Více zde »

Vhodné byliny a živiny

Resveratrol »

Boswelie »

Kurkumin »

Zázvor »

Šišák bajkalský »

Rozmarýn »

EGCG »

Většina léků, které se užívají na bolest, patří mezi tzv. nesteroidní antirevmatika (NSAID). Do této skupiny se řadí například aspirin či ibuprofen. Princip jejich fungování je přitom shodný: potlačují tvorbu enzymu jménem cyklooxygenáza 2, zkráceně COX-2. Tento enzym se totiž účastní tvorby prostaglandinů, což jsou látky, které se podílejí na vzniku zánětu.

Nesteroidní antirevmatika proto působí výrazně protizánětlivě, což v důsledku vede i ke snížení bolesti. Například na vzniku bolesti kloubů se totiž výrazně podílí právě zánět, a pokud dojde k jeho potlačení, sníží se i bolest. NSAID ale zároveň působí i proti produkci COX-2 v mozku, což má přímý vliv na intenzitu bolesti. Prostaglandin typu E2 navíc ovlivňuje mozkové buňky v hypothalamu, který je zodpovědný za termoregulaci. Když potlačíme tvorbu COX-2, sníží se i syntéza prostaglandinu E2, což je důvod, proč nesteroidní antirevmatika působí i proti horečce.

Vedlejší účinky léků

V čem je tedy problém? Především v tom, že nesteroidní antirevmatika potlačují nejen tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i podobné látky jménem COX-1. I tento enzym se účastní tvorby prostaglandinů, jde ovšem o prostaglandiny, které hrají důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Pokud jich není dostatek, nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení.

Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin, ten má naopak v malých dávkách vliv pozitivní). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Zbavte se chronických bolestí přírodní cestou

Je sice pravda, že již existují léky, které potlačí pouze produkci COX-2, ale nikoliv COX-1. Ještě lepší cestou jsou ale čistě přírodní živiny a byliny, které působí na tzv. epigenetickém principu – potlačí aktivitu genů, podle nichž v těle vzniká enzym COX-2, ale produkci COX-1 ponechají beze změny, anebo ji dokonce podpoří. Díky tomu působí jak výrazně protizánětlivě, tak i protibolestivě.

Nevýhodou těchto látek sice je, že nepůsobí okamžitě, ale až po určité době užívání, zato jsou ale efektivní cestou nejen k potlačení chronických zánětů, ale i dlouhodobých chronických bolestí. Výzkumy totiž potvrdily, že v DNA osob, které trpí chronickou bolestí, dochází k řadě změn epigenetického charakteru (jde o biochemické reakce, které tlumí či zvyšují aktivitu určitých genů, především metylaci DNA a acetylaci histonů). Epigeneticky působící substance přitom tyto změny dokáží zvrátit a tím i přímo zmírnit chronické bolesti.

Které byliny a živiny vám mohou pomoci?

Boswelie – velice efektivně tlumí produkci COX-2, ale zánět potlačuje i jinými cestami (např. snížením hladiny zánětlivých cytokinů). Nejčastěji se využívá při bolestech kloubů, protože jako jedna z mála substancí dokáže ovlivnit nejen bolest způsobující záněty (u artrózy i artitidy), ale zároveň i epigenetické procesy, které souvisejí se vznikem artrózy. Navíc je účinná i při potírání chronických bolestí.

Šišák bajkalský – i tato bylina má výrazné protizánětlivé i protibolestivé účinky. Osvědčila se dokonce i při zmírňování bolestí u pacientů trpících nádorovým onemocněním kostí.

Zázvor – užívání 500 mg zázvorového extraktu 2x denně při bolestech kloubů způsobených artrózou se ukázalo stejně efektivní, jako užívání 400 mg ibuprofenu 3x denně. Účinný je dokonce i při migrénách.

