Dlouho patřil mezi „béčka“, o kterých se mluvilo nejméně, dnes je naopak možná tím nejvíce vědecky zkoumaným. Vitamin B3 totiž hraje klíčovou roli v mitochondriích, a jeho hladina proto souvisí například s rychlostí stárnutí nebo rizikem řady závažných onemocnění.

Popis

Vitamin B3 zahrnuje vlastně vitaminy dva: kyselinu nikotinovou a nikotinamid. A aby to bylo ještě komplikovanější, používá se pro oba ještě další název: niacin a niacinamid. Výraz „niacin“ vznikl spojením slov nicotinic + acid + vitamin už ve 40. letech minulého století. V této době se totiž vitamin B začal průmyslově vyrábět a používat k obohacování potravin, a přitom vznikla obava, že by si název „nikotinová“ mohli lidé spojovat s tabákem a třeba si kvůli tomu myslet, že cigarety obsahují vitaminy. (1, 2)

V těle se vitamin B3 využívá především k tvorbě dvou životně důležitých látek: nikotinamidadenindinukleotidu (NAD+), který je nezbytný pro tvorbu energie v mitochondriích, a nikotinamidadenindinukleotidfosfátu (NADP+), který se využívá k syntéze některých látek a k ochraně buněk. (1, 2)

Historie

Historie vitaminu B3 se začala psát už v roce 1735, kdy španělský lékař Gaspar Casal poprvé popsal záhadnou nemoc, která později získala jméno pelagra. Projevovala se pomocí „tří D“: dermatitis (zánětlivé kožní projevy) – diarhorea (průjem) – demence. Projevy byly často velmi vážné a nezřídka nemoc dokonce končila smrtí. Tehdy šlo ale o pouhý popis příznaků, příčinu Casal neznal, což se nezměnilo ještě po několik století. Po celou tu dobu se spekulovalo se, že může jít o infekci, otravu nebo dědičné onemocnění, ale nikoho nenapadlo, že nemoc může souviset s výživou. (3)

Případů postupně přibývalo, což souviselo s faktem, že se do Evropy rozšířila do té doby neznámá plodina: kukuřice. Její zrna sice vitamin B3 obsahují, ale jen ve velmi těžko vstřebatelné podobě. Pokud je tedy lidská strava založena převážně na kukuřici, postupně dojde ke vzniku pelagry. V druhé polovině 18. století se například v Itálii stala natolik rozšířenou, že tam v roce 1771 došlo k založení specializované nemocnice právě pro pacienty s touto nemocí.

Zatímco v Evropě se pelagra v dalších letech stávala stále vzácnější, v 19. století začala představovat velký problém hlavně v USA. A situace se v následujících desetiletích neustále zhoršovala: počátkem 20. století nemoc postihovala zvláště v jižních amerických státech statisíce lidí.

Na lepší časy se začalo blýskat až mezi roky 1914 a 1927, kdy americký lékař Joseph Goldberger provedl sérii experimentů, které prokázaly, že pelagra není infekční, ale naopak souvisí s chudou stravou založenou převážně na kukuřici. V roce 1937 pak přišlo další důležité zjištění, které nemocným konečně přineslo naději na konkrétní pomoc: americký biochemik Conrad Elvehjem se tehdy zaměřil na onemocnění podobné pelagře, které postihovalo psy, a zjistil, že ho lze úspěšně léčit pomocí kyseliny nikotinové. (3)

Právě rok 1937 proto často bývá označován za okamžik objevu vitaminu B3, přestože samotná kyselina nikotinová byla v té době již známá poměrně dlouho. Poprvé byla syntetizována v roce 1867 a poté se používala ve fotografii, aniž by někdo tušil, že má něco společného se zdravím. Z jídla byla poprvé izolována v roce 1912 Casimirem Funkem, který se snažil najít lék na nemoc beri-beri, která je pro změnu způsobena nedostatkem vitaminu B1. Na ni ovšem kyselina nikotinová nezabírala, tak se o ni přestal zajímat, aniž by tušil, o jak důležitý objev jde.

Průmyslově se kyselina nikotinová začala vyrábět ve 40. letech 20. století, a protože byla poměrně levná, začaly se s ní v USA ve velkém obohacovat potraviny. Díky tomu se pelagra brzy stala minulostí. (3)

V 50. a 60. letech začala nová éra vitaminu B3. Zjistilo se totiž, že jeho vysoké dávky dokáží účinně snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Niacin se tak stal prvním účinným hypolipidemikem a dlouho byl i tím absolutně nejužívanějším, než ho z trůnu vytlačily statiny. (4)

Třetí vlna zájmu o něj pak započala v 90. letech minulého století, kdy začala být intenzivně zkoumána jeho role v mitochondriích a v oblasti longevity. (20)

Zdroje vitaminu B3

Pro niacin není možné striktně použít označení „esenciální živina“ protože může částečně vznikat i uvnitř lidského těla, a to z aminokyseliny tryptofanu. Tento způsob jeho získávání je ale spíš jen okrajový, protože na niacin se přeměňují jen asi 2 % přijatého tryptofanu. Nezbytný je proto i příjem potravou. (5)

Vitamin B3 je obsažený je jak v živočišných, tak i rostlinných potravinách. Z těch živočišných ho nejvíce obsahují maso, vnitřnosti a ryby, kde se nachází přímo ve formě NAD+ a NADP+ – tedy ve formách, v nichž je přítomen i přímo v lidských buňkách. Molekuly těchto látek jsou však poměrně velké, a proto je jejich větší část rozložena na části, které se v buňkách znovu skládají dohromady, a pouze malá část se vstřebá v nezměněné podobě. (5)

Z rostlinných zdrojů jsou na vitamin B3 nejbohatší arašídy, slunečnicová semena a houby shi-také, skvělým zdrojem jsou také kvasnice. Najdeme ho i v obilovinách, zejména kukuřici, tam se ale vyskytuje v obtíže vstřebatelných formách. (5)

Pomoci může i konzumace potravin bohatých na tryptofan, jako jsou vejce, sýry, tvaroh, krůtí maso či dýňová semena, jejich vliv je ale jen omezený, stejně jako případné užívání tryptofanu. Ten má sice coby doplněk stravy řadu zajímavých benefitů, k získání 10 mg niacinu či jeho ekvivalentů by ale bylo zapotřebí zkonzumovat cca 600 mg tryptofanu, což úplně nedává smysl. (5)

Role NAD+ v mitochondriích

Z vitaminu B3 v těle vzniká látka jménem nikotinamiddinukleotid neboli NAD+, která je spolu se svou redukovanou formou NADH klíčová pro funkci mitochondrií.

Mitochondrie jsou energetická centra buňky, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Pokud jich máme málo nebo jsou dysfunkční, klesá nejen celkový energetický výdej, ale vlivem nedostatku dostupné energie se zhoršuje i funkce tkání a orgánů napříč celým tělem. Pro celou řadu chronických onemocnění je ostatně typická právě dysfunkce mitochondrií. (6)

Živiny jsou v mitochondriích přeměňovány na energii pomocí oxidace, a proto v mitochondriích neustále probíhá spousta oxidačně-redukčních reakcí. K jejich průběhu je nezbytná řada enzymů, a právě NAD+ je koenzymem (nebílkovinnou součástí) jednoho z nich. Pokud je jeho hladina v mitochondriích nízká, klesá míra oxidace („spalování“) tuků i glukózy a produkce energie se výrazně snižuje. (6)

NAD+ se navíc podílí i na ochraně mitochondrií. Nejde sice o antioxidant, jako je třeba vitamin C, ale pokud je ho v mitochondriích dostatek, oxidace živin i následné redukční procesy jsou účinnější, nedochází při nich k „úniku“ elektronů, a tím pádem vzniká méně reaktivních forem kyslíku (volných radikálů). (7)

NAD+ také aktivuje enzymy sirtuiny, včetně SIRT-3, který je považován za klíčový ochranný systém mitochondrií. Reguluje totiž aktivitu mitochondriálních antioxidačních enzymů, zlepšuje jejich stabilitu a ochranu mitochondriální DNA, transport elektronů a reguluje oxidaci tuků. (8)

Role NADP+

Kromě NAD+ v těle vzniká i další důležitý koenzym, NADP+ (případně jeho redukovaná forma NADH). Ten se využívá k syntéze řady látek a pro další důležité procesy, jako je například:

• Tvorba mastných kyselin a tuků, včetně například fosfolipidů tvořících buněčné membrány. (9)
• Tvorba cholesterolu – proto jsou játra, kde cholesterol vzniká, jedním z hlavních míst vysoké spotřeby NADP+.
• Tvorba oxidu dusnatého (NO) – jde o látku, která rozšiřuje cévy, a tím reguluje krevní tlak a zajišťuje dostatečné prokrvení tkání. Vzniká rozkladem aminokyseliny argininu pomocí enzymu NO-syntáza, který pro svoji funkci potřebuje NADPH, což je redukovaná forma NADP+. (10)
• Antioxidační ochrana – NADPH je nezbytný pro regeneraci vnitřních antioxidačních enzymů, jako je například glutathion. (11)
• Funkce imunitního systému – ačkoliv NADPH částečně funguje jako antioxidant, imunitní buňky (konkrétně neutrofily a makrofágy) ho zároveň využívají i k tvorbě volných radikálů, konkrétně reaktivních forem kyslíku, které pomáhají ničit bakterie. (12)

NADPH vzniká zejména v cytoplazmě, vyskytuje se ale i v mitochondriích, kde přispívá k jejich ochraně. (13)

Projevy deficitu

Nemoc vzniklá výrazným deficitem vitaminu B3 se nazývá pelagra (viz výše). V našich zeměpisných šířkách je ale v současnosti velmi vzácná, vyskytuje se spíše jen ve velmi chudých populacích rozvojových zemí, a to zejména těch, které se živí převážně kukuřicí. (2)

V kukuřici se totiž vitamin B3 nachází převážně ve formě tzv. niacinogenů, které se obtížně vstřebávají. Řešením může být tzv. alkalizace kukuřičných zrn, která biologickou využitelnost výrazně zvýší. (14)

Mezi projevy mírného deficitu patří například suchá pokožka s tendencí k zánětům, zarudnutí a otok jazyka, trávicí potíže, poruchy paměti, únava, apatie či bolesti hlavy. (2)

Účinky vitaminu B3

Stárnutí

Hladina NAD+ prokazatelně souvisí s aktivitou sirtuinů. Jde o skupinu sedmi enzymů, které jsou důležité funkcí mitochondrií a rychlost stárnutí. NAD+ funguje jako jejich kofaktor, bez něj jsou zcela neaktivní. Působení SIRT je přitom epigenetického charakteru – působí jako tzv. histondeacetylázy, tedy enzymy regulující epigenetickou reakci jménem acetylace histonů. Zároveň jsou nezbytné pro tvorbu a ochranu mitochondrií. (20)

Nemoci srdce a cév

Vitamin B3 se v minulosti běžně užíval při léčbě tzv. hyperlipidémií, tj. zvýšené hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. K dosažení účinku ovšem bylo zapotřebí vysokých dávek, které často vyvolávaly vedlejší účinky, zejména trávicí potíže a pálení či zarudnutí kůže. Postupně byl proto vytlačen statiny. Ukazuje se ovšem, že i když užívání statinů vede k výraznému poklesu hladiny cholesterolu (celkového i LDL), přesto nestačí k dostatečnému snížení kardiovaskulárních rizik. Proto jsou zkoumány i další látky a pozornost se opět obrací i k niacinu. (16)

Na hladinu cholesterolu působí vitamin B3 dvěma cestami: Zaprvé v játrech potlačuje produkci VLDL, což jsou lipoproteiny velmi nízké hustoty, a zároveň zvyšuje aktivitu enzymu periferní lipoprotein lipáza, což ve výsledku vede ke snížení jak VLDL, tak následně i LDL cholesterolu. Zároveň blokuje v tukové tkáni produkci intracelulární lipázy, čímž brání přesunu triacylglycerolů (TAG) do jater. Vyšší hladina TAG přitom znamená vyšší produkci VLDL, což může vést i ke zvýšení počtu LDL částic. Podpořit může i zvýšení HDL cholesterolu. (2, 4, 15, 16)

Niacin má ovšem i další pozitivní účinky na kardiovaskulární systém: Při jeho užívání dochází k poklesu úmrtnosti na kardiovaskulární choroby (u osob se zvýšeným rizikem až o 11 %) i rizika závažných klinických příhod, jako je například infarkt myokardu, a zpomaluje rozvoj aterosklerózy.  Vykazuje i protizánětlivé účinky, které se mohou uplatnit jak při léčbě aterosklerózy, tak i při nemocích ledvin a plic (zvláště efektivní je přitom zejména u osob s nadváhou či obezitou). Jako velice účinný se přitom ukázal v kombinaci se statiny. (16, 17)

Funkce mozku, deprese, mentální výkonnost

Lidský mozek spotřebuje asi 20 % energie vznikající v organismu. A protože vitamin B3 (NAD+) je pro tvorbu energie nezbytný, je funkce mozku na jeho hladinu velmi citlivá, a i mírný deficit se proto může projevit například kognitivními problémy. (5, 18)

Vitaminu B3 je důležitý také při depresích – několik studií ukázalo, že jeho nízký příjem je spojen právě s vyšším rizikem deprese. Zatím ale neexistují důkazy, že by vyšší dávky vitaminu fungovaly i v léčbě deprese. (5, 18)

Podobná souvislost platí i v případě Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních chorobách, jako je Parkinsonova a Huntingtonova choroba: Například observační studie, která sledovala více než 3 700 seniorů, ukázala, že vyšší příjem niacinu je spojený s nižším rizikem Alzheimerovy choroby a pomalejším úbytkem mentálních schopností, přímý přínos suplementace vitaminu B3 byl ale zatím prokázán jen v případě zvířat a buněčných kultur. (19)

Velmi přínosné může být užívání vitaminu B3 po mozkové mrtvici, kdy přerušení dodávky kyslíku obvykle poškozuje neurony i dlouhé hodiny po obnovení krevního zásobení příslušné části mozku. Opakované i jednorázové dávky niacinu přitom prokazatelně vedou k omezení buněčné smrti neuronů a poškození jejich výběžků a podporují také regeneraci nervových buněk. Jeho podání má přitom smysl i řadu hodin po samotné mozkové příhodě: například v rámci jedné studie vedlo podání léku Niaspan (niacin s prodlouženým uvolňováním) 24 hodin po mrtvici ke zlepšení průtoku krve mozkem a tvorbě nových cév. (5)

Migréna

Vitamin B3 může pozitivně ovlivnit změny v průsvitu cév, které jsou pro migrénu typické, stejně jako produkci serotoninu a změny v mitochondriálních regulačních sítích. Díky tomu může působit jak preventivně, tak i terapeuticky v případě akutního záchvatu migrény. (5)

Diabetes

Výzkumy ukazují, že při obezitě a diabetu 2. typu bývá obvykle narušena rovnováha NAD+. Jeho aktivita v buňkách bývá nižší, zhoršuje se funkce sirtuinů i celých mitochondrií a stoupá aktivita enzymů, které NAD+ spotřebovávají. Souvislosti hladiny různých forem vitaminu B3 a inzulinové rezistence sice nejsou tak silně prokázané, jako třeba v případě vitaminu D3. není totiž zcela jasné, jestli je problém přímo nedostatek niacinu, nebo spíše narušený metabolismus NAD+. (21)

V rámci jedné studií například podávání vitaminu B3 osobám s diabetem nevedlo k významnému poklesu hladiny glukózy ani glykovaného hemoglobinu, došlo ale ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů a zvýšení hladiny HDL cholesterolu. To je také důležité zjištění, protože v souvislosti s diabetem výrazně stoupá riziko kardiovaskulárních onemocnění. (22)

Diabetici by se ovšem měli vyhnout užívání niacinu (kyseliny nikotinové), protože zvláště v důsledku jeho vyšších dávek může dojít ke zvýšení inzulinové rezistence a hladiny glukózy v krvi. Bezpečnější se v tomto směru zdá niacinamid. (23, 24)

Slibné výsledky mají studie zaměřené na účinky nikotinamid ribosidu u diabetiků, jeho zkoumání je ale zatím spíše v počátcích. (25)

Diabetici a lidé trpící obezitou by se ale rozhodně měli zaměřit na zlepšení metabolismu NAD+ ve svých buňkách. Prokázaný pozitivní vliv má v tomto směru zejména pravidelný pohyb, mírná kalorická restrikce a kvalitní spánek. (26)

Pokožka
Niacin, a zvláště pak niacinamid, má výrazný pozitivní vliv na kvalitu a zdraví pokožky, a to jak při vnitřním užití, tak i jako součást kosmetických přípravků. Podporuje například tvorbu ceramidů, mastných kyselin a dalších látek, čímž omezuje ztráty vody, zlepšuje kožní bariéru i odolnost pokožky. Zvláště vhodný je pro suchou a citlivou pleť a také při atopické dermatitidě. (27)

Výhodný je i při akné, kde působí protizánětlivě, snižuje tvorbu kožního mazu a zlepšuje bariérovou funkci kůže. (28)

Účinný je i v boji proti stárnutí pokožky, zejména z důvodu vlivu UV záření, dále zlepšuje elasticitu kůže, pomáhá redukovat jemné vrásky, snížit nadměrnou pigmentaci a celkově zlepšit texturu pleti. (29)

Užívání a kontraindikace

Vlastní vitamin B3 je možné užívat ve dvou formách: niacin (kyselina nikotinová) a niacinamid (nikotinamid). Niacin má dobře prokázaný efekt, ale více potenciálních negativních účinků – při předávkování může způsobit trávicí obtíže, hepatotoxicitu, hyperurikemii (zvýšenou hladina kyseliny močové) a kožní potíže, zejména ve smyslu zčervenání, svědění a pálení kůže. Bezpečnější je z tohoto pohledu nikotinamid, u nějž je riziko vedlejších účinků výrazně nižší. (30)

Pokud chceme podpořit hladinu NAD+ v mitochondriích, je také možné užívat i metabolity vitaminu B3, konkrétně niacinamid ribosid (NR) nebo niacinamid mononukleotid (NMN). Ty zvyšují tuto hladinu efektivněji, a mají také jen minimální riziko vedlejších účinků, zároveň jsou ale i mnohonásobně dražší. Užívat je možné i samotný NAD+, pro jeho účinnost ale zatím chybí dostatečná klinická data, nehledě na to, že velká část přijatého množství se stejně nejprve v trávicím traktu rozloží, aby se teprve v buňkách složila zpět do původní molekuly. (21)

Účinnost přeměny vitaminu B3 na NAD+ klesá s věkem, zhoršuje ji ale také chronický zánět, spánkový deficit, narušení cirkadiánních rytmů, obezita, inzulinová rezistence, nedostatek pohybu a nadměrná konzumace alkoholu. Klíčový je také dostatek enzymu NAMPT – jeho produkci je možné zvýšit například pravidelným pohybem nebo kalorickou restrikcí. (30)

Užívání samotného vitaminu B3 není vhodné pro osoby s onemocněním jater, aktivními vředy trávicího traktu (může způsobit podráždění) a dnou (může zvýšit hladinu kyseliny močové). Vyšší dávky nejsou vhodné pro diabetiky.

