkumy na toto téma probíhaly od 60. do 80. let minulého století hlavně v tehdejším Sovětském svazu, kde se vědci hojně zaměřovali na zkoumání přírodních látek, které pomáhají lidem přežít období dlouhodobého vysokého stresu, a přitom si zachovat mentální i fyzickou výkonnost. (3, 4)

Rhodiola obsahuje fenolické sloučeniny, což jsou látky podobné tzv. katecholaminům, které se podílejí na aktivaci nervového systému v rané fázi reakce organismu na stres. (5)

Mechanismů, kterými se na ochraně proti stresu podílí, je ovšem celá řada: Má například výrazný ochranný efekt na nervové buňky, které chrání proti působení toxinů i volných radikálů, a přitom stimuluje funkci nervové soustavy. Jde také o významný aktivátor enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který stimuluje vstřebávání glukózy z krve do svalů. Působením stresových hormonů totiž mj. dochází ke zvyšování hladiny glukózy v krvi, což má za následek mnoho negativních účinků na zdraví. Rhodiola navíc obsahuje tyrosin, který zmírňuje vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, snižuje únavu a zároveň u osob vystavených stresu zvyšuje mentální výkonnost – tato látka byla ostatně s pozitivním efektem vyzkoušena i v armádě při vojenských při operacích vyžadující náročný výkon v situacích s extrémní mírou stresu, únavy a nedostatku spánku. (5-10)

Mentální výkonnost a funkce mozku

Adaptogeny včetně rhodioly se vyznačují výrazným stimulačním a tonizujícím efektem, čímž podporují mentální výkonnost. Tyto jejich účinky se nejsilněji projevují právě v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Na rozdíl od některých často užívaných stimulantů (například Efedrinu) přitom nemají negativní vedlejší účinky a nevytvářejí závislost. (5, 11)

Prokázán byl přitom pozitivní vliv rhodioly prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další. (35) Když například byla rhodiola podávána skupině 27 studentů, lékařů a vědců v období před očekávanou intenzivní intelektuální činností (například zkoušky), došlo u nich ke zlepšení množství i kvality vykonané práce, zlepšení intelektuální kapacity a omezení ztráty pracovní kapacity v důsledku únavy. Efekt zde byl zaznamenán při užívání 100-150 mg extraktu 2x denně po dobu 2-3 týdnů. (38)

Rhodiola navíc vykazuje ochranný efekt na nervové buňky a podporuje tvorbu a diferenciaci nových neuronů v mozku, a to včetně hippokampu, což je oblast zodpovědná za paměť. (35, 37) Mozkové buňky přitom chrání nejen například proti volným radikálům, ale i proti stresu, který má prokazatelně negativní účinky na mozkovou výkonnost (1)

Fyzická a mentální únava

Hned několik studií prokázalo účinnost rhodioly jak při fyzické, tak i mentální únavě, na druhou stranu některé z těchto výzkumů prokazovaly formální nedostatky. (29, 30) Velmi efektivní se rozchodnice ukázala při souboru příznaků, pro které se dříve hojně užíval termín „neurastenie“, který zahrnuje například únavu a slabost (a to i po malé fyzické či duševní námaze), snížení pracovní výkonnosti, potíže se spánkem, ale i podrážděnost, roztržitost a bolesti hlavy či snížení schopnosti regeneraci po zátěži. (1)

Pokusy na zvířatech také ukázaly zajímavou skutečnost: pokud jim byla rhodiola podávána v nižším až středním dávkování, působila jako silný stimulant zlepšující mozkovou aktivitu. Zvyšovala například tvorbu některých neurotransmiterů (látky nutné pro přenos nervových vzruchů), zejména serotoninu, dopaminu a norepinefrinu, a navíc zlepšovala propustnost tzv. hematoencefalické bariéry pro látky, z nichž tyto neurotransmitery vznikají – v mozkové kůře došlo například ke zvýšení hladiny 5-hydroxy tyrosinu, což je látka, v níž v mozku vzniká serotonin. Naopak ve vyšších dávkách ale rozchodnice působila sedativně. (35)

Sportovní výkonnost

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že rhodiola může pozitivně ovlivnit sportovní výkonnost. Příznivý vliv má zejména na vytrvalost, což se projevilo například ve studiích na potkanech v testu plavání do vyčerpání. Velmi výrazný účinek má přitom zejména na tvorbu ATP (adenosin trifosfátu) ve svalových buňkách. Jde o energeticky bohatou sloučeninu, z níž svaly přímo čerpají energii pro svou práci. Rhodiola v těchto výzkumech navíc dokázala zlepšit procesy regenerace po intenzivní zátěži. (31, 32)

Fungování rozchodnice při sportovním tréninku však bylo potvrzeno i ve výzkumech na lidských dobrovolnících. Při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru bylo zjištěno u sportovců užívajících rhodiolu zvýšení pracovní kapacity o 9 %, zkrátila se doba zotavení po intenzivní zátěži (po 10 minutách po jejím skončení měli sportovci nižší pulz ve srovnání s kontrolní skupinou v průměru o 2,5 tepů/min) a 3 dny po zátěži si méně stěžovali na nespavost a podrážděnost. (1)

Zajímavé výsledky přinesl rovněž výzkum, který se zaměřil na skupinu elitních biatlonistů. U nich rhodiola podpořila nejen zvýšení vytrvalosti i síly, ale pomohla jim rovněž zlepšit koordinaci, zmírnit svalový třes a zlepšit přesnost střelby. (39)

Rhodiola má přitom jednu velkou výhodu: Zatímco obvykle užívané stimulanty vyčerpávají mozkové katecholaminy, takže při intenzivním svalové práci dochází po počátečním zvýšení pracovní kapacity k jejímu výraznému snížení (silně pod obvyklý průměr), u rhodioly tento problém nenastává. Při jejím užívání sice také po počátečním zvýšení pracovní kapacity dochází k jejímu snížení, ale jen mírnému, takže její úroveň stále zůstává nadprůměrná. (40)

Rozchodnice navíc podporuje výkonnost nejen u trénovaných sportovců, ale prospěšná může být i těm, kdo s pohybem začínají, a to i ve vyšším věku. V sérii ruských a švédských výzkumů, v nichž byli muži sedavého životního stylu podrobení po sedm dnů fyzické zátěži, a zároveň užívali rhodiolu v dávkování od 450 do 600 mg extraktu za den. Přitom se zlepšila jejich fyzická pracovní kapacita (o 28 %), variabilita srdeční frekvence i síla kontrakce srdečního svalu, takže byli schopni vykonávat zátěž vyšší intenzity než kontrolní skupina. Rhodiola přitom ovlivnila obě větve tzv. vegetativního nervového systému, tj. sympatikus i parasympatikus, což organismu umožňuje vydávat více energie během stresu, a přitom si udržovat vyšší energetické zásoby. (43)

U mužů byl navíc zaznamenán anabolický efekt rozchodnice. (1)

Alzheimerova choroba

Rhodiola obsahuje látku jménem rosiridin, která může být velmi užitečná pro osoby ohrožené Alzheimerovou chorobou či jinými typy demence. Potlačuje totiž produkci látek jménem monoaminooxidáza A a B. (33) Stejný mechanismus účinku se uplatňuje i při depresi.