Kurkumin – jde o jednu z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí a díky tomu je účinný i proti řadě typů chronických bolestí. Stejně jako boswelie zasahuje i do epigenetických procesů způsobujících artrózu. Kromě toho má i silné protirakovinné účinky, pozitivně působí i na kardiovaskulární, dýchací a nervový systém a příznivé účinky vykazuje i při autoimunitních onemocněních.

Artróza

Artróza je jednoznačně nejčastějším kloubním onemocněním, postihuje až pětinu populace. V prvních fázích při ní dochází ke ztrátě pružnosti chrupavky, která pokrývá styčné plochy kostí v kloubu. V chrupavce dále začínají postupně vznikat trhliny a její vrstva se ztenčuje, později dochází ke vzniku kostních výrůstků, objevují se otoky, zánět, zhoršení pohyblivosti a dochází k narušení i dalších tkání v kloubu: kostí, vazů a menisků. Artróza nejčastěji postihuje velké klouby dolních končetin, zejména kolena a kyčle, popřípadě i spoje páteřních obratlů.

Artróza se řadí mezi tzv. multifaktoriální onemocnění, na jejichž vzniku se podílí více různých příčin. V minulosti se její vznik dával za vinu především mechanickým faktorům, tedy přetěžování v rámci pohybových aktivit a obezitě, určitá role pak byla přičítána i vlivům životního prostředí, stárnutí a pohlaví. V posledních letech se však objevilo několik výzkumů, které věnují pozornost také molekulárním dějům uvnitř buněk chrupavky a dávají vznik potíží do souvislosti i s genetikou a epigenetikou (4, 6). V oblasti genetiky souvisí například s polymorfismem genů GDF5 a MCF2L. V oblasti epigenetiky pak riziko vzniku artrózy významně ovlivňují všechny tři základní epigenetické procesy, tedy metylace genů, acetylace histonů a ztišení RNA (1).

Největší roli přitom pravděpodobně hraje proces metylace, který působí na biologii buněk chrupavky, tzv. chondrocytů. Když vědci zkoumali DNA poškozených a nepoškozených oblastí chrupavky osob s mírnou a rozvinutou artrózou, našli právě v oblasti metylace genů více než tisícovku rozdílů (2). Další výzkum pak u nemocných odhalil změny v metylaci více než třetiny genů, které zvyšují náchylnost k artróze (3).

Další důležitou roli hrají tzv. transkripční faktory. Jedná se o speciální bílkoviny, které se účastní procesu přepisu DNA na RNA (jde o první krok procesu, v němž jsou v těle na základě DNA vytvářeny bílkoviny). Právě abnormality v oblasti transkripčních faktorů jsou přitom společným znakem celé řady onemocnění včetně právě artrózy (5). Jako zásadní se přitom ukazuje transkripční faktor označovaný jako NFAT1. Výzkumy provedené na myších totiž ukázaly, že když mají pokusná zvířata NFAT1 narušený, jejich kostra se sice vyvíjí normálně, ale dochází u nich ke změnám, které jsou součástí rozvoje artrózy – jde například o zvýšenou tvorbu zánětlivých látek jménem cytokiny a ztrátu kolagenu typu II, na které pak navazuje vznik formací buněk chrupavky, destrukce povrchu kloubu a další negativní procesy (5, 6).

Součástí složitého epigenetického procesu vzniku artrózy jsou i cytokiny. Jde o malé bílkovinné molekuly, které jsou většinou vytvářené imunitními buňkami. Velmi dobře zdokumentován je jejich vliv v případě vzniku revmatoidní artritidy (11), výrazné odchylky při jejich tvorbě, způsobené odlišnou metylací příslušných genů, však byly zaznamenány i u artrózy, kde zejména v pozdějších fázích nemoci způsobují intenzivní zánětlivé procesy (7). Roli zde pak hrají i zánětlivé interleukiny. Devastující je zejména vliv interleukinu 6 (IL‑6), který snižuje tvorbu kolagenu typu II a tím se podílí i na úbytku a snížení pružnosti kloubní chrupavky, tedy na základním projevu artrózy (26).

