1. Vyhýbejte se umělým sladidlům

Nápoje a potraviny ochucené umělými sladidly jsou nám většinou předkládány jako dietnější a také zdravější alternativa produktů slazených cukrem, opak je ale pravdou. Umělá sladidla totiž prokazatelně zvyšují riziko kardiovaskulárních nemocí, ať už jde o vysoký krevní tlak, cévní mozkovou příhodu či ischemickou chorobu srdeční.

Sladidla jsou totiž podvod na mozek. Ten totiž na jejich sladkou chuť zareaguje stejně, jako bychom konzumovali cukr – tedy vydá pokyn ke zvýšenému vylučování inzulinu. A protože sladidla jsou sladká opravdu hodně (například aspartam je 200× sladší než cukr), je tato reakce opravdu silná.

Pokud si nápoj nebo pokrm se sladidly dáme jen občas, nic se nestane. Pokud je ale konzumujeme pravidelně, může to například vést ke vzniku inzulinové rezistence i dalších problémů souvisejících s metabolismem (například zvýšení aktivity signální molekuly CX3CL1). V důsledku toho pak dochází ke zvýšení zánětu v oblasti cév a vzniku endoteliální dysfunkce, což jsou důležité podmínky pro rozvoj aterosklerózy.

2. Přidejte do jídelníčku draslík

„Omezte solení.“ Tuhle radu si většinou od lékaře vyslechne každý, kdo trpí vysokým krevním tlakem nebo jinými kardiovaskulárními problémy. Rada je to důležitá, protože nadměrný příjem sodíku skutečně může přispět ke zvýšení krevního tlaku. Platí to přitom zejména u mužů, ženy jsou na nadbytek tohoto prvku citlivé méně, za což vděčí odlišné molekulární struktuře ledvin.

Kromě jeho příjmu sodíku je ale dobré zároveň do stravy přidat více jeho protihráče, tedy draslíku. Jakmile to uděláme, naše ledviny začnou vylučovat více sodíku, což může pomoci krevní tlak efektivněji snížit. Na tento postup přitom reagují o něco lépe muži než ženy.

Na draslík jsou bohaté zejména potraviny rostlinného původu. Velké množství jej obsahují například brambory, čočka, fazole, banány, jablka, brokolice chřest, meloun, špenát, chřest, listová zelenina a další.

3. Spěte – déle, ale hlavně kvalitněji

Souvislost mezi spánkem a zdravím je známá již dlouho, spánkový deficit prokazatelně zvyšuje nejen riziko nemocí srdce a cév, ale i třeba obezity nebo diabetu. Dosavadní výzkumy se ale zaměřovaly především na celkovou dobu spánku. Poslední vědecká zjištění ovšem říkají, že kromě ní hraje výraznou roli i kvalita spánku.

Výraznými rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění je tzv. spánková apnoe, tedy krátké zástavy dechu v průběhu spánku, které se často objevují zejména u lidí, kteří hlasitě chrápou. A právě časté apnoe způsobují v těle řadu negativních epigenetických změn, které zvyšují riziko řady onemocnění, včetně těch kardiovaskulárních. Jejich výskyt může například až 10x zvýšit riziko mozkové mrtvice! O spánkové apnoi si přečtěte zde »

Srdci a cévám ovšem nesvědčí ani časté porušování pravidel spánkové hygieny, tedy když například chodíme spát v různou dobu, když se těsně před ulehnutím věnujeme náročným mentálním nebo fyzickým činnostem, jíme těžká jídla nebo se z různých důvodů často probouzíme.

4. Už žádné jídlo s sebou!

Nedávný čínský výzkum ukázal, že i zdánlivě neškodná věc, jako je častá dovážka či donáška jídel z restaurací může zvýšit riziko nemocí srdce a cév. Problém tu samozřejmě nepředstavuje samotný fakt, že si jídlo sníte jinde než v restauraci, ale jeho doprava v plastových krabičkách.

Pokud se totiž do nich uloží horké jídlo, dojde k mnohem výraznějšímu uvolňování mikroplastů a škodlivých chemikálií (BPA, ftaláty a další), než když se do krabiček umístí jídlo chladné. Vyšší expozice těmto látkám pak způsobuje změny ve střevním mikrobiomu, které následně zvyšují míru zánětu v těle. A právě zánět v oblasti cév jej faktor, který urychluje rozvoj aterosklerózy.

5. Doplňujte hořčík a déčko

Dostatečný příjem hořčíku je nezbytný pro správné prokrvení srdečního svalu, což je důležité v prevenci a léčbě ischemické choroby srdeční. Jeho deficit ovšem výrazně zvyšuje i riziko dalších srdečně cévních onemocnění (včetně mozkové mrtvice) i úmrtí na ně. Užívání hořčíku navíc zlepšuje kvalitu spánku, což se rovněž projeví na kardiovaskulárním zdraví.

Další nezbytnou živinu pro zdraví srdce představuje i vitamin D3. Jeho deficit v populaci je velice častý, což vede ke zvýšení rizika řady vážných onemocnění, choroby srdce a cév nevyjímaje. Dlouhodobé užívání déčka tak například snižuje riziko srdečního infarktu o 19 %, přičemž efekt je vyšší u lidí užívajících statiny nebo jiné léky na srdečně cévní nemoci.

6. Sázejte stromy a meditujte v lese

Zajímavý výzkum proběhl v americkém Detroitu, kde došlo vlivem oteplování klimatu k přemnožení druhů hmyzu likvidujících stromy. Ukázalo se, že v oblastech, kde došlo k nejvyššímu úbytku stromů, se následně zvýšil výskyt kardiovaskulárních onemocnění o 25 %!