Zvláště u vyšších dávek pak mohou být problematické i kombinace s některými léky, zejména s některými statiny, léky na vysoký krevní tlak a ředění krve nebo antidiabetiky.

Problematická je i kombinace s alkoholem, která výrazně zatěžuje játra.

Dávkování

Doporučená denní dávka niacinu i niacinamidu je 16 mg pro muže a 14 mg pro ženy, v těhotenství a při kojení pak 18, resp. 17 mg. Jedná se ale o celkový denní příjem, kam se kromě doplňků stravy započítává obsah vitaminu B3 v potravinách.

Jako horní tolerovatelný limit pro doplňky stravy se pro niacin v EU uvádí 10 mg (v USA ale 35 mg), pro niacinamid, který je výrazně lépe tolerován pak až 900 mg. Pro nikotinamid ribosid nejsou doporučené dávky stanoveny, většina provedených studií ale ukazuje dlouhodobou dobrou toleranci dávek kolem 1 000 mg/den, v případě krátkodobého užívání pak až 2 000 mg/den.

Vhodné kombinace

Obecně platí, že všechny vitaminy skupiny B se lépe vstřebávají, pokud jsou užívány společně, tedy buď pouze ve formě B-komplexu, nebo v kombinaci B-komplexu s konkrétním vitaminem, jehož příjem je třeba podpořit nejvíce.

Studií zaměřených na kombinaci některé z forem vitaminu B3 s jinými doplňky stravy zatím bylo provedeno překvapivě málo. Zde jsou některé možné fungující kombinace:

Mentální výkonnost a funkce mozku: B3 + selen (31)

Stárnutí, metabolismus NAD+: niacinamid + D-ribóza (32), vitamin B3 + EGCG

Akné: niacinamid + zinek (33)

Diabetes: niacin + chrom (ve formě chromnikotinátu) (34)

Kůže tvoří důležitou bariéru mezi naším tělem a vnějším prostředím. Stará se, aby dovnitř neproniklo to, co tam být nemá (například patogeny), a stejně tak hlídá, aby ho opouštělo jen to, co má (například přesně dané množství potu.

Tato bariéra trochu připomíná zeď: Je tvořena přibližně patnácti vrstvami mikroskopických cihliček – buněk jménem korneocyty, které drží pohromadě „malta“ tvořená ceramidy, cholesterolem a mastnými kyselinami. Jeden důležitý rozdíl tu ale je. Zatímco zeď se jednou postaví a pak stojí, dokud ji nezničí vnější vlivy, v oblasti pokožky probíhá neustálá obnova: hluboko v její bazální vrstvě neustále z kmenových buněk vznikají epidermální buňky, které se diferencují do bazálních, trnových a granulárních buněk, až se z nich nakonec stanou „cihličky“ korneocytů. Jde o poměrně složitý proces řízený řadou genů, které jsou regulovány mnoha epigenetickými reakcemi. A právě jejich průběh úzce souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu a s imunitními procesy, které střevní bakterie pomáhají regulovat.

Hodné a zlé bakterie s vlivem na pokožku

Některé střevní mikroorganismy a jejich metabolity například podporují hromadění regulačních T-buněk, což jsou lymfocyty s protizánětlivým účinkem. Mezi tyto „hodné“ bakterie patří třeba Bacteroides fragilis, Faecalibacterium prausnitzii nebo bakterie patřící mezi Clostridium IV a XI. Řada přátelských mikroorganismů produkuje také mastné kyseliny s krátkým řetězcem, například butyrát, který rovněž působí protizánětlivě – potlačuje totiž vznik, migraci a adhezi zánětlivých cytokinů.

„Hodné“ bakterie regulují i imunitní systém a mají i ochranný vliv na buňky pokožky i střevní stěny. Například Lactobacillus LGG vylučuje protein p40, který potlačuje buněčnou smrt zprostředkovanou cytokiny, a tím brání narušení kožní i střevní bariéry. Právě střevní bariéra přitom může hrát ve zdraví pokožky důležitou roli. Když totiž do krve proniknou některé škodlivé metabolity, nebo dokonce i přímo střevní mikrobi, může se to ohrozit i zdraví pokožky. Například v krvi pacientů s lupenkou byla nalezena DNA některých střevních bakterií.

Existuje i přímý vztah mezi rovnováhou střevního a kožního mikrobiomu. Například mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikající uvnitř střev, tedy butyrát, propionát a acetát, podporují růst přátelských kožních bakterií, které jsou důležité pro odolnost vůči některým patogenům, včetně například zlatého stafylokoka. Působí také protizánětlivě a zvyšují integritu střevní bariéry. Platí také, že když je kožní bariéra narušena například chemickou cestou nebo působením UV záření, pomůže kvalitní střevní i kožní mikrobiom k její rychlejší obnově, a dokonce i podpoří hojení ran.

Naopak existuje i řada typických „zlounů“, kteří, pokud se ve střevech vyskytnou ve větším množství, negativně ovlivňují zdraví celého těla, pokožku nevyjímaje. Například segmentované vláknité bakterie podporují tvorbu a akumulaci lymfocytů Th17, které zvyšují míru zánětu a bývají dávány do souvislosti i se vznikem autoimunitních onemocnění. Jejich akumulace může přispívat například ke vzniku lupenky, Behcetovy choroby nebo kontaktní dermatitidy.

Problémy může způsobovat i narušení acidobazické rovnováhy v některých částech trávicího traktu. Pokud se například sníží kyselost v tenkém střevě, začnou něj pronikat bakterie obývající tlusté střevo, což vede ke zhoršenému vstřebávání mikroživin – například kyseliny listové, zinku, chromu, selenu a omega-3. To se pak projeví zhoršením zdraví kůže i dalších systémů v těle (prokázána je například souvislost se vznikem akné).

Potvrzeny byly dokonce i překvapivé souvislosti kůže, střevního mikrobiomu a psychiky. Když jsme totiž vystaveni silnému psychickému stresu, začne střevní mikrobiom produkovat neurotransmitery serotonin, norepinefrin a acetylcholin. Ty jsou sice v mozku nezbytné pro přenos signálů mezi nervovými buňkami, ve střevech jsou ale zároveň schopny napáchat nepěkné věci, protože narušují integritu střevní bariéry a zvyšují míru zánětu v celém těle, kůži nevyjímaje.

Kožní potíže související s rovnováhou střevního mikrobiomu

Akné

Tento nepříjemný kožní problém postihuje přibližně 85 % dospívajících. Dochází při něm k nadměrné tvorbě kožního mazu, zúžení vývodů, kterými tento maz odchází, a zánětu zprostředkovaného bakterií Propionibacterium acnes. Velkou roli tu hraje stravy bohatá na sacharidy, která ovlivňuje signalizaci inzulinu podobného růstového faktoru IGF-1.

Vznik akné přitom úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Některé střevní bakterie totiž ovlivňují důležitou signální dráhu mTORC1, která souvisí s regulací tvorby lipidů a zánětu.

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida neboli atopický ekzém je nejčastějších chronické svědivé zánětlivé kožní onemocnění – postihuje 15–30 % dětí a 2–10 % dospělých.  V posledních letech přitom byly objeveny zajímavé souvislosti jak s imunitními funkcemi, tak se střevním mikrobiomem. Atopická dermatitida tak už není chápána jako čistě alergický problém, ale spíše jako dysfunkce kožní bariéry a imunitní odpovědi zároveň.

Atopická dermatitida je z velké části dědičná, za což může mutace v genu kódujícího bílkovinu filaggrin (FLG). Ta je nezbytná pro udržování bariérové funkce a hydratace pokožky, a právě proto zmíněná mutace vede i ke zvýšené citlivosti vůči působení alergenů. To totiž mohou kvůli narušení kožní bariéry proniknout do pokožky, kde následně spustí imunitní reakci, která je provázená zvýšenou tvorbou zánětlivých cytokinů. Ty pak poškozují kožní buňky a způsobují otoky a svědění.

Velkou roli zde opět hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Pokud je narušená, klesá tvorba mastných kyselin s krátkým řetězcem, které mají protizánětlivé účinky a pomáhají udržovat integritu kožní bariéry. Ve střevech pacientů s atopickou dermatitidou byl například opakovaně potvrzen nedostatek bakterie Faecalibacterium prausnitzii.

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza byla dlouho považována za problém související především s nadměrnou proliferací (dělením) kožních buněk keratinocytů. Postupně se ale ukázalo, že jde především o zánětlivý a imunitní problém, který opět úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Typická je tady opět akumulace lymfocytů Th-17, které zvyšují nejen produkci zánětlivých cytokinů (např. IL-17), ale i cytokinů způsobujících nadměrnou proliferaci keratinocytů (např. IL-20 a IL-22).

A i tady opět existuje přímá souvislost se střevním mikrobiomem, protože mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát) jsou schopny ovlivnit, zda se tzv. naivní T-buňky vyvinou v protizánětlivě působící regulační T-buňky, nebo v prozánětlivé lymfocyty Th-17. U pacientů s lupenkou bylo navíc opět prokázáno nízké zastoupení některých „hodných“ střevních bakterií, například bifidobakterií, laktobacilů, Faecalibacterium prausnitii, Parabacteroides či Coprobacillus, a naopak zvýšený výskyt řady patogenních bakterií, včetně například campylobakterií, Escherichia coli nebo původců salmonelózy.

Stárnutí kůže a vznik vrásek

Pro stárnutí kůže je typická ztráta její bariérové funkce, snížení hydratace i obsahu tukových složek, změněná aktivita melanocytů, hromadění buněk souvisejících se zvýšenou mírou zánětlivých procesů (žírné buňky, eozinofily, mononukleární buňky apod.), redukce krevních kapilár a úbytek kolagenu.

Studie přitom ukázaly, že podle stavu, v jakém se nacházejí tělesné mikrobiomy, lze poměrně přesně předpovídat, jak rychle bude postupovat stárnutí – a to jak pokožky, tak i celého těla. Jednotlivé mikrobiomy (zejména střevní a kožní) totiž ovlivňují metabolické dráhy v orgánech a tkáních, a dokonce i epigenetické procesy související s rychlostí stárnutí.

Jednou z hlavních příčin stárnutí pokožky je působení UV záření, které způsobuje oxidativní stres, zvyšuje míru zánětu v pokožce a aktivuje procesy vedoucí k poškození kolagenových vláken. Důsledkem je ztráta pevnosti a pružnosti kůže, tvorba vrásek, úbytek hydratace a poruchy pigmentace. Expozice UV záření dokonce dočasně mění složení kožního mikrobiomu.

Zároveň ale platí i opačná souvislost, tedy že složení kožního mikrobiomu ovlivňuje odolnost vůči UV záření. S věkem se přitom tento aspekt zhoršuje. Například děti mají na pokožce velký podíl cyanobakterií, které dokáží pomocí svých metabolitů UV záření rozptylovat a přeměňovat na teplo, aniž by docházelo ke zvýšené produkci volných radikálů. S věkem ale podíl těchto mikroorganismů výrazně klesá a s tím se zhoršuje i negativní dopad UV záření na pokožku.

Vědci identifikovali i další bakteriální kmeny, které se stárnutím pokožky souvisí: Pozitivně působí například laktobacily, Verrucomicrobia, Parabacteroides nebo Eggerthella, negativně například Eubacterium coprostanoligenes, Parasutterell nebo Victivallaceae.

Negativně složení kožního mikrobiomu ovlivňují kromě UV záření i škodliviny z životního prostředí, špatná výživa, stres, nedostatek spánku a další faktory.

Jak podpořit pokožku a mikrobiom zároveň

Pro zdraví střevního mikrobiomu je klíčová výživa. I střevní bakterie totiž musí něco jíst a k dispozici mají jen to, co jim my sami dodáme prostřednictvím stravy. Velký problém je především to, co označujeme jako „typickou západní stravu“, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokými glykemickým indexem, nasycené tuky a vysoce průmyslově zpracované potraviny, a naopak chudý na vlákninu. Právě taková strava je například považována za důvod, proč v posledních desetiletích výrazně stoupl výskyt atopické dermatitidy a dalších zánětlivých kožních onemocnění.

Roli hraje ale i pravidelný pohyb, stres, dostatek spánku, působení škodlivin z životního prostředí a další faktory. Pomocnou ruku mohou nabídnout i některé doplňky stravy, které mají pozitivní vliv jak na střevní mikrobiom, tak na zdraví a stárnutí pokožky. Zde jsou některé z nich.

Probiotika

Užívání některých probiotických bakterií se v rámci preklinických i klinických studií projevilo například zvýšením tloušťky kůže, zlepšením jejího prokrvení, omezením ztrát vody v pokožce, zlepšením funkce kožní bariéry, a dokonce i kvality vlasů. Šlo zejména o bakterie z rodu laktobacilů, například L. acidophilus, L. reuteri, L. breves, L. helveticus, L. rhammosus, nebo L. paracasei. V pokusech na myších pak vedlo podávání Lactobacillus reuteri ke zrychlení hojení ran.

Laktobacily mohou pomoci i v prevenci stárnutí kůže, protože jejich buněčné stěny obsahují kyselinu lipoteichoovou (LTA), která má protizánětlivé účinky a je schopna zmírňovat i zánět vyvolaný působením UV zářením. V jedné studii například vedlo 12týdenní podávání L. plantarum u dobrovolníků se zvýšení elasticity a hydratace pokožky. Pozitivní účinky prokázala i bakterie L. buchneri, která se nachází v korejském fermentovaném zelí kimči, odolnost vůči UV záření zvýšily i bakterie L. acidophyllus nebo Limosilactobacillus fermentum.

Při akné se zase osvědčilo podávání L. rhamnosus, bifidobakterií nebo směsi L. acidophyllus a L. bulgaricus. Při atopické dermatitidě mělo v rámci výzkumů pozitivní efekt užívání některých laktobacilů (např. L. rhamnosus, L. acidophilus nebo L. plantarum) i bifidobakterií (např. Bifidobacterium bifidum, lactis, breve nebo longum). Při lupence zaznamenaly pozitivní výsledky studie využívající L. pentosus, L. sporogenes nebo Bifidobacterium infantis.

Jako zvláště účinná se u různých potíží ukázala i tzv. synbiotika, tedy kombinace probiotik a prebiotik (tj. vlákniny).

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má výrazné antioxidační a protizánětlivé působení, za které vděčí svému vlivu jak na epigenetické procesy, tak i na střevní mikrobiom. Pozitivně ovlivňuje také některé mechanismy související se stárnutím, například produkci sirtuinů nebo telomerázy. Zároveň aktivuje keratinocyty a reguluje jejich schopnost dělení, takže má pozitivní vliv jak na tvorbu vrásek, tak i například na vznik lupenky.

Kurkumin

Jde o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který vyniká i působením na střevní mikrobiom i integritu střevní bariéry, stejně jako na procesy související se stárnutím. Přináší také úlevu jak při lupence, a to i v případě těžkých forem této nemoci, tak při akné.

Vitamin C

Jde o velice silný antioxidant, který účinně chrání před volnými radikály i mitochondrie, což je důležité v prevenci stárnutí. Působí také protizánětlivě a je nezbytný pro ochranu a tvorbu kolagenu i pro hojení ran.

Vitamin D3

Je nezbytný pro boj se záněty, zpomaluje stárnutí, chrání kožní buňky před působením UV záření. Jeho nízká hladina je typická pro lupenku, akné i atopické ekzémy.

Retinol

Podporuje tvorbu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak v pokožce poškozené UV zářením.

Resveratrol

Patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu, vyniká protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí. Zvyšuje také schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk, zlepšuje regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením, a potlačuje množení bakterií způsobujících akné.

Quercetin

Patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky a má pozitivní vliv i na střevní mikrobiom. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti.

Artyčok

Má výrazný pozitivní vliv na střevní mikrobiom i stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Ostropestřec mariánský

Zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé účinky a zároveň regulují procesy související s proliferací, což je důležité například při akné nebo lupence. Při lupence jejich užívání vede ke zmírnění zarudnutí, svědění, odlupování a míry zánětu kůže.

Selen

Je součástí antioxidačních enzymů, chrání kolagenová vlákna a jeho nedostatek je typický i pro lupenku.

Zinek

Je nezbytný pro ochranu kolagenu, jeho užívání zmírňuje projevy lupenky.

Čekanka

Kořen čekanky je vynikajícím zdrojem inulinu a fruktooligosacharidů, a proto vyniká svým pozitivním působením na střevní mikrobiom. Preklinické studie prokázaly i možnou prospěšnost při lupence.

Kozinec blanitý

Podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá zpomalit procesy související se stárnutím, chrání pokožku před UV zářením, zpomaluje destrukci kolagenu a zmírňuje projevy atopické dermatitidy.

Boswelie

Má pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu, působí silně protizánětlivě a vyniká i svým působením na pokožku – zlepšuje její elasticitu, zmírňuje tvorbu vrásek a zpomaluje její stárnutí. Je účinná i při atopickém ekzému.

Silný imunostimulant, který sníží riziko respiračních onemocnění o více než polovinu. A pokud se útokům virů přesto neubráníme, sníží jeho příznaky a zkrátí dobu léčby. Echinacea neboli třapatkovka nachová toho ale umí ještě mnohem víc.

Výskyt a popis

Echinacea pochází ze Severní Ameriky, kde se v přírodě vyskytuje převážně v prérijních oblastech východně od Skalistých hor. V současnosti se ale pěstuje na řadě míst světa a daří se jí i v České republice, kde zdobí mnohé zahrádky a parky. Jde asi o 1 m vysokou vytrvalou rostlinu s výraznými fialovými květy, chlupatou lodyhou a řapíkatými listy. Roste dobře i v kamenitých půdách chudých na živiny, potřebuje pouze dostatek sluníčka. V místech původního výskytu však bohužel její počty klesají, protože právě ekosystémy prérií jsou v současnosti velmi ohroženy. (1, 2)

Rod třapatkovka (dříve byl užíván český název „třapatka“) zahrnuje celkem 9 druhů bylin. K léčení se přitom využívají především tři z nich: v západní medicíně je pro snadnost pěstování i nižší cenu neoblíbenější třapatka nachová (Echinacea purpurea), velmi podobnými účinky se ale vyznačují i třapatkovka úzkolistá (Echinacea angustifolia) a třapatkovka bledá (Echinacea pallida). Z třapatkovky nachové se k léčení využívají jak nadzemní části rostlin sbíraných v plném květu (ve formě vylisované šťávy, čaje nebo extraktu), tak i kořeny (obvykle ve formě tinktury nebo kořenu). Z třapatkovky úzkolisté a bledé se využívá kořen. (1-3)

Historie

Echinacea je důležitou součástí tradiční fytoterapie původních obyvatel Ameriky, zejména indiánských kmenů z oblasti Velkých plání. Ti ji využívali zejména při nachlazeních, kašli, bolesti v krku, ale také při žaludečních potížích, a dokonce i na hojení ran a při hadím uštknutí. A to jak pro sebe, tak i pro koně. Později ji začali využívat i první bílí osadníci a postupně se stala i mezi nimi velmi oblíbenou – po staletí nesměla chybět v žádné domácí lékárně. Na nějakou dobu se tato rostlina ocitla i v americkém Národním seznamu léčiv (konkrétně v letech 1916-1950), s objevem antibiotik se však od jejího používání v rámci klasické medicíny ustoupilo. (1-3)

V Evropě byla dlouho neznámá, oblibu si získala až v 70. letech 20. století, kdy byly zejména v Německu provedeny studie potvrzující její účinnost. Právě v Německu je přitom její popularita asi nejvyšší z evropských zemí – zdejší lékaři každoročně předepíší 3 miliony receptů na produkty s obsahem Echinacey! (1, 3)

Účinné látky

Hlavní účinné látky jsou ve všech třech využívaných druzích echinacey podobné, drobné rozdíly zde ale existují. V třapatkovce nachové se vyskytují například nenasycené alifatické sloučeniny (např. amidy nebo polyenové kyseliny), kyselina kávová a její deriváty, kyselina cichorová, kyselina chlolorogenová, polysacharidy, glykoproteiny, silice, inulin, třísloviny, steroly a flavonoidy. Extrakty z kořenů jsou bohaté zejména na deriváty kyseliny kávové a alifatické sloučeniny, šťáva z nati naopak obsahuje hodně polysacharidů. (3)

Léčivé účinky

Třapatka nachová je v západních zemích jednoznačně nejoblíbenější bylinou na podporu imunitního systému a podporu léčby respiračních i jiných infekcí. Má ale i další příznivé účinky.

