Popis

Lutein a zeaxantin jsou rostlinná barviva patřící mezi karotenoidy, konkrétně mezi skupinu karotenoidů jménem xantofyly. Lutein je v nízkých koncentracích žlutý, ve vyšších oranžovočervený, zeaxantin je žlutooranžový. Důvod, proč obě látky zmiňujeme společně, a nikoliv v samostatných článcích, je jednoduchý: mají totiž nejen velmi podobnou strukturu (jde o tzv. izomery), ale i funkce, a také se v mnoha svých zdrojích vyskytují společně. (1)

Výskyt

Lutein i zeaxantin jsou vytvářeny pouze rostlinami, živočichové je musejí přijímat potravou. Nejbohatším zdrojem je zelenina s tmavě zelenými listy. 100 g špenátu například obsahuje 12 mg luteinu, stejné množství kapusty dokonce 40 mg. Ve vaječném žloutku pak najdeme cca 140 µg luteinu. Dalšími zdroji obou látek je například kiwi, hroznové víno, kukuřice, cuketa a dýně, plody kustovnice, pomeranče či mango. (5-7)

Pro děti v kojeneckém věku je důležitým zdrojem luteinu a zeaxantinu mateřské mléko, jejich obsah zde ovšem hodně kolísá v závislosti na stravě matky a dalších faktorech. V rámci výzkumů byl nejvyšší obsah luteinu a zeaxantinu naměřen v mateřském mléce japonských žen, nejhůře v tomto směru dopadly ženy v USA. Výsledky některých studií navíc naznačují, že z umělého mléka se lutein a zeaxantin vstřebávají výrazně hůře než z mléka mateřského, což může být jedním z důvodů pozitivního vlivu kojení na intelekt dítěte. (11)

V živočišných tkáních se lutein a zeaxantin nejhojněji nacházejí v očích a mozku, dále pak v pokožce, vaječnících, prsní tkáni a děloze. V době těhotenství pak jde o nejvíce zastoupené karotenoidy v placentě a pupečníkové krvi. (28, 29)

Historie

V roce 1782 byl poprvé popsán tzv. makulární pigment, barvivo v oční sítnici, o němž již dnes víme, že je tvořeno směsí luteinu a zeaxantinu. K popisu jeho složení však vedla ještě velmi dlouhá cesta. Objev luteinu je připisován rakouskému chemikovi Adolfu Liebenovi (1836-1914), který studoval pigmenty nacházející se v tzv. žlutém tělísku (corpus luteum) ve vaječnících savců. Spolu s kolegou G. Piccolem pak ze žlutých tělísek krav izoloval červenou krystalickou látku, kterou ovšem právě kvůli červené barvě považoval za sloučeninu odvozenou od hemoglobinu. Lékař Johann Ludwig Wilhelm Thudichum ovšem krátce na to podrobil látku spektroskopické analýze a zjistil, že její spektrum je prakticky totožné se spektrem karotenu. Nazval ji lutein a objev publikoval v roce 1868. Až v roce 1985 pak bylo zjištěno, že makulární pigment obsahuje lutein a zeaxantin. (9, 28)

Účinky luteinu a zeaxantinu

Od jiných karotenoidů je odlišuje jedna důležitá vlastnost: zatímco třeba beta-karoten či lykopen mají tzv. nepolární molekuly (žádné části jejich molekul nemají kladný či záporný náboj), lutein a zeaxantin mají na svém nepolárním řetězci dvě polární skupiny. Díky tomu mohou tvořit velice funkční součást buněčných membrán, protože jsou v nich dobře rozpustné, a zároveň dokáží právě díky polárním skupinám vytvářet jakési jejich „přemostění“. Mohou tak pozitivně ovlivňovat funkci buněčných membrán, zlepšovat jejich stabilitu a účinně je chránit například před působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují zejména v mozkové a oční tkáni. (1, 3, 4)

Stejně jako ostatní karotenoidy, i lutein a zeaxantin patří mezi velice silné antioxidanty, které chrání tělo před negativními účinky volných kyslíkových radikálů. Vykazují také silné protizánětlivé účinky, za které vděčí i svému epigenetickému působení – zvláště lutein dokáže například snižovat tvorbu zánětlivých cytokinů a proteinů. Epigenetické mechanismy se podílejí i na jeho schopnosti chránit oční sítnici, mozkovou tkáň a kloubní chrupavku a také na protinádorovém působení. (34-37)