Dlouhověkost

Tyrosin obsažený v rhodiole stimuluje tvorbu enzymů sirtuinů, zejména pak toho s označením SIRT-1, který je spojován s dlouhověkostí. (34) V pokusech na zvířatech pak byl prokázán vliv rhodioly na snížení úmrtnosti a prodloužení doby dožití. Při aplikaci na populaci háďátek došlo například k prodloužení jejich života o 10-20 %, u octomilek dokonce o 24 %, tedy téměř o čtvrtinu! (35, 36)

V dalších pokusech na octomilkách pak bylo zjištěno, že rhodiola pomohla výrazně snížit koncentraci superoxidů (látky způsobující vznik volných radikálů) v jejich mitochondriích. (65) To je poměrně unikátní účinek – oxidativní poškození mitochondrií je totiž považováno za jednu z příčin stárnutí, přičemž většina antioxidantů nedokáže dovnitř mitochondrií proniknout.

Hubnutí

Velmi efektivní je rhodiola při zmírňování záchvatovitého přejídání způsobeného stresem. V tomto případě má efekt i jednorázové užití – zvýšená chuť k jídlu se v tomto případě zmírní asi hodinu po konzumaci rozchodnice. (35) Kromě toho také brání ukládání tukových zásob tím, že omezuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk). (58)

Hormonální systém

Rhodiola má prokazatelné pozitivní účinky hned na několik žláz s vnitřní sekrecí. Podobně jako i další adaptogeny vedla ke zlepšení funkce štítné žlázy, aniž by způsobila hyperthyreózu. Podpořila funkci brzlíku a chránila ho před involucí, k níž dochází vlivem stárnutí. Také nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, fungovaly díky rozchodnici lépe a s větší rezervou. (1, 41) Ženám v menopauze zase pomůže ochránit kostní hmotu. (35)

Sexualita a plodnost

Rhodiola má pozitivní vliv zejména na plodnost žen, u nichž při jejím užívání dochází ke zvýšení počtu rostoucích folikulů, zvýšení objemu zralých vajíček či lepší přípravě děložní sliznice na otěhotnění. Zajímavá studie pak proběhla na skupině žen trpících amenorrheou (nepřítomností menstruace). Dobrovolnice při ní dostávaly buď 100 mg extraktu rhodioly 2x denně po dobu 2 týdnů, nebo 10 injekcí rhodosinu (jedna z účinných látek rhodioly), u některých žen byla kúra opakována. Ze 40 zúčastněných žen došlo u 25 k obnovení menstruačního cyklu a 11 z nich poté úspěšně otěhotnělo. (1, 42)

Pozitivní vliv byl zaznamenán i na mužskou sexualitu – zajímavé přitom je, že v rámci výzkumů pomohla jak jedincům trpícím poruchami erekce, tak i těm s předčasnou ejakulací. (1)

Srdce a cévy

Působení na kardiovaskulární systém je další oblastí, v níž má rhodiola potvrzené příznivé účinky. Pomáhá chránit srdce před negativními účinky stresu, volných radikálů a také ischemie (nedostatku kyslíku). Pomáhá snížit krevní tlak, a v pokusech na zvířatech dokonce pomohla zabránit vzniku arytmií. (44-49)

Výzkumy také naznačují potenciál při léčbě plicní hypertenze. (50)

Chudokrevnost

Salidrosid, jedna z látek obsažených v rhodiole, může pozitivním způsobem ovlivnit také krvetvorbu. Má totiž příznivý vliv na tzv. hematopoetické kmenové buňky, u nichž vyvolává zvýšení syntézy DNA, chrání červené krvinky před oxidativním poškozením a zvyšuje účinnost erythropoetinu (EPO), což je hormon regulující krvetvorbu. (51-53)

Diabetes

Rhodiola pomáhá dostat pod kontrolu diabetes, a to jak 1., tak i 2. typu. Jednak totiž podporuje funkci beta-buněk slinivky, v nich vzniká inzulin, a příznivě ovlivňuje i tvorbu enzymu AMPK, který zlepšuje transport glukózy z krve do svalů. (54, 55)

Deprese a úzkost

Výše zmíněný pozitivní vliv rhodioly na tvorbu neurotransmiterů se projevuje nejen zvýšením mentální výkonnosti, ale i zmírněním deprese. Například v rámci výzkumu, při němž 89 osob s mírnou či střední depresí užívalo denně 340 nebo 680 mg extraktu, došlo nejen ke zmírnění depresivních příznaků (na 60-75 %), ale i ke zlepšení spánku a emocionální stability, a to u obou dávkování. (56)

Zlepšení příznaků bylo ve výzkumech zaznamenáno i u osob trpících úzkostí, a to při užívání 340 mg rhodiolového extraktu po dobu 10 týdnů. (57)

Nádorová onemocnění

Rhodiola má nejen přímé protinádorové účinky, ale navíc zvyšuje účinnost protinádorových léčiv a snižuje míru jejich vedlejších účinků. V jedné studii například došlo ke zvýšení účinku léku cyklofosfamidu o 36 %! (1)

Odvykání kouření

Výzkumy v této oblasti proběhly zatím pouze na myších a potkanech, jsou však velice nadějné. Když byla pokusným zvířatům pomocí injekcí vytvořena závislost na nikotinu a poté byla jeho aplikace ukončena, měly ty, kterým byla podávána rhodiola, o 50 % nižší symptomy úzkosti a zmírnil se u nich i výskyt somatických příznaků. (59, 62)

Játra

Obsažený salidrosid podporuje vznik nových jaterních buněk (zejména proces jejich diferenciace), a tím i proces regenerace jater, a chrání jaterní buňky před působením volných radikálů i některých toxických chemikálií. (66)

Užívání a kontraindikace

Podle studií je užívání rhodioly po dobu 6-12 týdnů bezpečné, pro potvrzení bezpečnosti dlouhodobého užívání zatím není k dispozici dostatek výzkumů. Vzácně se mohou vyskytnout některé vedlejší účinky, například zmatenost, sucho v ústech, či naopak nadměrná produkce slin. Užívání rhodioly se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám – žádné negativní účinky na dítě zde sice nejsou známy, nebyla ale dostatečně potvrzena ani její bezpečnost. Kvůli stimulačním účinkům na imunitu je třeba užívání rhodioly velmi zvážit i u osob trpících autoimunitními chorobami. (60)

Nežádoucí interakce s léky či jinými doplňky stravy nejsou známy, přesto je třeba při současném užívání léků třeba zachovávat opatrnost. Je také vhodné užívání rhodioly konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Vhodné kombinace

Sportovní výkonnost: rhodiola + ginkgo biloba (61)

Stres: Rhodiola + schizandra čínská + eleuterokok ostnitý (5), rhodiola + EGCG + hořčík + vitaminy sk.  B (64)

Přejídání ze stresu: rhodiola + třezalka (35)

Hubnutí a diabetes: rhodiola + skořice (66)

Deprese: rhodiola + šafrán (63)

Funkce mozku, nervová soustava: rhodiola + schizandra + eleuterokok (66)

Dlouhověkost: rhodiola + eleuterokok (66) Nádorová onemocnění: rhodiola + Weikang Keli (směs bylin čínské medicíny)

AMPK patří do rodiny enzymů jménem proteinkinázy. V našem těle se vytváří prakticky neustále, a to na řadě míst – ve svalech, v mozku (hlavně v části jménem hypothalamus), v játrech či v tukové tkáni a účastní se mnoha klíčových procesů v těle.

