Pokud budeme mluvit o lécích, tam je to jasné: Když někdo užívá třeba léky na tlak nebo antidepresiva, musí v tom pokračovat bez ohledu na to, kde se zrovna nachází. Když jde ale o doplňky stravy, není odpověď na otázku z úvodu vůbec jednoznačná. Záleží na tom, jaké byliny či živiny konktrétně užíváte, jestli trpíte nějakými akutními zdravotními potížemi, jestli se u vás obvykle při cestování objevuje problém, který doma řešit nemusíte (zácpa, nespavost…), ale i na vašem osobním nastavení.

Jestliže jste například úzkostný typ, který lpí na svých rituálech, může pro vás samotná změna prostředí znamenat psychickou zátěž. A právě zachování některých rituálů, mezi které užívání doplňků stravy určitě patří, pak pro vás může znamenat výraznou psychickou podporu.

Co vynechat a co raději ne?

Pokud užíváte vitaminy, minerály, omega-3 a podobné doplňky stravy a netrpíte zrovna akutním deficitem některého z těchto látek, rozhodně se nemusíte bát vyrazit na dovolenou bez nich. Některé z nich vám sice mohou pomoci třeba s ochranou pokožky před slunečním zářením, ale jinak se za těch pár dnů bez nich nestane nic zásadního.

Najdou se ale v rámci cestování situace, kdy může být užívání bylin a doplňků stravy naopak důležitější než doma. Například pokud trpíte trávicími obtížemi, je velice časté, že na cestách dojde k jejich zhoršení. To samé platí i o problémech se spánkem – v cizí posteli se člověk nikdy nevyspí tak dobře jako ve vlastní, zvlášť když se k tomu ještě přidá jet lag syndrom z překročení více časových pásem.

Nezvyklé situace na cestách mohou být také zdrojem stresu, u někoho se mohou vyskytnout třeba i úzkosti – například při cestování letadlem. Pokud se vydáte na sportovněji pojatou dovolenou, mohou vás překvapit bolesti svalů, kloubů, či nadměrná únava. K tomu se zvláště ve vzdálenějších zemích může přidat útok virů či bakterií, s kterými se náš imunitní systém doposud nepoznal.  A s tím vším nám mohou přírodní prostředky pomoci.

Jak cestovat s doplňky stravy?

Ještě, než přistoupíme k samotnému výběru doplňků, je tady ještě pár užitečných cestovatelských tipů.

Pro cestování je vhodné zvolit buď formu kapslí, nebo tinktur – jejich užívání je přeci jen snazší než příprava bylinných nálevů či odvarů. Pokud berete jeden či dva doplňky, není problém vzít si celé balení. V případě, že chcete na dovolené užívat doplňků více, můžete využít organizér na pilulky, do kterého si naskládáte jednotlivé dávky příslušných kombinací. Použít lze také malé zipové sáčky.

Při cestování do zahraničí neexistují žádná významnější omezení, a to ani v rámci letecké dopravy. Jen pokud cestujete mimo EU, ověřte si, jestli některá z obsažených látek není v cílové zemi zakázána. Doplňky v kapslích a tabletách si můžete do letadla brát bez omezení, a to i do příručního zavazadla. Teoreticky mohou být i v organizéru na léky, lepší je ale ponechat je v originálním obalu. Na tinktury se v příručním zavazadle vztahuje omezení na množství přepravovaných tekutin.

Než vyrazíte

Na tom, abyste dovolenou přestáli ve zdraví, je vhodné začít pracovat dva až čtyři týdny před samotným odjezdem.

Než vyrazíte na dovolenou, je dobré především zapracovat na své imunitě a celkové odolnosti. Při cestování je tělo vždy vystaveno zvýšeným nárokům, které mohou právě efektivitu naší obranyschopnosti narušit. Proto je vhodné předem užívat doplňky stravy, které fungují jako imunostimulanty, například kozinec blanitý, astaxantin nebo kurkumin.

Od věci není ani důkladná péče o střevní mikrobiom. Narušit o dovolené jeho rovnováhu je totiž velice snadné – mohou k tomu přispět infekce trávicího traktu, stejně jako vaření z polotovarů, nedostatečná konzumace vlákniny nebo přemíra alkoholu. Proto je dobré zajistit, aby byl při odjezdu v co nejlepší kondici, a to zejména pomocí kvalitní stravy s dostatkem rozpustné i nerozpustné vlákniny. Velmi vhodné jsou nápoje s čekankou, která je bohatá na rozpustnou vlákninu inulin.

Pomoci mohou i probiotika. Sázkou na jistotu jsou probiotika obsahující laktobacily. Pokud ale do odjezdu zbývá málo času, zvolte preparáty obsahující kvasinku Saccharomyces Boulardi, která osídluje trávicí trakt velice rychle.

Pokud cestujete letadlem, a přitom se létání bojíte, začněte 2 týdny před odletem užívat mučenku (500 mg extraktu nebo 20 kapek tinktury denně), poslední dávku si přitom dejte 90 minut před nástupem do letadla. Účinné látky této bylinky jsou totiž schopné se vázat na tzv. GABA receptory v našem mozku, a díky tomu velice efektivně zmírňují úzkost. Ve srovnání s léky proti úzkosti navíc mučenka nemá žádné negativní vedlejší účinky. V rámci výzkumů se přitom osvědčila i při úzkosti vázané na konkrétní situaci – dokonce zabrala i při strachu ze zubaře!

Co si zabalit s sebou?

Na následujících řádcích najdete tipy na byliny a živiny, které se vám mohou při cestování hodit. Neznamená to, že s sebou musíte brát všechny, spíš vybírejte podle potíží, které vás na cestách nejčastěji postihují.

Mučenka pletní

Tato bylinka má nejen velice silnou schopnost zmírňovat úzkost (viz výše), ale zároveň je i skvělým prostředkem proti nespavosti, který usnadňuje usínání a zlepšuje i celkovou kvalitu spánku. K tomuto účelu je vhodné ji kombinovat s chmelem nebo kozlíkem lékařským – v rámci studií tyto kombinace vykazovaly podobnou účinnost jako syntetické léky proti nespavosti.

Mučenka dokáže rovněž efektivně zmírňovat všechny typy bolesti, protože se v mozku váže kromě GABA receptorů i na opioidní receptory. Ocení ji i ženy, kterým by mohl cestování nepříjemně zkomplikovat premenstruační syndrom nebo menstruační křeče – při obojím může výrazně pomoci.

Chmel otáčivý

Jde o další velice účinný přírodní prostředek proti nespavosti a podráždění, a stejně jako mučenka dokáže také zmírňovat křeče. Poměrně výrazný je i jeho antimikrobiální efekt, kdy dokáže účinně ničit například streptokoky, stafylokoky, a dokonce i původce tuberkulózy. Navíc hubí i kvasinky a plísně, včetně Candida albicans. Vhodný je také na podporu trávení.

Zázvor

Jde o tradičního pomocníka proti nevolnostem a zvracení. Zároveň podporuje imunitu a má i poměrně silné přímé antimikrobiální účinky – ničí řadu bakterií (včetně E. coli a původců tyfu či tuberkulózy), virů (např. chřipkového, covidu, HPV virům či rhinoviry způsobující rýmu) a je účinný i proti kvasinkám. Díky tomu, a také díky své schopnosti ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování vody ve střevech, je i velice efektivní zbraní proti průjmu. Tlumí také zánět i bolest různého původu, včetně migrény.

Propolis

Tento včelí produkt se vyplatí mít s sebou jak ve formě kapslí, tak i tinktury. Má totiž výrazné antimikrobiální účinky, a to jak při vnitřním užití, tak i při ošetřování nejrůznějších poranění. Ta přitom nejen desinfikuje, ale zároveň výrazně podporuje procesy hojení. Při vnitřním užití pak podporuje imunitu, působí protizánětlivě a poměrně efektivně tlumí bolest. Snižuje také uvolňování histaminu, což je praktické, pokud vás na dovolené postihne alergie.

Bromelain

Směs enzymů z ananasu je skvělým doplňkem lékárničky pro různé akutní potíže. Velice efektivně urychluje hojení poranění, ať už jde o odřeniny, řezné rány, popáleniny, modřiny nebo různá podvrtnutí, natažené svaly a vazy a jiná sportovní zranění. Navíc v těchto případech zmírňuje i otok a bolestivost. Pozitivní vliv má i na trávení, kdy je jedním z nejlepších přírodních pomocníků pro boj se zácpou.