Pro ochranu zraku i pokožky je také důležitá schopnost luteinu a zeaxantinu pohlcovat modré složky slunečního světla. Oba tyto karotenoidy navíc pomáhají chránit tělo před radiací a ionizujícím zářením. (34)

Mentální schopnosti a vývoj mozku

Lutein a zeaxantin hrají důležitou roli při vývoji mozku v období nitroděložního vývoje a raného dětství. Když byla například matkám v prvních dvou trimestrech těhotenství podávána kombinace luteinu a zeaxantinu nebo strava bohatá na tyto látky, byla u jejich dětí následně zaznamenána vyšší inteligence (zejména ve verbální oblasti) a také větší schopnost regulace chování a lepší sociálně-emoční vývoj. Zajímavé přitom je, že rozdíly v kognitivních schopnostech se u nich neprojevily v raném dětství, ale až zhruba v jeho polovině, tj. na začátku školní docházky. (9)

U kojenců bylo také zjištěno, že lutein je převládajícím karotenoidem v některých důležitých oblastech mozku, zejména v okcipitální kůře, sluchové kůře, hipokampu a čelním laloku, což jsou oblasti spojované nejen s kognitivními schopnostmi a pamětí, ale i viděním a sluchem. Ačkoliv u kojenců tvoří lutein jen 12 % z celkového příjmu karotenoidů, v mozku už tvoří 59 % karotenoidů, které jsou v této tkáni obsaženy, U dospělých je to přitom jen 34 %. To naznačuje, že právě lutein hraje velice důležitou roli ve vývoji mozku a nervového systému, a jeho dostatečný příjem je proto důležitý jak v těhotenství a při kojení, tak i v průběhu dětství. (10, 11)

U dětí byla důležitost luteinu prokázána i ve věku 7-13 let. Jeden z provedených výzkumů například zjistil, že děti, které měly v oblasti sítnice vyšší hladinu luteinu (což obvykle znamená i jeho vyšší hladinu v mozku), dosahovaly lepších výsledků v testech jazykových i matematických dovedností, stejně jako ve schopnosti porozumění a prostorové představivosti, a zároveň i v tzv. kognitivní efektivitě, pozornosti a rychlosti zpracování úkolů – děti s vyšší hladinou luteinu tak například k vyřešení stejného úkolu potřebovaly méně pozornosti. (11)

Příjem luteinu a zeaxantinu je však zásadně důležitý pro udržení optimálních mozkových funkcí i v dospělosti, a zvláště pak ve vyšším věku, kdy v oblasti mozku zpomaluje procesy související se stárnutím a zlepšuje schopnost nervových buněk vytvářet vzájemná propojení. U dospělých přitom byly v mozku nalezeny i vysoké koncentrace zeaxantinu (i když o něco nižší než v případě luteinu), podíl zeaxantinu v mozku dětí nebyl zatím podrobněji zkoumán. U dospělých osob se navíc ukazuje, že hladina obou látek souvisí s obecnou inteligencí, pamětí, schopností učení, jazykovými schopnostmi, soustředěním a rychlostí zpracování úkolů. (11, 40)

Pokud jde o mechanismy, kterými lutein a zeaxantin na mozek působí, velmi důležitá je především jeho schopnost chránit před oxidací omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Ty jsou nedílnou součástí buněčných membrán a jejich vysoká koncentrace se nachází právě v membránách nervových buněk, zároveň jsou ale hodně náchylné k oxidaci volnými radikály. Obsah luteinu v mozku navíc úzce souvisí s hladinou několika neurotransmiterů, což jsou látky potřebné k přenosu nervových vzruchů, a také mozek chrání před tzv. mikrogliemi, což jsou specifické imunitní buňky, z nichž se uvolňují cytokiny zvyšující průběh zánětlivých procesů (12, 13, 14)

Alzheimerova choroba

Kombinace antioxidačního a protizánětlivého působení luteinu a zeaxantinu se také uplatňuje v prevenci a podpoře léčby Alzheimerovy choroby. Zvláště efektivně zde působí jejich kombinace s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami. (15, 16)