Přesný důvod, proč stromy v okolí bydliště prospívají srdci, vědci neznají, ale spekulují o spolupůsobení několika faktorů: snížení stresu, zmírnění znečištění ovzduší, a celkového zlepšení klimatu, které vede k zvýšení míry pohybu (zvláště v letním období) i sociálních interakcí ve venkovním prostředí.

Zoufat si ale nemusíte ani v případě, že bydlíte v centru města, kde je o stromy nouze. Stačí chodit pravidelně do lesa. Srdci a cévám totiž prospívá jakýkoliv pobyt mezi stromy, a dvojnásob to platí, pokud jej spojíme třeba s meditací, cvičením jógy apod. V Japonsku dokonce vznikla metoda jménem lesní terapie (Shinrin-yoku), která spojuje pobyt v lese s řízenou meditací zaměřenou na zapojení smyslů. Výzkumy přitom ukazují, že tato metoda vede ke snížení hladiny stresových hormonů, krevního tlaku i srdeční frekvence.

7. Pijte zelený čaj

Rozsáhlá japonská studie, která sledovala více jak 40 000 osob po dobu 11 let, ukázala, že lidé konzumující denně aspoň pět šálků zeleného čaje, měli o 16 % nižší riziko předčasného úmrtí a výskyt kardiovaskulárních chorob byl u nich nižší dokonce o 26 %.

Důvodem je pravděpodobně vysoký obsah epigalokatechin galátu neboli EGCG, který se vyznačuje řadou příznivých účinků na kardiovaskulární systém – snižuje například krevní tlak a hladinu LDL cholesterolu. EGCG je možné konzumovat i ve formě doplňku stravy. Více zde »

8. Vsaďte na středomořskou stravu

Středomořská strava snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Jedním z důvodů je přitom hojná konzumace olivového oleje. Olivy totiž obsahují řadu zajímavých látek s pozitivním vlivem na srdce a cévy, jako je například hydroxytyrosol, kyselina maslinová nebo kyselina oleanová.

Tyto látky mají výrazné antioxidační a protizánětlivé účinky, snižují hladinu celkového i LDL cholesterolu i míru jeho oxidace a snižují krevní tlak. Více zde »

Také hydroxytyrosol je možné konzumovat coby doplněk stravy.

9. Přidejte vlákninu

Dostatek vlákniny je důležitý pro rovnováhu střevního mikrobiomu, která úzce souvisí i se zdravím srdce a cév. V rámci výzkumů tak například pouhé přidání vlákniny do jídelníčku vedlo ke snížení krevního tlaku.

10. Jezte vejce

Není to tak dávno, co byla vejce kardiakům zakazována kvůli obsahu cholesterolu. Postupem času se ale ukázalo, že opak je pravdou. Například čínský výzkum, který po devět let sledoval více než 400 000 osob, ukázal, že ti, kteří konzumují alespoň jedno vejce týdně, mají o 26 % nižší riziko mozkové mrtvice než ti, kteří je jedí jen zřídka. Pouhých 5 vajec týdně pak snížilo riziko ischemické choroby srdeční o 12 %.

Není céva jako céva

Naše cévy nejsou jen nějaké obyčejné trubky. Jsou to složité tkáně, které jsou schopny samy vytvářet některé látky a reagovat na potřeby organismu. A také rozhodně nejsou všechny stejné.

Velké rozdíly jsou zejména mezi kapilárami neboli vlásečnicemi – těmi nejdrobnějšími cévami, které vytvářejí hustou síť v jednotlivých orgánech a tkáních, jež zásobují kyslíkem a živinami a odvádějí z nich odpadní látky. Právě kapiláry jsou totiž v každém orgánu trochu jiné. Liší se přitom právě tím, jaké látky dokáží přes jejich stěnu projít.

Jeden extrém představují třeba kapiláry v játrech. Játra jsou totiž jakousi chemickou továrnou našeho těla: Vstupuje do nich z krve spousta různých látek, jako jsou živiny či toxiny, které jsou zde rozkládány, a naopak z nich vystupují látky, které uvnitř vznikají – například některé bílkoviny, enzymy či hormony. Tyto látky mají různé chemické a fyzikální vlastnosti a často i poměrně velké molekuly. Kapiláry zásobující játra proto ve své mikroskopické struktuře musejí mít, zjednodušeně řečeno, velké mezery, aby jimi tyto látky prošly.

Opační extrém ovšem představují kapiláry v mozkové tkáni. Mozek je nejdůležitější tkání našeho těla, která je zároveň velice citlivá na působení řady látek, a proto rozhodně není žádoucí, aby se jen tak něco dostalo dovnitř. Mikroskopické struktury mozkových kapilár jsou proto velice těsné, a navíc vybavené mechanismy, které umožňují přesně regulovat pohyb iontů a molekul z krve do mozku a zpět (pro látky, které kapilárami neprojdou, ale přesto jsou uvnitř potřeba, existují speciální přenašeče). Tím je mozek chráněn například před toxiny, patogeny či látkami způsobujícími zánět.

Celkově jsou mozkové kapiláry vůči jiným v těle průchodné tak málo, že se pro tuto jejich vlastnost používá název hematoencefalická bariéra. Někdy se pro ni také využívá zkratka BBB – z anglického Blood-Brain Barrier.

Když mozek „netěsní“

Optimální funkci hematoencefalické bariéry (BBB) zajišťuje několik druhů buněk a tkání. Důležitá je tu funkce tzv. endotelu neboli vnitřní výstelky cév. V cévní stěně jsou dvě velice těsné, spojité bazální membrány. K nim z vnějšku přiléhají výběžky mozkových buněk jménem astrocyty, které se podílejí modulují a udržují BBB. Důležitou roli hrají i tzv. murální buňky vystýlající vnitřek cév, jejichž struktura a funkce se rovněž liší od kapilár ve zbytku těla. Na udržování BBB se ale podílejí i některé imunitní buňky, zejména mikrogliální buňky a makrofágy.