Imunita a antimikrobiální působení

Echinacea se používá jak v rámci prevence respiračních onemocnění na podporu imunity, tak i ke zmírnění příznaků nachlazení a chřipky, ale i dalších infekčních onemocnění. Její účinnost v tomto směru přitom potvrdily i vědecké výzkumy, které ukázaly, že všechny typy extraktů ze všech částí rostliny mají silné protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a protiplísňové účinky. Zároveň jde o silný imunomodulant. Část účinků je přitom podmíněna epigenetickým působením některých složek rostliny (tj. schopností měnit aktivitu některých genů v lidské DNA). (4-6)

Třapatkovka aktivuje buněčnou i humorální imunitní odpověď. Spouští antivirové dráhy vrozené složky imunitního systému, ovlivňuje epigenetické vzorce některých imunitních buněk (např. míru metylace v důležitých genových sekvencích monocytů a dendritických buněk) a zvyšuje aktivitu a pohyblivost řady dalších – například makrofágů, fibroblastů nebo granulocytů. V případě některých virů (např. chřipkového H1N1 a viru ptačí chřipky) také výrazně narušuje jejich schopnost vstupovat do buněk, čímž snižuje riziko vzniku onemocnění a jeho šíření. Stimuluje také kůru nadledvin, což přispívá k protizánětlivému působení, a zvyšuje v krvi hladinu bílkoviny properdinu, který pomáhá neutralizovat viry a bakterie. (3, 7-9).

Velkým přínosem echinacey je, že zvláště v oblasti viróz a jiných respiračních infekcí působí jak preventivně, tak jako efektivní podpora léčby. Dle jedné z metaanalýz, která srovnávala výsledky celkem 14 studií, dokázalo její užívání snížit riziko nachlazení o více než polovinu! A pokud se užívala u již vzniklé infekci, pomohla zkrátit dobu léčby v průměru o 1,4 dne. Velký přehledový článek z roku 2006, který srovnával a hodnotil výsledky 16 vědeckých studií zaměřených na využití echinacey při akutních respiračních onemocněních, konstatoval, že celkem v devíti z nich měla významný účinek. (10, 11)

S potlačením příznaků chřipky a dalších respiračních onemocnění navíc mohou výrazně pomoci i protizánětlivé schopnosti třapatkovky. Například takové hinoviry (původci rýmy) totiž při vstupu do buněk ovlivňují epigenetické vzorce jejich DNA, což mj. vede ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů (např. IL-1a. IL-6, IL-6, IL-8 nebo TNF-α). Právě zánět pak stojí za vznikem celé řady typických příznaků, jako je rýma, horečka, bolest v krku a další. Díky tomu může echinacea přinést úlevu i při infekcích způsobených viry, proti nimž přímo nezabírá – třeba při nákaze adenoviry. I díky tomu při respiračních onemocněních pomáhá zkrátit dobu léčby. (7, 9)

Echinacea je účinná proti širokému spektru virů. Pomáhá ničit chřipkové viry typu A i B, dále RSV virus (lidský respirační synciální virus, původce respiračních onemocnění u dětí), rhinovirus (původce rýmy) nebo viry HSV-1 a HSV-2 způsobující opary (zde je vhodná i kombinace vnitřního a zevního užívání). V případě nákazy HSV-1 přitom pomáhá léčit nejen opary v okolí úst, ale i závažné oční onemocnění způsobené tímto patogenem. Účinná je i proti koronavirům včetně COVID-19, kde pomáhá i v případě těžkých respiračních příznaků, ale i třeba proti viru způsobujícího vezikulární stomatidu hospodářských zvířat. Antivirovou aktivitu přitom vykazují jak kořeny, tak nadzemní části rostliny. (3, 9, 11, 12)

Echinacea dokonce vykazuje i antibakteriální aktivitu, kdy působí například proti obávané infekci zlatým stafylokokem. U dětí s respiračními infekcemi pak její užívání vedlo k nižšímu rozvoji sekundárních bakteriálních infekcí a nižší spotřebě antibiotik. Při kombinaci s antibiotickou léčbou také zvyšuje její efektivitu. (3, 21)

Vhodná je i při leukopenii, což je snížené množství leukocytů v krvi. Jedna ze studií potvrdila i účinnost třapatkovky při leukopenii, která vznikla po radioterapii u žen trpících rakovinou prsu. (13)

Pokožka, hojení ran

Echinacea je vhodná také při řadě kožních problémů: Pomáhá při ekzémech a lupence, kožních zánětech, podporuje ale i hojení a desinfekci popálenin, drobných ran, a dokonce i bércových vředů. V tomto případě je vhodné kombinovat vnitřní a vnější aplikaci, například potírání postižených míst šťávou z nadzemních částí rostlin, olejem, gelem či krémem s obsahem echinacey nebo v případě ran i tinkturou zředěné vodou. A funguje to vážně skvěle: Při klinickém testování byla účinnost zevní aplikace pozorována v 85,5 % případů, doba léčby byla v rozmezí 7-15 dnů. Velmi dobře působila zejména při atopickém ekzému, kdy pomáhala nejen zmírnit zánět, ale také obnovit přirozenou lipidovou vrstvu pokožky. (3, 13, 18)

Echinacea může být i zajímavou složkou kosmetických přípravků, byť zatím k tomuto účelu příliš využívána není. Když si ale v rámci jedné studie aplikovaly dobrovolnice ve věku 25-40 let po dobu jednoho měsíce krém a gel s obsahem echinacey, došlo u nich k výraznému zlepšení hydratace pleti a k úbytku vrásek až o 15 %. (19)

Kombinace vnitřního užití echinacey a probiotik po dobu 8 týdnů pak v rámci jedné studie vedla k redukci akné v obličeji. (20)

Osteoporóza

Zajímavou, a přitom velmi málo známou oblastí využití echinacey, je prevence a léčba osteoporózy. Některé látky z této rostliny totiž potlačují aktivitu genů zodpovědných za diferenciaci osteoklastů, čímž omezují tvorbu těchto kostních buněk. Osteoklasty jsou buňky, které mají za úkol odbourávat kostní hmotu. Tento proces je sice nezbytný pro udržování pevnosti a zdraví kostí, pokud ovšem převládne nad výstavbou kostní hmoty (kterou mají na starosti tzv. osteoblasty), dochází k úbytku kostní hmoty a rozvoji osteoporózy. Proto je echinacea vhodná i v rámci prevence a léčby tohoto onemocnění. (17)

Úzkost

Jedna z klinických studiích prokázala také účinnost třapatkovky při úzkosti. 7denní užívání vedlo ke zmírnění úzkostných příznaků po následující tři týdny. (22)

Diabetes

Studie na zvířatech a buněčných kulturách ukázaly, že by třapatkovka nachová mohla být užitečná i pro diabetiky. Mohla by totiž vést k potlačení tvorby enzymů nezbytných pro trávení sacharidů (a tím i k potlačení jejich vstřebávání), stejně jako ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence. Studie na lidských dobrovolnících však zatím chybí. (23, 24)

Užívání a kontraindikace

Echinacea se užívá převážně vnitřně, ve formě šťávy, extraktu či nálevu z nadzemní části třapatkovky nachové nebo ve formě tinktury či extraktu z kořene třapatkovky nachové, úzkolisté nebo bledé. Šťávu z nadzemních částí nebo přípravky s jejím obsahem je možné využít i k potírání oparů, ran, popálenin, ekzémů či vředů. (3)

Doporučená dávka v případě prášku v kapslích je pro dospělé 500-1000 mg 3x denně po dobu 5-7 dnů (případně dle dávkování doporučeného výrobcem). Při již probíhajícím onemocnění jsou účinnější spíše vyšší dávky (např. 900 mg), v rámci prevence jsou vhodnější nižší dávky 1x denně. V případě extraktu byla účinnost prokázána už při dávkách 40-80 mg dvakrát denně. (13, 25)

Nálev se připravuje přelitím 2-4 lžiček sušené kvetoucí nati šálkem vroucí vody, doba louhování je 10 minut, pije se 1x denně. Tinktura se užívá v množství 0,75-1,5 ml 2-5x denně. Někteří odborníci doporučují tinkturu vždy chvíli kloktat, aby se povzbudila imunita v oblasti ústní dutiny a mandlí, vědecké důkazy účinnosti tohoto postupu však chybí. K zevní aplikaci se využívá 15% šťáva z nadzemních částí. (13, 25)

Echinacea je vhodná i pro děti od 2 let. Dávkuje se podle hmotnosti – dávky obvykle odpovídají 50-75 % dávkování pro dospělé. Těhotným a kojícím ženám se nedoporučuje kvůli nedostatečně prokázané bezpečnosti – zatím proběhla jen jediná studie, v níž těhotné ženy užívaly různé formy echinacey po dobu 5-7 dní, a ta žádný negativní vliv na plod neukázala. Žádný vliv nemělo užívání echinacey ani v rámci studií na březích zvířatech. (13)

Echinacea je obvykle velmi dobře snášena, pouze u méně než jednoho procenta uživatelů byly zaznamenány v rámci studií zaznamenány vedlejší účinky mírného charakteru , jako je nevolnost, bolesti břicha, průjem, svědění pokožky, bolesti hlavy, ospalost či suchost v ústech. Vážnější projevy byly hlášeny jen v jednotkách případů. Toxicita byla zaznamenána pouze při dlouhodobém užívání vysokých dávek, kdy může narušovat funkci jater. Vyhnout by se jí měli osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. Existuje tu ale i určité riziko alergických reakcí, třapatkovce by se proto měly vyhnout osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. (13-16)

Echinacea není doručovaná není ani při autoimunitních chorobách – vzhledem k tomu, že jde o silný imunostimulant, existuje možné, i když ne zcela prokázané riziko zhoršení nemoci. V tomto případě je ovšem potenciálně rizikové spíše dlouhodobé užívání echinacey. Riziko zhoršení autoimunitních nemocí v případě krátkodobého užívání, například v době akutního respiračního onemocnění, je velmi nízké. Nedoporučuje se také osobám s infekcí HIV. (14-16)

Lépe než jiné bylinné prostředky ji také lze kombinovat s léky. Existuje sice řada léků, s nimiž má echinacea mírné až střední interakce, závažné interakce byly zaznamenány pouze s jedním lékem – beklometasonem, který bývá součástí nosních sprejů nebo inhalátorů využívaných při astmatu, CHOPN nebo chronické rýmě. Nedoporučuje se ale ani užívání spolu s imunosupresivy a vzhledem k možnému negativnímu vlivu na játra není vhodné dlouhodobé užívání spolu s hepatotoxickými léky (např. amiodaron, ketokonazol, metotrexát nebo anabolické steroidy). (14-16)

I v případě echinacey ale platí, že je v případě kombinování s léky vhodné její užívání konzultovat s ošetřujícím lékařem. Ovlivňuje totiž systém jaterních enzymů CYP 3A4, takže může měnit i hladinu léků, které jsou metabolizovány právě tímto systémem. (14-16)

Vhodné kombinace

Imunita a antimikrobiální působení: echinacea + zinek + vitamin C (26), echinacea + propolis + vitamin C (27), echinacea + Baptisia tinctoria + zerav západní (3), echinacea + kozinec blanitý + lékořice (30), echinacea + ostropes trubil (32), echinacea + routa vonná (33), echinacea + zázvor (34)

Opary (vč. pásového): echinacea + celík zlatobýl (28)

Ochrana jater a ledvin: echinacea + mateří kašička (29)

Nádorová onemocnění: echinacea + kozinec blanitý + ženšen (31)

Kolagen tvoří zhruba 30 % ze všech bílkovin v našem těle. Nenachází se přitom jen v kloubech nebo pokožce, ale tvoří také důležitou součást kostí, svalů, šlach, cév a mnoha dalších orgánů a tkání. Je tvořen z aminokyselin (nejvíce jsou zde zastoupeny glycin, prolin a hydroxyprolin) uspořádaných do trojitých šroubovic tvořící pevná, ale přitom pružná vlákna. Kromě aminokyselin je k vytvoření těchto struktur nutná i přítomnost vitaminu C, zinku, mědi a manganu.

Zatím bylo popsáno celkem 28 typů kolagenu. My se dnes ale zaměříme primárně na kolagen v naší pokožce. Tam se vyskytuje zejména kolagen typu I a III, v některých vrstvách kůže ale najdeme například i kolagen typu IV a V. Jeho hlavním úkolem je zde udržovat pevnost a pružnost pokožky, ale důležitý je i pro kvalitu vlasů a nehtů.

Slunce – nepřítel krásy

Pro kolagen v pokožce je jednoznačně největším problémem působení UV záření. Způsobuje totiž výrazné zvýšení produkce volných radikálů, které nejenom přímo poškozují buňky, ale podporují také produkci enzymů MMP (matrixové metaloproteinázy), které způsobují štěpení kolagenových vláken. Jenže tím to nekončí – vzniklé kolagenové fragmenty totiž dále zvyšují produkci volných radikálů, a dokonce brání syntéze kolagenu nového (děje se tak zejména při výraznějším spálení kůže). Tím vzniká jakýsi začarovaný kruh, který vede k výraznému urychlení procesů stárnutí pokožky.

Důležitou prevencí před stárnutím pokožky je tedy její ochrana před poškozením vlivem UV záření. Začít je přitom třeba včas, protože poškozování kolagenu probíhá postupně po dlouhá léta. Na náhlé ztrátě pevnosti pleti po čtyřicítce se tak může projevit opakované spálení kůže, které jsme dopustili o patnáct let dříve.

Vliv věku

Ke zhoršení syntézy vlastního kolagenu dochází i s věkem. Studie například ukázaly, že schopnost kůže produkovat kolagen je u osob starších 80 let oproti mladým lidem do 30 let snížena přibližně o 75 %. Na vině jsou přitom čtyři faktory: Tím prvním je úbytek kožních buněk jménem fibroblasty, které zároveň ztrácejí svůj charakteristický protáhlý tvar zajišťující velkou styčnou plochu s kolagenovými vlákny. Druhým faktorem je zhoršená schopnost fibroblastů produkovat kolagen, třetím pak zvýšená produkce volných radikálů (spolu se sníženou tvorbou vnitřních antioxidantů) a čtvrtým ztráta mechanického napětí.

Zajímavá je přitom hlavně poslední zmíněná příčina. Ukazuje se totiž, že pro produkci kolagenu v buňkách pokožky je nutná přítomnost mechanického napětí. Když toto napětí klesá (ať už v důsledku destrukce kolagenu působením UV zářením, nebo v důsledku jiných dějů souvisejících se stárnutím), syntéza kolagenu se zhoršuje. Jeho výraznější pokles přitom může dokonce vést k trvalému poškození fibroblastů! Takže tu máme ještě druhý začarovaný kruh: poškození kolagenu a zpomalení jeho produkce v kůži vede ke snížení mechanického napětí, a to má zase za následek další snížení produkce kolagenu. Zároveň to ale vysvětluje, proč mohou mít na stárnutí pokožky příznivý vliv metody typu speciálních masáží, obličejové jógy nebo tejpování – jednoduše proto, že dočasně zvýší napětí v pokožce, a tím podpoří tvorbu kolagenu.

Produkce kolagenu ovšem nezačíná stagnovat až ve vyšším věku, tento proces se mírně zpomaluje už po 25. narozeninách. Navíc kolagen je molekula s velmi dlouhou životností, takže tvorba vrásek a ztráta pevnosti, které nás postihnou po čtyřicítce, mohou souviset s negativními faktory, které na nás působily již dvacet let před tím.

Další příčiny stárnutí kůže

Na poškozování kolagenu se navíc podílejí i další faktory: nezdravá strava (škodlivý je zejména vysoký příjem jednoduchých sacharidů), kouření či škodliviny ze životního prostředí. Hodně výrazné je to v případě kouření, které urychluje negativní epigenetické změny související se stárnutím a zvyšuje tvorbu vrásek. Negativně přitom působí i elektronické cigarety.

U žen navíc výrazně vstupuje do hry menopauza. V pokožce se totiž nacházejí četné estrogenové receptory (zejména typu beta), a proto v momentě, kdy vaječníky přestanou prokukovat estrogen, zde dochází k úbytku kolagenu, dochází k atrofii kůže (snižuje se zejména tloušťka její části jménem epidermis), zhoršuje se krevní zásobení pokožky, začne se zrychlovat tvorba vrásek, a dokonce dojde ke zpomalení hojení ran. Naopak při stimulaci estrogenových receptorů (ať už pomocí přírodních, nebo syntetických substancí) dochází ke zvýšení produkce kožních buněk fibroblastů, tvorbě nových krevních vlásečnic v oblasti pokožky a zvýšení tvorby kolagenu.

V době menopauzy se navíc zesiluje účinek mužských pohlavních hormonů androgenů (například testosteronu), které jsou v omezeném množství tvořeny i v ženském těle. Androgeny, zvláště v kombinaci se zvýšenou hladinou kortizolu v důsledku stresu, přitom potlačují tvorbu kolagenu, snižují životnost fibroblastů a zvyšují tvorbu vrásek.

Jak stárnutí pleti zpomalit?

Zásady prevence stárnutí pokožky jsou tak v zásadě stejné, jako v případě snahy zpomalit stárnutí organismu jako celku:

• Klíčová je zdravá strava. Na tu se na následujících řádcích podíváme podrobněji.
• Velice důležitý je dostatečný spánek (a obecně odpočinek).
• Je vhodné se pokud možno vyvarovat stresu a omezit nezdravé návyky typu kouření nebo popíjení alkoholu.
• Velmi zajímavé jsou pak výzkumy ukazující na souvislost rychlosti stárnutí s psychickou pohodou a kvalitními sociálními vazbami. U starších osob trpících sociální izolací vědci naměřili například vyšší míru zánětlivých procesů nebo rychlejší úbytek kolagenu a atrofii kůže.