Jde o látku, kterou naše tělo vytváří zcela přirozeně. I když má ale pozitivní vliv na řadu stěžejních procesů v organismu, nemá příliš smysl užívat ji jako doplněk stravy – její základ tvoří bílkovina, která se v trávicím procesu rozloží na jednotlivé aminokyseliny. Můžeme ale přirozenou cestou zvýšit aktivitu genů, které jsou za tvorbu AMPK zodpovědné, a tím například podpořit hubnutí, sportovní výkonnost či přispět k prevenci a léčbě řady onemocnění.

10 důvodů, proč zlepšit tvorbu AMPK

1. Urychluje metabolismus

Pokud se nám podaří zvýšit produkci AMPK v hypothalamu, dojde ke zvýšení produkce energie na buněčné úrovni. Tím získáme nejen příliv energie, ale zvýší se i intenzita energetického metabolismu, takže budeme spalovat více energie. Zvýšení produkce AMPK v hypothalamu je proto žádoucí například pro sportovce, v případě osob, které se snaží zhubnout, je to ale trochu sporné, protože může zároveň dojít i ke zvýšení chuti k jídlu.

2. Zlepšuje metabolismus sacharidů

Pro osoby s nadváhou, ale i pro diabetiky a opět i pro sportovce má ovšem velký smysl snažit se o zvýšení produkce AMPK ve svalech. Zde totiž tento enzym ovlivňuje celou řadu procesů související s metabolismem sacharidů.

Klíčové jsou ve svalech zejména procesy, jejichž důsledkem je snížení hladiny krevního cukru. Právě vysoký obsah glukózy v krvi je totiž nežádoucí stav, který podporuje ukládání ukládání tukových zásob, ale také například zvyšuje průběh zánětlivých procesů v těle. AMPK ale zaprvé zvyšuje transport glukózy z krve do svalů a za druhé i schopnost těla (především právě svalů) efektivně využívat jako palivo cukry.

První schopnost, tedy podpora transportu glukózy do svalové tkáně, je podstatná pro osoby s nadváhou a diabetiky – jejím přímým důsledkem je totiž pokles hladiny cukrů v krvi. Sportovci, a to jak vytrvalci, tak vyznavači rychlostních a silových disciplín, pak budou těžit zejména ze zlepšené schopnosti těla využívat cukry jako palivo (tj. podporovat přeměnu glukózy na ATP). Pro ně je navíc důležité usilovat i o zvýšení produkce AMPK v játrech, kde je tento enzym potřebný pro tvorbu glukózy.

3. Podporuje pálení tuků

Enzym AMPK je potřebný pro proces, při kterém se uložené zásoby tuků přeměňují na energii. To je důležité zejména pro hubnutí, kde AMPK navíc zároveň pomáhá i dalším způsobem: Potlačuje tvorbu mastných kyselin, které je nutná pro vznik nové tukové tkáně. Vysoká efektivita tukového metabolismu je ale důležitá i pro vytrvalostní sportovce na dlouhých tratích, např. pro maratonce.

4. Umožňuje vznik nových mitochondrií

AMPK se účastní tvorby nových mitochondrií, což jsou organely často označované jako „buněčné elektrárny“, protože v nich dochází k přeměně živin na energii. O nárůst počtu mitochondrií se snaží zejména sportovci, protože čím více jich ve svalových buňkách mají, tím více jsou schopni vyprodukovat energie, kterou následně využijí pro svalovou práci. Důležité je to ale i pro osoby s nadváhou, protože jim to pomůže zvýšit intenzitu metabolismu.

Zhoršování funkce mitochondrií navíc úzce souvisejí i s procesem stárnutí a vznikem některých onemocnění – například Alzheimerovy choroby.

5. Má antioxidační efekt

AMPK v těle zvyšuje produkci látek bílkovinné povahy, které mají výrazný antioxidační efekt – typickým příkladem je jeden z nejdůležitějších antioxidačních enzymů superoxid dismutáza neboli SOD.

6. Zvyšuje prokrvení

AMPK zvyšuje produkci oxidu dusnatého, což je signální molekula ovlivňující vazodilataci neboli rozšíření cév. Díky tomu se do tkání dostane více krve, a tedy i více kyslíku a živin, co má za následek vyšší sportovní i duševní výkonnost, lepší prokrvení srdečního svalu u kardiaků, ale i vyšší schopnost erekce.

7. Podporuje plodnost

AMPK zvyšuje produkci pohlavních hormonů a tím zlepšuje plodnost u obou pohlaví. Podpora produkce testosteronu se projeví i na zlepšení sportovní výkonnosti.

8. Zmírňuje záněty

AMPK ovlivňuje produkci řady látek, které hrají klíčovou roli zejména v chronických zánětlivých procesech (například nukleárního faktoru NF-kB).

9. Zlepšuje stav diabetiků

Na cukrovku má AMPK pozitivní vliv nejen díky schopnosti zlepšovat transport glukózy z krve do svalů, a tím snižovat hladinu glukózy v krvi, ale zároveň zvyšuje i citlivost vůči inzulinu. Právě její snížení je přitom hlavní příčinou vzniku cukrovky II. typu.

10. Zpomaluje stárnutí

AMPK má kromě podpory tvorby mitochondrií pozitivní vliv i na další buněčné procesy související se stárnutím – např. na proces autofágie. V pokusech na různých druzích zvířat bylo aktivací tohoto enzymu dosaženo prodloužení života o neuvěřitelných 15 %, u lidí zatím nejsou data k dispozici, pozitivní vliv se však předpokládá i zde.

Jak zvýšit produkci AMPK?

Tvorba enzymu AMPK se dá velice efektivně zvýšit umělou cestou, například pomocí aktivátoru AICAR. Tento způsob ovšem nedoporučujeme kvůli negativním vedlejším účinkům, byť jeho efekt například na zvýšení sportovní výkonnosti je velmi vysoký (AICAR je ostatně i na dopingovém seznamu). My se naopak podíváme na čistě přírodní způsoby, jak tvorbu AMPK podpořit.

Pohybová aktivita

Opakované svalové kontrakce způsobují deficit energie, který podporuje tvorbu AMPK. Nejúčinnější jsou pohybové aktivity vysoké intenzity, například posilování s vysokými zátěžemi, opakované sprinty apod.