Systém je to tedy velice složitý a jeho rovnováha velice křehká. Jenže její udržení je pro zdraví mozku zcela zásadní. Pokud je totiž narušena, pronikají do jeho tkáně látky, které tam nepatří, což může mít řadu vážných následků – narušená BBB je typická třeba pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova či Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza či mnohá neurologická onemocnění. K jejímu vážnému narušení dochází například i při mozkové mrtvici. Existují i nemoci, jejichž podstatou je přímo narušení BBB, například autoimunitní Devicova nemoc (neuromyelitis optica).

Na druhou stranu ale platí, že pokud skrz BBB pronikne látka s pozitivními účinky, může to být pro zdraví mozku přínos. My se proto v následujících řádcích zaměříme na dva typy živin a bylin: na ty, které podporují správnou funkci BBB, a pak na ty, které jsou schopny přes BBB pronikat a působit přímo v mozkové tkáni.

Byliny a živiny pronikající přes hematoencefalickou bariéru

Neplatí samozřejmě, že látky, které nejsou schopny překonat hematoencefalickou bariéru, nemůžou na mozek pozitivně působit. Naopak. Příkladem jsou živiny a byliny, které ovlivňují funkci BBB, ale dovnitř mozku se nedostanou (viz níže). Kondice našeho mozku rovněž úzce souvisí se stavem střevního mikrobiomu, proto prakticky každá látka, která jeho rovnováhu ovlivní, má pozitivní vliv i při řadě potíží souvisejících s mozkem více zde » . Řada dalších látek pak mozku prospívá tím, že zlepšuje jeho krevní zásobení – více zde » . Látky, které dokáží BBB překonat, ale mají specifické postavení, protože jsou schopny pozitivně působit přímo uvnitř mozkové tkáně. A které to jsou?

Šafrán

Blizny krokusu setého patří mezi nejsilnější přírodní antidepresiva. V rámci výzkumů dosahoval šafrán u středně těžkých depresí podobné účinnosti jako fluoxetin (složka oblíbeného antidepresiva Prozac). Vysoce účinný je i u depresí těhotenských a v případě užívání spolu s antidepresivy zvyšuje jejich účinnost. Kromě toho působí pozitivně i na mentální výkonnost a paměť, pomáhá při Alzhemierově a Parkinsonově chorobě a podporuje spánek. Přes BBB dokáže pronikat jedna z jeho důležitých účinných látek – krocetin. Více zde » .

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje dvě látky, které jsou schopny pronikat přes BBB: vogonin a baikalein. V mozku se pak váží na tzv. GABA receptory, které jsou primárně určené pro kyselinu gama-aminomáselnou, což je neurotransmiter s tlumivými účinky. Díky tomu je šišák bajkalský jedním z nejúčinnějších přírodních prostředků proti úzkosti. Kromě toho pomáhá i při ADHD, depresích, Alzheimerově chorobě či poruchách spánku. Více zde » .

Astaxantin

Karotenoid, který se vyskytuje například v mase lososů, krevet či v některých mořských řasách, patří mezi velice silné antioxidanty s epigenetickými účinky. Poměrně snadno proniká přes BBB a v mozku nejen chrání buňky před poškozením volnými radikály, ale také například reguluje produkci enzymu kaspáza 3, jehož nadměrná tvorba vede ke smrti mozkových buněk. Zvláště efektivně působí v oblasti hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. Potlačuje také tvorbu amyloidních plaků typických pro Alzheimerovu chorobu a podporuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni, čímž zajišťuje dostatek energie pro nervové buňky (dysfunkce mitochondrií je typická pro řadu potíží souvisejících s mozkem). Více zde » .

Quercetin

Polyfenol obsažený v širokém spektru potravin a bylin proniká přes BBB velmi ochotně – s účinností přes 60 %. Coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením a pozitivně ovlivňuje procesy související se stárnutím mozku: zlepšuje funkci mitochondrií, jejichž úbytek a dysfunkce souvisí například s Alzheimerovou chorobou, podporuje odstraňování tzv. senescenčních buněk i schopnost dělení buněk. Více zde » .

Hydroxytyrosol

Výraznou schopnost pronikat přes BBB má i hydroxytyrosol, což je polyfenol obsažený v olivách, i další účinné látky z těchto plodů – například kyselina maslinová. Jde o velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky, které pomáhají zvýšit mentální výkonnost, zlepšují tvorbu látky jménem BDNF, jež má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, snižují míru poškození nervových buněk, podporují detoxikaci v oblasti mozku a zpomalují procesy související se stárnutím mozku a vznikem neurodegenerativních onemocnění, jako je například Alzheimerova choroba. Více zde

Rozmarýn

Tato bylinka je známá svými pozitivními účinky na mentální výkonnost a duševní aktivitu. Podporuje paměť, pomáhá zpomalit úbytek kognitivních funkcí s věkem, zmírňuje degradaci tzv. myelinových pochev, které jsou nezbytné pro fungování nervů a působí proti Alzheimerově chorobě, Parkinsonově chorobě, epilepsii i migréně. Některé látky obsažené v rozmarýnu jsou navíc schopny pronikat skrze BBB. Více zde » .