Výživa pro omlazení pleti

Kalorická restrikce

Pokud jde o výživu, hlavní pravidlo zní: nepřejídat se. Tzv. kalorická restrikce, tedy omezení celkového příjmu energie, má totiž prokázaný pozitivní vliv nejen na celkovou rychlost stárnutí těla, ale i na stárnutí pokožky. Omezení kalorického příjmu má za následek nejen nárůst počtu kolagenových vláken, ale i počtu fibroblastů a také zvýšení tvorby drobných vlásečnic nutných pro optimální krevní zásobení pokožky.

Dostatek bílkovin

Kalorický příjem bychom ale měli snižovat jen tak, aby nedošlo k deficitu esenciálních živin. Z makroživin je přitom důležitý zejména příjem bílkovin – diety s jejich nedostatek totiž prokazatelně zrychlují stárnutí pokožky a tvorbu vrásek, což samozřejmě není překvapivé. Jak už jsme řekli, kolagen je bílkovina, a aby tělo tvořilo bílkoviny, musí mít k dispozici všechny esenciální aminokyseliny.

Prokazatelný příznivý vliv na kvalitu pokožky, vlasů a nehtů má užívání doplňků stravy s kolagenem. Prospěšné jsou i potraviny, které kolagen obsahují, například silné vývary z kostí, v zásadě to ale není nezbytné. Po konzumaci kolagenu totiž nedojde k jeho přímému zabudování do pokožky či kloubů. Všechny přijaté bílkoviny totiž tělo nejprve rozloží na jednotlivé aminokyseliny a z nich potom skládá jednotlivé bílkoviny nutné pro své fungování. Pokud tedy člověk nechce kolagen konzumovat (například proto, že je vegan), stačí tělu dodat všechny esenciální aminokyseliny.

Kromě nich se vyplatí dbát i na příjem prolinu. Ten sice nepatří mezi esenciální aminokyseliny (vzniká v těle z lysinu), jeho konzumací ale ušetříme tělu práci. Hodně prolinu se nachází v mase, játrech, vaječných žloutcích a mléčných výrobcích, obsahují ho ale i třeba obiloviny (dobrým zdrojem jsou jáhly), chlorela nebo spirulina.

Méně „rychlých“ cukrů

Dalším důležitým krokem by mělo být snížení konzumace sacharidů, zejména těch jednoduchých. Jejich nadměrný příjem totiž vede nejenom ke zvýšení zánětlivých procesů napříč tělem, ale také k vytváření chemických vazeb mezi sousedními kolagenovými vlákny, což znemožňuje opravy poškozeného kolagenu. Problematické jsou také tzv. produkty pokročilé glykace, tedy sloučeniny bílkoviny (tedy i kolagenu) s glukózou. Ty působí řadu škod napříč tělem, v případě vazby s kolagenem a dalšími bílkovinami v pokožce pak výrazně snižují její pevnost a pružnost. Tvorba produktů pokročilé glykace intenzivně probíhá zejména při dlouhodobě zvýšené hladině glukózy v krvi, jejich tvorbu ale zvyšuje i obezita, kouření, alkohol a obecně nezdravá strava.

Vitaminy a minerály

Některé z vitaminů, minerálů a stopových prvků jsou nezbytné přímo pro tvorbu kolagenu, mnohé ale mají i další důležité účinky na kvalitu pleti a rychlost jejího stárnutí:

Vitamin C – je kofaktorem (nebílkovinnou součástí) enzymů, které stabilizují šroubovicovou strukturu kolagenu, a zároveň funguje jako antioxidant. Lze jej používat i zevně, kvalita kosmetických produktů se však může kvůli jeho nestabilitě velmi lišit. Dobře funguje v kombinaci s vitaminem E – obě tyto látky působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. Společně vynikají zejména antioxidačním efektem, kdy účinně chrání kolagen před působením UV záření.

Beta-karoten – v pokožce jde o nejhojněji zastoupený karotenoid. Má silné antioxidační účinky a zmírňuje poškození vyvolané UV zářením.

Retinol (vitamin A) – tato látka je, stejně jako její metabolity, kyseliny retinová a retinaldehyd, nezbytná pro řadu procesů v těle, například pro zrak, reprodukci a také pro funkci pokožky. V buňkách pokožky dokonce existují dva receptory, které jsou přímo určené pro tyto látky. Retinol přitom podporuje syntézu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak i v pokožce poškozené UV zářením, což platí i při zevní aplikaci. Retinol se přirozeně vyskytuje například v játrech, mléčných výrobcích, některých sýrech, vaječném žloutku nebo v tučných rybách.

Vitamin D3 – tento vitamin s výrazným epigenetickým působením má celou řadu důležitých funkcí napříč celým tělem, pokožku nevyjímaje. Chrání například kožní buňky před buněčnou smrtí v důsledku působení UV záření, ovlivňuje také aktivitu antimikrobiálních genů (nejen) v pokožce a má antiage efekt.

Zinek – snižuje míru oxidativního stresu a brání tvorbě vrásek.

Selen – je nejen nezbytnou součástí antioxidačních enzymů, ale také podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů a zlepšuje míru přežití buněk poškozených UV zářením.

Polyfenoly

Jako polyfenoly označujeme širokou skupinu látek pocházející zejména z rostlinných potravin, mnohé se v koncentrované formě konzumují i jako doplňky stravy. Patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivým a epigenetickým působením, které snižují míru poškození pokožky působením UV záření. Na jedné straně přitom chrání buňky před poškozením jejich DNA i buněčných membrán, na straně druhé pak podporují apoptózu (buněčnou smrt) u buněk, které již poškozeny byly, a mohly by se stát základem nádorového bujení. Silné pozitivní účinky na mechanismy stárnutí pokožky byly prokázány například u oligomerních proantokyanidiny (OPC), resveratrolu, genisteinu, silimarinu (skupina látek z ostropestřce mariánského), florizinu, apigeninu a dalších.

Resveratrol – polyfenol hojně se vyskytující zejména ve slupkách hroznového vína patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Mechanismů, kterými v tomto směru působí, je přitom celá řada. V první řadě brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu – například tím, že potlačuje produkci enzymu kolagenázy, která se účastní procesu rozkladu kolagenu, nebo pomocí potlačení tvorby enzymů MMP. Dále pomáchá chránit důležitý protein jménem survivin. Pokud v názvu této látky vidíte anglické sloveso „survive“, tedy „přežít“, vidíte správně – survivin totiž brání apoptóze, tj. buněčné smrti. Resveratrol navíc vyniká i svými protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a zvyšuje schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk. Zlepšuje také regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením. Důležitou složkou jeho příznivého působení na pokožku je i fakt, že jde o fytoestrogen, tj. látku schopnou se vázat na estrogenové receptory (nejen) v pokožce, a proto efektivně zpomaluje stárnutí v období menopauzy.

Kurkumin – má nejen přímé antioxidační a protizánětlivé účinky, zároveň ale i aktivuje buněčné mechanismy antioxidační ochrany. Tím pomáhá zpomalit stárnutí a zvýšit ochranu buněk pokožky vůči působení UV záření. Navíc je vhodný i v období menopauzy, protože potlačuje tvorbu enzymu 5-alfa-reduktázy, který v době snížené produkce estrogenu urychluje stárnutí.

EGCG – polyfenol ze zeleného čaje má silné antioxidační, protizánětlivé a anti-age účinky. Kromě toho chrání fibroblasty, podporuje jejich dělení, potlačuje produkci enzymů MMP, které způsobují štěpení kolagenových vláken, a celkově zlepšuje elasticitu pleti. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat produkci telomerázy, což je enzym chránící tzv. telomery. Jde o koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení, a pokud se zkrátí na určitou limitní délku, buňka ztratí schopnost se dělit. U kožních buněk poškozených UV zářením přitom zkracování telomerů probíhá výrazně rychleji, čímž se urychluje i jejich stárnutí, a právě tomu pomáhá EGCG účinně bránit. Má přitom pozitivní vliv nejen na rychlost stárnutí pokožky, ale i celého těla.

Genistein – polyfenol ze sójových bobů má výrazný pozitivní efekt na pokožku, a to zejména u žen v době menopauzy a po ní. Jde totiž o velice silný fytoestrogen s vysokou aktivitou vůči estrogenovým receptorům typu beta, jejichž aktivace má řadu pozitivních důsledků na stav pokožky. Genistein tak například podporuje vznik nových fibroblastů, čímž zlepšuje tvorbu kolagenu a omezuje vznik vrásek. Zlepšuje ochranu pokožky vůči působení UV záření (jak ve smyslu tvorby vrásek, tak rizika rakoviny kůže) a výrazně urychluje hojení ran. Genistein by mohl být velmi efektivní i při zevní aplikaci, je však třeba vyřešit jeho omezenou schopnost pronikat do pokožky. V současnosti jsou proto testovány přípravky, které by jeho průnik kůží zvýšily, například použitím nanomateriálů nebo polymerních gelů.

Quercetin – polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlinných potravin i bylin, patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti. Jeho velkou výhodou navíc je, že výrazně zlepšuje biologickou využitelnost jiných polyfenolů, a proto je skvělý v kombinacích s většinou výše uvedených látek (zejména s resveratrolem, EGCG nebo kurkuminem, jejichž biologická využitelnost je v čisté formě omezená).

Další látky z potravy

Astaxantin – karotenoid vyskytující se v mase lososů, krevet, humrů a v některých druzích řas má silný antioxidační efekt, a zároveň snižuje negativní působení UV záření na produkci vnitřních antioxidantů, jako je superoxid dismutáza nebo glutathion. Navíc se ve srovnání s beta-karotenem mnohem efektivněji vstřebává do fibroblastů. Některé studie také přímo ukazují, že může zpomalovat tvorbu vrásek a ochabování pleti.

Nenasycené mastné kyseliny – nejznámějším zástupcem této skupiny látek jsou omega-3, které mají silné protizánětlivé účinky a snižují i míru zánětu v důsledku působení UV záření. Pozitivní vliv na pleť včetně snížení tvorby vrásek a atrofie kůže byl prokázán i v případě kyseliny linolové. Blahodárné účinky má i pupalkový olej, zajímavé anti-age působení mají i tuky obsažené v mateří kašičce.

Koenzym Q10  – tato látka je tvořena uvnitř našeho těla, je možné ji ale konzumovat ve formě doplňků stravy nebo aplikovat zevně. Jde o oblíbenou součást kosmetických přípravků. V pokožce slouží jako primární bariéra vůči působení oxidativního stresu.

Probiotika a prebiotika – konzumace těchto látek má pozitivní vliv nejen na střevní mikrobiom, ale i na mikrobiom naší pokožky. To vede například ke zlepšení homeostázy kůže vystavené UV záření.

Byliny

Artyčok – jde o oblíbenou středomořskou zeleninu, která vyniká svým působením na játra a žlučník, dle výzkumů má ale i výrazný pozitivní vliv na stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Kozinec blanitý (astragalus) – jedna z nejoblíbenějších bylin tradiční čínské medicíny má rozsáhlé pozitivní účinky na celý organismus. Jedna z jejích nejdůležitějších účinných látek, astragalosid IV, navíc efektivně chrání pokožku před účinkem UV záření, snižuje tvorbu enzymů MMP, které poškozují kolagenová vlákna, a celkově zlepšuje elasticitu pleti a potlačuje tvorbu vrásek.

Ženšen pětilistý – má celkový pozitivní vliv na stárnutí organismu, působí protizánětlivě a podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů. Účinně také zvyšuje ochranu pokožky před působením UV záření a zlepšuje tvorbu kolagenu. Účinný je i jako složka kosmetických přípravků.

Ostropestřec mariánský – tato rostlina obsahuje unikátní komplex sloučenin jménem silymarin, který je známý především svými pozitivními účinky na játra, ale jeho působení je mnohem rozsáhlejší. Výrazně zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže. Zajímavé přitom je, že když vědci testovali jednotlivé složky silymarinu odděleně, vykazovaly jen mírné pozitivní účinky, a tudíž je jasné, že nejlépe fungují právě jako komplex, kdy navzájem zvyšují své pozitivní účinky.

Do nedávna to byl asi nejméně známý vitamin. V poslední době se to naštěstí trochu mění, protože se vitamin K2 stává spolu s D3 častou součástí doplňků stravy obsahující vápník – právě pro využití tohoto prvku v organismu je totiž nezbytný. Jeho role v organismu je však mnohem širší.

Důležité je také vědět, proč K2. Vitaminu K totiž existují dva základní typy. Zatímco pro srážení krve je potřeba vitamin K1, ten jménem K2 je naopak naprosto nezbytný pro pevnost kostí a zdraví srdce a cév, jeho nedostatek však může vést k řadě dalších onemocnění, včetně například rakoviny, cukrovky, poruchy růstu zubů či nemocem ledvin. Jeho nedostatek je přitom v populaci velmi častý.

Popis

Vitamin K není pouze jednou látkou, ale hned celou skupinou látek rozpustných v tucích:

Vitamin K1 (fylochinon) – tvoří až 90 % celkového příjmu vitaminu K. Vyskytuje se v zelené listové zelenině (například v kapustě, hlávkovém salátu či špenátu), brokolici, petrželi, řeřiše, alfalfě, řasách či rostlinných olejích. Jeho hlavní funkcí v organismu je aktivace několika proteinů, které se podílejí na srážení krve. Nedostatek vitaminu K1 je poměrně vzácný, v tukových tkáních se ho obvykle nacházejí dostatečné zásoby. (7)

Vitamin K2 – i sám o sobě vyskytuje se ve více formách, které se liší počtem tzv. izoprenů v řetězci. Nejvíce prozkoumané jsou dvě z těchto forem, MK4 a MK-7. MK-4 neboli menatetrenon se vyskytuje především v potravinách živočišného původu, jako je maso, vaječný žloutek, máslo či některé druhy sýrů. MK-7 neboli menachinon je vytvářen bakteriemi v lidském těle a vyskytuje se také v některých druzích sýrů a fermentovaných potravin (např. sójovém pokrmu natto). Ve střevním mikrobiomu jsou kromě MK-7 vytvářeny také MK-6, MK-8, MK-10 a MK-11. (7, 31)

Donedávna se soudilo, že bakterie jsou schopny vyrobit až 50 % potřebného vitaminu K2, poslední výzkumy ale ukazují, že toto množství je pravděpodobně nižší. Navíc i biologická dostupnost takto vzniklého vitaminu je výrazně nižší než u vitaminu K2 pocházejícího ze stravy. Deficit vitaminu K2 mohou navíc zhoršovat některá onemocnění a zhoršená funkce některých orgánů – platí to například pro zánětlivá střevní onemocnění, chronická ledvinová onemocnění či zhoršenou funkci jater. Pokles jeho hladiny ale může způsobit i užívání antibiotik. (7, 31)

Velká část populace je tak ohrožena jeho nedostatkem, protože i když si organismus vytváří určité zásoby, může velice rychle dojít k jejich vyčerpání. (8) Dnešní strava navíc obsahuje vitaminu K2 méně než strava našich předků. Zvířata (například skot, prasata či drůbež) jej totiž ve svém těle syntetizují z přijatého vitaminu K1. Pokud ale nekonzumují trávu či jiné zelené rostliny, je jejich maso, mléko či vejce výrazně chudší nejen na vitamin K2, ale i na řadu dalších živin. (9) Proto je důležité dávat přednost živočišným produktům z volných chovů, popřípadě K2 doplňovat prostřednictvím doplňků stravy.

Vitaminy K3-7 – jde o syntetické formy vitaminu K. Nejznámější z nich je K3 (menadion), který má sice některé pozitivní účinky (například protirakovinné), zároveň však vykazuje značnou toxicitu, kvůli které je pro použití v lidské výživě zakázán.

Historie

Vitamin K byl objeven v roce 1936, kdy byl popsán jako klíčový faktor při srážení krve. Tehdy vědci zjistili, že kuřata krmená nízkotučnou stravou mají výrazně sníženou koagulační kapacitu, což vedlo k výskytu závažného krvácení. Při následné analýze tukové složky stravy pak byl objeven faktor zvyšující srážlivost krve. Své jméno dostal podle prvního písmene slova „koagulace“ neboli srážení. V následující dekádě pak badatelé postupně rozlišili vitamin K1 i jednotlivé formy vitaminu K2. (38, 47)

Za člověka, který poprvé popsal existenci vitaminu K2, je ovšem některými zdroji pokládán zubař Weston Price. Tento muž procestoval začátkem 20. století velkou část světa, a přitom zkoumal souvislost zdraví a stravy. Zjistil přitom, že populace konzumující průmyslově nezpracované potraviny mají nižší výskyt zubního kazu a některých chronických nemocí. Domníval se tedy, že musí existovat záhadná živina, která je před těmito problémy chrání, a nazval ji „aktivátor X“. Dnes se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že ji lze ztotožnit právě s vitaminem K2. (46)

Velký skok v chápání funkce vitaminu K2 přišel v 70. letech minulého století. Tehdy byla totiž objevena kyselina gama-karboxyglutamová, která je klíčem k poznání způsobu, jakým vitamin K v těle působí. Zjistilo se totiž, že právě jejím prostřednictvím „káčka“ aktivují řadu důležitých proteinů – v případě K1 je to protrombin, což umožňuje srážení krve, v případě K2 jde o celou skupinu bílkovin zajišťujících homeostázu v organismu – jde například o osteokalcin, který je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí a zubů, nebo protein MGP, který je důležitý pro zdraví cév. Mezi lety 1990 a 2010 pak proběhly velké epidemiologické studie, které přispěly k poznání, jak příjem vitaminu K2 souvisí se zdravotním stavem populace. (47)

Souvislost se střevním mikrobiomem

Jak už jsme uvedli, nemalá část potřebného vitaminu K2 je vytvářena za účasti některých bakterií střevního mikrobiomu.  Jde zejména o bakteriální kmeny Firmicutes, Proteobacteria a Bacteroides.  Jeho užívání je proto vhodné zejména v případech narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho hladina v těle může souviset i s produkcí butyrátu. Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem produkovanou některými střevními bakteriemi, která má řadu pozitivního účinků na organismus, a kromě toho podporuje i vstřebávání vitaminu K2. (30)

Zároveň platí, že doplňování K2 pomáhá harmonizovat střevní mikrobiom a podporuje růst některých prospěšných bakterií. A dokonce podporuje i produkci butyrátu. Může tak snadno vzniknou začarovaný kruh, kdy narušený střevní mikrobiom nevytváří dostatek K2, a jeho nízká hladina následně vede k dalšímu zhoršení rovnováhy uvnitř střev. (31)

Účinky

Vitamin K2 je v těle důležitý zejména pro již zmíněnou schopnost aktivovat řadu důležitých bílkovin. To je nezbytné zejména v procesu růstu a udržování kostní hmoty, ale i pro ochranu srdečně cévního systému. Má rovněž silné antioxidační účinky, kdy působí zejména jako lapač volných radikálů v mimobuněčném prostoru. Dále má ochranný vliv na nervovou soustavu, a to jak na samotné neurony, tak i na podpůrné buňky jménem oligodendrocyty. Působí také protizánětlivě. (29)

Vitaminu K2 je zapotřebí výrazně méně než jiných vitaminů. To je dáno tím, že v těle prochází řadou transformačních procesů, které jsou známé jako „cyklus vitaminu K2“. V něm je jeho molekula prostřednictvím oxidačně redukčních reakcí neustále obnovována, takže může být využívána opakovaně – více než tisíckrát. Přesto je ale jeho deficit v populaci poměrně častý. (29)

Celá řada studií přitom prokázala, že dostatečný příjem vitaminu K2 je základem prevence a léčby řady nemocí a potíží.