Snížení příjmu kalorií a cukrů

Obézní lidé mají obecně sníženou tvorbu AMPK a snížení celkového kalorického příjmu je jedním ze způsobů, jak ji opět zvýšit. Je také prokázáno, že kalorická restrikce vede k prodloužení života, a i zde pravděpodobně hraje roli AMPK. Kromě toho velmi efektivně působí i omezení příjmu sacharidů.

Omezení zánětlivých procesů

AMPK sice působí protizánětlivě, zároveň ale platí, že pokud v těle probíhá zánětlivý proces, tvorba tohoto enzymu je snížena. Proto se vyplatí zároveň využívat i prostředky na omezení zánětů v těle, například epigeneticky působící doplňky stravy (kurkumin, EGCG, omega-3 apod.)

Doplňky stravy

Velice efektivní způsob, jak podpořit produkci AMPK, představují doplňky stravy obsahující živiny nebo byliny s epigenetickým účinkem. Ty totiž mohou přímo ovlivnit aktivitu genů, které produkci AMPK řídí. A které to jsou?

Kvercetin – tato látka je velice efektivní pro osoby s nadváhou, diabetiky i sportovce. Zvyšuje totiž produkci AMPK ve svalech, tukové tkáni a játrech, ale zároveň omezuje jeho tvorbu v hypothalamu, takže nedochází ke zvýšení chuti k jídlu.

Resveratrol – barvivo z červeného vína zvyšuje tvorbu AMPK ve svalové tkáni.

Genistein – schopnost zvýšit tvorbu AMPK ve svalové tkáni byla prokázána i v případě genisteinu, epigeneticky působící substanci ze sójových bobů.

Kurkumin – podporuje tvorbu AMPK ve svalech a játrech a zároveň má výrazné protizánětlivé účinky.

Šišák bajkalský – účinky na produkci AMPK má látka baicalin obsažená v této bylině.

EGCG – epigalokatechin galát je známý svými účinky na hubnutí a jedním z důvodů je i působení na AMPK.

Další látky a doplňky stravy s pozitivním působením na produkci AMPK: antokyany z bobulového ovoce, karnitin, kyselina lipoová, skořice, chřest, žen-šen, jablečný ocet, reishi, gynostemma, hydroxythyrosol z olivového oleje, vitamin E, roibos a další.

Více o nemoci zde »

Vhodné živiny a byliny

Granátové jablko »

Maralí kořen »

Kurkumin »

Ginkgo biloba »

Coleus forskohlii »

Ženšen pětilistý »

Zinek »

Vitamin D3 »

Indol-3-karbinol »

Šišák bajkalský »

Hormony fungují jako tzv. signální molekuly, tedy látky, které dokáží předávat informace jednotlivým buňkám našeho těla, a tím regulovat jejich chování.

Jednotlivé buňky představují totiž do značné míry samostatné jednotky oddělené od okolí buněčnou stěnou. Aby se začaly chovat v souladu se systémem celého těla, potřebují k tomu nějaký signál, který buněčnou stěnu překoná. A takovým signálem mohou být právě hormony. Ty pronikají buněčnou stěnou buď přímo, nebo prostřednictvím tzv. systému druhých poslů, a následně ovlivňují děje uvnitř buňky – včetně dějů, které regulují aktivitu jednotlivých genů.

Zároveň ale platí i opačná souvislost – totiž že epigenetické děje mohou naopak ovlivňovat i tvorbu jednotlivých hormonů, protože mění aktivitu genů, které právě tvorbu těchto hormonů řídí.

Pojďme se nyní podívat na některé hormony produkované naším tělem a to, jak jejich produkci můžeme ovlivnit pomocí znalosti epigenetických zákonitostí.

Hormony štítné žlázy

Hlavní funkcí štítné žlázy je produkce hormonů trijódthyroninu (T3), tyroxinu (T4) a kalcitoninu. Pro tvorbu prvních dvou přitom bývá považován za zásadní dostatek jódu ve stravě, ten však sám o sobě nestačí. Neméně důležité je totiž i fungování systémů, které soli jódu vychytávají z protékající krve, a zajišťují tak jejich dostatečnou koncentraci přímo ve štítné žláze.

Klíčovou roli zde hrají speciální bílkoviny známé pod zkratkou NIS (Natrium Iodine Symporter), které umožňují transport solí jódu přes buněčnou membránu. Osoby, které trpí hypofunkcí štítné žlázy, přitom mívají zvýšenou metylaci genu, podle nějž jsou NIS tvořeny, a aktivita tohoto genu je tak omezena. Ve štítné žláze tak mají jódu málo, ačkoliv jej stravou přijímají dostatek.

Co může pomoci: Klíčový je samozřejmě dostatečný příjem jódu, důležité jsou však i další minerály a stopové prvky – sodík, draslík, měď, železo, vápník a zinek. Velmi efektivní pak mohou být doplňky stravy s epigenetickým účinkem: kurkumin, šišák bajkalský, omega-3 a vitamin D3.

Čeho se vyvarovat: Negativní epigenetický vliv na tvorbu hormonů štítné žlázy má stres a alkohol. Z doplňků stravy je nevhodný kvercetin, který zde působí jako hormonální disruptor, a to samé platí pro EGCG (epigallokatechin gallát ze zeleného čaje).

Testosteron

Mužský pohlavní hormon testosteron je zodpovědný nejen za vývoj pohlavních znaků, sexuální funkce, plodnost či růst svalové hmoty, ale má rovněž protibolestivé účinky, chrání nervové buňky před poškozením a jeho nedostatek se může projevit i poruchami nálad.

Jeho hladina klesá s věkem, problémy s ní se však mohou objevit i v mladším věku, zvláště v souvislosti s obezitou. Velká část účinků testosteronu je dána jeho epigenetickým působením, a zároveň platí, že i jeho produkci lze podpořit epigenetickou cestou.

Co může pomoci: Z doplňků stravy je velice efektivní granátové jablko. Důležité jsou i vitaminy D3, K2 a zinek. Produkci testosteronu lze výrazně podpořit i pohybovou aktivitou, zvláště pak intenzivní pohybové aktivity a posilování.

Čeho se vyvarovat: Produkci testosteronu výrazně omezuje obezita – shození pouhých osmi kilogramů v průměru zveden jeho hladinu o 15 %! Škodlivá je i nadměrná konzumace cukrů.

Stresové hormony

I klasická medicína dnes již uznává, že dlouhodobé působení stresu může mít za následek řadu různých zdravotních potíží. Příčinou, proč se tak děje, je přitom i epigenetické působení stresových hormonů produkovaných nadledvinkami, zejména pak tzv. glukokortikoidů.

Stresové hormony jsou látkou velice užitečnou, která lidskému rodu v jeho v historii výrazně pomohla přežít. Tyto látky totiž působí v těle změny, které mu pomohou lépe zvládnout útěk či boj – zlepší dostupnost zdrojů energie pro svaly, zmírní vnímání bolesti, a dokonce i zvýší srážlivost krve, čímž omezí ztráty krve při případném zranění.