Odlišné vzorce metylace genů a acetylace histonů byly u osob trpících artrózou nalezeny i v oblasti genů, podle nichž se tvoří enzymy způsobující degradaci kolagenu (hlavní stavební složky chrupavky) a agrekanu, na který se váže chondroitin sulfát coby látka dodávající chrupavce pružnost (8, 12).

Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida (RA) patří mezi tzv. autoimunitní onemocnění, při nichž imunitní buňky napadají vlastní tělesné tkáně – zde jde konkrétně o napadení synoviální tkáně, tedy kloubní výstelky. Projevuje se zejména vznikem zánětu a otoků, postupně dochází k deformaci a ztrátě funkce řady kloubních struktur. To vše je provázeno silnými bolestmi, které značně ovlivňují život nemocného.

RA postihuje odhadem jedno procento populace. Na rozdíl od artrózy obvykle postihuje nejprve malé klouby (např. u prstů na ruce) a teprve později ty velké.

Přesná příčina RA není zatím plně objasněna. Genetické faktory zde hrají určitou roli, celkem bylo doposud identifikováno třicet míst v lidském genomu, jejichž přítomnost je pro vznik RA rizikovým faktorem (16), přesto ale jejich podíl na vzniku nemoci není nijak zásadní – sledování jednovaječných dvojčat prokázalo shodu v přítomnosti onemocnění pouhých 10 % (některé zdroje uvádějí až 15 %), zbytek vědci přičítají vlivu životního prostředí a epigenetice, přičemž oba tyto faktory se překrývají (9, 16). Řada faktorů životního prostředí a stylu života totiž působí epigeneticky, tj. ovlivňuje aktivitu jednotlivých genů v lidské DNA.

Na vzniku RA se podílí hned několik epigenetických mechanismů. Důležitou roli hraje microRNA, což jsou malé molekuly ribonukleové kyseliny, které nic nekódují, ale účastní se procesu přepisu jednotlivých genů. Dokážou tak potlačit tvorbu určitých proteinů, zejména signálních bílkovin a transkripčních faktorů, a tím na několika úrovních formují imunitní odpověď. Pokud jsou narušeny některé microRNA, zejména pak miR‑146a a miR‑155, vede to k produkci zánětlivých cytokinů, tedy i přispívá k rozvoji onemocnění (10).

Na vzniku RA se dále podílejí i změny metylačních vzorců určitých genů, přičemž je zajímavé, že tyto změny se liší podle kloubů, které jsou nemocí postiženy (15). Obecně například platí, že u nemocných osob byla prokázána snížená metylace určitých genů v kloubních buňkách jménem synoviální fibroblasty (jde například o promotor genu CXCL12) (17). Právě synoviální fibroblasty přitom hrají v procesu vzniku RA zásadní úlohu, protože aktivně přispívají k poškozování kloubu tím, že vylučují zánětlivé cytokiny, chemokiny a enzymy, které napomáhají destrukci řady kloubních tkání. Mnoho z poškozených genů také negativně ovlivňuje celkovou imunitní odpověď organismu. Synoviální fibroblasty jsou navíc velice odolné vůči apoptóze, což je proces programované buněčné smrti, díky němuž poškozené buňky páchají jakousi „buněčnou sebevraždu“ (18, 20).

U osob s RA byla také zjištěna odlišná aktivita genů, podle nichž organismus vytváří enzymy měnící strukturu chromatinu některých imunitních buněk – zejména B‑buněk a T‑buněk. Tyto změny pak ovlivňují tvorbu transkripčního faktoru kappa B (NF‑κB), což má zase za následek změny tvorby zánětlivých cytokinů (zejména TNF‑α a interleukinů) a také zánětlivých enzymů, jako je cyklooxygenáza 2 (COX 2). Výsledkem je vznik zánětlivého procesu (16, 19). Na tvorbě NF‑κB se přitom podílí zejména třetí ze tří základních epigenetických reakcí, acetylace histonů (20).