Rhodiola (rozchodnice růžová)

Chystáte se na sportovněji pojatou dovolenou a očekáváte mnohem větší zátěž, než na jakou jste zvyklí z domova? Pak se určitě vyplatí přibalit rhodiolu. Jde o velice silný adaptogen, který zlepšuje reakci těla na stres – nejen na ten psychický, ale i fyzický v podobě zvýšené zátěže. Podporuje růst fyzické výkonnosti, a to zvláště u osob, které s pohybem začínají, a zároveň snižuje po zátěži míru únavy. Nástup jejích účinků je navíc poměrně rychlý.

Rozmarýn

Tato středomořská bylinka vyniká svým protizánětlivým působením, díky kterému dokáže velice efektivně zmírňovat bolest – velmi účinná je při bolestech kloubů i při migréně. Výrazně také stimuluje imunitu a působí proti řadě bakterií, virů, plísní a kvasinek. Přináší také úlevu při astmatu i psychických potížích, podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zlepšuje kvalitu spánku. Zmírňuje rovněž projevy alergií, k tomuto účelu je ale nutné jej začít užívat alespoň 14 dní před odjezdem.

Karotenoidy

Chystáte se k moři nebo do hor, kde očekáváte vysokou intenzitu slunečního záření? Velkým pomocníkem tu mohou být karotenoidy. Netýká se to přitom jen nejznámějšího beta-karotenu. Skvělou volbou jsou například lutein a zeaxantin, které patří mezi velice silné antioxidanty poskytující efektivní ochranu před UV zářením. Chrání přitom nejen naši pokožku, ale i oční sítnici.

Další možností je astaxantin, který také patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými účinky a vysokou schopností chránit pokožku před UV záření. Navíc účinně stimuluje imunitu, podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu i sportovní výkonnost.

Tryptofan

Na potíže se spánkem, zvláště při přeletu více časových pásem, je často doporučován melatonin, užívání jakýchkoliv hormonů však s sebou vždy nese určitá rizika. Možnou alternativu představuje aminokyselina tryptofan, ze které právě melatonin v mozku vzniká. Díky tomu jeho užívání podporuje usínání a zlepšuje kvalitu spánku (užívají se vyšší dávky 45 minut před ulehnutím). Z tryptofanu navíc v mozku vzniká i serotonin, čímž pomůže jeho užívání zmírnit deprese a úzkosti.

Probiotika

V užívání probiotik můžete pokračovat i přímo na dovolené, abyste zmírnili její dopad na rovnováhu střevního mikrobiomu. Někdy bývají doporučována i jako prostředek na zkrácení doby trvání akutního průjmu, tuto jejich schopnost však potvrdila jen část provedených výzkumů.

Špatně fungující trávení není jen zdrojem nepříjemných pocitů, zároveň může naše tělo i ohrožovat – třeba deficitem důležitých živin z důvodu jejich špatného vstřebávání. Proto rozhodně není namístě trávicí potíže odbýt mávnutím ruky.

Trávicí systém je přitom velmi rozsáhlý a složitý, a proto je rozsáhlý i výčet potíží, které ho mohou poskytnout: od pálení žáhy, přes špatné vyprazdňování žaludku, zácpu či průjem, syndrom dráždivého tračníku, až třeba po nedostatečnou funkci žlučníku, jater či slinivky.

A co tedy dělat, pokud trávení nefunguje? Důležitá je samozřejmě úprava jídelníčku, ze které bychom měli vypustit vše, co trávicí systém (včetně jater a slinivky) nadměrně zatěžuje – tedy například přemíru tučných a smažených pokrmů, pálivé koření, kyselé ovoce, alkohol… Naopak je vhodné přidat vlákninu (při tendenci k nadýmání ale postupně a opatrně), ovoce a zeleninu, potraviny a nápoje s probiotickými bakteriemi… Na místě je i zamyšlení nad životním stylem jako celkem – řada trávicích potíží například souvisí se stresem a třeba při zácpě je zase naprosto klíčový dostatečný pohyb i příjem tekutin.

Při vlastním vaření se také vyplatí používat koření a nešetřit s ním. Řada druhů totiž umí trávení výrazně podpořit. Platí to třeba pro středomořské byliny (tymián, rozmarýn, oregano), kmín, fenykl, anýz, libeček, majoránku, koriandr, muškátový oříšek či bobkový list.

Pokud jsou ale potíže výraznější, pouze koření nestačí, spíše je třeba volit pravidelné užívání živin a bylin, ať už ve formě čajů, tinktur či extraktů v kapslích. A které zvolit?

Zázvor

Oddenek zázvorníku lékařského je tradičním prostředkem pro zmírnění celé řady trávicích obtíží a mnoho jeho účinků potvrdily i moderní vědecké výzkumy.

Zázvor například podporuje vyprazdňování žaludku, což je velice důležité v prevenci pocitů plnosti. Zmírňuje také dyspepsii, nadýmání i nevolnosti. Tradičně se využívá i při kinetóze, tj. při nevolnostech během cestování. Vhodný je i při nealkoholickém ztučnění jater a při narušení polykacího reflexu. Některé studie prokázaly i jeho přínos při nevolnostech v těhotenství. V prvním trimestru, kdy jsou nevolnosti nejčastější, sice většinou nebývá doporučován kvůli vyššímu riziku potratu, studie, které doposud proběhly, to však neprokázaly.

Zázvor ocení i onkologičtí pacienti – nejen, že má protinádorové účinky, ale pomáhá také zmírnit vedlejší účinky chemoterapie v podobě nevolností a zvracení. Pozitivní efekt podávání zázvoru na trávení a střevní motilitu byl dokonce zaznamenán i u ležících pacientů na plicní ventilaci. Kromě toho umí i zlepšit toleranci vážně nemocných pacientů k žaludeční sondě.

Zajímavým účinkem zázvoru je i schopnost zmírňovat negativní účinky nesteroidních antirevmatik na trávicí trakt. Tyto léky mají silné protizánětlivé účinky, a proto se podávají při mnoha zánětlivých onemocněních a při bolestivých stavech, vyznačují se ale řadou vedlejších účinků, z nichž mnoho se týká právě trávicího traktu.

Artyčok

Oblíbená středomořská zelenina také představuje jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků na podporu trávení. Zatímco výše zmíněný zázvor působí spíše na žaludek, extrakt z artyčoku má blahodárný vliv spíše na oblast tenkého střeva a také na žlučník, kdy mimořádně efektivně ovlivňuje produkci a tok žluči (vhodné je užívat jej 30 – 60 minut před jídlem).

Artyčok také pomáhá efektivně zmírňovat nadýmání, nevolnost a pálení žáhy. Je také účinný při tzv. syndromu dráždivého tračníku (IBS), kterým dle odhadů trpí 4 – 10 % populace. Jde o nejrůznější potíže v oblasti trávicího traktu, například bolesti, křeče, plynatost, průjem či zácpu, u nichž rovněž většinou nebývá nalezena žádná zjevná příčina (pouze v cca 10 % případů jim předchází infekce trávicího traktu). Vhodný je také na podporu funkce jater a při ztučnění tohoto orgánu, tradiční fytoterapie jej využívá i na podporu funkce slinivky.

Artyčok obsahuje i rozpustnou vlákninu inulin, a díky tomu zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu. Je vhodný i při zácpě a průjmu.

Artyčok lze také velice dobře kombinovat právě se zázvorem.

Čekanka

Kořen čekanky se po staletí využívá k přípravě chutného nápoje. Jeho velkou předností je vysoký obsah inulinu a fruktooligosacharidů, které patří mezi rozpustnou vlákninu s výrazným prebiotickým efektem – slouží jako potrava pro „přátelské“ střevní bakterie a tím pomáhá udržovat rovnováhu střevního mikrobiomu. A ta je pro fungující trávení zcela zásadní.

Čekanka je osvědčeným prostředkem proti zácpě a výrazně zefektivňuje celý trávicí proces. Podporuje také funkci a ochranu jater, omezuje tvorbu vředů trávicího traktu a některé studie rovněž ukázaly účinnost proti parazitům v trávicím traktu.

Rozmarýn

Neuvěřitelně všestranná bylina s rozsáhlými protizánětlivými a epigenetickými účinky skvěle podpoří například mentální výkonnost, zdraví kloubů a očí či funkci kardiovaskulárního systému, výborná je ale i při potížích s trávením.

Má výrazné antimikrobiální účinky, díky nimž pomůže řešit například bakteriální infekce trávicího traktu. A díky svému protizánětlivému působení je efektivní i při chronických zánětlivých potížích trávicího traktu, jako je Crohnova choroba či ulcerózní kolitida.