Reakce těla ovšem nerozlišují, jestli nás stresuje útočící medvěd nebo uzávěrka v práci. Hormony se vylučují stále stejně, a pokud se tak děje dlouhodobě, dochází k řadě epigenetických změn, které zvyšují náchylnost k obrovskému počtu chorob, včetně těch velmi vážných.

Velmi výrazné je pak působení stresu v některých senzitivních obdobích, jako je například dětství či puberta. Pak stačí třeba nedostatek projevů lásky či posměch spolužáků třeba kvůli chudobě rodiny, a důsledkem mohou být třeba deprese či úzkostné poruchy.

Co může pomoci: Z doplňků stravy působí dobře zejména tzv. adaptogeny (žen-šen, suma, rhodiola, maca…). Velmi prospěšný je pohyb, obecně zdravá strava, masáže, meditace, ale třeba i lidské doteky.

Čeho se vyvarovat: Pochopitelně vlastních stresujících podnětů, ale i negativnímu přístupu k životu.

Leptin

Leptin patří mezi tzv. adipokiny, hormony, které ovlivňují energetický metabolismus. Na rozdíl od předchozích hormonů nejsou produkovány žlázami s vnitřní sekrecí, ale tukovou tkání.

Právě leptin je přitom velice důležitý pro všechny, kdo se snaží zhubnout, protože zásadním způsobem ovlivňuje chuť k jídlu. Váže se totiž na receptory v mozku a dalších orgánech, kde omezuje tvorbu peptidů, jež vyvolávají chuť k jídlu, a naopak podporuje tvorbu těch, které ji omezují.

Problém je ovšem v tom, že ačkoliv mají obézní lidé dostatek tukové tkáně, která leptin produkuje, zároveň se u nich vůči tomuto hormonu vytvořila rezistence – omezila se schopnost jeho transportu z krve do mozku a snížila funkce jeho receptorů. Výzkumy navíc ukázaly, že zejména obezita matky (v těhotenství i před ním) může epigenetickou cestou negativně ovlivnit produkci leptinu u dítěte, a tím u něj zvýšit riziko problémů s váhou. Podobně ovšem kupodivu funguje i podvýživa v době těhotenství, zejména pak nedostatek bílkovin. Naštěstí ale platí, že epigenetické reakce jsou zvratné, a tudíž jde epigenetickou cestou podpořit jak produkci leptinu, tak i funkci příslušných receptorů.

Co může pomoci: Velmi důležitý je příjem tzv. donorů metylu, mezi něž patří vitaminy skupiny B (B2, B6, kyselina listová), metionin, cholin či betain. Produkci leptinu, funkci jeho receptorů či transport z krve do mozku velmi efenktivně podporují například EGCG ze zeleného čaje, resveratrol a vitamin D3.

Čeho se vyvarovat: Negativně působí strava s vysokým podílem cukrů a nasycených tuků. Na stravu s vysokým podílem tuků sice tělo po několik týdnů z hlediska produkce leptinu reaguje pozitivně (zvláště pokud dojde k omezení příjmu cukrů), pak ale dojde k prudkému obratu.

Pohlavní hormon testosteron sice varlata a nadledvinky produkují po celý dospělý život, již okolo pětatřicátého roku věku se však jeho hladina v těle začne snižovat. Poměrně strmý sešup pak následuje mezi 45. a 60. rokem věku. V průběhu tohoto období může hladina testosteronu poklesnout až o 70 %. Pozvolný pokles je nevyhnutelný, jeho rychlost a míru však můžeme ovlivnit i my sami.

Proč ho potřebujeme?

Testosteron je pohlavní hormon. Varlata ho začnou ve velkém produkovat v období puberty, což má za následek vývoj druhotných pohlavních znaků. V podstatě lze říci, že je to právě tento hormon, který dělá chlapa chlapem, ať už mluvíme o vývoji těla, funkční sexualitu nebo psychické nastavení. Jeho vliv na organismus je však mnohem rozsáhlejší.

Testosteron si většina lidí spojuje se svalovou hmotou, a to zcela oprávněně. Pro její budování a udržování je nesmírně důležitý, jeho úbytek proto vede ke ztrátě jak samotných svalů, tak pochopitelně i svalové síly. S tím souvisí i fakt, že snížená hladina testosteronu vede k nadváze – svaly jsou velkým „žroutem energie“, takže při jejich ústupu klesá tzv. bazální metabolismus, tj. množství energie, kterou tělo spotřebovává v klidu.

Testosteron ovšem díky svým epigenetickým účinkům rovněž ovlivňuje i intenzitu metabolismu. I v mužském těle se navíc vyskytuje estrogen, a pokud poklesne testosteron, zintenzivní se právě působení tohoto ženského pohlavního hormonu. To vede ke změnám v tvaru postavy, často dokonce i k růstu prsou. Typickým projevem poklesu jeho hladiny je i zvýšená únava a nedostatek energie.

Optimální hladina testosteronu je nezbytná i pro kognitivní procesy, zejména pro pozornost, paměť a prostorovou orientaci. Právě klesající hladina testosteronu tedy může výrazně ovlivnit úroveň kognitivních procesů ve vyšším věku. Tento hormon totiž chrání nervové buňky před poškozením.

Snížení hladiny testosteronu vést k poruchám nálad až například ke vzniku depresí. A dokonce může být příčinou zvýšené citlivosti na bolest a zintenzivnění chronických bolestí. Testosteron totiž epigeneticky působí na nervové buňky, a tím ovlivňuje právě vnímání bolesti. Osoby trpící chronickými bolestmi tak mají obvykle v těle sníženou hladinu testosteronu.

Testosteron je hormonem pohlavním, a proto také úzce souvisí se sexualitou. Jeho pokles proto vede jak ke zhoršení schopnosti erekce, tak i poklesu libida (tj. sexuálního puzení a touhy). Zároveň to vede i k poklesu plodnosti, protože testosteron je nutný jak pro vlastní tvorbu spermií, tak i pro produkci semenné tekutiny, jejíž nedostatek následně zhoršuje pohyblivost a životaschopnost spermií.

Jeho úbytek ve vyšším věku navíc může souviset i s úbytkem kostní tkáně a snížením hustoty kostí, podobně jako u žen způsobuje osteoporózu zastavení produkce estrogenu v období menopauzy. V kostní tkáni se totiž nachází velký počet receptorů pro testosteron, a bez něj tak například nedochází ke zvýšení hustoty kostí v reakci na fyzickou zátěž.

Jak podpořit tvorbu testosteronu?

Samotný testosteron má výrazné epigenetické účinky, to znamená, že ovlivňuje aktivitu řady genů v naší DNA, přičemž některé z nich může dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout. Ale platí to i naopak, tedy že i jeho tvorba je výrazně ovlivněná epigenetickými faktory, tj. vnějšími vlivy, které prostřednictvím změn intenzity důležitých biochemických reakcí ovlivňují aktivitu jednotlivých genů. Poklesu hladiny s věkem tedy sice stejně jako procesu stárnutí nezabráníme, můžeme jej ale výrazně zpomalit.