Oční onemocnění

Ještě větší koncentraci luteinu a zeaxantinu můžeme najít v očích – obou látek se zde vyskytuje až 3x více než v mozku, a to zejména v oční sítnici. A také zde mají výrazný ochranný efekt na její buňky: Zachycují a neutralizují škodlivé volné radikály, brání oxidaci lipidů v buněčných membránách, a dokonce dokáží částečně absorbovat modré světlo, které by ve větší míře mohlo na sítnici působit destruktivně. Kromě toho mají i příznivý vliv na funkci cév, které zásobují oční sítnici a cévnatku krví. Na ochraně sítnice se navíc podílejí i epigenetické mechanismy – lutein totiž brání aktivaci zánětlivého genu vyvolané kyselinou linolovou, a tím chrání buňky sítnice před poškozením. (19, 37)

Tyto mechanismy se velice efektivně uplatňují zejména v prevenci a léčbě věkem podmíněné makulární degenerace, což je degenerativní onemocnění sítnice, které v mnoha případech končí úplnou slepotou. Výzkumy například ukázaly, že dostatečná koncentrace luteinu a zeaxantinu v krevní plazmě snižuje riziko vzniku pokročilé formy makulární degenerace o 40 % a zpomaluje průběh již vzniklého onemocnění. Ochranný efekt se přitom uplatňuje při různých druzích makulární degenerace. (19, 20, 23)

Dostatečný příjem luteinu a zeaxantinu je důležitý také v prevenci šedého základu neboli katarakty. Při tomto onemocnění dochází k zakalení oční čočky, což způsobuje neostré vidění. Příčinou je zde především poškození čočky volnými radikály, protože s věkem v ní klesá koncentrace glutathionu, který má na starosti její antioxidační ochranu. Lutein a zeaxantin coby silné antioxidanty jsou proto vnímány jako alternativa ubývajícího glutathionu – lutein je ostatně přítomen i přímo v čočce. Výzkumy ukázaly, že osoby s vysokým příjmem obou látek mají o 50 % nižší riziko rozvoje šedého zákalu. Účinné jsou zejména při tzv. nukleární kataraktě, což je zákal vznikající v centrální zóně (jádře) čočky, účinnost při dalších formách, tj. při subkabsulární a kortikální kataraktě je výrazně nižší. V jednom z výzkumů se také ukázalo, že užívání obou látek snižuje riziko nutnosti operace šedého zákalu (21, 25, 40).

Dalším očním onemocněním, při němž lutein a zeaxantin snižují riziko vzniku a zpomalují průběh, je diabetická retinopatie neboli poškození oční sítnice vlivem vysoké hladiny cukru v krvi u diabetiků. (24)

Smíšené výsledky naopak byly zaznamenány u krátkozrakosti. Příznivý účinek užívání luteinu a zeaxantinu na zmírnění této oční choroby sice spolehlivě potvrzen nebyl, ukázalo se ale, že obě tyto látky podporují v očním sklivci tvorbu kyseliny hyaluronové, která je nezbytná pro optimální lom světla a může zpomalit další progres této choroby. Jedna ze studií navíc ukázala, že lutein a zeaxantin mohou zvýšit zrakovou ostrost a kontrastní citlivost. (25, 40)

Zatím jen dvě malé klinické studie zkoumaly využití luteinu při retinitis pigmentosa, což je dědičné onemocnění sítnice, které se projevuje šeroslepostí, zúžením zorného pole a zhoršováním zrakové ostrosti, a může dokonce vést až k oslepnutí. U osob s touto nemocí, které užívaly lutein po dobu 24 týdnů, přitom došlo například k rozšíření zorného pole (26)

Ochranná funkce luteinu se osvědčila i u předčasně narozených dětí, u nichž hrozí poškození oční sítnice (tzv. retinopatie). Tyto děti mají navíc hladinu luteinu v očích (ale i v mozku) nižší než děti donošené, proto je pro ně jeho suplementace velice užitečná. (17)