Další klíčovou látku při vzniku revmatoidní artritidy představují prostaglandiny, zejména prostaglandin E2 (PGE2), které v kloubech spouštějí zánětlivé procesy. PGE2 vzniká v lidském těle z kyseliny arachidonové pomocí enzymu mPGES‑1 (mikrozomální prostaglandin E syntáza).

Revmatoidní artritidu výrazně zhoršuje kouření a důvod je rovněž v epigenetice. Kouření totiž způsobuje rozsáhlé změny v metylaci genů napříč celým genomem člověka (13) a týká se to právě i oblastí, které se podílejí na vzniku RA (14). Kouření rovněž zvyšuje oxidativní stres, zhoršuje stav imunitního systému a podílí se na vzniku zánětlivých změn, které RA provázejí (14).

Užitečné doplňky stravy

Vzhledem k vysokému podílu epigenetických procesů na vzniku artrózy i artritidy může velkou úlevu přinést úprava všech složek životosprávy, které ovlivňují intenzitu epigenetických reakcí. Pozitivně tak působí zejména zdravá strava či pravidelný pohyb, negativně pak třeba kouření či znečištění životního prostředí. Z výživy je důležitý například vysoký příjem antioxidantů, protože na poškozování chrupavky se vysokou měrou podílejí i volné radikály (26). Z druhů pohybu jsou pak nejvhodnější cyklické aerobní aktivity, které mají nejen epigenetický účinek, ale zároveň zlepšují výživu chrupavčité tkáně, která nemá vlastní cévní zásobení (27).

Velice účinnou pomoc pak nabízejí doplňky stravy. Vhodné jsou pochopitelně ty, které dodávají základní stavební kameny kloubní chrupavky (zejména kolagen), zároveň je však vhodné je kombinovat s bylinami a živinami s epigenetickým působením.

Boswellie

Rostlina, známá též pod názvem kadidlovník pilovitý, obsahuje vysoké koncentrace boswellových kyselin, které ovlivňují všechny tři základní biochemické procesy podílející se na vzniku artrózy i artritidy: metylaci genů, acetylaci histonů i ztišení pomocí miRNA (21). Velice efektivně přitom regulují procesy související se vznikem zánětů, ať už je to produkce COX 2, zánětlivých cytokinů a prostaglandinů typu E. To je důležité nejen u artritidy, ale i u pokročilejší artrózy (22–24). Kromě toho přímo působí i proti bolesti (25). V případě artrózy například došlo u osob v pokročilém stadiu choroby k významnému ústupu bolesti a otoků a zvýšení pohyblivosti již po osmi týdnech užívání (22).

Více o boswellii se dočtete zde.

Kurkumin

Účinná látka obsažená v koření kurkuma vyniká svým protizánětlivým působením, které je srovnatelné s nesteroidními antirevmatiky, jako je Aspirin či ibuprofen. Účinně snižuje zejména tvorbu enzymu COX 2 či transkripčního faktoru NF‑κB (28), což je důležité pro snižování míry zánětlivých procesů jak u artrózy, tak i u revmatoidní artritidy. U artrózy pak kurkumin díky antioxidačnímu i epigenetickému působení chrání chondrocyty (tj. buňky chrupavky) a obnovuje tvorbu kolagenu typu II (29).
Kurkumin je ovšem vhodné užívat spolu s piperinem, účinnou látkou černého pepře, která zvyšuje jeho biologickou využitelnost až dvacetinásobně (30).

Více o kurkuminu se dočtete zde.