1. Hýbejte se, ale s mírou

Testosteron je na jedné straně nezbytný pro růst sportovní výkonnosti, zároveň ovšem platí, že pravidelná pohybová aktivita jeho hladinu zvyšuje. Fyzicky aktivní muži mají obecně vyšší hladinu testosteronu ve srovnání s těmi, co vedou sedavý způsob života, a ve vyšším věku to platí dvojnásob.

Pozitivně přitom působí většina druhů fyzické zátěže, zvláště efektivní se přitom ukazují být intenzivní pohybové aktivity, zejména pak vysoce intenzivní intervalový trénink (HIIT), při němž se střídají úseky velmi intenzivní pohybové aktivity (sprint, posilování) s velmi krátkými intervaly odpočinku. Důležité je i posilování, včetně toho s vysokými zátěžemi.

Na druhou stranu ale platí, že příliš mnoho pohybu naopak hladinu testosteronu snižuje. Například v rámci jedné studie došlo u skupiny ragbistů, kteří trpěli syndromem přetrénování, k poklesu hladiny testosteronu o 20-30 %. Škodlivě zde působí jakákoliv nadměrná zátěž, na kterou tělo není adaptováno. Třeba když se gaučový povaleč „zblázní“ a začne se věnovat tréninku, který je určen spíše výkonnostním sportovcům, anebo když zkušený sportovec začne příliš rychle navyšovat zátěž. Problematická je zejména vysoká míra vytrvalostních aktivit s dobou trvání přes hodinu a půl.

2. Snižte příjem sacharidů

Hladině testosteronu nesvědčí nadměrná konzumace sacharidů, zvláště pak těch s vysokým glykemickým indexem. Hladina testosteronu (celkového i volného) se prokazatelně sníží po konzumaci jakéhokoliv jídla s vysokým obsahem sacharidů či po vypití slazeného nápoje. Nižší hladinu testosteronu pak mají zejména diabetici a muži se sníženou glukózovou tolerancí (stav předcházející vzniku cukrovky). Slazené nápoje navíc kromě hladiny testosteronu přímo negativně ovlivňují i kvalitu spermatu a plodnost.

Na druhou stranu ale není vhodné sacharidy vyřazovat ze stravy zcela. Příliš razantní snížení jejich konzumace totiž vyvolá zvýšení produkce bílkoviny označované zkratkou SHGB (globulin vázající pohlavní hormony). Na něj se totiž testosteron v těle váže, čímž poklesne koncentrace volného testosteronu, který mohou orgány a tkáně využívat. Ideální je tedy udržovat míru příjmu sacharidů v rozumné míře a preferovat ty s vyšším glykemickým indexem.

Pro tvorbu testosteronu je ale zásadní i příjem bílkovin.

3. Hlídejte si příjem minerálů

Pro tvorbu testosteronu je zásadních hned několik minerálů. Jejich příjem stravou je proto si třeba hlídat a v případě potřeby je užívat třeba i formou doplňků stravy.

Zinek – tento minerál má výrazné epigenetické účinky. Přímo podporuje tvorbu testosteronu, a navíc potlačuje tvorbu enzymu aromatázy, která přeměňuje testosteron na estrogen.

Hořčík – ten sice samotnou produkci testosteronu neovlivňuje, podílí se ale na snížení hladiny bílkoviny SHBG, na níž se testosteron v těle váže a snižuje tak svou dostupnost. Existuje proto přímá spojitost mezi hladinou hořčíku v těle a množstvím volného testosteronu.

Nezbytný je i dostatečný příjem bóru, který rovněž ovlivňuje hladinu SHBG, a selenu

4. Nezapomínejte na vitaminy

Klíčový je z de zejména příjem vitaminu D3, který je stejně jako testosteron také steroidním hormonem a řada vědců je proto přesvědčena, že je nezbytný i pro samotnou produkci testosteronu. Zatím to ještě nebylo přesvědčivě potvrzeno, nicméně například v jedné ze studií například u skupiny zdravých mužů došlo při užívání vitaminu D3 v dávce 3332 IU denně ke zvýšení hladiny testosteronu o 25 %! Až 70 % lidí v našich zeměpisných šířkách přitom podle odhadů trpí deficitem vitaminu D3 (zvláště to platí ve vyšším věku), a proto je vhodné jeho užívání ve formě doplňků stravy – minimálně v zimním období.

Pro tvorbu testosteronu je důležitý i vitamin B6.

5. Zkuste granátové jablko

šťáva či extrakt z tohoto ovoce jsou pro tvorbu testosteronu velmi prospěšné. Když například vědci nechali skupinu dobrovolníků obou pohlaví popíjet denně sklenici šťávy z granátového jablka, došlo u nich již po dvou týdnech ke zvýšení hladiny testosteronu o 16-30 % (u mužů činil nárůst v průměru 24 %). U většiny dobrovolníků navíc došlo ke znatelnému zlepšení nálady a psychické pohody. Granátové jablko navíc výrazně podporuje prokrvení tkání, což se spolu se spolu se zvýšením produkce testosteronu projeví i zlepšením erekce.

6. Jezte ryby

Pro tvorbu testosteronu zde nezbytný tzv. luteinizační hormon, jehož vznik se neobejde bez přítomnosti omega-3 nenasycených mastných kyselin. Jejich nejdůležitějším zdrojem je rybí tuk. Ryby bychom tedy měli mít na jídelníčku minimálně 2x týdně. Pokud je to pro vás nemožné, zvažte užívání rybího oleje.

7. Zhubněte

I v případě obezity je, stejně jako u fyzické aktivitu, vztah oboustranný. Na jednu stranu nedostatek testosteronu způsobuje přibývání na váze, a na straně druhé obezita patří mezi faktory, které hladiny testosteronu ovlivňují poměrně zásadně. V první řadě tak činí epigenetickou cestou (obézní lidé mají odlišné zejména tzv. metylační vzorce své DNA, které pak mohou ovlivňovat i tvorbu řady hormonů), a pak také tím, že podporuje přeměnu již vzniklého testosteronu a estrogen.

Když vědci zkoumali téměř 900 mužů s nadváhou, zjistili u většiny z nich sníženou hladinu testosteronu, což se mj. projevilo i poruchami erekce či nízkou kvalitou spermatu. Další studie pak prokázala, že snížení hmotnosti o 7,8 kg znamená zvýšení hladiny testosteronu v průměru o 15 %.

Zvláště problematická je pak obezita u chlapců v pubertě, kdy jí způsobený nedostatek testosteronu může ovlivnit zásadním způsobem jejich tělesný vývoj a zvýšit riziko mnoha onemocnění v pozdějším věku.

Při hubnutí je ovšem třeba postupovat pozvolna a vyhnout se hladovění, které rovněž zvyšuje hladinu SHGB. Jde o pravděpodobně o ochranný mechanismus těla, protože v případě nedostatku potravy je třeba snížit energetický výdej, což by například velký objem svalové hmoty komplikoval (a stejně tak nadměrná sexuální aktivita je v době hladu plýtváním energie).