Osteoporóza

Jako nejlepší prevence osteoporózy je obvykle doporučováno užívání vápníku v kombinaci s vitaminem D3. Problém je ovšem v tom, že tato kombinace sice zvyšuje hustotu kostí, zároveň však může vést ke zvýšenému ukládání vápníku do krevních cév, čímž se může zvýšit například riziko infarktu a dalších kardiovaskulárních chorob. Řešení tady představuje právě vitamin K2.

Vitamin K2 (tedy přesněji enzym, jehož je součástí) totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle (základem tohoto procesu je právě karboxylace kyseliny glutamové). Nejdůležitější z aktivovaných proteinů je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech. Zatímco kolagen vytváří jakousi kostru, do níž se může uložit vápník, role osteokalcinu je mnohem aktivnější – přivádí totiž vápník do kostí a zubů. Další bílkovinou, jež vitamin K2 aktivuje, je matrix gla protein (MGP) a ta má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání, tedy především z tepen a žil. K2 tak působí na dvou frontách: zvyšuje pevnost kostí a zároveň čistí cévy. (1, 29)

Řídnutí a vyšší lomivost kostí patří mezi nejdůležitější příznaky nedostatku vitaminu K2. V takovém případě vázne karboxylace osteokalcinu, snižuje se aktivita osteoblastů (buňky obnovující strukturu kosti) a vápník není do kostí zabudováván v dostatečném množství. (5, 6)

Zubní kaz

Dostatečná hladina vitaminu K2 je důležitá i pro zdraví zubů. To přitom zdaleka není dáno jen mírou konzumace cukru a čištěním zubů, byť obojí je důležité. I zde je důležitá míra ukládání vápníku, kromě toho je ale do regulace procesů v ústní dutině zapojena i část mozku jménem hypothalamus. Z ní totiž putují signály do příušních žláz, které mají na starosti produkci slin. Samotná nadměrná konzumace cukru pak působí nejen na samotné zuby, ale zvyšuje i oxidativní stres přímo v hypothalamu, čímž vytváří vyšší zranitelnost vůči bakteriím v ústní dutině. Ty produkují kyselé látky, jež způsobují erozi zubní skloviny, a poté dochází i k rozvoji zánětu. (28)

Vitamin K2 kromě podpory ukládání vápníku do zubní tkáně působí i jako antioxidant – a to jak lokálně, tedy v ústní dutině, tak systémově, tj. v mozku. Pomáhá také zlepšit pufrační kapacitu slin (tj. schopnost vyrovnávat pH). (28)

Srdečně cévní choroby

Za nejdůležitější rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění bývá většinou pokládána zvýšená hladina cholesterolu. Stále více výzkumů ovšem prokazuje, že opak je pravdou. Samotný cholesterol totiž zas tak důležitý není. Ostatně v průměru zhruba 50 % osob, které utrpěly infarkt myokardu, mělo hladinu cholesterolu zcela v normě. (10) Jako daleko důležitější faktor se naopak ukazuje míra zanesení cév vápenatými plaky, tj. ateroskleróza, a právě v této oblasti může nejlépe pomoci vitamin K2, konkrétně jeho schopnost aktivovat protein MGP, který čistí cévy od vápenatých usazenin. (1)

V rozsáhlé holandské studii zkoumající 4500 mužů nad 55 let například vědci zjistili, že ti, kteří měli v krvi dostatečně vysokou hladinu vitaminu K2, měli o 52 % nižší riziko vzniku vápenatých usazenin, o 41 % nižší riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a o 51 % riziko úmrtí na ně. (11) V další studii provedené na zvířatech zase došlo již po šesti týdnech na dietě obohacené o K2 ke snížení obsahu vápníku v cévách o neuvěřitelných 37 %, tedy více než o třetinu. (3) Dobrá zpráva je přitom právě to, že příjem K2 působí nejen preventivně proti vzniku vápenatých usazenin v cévách, ale zároveň dokáže rozpouštět již vzniklé usazeniny a zlepšovat elasticitu cév. (12, 39)

Alzheimerova choroba

Alzheimerova choroba způsobuje v mozku vznik charakteristických tzv. amyloidních plaků, které představují abnormální nahromadění různých typů proteinů. Na jejich vzniku se mj. podílejí dva faktory, v nichž hraje významnou roli vitamin K:

Velký vliv na vznik mozkových lézí, které jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické, má poškození buněk prostřednictvím oxidativního stresu (tj. volných radikálů). Vitamin K2 sice není klasickým antioxidantem, který volné radikály neutralizuje reakcí s jejich nespárovaným elektronem, je však schopen předcházet akumulaci volných radikálů v mozkových tkáních, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. (14, 15)

Druhým faktorem je schopnost vitaminu K2 regulovat senzitivitu mozkových buněk na inzulin. Pro mozkové buňky je životně důležitý dostatek glukózy coby zdroje energie, a k tomu logicky potřebují i inzulin. Tento hormon je pro funkci mozku, proces učení a paměť poměrně zásadní – tak moc, že někteří odborníci začali Alzheimerovu chorobu nazývat diabetem III. typu. Výzkumy například ukázaly, že podávání inzulinu zlepšuje kognitivní schopnosti u pacientů s Alzheimerovou chorobou. (16) Vitamin K2 přitom zvyšuje citlivost mozkových tkání na inzulin.

Určitou roli může hrát i epigenetické působení vitaminu K. Poslední výzkumy totiž ukazují, že na vzniku Alzheimerovy choroby se může značnou měrou podílet poškozený gen ApoE4, jedna ze tří variant genu ApoE, která poškozuje cévní systém mozku. Lidé, kteří zdědili jednu kopii Apoe4, mají 3x vyšší riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a ti, kteří zdědili kopie dvě, dokonce 12x vyšší. (13)

Diabetes

V roce 2007 šokovala vědecký svět studie prokazující, že osteokalcin, tedy bílkovina, která je aktivována vitaminem K2, dokáže zvýšit produkci inzulinu a zvýšit citlivost tkání na tento hormon na buněčné úrovni. (2) Zároveň bylo jednoznačně prokázáno, že nedostatek vitaminu K snižuje schopnost slinivky břišní produkovat inzulin a zároveň má negativní dopad na glukózovou toleranci (tj. zpomaluje odpověď na inzulin). (20) K výraznému zlepšení produkce inzulinu přitom u pokusných osob došlo již týden po zahájení užívání tohoto vitaminu! (21) Příčinou pozitivního působení vitaminu K2 pří diabetu je fakt, že osteokalcin, který je jím aktivován, přímo podporuje proliferaci (množení) buněk slinivky i produkci inzulinu. (39)

Dlouhodobé doplňování vitaminu K2 zároveň u zdravé populace snížilo riziko vzniku diabetu, a to i ve velmi malých dávkách. Například studie sledující skupinu 38 000 žen ukázala, že doplňování pouhých 10 µg K2 denně snižuje riziko diabetu o 7 %. (40)

Prevence vzniku vrásek

Vědci si dlouho lámali hlavu nad faktem, že Japonky mají výrazně méně vrásek než stejně staré Američanky. Nakonec dospěli k názoru, že velkou roli v tomto ohledu hraje pravidelná konzumace pokrmu z fermentovaných sójových bobů jménem natto, který je jedním z nejbohatších přírodních zdrojů vitaminu K2 – testované Japonky totiž měly v krvi mnohem vyšší hladinu právě tohoto vitaminu. (17) Zajímavý je také fakt, že ženy s vysokým výskytem vrásek mají po menopauze mnohem vyšší riziko osteoporózy. (18) A jak už víme, o riziku osteoporózy rozhoduje právě vitamin K2.

Vědci se přitom domnívají, že vitamin K2 ovlivňuje stárnutí pleti stejným způsobem jako elasticitu cév. Vrásky totiž vznikají zejména poté, co jsou elastická vlákna v pleti postižena zvápenatěním a ztratí tak svou původní pružnost. Vitamin K2 přitom ovlivňuje aktivitu proteinu MGP, který odvádí vápník nejen z cév, ale i z pokožky. (19)

Žilní onemocnění

Křečové žíly představují nepříjemný, a navíc velmi nevzhledný problém. Příčinou jejich vzniku je ztráta pružnosti cévní stěny povrchových žil, na níž pak mohou vznikat vlivem gravitace různé výdutě. A proč ke ztrátě pružnosti dochází? Příčinou je opět ukládání vápníku, takže i tady je řešením aktivace MGP pomocí vitaminu K2.

Ještě nebezpečnější je ale špatný hlubokého žilního systému. Ten sice není vidět, pokud zde ale vzniknou zánětlivé procesy, dochází ke tvorbě sraženin, které se mohou uvolnit a způsobit tak život ohrožující plicní embolii. I tady pomůže K2, ideálně v kombinaci se zvýšením příjmu rostlinných flavonoidů, které se hojně vyskytují například v bobulovém ovoci. (1)

Revmatoidní artritida

I když mechanismus vzniku této autoimunitní choroby není zatím přesně znám, vypadá to, že i tady hraje negativní roli nedostatek vitaminu K2 – jeho deficit je ostatně i pro tuto chorobu typický. Destrukce kostí a kloubů je při revmatoidní artritidě způsobena aktivací kostních buněk jménem osteoklasty. Vědci přitom prokázali, že vitamin K2 podávaný s klasickými léky užívanými při této chorobě dokáže udržet aktivitu osteoklastů na uzdě a předejít poškození kloubů. Pacienti s revmatoidní artritidou, kteří užívali vitamin K2, navíc vykazovali nižší CRP (a tedy i zánětu) a další důležité hodnoty. (22, 32-34)

Artróza

Nedostatek K2 je typický i pro další kloubní onemocnění – artrózu. Při ní totiž mj. dochází ke kalcifikaci (tj. zvápenatění) kloubní chrupavky, což vede ke snížení její pevnosti a zvýšení tření při pohybu. Tento proces pak spolu se zánětlivými ději přispívá k degradaci chrupavky. Vitamin K2 coby důležitý aktivátor MPG proteinu a kyseliny gama-karboxyglutamové přitom pomáhá procesy kalcifikace chrupavky zvrátit.  

Nádorová onemocnění

První rozsáhlá studie dávající do souvislosti riziko vzniku rakoviny s nízkým příjmem vitaminu K2 byla publikována až v roce 2010. Vědci při ní zjistili, že dostatečný přísun tohoto vitaminu snižuje riziko vzniku choroby až o 30 % a zhruba o stejné procento sníží i riziko, že člověk na nádor zemře. (23)

Zajímavé přitom je, že z užívání vitaminu K2 v rámci prevence rakoviny těží více muži než ženy. Příčinou je pravděpodobně fakt, že tato látka efektivně působí zvláště proti dvěma typům nádorů, které vedou na žebříčku mužské úmrtnosti – rakovině prostaty a plic. Vědci zjistili, že je efektivní proti růstu všech typů nádorů plic, zatímco v případě prostaty sice nezabrání samotnému vzniku nádoru, dokáže však zmírnit pravděpodobnost, že přeroste do pokročilého stadia. Prokázána byla také účinnost vitaminu K2 proti nádorům jater, střeva, žaludku, prsu, mozku, hrdla a ústní dutiny, a to u obou pohlaví. (24-26)

Mechanismů, kterými vitamin K2 proti nádorovým onemocněním působí, je přitom celá řada. Potlačuje například aktivitu enzymů, které jsou do vzniku a růstu nádorů zapojeny, stejně jako nukleární faktoru NF-kB, který je spojen s buněčným růstem a karcinogenezí. Svým epigenetickým působením potlačuje aktivitu genů, které jsou spojeny s proliferací (tj. rychlým, nekontrolovaným dělením buněk), a naopak podporuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a autofagii. (29)

Zajímavé také je, že vitamin K2 působí synergicky s některými léčivy užívanými při chemoterapii. Zvyšuje tedy jejich účinnost a umožňuje použití nižších léčebných dávek. (29)

Leukemie

Již v roce 1990 bylo zjištěno, že vitamin K2 indukuje apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt všech testovaných typů leukemických buněk. (27)

Sexualita a plodnost

Příroda v lidském těle vytvořila zajímavé propojení mezi mužskými i ženskými pohlavními orgány a zdravím kostí. Pohlavní hormony estrogen a testosteron, které jsou v největším množství vylučovány v pubertě, totiž zvyšují zároveň pevnost kostry. Výrazný pokles produkce estrogenu při menopauze má naopak na pevnost kostí vliv negativní. A u mužů se objevuje ještě další zajímavá souvislost: Osteokalcin, který je produkován kostními buňkami osteoblasty, se totiž váže na Leydigovy buňky ve varlatech a ovlivňuje tak produkci testosteronu. A právě tento hormon je zásadní i pro tvorbu spermií. Když v rámci jednoho výzkumu navodili vědci u myší mužského pohlaví deficit osteokalcinu, zaznamenali u nich o 60-80 % nižší produkci testosteronu než u zdravých jedinců! Vitamin K2, který dokáže produkci osteokalcinu pozitivně ovlivnit, je tak velkým příslibem nejen pro podporu mužské sexuality, ale i pro léčbu neplodnosti. (1)

Zánětlivá střevní onemocnění

Deficit některých mikroživin (kromě vitaminu K2 také vitaminů D3, B1, B6, B19, železa, selenu, zinku a kyseliny listové) byly zaznamenány u více než poloviny pacientů se zánětlivými střevními onemocněními, tj. zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Vitamin K2 zde přitom má jednak důležitou imunoregulační funkci a také působí protizánětlivě a pomáhá udržovat homeostázu uvnitř střev. V tomto směru navíc existuje určitý začarovaný kruh: Zánětlivá střevní onemocnění zhoršují vstřebávání K2 a jeho nedostatek následně zhoršuje průběh vlastního onemocnění. (31)

Pokud se naopak povede hladinu K2 zvýšit, obvykle se to projeví snížením intenzity zánětlivých procesů ve střevech. Tento vitamin totiž potlačuje produkci některých prozánětlivých substancí, zejména pak cytokinů a TNF-α. Příznivý vliv na stav onemocnění má i schopnost vitaminu K2 podporovat rovnováhu střevního mikrobiomu. K2 navíc působí antioxidačně, což je při zánětlivých onemocněních rovněž důležité, a také podporuje tvorbu některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, a to nejen výše zmíněného butyrátu, ale i acetátu, a naopak potlačuje produkci jiných – hlavně propionátu, izobutyrátu a izovalerátu. I tím pak přispívá ke zlepšení stavu zánětlivých střevních onemocnění – například butyrát totiž pomáhá obnovovat bariérovou funkci střeva, která je u těchto chorob narušena. (31)

Navíc platí, že pacienti s chronickými střevními onemocněními mnohem častěji trpí osteoporózou, což rovněž souvisí s hladinou K2. (31)

Játra

Vitamin K2 podporuje regeneraci jaterních buněk a také vznik nových jaterních buněk z kmenových buněk. Pozitivní efekt byl například prokázán u osob s cirhózou jater, u nichž K2 nejen podporuje regeneraci jaterní tkáně, ale i snižuje riziko vzniku rakoviny jater. (36, 39)

Antifibrotický efekt

Fibróza je nemoc spočívající v nadměrném ukládání kolagenních vláken do různých orgánů (nejčastěji do plic a jater), kde následně kalcifikují, a poté narušují funkci příslušných orgánů a mohou vést až k jejich selhání. Schopnost K2 modulovat aktivaci MGP proteinu přitom pomáhá zpomalit progresi fibrózy plic (37)

Ledviny

Probíhají rovněž studie ukazující pozitivní vliv užívání vitaminu K2 při chronických ledvinových potíží. Ukazuje se, že dokáže zlepšit například glomerulární filtraci, zlepšuje stav ledvinových tepen a celkově podporuje funkci ledvin. (39)

Roztroušená skleróza

K2 hraje roli v řadě onemocnění nervového systému a platí to i pro roztroušenou sklerózu. I pro ni je totiž typická nízká hladina tohoto vitaminu. (39)

Obezita

Vitamin K2 ovlivňuje nejen metabolismus glukózy, ale i tuků. Kromě toho snižuje aktivitu genu podporujícího adipogenezi, tj. tvorbu tukové tkáně a ovlivňuje produkci hormonu adiponektinu, který se podílí na regulaci metabolismu tuků a sacharidů. V různých výzkumech vedla suplementace vitaminem K2 u sledovaných osob ke snížení obvodu pasu, tělesné hmotnosti, zlepšení složení těla a úbytku viscerálního tuku. (39)

Užívání

Vitamin K2 je jako potravní doplněk k dostání ve dvou formách – jako menatetrenon (MK4) a menachinon (MK7). První jmenovaný není příliš oblíbený, protože k dosažení účinku je potřeba poměrně vysoká dávka, 20-50 mg denně. Doporučená denní dávka menachinonu se pohybuje okolo 100µg.

K2 je poměrně dobře tolerován, jen vzácně se po jeho užití objevují nevolnosti. Bezpečnost byla potvrzena i po dvou letech soustavného užívání. Neměl by být užíván spolu s léky na srážení krve (např. Warfarin). (45)

Vhodné kombinace

Vitamin K3 bývá nejčastěji kombinován s vitaminem D3, s nímž působí synergicky hlavně v rámci prevence osteoporózy. Třetím do party zde bývá vápník, nicméně například užívání K2 a D3 se u osteoporózy ukázalo jako účinnější než užívání samotného vápníku. (42) Další vhodnou kombinací je vzhledem k podpoře vstřebávání vitamin K2 s butyrátem. Existují však i další možnosti.

Osteoporóza: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + genistein (43)

Srdce a cévy: vitamin K2 + vitamin D3 (41), vitamin K2 + resveratrol (1), vitamin K2 + omega-3

Nádorová onemocnění: vitamin K2 + vitamin A (29), vitamin K2 + vitamin E (29)

Diabetes: vitamin K2 + vitamin D3 (44)

Stárnutí pleti: vitamin K2 + resveratrol (1)

Každá buňka má ve svém jádru genetickou informaci – DNA s tisícovkami genů, které pro buňku představují informaci, jak se chovat. Pokud jde o buňky kůže, tak podle genů v jejich DNA vytvářejí bílkoviny, které jsou nutné pro jejich funkci i regeneraci. Jen malá část genů je ovšem aktivní, zapnutá. Ty ostatní jsou pomocí několika biochemických reakcí „povypínané“.

Proč pokožka stárne?

Aby vše v těle fungovalo, jak má, je zapotřebí, aby v buňkách bezchybně probíhaly tzv. epigenetické reakce. Jde o biochemické pochody, které vypínají a zapínají jednotlivé geny v DNA.