Kromě toho výrazně podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá redukovat stres, který se může podílet na vzniku řady trávicích potíží, redukuje nadýmání a velice efektivně podporuje funkci jater a žlučníku (doporučován bývá i při žlučníkových kamenech).

Bromelain

Jde o směs proteolytických enzymů obsažených v ananasu. Slovo „proteolytický“ znamená, že jsou schopny štěpit bílkoviny, a z toho důvodu nám může bromelain efektivně pomoci s trávením pokrmů bohatých na bílkoviny (k tomuto účelu ho užíváme cca 30 minut před jídlem).

Zároveň působí silně protizánětlivě, pomáhá zmírnit zácpu i průjem a působí i proti žaludečním vředům. Díky antimikrobiálním účinkům pomáhá ničit škodlivé bakterie v trávicím traktu a vhodný je i při zánětlivých střevních onemocněních.

Hořký pomeranč

Rostlina využívaná zejména v tradiční čínské medicíně je účinná při řadě trávicích problémů. Používá se například při pálení žáhy, zácpě nebo průjmu, díky své schopnosti chránit sliznici, zlepšovat její integritu a podporovat hojení ran je ale vhodná i při vředech trávicího traktu (v oblasti žaludku i střev). Pomáhá také omezit nadýmání.

Dále zmírňuje nevolnosti, působí pozitivně na funkci jater a žlučníku, ale lze ho využít i pro podporu hubnutí a potlačení chuti k jídlu. Má také poměrně silný antibakteriální a protinádorový efekt.

„Chronická bolest, která trvá tři měsíce bez zjevné organické léze“ – pokud se tato charakteristika týká i vás, je možné, že i vy trpíte fibromyalgií. Není to ale jen o bolesti, při této nemoci se objevují i další typické potíže, a to opět bez zjevné organické příčiny: únava, ztuhlost kloubů, parestezie (brnění, mravenčení či svědění) poruchy spánku, zhoršená mentální výkonnost (zejména poruchy myšlení a paměti), případně i depresivní příznaky.

Fibromyalgie se může objevit kdykoliv během života, častěji ale propuká ve středním a vyšším věku. Ženy bývají postiženy dvakrát častěji než muži a jejich příznaky navíc bývají závažnější. Celkově postihuje 1-5 % populace.

Mě to bolí víc!

Když jsem v úvodu zmínila fakt, že lékaři obvykle u osob s fibromyalgií „nic nenajdou“, není to tím, že by neexistovala žádná objektivní diagnostická kritéria, nebo dokonce že by se v těle nedělo vůbec nic, co by šlo nějakým způsobem zaznamenat či měřit.

Osoby s fibromyalgií například jinak reagují na bolestivé podněty. Zaprvé jsou na bolest mnohem citlivější než zbytek populace, a není to jen pocit nebo zhýčkanost. Při vyvolání pocitu bolesti totiž u nich dochází k měřitelně vyšší aktivaci příslušných mozkových center. A to není jediná odlišnost.

Když například zdravému člověku způsobíme intenzivní bolest, dojde k tomu, že člověk v daném okamžiku přestane vnímat menší bolestivé podněty. Když si třeba zlomíme nohu a zároveň se píchneme do prstu, bodnutí vůbec nezaznamenáme. U osob s fibromyalgií k tomu ale nedochází, ti budou i to bodnutí vnímat. Toto zjištění vede k domněnce, že je u těchto lidí narušena produkce neurotransmiterů, tedy látek přenášející nervové vzruchy mezi dvěma nervovými buňkami.

Za důležité diagnostické kritérium fibromyalgie pak bývají považovány tzv. tender points – 11 bodů na různých částech těla, které jsou výrazně citlivé na tlak. Přesná diagnostika je však velmi obtížná, protože výskyt a míra příznaků bývá velmi individuální.

Pátrání po příčinách

Fibromyalgie je do značné míry podmíněná geneticky – dědičné změny v oblasti genů souvisejících s bolestí přispívají k rozvoji chronické bolesti přibližně z 50 %. A pokud například rodič nebo sourozenec trpí fibromyalgií, zvyšuje to pravděpodobnost propuknutí problému více než třináctinásobně.

Jeden z rizikových genů je zde přitom tzv. gen transportéru serotoninu, který může zároveň souviset i s depresí či úzkostí – při fibromyalgii a depresích se dokonce objevují i podobné strukturální změny v oblasti mozku, například odlišný podíl šedé a bílé hmoty. Zvýšená citlivost na bolest pak může souviset i s geneticky podmíněnou nižší dostupností dopaminu.

Kromě toho ale byla prokázány i četné epigenetické souvislosti fibromyalgie, tj. charakteristické změny v aktivitě některých genů. Rozdíly zde byly zaznamenány u všech tří hlavních epigenetických reakcí: metylace genů, modifikace histonů i regulace microRNA.

Například v genomu žen s fibromyalgií bylo nalezeno 91 odlišně metylovaných míst, přičemž se často jednalo o geny úzce související s citlivostí na bolest nebo s odolností vůči stresu. Podobně vědci u žen s fibromyalgií nalezli osm odlišností v koncentrací látek jménem microRNA, přičemž každá s těchto molekul může ovlivňovat aktivitu stovek genů.

Na vině může být stres i nedostatek lásky

Rozdíly v epigenetických reakcích jsou přitom obvykle způsobeny negativními faktory z prostředí. Například působení některých negativních faktorů z raného dětství, jako je fyzické či psychické trauma, tedy týrání, nedostatek lásky, fyzické i emoční zneužívání, ale i třeba předčasný porod, prokazatelně způsobuje některé epigenetické změny, které souvisí s rozvojem fibromyalgie v pozdějším životě. V podstatě může jít o jakoukoliv událost spojenou s výrazným nebo dlouhotrvajícím stresem, která naruší hormonální osu hypothalamus – hypofýza – nadledviny, což se v dalším životě projeví sníženou odolností vůči stresu i působení bolesti.

Různá traumata a stresové faktory ale mohou epigenetické změny související s fibromyalgií vyvolat i v dospělosti – typické je to třeba u týraných žen. V dospělém věku navíc může být oním stresorem i nepřiměřená fyzická zátěž.

Souvislost s trávením i štítnou žlázou

Zajímavá je i skutečnost, že u osob s fibromyalgií se obvykle objevuje i narušená rovnováha střevního mikrobiomu – typické je snížené zastoupení bakteriálních kmenů Lachnospiraceae, Ruminococcaceae, Eubacterium a Bifidobacterium, což vede k nedostatečné produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem, například butyrátu. To mj. vede ke zvýšení propustnosti střevní stěny, které má za následek zvýšený průběh zánětlivých procesů. A právě zánět je další faktor, který je pro fibromyalgii rovněž typický. Rovnováha střevního mikrobiomu navíc prokazatelně souvisí s citlivostí na bolest.

Často se objevuje také dysfunkce mitochondrií, která způsobuje, že určitá tkáň (například mozek) trpí nedostatkem energie, což má za následek narušení její funkce. Právě v mitochondriích totiž dochází k přeměně živin na energii, a pokud tento proces neprobíhá správně, nemají buňky a tkáně dostatek energie pro své fungování.

Prokázána byla i souvislost fibromyalgie s dalším problémem, jehož nositelé bývají často označováni za hysterky nebo hypochondry: s tzv. syndromem dráždivého tračníku (IBS), kterým dle odhadů trpí 4–10 % populace (a opět častěji ženy). Jde o nejrůznější potíže v oblasti trávicího traktu, například bolesti, křeče, plynatost, průjem či zácpu, u nichž rovněž většinou nebývá nalezena žádná zjevná příčina (pouze v cca 10 % případů jim předchází infekce trávicího traktu). Podle rozsáhlé americké studie je přitom u lidí s IBS 5x vyšší pravděpodobnost, že budou trpět fibromyalgií.

Některé studie u osob s fibromyalgií prokázaly také zvýšení oxidativní stres, který je mj. způsobený sníženou produkcí vnitřních oxidačních enzymů, například superoxid dismutázy (SOD). Další možnou spolupříčinou může být hypofunkce štítné žlázy nebo rezistence vůči jejím hormonům – když byly v rámci studií podávány dobrovolníkům hormony štítné žlázy, došlo u nich zároveň k ústupu příznaků fibromyalgie.