Ochrana pokožky

Lutein i zeaxantin dokáží efektivně chránit pokožku před vlivem UV záření, a to jak při vnitřním užití, tak při zevní aplikaci. Při podávání po expozici UV záření také jejich podání pomáhá zmírnit otok pokožky a zpomalit dělení buněk. Zlepšují také kvalitu pleti a zpomalují rychlost jejího stárnutí – když byl například lutein a zeaxantin podáván skupině žen, které si obě živiny navíc zároveň aplikovaly i přímo na pokožku, došlo v jejich kůži ke zvýšení obsahu tuků, zlepšení hydratace, a dokonce i elasticity pleti. (18, 33, 40)

Nádorová onemocnění

Lutein i zeaxantin vykazují i protinádorové působení. Důvodem je jednak jejich antioxidační potenciál a jednak jejich schopnost potlačovat angioneogenezi neboli tvorbu nových cév nutných pro zásobování rostoucího nádoru. (30)

Lutein navíc epigenetickou cestou zvyšuje aktivitu genů, které se podílejí na ochraně těla před nádorovým bujením, jako jsou například geny P53 nebo Bax. (37)

Nemoci srdce a cév

Pro xantofyly včetně luteinu a zeaxantinu byla prokázána i souvislost jejich konzumace s kardiovaskulárním zdravím. Jejich užívání vykázalo ochranný účinek na kardiovaskulární systém zejména při vysokém krevním tlaku a zvýšené hladině cholesterolu v krvi. (31, 32)

Artróza

V případě luteinu byl potvrzen i pozitivní vliv při artróze. Důvodem je nejen jeho antioxidační a protizánětlivé působení, ale i schopnost podporovat „životnost“ buněk chrupavky, čímž se zpomaluje proces její degradace. Pozitivně totiž působí na mitochondriální membránu buněk chrupavky, což snižuje míru jejich apoptózy neboli buněčné smrti. Právě mitochondrie jsou totiž pro funkci chrupavky (a vlastně i jakýchkoliv jiných tkání v těle) zcela zásadní – pokud nefungují správně, buňka nemá dostatek energie pro své fungování, což může vést až k jejímu zániku. Pro zpomalení postupu artrózy je ale důležité i zmiňované protizánětlivé působení – zánětlivé cytokiny totiž rovněž strukturu chrupavky poškozují. (37)

Zpomalení stárnutí

Lutein dokáže zvyšovat produkci SIRT-1, což je enzym z rodiny sirtuinů, který efektivně zpomaluje proces stárnutí. Tento efekt se uplatňuje při ochraně sítnice (například v prevenci makulární degenerace), ale funguje i napříč všemi tkáněmi těla. Lutein navíc potlačuje produkci enzymů kolagenázy a elastázy, které se podílejí na stárnutí pleti, ale i na degradaci kloubních struktur. (38, 39)

Užívání a kontraindikace

Lutein a zeaxantin jsou obecně považovány za bezpečné i v rámci dlouhodobého užívání. Z výzkumů vyplývá, že denní potřeba luteinu pro dospělého člověka činí 1,4-1,9 mg, v případě doplňků stravy je však obvykle využíváno dávkování vyšší, většinou 10-40 mg. Žádné významnější negativní vedlejší účinky přitom v rámci výzkumů nebyly zaznamenány při užívání 10 mg denně po dobu 5 let, 30 mg po dobu 120 dní a 40 mg po dobu 9 týdnů. Užívat jej mohou i těhotné ženy. (25)

Zeaxantin se obvykle užívá v dávkách od 2 mg/den, žádné vedlejší účinky však nebyly hlášeny ani v případě užívání 10 mg/den po dobu jednoho roku. Může ale snižovat hladinu cukru v krvi, užívání spolu s antidiabetiky je tedy vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem. (6)

Někdy rovněž bývá doporučováno užívání luteinu a zeaxantinu v poměru 10 : 2. (40)

Lutein a zeaxantin je vhodné užívat spolu s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, přičemž nejdůležitější z nich je v tomto směru DHA kyselina. Tyto živiny jsou totiž na sobě při svém působení vzájemně závislé. Vhodné jsou ale i některé další kombinace, například s vitaminem E či astaxantinem. (40)

Vhodné kombinace

Oči: lutein + zeaxantin + omega-3 (22), lutein + zeaxantin + vitamin E + vitamin C + zinek (25), lutein + zeaxantin + astaxantin (40)

Alzheimerova choroba, kognitivní výkonnost: lutein + zeaxantin + omega-3 (15)

Srdce a cévy: lutein + zeaxantin + omega-3 (32)

Každá buňka má ve svém jádru genetickou informaci – DNA s tisícovkami genů, které pro buňku představují informaci, jak se chovat. Pokud jde o buňky kůže, tak podle genů v jejich DNA vytvářejí bílkoviny, které jsou nutné pro jejich funkci i regeneraci. Jen malá část genů je ovšem aktivní, zapnutá. Ty ostatní jsou pomocí několika biochemických reakcí „povypínané“.