Potíže s erekcí obvykle mívají tři základní příčiny:

• problém s prokrvením,
• sníženou hladinu testosteronu,
• psychické faktory.

Prokrvení je základ

V penisu nenajdeme žádný „sval zdvihač“, jak se řada lidí domnívá. Uvnitř jsou pouze houbovitá tělesa, která se nalijí krví, a tím nabydou na objemu. První podmínkou, aby vše proběhlo, jak má, tedy je dostat do příslušné oblasti dostatečné množství krve.

Mladý, štíhlý a zdravý muž s tím obvykle problém nemá – stačí dostatečně vzrušující podnět, cévy v podbřišku i samotném penisu se roztáhnou, do houbovitých těles začne proudit krev a erekce na sebe nenechá dlouho čekat. Zkornatělé cévy stižené aterosklerózou mají ovšem zúžený průsvit a omezenou pružnost, krev jimi protéká pouze omezeně, takže se často ztopoření buď vůbec nedostaví, nebo ho není možné udržet.

V případě poruch erekce je alespoň výhoda, že se na ně neumírá. Bohužel ale platí, že pokud jsou v nepořádku cévy v podbřišku, většinou lze totéž říci i o těch ve zbytku těla, a tam už mohou být následky fatální – třeba v podobě infarktu nebo mozkové mrtvice. Nedostatečné ztopoření tak může být prvním znamením, že je s cévním systémem něco v nepořádku.

Bojujte se záněty

U stavu cévního systému platí, že nejdůležitější je prevence. Tady by měl být na prvním místě boj se zánětlivými procesy v těle. Právě zánět je totiž na počátku všech aterosklerotických procesů. Důležitá je pochopitelně i hladina LDL cholesterolu a triglyceridů, nicméně platí, že pokud jsou cévní stěny v pořádku, cholesterol okolo nich prosviští bez vážnějších následků. Jsou-li ovšem narušeny zánětlivým procesem, jsou dveře k aterosklerotickým změnám otevřené.

Zánětlivé procesy jsou do značné míry epigenetické povahy. Rozběhnou se, pokud se v příslušném místě začnou vytvářet látky jménem prostaglandiny (zejména prostaglandin E2). K jejich tvorbě je ale zapotřebí enzym jménem cyklooxygenáza 2 (COX-2). Pokud se nám tedy podaří zablokovat tvorbu tohoto enzymu a zároveň ovlivnit i produkci některých dalších látek, například tzv. transkripčích faktorů, můžeme zabránit vzniku zánětu nebo potlačit již probíhající. A jak toho dosáhnout? Nejlépe tím, že se nám podaří snížit aktivitu genů, podle nichž se vytváří COX-2 a další důležité látky.

Výživa, pohyb, optimální hmotnost

Důležitým krokem ke snížení míry zánětlivých procesů je úprava hmotnosti, protože obezita v podstatě představuje celotělový zánět, a navíc i přímo ovlivňuje proběh epigenetických reakcí, zejména pak metylace genů.

Důležitá je i úprava výživy. Například nadměrný příjem sacharidů vede k negativním epigenetickým změnám, které podporují míru zánětů v těle. Škodlivý je i vysoký příjem nasycených tuků, stejně jako třeba kouření či nadměrný stres. Pozitivně naopak působí pravidelný pohyb.

Velkou pomocí mohou být epigeneticky působící doplňky stravy s protizánětlivými účinky. Většinou o živiny či byliny, které jsou běžnou součástí naší stravy, pokud je však užíváme ve vysokých koncentracích, mohou být jejich účinky velmi efektivní.

Vyzkoušet můžete například kurkumin (ten je ale nutné užívat spolu s piperinem), EGCG ze zeleného čaje, granátové jablko, zázvor nebo omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Většina z těchto doplňků navíc pomáchá snížit nejen míru zánětu, ale krevní tlak a hladinu cholesterolu v krvi.

Blahodárný oxid dusnatý

Důležitá je i přímá podpora prokrvení tkání. Stěžejní roli tady hraje látka jménem oxid dusnatý (NO). Ten funguje jako tzv. signální molekula – dokáže prostoupit buněčnou stěnou a následně měnit chování buňky. Hlavním účinkem NO je přitom vazodilatace neboli rozšíření cév, díky kterému se do příslušných tkání dostane více krve. Sportovci tento efekt využívají ke zvýšení výkonnosti, protože tak k pracujícím svalům dostanou více živin a kyslíku, zlepšené prokrvení se ovšem projeví i v oblasti mozku, srdce a samozřejmě i pohlavních orgánů.

Právě podpora tvorby NO je hlavní podstatou účinku Viagry, podobně však fungují i mnohé přírodní prostředky. Populární je třeba aminokyselina arginin (většinou se užívá spolu s citrulinem či ornitinem), šťáva z červené řepy, velmi efektivně však pomáhají i dvě epigeneticky působící živiny – kurkumin a granátové jablko. Jejich výhoda je navíc v tom, že zlepšují prokrvení nejen bezprostředně po požití, ale i dlouhodobě.

Cévy bez usazenin

Pokud už aterosklerotické procesy v cévách pokročily, je užitečným pomocníkem i vitamin K2. Ten je v poslední době hodně oblíbeným doplňkem stravy při osteoporóze, protože je nutný pro zabudovávání vápníku do kostní hmoty, ká dvojka však dokáže podpořit i opačný proces, tedy uvolňování vápníku z míst, kde je jeho usazení nežádoucí, tedy i z cévních stěn.

Aterosklerotické pláty totiž nejsou tvořeny pouze cholesterolem, ale i vápenatými usazeninami. A právě vitamin K2 aktivuje protein MPG, který dokáže čistit cévy od sloučenin vápníku.  V pokusech na zvířatech trpících aterosklerózou například došlo po šesti týdnech užívání ká dvojky k redukci aterosklerotických plátů o více než třetinu!

Zaměřeno na testosteron

Neméně důležitým faktorem pro schopnost erekce (ale i pro vlastní chuť na sex) je hladina testosteronu v těle. Ta obecně klesá s věkem, je ale v naší moci její pokles výrazně zpomalit. Vylučování testosteronu například podporuje pohybová aktivita, zejména pak posilování. Důležitá je opět úprava hmotnosti, protože tuková tkáň tento hormon pohlcuje. A i zde mohou pomoci doplňky stravy. Pokud jde o ty epigenetické, tak jednoznačně nejefektivnější je granátové jablko. Dobře ale působí i některé adaptogeny, například suma nebo maca.

Komplikovaná psychika

Zbývá poslední, ale opět velmi zásadní faktor – a tím je psychika. Tady je bohužel situaci mnohem složitější, ale opět může hrát pozitivní roli i epigenetika. Ostatně i deprese a další psychické potíže mají z velké části epigenetické příčiny.

Příznivě tady působí pravidelný pohyb, zde ovšem spíše ten vytrvalostního charakteru, z doplňků stravy pak můžete vyzkoušet omega-3, kurkumin nebo šafrán.