Výživa: Pomůže vyřadit lepek i laktózu

Vzhledem k prokázaným epigenetickým souvislostem fibromyalgie je důležité se zaměřit na všechny epigenetické faktory, které na nás působí.

Na prvním místě by měl být důraz na zdravou, vyváženou stravu. Prokázán byl i přímý pozitivní i negativní vliv některých konkrétních potravin:

• Ke zlepšení příznaků došlo například při zvýšení konzumace panenského olivového oleje, omega-3.
• Pozitivní vliv byl prokázán i při omezení příjmu lepku a nahrazení moderních přešlechtěných druhů pšenice starověkými odrůdami obilovin.
• Prospěšné bývá vyloučení některých potravních aditiv, zejména glutamátu a aspartamu.
• Prokazatelný pozitivní efekt má omezení příjmu některých sacharidů, zejména fruktózy, laktózy, galaktooligosacharidů, polyolů a fruktanů.
• Jako velmi prospěšná se v rámci výzkumů ukázala i vegetariánská nebo středomořská dieta. Vzhledem k souvislosti fibromyalgie a rovnováhy střevního mikrobiomu by měla být samozřejmostí i zvýšená konzumace vlákniny.

Pozitivní ale může být i úprava hmotnosti, a rozhodně přitom nemusí jít o desítky kilogramů. V rámci jedné studie například dobrovolníci po čtyři měsíce snížili kalorický příjem a díky tomu snížili svou hmotnost v průměru o 4,4 % (tj. například stokilový člověk shodil 4,4 kg). I tento poměrně malý váhový úbytek přitom stačil k významnému ústupu příznaků fibromyalgie.

Samozřejmostí by měla být pravidelná pohybová aktivita, která při fibromyalgii prokazatelně vede k ústupu fyzických i psychických příznaků. Vhodné jsou zejména aerobní aktivity, přiměřené posilování, stejně jako jóga, Pilates a další podobné systémy. Zdaleka přitom nemusí jít o žádné velké sportovní výkony, ke zmírnění bolestí a dalších příznaků stačí i pouhých 5 minut pohybu denně! Naopak velké přetížení v rámci pohybových aktivit může příznaky zhoršit.

Samozřejmostí by měla být redukce stresu a důraz na spánkovou hygienu.

Užitečné doplňky stravy

Prokazatelný pozitivní účinek mají i některé byliny a doplňky stravy. Pojďme se podívat na ty, jejich ž účinnost potvrdily vědecké výzkumy.

Vitamin D3

Nedostatek tohoto vitaminu je u osob s fibromyalgií velice častý a existují navíc i studie prokazující prospěšnost jeho užívání. Například v rámci jedné z nich dostávali dobrovolníci po osm týdnů denně 50 000 jednotek cholekalciferolu (vitamin D3) a po této době u nich ve srovnání s kontrolní skupinou došlo k výrazně vyššímu ústupu příznaků fibromyalgie.

Více zde »

Některé studie naznačují i prospěšnost užívání vitaminů s antioxidačním účinkem, například vitaminu C a E, zvláště pak v kombinaci s pravidelnou fyzickou aktivitou.

Hořčík

Několik studií prokázalo, že fibromyalgie bývá spojena i s deficitem hořčíku, což může souviset i s několika typickými příznaky tohoto problému: svalovou slabostí, parestezií (brnění, svědění či pálení kůže), zánětem a zvýšenou citlivostí na bolest. Některé studie navíc i přímo prokázaly ústup příznaků po užívání hořčíku.

Více zde »

Některé výzkumy naznačují i možnou souvislost s deficitem železa.

Indol-3-karbinol

Indol-3-karbinol je látka, která vzniká z glukobrassicinu, jenž je hojně obsažen zejména v košťálové zelenině. Jedna ze studií například zaznamenala ústup příznaků fibromyalgie po užívání 400 mg brokolicového prášku s vysokým obsahem indol-3-karbinolu v kombinaci se 100 mg ascorbigenu (látka, která rovněž vzniká z glukobrassicinu). U sledovaných žen došlo po dobu užívání ke snížení citlivosti vůči bolesti a celkovému zvýšení kvality života.

Více zde »

Kozinec blanitý

Bylinka oblíbená především v rámci tradiční čínské medicíny může při fibromyalgii pomoci nejen se zmírnění bolesti, ale i s úpravou rovnováhy střevního mikrobiomu, zmírněním únavy a další příznaků.

Více zde »

Ginkgo biloba + koenzym Q10

V rámci jedné studie byla osobám s fibromyalgií po 84 dnů podávána kombinace 200 mg koenzymu Q10 a stejného množství extraktu z ginkgo biloba. 64 % z nich poté hlásilo výrazně zlepšení příznaků a celkové kvality života.

Více zde »

Pro své silné antioxidační účinky a schopnost zmírňovat bolestivost svalů může být vhodné i užívání samotného koenzymu Q10.

Zázvor

Látky obsažené v kořeni zázvoru účinně snižují oxidativní stres, míru zánětu i úroveň bolesti. Studie na zvířatech rovněž prokázaly jejich schopnost zvyšovat práh bolesti a zmírňovat kognitivní potíže a depresivní příznaky související s fibromyalgií.

Více zde »

Kurkumin

Účinná látka z kořene kurkumy ovlivňuje některé buněčné mechanismy související se vznikem a vnímáním bolesti a patří také mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé a epigenetické prostředky. Účinnost kurkuminu byla prokázána na zvířecích modelech fibromyalgie.

Více zde »

OPC

Komplex proantokyanidiny z hroznových jader může při fibromyalgii pomoci snížit míru zánětu, bolesti, únavy, poruch spánku i kognitivních potíží. V rámci výzkumů byla u osob se střední až závažnou fibromyalgií účinná denní dávka 80 mg užívaná po dobu tří měsíců.  

Více zde »

Butyrát

Mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, jejíž nedostatek souvisí s narušeným střevním mikrobiomem, je možné užívat i jako doplněk stravy. Tady je ale třeba postupovat obezřetně, protože zvýšenou propustnost střevní bariéry může způsobovat jak nedostatek butyrátu, tak i jeho výrazný nadbytek.

Více zde »

Účinnost byla prokázána i v případě dalších přírodních substancí, např.:

• omega-3 nenasycených mastných kyselin,
• quercetinu,
• genisteinu,
• luteolinu,
• ženšenu,
• bromelainu,
• L-karnitinu,
• melatoninu.

Dna je pravděpodobně nejznámějším kloubním onemocněním, popsal ho už Hippokrates z Kosu v 5. století před Kristem. Dlouho se jí říkalo „nemoc králů“, protože se hojně vyskytovala v královských rodinách – dnou například pravděpodobně trpělo 20 z 34 francouzských králů. I proto bylo dlouhá léta za její hlavní příčinu považován hédonický životní styl spojený se přejídáním se masem a obecně kaloricky bohatou stravou. Věc je ale mnohem složitější.

Ne, že by strava při vzniku onemocnění nehrála roli, ale rozhodně není aspektem jediným. Což je logické – zdaleka ne každý, kdo se přejídá, skutečně dnou onemocní. Do hry tu totiž vstupuje i celá řada dalších faktorů.

Hlavní problém: kyselina močová

Za hlavní příčinu dny je považována vysoká hladina kyseliny močové. Jde o látku, která je jen velmi omezeně rozpustná ve vodě. Její vylučování ledvinami je proto velmi komplikované, a proto může začít tvořit krystalky, které se ukládají například v kloubech, kde jsou příčinou zánětu, otoku a velmi silné bolesti. Většinou bývají jako první postiženy spíše malé klouby, typicky palce na nohách.

Nemoc se projevuje formou záchvatů, při nichž se objevuje bolest tak silná, že mnoho nemocných na sobě nesnese ani přikrývku. Jejich délka je individuální – někdy potíže odezní za pár hodin, jindy trvají týdny. Mezi záchvaty jsou pak dlouhá období, při nichž je nemocný zcela bez obtíží. Pokud je ale postižený člověk nedisciplinovaný a nedodržuje léčebný režim, může nemoc přejít do stádia chronické tofózní dny, kdy se krystalky v kloubech hromadí to tzv. tofů, které mohou poškozovat okolní kostní tkáň a přispívat ke vzniku závažných infekcí.

Mohou za to geny?