Tryptofan

Tryptofan (L-tryptofan) je aminokyselina, která je nejen nezbytná pro tvorbu bílkovin, ale vznikají z ní i další důležité látky – například neurotransmiter serotonin nebo „spánkový hormon“ melatonin. Právě tyto dvě látky ale vznikají až v mozkové tkáni, a proto je tedy důležité, aby se tryptofan dostal v dostatečném množství přes BBB do mozku. To má ale jeden háček. Tryptofan k tomu potřebuje speciální přenašeč, který kromě něj do mozku přes BBB transportuje i další aminokyseliny. Jenže právě tryptofan je v bílkovinách zastoupen mnohem méně než ostatní aminokyseliny, a protože si s nimi na přenašečích konkuruje, může se stát, že se ho do mozku dostane příliš málo. Například při depresích, úzkostech, poruchách spánku či autismu je proto vhodné užívat tryptofan i formou doplňku stravy, aby ostatní aminokyseliny na přenašečích „přečíslil“. Více zde » .

Byliny a živiny podporující funkci hematoencefalické bariéry

Pokud nás trápí jakýkoliv problém v oblasti mozku, je zároveň důležité zajistit, aby BBB fungovala, jak má. K tomu nám mohou pomoci třeba tyto byliny a živiny.

Kozinec blanitý

Bylinka známá též pod latinským názvem Astragalus obsahuje unikátní látky jménem astragalosidy. Jeden z nich, astragalosid IV, přitom výrazně podporuje integritu BBB a funkci endotelu mozkových cév. Kromě toho zpomaluje procesy stárnutí mozku, brání tvorbě amyloidních plaků, které jsou typickým projevem Alzheimerovy choroby, chrání mozkové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu a zpomaluje úbytek nervových spojů s věkem.

Ginkgo biloba

Látky obsažené v listech jinanu dvojlaločného mají na BBB velmi zajímavý účinek: dočasně jsou schopny zvýšit její propustnost. Pokud se tedy ginkgo užívá spolu s látkami schopnými pozitivně působit na mozkovou tkáň (ať už jde o doplňky stravy či léky), může výrazně zvýšit jejich účinnost. Platí to například pro ginsenosidy obsažené v ženšenu pravém a ženšenu pětilistém, jejichž účinné látky jinak přes BBB procházejí jen omezeně. Zároveň ginkgo patří mezi byliny s největší schopností zlepšovat prokrvení mozkové tkáně, podporuje tvorbu a ochranu nervových buněk, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, velmi efektivně pomáhá při depresích a úzkostech, vaskulární demenci i Alzheimerově chorobě. Více zde » .

Šišák bajkalský

Účinné látky této bylinky nejenom pronikají přes BBB, ale zároveň jsou schopny podporovat a obnovovat její funkci. Proto je užívání šišáku velice užitečné například po mozkové mrtvici, kdy dochází k masivnímu narušení funkce BBB.

Quercetin

Také quercetin nejenom proniká přes BBB, ale zároveň i výrazně zlepšuje její funkci, ať už byla narušena z důvodů mozkové mrtvice nebo z jiných příčin.

Resveratrol

Polyfenol ze slupek hroznového vína je známý svou schopnosti podporovat prokrvení mozku, pozitivní vliv má ale i na astrocyty – mozkové buňky udržující funkci BBB.

Rozmarýn

I rozmarýn má pozitivní vliv na udržování správné funkce BBB.

Rhodiola

Rozchodnice růžová nebo rhodiola je schopna efektivně opravovat poškození BBB. Prokázán byl také její pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další, přičemž tyto účinky se nejvíce projevují v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Výrazný přínos byl prokázán také v případě depresí a úzkosti. Více zde » .

Butyrát

Butyrát je mastná kyselina s krátkým řetězcem, která je vytvářena některými střevními bakteriemi, poté proniká do krevního oběhu a ovlivňuje řadu procesů napříč celým tělem (mj. funkci mitochondrií). Jednou z důležitých funkcí butyrátu je také zlepšovat bariérovou funkci buněk endotelu i funkci astrocytů a snižovat tak propustnost BBB. Kromě toho podporuje produkci faktoru BDNF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu nervových buněk, a podporuje tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnost neuronů vytvářet vzájemná propojení, což je mj. podstatou procesu učení. Užívání butyrátu je proto vhodné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a další typy demence, nespavost, deprese a další), a to zvláště v případě narušení rovnováhy střevního mikrobiomu. Více zde » .

Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin

První teorie o prospěšnosti pití červeného vína je stará téměř dvě stě let. Již v roce 1819 totiž irský lékař Samuel Black poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu nemocí srdce a cév ve francouzské populaci může být právě hojné popíjení červeného vína.

V průběhu 20. století pak vědci pojmenovali jednu ze složek, která je za příznivé účinky červeného vína zodpovědná: barvivo resveratrol, které se nachází v celé révě vinné, nejvíce ale především ve slupkách hroznů. Dlouho si však mysleli, že příčinou pozitivního vlivu na srdce jsou zejména jeho mimořádné antioxidační účinky. Je totiž schopen neutralizovat volné radikály, které poškozují stěny cév a tím podporují vznik aterosklerózy.

V posledních dvou desetiletích však vědci přišli s mnohem překvapivějším zjištěním: resveratrol patří mezi přírodní látky s mimořádně vysokým epigenetickým působením. To znamená, že je schopen ovlivňovat aktivitu některých důležitých genů – včetně těch, které zvyšují riziko vzniku srdečně cévních chorob, ale i mnoha dalších vážných zdravotních potíží.

Zánět, kam se podíváš

Resveratrol pomáhá například výrazně snížit oxidaci LDL cholesterolu či shlukování krevních destiček, což jsou významné rizikové faktory aterosklerózy. Za tyto účinky je přitom zodpovědný především zmíněný antioxidační efekt.

Jenže velice důležitou roli při vzniku nemocí srdce a cév hrají i zánětlivé procesy, které v cévách vznikají prakticky od okamžiku prvního poškození jejich stěn. A právě zde přicházejí ke slovu epigenetické účinky resveratrolu. Je totiž schopen potlačovat aktivitu genů, které zodpovídají za vznik zánětlivých procesů – zejména těch, které řídí tvorbu enzymů podporujících zánět.