Rozmarýn

Rozmarýn obsahuje tři nejdůležitější substance s epigenetickým působením: karnosol, kyselinu karnosolovou a kyselinu rozmarýnovou. Zejména první dvě z nich výrazně pozitivně ovlivňují zánětlivé procesy, a to zejména díky omezení tvorby zánětlivých prostaglandinů typu E (32). To je důležité jak při artritidě, tak i při pokročilých stadiích artrózy. Při obou onemocněních také hraje pozitivní roli silné antioxidační působení rozmarýnu, které chrání molekuly kolagenu a další kloubní struktury před poškozením volnými radikály (33).

Více o rozmarýnu se dočtete zde.

Popis

Čekanka je vytrvalá bylina z čeledi čekankovitých dosahující výšky i více než jednoho metru. Lodyha je hranatá, listy podlouhlé, květy nápadné, blankytně modré. Roste hojně na mezích, lukách, příměstských parcích a dalších travnatých plochách. Roste na většině míst Evropy, najdeme ji v Africe a Asii. (1).

Léčivou drogou je především kořen, který se sbírá od září do listopadu, popřípadě i na jaře, podobný obsah účinných látek však mají i listy sbírané na přelomu jara a léta. V očním lékařství se ojediněle využívá i květ (1).

Historie

Historie využívání a kultivace čekanky sahá až do starověkého Egypta. Ve svém díle ji zmiňuje i římský básník a filosof Horatius, který žil a tvořil na přelomu letopočtu (31). V pozdějších dobách si čekanka (konkrétně její pražený kořen) získala věhlas nejen jako léčivá bylina, ale i jako náhražka kávy. K tomuto účelu byla užívána například ve Francii za vlády Napoleona (32), v době světových válek, ale třeba i v době kávové krize v 70. letech minulého století.

Kvůli tomu dodnes přetrvává vnímání čekankové „kávy“ jako náhražky, tedy něčeho méněcenného, což je ovšem zásadní chyba. Jde totiž o nápoj, který je velice lahodný, a navíc má jeho pravidelné pití mnoho pozitivních účinků na organismus.

Účinné látky

Kořen čekanky obsahuje zejména látky ze skupiny sacharidů, zejména pak inulin, což je zásobní rostlinný polysacharid, a fruktooligosacharidy. Dále v něm najdeme seskviterpenické laktony, které mají rovněž rozsáhlé příznivé účinky na organismus, polyfenolické sloučeniny, jako je například kyselina chlorogenová, vitaminy, minerály, manitou a latex (3, 37).

Léčivé účinky

Čekanka patří v klasické fytoterapii mezi velice často používané byliny, a to zejména k podpoře látkové výměny, funkce jater a tvorby žluči, podporu práce srdce a trávení. V trávicím traktu navíc působí protizánětlivě. Zevně se používá jako obklad na bolavé klouby a některé typy ekzémů, nálev z květů se využívá rovněž k výplachům očí při zánětu spojivek, víček, rohovek a duhovky (1).

Důležitou složkou působení čekanky na zdraví je její výrazný antioxidační efekt, za nějž vděčí především obsahu látek ze skupiny polyfenolů (2). Důležitý je také obsah inulinu a fruktooligosacharidů, které patří mezi rozpustnou vlákninu s výrazným prebiotickým efektem (15). V posledních letech se předmětem zájmu staly i epigenetické účinky čekanky.

Vliv na střevní mikrobiom

Střevní mikrobiom je soubor mikroorganismů (bakterií, virů a dalších), které obývají naše střeva a plní zde řadu důležitých funkcí. Rovnováha tohoto systému je pro naše zdraví zásadně důležitá. Pokud dojde ke snížení jeho diverzity (tj. druhové rozmanitosti) a potenciálně patologické mikroorganismy začnou převládat nad těmi prospěšnými, mluvíme o tzv. dysbióze. Tento stav výrazně zvyšuje riziko vzniku řady vážných potíží – například zánětlivých střevních onemocnění, autoimunitních chorob štítné žlázy, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, fibrózy jater, vysokého krevního tlaku, nádorových onemocnění, schizofrenie, deprese a řady dalších. (34)