Přestože obecně je právě zvýšená tvorba kyseliny močové pokládána za hlavní příčinu dny, ve skutečnosti to tak jednoznačné není. Lidí se zvýšenou hladinou této látky je totiž v populaci poměrně hodně, ale pouze u malé části z nich (odhady se pohybují mezi 2 a 15 %) se skutečně dna rozvine. A naopak – u řady osob trpících dnou je v období mezi záchvaty hladina této látky zcela normální. Navíc se ukazuje, že kyselina močová není jednoznačným „padouchem“, ale může přinášet i některé benefity (například ochranu před volnými radikály, neurodegenerativními nebo infekčními onemocněními). Co je tedy skuečná příčina?

Dna je do určité míry podmíněna dědičně. Studie na jednovaječných dvojčatech ukázaly, že dědičnost zvýšené hladiny močové je kolem 50 %, přímo dna se ale dětí podstatně méně – do 30 %, některé odhady dokonce uvádějí, že jen 10 % případů je způsobeno geneticky. K dědičnosti ale mohou přispívat také některé polymorfismy související s aktivitou imunitních buněk.

V poslední době ovšem přibývá poznatků o tom, že se na vzniku dny velkou měrou podílejí i epigenetické mechanismy – tedy biochemické reakce schopné ovlivnit aktivitu některých genů v naší DNA. Studie, které srovnávaly genom osob s onemocněním a bez něj, odhalili několik charakteristických epigenetických změn – zejména šlo o změny v oblasti genů kódujících produkci enzymů dimetyltransferáz a nekódujících RNA, stejně jako v oblasti genů zapojených do metabolismu a vylučování kyseliny močové a vzniku zánětlivých procesů

Co na to klasická medicína?

Klasická medicína se bohužel kromě dietních doporučení, která je třeba dodržovat dlouhodobě, většinou zaměřuje spíše na krátkodobou léčbu záchvatů, přičemž řeší spíše symptomy než skutečné příčiny. K dispozici má několik léků, například kolchicin, blokátory cytokinu IL-1ß, nesteroidní antirevmatika nebo léky usnadňující vylučování kyseliny močové ledvinami. Většina z nich má přitom řadu vedlejších účinků. Účinnější a k organismu přívětivější léky jsou zatím stále pouze ve vývoji.

Pozitivní změny by tu ale mohly přinést právě poznatky z oboru epigenetiky – epigeneticky působící léky by v budoucnu mohly například přeprogramovat imunitní buňky typu monocytů a makrofágů, což by vedlo ke zmírnění zánětů provázejících záchvaty dny.

A jak si v případě dny můžeme pomoci přírodní cestou?

Začněte od jídelníčku

Kyselina močová vzniká z tzv. purinů, co jsou látky, které jsou například součástí molekuly DNA. Můžeme je přijímat stravou, ale zároveň jsou tvořeny i uvnitř našeho těla. Hromadění kyseliny močové tak může být výsledkem jak nadměrného příjmu purinů, tak i sníženého vylučování kyseliny močové.

Když tedy člověk s příznaky dny zajde k lékaři, většinou kromě léků dostane i seznam potravin, kterým je třeba se vyhýbat – tedy potravin, které jsou bohaté na puriny. Dodržování diety není radno podceňovat, vliv stravy je tu opravdu zásadní. Jenže kupodivu platí, že ne všechny potravinové zdroje purinů mohou dnu vyvolávat.

Ke zvýšené tvorbě kyseliny močové například jednoznačně přispívá červené maso, které jich obsahují poměrně hodně, zatímco rostlinné zdroje purinů, jako jsou fazole nebo čočka, záchvaty dny nevyvolávají (přesto jsou na většině dietních seznamů pro osoby s dnou uvedeny mezi nevhodnými potravinami). Riziko obecně nepředstavuje ani strava bohatá na bílkoviny – když například v rámci jedné studie dostávala skupina osob s vysokým krevním tlakem po 6 týdnů dietu bohatou na bílkoviny, hladina kyseliny močové se u nich nejen nezvýšila, ale dokonce naopak snížila.

Ještě k luštěninám: Jak je možné, že při dně neškodí, ačkoliv jsou na puriny bohaté? Důvodem může být fakt, že jsou zároveň významných zdrojem vlákniny, a ta při dně působí naopak pozitivně. Její hojná konzumace totiž zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, což má za následek zvýšenou tvorbu mastných kyselin s krátkým řetězcem (acetát, propionát, butyrát), které jsou produkovány některými střevními bakteriemi. Tyto mastné kyseliny pak výrazně snižují intenzitu zánětlivých procesů v těle.

Pozitivně při dně také působí zvýšený příjem omega-3 nenasycených kyselin. Vhodnou alternativou je i středomořská strava – populace žijící v oblasti Středomoří ostatně dnou trpí výrazně méně než zbytek evropské populace.

Škodlivě naopak působí nadměrná konzumace nasycených tuků, omega-6 nasycených kyselin a také potravin nápojů slazených fruktózou nebo glukózo-fruktózovým sirupem. Probíhající metabolismus fruktózy v játrech totiž vede ke zvýšené produkci kyseliny močové. Zároveň je vhodné se vyhnout již zmíněnému červenému masu, ale i mořským plodům, a mléčným výrobkům.

Nevhodný je také alkohol – nejvíce to platí pro pivo, které je zdrojem purinů, ale alkohol obecně zhoršuje vylučování kyseliny močové ledvinami.

Velmi prospěšné naopak mohou být také specifické látky s epigenetickými účinky, ať už je konzumujeme jako součást jídla, nebo ve formě doplňků stravy. Vhodné jsou zejména rostlinné substance s vlivem na průběh jednotlivých epigenetických reakcí (metylace genů, modifikace histonů, produkce nekódujících RNA) a na vznik zánětlivých procesů (viz níže), typicky například rostlinné polyfenoly, ale i například enzymy z ananasu nebo sulforafan z brukvovité zeleniny.

Důležitý je i dostatečný příjem esenciálních vitaminů a minerálů. Zejména to platí pro vitamin D3, který je důležitým hráčem v regulaci zánětlivých procesů, vitamin C, vitaminy skupiny B (zvláště pak pro kyselinu listovou), zinek, selen a hořčík.

Pohyb pomáhá, obezita škodí

Stejně jako u drtivé většiny onemocnění s epigenetickým pozadím, i v případě dny platí, že riziko onemocnění výrazně zvyšuje obezita, která patří mezi nejvýraznější negativní epigenetické faktory (zejména v oblasti metylace genů). Zde se k tomu navíc přidává fakt, že obezita zhoršuje činnost ledvin, které pak nezvládají dostatečně odbourávat puriny z potravy. Rizikový je zde zejména tzv. viscerální neboli vnitřní tuk, který se ukládá uvnitř břišní dutiny. Odhaduje se, že za každých 5 bodů BMI navíc se riziko vzniku dny zvýší o 55 %! Naopak snížení hmotnosti obvykle vede ke snížení četnosti záchvatů i jejich intenzity.

Prospěšný je zde i pohyb. Sice není vhodný přímo v době záchvatu dny (v jejich průběhu je naopak vhodné se vyvarovat všeho, co zvyšuje zátěž na klouby), ale obecně platí, že pravidelná pohybová aktivita snižuje míru zánětů v těle, zmírňuje vnímání bolesti a pomáhá také snížit počet záchvatů a zlepšit kloubní pohyblivost. Vhodné jsou zejména aerobní pohybové aktivity nezatěžující klouby (například cyklistika nebo plavání), ale i jóga, tai-či a Pilates.

Riziko dny mohou zvýšit i některá onemocnění, například vysoký krevní tlak, diabetes a inzulinová rezistence.

Kouření riziko snižuje

Mohlo by se tedy zdát, že riziko dny i její závažnost obecně snižuje vše, co lze zahrnout pod pojem „zdravý životní styl“, je tu ale jedna výjimka: kouření totiž naopak působí pozitivně. Kuřáci mají zhruba o 27 % nižší šanci, že u nich tato nemoc propukne!

Kouření totiž výrazně mění metylační vzorce v naší DNA, což na naprostou většinu procesů v těle působí negativně. Kuřáci tak mají výrazně vyšší riziko rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších potíží, a zároveň u nich rychleji probíhají procesy stárnutí. Přesto existují výjimky, kdy tyto změny v metylaci genů naopak mohou pozitivně, a dna je jedním z nich (další je například Parkinsonova choroba).

Nutno ovšem dodat, že jde pouze o statistické snížení rizika – neznamená to, že by kuřák nemohl dnou onemocnět, a už vůbec neexistuje žádný důkaz o tom, že by se z ní někdo vyléčil tím, že začne kouřit.