Proč pokožka stárne?

Aby vše v těle fungovalo, jak má, je zapotřebí, aby v buňkách bezchybně probíhaly tzv. epigenetické reakce. Jde o biochemické pochody, které vypínají a zapínají jednotlivé geny v DNA.

Vlivem stárnutí ale dochází k negativním změnám v oblasti epigenetických reakcí, které se postupně hromadí. Množství těchto epigenetických změn je navíc výrazně ovlivněno i životním stylem – škodlivě na buňky celého těla působí například kouření, obezita, strava s vysokým podílem sacharidů a nasycených tuků, v případě pokožky hraje navíc důležitou roli i nadměrná expozice slunečnímu záření. Pozitivně naopak působí například pravidelný pohyb či snížení celkového kalorického příjmu. Úpravou životního stylu lze proto výrazně zpomalit stárnutí celého těla, pokožku nevyjímaje.

Dalším faktorem, který negativně ovlivňuje stárnutí pleti, jsou tzv. senescentní (senescenční) buňky. Jde o buňky, které již ztratily schopnost se dělit, ale přesto nezanikly. Někdy se jim proto říká „buněčné zombie“. Pokud se v tkáních hromadí, což je jeden z projevů stárnutí, výrazně to zhoršuje jejich funkci i regenerační schopnost. Více o senescenci zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/

Proces stárnutí je navíc vždy doprovázen i zhoršením funkce mitochondrií, což jsou buněčné organely zodpovědné za produkci energie. (Více o mitochondriích zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/) Dysfunkce mitochondrií má velký dopad zejména na tkáně, které jsou na nedostatek energie velmi citlivé – jde zejména o mozek, v němž právě špatná kondice mitochondrií výrazně urychluje degenerativní procesy (včetně těch souvisejících s Alzheimerovou chorobou). Kůže sice není na nedostatek energie tak citlivá, protože jde ale o největší tělesný orgán, tak se dysfunkce mitochondrií výrazně projeví i zde.

Pojďme se tedy blíže podívat na nejčastější projevy stárnutí pokožky, na tvorbu vrásek, snížení pevnosti a pružnosti pokožky a tvorbu tzv. stařeckých pigmentových skvrn.

Tvorba vrásek a pevnost pokožky

Pokožka má několik vrstev a prakticky všechny hrají v jejím stárnutí roli. Nejvíce to ovšem platí pro její dvě nejhlubší vrstvy. Úplně nejhlouběji se nacházejí kmenové buňky, které jsou klíčové pro celkovou regeneraci kožních buněk. V další vrstvě, tzv. dermis, se pak nacházejí tzv. fibroblasty, tj. buňky, které produkují bílkoviny důležité pro pružnost pokožky, například kolagen a elastin.

S věkem dochází k postupnému zhoršování funkce fibroblastů, což má za následek nedostatečnou produkci kolagenu a elastinu, která se projeví tvorbou vrásek a snížením pevnosti pokožky. Výraznou negativní roli ovšem může hrát i usazování sloučenin vápníku do kolagenových struktur, které snižuje jejich pružnost.

Boj proti vráskám a povolování pleti je v zásadě nutné vést na všech uvedených frontách: tj. snažit se regulovat průběh epigenetických reakcí, zlepšovat funkci mitochondrií, podporovat odstraňování senescentních buněk, podporovat antioxidační ochranu kůže i její odolnost vůči slunečnímu záření a zmírňovat usazování vápníku v kolagenových strukturách.