Díky kombinaci protizánětlivých a antioxidačních účinků je resveratrol nejen silnou zbraní v prevenci kardiovaskulárních nemocí, ale uplatňuje se i v jejich léčbě. Jeden z výzkumů dokonce prokázal, že když je nemocným podán do 24 hodin po infarktu, sníží se se rozsah poškození srdeční tkáně o 36 %.

Protizánětlivé účinky resveratrolu se navíc uplatňují i v prevenci a léčbě mnoha dalších potíží, ať už je to obezita, při níž vždy vzniká jakási mírná forma celotělového zánětu, či cukrovka, která je zase provázená zánětlivými změnami ve slinivce. Výzkumy dokonce ukázaly, že může být velmi užitečný i při zánětlivých onemocněních střev, jako jsou různé typy kolitid (např. ulcerativní kolitida), nebo při astmatu.

Naděje proti rakovině

Epigenetické účinky reveratrolu se uplatňují i v prevenci a léčbě rakoviny. V našem těle totiž existují geny, které mají za úkol bránit procesům, jež mohou vést ke vzniku nádorového bujení – například jde o takzvanou proliferaci, čili schopnost rychlého množení buněk. Vlivem špatné výživy, životního stylu a dalších faktorů ovšem v těle probíhají chemické reakce, které aktivitu těchto genů snižují, v podstatě je „vypínají“. Tím se přirozená ochrana těla vůči nádorovému bujení sníží a riziko nemoci výrazně vzroste.

Zmíněné chemické reakce jsou ovšem naštěstí vratné a právě resveratrol patří mezi přírodní substance, které to dokáží. Díky svému antioxidačnímu působení navíc brání poškozování buněčných stěn i samotné DNA volnými radikály, což je další rizikový faktor rakoviny.

Mozek v kondici, pleť bez vrásek

Četné vědecké studie rovněž prokázaly, že resveratrol je velice účinnou zbraní proti předčasnému stárnutí, za což rovněž vděčí svému epigenetickému působení. Zlepšuje například schopnost buněk reagovat na stresující faktory z vnějšího prostření a při dlouhodobém užívání byl dokonce zaznamenán výrazný úbytek vrásek a zlepšení kvality pleti.

Ještě důležitější je ale schopnost resveratrolu podporovat zachování psychické kondice do vysokého věku. Zlepšuje krevní zásobení mozku, chrání nervové buňky před poškozením a zlepšuje funkci hypokampu, což je část mozku zodpovědná za fungování naší pamětí. Některé výzkumy dokonce potvrdily účinnost resveratrolu v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby – ovlivňuje například vznik tzv. amyloidních plaků, které se objevují právě v mozku pacientů trpících touto nemocí, a pomáhá jim zpomalovat úbytek mozkových funkcí.

Jak užívat resveratrol?

Nejbohatším přírodním zdrojem resveratrolu jsou vinné hrozny a nápoj z nich vyrobený – tedy červené víno (v bílém a růžovém je ho podstatně méně). Vyskytuje se však i třeba v borůvkách či černém rybízu.

Problém je ovšem v množství, které není vysoké a navíc výrazně kolísá. Obvykle jde ale maximálně o jednotky miligramů v jedné skleničce. K dosažení výrazných epigenetických účinků jsou však třeba dávky mnohem vyšší – při preventivním užívání 20-100 mg denně , při léčebném pak dokonce 1000 mg a více. Dosáhnout toho pouhým pití vína tak není možné, pokud by někdo dokázal takové dávky vypít, negativní účinky obsaženého alkoholu by výrazně převážily nad těmi pozitivními.

Pro milovníky červeného vína to tedy moc dobrá zpráva není, naštěstí ale existuje i bezpečná a mnohem efektivnější možnost: Užívat resveratrol jako doplněk stravy.

Na trhu s doplňky stravy je k dostání resveratrol získávaný z hroznových slupek nebo z křídlatky japonské. Rozdíl mezi jejich účinky zatím není dostatečně vědecky prozkoumán, zkušenosti z praxe však zatím ukazují, že účinnější je resveratrol z hroznů, popřípadě jeho kombinace z obou zdrojů.

Blanka Gololobovová

Popis

Zázvorník lékařský neboli zázvor je prastará kulturní plodina z čeledi zázvorníkovitých pocházející pravděpodobně z Asie, dnes se pěstuje i v Americe, Austrálii i Africe. Neroste planě, musí se pěstovat, přičemž jí nejvíce vyhovuje tropické klima s celoročně stálou teplotou, dostatkem vláhy a půdou bohatou na živiny. Jde o vytrvalou rostlinu vysokou až 1 m, kvetoucí příjemně vonícími, drobnými bílými květy uspořádanými do klasů. Léčivou drogou je oddenek (nikoliv tedy kořen, jak se většina lidí domnívá), který je poměrně mohutný, hlízovitý a dužnatý. Má typické aroma a štiplavou chuť. (5-7)

Historie

Zázvor patří mezi velice staré rostliny, používal se přitom nejen jako koření, ale i k léčivým účelům. První zmínky o zázvoru pocházejí z doby 2700 př. n. l., kdy zázvor popsal ve svém pojednání o léčivých rostlinách Šen-nung, jeden ze tří žlutých císařů (dílo se bohužel nedochovalo). Další záznamy se objevují v nejstarších hinduistických védách z doby cca 1200 př. n. l. (8)