Užitečné doplňky stravy

Úlevu mohou obecně přinést všechny protizánětlivě působící přírodní látky, typicky například většina rostlinných polyfenolů, stejně jako řada bylin. Některé látky ovšem zasahují přímo do epigenetických procesů souvisejících se vznikem dny.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, a zároveň pomáhá snížit tvorbu kyseliny močové.

Bromelain – skupina enzymů získávaných z ananasu je známá svou schopností zmírňovat bolesti, otoky a záněty kloubů, kromě toho ale pozitivně ovlivňuje i přímo hladinu kyseliny močové. Prokázána je ale i prospěšnost pravidelné konzumace ananasu.

Sulforafany – látky, které se hojně nacházejí například v extraktu z brokolice, mají velice silný protizánětlivý účinek a pomáhají snižovat frekvenci záchvatů dny.

Quercetin – polyfenol obsažený v malých množstvích v řadě rostlinných potravin, má silné protizánětlivé a antioxidační účinky a prokázána byla i jeho schopnost snižovat hladinu kyseliny močové v krvi.

Resveratrol – také barvivo ze slupek červeného hroznového vína vyniká schopností tlumit zánět a snižovat hladinu kyseliny močové. Funguje nejen preventivně, ale i na zmírnění akutního záchvatu.

Artyčok – zelenina, která je populární zejména ve Středomoří, je k léčbě dny používána už od starověku, a její schopnost snižovat hladinu kyseliny močové potvrdily i moderní výzkumy. Vděčí za to především vysokému obsahu polyfenolů, například luteolinu.

Hydroxytyrosol – polyfenol získávaný z oliv má silné protizánětlivé a antioxidační účinky, a navíc potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy, který souvisí s rozvojem dny.

Butyrát – tato mastná kyselina s krátkým řetězcem je produkována některými střevními bakteriemi, zvláště v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu však může být přínosné i její užívání ve formě doplňků stravy. Pomáhá regulovat zánětlivé procesy i snižovat hladinu kyseliny močové.

EGCG – látka obsažená zejména v zeleném čaji je obecně silně protizánětlivá, zvláště efektivně pak zasahuje do mechanismu zánětu vyvolaného krystaly kyseliny močové. Úlevu přináší i v průběhu akutního záchvatu.

Genistein – také polyfenol získávaný ze sóji potlačuje tvorbu enzymu xanthin oxidázy a pomáhá snížit hladinu kyseliny močové.

Postakutní syndrom COVID-19 nebo tako postcovidový syndrom – tak se lékařskou terminologií nazývají potíže, které přetrvávají déle než 12 týdnů po covidové infekci. Častěji se vyskytují u lidí, kteří měli závažný průběh, nevyhýbají se ale ani těm, u kterých nákaza proběhla jen s minimálními příznaky. Rozdělují se do tří základních kategorií:

Fyziologické – sem patří například dušnost, suchý kašel, srdečně cévní problémy, bolest na hrudi, ztráta čichu a chuti, poruchy menstruačního cyklu, únava, ale i třeba svalová slabost, nechuť k fyzické aktivitě a spousta dalších potíží.

Psychiatrické – nejčastěji se vyskytuje nespavost, deprese, úzkost či noční můry.

Kognitivní – obvyklé jsou poruchy paměti a soustředění, vlkové zhoršení kognitivní výkonnosti známé jak „mozková mlha“, vyskytuje se ale i například přecitlivělost na světlo.

Příznaky nejčastěji časem slábnou, nezřídka ale kolísají nebo se vracejí poté, co se už nějakou dobu zdálo, že je vše v pořádku. Řadu lidí tak trápí dodnes.

Proč potíže přetrvávají?

Postcovidový syndrom může mít několik příčin.

Změny ve srážlivosti krve

Častá je zejména tvorba drobných krevních sraženin z důvodu zvýšené koncentrace bílkoviny fibrinu v krvi. Zároveň může docházet ke zvýšení viskozity krve, přičemž oba tyto jevy zhoršují průchodnost malých cév a prokrvení tkání. Krevní sraženiny se mohou tvořit v plicích, koronárních tepnách i dalších tkáních. Poté komplikují nejen vlastní průběh infekce, ale mohou se podílet i přetrvávání potíží i po jejím odeznění.

Epigenetické změny

Prokázány byly ale i některé změny epigenetického charakteru, tj. změny v aktivitě některých genů. V tom není covid nijaký výjimečný, epigenetické změny v naší DNA totiž mohou být způsobeny řadou dalších virových infekcí (a také některých bakteriálních). Jde například o změny, které virům usnadňují vstup do lidských buněk nebo mění metabolismus hostitele, aby se usnadnilo šíření infekce. V případě covidu se ale zdá, že jsou tyto změny mimořádně rozsáhlé, a to zejména v oblasti epigenetické reakce jménem metylace genů.

Vědecky potvrzeny byly například změny metylačních vzorců v některých krevních buňkách či epigenetické změny související s produkcí histaminu – mnozí pacienti ostatně hlásili zmírnění příznaků postcovidového syndromu po užívání antihistaminik.

Některé epigenetické změny také obecně činí své nositele náchylnější vůči covidové infekci. Pokud je například u člověka napadeného covidem snížena úroveň metylace genu ACE2 v plicích, mozku a játrech, činí to tyto orgány více zranitelnými vůči poškození covidem. Z tohoto pohledu je zajímavé i zjištění, že kuřáci mají v průměru vyšší aktivitu genu ACE2, a proto jsou i náchylnější k vážnému průběhu covidu, a totéž platí i pro onkologické pacienty.

Epigenetické změny v souvislosti s infekcí COVID-19 byly navíc prokázány nejen v souvislosti s metylací genů, ale i dalšími dvěma epigenetickými reakcemi: modifikací histonů a regulaci pomocí microRNA.

Dysfunkce mitochondrií

Další výzkumy pak u pacientů s postcovidovým syndromem potvrdily i dysfunkci mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž probíhá přeměna živin na energii.

Zánětlivé procesy

Důležitou roli při vlastním onemocnění i jeho následcích hraje zánět. U pacientů trpících postcovidovým syndromem byl například prokázán zánět v oblasti mozkových cév. Zajímavé přitom je, že v tomto směru může hrát důležitou roli tzv. spike-protein, který viru umožňuje pronikat do lidských buněk. Spike-protein totiž dokáže překonat tzv. hematoencefalickou bariéru, která odděluje mozek od krevního oběhu, proniknout do mozkové tkáně a spustit tam produkci zánětlivých cytokinů.

Anatomické změny

U řady pacientů byly v souvislosti s prodělaným onemocněním COVID-19 zaznamenány i anatomické změny, zejména v oblasti mozkové tkáně – šlo například o zmenšení objemu šedé kůry mozkové či změny v čichovém centru (ty souvisely se ztrátou čichu).

Rovnováha střevního mikrobiomu

Dalším typickým důsledkem řady infekcí včetně té covidové jsou změny ve složení mikrobiomu – především toho střevního, týká se to ale i například mikrobiomu plic či ústní dutiny.

Pomoc z přírody

Překvapivě účinné se v boji s dlouhodobými následky covidu ukazují přírodní prostředky. Úlevu od nepříjemných příznaků může přinést celé řada bylin – dobře prozkoumány jsou například ty, které se využívají v rámci tradiční čínské medicíny (velký přínos ukázala i jejich kombinace s akupunkturou). Přínosné ale mohou být i další byliny a také živiny – konkrétně doplňky stravy obsahující koncentrovanou formu látek, které jsou běžnou součástí některých potravin.

Nattokináza

Jde o látku vyskytující se v sójovém pokrmu natto. Patří mezi tzv. proteolytické enzymy, tj. enzymy rozkládající bílkoviny, a velice efektivní je právě při rozkladu fibrinu, který je příčinou vzniku drobných krevních sraženin. Díky tomu může být při postcovidovém syndromu velice užitečná. Navíc rozkládá i bílkovinu jménem spike-protein, která je nezbytná pro vstup koronaviru do buněk, což je užitečné jak v rámci samotného boje i infekcí, tak i při zmírňování jejích dlouhodobých následků.

Bromelain

Skupina enzymů obsažených v ananasu patří rovněž mezi látky s proteolytickým a fibrinolytickým účinkem. Podobně jako nattokináza je i bromelain navíc schopen rozkládat spike-protein, a navíc má i epigenetické účinky, díky nimž je schopen organismu pomoci v boji s koronavirovou infekcí i postcovidovému syndromu.