Péče o střevní mikrobiom je tedy pro fyzické i duševní zdraví zásadně důležité, a právě čekanka patří díky vysokému obsahu inulinu a fruktooligosacharidů k nejúčinnějším přírodním prostředkům. Tyto látky totiž patří mezi tzv. prebiotika, tj. substance, které poskytují výživu střevním mikroorganismům, a proto jsou pro zdraví mikrobiomu zásadní. V rámci studií byl například zaznamenám pozitivní vliv konzumace čekanky na úpravu poměru bakterií Firmincutes (prospěšné bakterie produkující butyrát) a Bacteroides (bakterie podporující průběh zánětlivých procesů), a také poměru prospěšných laktobacilů vůči negativně působícím E. coli. (34-36)

Nádorová onemocnění

Fruktooligosacharidy a inulin obsažené v čekance vykazují ochranný účinek vůči procesům vedoucím ke vzniku rakoviny. Ovlivňují například důležité bakteriální mechanismy související se vznikem nádorů tlustého střeva a také regulují tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt (4, 6). Zdravé buňky totiž disponují mechanismy, díky nimž jsou schopny zničit samy sebe, pokud dojde k jejich poškození. Nádorové buňky tuto schopnost nemají, což jim umožňuje nekontrolovaně se množit. Čekanka má zároveň i antiproliferativní efekt, tj. brání rychlému množení buněk, které je rovněž charakteristické pro nádorové buňky (21). Důležitou součástí protinádorového působení je také skutečnost, že inulin a fruktooligosacharidy podporují růst probiotických bakterií (19).

Onemocnění srdce a cév

Inulin snižuje hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi a také krevní tlak (5, 46). Čekanka rovněž omezuje tvorbu aterosklerotických plátů a snižuje riziko trombózy (23). Nápoj z pražené čekanky rovněž snižuje viskozitu krve a chrání červené krvinky před deformací. (39)

Zaznamenán byl i přímý ochranný vliv čekanky proti antioxidačnímu a zánětlivému poškození srdeční tkáně, a dokonce i zmírnění již vzniklých nekrotických změn srdeční tkáně. (46)

Protizánětlivé účinky

Extrakt z čekanky potlačuje aktivitu faktoru NF-kappaB a také enzymu TNF alfa-cyklooxygenázy 2, známého rovněž pod zkratkou COX 2. To vede ke snížené produkce prostaglandinu E2, jehož zvýšená koncentrace je typická pro zánětlivé procesy. Důležitý je přitom fakt, že čekanka působí na rozdíl od chemických protizánětlivých léků selektivně proti COX 2 a nikoliv proti cyklooxygenáze COX 1, takže nezpůsobuje trávicí problémy (10).

Obezita

Čekanka obsahuje fruktooligosacharidy, což je sloučenina podporující vylučování látek přezdívaných jako hormony sytosti (například peptid PYY nebo inkretiny). Důsledkem je pak poměrně výrazné omezení chuti k jídlu, což se projeví automatickým snížením energetického příjmu. V jedné studii například 30 dobrovolníků dostávalo buď 16 g fruktooligosacharidů, 10 g fruktooligosacharidů nebo placebo. Ti, kteří užívali nejvyšší dávky této látky, přitom zcela automaticky během 13 dnů snížili svůj energetický příjem o 11 % a naměřena u nich byla i vyšší hladiny PYY (11, 14).

Zcela klíčové je zde rovněž příznivé působení čekanky na střevní mikrobiom. Řada výzkumů totiž prokázala, že obézní jedinci mají odlišné složení mikrobiomu – více se v něm například vyskytují druhy bakterií, které podporují průběh zánětlivých procesů (například Bacteroides či Ruminococcus gnavus), a naopak méně je tu bakterií, které produkují butyrát – mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, která působí pozitivně na mitochondrie (buněčné organely, v nichž dochází k produkci energie). Jde například o bakterie Roseburia intestinalis a F. prausnitzi. Rovnováha střevního mikrobiomu je zároveň důležitá pro správný průběh metabolických procesů a vstřebávání živin, zatímco střevní dysbióza mj. podporuje vznik inzulinové rezistence (citlivosti tkání na inzulin), jež zvyšuje riziko přibývání na váze. (34)