Díky mořeplavcům, kteří jej používali na léčbu cestovních nevolností se zázvor dostal do starověkého Egypta. Když tuto zemi v roce 332 př. n. l. dobyl Alexandr Veliký, přivezl s sebou do Řecka i zázvor. Od té doby byla tato rostlina několikrát téměř zapomenuta a znovuobjevena. V 19. století se začala hojně využívat v Anglii, zejména jako surovina pro výrobu marmelád, sušenek či nápojů. Ve 20. století se zázvor zařadil mezi nejužívanější druhy koření a znovuobjeveny byly i jeho léčivé účinky. (8)

Účinné látky

V zázvoru se vyskytuje celá řada sloučenin, jejichž poměr se výrazně liší v závislosti na původu (oddenky z různých částí světa se ostatně liší i chutí a gastronomickým použitím). Za vůni jsou zodpovědné zejména silice (chemicky jde o terpeny, například zingiberen, bisabolen, kurkumen a zingiberol), štiplavost je zase způsobena tzv. gingeroly. Dále jsou zde mastné kyseliny (např. palmitová, olejová, linoleová, kaprylová, laurová, myristová či linoleová), škrob, aminokyseliny, proteiny, pryskyřice, vitaminy a minerály. (10, 11)

Nutno ovšem podotknout, že obsah účinných látek se zásadně liší v závislosti na způsobu úpravy zázvoru. Čerstvý zázvor například prakticky neobsahuje jednu z nejúčinnějších substancí jménem 6-shoagol. Ta totiž vzniká, když je zázvor vystaven působení tepla nebo při sušení. Například nejčastější způsob přípravy zázvoru, čaj v podobě pouhého výluhu, proto nevyužije veškeré benefity této rostliny, vhodnější je zázvor povařit. Trvá-li však var příliš dlouho, shoagol se rozkládá. Působením tepla vzniká i další účinná látka – zingeron. (73)

Léčivé účinky

V tradičním přírodním léčitelství se zázvor používá k prevenci nevolnosti (včetně kinetóz) a infekcí, k léčbě nachlazení, kašle, střevních infekcí, podpoře trávení, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při špatném prokrvení končetin či ke srážení horečky. Používá se i zevně, ve formě obkladů a mastí například při revmatických bolestech. (8, 9) Výzkumy posledních dvou desetiletí ovšem zázvor zařadily i mezi nejvýznamnější byliny s epigenetickým působením.

Epigenetika je definována jako věda studující genetické změny, při nichž nedochází ke změn sekvence DNA. Jde o změny, které se dějí prostřednictvím chemických reakcí na základě mnoha faktorů, ať už je to životní prostředí, strava, životní styl, ale i emocionální nastavení a umožňují nám tak rychle se adaptovat na události v našem životě. (1,2) Chemické reakce ovlivňující expresi (vyjádření) našich genů lze přitom ovlivnit i prostřednictvím řady přírodních substancí, a právě zázvor patří v tomto směru mezi ty nejúčinnější.

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má zázvor na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčem ke zdraví a správnému fungování řady orgánů a tkání. Užívání zázvoru výrazně zvyšuje jeho diverzitu (druhovou rozmanitost), snižuje poměr negativně působících bakterií (např. Bacteroides či Escherichia Shigella) vůči těm pozitivním, většinou protizánětlivě působícím (např. Firmicutes, Proteobacteria či Feacalibacterium) a takéobnovuje funkci tzv. střevní bariéry, která brání průniku nežádoucích látek a organismů do krevního oběhu. (61, 62)

Nádorová onemocnění

Zázvor patří do skupiny přírodních substancí, které jsou schopny ovlivňovat transformaci a proliferaci nádorových buněk pomocí šesti základních epigenetických mechanismů: potlačení exprese prozánětlivého faktoru NF-kappaB, aktivace detoxikačních genů ARE, které způsobují smrt poškozených buněk, potlačení inhibitorů enzymu deacetyláza histonů, ovlivnění opravných procesů DNA, regulace mRNA a potlačení aktivity enzymu metyltransferázy. Za tyto účinky je zodpovědný především obsah gingerolů. Díky tomu je zázvor velmi efektivní substancí podporující prevenci rakoviny. (19-23)

Důležitou roli přitom hraji zejména vliv zázvoru na zmírnění zánětlivých procesů, které patří mezi hlavní rizikové faktory rakoviny. U skupiny zdravých dobrovolníků, kteří denně užívali 2 g zázvorového extraktu po dobu pouhých čtyř týdnů, například došlo ve střevní sliznici k podstatnému snížení koncentrace látky jménem prostaglandin E2, která hraje klíčovou úlohu při vzniku zánětlivých procesů. (29)

Účinnost zázvoru byla prokázána u celé řady nádorů, například u rakoviny tlustého střeva (24), žaludku (25), kůže (26), jater (27), prostaty (42) či vaječníků (28). V pokusech na myších s rakovinou prostaty například došlo k potlačení růstu nádoru o 56 % (42).

Zánětlivé procesy

Zánětlivé procesy v těle představují důležitý rizikový faktor nejen nádorových onemocnění, ale i kardiovaskulárních chorob, obezity a dalších závažných potíží (29, 38, 39). Chemické léky schopné potlačovat zánět, ať už jde o tzv. nesteroidní antirevmatika nebo glukokortikoidy (tj. hormony ze skupiny steroidů), jsou sice efektivní, ale mají celou řadu nepříjemných vedlejších účinků a nejsou proto vhodné k dlouhodobému užívání. (40, 41) Velkou naději proto představují protizánětlivé substance rostlinného původu, mezi něž patří i látky obsažené v zázvoru.