Quercetin

Quercetin je polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlin a rostlinných potravin. Pokud se konzumuje ve vyšších koncentracích, tj. ve formě doplňků stravy, má silné protizánětlivé a epigenetické účinky. Pomáhá také zmírnit škodlivé účinky spike-proteinu. Potvrzené jsou jeho příznivé účinky v akutní fázi covidu a může pomoci i v rámci zvládání postcovidového syndromu.

Quercetin je možné užívat společně s bromelainem, protože působí synergicky (tj. navzájem podporují svoje účinky). Vhodná je i čtyřkombinace bromelain + quercetin + zinek + vitamin C.

Ginkgo biloba

Jinan dvojlaločný neboli ginkgo biloba je známý svou schopností zlepšovat prokrvení tkání celého těla, a zvláště pak mozku. Proto je účinný především při zmírňování následků covidu, které se týkají právě mozku a nervové soustavy – ať už jde o poruchy paměti a soustředění nebo deprese a jiné psychické potíže. Zároveň ale pomáhá chránit i tkáně srdce a cév, ledvin, oční sítnice a střeva. Snižuje také viskozitu krve a má protizánětlivé účinky. Některým sledovaným pacientům rovněž pomohl navrátit ztracený čich.

Rhodiola

Adaptogeny, mezi něž patří i rhodiola, mohou pomoci zmírnit únavu i další příznaky postcovidového syndromu. Kombinace rhodioly se schizandrou a eleuterokokem se navíc osvědčila i v prevenci selhání ledvin u osob s postcovidovým syndromem.

Kozinec blanitý

Oblíbená bylina tradiční čínské medicíny, známá také pod názvem „astragalus“, dokáže podle studií obnovovat narušenou hematoencefalickou bariéru, a tím zmírňovat zánětlivé procesy v oblasti mozku. Zajímavé přitom je, že zmírnění zánětu v oblasti mozku se zároveň projevilo i ústupem následků covidu v oblasti plic. Kozinec blanitý navíc efektivně podporuje imunitu a působí protivirově a coby adaptogen pomáhá zmírnit únavu.

Astragalus je možné kombinovat s eleuterokokem ostnitým.

Vitamin D3

Souvislost hladiny tohoto vitaminu byla v souvislosti s infekcí covidu zmiňována již na počátku pandemie. Jde o vitamin s velmi rozsáhlými epigenetickými účinky (kontroluje cca 3 % lidského genomu), který je nezbytný zejména pro regulaci imunity a obranu proti virovým infekcím. V případě covidu je přitom obzvláště důležitý, protože snižuje aktivitu genu ACE2, čímž pomáhá předcházet závažnému průběhu. Působí také protizánětlivě, čímž přispívá k tlumení tzv. cytokinové bouře (extrémní zánět v důsledku covidové infekce). Nedostatek vitaminu D je přitom v populaci extrémně častý a byl také potvrzen u 85 % pacientů s těžkým průběhem covidu vyžadujících umístění na JIP. Doplňování vitaminu D3 u těchto osob pak vedlo ke snížení úmrtnosti a zkrácení doby hospitalizace.

Role vitaminu D v případě postcovidového syndromu sice zatím nebyla spolehlivě prokázána, přesto lze předpokládat, že i v tomto případě může být jeho užívání prospěšné.

Bromelain lze získat přímo z ovoce, pro výrobu doplňků stravy se ale využívá zejména bromelain ze stonku ananasovníku – ten je totiž za normálních okolností odpadním produktem, a přitom je právě v něm koncentrace bromelainu velmi vysoká. Složení enzymu z plodů a stonku je ovšem mírně odlišné – bromelain ze stonku obsahuje více proteáz. (2)

Historie

Ananas je tradiční rostlinou tropických a subtropických oblastí, pěstuje se zejména na Filipínách, Havaji, v Thajsku, Indonézii, Malaisii, Keni, Indii, Číně a dalších zemích. Jeho léčivé účinky byly známy zejména v tradiční medicíně Střední a Jižní Ameriky – zdejší obyvatelé využívali ananasové obklady na rány a jiné kožní problémy a šťávu pili při zažívacích potížích. Samotný bromelain byl poprvé izolován z ananasové šťávy v roce 1891, jako doplněk stravy se využívá od roku 1957.

Léčivé účinky

Bromelain je sice v první řadě směsí proteolytických enzymů, jeho pozitivní účinky na lidský organismus jsou ale zprostředkovány i jinými cestami, než je pouze rozklad bílkovin. Má například poměrně výrazné epigenetické účinky – ovlivňuje aktivitu řady genů účastnících se buněčné signalizace (tj. procesů, které ovlivňují chování buněk) i tvorbu microRNA, což jsou krátké úseky RNA, jež nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zastavit proces tvorby bílkovin podle jednotlivých genů. Ovlivňovat ale může i metabolismus tuků, jehož poruchy mohou přispět ke vzniku mnoha potíží, včetně nádorového bujení. (4)

Protizánětlivé působení

Bromelain patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, ovlivňuje totiž většinu mechanismů, které se účastní vzniku zánětlivých procesů. Zásadní je zejména jeho schopnost potlačit produkci enzymu COX-2, který je nezbytný pro průběh reakce, při níž vzniká z kyseliny arachidonové prostaglandin E2 – látka, která přímo způsobuje zánět a která se podílí i na vzniku řady potíží souvisejících se zánětem, včetně například nádorového bujení. Bromelain také reguluje produkci cytokinů, což jsou další látky podílející se na vzniku zánětu – v tomto směru je zajímavé, že působí dvěma směry: na jedné straně podporuje tvorbu látek, které aktivují imunitní systém a umožňují rychlou reakci na buněčný stres, a na druhé straně potlačuje tvorbu cytokinů v okamžiku, kdy jsou imunitní buňky již aktivované a zánět již probíhá. Zároveň reguluje pronikání imunitních buněk do poškozených tkání, což je další důležitý mechanismus vzniku zánětu, a také ovlivňuje produkci tzv. transformujícího růstového faktoru TGF-beta, jednoho z hlavních regulátorů zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. (5-8)

Imunita a antimikrobiální působení

Bromelain rovněž patří mezi prostředky efektivně stimulující imunitu. Kromě regulace tvorby cytokinů například aktivuje celé spektrum imunitních buněk, například makrofágy, NK buňky a T-lymfocyty. (9, 10)

Bromelain také přímo působí na některé mikroby. Poměrně účinný je u infekčních střevních onemocněních způsobujících průjmy, jako jsou například ty způsobené bakteriemi Escherichia coli či Vibrio cholera. Ovlivňuje totiž jejich signální dráhy a v případě E. coli dokáže rovněž ovlivnit specifické receptory střevní sliznice a tím zabránit mikrobům, aby se na ni přichytily. Pomáhá však zmírnit i třeba kvasinkové infekce a působí i proti některým parazitům v trávicím traktu – zejména proti hlísticím. (9, 14)

Kombinace bromealinu a kurkuminu je dokonce efektivní při posílení imunity pro boj proti COVIDu-19, a to samé platí pro kombinaci bromelainu s acetylcysteinem. (38, 39)

Bromelain navíc může být velice efektivní i při léčbě antibiotiky – zvyšuje totiž jejich biologickou dostupnost (to se projeví například zvýšením koncentrace příslušného léku v krvi) a zmírňuje jejich vedlejší účinky. U řady onemocnění, například zánětů močového měchýře či dutin, bronchitidě a pneumonii tak bylo prokázáno, že kombinace antibiotik s bromelainem je účinnější než samotná antibiotika (9, 14).