Vlivem stárnutí ale dochází k negativním změnám v oblasti epigenetických reakcí, které se postupně hromadí. Množství těchto epigenetických změn je navíc výrazně ovlivněno i životním stylem – škodlivě na buňky celého těla působí například kouření, obezita, strava s vysokým podílem sacharidů a nasycených tuků, v případě pokožky hraje navíc důležitou roli i nadměrná expozice slunečnímu záření. Pozitivně naopak působí například pravidelný pohyb či snížení celkového kalorického příjmu. Úpravou životního stylu lze proto výrazně zpomalit stárnutí celého těla, pokožku nevyjímaje.

Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje stárnutí pleti, jsou tzv. senescentní (senescenční) buňky. Jde o buňky, které již ztratily schopnost se dělit, ale přesto nezanikly. Někdy se jim proto říká „buněčné zombie“. Pokud se v tkáních hromadí, což je jeden z projevů stárnutí, výrazně to zhoršuje jejich funkci i regenerační schopnost. Více o senescenci zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/

Proces stárnutí je navíc vždy doprovázen i zhoršením funkce mitochondrií, což jsou buněčné organely zodpovědné za produkci energie. (Více o mitochondriích zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/) Dysfunkce mitochondrií má velký dopad zejména na tkáně, které jsou na nedostatek energie velmi citlivé – jde zejména o mozek, v němž právě špatná kondice mitochondrií výrazně urychluje degenerativní procesy (včetně těch souvisejících s Alzheimerovou chorobou). Kůže sice není na nedostatek energie tak citlivá, protože jde ale o největší tělesný orgán, tak se dysfunkce mitochondrií výrazně projeví i zde.

Pojďme se tedy blíže podívat na nejčastější projevy stárnutí pokožky, na tvorbu vrásek, snížení pevnosti a pružnosti pokožky a tvorbu tzv. stařeckých pigmentových skvrn.

Tvorba vrásek a pevnost pokožky

Pokožka má několik vrstev a prakticky všechny hrají v jejím stárnutí roli. Nejvíce to ovšem platí pro její dvě nejhlubší vrstvy. Úplně nejhlouběji se nacházejí kmenové buňky, které jsou klíčové pro celkovou regeneraci kožních buněk. V další vrstvě, tzv. dermis, se pak nacházejí tzv. fibroblasty, tj. buňky, které produkují bílkoviny důležité pro pružnost pokožky, například kolagen a elastin.

S věkem dochází k postupnému zhoršování funkce fibroblastů, což má za následek nedostatečnou produkci kolagenu a elastinu, která se projeví tvorbou vrásek a snížením pevnosti pokožky. Výraznou negativní roli ovšem může hrát i usazování sloučenin vápníku do kolagenových struktur, které snižuje jejich pružnost.

Boj proti vráskám a povolování pleti je v zásadě nutné vést na všech uvedených frontách: tj. snažit se regulovat průběh epigenetických reakcí, zlepšovat funkci mitochondrií, podporovat odstraňování senescentních buněk, podporovat antioxidační ochranu kůže i její odolnost vůči slunečnímu záření a zmírňovat usazování vápníku v kolagenových strukturách.

Zásadně důležitá je zde samozřejmě úprava životního stylu, konkrétně zdravá strava, dostatek pohybu, snaha o snížení hmotnosti a nekuřáctví. Pomoci ale mohou i některé doplňky stravy:

Resveratrol – barvivo, které se nachází zejména ve slupkách červeného vína patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti stárnutí celého těla. Výrazný je zejména jeho pozitivní vliv na mitochondrie, který je způsoben zejména aktivací tzv. sirtuinů. Prokazatelný vliv má ale i na úbytek vrásek. Užívá se především vnitřně, je však možná i jeho vnější aplikace.

EGCG – látka, která je hojně obsažena zejména v zeleném čaji, patří mezi velmi silné antioxidanty s pozitivním epigenetickým působením. Navíc pomáhá z těla odstraňovat senescentní buňky a chrání pokožku před stárnutím v důsledku nadměrného působení UV záření. Užívá se především vnitřně, je však možná i jeho vnější aplikace.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi látky s nejvšestrannějším epigenetickým působením a účinně pomáhá zvrátit i epigenetické změny související se stárnutím. Kromě toho pomáhá z těla odstraňovat senescentní buňky, a to včetně senescentních fibroblastů, které kromě stárnutí zvyšují i riziko vzniku kožních nádorů. Zmírňuje také průběh zánětlivých procesů (jejich úroveň s věkem v těle stoupá), zlepšuje rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu a podporuje ochranu kolagenních vláken.

Kvercetin – tato sloučenina obsažená v řadě druhů ovoce a zeleniny vyniká svou mimořádnou senolytickou aktivitou (tj. schopností odstraňovat senescentní buňky). Je velice vhodná ke kombinování s jinými doplňky stravy.

Kyselina chlorogenová – látka obsažená v kávě pomáhá zmírnit tvorbu vrásek.

Polypodium leucomotos – tropická kapradina, která zlepšuje schopnost fibroblastů vytvářet kolagen. Používá se jako doplněk stravy i součást krémů.

Genistein – isoflavon ze sójových bobů snižuje stárnutí pokožky vlivem UV záření a důležitou roli hraje i jeho epigenetické a fytoestrogenové působení.

Divoký jam – kořen této rostliny původem z Číny se používá jako potravina i doplněk stravy. Působí pozitivně na hormonální rovnováhu a chrání kolagen před destrukcí.

Skořice – látky obsažené v tomto koření mají výrazné pozitivní účinky na fibroblasty. Chrání je a stimuluje je k vyšší tvorbě kolagenu.

Vitamin K2 – pomáhá odstranit vápenaté usazeniny z kolagenních vláken, a tím jim navrací pružnost, zmírňuje tvorbu vrásek.

Chmel – extrakt z této rostliny je velmi účinným prostředkem na zvýšení pevnosti a pružnosti pokožky, pomáhá rovněž zmírňovat strie.

Pigmentové skvrny

Jedním z častých projevů stárnutí pokožky je i zvýšená tvorba pigmentových skvrn. Někdy se jim říká také „jaterní skvrny“, přímá souvislost s poruchou činnosti jater však u nich prokázána nebyla.

Tvorba pigmentových skvrn je z části dána geneticky, objeveno bylo hned několik tzv. lokusů (oblastí DNA), které s jejich zvýšenou tvorbou souvisejí. Hlavní příčinou je ale porucha tvorby kožního barviva melaninu způsobená odlišnou tvorbou některých enzymů, zejména tyrozinázy.

Roli tu ovšem hraje i další faktor, a tím je zvýšená oxidace bílkovin a tuků, která přispívá k tvorbě tmavých skvrn. S věkem totiž klesá aktivita tzv. proteazomu, což je komplex enzymů, který je schopen rozpoznávat a rozkládat poničené bílkoviny. Proto se s postupujícím věkem v pokožce stále více hromadí.

Prostředky, které se na boj s těmito skvrnami používají, jsou zaměřeny nejčastěji na potlačení tvorby tyrozinázy, méně často na podporu aktivity proteazomu. Většinou jde přitom o prostředky k vnějšímu použití (součásti bělicích krémů), některé lze ale užívat i vnitřně.

Resveratrol – barvivo z hroznového vína má kromě redukce vrátek i příznivý vliv na bělení pleti. Je možné ho užívat jak vnitřně, tak i ve formě krémů.

Řeřicha – výhonky řeřichy seté obsahují sulforafany, které vynikají antioxidačními účinky, chrání pokožku před účinky UV záření, ale především podporují aktivitu proteazomu a potlačují tvorbu melaninu – v některých výzkumech dokázaly potlačit tvorbu melaninu o 47 % a zvýšit aktivitu proteazomu o 71 %. Využívají se jako součást krémů, v nichž se často kombinují například s genisteinem ze sójových bobů, účinnost je možné podpořit i hojnou konzumací potravin s obsahem sulforafanů (kromě řeřichových výhonků jde například o brokolici či ředkev).

Oregano – známé středomořské koření patří mezi velice silné inhibitory tyrozinázy, a velmi efektivně tak potlačuje tvorbu melaninu. Je vhodné kombinovat jeho vnitřní a vnější užívání.

Chalkony – jde o barviva vyskytující se v řadě druhů ovoce, květin, luštěnin apod., které se získávají se například z plodů moruše (Morus australis). Používají se obvykle ve formě krémů, účinek je možné podpořit i konzumací plodů s obsahem chalkonů.

Skořice – oblíbené koření obsahuje hned několik látek s bělicím účinkem, například cinnamaldehyd, linderanolid či subamolid A. Při vnější aplikaci dokáží snížit produkci melaninu až o 50 %, pro vyšší účinnost je možné to opět podpořit i vnitřním užití.

Lékořice – efektivně a bez vedlejších účinků snižuje tvorbu tyrozinázy a zesvětluje pokožku.

Zázvor – některé v něm obsažené sloučeniny, zejména gingeroly, rovněž potlačují tvorbu tyrozinázy. Užívá se vnitřně.

Kyselina kojová – nachází se v některých japonských houbách, jde o obvyklou složku bělicích krémů.

Kyselina chlorogenová – látka obsažená v kávě účinkuje rovněž i proti poruchám pigmentace.

Platí přitom, že snaha zpomalit tvorbu vrásek a ztrátu elasticity pokožky pomocí výživy se vyplatí a rozhodně nejde o nic povrchního. Stárnutí pleti totiž úzce souvisí se stárnutím celého organismu, takže zlepšení výživy a dodání důležitých živin se projeví také zlepšením celkového zdravotního stavu, stejně jako fyzické i psychické kondice. A které živiny bychom tedy měli do svého jídelníčku zařadit?

Vitamin C

Tento zdánlivě obyčejný vitamin je pro fungování lidského těla zcela zásadní. Kyselina L-askorbová neboli vitamin C v sobě totiž kombinuje antioxidační i epigenetické účinky, je nezbytná pro imunitu, pro vstřebávání železa a selenu, hraje roli v syntéze cholesterolu…

Z hlediska jeho účinků na pokožku je podstatná především její schopnost stabilizovat prostorovou strukturu kolagenu, tj. bílkoviny, která je zodpovědná mj. i za pružnost a pevnost pleti. Při nedostatku vitaminu C syntéza kolagenu klesá, což se projeví zvýšenou tvorbou vrásek a horší schopností pleti odolávat působení gravitace. Zpomaluje se též hojení ran, zhoršuje se ochrana pleti vůči působení UV záření a zajímavým projevem nedostatku „céčka“ je i zvýšené kudrnatění vlasů. Z důvodu ochrany kolagenu je vitamin C nezbytný i pro zdraví kloubů.

Vitamin C se často využívá i jako součást kosmetických přípravků, zde je ale třeba pečlivě sledovat jejich složení. Velice často se v nich totiž používají estery a další deriváty kyseliny L-askorbové, které jsou sice stabilnější a snáze pronikají pokožkou, ale nejsou tak účinné jako aktivní forma vitaminu C (tj. čistá kyselina L-askorbová).

Vitamin E

Tento vitamin, který se vyskytuje především v rostlinných olejích, je ve skutečnosti komplexem osmi látek jménem tokoferoly. I on je silným antioxidantem s epigenetickými účinky a působí synergicky s vitaminem C.

Vitamin E stabilizuje prostorovou strukturu kolagenu, brání jeho zesíťování i oxidaci nenasycených mastných kyselin, které jsou součástí buněčných membrán (např. kyseliny arachidonové). Také on je velice účinný jak při vnitřním užívání, tak i jako součást kosmetických přípravků (i zde funguje dobře ve spojení s vitaminem C).

Karotenoidy

Nejznámějším karotenoidem je beta-karoten, který se vyskytuje zejména v oranžových druzích zeleniny. Jde o silný antioxidant, který velmi účinně chrání pokožku před působením UV záření. K dosažení těchto účinků je ale nutné jeho užívání formou doplňků stravy, a to po dobu minimálně sedmi týdnů.

Méně známým, ale přesto velmi zajímavým karotenoidem je astaxantin, barvivo obsažené v mořských řasách, a rybách a mořských plodech s oranžovým masem (losos, krevety, humr apod.). Jde o mimořádně silný antioxidant s výraznými epigenetickými účinky, který vyniká protinádorovými účinky a mimořádnou schopností zlepšovat imunitu. Kromě toho také účinně chrání pokožku před působením UV záření. Mj. je schopen snižovat tvorbu vrásek a ochabnutí pleti vznikající v důsledku působení UVA záření.

K ochraně buněk kůže před působením škodlivých volných radikálů přispívá i další karotenoid lykopen, který je známý také svým protirakovinným působením. Jeho nejbohatším zdrojem jsou rajčata.

Vitamin D3

Vitamin D3 (živočišná forma vitaminu D) má výrazné epigenetické účinky a je pro lidské zdraví naprosto zásadní. Je nezbytný pro vstřebávání vápníku a tedy i pro zdraví kostí, má protirakovinné účinky, je potřebný pro fungování imunity a jeho nedostatek je typický pro kardiovaskulární choroby, autoimunitní onemocnění, diabetes a další závažné zdravotní potíže. Jeho dostatečný příjem je důležitý i pro zdraví pokožky – chrání ji proti působení UV zářením, potlačuje procesy související se stárnutím pleti a snižuje riziko vzniku rakoviny kůže.

Vitamin D sice vzniká v pokožce působením slunečního záření, efektivita jeho tvorby se však s věkem výrazně snižuje, a proto je třeba dbát i na jeho dostatečný příjem z potravy (nachází se především v živočišných tucích), případně doplňování formou doplňků stravy.

Flavonoidy

Velice zajímavou látkou ze skupiny flavonoidů je florizin, který se nachází v kůře některých ovocných stromů (zejména jabloní, hrušní a třešní). Ve farmacii se používá již desítky let, v poslední době však byly potvrzeny i jeho mimořádné účinky proti buněčnému stárnutí.

Proti stárnutí pleti působí i další látky ze skupiny flavonoidů – genistein ze sóji, apigenin, který je obsažen například v celeru a petrželi, a sylimarin z ostropestřce mariánského.

Antioxidanty ovlivňující systém mTORC1

Při stárnutí pleti, a vlastně i celého organismu hraje důležitou roli systém mTORC1 zahrnující enzymy regulující tvorbu lipidů a bílkovin, množení (proliferace) a růst buněk a také proces autofagie (stav, kdy buňka, zjednodušeně řečeno, požírá sama sebe. Platí přitom, že pokud se sníží aktivita systému mTORC1, stárnutí buněk se zpomalí.

Tento systém lze velice efektivně potlačit omezením celkového kalorického příjmu účinné jsou však v tomto směru i některé rostlinné substance.

Velmi efektivně působí resveratrol, barvivo obsažené zejména v červeném víně. Resveratrol chrání srdce a cévy, má protirakovinné účinky, a dokonce je účinný v prevenci Alzeheimerovy choroby. Podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou bílkoviny zpomalující stárnutí, inhibuje systém mTORC1, potlačuje procesy vedoucí k buněčné smrti, podporuje proliferaci (množení) kožních buněk a potlačuje tvorbu kolagenázy, tj. enzymu způsobující degradaci kolagenu.

Další substancí ovlivňující systém mTORC1 je kurkumin, barvivo z kořene kurkumy. I on v sobě kombinuje velice silné antioxidační a epigenetické působení. Jde o velice silnou protizánětlivou substanci s protirakovinnými účinky, která má zároveň anti-aging efekt na celé tělo, pleť nevyjímaje.

Přírodní látkou s velmi silným anti-aging působením jsou i polyfenoly ze zeleného čaje, zvláště pak epigalokatechin galát (EGCG). I on působí na celé tělo a zvláště efektivně zpomaluje i stárnutí pokožky. Zlepšuje její elasticitu a chrání ji před působením UV záření – nejen, že zpomaluje procesy stárnutí, které toto záření podporuje, ale zároveň působí preventivně i proti rakovině kůže.

Koenzym Q10

Jde o látku podobnou vitaminům, která je ale vytvářena uvnitř našeho těla. Je rozpustná v tucích a v tukové tkáni jsou rovněž ukládány její zásoby. Jde o silný antioxidant, který je zároveň nezbytný pro proces buněčného dýchání a tvorby energie – což jsou procesy, jejichž efektivita s věkem klesá.

Koenzym Q10 je oblíbenou součástí pleťových krémů proti stárnutí (zvláště efektivní je ve spojení s vitaminem E a selenem), jeho efektivita v tomto směru však výrazně stoupá, pokud je zároveň užíván jako doplněk stravy. Nicméně platí, že tuto látku lze efektivně doplňovat i z vyváženého jídelníčku, nachází se však především v potravinách živočišného původu – nejvíce v tučných rybách a vnitřnostech.

Probiotika a prebiotika

Střevní mikrobiom hraje důležitou roli ve řadě procesů lidského těla a jeho nerovnováha úzce souvisí s celou řadou nemocí. Jeho vliv na stárnutí pleti nebyl zatím dostatečně prozkoumán, doplňování probiotik a prebiotik ovšem zlepšuje ochranu pokožky před UV zářením, posiluje imunitní systém kůže a také snižuje výskyt a intenzitu kožních alergických projevů.

Esenciální mastné kyseliny

Pro správné fungování pokožky je nezbytná kyselina arachidonová, která je součástí buněčných membrán. V těle je syntetizována z kyseliny linolové a linolenové, které patří mezi esenciální živiny (tj. tělo je neumí vyrobit, musí být přijímány potravou). Najdeme je v řadě rostlinných i živočišných tuků, například v avokádu, lněném a konopném oleji, v řadě druhů semínek, v rybách a mořských plodech. Jejich nedostatečný příjem mj. zvyšuje i pravděpodobnost procesů stárnutí kůže.

Nezbytné jsou i všechny omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které výrazně snižují míru zánětlivých procesů včetně těch, které byly vyvolány působením UV záření.

Kalorická restrikce

Řada výzkumů na zvířatech prokázala, že pokud u nich dojde k omezení celkového příjmu kalorií (samozřejmě při zachování příjmu všech důležitých živin), je výsledkem výrazné prodloužení života. Ve vzorcích kůže potkanů s omezeným příjmem kalorií byla rovněž zaznamenána výrazně zlepšená tvorba kolagenu a dalších substancí zvyšujících elasticitu pokožky a v jejich kůži byla rovněž hustší síť krevních kapilár zajišťující její výživu. Studie na lidských dobrovolnících ovšem zatím nebyly provedeny.

Nutno ovšem podotknout, že výživa je sice v boji se stárnutím pleti i celého těla základ, vynaložené úsilí ovšem mohou zhatit další faktory životního stylu s negativními epigenetickými účinky, které naopak stárnutí pleti podporují. Nejhůře v tomto směru působí kouření, následované nedostatkem spánku, toxiny z životního prostředí a stresem.

Aktivitu genů mohou ovlivnit takřka všechny faktory, kterým jsme v průběhu života vystaveni – výživa, pohyb, životní prostředí, množství a kvalita spánku, stres, ale i negativní či pozitivní emoce a myšlenky. Zde je výběr několika kroků, které se určitě vyplatí udělat. Můžeme tak totiž ovlivnit nejen svůj fyzický vzhled, ale i celkovou rychlost stárnutí, což se zároveň projeví i snížením rizika mnohých onemocnění, které s procesy stárnutí souvisejí – včetně například srdečně cévních chorob, rakoviny nebo cukrovky.