Zásadně důležitá je zde samozřejmě úprava životního stylu, konkrétně zdravá strava, dostatek pohybu, snaha o snížení hmotnosti a nekuřáctví. Pomoci ale mohou i některé doplňky stravy:

Resveratrol – barvivo, které se nachází zejména ve slupkách červeného vína patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky proti stárnutí celého těla. Výrazný je zejména jeho pozitivní vliv na mitochondrie, který je způsoben zejména aktivací tzv. sirtuinů. Prokazatelný vliv má ale i na úbytek vrásek. Užívá se především vnitřně, je však možná i jeho vnější aplikace.

EGCG – látka, která je hojně obsažena zejména v zeleném čaji, patří mezi velmi silné antioxidanty s pozitivním epigenetickým působením. Navíc pomáhá z těla odstraňovat senescentní buňky a chrání pokožku před stárnutím v důsledku nadměrného působení UV záření. Užívá se především vnitřně, je však možná i jeho vnější aplikace.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi látky s nejvšestrannějším epigenetickým působením a účinně pomáhá zvrátit i epigenetické změny související se stárnutím. Kromě toho pomáhá z těla odstraňovat senescentní buňky, a to včetně senescentních fibroblastů, které kromě stárnutí zvyšují i riziko vzniku kožních nádorů. Zmírňuje také průběh zánětlivých procesů (jejich úroveň s věkem v těle stoupá), zlepšuje rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu a podporuje ochranu kolagenních vláken.

Kvercetin – tato sloučenina obsažená v řadě druhů ovoce a zeleniny vyniká svou mimořádnou senolytickou aktivitou (tj. schopností odstraňovat senescentní buňky). Je velice vhodná ke kombinování s jinými doplňky stravy.

Kyselina chlorogenová – látka obsažená v kávě pomáhá zmírnit tvorbu vrásek.

Polypodium leucomotos – tropická kapradina, která zlepšuje schopnost fibroblastů vytvářet kolagen. Používá se jako doplněk stravy i součást krémů.

Genistein – isoflavon ze sójových bobů snižuje stárnutí pokožky vlivem UV záření a důležitou roli hraje i jeho epigenetické a fytoestrogenové působení.

Divoký jam – kořen této rostliny původem z Číny se používá jako potravina i doplněk stravy. Působí pozitivně na hormonální rovnováhu a chrání kolagen před destrukcí.

Skořice – látky obsažené v tomto koření mají výrazné pozitivní účinky na fibroblasty. Chrání je a stimuluje je k vyšší tvorbě kolagenu.

Vitamin K2 – pomáhá odstranit vápenaté usazeniny z kolagenních vláken, a tím jim navrací pružnost, zmírňuje tvorbu vrásek.

Chmel – extrakt z této rostliny je velmi účinným prostředkem na zvýšení pevnosti a pružnosti pokožky, pomáhá rovněž zmírňovat strie.

Pigmentové skvrny

Jedním z častých projevů stárnutí pokožky je i zvýšená tvorba pigmentových skvrn. Někdy se jim říká také „jaterní skvrny“, přímá souvislost s poruchou činnosti jater však u nich prokázána nebyla.

Tvorba pigmentových skvrn je z části dána geneticky, objeveno bylo hned několik tzv. lokusů (oblastí DNA), které s jejich zvýšenou tvorbou souvisejí. Hlavní příčinou je ale porucha tvorby kožního barviva melaninu způsobená odlišnou tvorbou některých enzymů, zejména tyrozinázy.

Roli tu ovšem hraje i další faktor, a tím je zvýšená oxidace bílkovin a tuků, která přispívá k tvorbě tmavých skvrn. S věkem totiž klesá aktivita tzv. proteazomu, což je komplex enzymů, který je schopen rozpoznávat a rozkládat poničené bílkoviny. Proto se s postupujícím věkem v pokožce stále více hromadí.

Prostředky, které se na boj s těmito skvrnami používají, jsou zaměřeny nejčastěji na potlačení tvorby tyrozinázy, méně často na podporu aktivity proteazomu. Většinou jde přitom o prostředky k vnějšímu použití (součásti bělicích krémů), některé lze ale užívat i vnitřně.

Resveratrol – barvivo z hroznového vína má kromě redukce vrátek i příznivý vliv na bělení pleti. Je možné ho užívat jak vnitřně, tak i ve formě krémů.