Kromě probiotické vlákniny je pro podporu redukce váhy důležitá i další složka čekanky – chlorogenová kyselina. Ta totiž podporuje oxidaci tuků, produkci tepla, a navíc potlačuje produkci enzymů nutných pro tvorbu tukových zásob. (40)

Zácpa a trávicí potíže

Inulin a fruktooligosacharidy jsou ve své podstatě dietní vlákninou, která je odolná vůči trávení a vstřebávání v tenkém střevě, takže se prakticky nezměněná dostává do tlustého střeva, kde vlivem bakterií podléhá fermentaci. Důsledkem je zvýšení celkového objemu stolice a pokles jejího pH, což má pozitivní vliv na zdraví střevní sliznice (13). V rámci výzkumů byl zaznamenán i vliv čekanky na zvýšení frekvence vyměšování. (46)

Důležitou roli zde hraje i výrazný prebiotický efekt inulinu i fruktooligosacharidů, jež působí jako jakýsi substrát, který podporuje množení probiotických bakterií, jako jsou bifidobakterie či laktobacily. Díky tomu zmírňuje některé trávicí obtíže a zefektivňují proces trávení (15).

Pozitivní účinek při zmírnění zácpy byl prokázán i v případě starších osob, které tímto problémem trpí častěji než lidé mladšího věku (28).

Imunita a antimikrobiální efekt

Prebiotický účinek podporující růst probiotických mikroorganismů má rovněž za následek zlepšení celkové imunity, a to včetně protinádorové imunity (16-18).

Prokázána byla i účinnost čekankového extraktu proti některým typům mikroorganismů – jde například o řadu typů bakterií, včetně například salmonely či zlatého stafylokoka, nebo mykózy způsobených kvasinkami Candida (24, 25, 43, 46). Zvláště efektivní je při léčbě infekcí trávicího traktu (33).

Prokázán byl i protivirový efekt – čekanka působí například proti viru HSV-1 způsobujícímu opary rtů, viru žloutenky typu B, a dokonce je řazena mezi látky s potenciálním pozitivním účinkem proti viru COVID-19. (44-46)

Alergie

Čekanka potlačuje aktivitu tzv žírných buněk, které hrají důležitou roli při vzniku alergické reakce (12). Když se totiž žírná buňka setká s alergenem, naváže se na jeho povrch a vylije obsah svých váčků, jež je mimo jiné tvořen histaminem. Zvýšení koncentrace histaminu se pak projeví jako alergická reakce. Účinnost směsi oligosacharidů byla prokázána i v případě atopických dermatitid (29).

Funkce jater

Kořen čekanky patří mezi tradiční byliny používané na podporu funkce a detoxikace jater a tyto účinky potvrdily i moderní vědecké výzkumy. Užívání čekanky například v rámci studií zlepšilo stav většiny markerů signalizujících poškození a zhoršenou funkci jater, například vysokou hladinu bilirubinu, nízkou superoxid dismutázy, glutathionperoxidázy a katalázy či vysokou hladinu jaterních enzymů. (46)

Ukazuje se také, že čekanka může být velice vhodná při poškození jater toxickými látkami. Když byla například čekanka přidávána do krmiva krysám, u nichž předtím vědci navodili poškození jater kombinací dusičnanu sodného a chlorpromazinu, došlo u nich v porovnání s kontrolní skupinou k výraznému zlepšení stavu (20). V další studii zase čekanka zlepšila kondici zvířat, jejichž játra byla poškozena nitrosaminy (26).

Velice efektivní je přitom zejména kombinace čekanky se zázvorem, která v rámci další studie potvrdila ochranný účinek na játra poničená tetrachlormetanem (22).