1. Myslete pozitivně

Zrovna tento bod jste možná na prvním místě nečekali, poslední výzkumy ovšem ukazují, že právě našie myšlenky a emoce mohou mít velký vliv na zdraví celého organismu i rychlost stárnutí. Pokud jsou totiž emoce silné, popřípadě je pociťujeme dlouhodobě, spouští to v našem těle sérii biochemických reakcí, které mohou ovlivňovat aktivitu řady důležitých genů.

Vloni zveřejněný výzkum italského vědeckého týmu pod vedením Giovanniho Fiorita se zaměřil na známý fakt, že lidé s nízkým socioekonomickým statusem (což je jen lépe znějící výraz pro chudobu) se dožívají výrazně nižšího věku. Jedním z důvodů je samozřejmě horší životní styl a péče o zdraví, to však rozdíl vysvětluje jen částečně. Vědci totiž v buňkách lidí s nízkým socioekonomickým statusem objevili výrazně vyšší míru biochemických změn jménem metylace DNA, které zásadním způsobem snižují aktivitu příslušných genů. Zvýšená míra metylace přitom nejen zvyšuje riziko řady závažných onemocnění, ale její růst je také typický pro proces stárnutí.

Zvýšená míra metylace je pochopitelně z části způsobena horším životním stylem, podle vědců se však na ní velkou měrou podílejí i negativní emoce a pocit frustrace. Není to tedy o tom, že zvýšená metylace byla způsobena přímo nízkými příjmy – spíše se na ní podílí fakt, že se danou situací trápíme, vnímáme ji jako nespravedlnost, nebo se dokonce užírám závistí vůči lidem s vyššími příjmy. Člověk, který myslí pozitivně a dokáže být vděčný i za to málo, co má, tak může výrazně ovlivnit intenzitu epigenetických reakcí ve své těle, a má tedy vyšší šanci se dožít vyššího věku.

Kromě negativních emocí se pak na zvýšené rychlosti stárnutí může velkou měrou podílet i chronický stres a nedostatek spánku.

2. Omezte příjem energie

Jasně, kdo zhubne, ten obvykle i lépe vypadá, nehledě na to, že obezita je faktor, který ovlivňuje aktivitu našich genů výrazně negativně. Příznivý vliv má ovšem i samotné snížení kalorického příjmu. Tento fakt totiž velkou měrou pomůže regulovat epigenetické reakce, kterými se jednotlivé geny zapínají a vypínat. Tím lze zásadně ovlivnit rychlost stárnutí i délku života.

3. Nepřehánějte to s cukry

Nadměrná konzumace sacharidů zvyšuje v těle intenzitu zánětlivých procesů a negativně ovlivňuje aktivitu důležitých genů. Její omezení má pak pozitivní vliv na rychlost stárnutí, a dokonce i na jeho viditelné projevy – tj. zejména na snížení tvorby vrásek.

4. Vsaďte na zdravé tuky

Některé tuky je záhodno ze stravy vyloučit – zejména ty pocházející ze smažených jídel či uzenin. Mnohé však mají na rychlost stárnutí i fyzický vzhled vliv výrazně pozitivní. Platí to například pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které ovlivňují epigenetickou reakci jménem metylace genů (nadměrná metylace může přitom způsobit až úplné vypnutí genu). Omega-3 mají pozitivní vliv jak na kvalitu pleti a celkovou rychlost stárnutí, tak zejména na funkci mozku ve vyšším věku.  Najdeme je zejména v tučných rybách, semenech a ořeších.

Důležitý je i olivový olej, který v sobě kombinuje výrazné antioxidační i epigenetické účinky. Vyloučit bychom ovšem neměli ani máslo, tučné mléčné výrobky a vejce. Ty jsou totiž bohatým zdrojem vitaminu K2, který efektivně pomáhá redukovat vrásky. Výrazně vyšší obsah tohoto vitaminu ovšem mají produkty z volně se pasoucích zvířat (tedy zejména BIO nebo farmářské výrobky).

5. Nekuřte

Známý fakt, že kouření výrazně zvyšuje riziko rakovinu plic, není způsoben tím, že by plíce byly „zanášeny“ škodlivinami. Cigarety totiž obsahují koktejl více než 7 000 chemických látek, z nichž některé mají výrazné epigenetické účinky. Výrazně totiž podporují průběh metylace genů. Látky obsažené v cigaretách navíc poškozují i samotnou DNA, a podstatně tak zvyšují riziko vzniku mutací při dělení buněk.

Jak už jsme zmínili, k úplně stejným procesům, tedy zejména k celkovému zvyšování metylace DNA, dochází i v průběhu stárnutí, a kouření tedy tento právě celkové stárnutí výrazně urychluje. To se pak projeví nejen na kvalitě pleti, ale i ve vyšší náchylnosti k mnoha onemocněním, včetně rakoviny (a zdaleka nejen plic). Když se k tomu ještě připočte zhoršené prokrvení všech tkání a orgánů v těle (pleť nevyjímaje), může být vliv kouření na vzhled i rychlost stárnutí opravdu velice zásadní.

6. Hýbejte se

Pravidelný pohyb je naopak výrazně pozitivním epigenetickým faktorem a může se tak podílet i na zpomalení procesů stárnutí. Zvláště výrazný vliv má pak na rychlost zhoršování kognitivních funkcí s věkem.

7. Zkuste doplňky stravy

Řada látek přirozeně se vyskytující se v naší stravě má výrazné epigenetické účinky. Pokud je užíváme ve vyšších koncentracích, tedy obvykle formou doplňků stravy, můžeme tím výrazně ovlivnit nejen celkovou rychlost stárnutí, ale i fyzický vzhled.

Vitamin K2

Tento vitamin je v poslední době zmiňován zejména v souvislosti s osteoporózou, protože je nezbytný pro ukládání vápníku do kostí. On má ale nejen schopnost ukládat vápník tam, kde je ho zapotřebí, ale zároveň dokáže i tento minerál odbourávat z míst, kde je nežádoucí. Sem patří například kolagenová vlákna v pokožce – když je do nich ukládán vápník, zhoršuje to jejich pružnost, což se projeví vyšší tvorbou vrásek a povolování obličejových rysů. Vitamin K2 dokáže tyty procesy nejen zpomalit, ale i do jisté míry eliminovat již vzniklé poškození.

Možná ještě důležitější je jeho schopnost odbourávat vápník z cévních stěn. Zde jsou vápenaté usazeniny příčinou aterosklerózy, zhoršují pružnost cévních stěn a snižují jejich průtok, čímž zvyšují riziko infarktu a mrtvice a zhoršují prokrvení všech orgánů a tkání.

Resveratrol

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1. Tento enzym ovlivňuje aktivitu řady genů a podílí na procesech buněčné regulace. Ovlivňuje schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívá tak k dlouhověkosti. Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o úbytek vrásek při dlouhodobém užívání.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny velkou měrou ovlivňují proces metylace genů. Tím pomáhají regulovat procesy související se stárnutím. Velmi výrazným způsobem dokáží ovlivnit úbytek kognitivních procesů s věkem a příznivě se projeví i na kvalitě pletí a vlasů.

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje je další živinou, která dokáže zpomalit stárnutí. Výrazně reguluje metylaci genů i další epigenetické reakce, a tím zpomaluje celkovou rychlost stárnutí. Navíc ovlivňuje v pokožce buňky jménem keratinocyty, a tím pomáhá zpomalit tvorbu vrásek.

Vitamin K2 patří mezi málo známé vitaminy. Řada z vás možná slyšela, že vitamin K má něco společného se srážením krve. To ovšem mluvíme o vitaminu K1, který je sice pro tělo nepostradatelný právě pro svou účast v procesu srážení krve, na druhou stranu ale prakticky nenaleznete člověka, který by trpěl jeho nedostatkem. Vyskytuje se totiž v celé řadě potravin rostlinného původu a tělo si navíc v tukové tkáni vytváří jeho bohaté zásoby. A proč tedy trpíme nedostatkem jeho bratříčka s označením K2?

A v kterých situacích oceníme vitamin K2 nejvíce?

V dětství

Vitamin K2 je pro děti zásadní především pro správný vývoj jejich kostí a zubů. Bez něj neprobíhá tvorba kostní hmoty správným způsobem a prokázána byla rovněž souvislost nízké hladiny vitaminu K2 s kazivostí zubů v dětském věku.

V tomto období není příliš vhodný příjem ká dvojky prostřednictvím doplňků stravy, je proto třeba zajistit jeho dostatečné dodávání v běžném jídelníčku. Kvalitní máslo a další mléčné výrobky, stejně jako vejce od slepic z volného chovu by v něm rozhodně neměly chybět. Zajistit dostatek vitaminu K2 prostřednictvím rostlinné stravy je v případě dětí problém. Fermentované sójové výrobky, jako je natto, totiž obsahují fytoestrogeny, a jejich vysoká konzumace není pro děti vhodná.

Když chceme miminko

Problémy s otěhotněním trápí řadu párů a jednou z příčin je odkládání těhotenství do vyššího věku. Vitamin K2 je jednou ze substancí, které tady mohou velmi efektivně pomoci. Skvěle působí zejména na mužskou plodnost, kde zlepšuje tvorbu spermatu i jeho kvalitu, prospěšný je však i pro ženy.

Zde je už kromě dodávání potravou možné užívat ká dvojku i formou doplňků stravy. Můžeme ho navíc dobře kombinovat s epigeneticky působícími substancemi – pro muže je vhodná zejména kombinace s extraktem z granátového jablka, pro ženy pak s resveratrolem.

V menopauze

V průběhu klimakteria dochází k prudkému poklesu tvorby estrogenu, což má za následek zvýšené riziko osteoporózy i kardiovaskulárních chorob.

Příčinou osteoporózy je nedostatek vápníku v kostech. Lékaři proto radí ohroženým ženám doplňovat vápník spolu vitaminem D3 pro jeho lepší vstřebávání. Jenže osteoporóza nutně nemusí znamenat, že je v těle vápníku nedostatek. Naopak ho může být dost, ale na místech, kde ho nechceme.

Jedním z takových míst jsou cévy. Podle výzkumů je totiž výskyt vápenatých usazenin v tepnách pro vznik infarktu myokardu a mozkové mrtvice větším rizikem, než vysoká hladina cholesterolu. Cévy jsou kvůli nim křehké, takže snáze prasknou, a navíc málo pružné, což vede ke zvýšení krevního tlaku.

Vitamin K2 podpoří ukládání vápníku v kostech a zároveň ho odvádí z míst, kde je nežádoucí. Mezi ně patří nejen cévy, ale i elastická vlákna v naší pleti, díky čemuž dochází ke zmírnění ochabování pleti a tvorby vrásek.

Také v období menopauzy je velice vhodná kombinace vitaminu K2 s resveratrolem, který podpoří ochranu srdce a cév a také zlepší kondici pleti.

Při ochraně srdce

Ochranný efekt proti tvorbě vápenatých plaků v cévách funguje nejen u žen v menopauze, ale i u mužů. I pro ně je tedy dostatečný příjem vitaminu K2 zásadní.

V seniorském věku

Další vážnou nemocí, při jejímž vzniku může hrát důležitou roli nedostatek vitaminu K2, je Alzheimerova choroba ohrožující hlavně osoby nad 60 let.  Ká dvojka totiž brání akumulaci volných radikálů v mozkové tkáni, kde by mohly způsobovat poškození DNA mozkových buněk. Podle některých teorií může dokonce ovlivňovat aktivitu některých genů, které se na vzniku Alzheimerovy choroby podílejí (mluvíme o tzv. epigenetickém působení, kdy jsou geny „vypínány“ nebo „zapínány“ prostřednictvím chemických reakcí).

V prevenci rakoviny a cukrovky

Výzkum z roku 2010 prokázal, že lidé s jeho s dostatečným příjmem vitaminu K2 mají o 30 % nižší riziko, že onemocní rakovinou, a o podobné procento mají i nižší šanci, že na nádor zemřou.

Osteokalcin, tedy bílkovina aktivovaná vitaminem K2, navíc dokáže zvýšit produkci inzulinu i citlivost tkání na tento hormon. Ke zlepšení produkce inzulinu přitom u sledovaných osob došlo již pouhý týden po zahájení užívání vitaminu!

Někomu může připadat malicherné, když si žena začne zoufat nad přibývajícími vráskami. Jenže vnější projevy stárnutí nevznikají samy od sebe, ale jsou jen odrazem procesů, které se odehrávají v každé buňce našeho těla. Boj s nimi tedy smysl má, hlavní zbraní by však neměly být plastické operace či drahé krémy, ale snaha o celkové ozdravění těla. Jak nám v tom může pomoci epigenetika?

Zapojte do hry své geny

Přírodu neoblafneme. S postupujícím věkem se zkrátka vždy bude zhoršovat naše fyzická i psychická kondice, přibývat tělesných obtíží, ale i vnějších známek stárnutí, jako je tvorba vrásek, dehydratace, ztráta elasticity, změny objemu v okolí úst a očí či poruchy pigmentace. Elixír mládí, který by všechny tyto procesy zastavil, bohužel neexistuje, to však ale neznamená, že jsme zcela bezbranní. Rychlost těchto procesů totiž ovlivnit můžeme, a to poměrně výrazně. Klíčem k úspěchu jsou naše vlastní geny. V naší DNA totiž bylo identifikováno 70 genů, které souvisejí s dlouhověkostí a rychlostí stárnutí. Ty mají vliv nejen na vnější příznaky stárnutí, tedy na vzhled pokožky, ale především na celkovou kondici organismu a odolnost vůči vzniku řady onemocnění. Patří mezi ně například geny, které ovlivňují schopnost těla eliminovat buňky, u nichž došlo při dělení k mutaci. Pak jsou tu ale ještě stovky genů, které ovlivňují přímo pokožku – zejména tvorbu kolagenu, ochranu proti volným radikálům a hydrataci.

Proč vlastně stárneme?

Problém je ale v tom, že s věkem aktivita velké části těchto genů klesá. Příčinou jsou tzv. epigenetické procesy – chemické reakce, které dokáží způsobit, že se gen zcela vypne a tělo podle něj přestane vytvářet bílkoviny. Zejména jde o metylaci genů, acetylaci a deacetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více čtěte zde). V průběhu života stoupá počet negativních epigenetických změn v naší DNA a tento fakt je jednou z hlavních příčin stárnutí organismu.

Rychlost a intenzita těchto procesů ovšem není předem dána, ale můžeme ji výrazně ovlivnit – především svou stravou a celkovým životním stylem. Profesor Steve Horvath z University of California dokonce na základě svých dlouholetých výzkumů vytvořil termín „epigenetické hodiny“, které čas našeho života odměřují nikoliv podle věku, ale podle míry metylace našich genů. Epigenetický elixír mládí sice zatím nikdo nevynalezl, nicméně platí, že tikot svých epigenetických hodin můžeme svým životním stylem výrazně zpomalit, takže se s těmi skutečnými mohou rozcházet třeba i o více než deset let. A to se v důsledku projeví nejen na našem vzhledu, ale především fyzické a psychické kondici i na zdraví celého těla.

Zatímco ale u mužů se ručičky jejich epigenetických hodin pohybují víceméně plynule, ženy jsou ve velké nevýhodě. Pokles tvorby pohlavních hormonů, který začíná již po čtyřicítce, totiž procesy související se stárnutím urychluje. Velký skok pak nastává v okamžiku menopauzy – ta rychlost našeho stárnutí náhle zvýší v průměru o šest procent. S menopauzou, konkrétně s úbytkem tvorby estrogenu, navíc souvisejí i některé typické zdravotní problémy, na jejichž vzniku se zároveň podílí i epigenetika.

Osteoporóza

Proces tvorby kostní hmoty je řízen skupinou enzymů označovanou jako HDAC. Jejich sekrece je přitom ovlivňována epigenetickými mechanismy, zejména acetylací a deacetylací histonů. S postupujícím věkem obecně stoupá počet epigenetických mechanismů, které tvorbu kostní hmoty zpomalují, velký skok ovšem v tomto směru přichází v období menopauzy. Tehdy totiž výrazně klesá produkce dvou enzymů ze skupiny HDAC, a to SIRT1 a SIRT6, což pravděpodobně souvisí s poklesem hladiny pohlavního hormonu estrogenu. Roli však hrají i další dva hlavní epigenetické mechanismy – metylace genů a regulace prostřednictvím microRNA.

Choroby srdce a cév

Až do nástupu menopauzy mají ženy oproti mužům velkou výhodu: jejich pohlavní hormon estrogen totiž zároveň chrání jejich srdce a cévy. Jakmile ale výrazně poklesne jeho tvorba, rozběhnou se naplno negativní epigenetické procesy zvyšující riziko kardiovaskulárních chorob, stoupne hladina škodlivého LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zintenzivní se průběh zánětlivých procesů v oblasti srdce a cév.

Skepse však není na místě. Pomocí výživy a úpravy životního stylu totiž můžeme nejen zpomalit rychlost negativních epigenetických změn v našem těle, ale řadu z nich dokonce i zvrátit a tím doslova a do písmene omládnout – uvnitř i navenek. Pojďme se tedy podívat, jaké zbraně proti stárnutí máme k dispozici.

Stres nám dělá vrásky

Lidové rčení „nedělej si z toho vrásky“ nevzniklo jen tak náhodou. Stres, zvláště ten chronický, dlouhodobý, má totiž nejen negativní dopad na zdraví celého těla – zvyšuje například riziko kardiovaskulárních chorob či rakoviny, výrazně zhoršuje imunitu, nebo urychluje degeneraci nervových buněk – ale negativně působí i na kvalitu pokožky.

Při stresu na naši pokožku přímo působí některé uvolňované hormony. Například epinefrin (adrenalin) uvolňovaný nadledvinami mj. způsobuje zúžení cév v pokožce. Při chronickém stresu se tak výrazně zhoršuje zásobování kůže a podkoží živinami i odvod metabolických zplodin. Roli hraje i adenokortikotropní hormon (ACTH) a kortikoliberin (CRH), které zase přímo ovlivňují množení a diferenciaci kožních buněk.

Při dlouhodobé produkci stresových hormonů (zeména epinerfinu, norepinefrinu a kortizolu) zároveň dochází k poškození DNA kožních buněk, což rovněž vede ke zrychlení stárnutí pokožky, a roli hraje i zvýšená produkce volných radikálů, která se stresem rovněž souvisí.