Gingeroly a další látky obsažené v zázvoru přitom potlačují zánětlivé procesy hned několika způsoby: inhibují prozánětlivé enzymy COX-1 a COX-2, které se podílejí na růstu hladiny prostaglandinu E2, inhibuje enzym LOX, oxid dusnatý, prozánětlivý faktor NF-kappaB, zastavuje degradaci faktoru lkappaB-alfa a působí jako antioxidanty. (30-37)

Kardiovaskulární choroby

Zázvorový extrakt prokazatelně snižuje hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, a to již po sedmi týdnech pravidelného každodenního užívání (44) a podobně pozitivní efekt má i na snížení krevního tlaku (45). Všechny tyto ukazatele přitom patří mezi hlavní rizikové faktory infarktu myokardu a mozkové mrtvice.

Zázvor dokonce při snižování krevního tlaku prokázal srovnatelnou účinnost s látkou nifedipine, která je často užívanou složkou léků proti hypertenzi. V kombinaci s touto látkou (1g zázvoru + 10 mg nifedipine) navíc výrazně potlačil tvorbu antisklerotických plátů, které jsou dalším závažným rizikovým faktorem srdečně cévních chorob. (46)

V případě mozkové mrtvice navíc může zázvor výrazně snížit její dopad na stav a funkce mozku. V jedné studii například vědci uměle zablokovali pokusným krysám některé mozkové cévy. U zvířat, která užívala zázvorový extrakt dva týdny před zablokováním a tří týdny po něm přitom zaznamenali výrazně nižší rozsah poškozených oblastí mozku, vyšší hustotu neuronů (zejména v části mozku jménem hippocampus, která je důležitá pro paměť) a menší úbytek kognitivních schopností. (51)

Trávicí obtíže

Jednou z tradičních oblastí použití zázvoru jsou už od starověku různé typy nevolností a zvracení a jeho účinnost v tomto směru potvrdila i moderní věda. Vděčí za to například svým spasmolytickým a antiemetickým účinkům. (18)

Zázvor může přinést výraznou úlevu dokonce i pacientům podstupujícím chemoterapii z důvodů léčby nádorového onemocnění – nevolností a zvracením totiž trpí více než 70 % z nich. V rámci studie, jíž se zúčastnilo téměř šest stovek dobrovolníků, přineslo užívání zázvorového extraktu výrazné snížení četnosti nevolností u většiny z nich. (12)

Zázvor pomohl snížit i výskyt nevolností i po chirurgických operacích (13, 14) a také v těhotenství. Prokázala to studie provedená na 70 těhotných ženách, které po čtyři dny užívaly buď 1 g zázvoru denně, nebo placebo. Většina z těch, které konzumovaly zázvor, udávaly výrazné snížení míry nevolností a prakticky vymizení zvracení. Důležité je však nepřekračovat zmíněnou čtyřdenní dobu, delší užívání je v těhotenství nevhodné. (56,57) Naopak v případě tzv. kinetóz neboli cestovních nevolností účinnost vědeckými studiemi zatím potvrzena nebyla. (57)

Zázvor je však velice účinný i proti průjmu, a to především díky svému antibakteriálnímu a antivirovému působení (v případě infekčního průjmu), ale i schopností ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování tekutin ve střevech. (16)

Nadějně působí i výzkumy zaměřené na účinnost zázvoru proti vředům trávicího traktu, konkrétně žaludku a dvanácterníku, protože výrazně zvyšuje sekreci hlenu, čímž podporuje ochranu sliznice. Nejúčinnější složkou zázvoru je v tomto směru shoagol. (17, 65)

Imunita a antimikrobiální působení

Zázvor je tradičně užíván při nachlazení, chřipce, rýmě či kašli a jeho pozitivní účinky na imunitu potvrdila i moderní věda. Kombinuje totiž v sobě imunomodulační schopnosti, například schopnost ovlivňovat aktivitu T-buněk a makrofágů, s přímým antimikrobiálním působením. Pomáhá například ničit tzv. lidský respirační syncyální virus, který je jedním z nejčastějších původců respiračních onemocnění. Účinný je také proti chřipkovému viru typu A, viru COVID-18, HPV viru způsobujícímu opary či rhinovirům způsobujícím rýmu.  (58, 59, 63, 68, 69).

Poměrně rozsáhlé je i antibakteriální působení zázvoru, který je ostatně někdy označován jako účinné přírodní antibiotikum. Pomáhá například ničit bakterii E. coli, Salmonella typhi (původce tyfu) či periodontální bakterie (původce infekce dásní). Ve studiích na bakteriálních kulturách byla prokázána i účinnost proti původcům tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis či bakterii Mycobacterium avium, která napadá imunitní buňky a způsobuje vážné onemocnění. (64, 65)

Zázvor dokáže účinně ničit také kvasinky. Výzkumy prokázaly, že zázvorový extrakt může být při potírání infekcí způsobených Candida Albicans podobně účinný jako chemické přípravky (15, 65).

Revmatoidní artritida

Toto autoimunitní onemocnění je provázeno výraznými zánětlivými procesy v kloubech, a zázvor proto může díky svému protizánětlivému působení velmi účinným pomocníkem lidí trpících revmatoidní artritidou. Blokuje totiž důležité mediátory zánětu, zejména prostaglandin E2, a tlumí i otok. Působí navíc jako proti chronickým, tak proti akutním zánětům (47). Při studii provedené na pacientech s revmatoidní artritidou kolenních kloubů došlo po třech měsících užívání 250 mg zázvorového extraktu prakticky u všech k výraznému snížení bolesti a omezení pohyblivosti a tento efekt navíc přetrvával další tři měsíce po skončení léčby (48). Další studie pak prokázala, že 340 mg extraktu má při léčbě této choroby podobný efekt jako protizánětlivé léky obsahující chemikálii diclofenac (49).