Artróza

Čekanka sice neovlivní samotnou příčinu degenerativního kloubního onemocnění jménem artróza (jde o úbytek kloubní chrupavky), díky svému protizánětlivému působení však může výrazně zmírnit bolestivost a kloubní ztuhlost (27).

Diabetes

Konzumace čekanky pomáhá snížit hladinu glukózy v krvi a také zmírnit inzulinovou rezistenci, tj. citlivost tkání na inzulin. Jde o stav, kdy sice slinivka produkuje dostatek inzulinu, tkáně však vůči němu ztrácejí citlivost, a proto dochází ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Zaznamenán byl rovněž pozitivní vliv čekankového nápoje na hladinu tzv. glykovaného hemoglobinu. (34, 39, 46).

Kromě pozitivního vlivu čekanky na mikrobiom zde má příznivý vliv i obsah kyseliny chlorogenové, která podporuje transport glukózy a její zpětné vychytávání ve svalové tkáni, a kyseliny cichorové, která zlepšuje citlivost tkání vůči inzulinu. (47)

Funkce mozku

Důležitou složkou čekanky je v tomto směru rovněž kyselina chlorogenová – podporuje totiž produkci dopaminu a chrání buňky, které tuto látku produkují. Díky tomu má pozitivní vliv na náladu i další mozkové funkce. Kyselina chlorogenová zároveň potlačuje produkci enzymu acetylcholinesterázy, což má za následek podporu paměti a kognitivních funkcí. (41, 42)

Slinivka

Zatím pouze na myších byl prokázán pozitivní efekt podávání čekanky při akutním zánětu slinivky břišní. Pokud by se podobný efekt potvrdil i u lidí, bylo by to skvělé, protože zánět slinivky je velmi nebezpečný problém, který nastupuje velmi rychle, obtížně se léčí a v mnoha případech vede k selhání řady dalších orgánů až ke smrti. (49)

Plodnost

Také pouze na zvířatech byla zatím prokázána schopnost čekanky podporovat mužskou plodnost. Po užívání extraktu došlo u pokusných zvířat došlo ke zvýšení hmotnosti pohlavních žláz, zvýšení hustoty spermatu i jeho kvality a zvětšila se rovněž koncentrace antioxidačních enzymů, které chrání buňky varlat před oxidativním poškozením. (50)

Užívání

Žádné kontraindikace nejsou známy, nedoporučuje se pouze užívání v těhotenství kvůli zvýšenému riziku potratu. Nejsou známy ani žádné interakce s běžně užívanými léky. Z vedlejších účinků jsou popsány pouze možné alergické reakce, vzhledem ke stimulačním účinkům na dělohu může také dojít k předčasnému nástupu menstruačního cyklu (30).

Obvyklou formou užívání čekanky je pití kávy z praženého kořene, což je možné praktikovat denně a dlouhodobě. Další možností je užívání extraktu.

Čekanku je rovoněž možné kombinovat s dalšími rostlinnými substancemi.

Čekanka + zázvor – jde o velice efektivní kombinaci, která se osvědčila hlavně při péči o zdraví jater. (6) Užitečná ale může být i v prevenci a léčbě kardiovaskulárních chorob, zmírňování zánětů, podpoře imunity a funkce mozku a trávicí soustavy.

Čekanka + kurkumin – tato kombinace (v poměru 3:1) může být velice efektivní při ochraně a regeneraci jater, zvláště efektivní je při nealkoholickém ztučnění jater. Pomáhá také snížit hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a je také velice účinná při podpoře redukce hmotnosti. (46, 48)

Čekanka + probiotika – kombinace probiotik a probiotik je velice vhodná. V jedné studii byl například extrakt z čekanky podáván spolu se sýrem Feta, jež je významným zdrojem probiotik. U účastníků studie přitom došlo k významnému poklesu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi (mnohem vyššímu než při konzumaci samotného sýra). (38)