Kdo kouří, stárne

Dalším výrazným negativním faktorem je kouření a znečištění životního prostředí. Obojí má přímý negativní vliv – bezprostředně po vykouření cigarety či vdechování škodlivin se v pokožce výrazně snižuje obsah kyslíku, a naopak stoupá produkce volných radikálů, které poškozují buňky kůže i podkožního vaziva. Z dlouhodobého hlediska má pak kouření i znečištění životního prostředí výrazný vliv na metylační vzorce v naší DNA. Tím se výrazně urychlují naše vnitřní epigenetické hodiny, což způsobuje nejen rychlejší stárnutí pokožky, ale zároveň i zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Pohyb pro zdraví i krásu

Pohyb, zvláště ten aerobní (běh, rychlá chůze, plavání, kolo…) má v první řadě okamžitý efekt na zlepšení prokrvení a okysličení tkání celého těla, pokožku nevyjímaje. Mnohem důležitější je ale jeho epigenetický efekt. Pokud jej provozujeme pravidelně, dochází k výraznému snížení míry metylace DNA, což má vliv na zpomalení stárnutí i snížení rizika mnoha vážných onemocnění, včetně například rakoviny či diabetu. Prokázán je i příznivý vliv pravidelného pohybu na mentální kondici, zejména pak ve vyšším věku. Snížení metylace se také pozitivně projeví na fyzickém vzhledu.

Prokázán byl i příznivý vliv pohybu na délku tzv. telomerů, což jsou koncové části chromozomů. Jejich postupné zkracování v průběhu života je další důležitou příčinou stárnutí, a právě pravidelný pohyb tento proces dokáže výrazně zpomalit.

Výživa

Výživa je jedním z nejdůležitějších epigenetických faktorů. Negativně v tomto směru působí například přejídání, nadměrná konzumace sacharidů a živočišných tuků, alkohol či mnohá chemická aditiva v potravinách. Naopak existují potraviny, které z hlediska epigenetiky působí velice pozitivně.

Pro ženy po čtyřicítce je například velice vhodná sója. Obsahuje totiž isoflavony genistei a daidzein, které mají nejen epigenetické účinky, ale působí zároveň i jako fytoestrogeny, tedy látky podobné ženským pohlavním hormonům. Kromě příznivého působení na vnější známky stárnutí nají například výrazné protirakovinné účinky, chrání srdce a cévy a mají pozitivní vliv na klouby.

Kromě toho je zde celá řada dalších epigeneticky působících živin a bylin, z nichž mnohé jsou běžnou součástí stravy, nicméně pro větší účinnost je vhodné konzumovat je v koncentrované formě jako potravní doplňky. (Jejich rozsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“.)

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi nejsilnější epigenetické zbraně proti stárnutí, a to včetně vnějších známek jako jsou vrásky či ztráta kolagenu v pleti. Zároveň působí protizánětlivě, snižuje riziko nemocí srdce a cév i rakoviny. Tento efekt funguje u obou pohlaví, ženy však navíc mohou těžit z toho, že jde o přírodní fytoestrogen, který je schopen do značné míry kompenzovat pokles produkce estrogenu. Jde proto o doplněk stravy, který ocení většina žen po čtyřicítce.

Velmi nadějné jsou výzkumy využití resveratrolu v prevenci a léčbě osteoporózy u žen po menopauze. Přímo totiž působí na produkci enzymu SIRT1 a zároveň zvyšuje v krvi koncentraci bílkoviny osteokalcinu, který hraje důležitou roli při tvorbě kostní hmoty.

Resveratrol je vhodné užívat současně s vápníkem, vhodné jsou ale i jeho kombinace například s vitaminem K2 anebo živinou jménem OPC, což je komplex proantokyanidinů se silným antioxidačním a epigenetickým potenciálem, který se vyskytuje zejména v hroznových jadércích.

Více o resveratrolu čtěte zde.

Vitamin D3

Jde o jednu z nejdůležitějších živin v prevenci osteoporózy. Reguluje totiž rovnováhu vápníku a fosforu prostřednictvím řady mechanismů. Ve střevě například zvyšuje produkci proteinu, který zajišťuje vstřebávání vápníku do krevního řečiště, zlepšuje rovněž vstřebávání fosforu z trávicího traktu a zvyšuje resorpci čili zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách. Vitamin D rovněž stimuluje systém známý pod zkratkou RANKL (receptor-activator of nuclear factor), který aktivuje kostní buňky jménem osteoklasty, jež umožňují přestavbu kostní hmoty.

Více o vitaminu D3 čtěte zde.

Vitamin K2

Tento málo známý vitamin působí prakticky na všechny hlavní potíže, které trápí ženy v období menopauzy a po ní. V první řadě je zcela nezbytný v prevenci osteoporózy. Enzym, jehož je součástí, totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle. Nejdůležitější z nich je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech, která je nezbytná pro ukládání vápníku do kostí a zubů.

K2 je ovšem velice účinnou prevencí kardiovaskulárních onemocnění. Aktivuje totiž matrix gla protein (MGP), který má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání. To ovšem netýká pouze cév, kde je tento minerál součástí aterosklerotických plátů, ale zároveň i pokožky, kde usazený vápník snižuje elasticitu kolagenních vazů a urychluje tak tvorbu vrásek a povolování kontur obličeje. Jinými slovy vitamin K2 přivede vápník tam, kde ho chceme (do kostí a zubů), a odvede ho z míst, kde naopak škodí – z cévního systému a kolagenních vláken.

Vitamin K2 se přirozeně vyskytuje v produktech obsahující živočišný tuk, zejména v másle, mléčných výrobcích, mase a vejcích. Platí to ovšem pouze pro produkty z volně se pasoucích zvířat, které konzumují přirozenou rostlinnou stravu. V mase, mléce a vejcích od zvířat z uzavřených chovů je jeho výskyt výrazně nižší, a proto je zvláště u žen po čtyřicítce (a ještě více u těch po menopauze) vhodné jej užívat jako doplněk stravy.

Více o vitaminu K2 čtěte zde.

Epigalokatechin galát (EGCG)

Silný antioxidant s epigenetickými účinky obsažený zejména v zeleném čaji je další účinnou zbraní vůči vnějším projevům stárnutí. Aktivuje totiž v pokožce buňky jménem keratinocyty a podporuje jejich dělení, čímž snižuje tvorbu vrásek. Proti stárnutí ovšem působí i zevnitř, když aktivuje tzv. Metuzalém gen, který má za úkol zbavovat organismus poškozených buněk.

EGCG má ovšem i výrazné protirakovinné účinky (efektivně působí zejména proti nádorům prsu), chrání srdce a cévy a v neposlední řadě pomáhá udržovat v kondici i naše mentální schopnosti a paměť. Některé výzkumy dokonce potvrdily jeho účinnost proti Parkinsonově a Alzheimerově chorobě.

Více o EGCG čtěte zde.

První teorie o prospěšnosti pití červeného vína je stará téměř dvě stě let. Již v roce 1819 totiž irský lékař Samuel Black poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu nemocí srdce a cév ve francouzské populaci může být právě hojné popíjení červeného vína.

V průběhu 20. století pak vědci pojmenovali jednu ze složek, která je za příznivé účinky červeného vína zodpovědná: barvivo resveratrol, které se nachází v celé révě vinné, nejvíce ale především ve slupkách hroznů. Dlouho si však mysleli, že příčinou pozitivního vlivu na srdce jsou zejména jeho mimořádné antioxidační účinky. Je totiž schopen neutralizovat volné radikály, které poškozují stěny cév a tím podporují vznik aterosklerózy.

V posledních dvou desetiletích však vědci přišli s mnohem překvapivějším zjištěním: resveratrol patří mezi přírodní látky s mimořádně vysokým epigenetickým působením. To znamená, že je schopen ovlivňovat aktivitu některých důležitých genů – včetně těch, které zvyšují riziko vzniku srdečně cévních chorob, ale i mnoha dalších vážných zdravotních potíží.

Zánět, kam se podíváš

Resveratrol pomáhá například výrazně snížit oxidaci LDL cholesterolu či shlukování krevních destiček, což jsou významné rizikové faktory aterosklerózy. Za tyto účinky je přitom zodpovědný především zmíněný antioxidační efekt.

Jenže velice důležitou roli při vzniku nemocí srdce a cév hrají i zánětlivé procesy, které v cévách vznikají prakticky od okamžiku prvního poškození jejich stěn. A právě zde přicházejí ke slovu epigenetické účinky resveratrolu. Je totiž schopen potlačovat aktivitu genů, které zodpovídají za vznik zánětlivých procesů – zejména těch, které řídí tvorbu enzymů podporujících zánět.

Díky kombinaci protizánětlivých a antioxidačních účinků je resveratrol nejen silnou zbraní v prevenci kardiovaskulárních nemocí, ale uplatňuje se i v jejich léčbě. Jeden z výzkumů dokonce prokázal, že když je nemocným podán do 24 hodin po infarktu, sníží se se rozsah poškození srdeční tkáně o 36 %.

Protizánětlivé účinky resveratrolu se navíc uplatňují i v prevenci a léčbě mnoha dalších potíží, ať už je to obezita, při níž vždy vzniká jakási mírná forma celotělového zánětu, či cukrovka, která je zase provázená zánětlivými změnami ve slinivce. Výzkumy dokonce ukázaly, že může být velmi užitečný i při zánětlivých onemocněních střev, jako jsou různé typy kolitid (např. ulcerativní kolitida), nebo při astmatu.

Naděje proti rakovině

Epigenetické účinky reveratrolu se uplatňují i v prevenci a léčbě rakoviny. V našem těle totiž existují geny, které mají za úkol bránit procesům, jež mohou vést ke vzniku nádorového bujení – například jde o takzvanou proliferaci, čili schopnost rychlého množení buněk. Vlivem špatné výživy, životního stylu a dalších faktorů ovšem v těle probíhají chemické reakce, které aktivitu těchto genů snižují, v podstatě je „vypínají“. Tím se přirozená ochrana těla vůči nádorovému bujení sníží a riziko nemoci výrazně vzroste.

Zmíněné chemické reakce jsou ovšem naštěstí vratné a právě resveratrol patří mezi přírodní substance, které to dokáží. Díky svému antioxidačnímu působení navíc brání poškozování buněčných stěn i samotné DNA volnými radikály, což je další rizikový faktor rakoviny.

Mozek v kondici, pleť bez vrásek

Četné vědecké studie rovněž prokázaly, že resveratrol je velice účinnou zbraní proti předčasnému stárnutí, za což rovněž vděčí svému epigenetickému působení. Zlepšuje například schopnost buněk reagovat na stresující faktory z vnějšího prostření a při dlouhodobém užívání byl dokonce zaznamenán výrazný úbytek vrásek a zlepšení kvality pleti.

Ještě důležitější je ale schopnost resveratrolu podporovat zachování psychické kondice do vysokého věku. Zlepšuje krevní zásobení mozku, chrání nervové buňky před poškozením a zlepšuje funkci hypokampu, což je část mozku zodpovědná za fungování naší pamětí. Některé výzkumy dokonce potvrdily účinnost resveratrolu v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby – ovlivňuje například vznik tzv. amyloidních plaků, které se objevují právě v mozku pacientů trpících touto nemocí, a pomáhá jim zpomalovat úbytek mozkových funkcí.

Jak užívat resveratrol?

Nejbohatším přírodním zdrojem resveratrolu jsou vinné hrozny a nápoj z nich vyrobený – tedy červené víno (v bílém a růžovém je ho podstatně méně). Vyskytuje se však i třeba v borůvkách či černém rybízu.

Problém je ovšem v množství, které není vysoké a navíc výrazně kolísá. Obvykle jde ale maximálně o jednotky miligramů v jedné skleničce. K dosažení výrazných epigenetických účinků jsou však třeba dávky mnohem vyšší – při preventivním užívání 20-100 mg denně , při léčebném pak dokonce 1000 mg a více. Dosáhnout toho pouhým pití vína tak není možné, pokud by někdo dokázal takové dávky vypít, negativní účinky obsaženého alkoholu by výrazně převážily nad těmi pozitivními.

Pro milovníky červeného vína to tedy moc dobrá zpráva není, naštěstí ale existuje i bezpečná a mnohem efektivnější možnost: Užívat resveratrol jako doplněk stravy.

Na trhu s doplňky stravy je k dostání resveratrol získávaný z hroznových slupek nebo z křídlatky japonské. Rozdíl mezi jejich účinky zatím není dostatečně vědecky prozkoumán, zkušenosti z praxe však zatím ukazují, že účinnější je resveratrol z hroznů, popřípadě jeho kombinace z obou zdrojů.

Blanka Gololobovová

Jmenují se microRNA a jsou to malé molekuly ribonukleové kyseliny, které v sobě nenesou žádnou genetickou informaci. Přesto jsou ale velice důležité. Právě ony totiž rozhodují o tom, jestli budou jednotlivé geny přečteny, nebo nikoliv. A když je gen „vypnutý“ a organismus jej nedokáže přečíst, je to v podstatě stejné, jako kdyby v našich buňkách nebyl.

Když je takto vypnut například gen zodpovědný za potlačování mechanismů nádorového bujení, máme problém – potenciální nádorové buňky totiž najednou mají skvělou příležitost k rychlému nekontrolovanému množení. A to samé platí pro geny ovlivňující vznik srdečně cévních chorob, diabetu a dalších nemocí. Přesto ale ani tehdy není nic ztraceno. Tzv. epigenetické procesy, k nimž patří i zmíněná regulace microRNA, jsou totiž vratné a účinnou zbraň proti nim představuje řada běžných rostlinných substancí. Jednu z těch nejzajímavějších přitom představuje právě OPC z hroznových jadérek. Když se totiž spojí jeho epigenetické a antioxidační působení, získáme skvělý prostředek pro zlepšení našeho zdraví.

Ochrání cévy, pomůže zhubnout

Epigenetické působení OPC z něj dělá vynikající prostředek pro prevenci rakoviny. Zvláště účinné je přitom v boji s dvěma nejčastějšími typy této nemoci – nádorům tlustého střeva a prsu. Prokázány však byly účinky proti rakovině kůže, plic či prostaty.

OPC navíc dokáže ochránit i naše srdce a cévy. Ničí totiž volné radikály poškozující buňky cévních stěn, snižuje krevní tlak a brání tvorbě usazenin v cévách. Prospěšný je přitom nejen v rámci prevence, ale i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mozkovou příhodu. Podporuje totiž regeneraci tkání srdce a mozku, které při infarktu či mrtvici poškodil omezený přísun životadárného kyslíku.

Velkým plusem nejen pro prevenci srdečně cévních chorob je i fakt, že obézním osobám může pomoci zhubnout. Ovlivňuje totiž mitochondrie (tj. energetická centra buněk) v hnědé tukové tkáni, a tím pomáhá napravit poruchy

energetického metabolismu, které mohou být příčinou toho, proč se hubnutí nedaří.

Pozitivní vliv na mitochondrie, konkrétně na ty ve svalových buňkách, pak potěší i běžce, cyklisty, plavce a další vytrvalostní sportovce. OPC totiž díky němu zlepší schopnost svalů využívat kyslík, což je jeden z nejdůležitějších ukazatelů vytrvalosti.

Mozek i oči v kondici

Velkou naději představuje OPC pro osoby s Alzheimerovou chorobou. Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, které toto onemocnění provází, je totiž mj. způsobeno hromaděním tzv. Abetových oligomerů a vznikem beta-amyloidních plaků v mozku. OPC přitom dokáže účinně zpomalovat oba tyto procesy.

Zejména silné antioxidativní působení je pak důvodem, proč OPC představuje vhodnou prevenci makulární degenerace, tedy choroby, která poškozuje oční sítnici a v mnoha případech končí slepotou.

Další ze seznamu vážných chorob, v jejichž prevenci a léčbě hraje OPC důležitou roli, je cukrovka. Pomáhá totiž diabetikům snížit hladinu krevního cukru a tuků v krvi a zvyšuje citlivost tkání na inzulin.

Máme krásu v genech?

V kontrastu se zmíněnými vážnými nemocemi může starost o to, kolik nám ve tvářích přibylo vrásek, vypadat malicherná. Jenže vypadat skvěle do vysokého věku touží snad každý a zdaleka se to netýká jen slabší poloviny lidstva. A také tady mohou hrát důležitou roli jak antioxidační, tak i epigenetické účinky OPC.

Jednou z věcí, která naši pokožku devastuje nejvíce, je totiž UV záření, konkrétně jeho UVB složka. Ta má totiž rovněž epigenetické působení, ale zcela opačné, než bychom chtěli. Ovlivňuje totiž negativním způsobem aktivitu genů, které chrání naši pokožku, a to jak před nádorovým bujením, tak před procesy vedoucími k předčasnému stárnutí. OPC přitom dokáže tyto epigenetické reakce zvrátit a tím déle uchovat mladistvý vzhled a zdraví pokožky.

Důležitou roli však opět hraje i antioxidativní působení OPC. Volné radikály totiž mj. poškozují kolagenní vlákna zodpovědná za pružnost pleti a její ochotu odolávat působení gravitace. A aby to ho nebylo málo, tak OPC působí příznivě i při celulitidě (jak při vnitřní užívání, tak i při vnější aplikaci ve formě krému) a také podporuje hojení ran.

Další příznivé účinky najdete v rámečku.

Jak užívat OPC?

Jak už jsme uvedli na začátku, směs proantokyanidinů jménem OPC se nejhojněji vyskytuje v hroznových jadérkách. Prospěšná je tedy jak pravidelná konzumace vinných hroznů, tak i popíjení vína, zvláště toho červeného. Na druhou stranu se však doporučená denní dávka OPC pohybuje mezi 50 a 300 mg denně (podle toho, zda ji využíváme k preventivním či léčebným účelům), a kdybychom toto množství chtěli získat pouze popíjením vína, poněkud by to zavánělo alkoholismem. Proto jej výhodnější dát přednost doplňkům stravy obsahujícím extrakt z hroznových jader.

OPC je rovněž možné užívat i v kombinacích s dalšími substancemi. Jako jedna z nejvýhodnějších se přitom jeví kombinace s resveratrolem, což je ostatně látka, která OPC přirozeně doprovází i jeho nejlepším zdroji – v hroznovém vínu. Jde totiž o barvivo obsažené v hroznových slupkách a jadércích, které má stejně jako OPC jak výrazné antioxidační, tak i epigenetické účinky. Zatímco OPC ale reguluje aktivitu genů zejména pomocí microRNA, resveratrol ji výrazně ovlivňuje především pomocí další z hlavních epigenetických reakcí – acetylace histonů. Díky tomu se tyto dvě látky skvěle doplňují zejména v prevenci nádorových a kardiovaskulární onemocněních, Alzhemerovy choroby a také v prevenci předčasného stárnutí a pozitivního vlivu na stav pleti.

Pro úplnost však dodáváme, že OPC není žádný „neškodný vitamínek“, ale velmi účinná přírodní substance, která může dokonce ovlivňovat účinnost některých léků. Doporučené dávkování bychom proto nikdy neměli překračovat a nemocné osoby by vždy měly konzultovat užívání OPC se svým ošetřujícím lékařem.

Příznivé účinky OPC

• Přispívá k ochraně před nádorovým bujením.
• Chrání srdce a cévy, snižuje krevní tlak.
• Je vhodné při prevenci a léčbě diabetu.
• Pomáhá zhubnout, podporuje vytrvalostní výkonnost.
• Zlepšuje stav při revmatoidní artritidě.
• Působí proti některým typům bakterií.
• Chrání játra před škodlivým působením volných radikálů a alkoholu.
• Zlepšuje mineralizaci kostí, což je důležité při osteoporóze.
• Podporuje ochranu pleti před škodlivými účinky UV záření.
• Působí příznivě při Alzheimerově chorobě a makulární degeneraci.