Autoimunitní onemocnění

Při autoimunitních onemocněních hraje důležitou roli protizánětlivé působení bromelainu, zejména pak jeho schopnost regulovat tvorbu TNF-alfa, což je jeden z velice silných cytokinů podporujících vznik zánětu. Právě u autoimunitních onemocněních, zejména pak při těch postihujících střeva, přitom hraje TNF-alfa klíčovou roli. Zejmén u osob trpících autoimunitními střevními onemocněními (například Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou) dokáže bromelain efektivně zmírnit intenzitu příznaků a velmi účinný je i při revmatoidní artritidě – při ní kromě zánětu snižuje i otok a bolestivost. (9, 11, 12)

Výzkumy naznačují i možnou účinnost bromelainu při sklerodermii, což je onemocnění, které nejprve postihuje kůži, postupně ale napadá i pojivové tkáně a vnitřní orgány. (37)

Nádorová onemocnění

Předmětem řady výzkumů se staly protinádorové účinky bromelainu. Ukazuje se totiž, že v boji proti rakovině může být velice efektivní, protože proti ní působí pomocí hned několika mechanismů:

Jedním z nich je regulace buněčného růstu a smrti. Buněčný cyklus je totiž v těle kontrolován mj. dvěma cestami. První je kontrola proliferace, tj. buněčného dělení, protože právě nádorové buňky se vyznačují schopností velmi rychlého, neregulovaného dělení. Druhá je pak apoptóza neboli buněčná smrt, při níž poškozená buňka, která by se mohla stát zárodkem nádorového bujení, zahubí sama sebe – také tato schopnost je při vzniku rakoviny narušena. Bromelain přitom dokáže selektivně podpořit právě apoptózu nádorových buněk. Zvyšuje totiž aktivitu genu p53, který je občas přezdíván jako „protinádorový policajt“. Díky tomu dochází k tvorbě bílkoviny Bax, která přispívá k narušení membrány mitochondrií nádorových buněk. Zároveň snižuje aktivitu látek, které zvyšují schopnost přežití nádorových buněk. (5, 15, 16)

Zajímavou součástí protinádorového působení bromelainu je potlačení aktivace krevních destiček. Nádorové buňky totiž mají řadu strategií, které zvyšují jejich šanci na přežití, a jednou z nich je i právě aktivace krevních destiček. Ty se poté okolo vznikajícího nádoru shlukují, čímž znemožňují imunitním buňkám, aby ho rozpoznaly a zničily. (5, 17)

Aby nádor mohl růst, potřebuje výživu, a proto v něm vznikají nové cévy, které by dopravily živiny a kyslík ke všem jeho buňkám. Jde o proces jménem angioneogeneze. A právě bromelain patří i mezi látky, které dokáží angioneogenezi účinně potlačovat. (18, 19)

Další důležitou cestou, pomocí níž bromelain při rakovině pomáhá, je omezení vzniku metastáz. Omezuje totiž aktivaci nukleárního faktoru NF-kB, který je nezbytný pro fungování bílkovin, jež se vyskytují na povrchu nádorových buněk a umožňují jim přichycení na jednotlivé tkáně v těle. (20)

Protirakovinná aktivita bromelainu se uplatňuje u velkého množství typů nádorů, zvláště efektivní je u nádorů tlustého střeva (především těch, při nichž je přítomna mutace na KRAS genu), prsu, plic, žaludku, kůže, slinivky a také při leukemii. (1, 4, 5, 36)

Nemoci srdce a cév

Vliv bromelainu na potlačení shlukování krevních destiček se neuplatňuje pouze v prevenci a léčbě nádorů, ale i srdečně cévních onemocnění. Díky němu (a také díky schopnosti regulovat hladinu fibrinogenu v krvi) brání vzniku krevních sraženin. Pomáhá rovněž snížit tlak, redukovat množství aterosklerotických usazenin v cévách a snižuje intenzitu příznaků ischemické choroby srdeční, dříve nazývané angina pectoris – typické záchvaty této nemoci se v rámci jedné ze studií při užívání bromelainu zcela vymizely a znovu se projevily až dva měsíce po jeho vysazení. (5, 21, 22)

Další studie pak popsala účinnost bromelainu při akutní tromboflebitidě (zánětlivé onemocnění žil provázené tvorbou sraženin), kdy došlo ke zmírnění bolesti, zánětu a otoku, a vhodný je i při křečových žilách. (23, 25)

Artróza

Bromelain sice nedokáže ovlivnit samotné příčiny vzniku artrózy, při nejčastějším kloubním onemocnění se ale výrazně uplatňuje jeho schopnost bromelainu zmírňovat zánět, otok a bolestivost – v tomto směru funguje srovnatelně s léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik. V jedné ze studií na toto téma například došlo u dobrovolníků s artrózou kolen po třech týdnech užívání k 80% redukci zmíněných příznaků. Dávkování se v rámci různých studií pohybovalo od 160 do 1890 mg/den, přičemž terapeutický efekt byl zaznamenán už při nejnižším dávkování. Významnější účinky byly zjištěny při dávkách od 540 mg. (26)

Zranění a pooperační stavy

Schopnost bromelainu potlačit shlukování krevních destiček se může uplatnit i při léčbě zranění. Při jedné ze studií, která byla proveden již v roce 1960, byl například podáván boxerům, kteří měli po zápase četné podlitiny v oblasti obličeje a paží – po pouhých čtyřech dnech došlo k jejich prakticky úplnému vymizení. (27)

Bromelain zároveň dokáže účinně zmírňovat i posttraumatické otoky, používá se k léčbě akutních sportovních zranění (konkrétně k poranění svalů a šlach) a krém s jeho obsahem také podporuje léčbu popálenin. Po chirurgických zákrocích pak bromelain výrazně zkracuje dobu hojení, není však vhodné jeho užívání ve 2 týdnech před nimi kvůli zvýšenému riziku krvácení. (1, 28-30, 63)

Ve spojení se speciálním cvičením se osvědčil také při syndromu karpálního tunelu. (31)

Zánět dutin

Výzkumy rovněž naznačují, že bromelain může být velmi užitečný i pro osoby trpící chronickým zánětem dutin. Dávka 500 mg 2x denně po dobu 30 dní u nich výrazně snížila tvorbu hlenu v dutinách. (32)

Astma a alergie

Bromelain dokáže snížit alergickou senzibilizaci a intenzitu příznaku po setkání s alergenem. To se spolu s jeho protizánětlivým působením příznivě projeví jak při astmatu, tak i u ostatních typů alergií. (33)

Hubnutí

Bromelain může být užitečný i při redukci váhy. Podporuje totiž spalování tuků, potlačuje vznik a diferenciaci tukových buněk, čímž pomáhá omezit ukládání tuků, a také podporuje apoptózu tukových buněk. (34)

Peyronieho choroba

Naději přináší bromelain i mužům trpícím Peyronieho nemocí. Jde o zakřivení penisu, které se vyskytuje většinou u starších mužů a zcela jim znemožňuje sexuální aktivitu. Za jednu z příčin jejího vzniku je považována zvýšená hladina kolagenu a plaku v krvi, která vzniká v důsledku špatné funkce trávicích enzymů. Bromelain přitom pomáhá právě kolagen z krve štěpit. (37)

Trávicí potíže

Vzhledem k tomu, že bromelain obsahuje směs proteolytických enzymů, dokáže výrazně podpořit trávení bílkovin a často se používá i u dalších trávicích potíží. Efektivně například dokáže zmírňovat zácpu a působí i proti žaludečním vředům. (35, 37)

Užívání a kontraindikace

Bromelain se dobře vstřebává (do krve se obvykle vstřebá okolo 40 % zkonzumovaného množství) a jeho užívání je bezpečné. V pokusech na zvířatech se neprojevila toxicita či jiné zásadní negativní účinky ani při denních dávkách nad 750 mg na kilogram hmotnosti. Zaznamenány byly pouze méně závažné účinky, zejména ve formě trávicích potíží. Některé osoby ovšem mohou být na bromelain alergické. (42, 43, 45)

Při trávicích obtížích se doporučuje dávkování 250 mg/den, u většiny dalších problémů se pohybuje okolo 500 mg/den a po chirurgických zákrocích a při onkologických onemocněních se obvykle doporučují dávky až 1000 mg/den. Za maximální bezpečnou dávku pro člověka je považováno 2000 mg.  (46)

Díky svému vlivu na krevní destičky bromelain pomáhá snížit srážlivost krve, a proto by neměl být užíván spolu s léky, které rovněž srážlivost snižují – mezi něž patří například Warfarin, ale i Aspirin. Bromelain dále zvyšuje účinnost některých antibiotik (například tetracyklinu či amoxicillinu) a také látek se sedativními účinky – benzodiazeminů (léky proti úzkosti), barbiturátů, tricyklických antidepresiv, léků na spaní, ale i některých bylin (například kozlíku lékařského) či alkoholu. (42)

Vhodné kombinace

Velmi efektivní je kombinace bromelainu s kvercetinem. Nejen, že se vzájemně podporují ve svých účincích (zejména z pohledu protizánětlivého a protinádorového působení), ale bromelain zároveň výrazně zvyšuje biologickou dostupnost kvercetinu. To samé platí i pro kombinaci bromelainu a kurkuminu. (40, 41)

Artróza: bromelain + trypsin + rutin (44), bromelain + kurkumin

Nádorová onemocnění: bromelain + kurkumin, bromelain + kvercetin

Srdce a cévy: bromelain + kvercetin

Imunita: Bromelain + kurkumin, bromelain + acetylcystein