Vhodným pomocníkem může být zázvor i při artróze, tj. degenerativním onemocnění kloubní chrupavky. Nebylo sice prokázáno, že by měl vliv přímo na procesy způsobující poškození chrupavky, dokáže však účinně zmírňovat příznaky tohoto onemocnění, jako je bolestivost, zánět, či otok. (65)

Autoimunitní onemocnění

Kromě revmatoidní artritidy může zázvor pomoci i při dalších autoimunitních onemocnění. Jeho účinnost byla prokázána například u nemoci jménem lupus, která poškozuje řadu tkání v těle (např. klouby, kůži, ledviny, cévy či mozek). Jeho schopnost potlačovat zánět a zlepšovat kondici střevního mikrobiomu se uplatňuje i při zánětlivých střevních onemocněních, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, nebo kožním onemocnění lupenka (psoriáza), které je rovněž autoimunitního původu. (71, 72)

Obezita

Tendence k přibírání na váze má prokazatelně epigenetický podklad. Obézní jedinci mají totiž odlišný epigenetický vzor jak v oblasti DNA, tak i histonů. Jde tedy jen o to najít geny, které souvisejí se vznikem obezity a dalších procesů, které ji ovlivňují, jak jsou zánětlivé procesy, inzulinová signalizace či množení a diferenciace buněk tukové tkáně (3,4).

Zázvor přitom působí proti obezitě především pomocí epigenetických mechanismů. Potlačuje například ve slinivce břišní tvorbu enzymu lipázy, která je nutná pro trávení a vstřebávání tuků z potravy (55). Zároveň zmírňuje zánětlivé procesy, které hrají při vzniku obezity zásadní roli (53, 54).

Diabetes

Užívání zázvoru může být prospěšné i pro osoby s cukrovkou, byť jeho účinnost v tomto směru zatím potvrdily pouze studie provedené na zvířatech. U nich došlo po sedmi týdnech užívání k výraznému poklesu hladiny krevní glukózy v době mezi jídly a také se snížilo riziko vzniku diabetických komplikací. Zvláště efektivně přitom zázvor působí proti diabetické retinopatii, což je onemocnění očí často končící slepotou. (50, 65)

Mozkové funkce, paměť

Studie provedená na 60 ženách středního věku naznačuje, že užívání zázvoru může být nejen velmi dobrou prevencí poklesu paměti a kognitivních schopností v tomto životním období, ale že dokonce dokáže tyto funkce mozku obnovit. Tyto ženy absolvovaly v rámci výzkumu test kognitivních schopností, poté dva měsíce užívaly buď zázvorový extrakt, nebo placebo, a poté byly podrobeny podobnému testu. U první (zázvorové) skupiny přitom došlo ke zlepšení kognitivních funkcí, zejména pak pracovní paměti (52).

Migréna

Protizánětlivé a analgetické působení zázvoru se uplatňuje i při bolestech hlavy, a to včetně migrény. (66)

Játra a detoxikace

Zázvor efektivně zvyšuje antioxidační ochranu jater a také produkci jaterních enzymů nutných pro degradaci a vylučování toxických chemikálií. Vhodný je také při ztučnění jater. (80)

Vlasy

V kombinaci s kurkuminem je zázvor vhodný i při nadměrném padání vlasů. (75)

Plodnost

V kombinaci se zinkem zázvor podporuje zejména mužskou plodnost. Zde se uplatňuje jeho schopnost zmírňovat zánět tkáně varlat i podpora detoxikace – plodnost totiž může snižovat expozice toxinům, zejména těžkým kovům. (79)

Užívání

Maximální doporučenou denní dávku představují 4 g sušeného zázvoru (včetně zázvoru použitého při přípravě stravy). Vyšší dávky mohou způsobit podráždění sliznic, průjmy či bušení srdce. Obvyklou dávkou v prevenci či léčbě představuje 1 g (možno rozdělit do více dávek), ideálně užívaný spolu s jídlem (57).

V těhotenství se podávají dávky od 650 mg do 1 g denně a to pouze krátkodobě a pod dohledem lékaře. U dětí je možné krátkodobé podávání od dvou let věku, dávkování by měl určit lékař. Konzultace s lékařem je nezbytná i v případě, že užíváte nějaké léky. Zázvor totiž snižuje krevní srážlivost a krevní, takže může být problematická jeho kombinace s léky na ředění krve, jako je například aspirin, warfarin či clopidogrel, č s léky na snížení tlaku. Zároveň snižuje hladinu krevního cukru, což je prospěšné pro diabetiky, ovšem v kombinaci s antidiabetickými léčivy zvyšuje riziko vzniku hypoglykémie (57).

Vhodné kombinace

Tradiční kombinací, která se užívá v lidovém léčitelství, je zázvorový čaj s medem a citrónem (pro vyšší účinnost je ale vhodné zázvor povařit). V poslední době získává na oblibě také nápoj jménem ginger shots, který kombinuje šťávu z čerstvého zázvoru s citronovou nebo pomerančovou šťávou (někdy se přidávají i další ingredience, například kurkuma nebo kokosové mléko). (67)

Vhodných kombinací je však mnohem více:

Zánět a bolest: zázvor + kurkumin (74), zázvor + zinek (78), zázvor + boswelie, zázvor + čekanka

Imunita a antimikrobiální působení: zázvor + kurkumin (74)

Trávicí obtíže: zázvor + kurkumin (74), zázvor + čekanka

Padání vlasů: zázvor + kurkumin (75)

Diabetes: zázvor + kurkumin + skořice (76), zázvor + zinek (78)

Bolesti kloubů: zázvor + boswellie

Játra: zázvor + OPC (77)

Srdce a cévy: zázvor + zinek (78)

Plodnost: zázvor + zinek (79)Střevní mikrobiom: zázvor + čekanka