Oxid dusnatý (NO) dobře znají lidé trpící srdečními chorobami, zejména tzv. ischemickou chorobou srdeční, čili nedostatečným okysličením srdečního svalu. Z léku nitroglycerinu, který užívají, se totiž uvolňuje právě oxid dusnatý, jenž zvětšuje průtok krve věnčitými tepnami zásobujícími srdce. Na výsluní se tato sloučenina dostala i s objevem Viagry. I v jejím případě totiž účinek zajišťuje NO, který „roztáhne“ cévy v malé pánvi, výrazně zlepší zásobení penisu krví, a tím umožní erekci.

Právě prokrvení je ovšem zásadně důležité i pro sportovní výkonnost. Čím více krve se totiž k pracujícímu svalu dostane, tím více jeho buňky dostanou kyslíku a živin pro produkci energie. Proto by také každého sportovce (a pochopitelně i kardiaky a osoby s poruchou erekce) mělo zajímat, jak donutit své endotelové buňky produkovat více oxidu dusnatého. Protože právě oxid dusnatý patří mezi nejdůležitější signální molekuly, které zvyšují průsvit cév, a tedy i prokrvení pracujících svalů. (Signální molekuly jsou zjednodušeně řečenou látky, které pronikají dovnitř buněk nebo se váží na jejich receptory, a následně ovlivňují chování těchto buněk.)

Více krve do svalů

Oxid dusnatý (NO) je produkován v endotelu, což je vrstva na vnitřní straně cév. Nejde ale o žádnou pasivní výstelku, ale o velice aktivní tkáň – právě endotelové buňky totiž mj. produkují látky, které ovlivňují činnost hladké svaloviny, jež další, na endotel přiléhající vrstvou cévní stěny. Tyto vůlí neovlivnitelné svaly přitom hrají důležitou roli v regulaci prokrvení: Tím, že se stahují, nebo naopak uvolňují, se mění průsvit příslušné cévy, a tedy i množství krve, které jí protéká.

Produkce NO způsobující zvýšené prokrvení svalů je přitom důležitá zejména pro vytrvalce, pro jejichž výkonnost je přísun kyslíku a živin krví do svalu limitující faktor výkonu. Celá řada výzkumů již prokázala, že pokud pomocí dietních opatření zvýšíme produkci NO, dojde ke zvýšení jejich výkonnosti (například v testu běhu či jízdy konstantní rychlostí do vyčerpání) i ovlivnění maximální spotřeby kyslíku (VO2max), která je brána jako jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zvýšené prokrvení svalů se ovšem výrazně projeví i na výkonnosti v silových disciplínách.

Zvýšení tvorby NO navíc pomůže zlepšit i výkonnost mentální, například v oblasti učení a paměti, imunitu, kvalitu spánku, vnímání bolesti a dokonce může ovlivnit i rychlost procesu stárnutí.

Pět kroků pro lepší prokrvení

Při hledání způsobů, jak produkci NO zvýšit, je důležité vědět, jak tato látka v těle vzniká. Jsou k tomu zapotřebí tři sloučeniny: aminokyselina arginin, dusičnany či dusitany a enzym nitroxidsyntáza (eNOS), která příslušnou biochemickou reakci katalyzuje (tj. ta bez její účasti neproběhne).

Důležité jsou tedy následující kroky:

1. Příjem argininu – arginin nepatří mezi esenciální aminokyseliny, tělo si jej umí vytvořit samo (esenciální je pouze v dětském věku). Zásadní je zde tedy hlavně dostatečná konzumace kvalitních bílkovin s vyváženým obsahem všech esenciálních aminokyselin. Zároveň však platí, že když arginin dodáme tělu přímo, výrazně mu tím „ušetříme práci“. Proto je tato látka častou součástí doplňků stravy pro sportovce i na podporu erekce. Pro sportovce je pak důležitá i její nezbytnost pro vznik kreatinu – z něj se pak vytváří kreatinfosfát, který je zdrojem energie pro pracující svaly. Prospěšné může být i doplňování citrulinu, který slouží jako zásobní zdroj argininu. Z potravin jsou na arginin bohaté například různá semena a ořechy či celozrnné obiloviny.
2. Konzumace dusičnanů – až 80 % dusičnanů přijímáme ze zeleniny. Známým přeborníkem je v tomto směru červená řepa (podle výzkumů dokáže konzumace řepné šťávy před zátěží výrazně zlepšit běžecký výkon), významným zdrojem je pak třeba i špenát a další druhy listové zeleniny. Na dusitany je pak kromě zeleniny bohaté i ovoce a maso.
3. Podpora biologické vstřebatelnosti NO.
4. Podpora produkce nitroxidsyntázy.
5. Ochrana NO před oxidativní destrukcí.

Užitečné doplňky stravy

Velmi vhodnou alternativou podpory prokrvení jsou pak doplňky stravy, které obsahují nejen dusičnany, ale mají i epigenetické účinky – to znamená, že mohou ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Díky tomu podporují například produkci eNOS či biologickou využitelnost NO.

Granátové jablko

Extrakt z granátového jablka je mezi sportovci velice oblíbený pro svou schopnost podporovat přirozenou produkci testosteronu, a tudíž i svalovou sílu a růst svalové hmoty. Kromě toho je však vysoce účinný i v rámci podpory prokrvení pracujících svalů.

Obsahuje totiž nejen dusičnany, ale zároveň podporuje produkci eNOS, a ještě díky vysokému antioxidačnímu potenciálu pomáhá chránit již vzniklý NO před oxidativním poškozením volnými radikály.

Výzkum z roku 2014 například prokázal, že pokud je extrakt užíván půl hodiny před výkonem, zlepšuje významně nejen prokrvení, ale i výkon v testu běhu do vyčerpání. V dalších studiích zlepšil i výkon silových sportovců a výrazně zlepšil rychlost jejich regenerace, tj. i návrat schopnosti plného výkonu po předchozí náročné zátěži.

Pozitivním „vedlejším účinkem“ je pak zlepšení schopnosti erekce a zvýšení chuti na sex, což ocení nejen muži středního a vyššího věku, ale i mnozí vytrvalci. Náročný vytrvalostní trénink totiž zvyšuje produkci stresového hormonu kortizolu, který působí proti testosteronu.

Kurkumin

Také kurkumin výrazně zlepšuje prokrvení (celého těla i pracujících svalů) a to jak z krátkodobého, tak zejména z dlouhodobého hlediska.

Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %! Příčinou je zejména skutečnost, že kurkumin zlepšuje biologickou dostupnost oxidu dusnatého a zároveň ho díky svému vysokému antioxidačnímu potenciálu chrání před oxidativní degradací.

Kurkumin je navíc pro sportovce přínosný i tím, že díky svému protizánětlivému působení výrazně podporuje regeneraci a snižuje pozátěžovou únavu a bolestivost svalů.

V této souvislosti je ovšem třeba zmínit hlavní problém – omezené vstřebávání kurkuminu. To se výrazně zlepšuje, pokud kurkumin užíváme spolu s piperinem, který se nachází například v pepři.