Řeřicha – výhonky řeřichy seté obsahují sulforafany, které vynikají antioxidačními účinky, chrání pokožku před účinky UV záření, ale především podporují aktivitu proteazomu a potlačují tvorbu melaninu – v některých výzkumech dokázaly potlačit tvorbu melaninu o 47 % a zvýšit aktivitu proteazomu o 71 %. Využívají se jako součást krémů, v nichž se často kombinují například s genisteinem ze sójových bobů, účinnost je možné podpořit i hojnou konzumací potravin s obsahem sulforafanů (kromě řeřichových výhonků jde například o brokolici či ředkev).

Oregano – známé středomořské koření patří mezi velice silné inhibitory tyrozinázy, a velmi efektivně tak potlačuje tvorbu melaninu. Je vhodné kombinovat jeho vnitřní a vnější užívání.

Chalkony – jde o barviva vyskytující se v řadě druhů ovoce, květin, luštěnin apod., které se získávají se například z plodů moruše (Morus australis). Používají se obvykle ve formě krémů, účinek je možné podpořit i konzumací plodů s obsahem chalkonů.

Skořice – oblíbené koření obsahuje hned několik látek s bělicím účinkem, například cinnamaldehyd, linderanolid či subamolid A. Při vnější aplikaci dokáží snížit produkci melaninu až o 50 %, pro vyšší účinnost je možné to opět podpořit i vnitřním užití.

Lékořice – efektivně a bez vedlejších účinků snižuje tvorbu tyrozinázy a zesvětluje pokožku.

Zázvor – některé v něm obsažené sloučeniny, zejména gingeroly, rovněž potlačují tvorbu tyrozinázy. Užívá se vnitřně.

Kyselina kojová – nachází se v některých japonských houbách, jde o obvyklou složku bělicích krémů.

Kyselina chlorogenová – látka obsažená v kávě účinkuje rovněž i proti poruchám pigmentace.

Pro člověka, který se dlouho v souladu s doporučením odborníků snažil jíst pětkrát denně malé porce, to asi příjemné zjištění nebude, jenže trendy v oblasti zdravého životního stylu se zkrátka občas mění spolu s tím, jak se vyvíjí naše poznání. A výzkumy posledních let hovoří zcela jasně: Jíst každé tři hodiny rozhodně není nutné. Naopak platí, že když občas své tělo potrápíme hladem, tak se nejenom nebude zlobit, ale naopak nám bude vděčné. Velmi efektivním způsobem přitom může být přerušovaný půst.

Co je přerušovaný půst?

Princip přerušovaného půstu je jednoduchý – v podstatě jde o omezení doby, po kterou můžeme přijímat potravu. Intervaly, v nichž můžeme jíst, se s omezením kalorického příjmu střídají buď v rámci jednoho dne, nebo v rámci týdne. Obvykle se přitom využívá některá z následujících variant:

12-12 – pro tento typ je skoro směšné vůbec používat slovo „půst“. Znamená totiž, že mezi poslední jídlo jednoho dne a první jídlo dne následujícího vkládáme 12hodinovou pauzu. Což v podstatě představuje takový standart, protože to znamená, že když se například v sedm večer navečeříme, může další jídlo (tedy snídaně) přijít sedm ráno. Omezuje se tak v podstatě jen přejídání na noc.

8-16 – tohle už naopak znamená úplné vynechání jednoho hlavního jídla. Když se například ve dvanáct naobědváme, můžeme si ještě v osm večer dát večeři (popřípadě svačinku mezi tím) a jinak nic.

Mezi oběma variantami lze pochopitelně udělat kompromis, například v podobě 10-14, výjimkou ale nejsou ani lidé, kteří naopak konzumují pouze jediné jídlo denně.

6-1 – jedná se v podstatě o obdobu známých jednodenních očistných půstů, které se zařazují jednou týdně. Při nich se buď pije pouze voda, nebo se zařazují bylinné čaje, zeleninové šťávy apod.

5-2 – v této podobě se většinou nevyužívá úplný půst, ale střídá se pět dnů normálního stravování se dvěma dny, kdy přijímáme pouze 500-600 kcal za den. To v podstatě znamená jíst zeleninu doplněnou trochou bílkovin. V této podobě se někdy praktikuje i model 4-3.

5 důvodů, proč ho vyzkoušet

Na následujících řádcích najdete nejdůležitější benefity přerušovaného půstu a navíc i tipy, jak příslušný efekt podpořit pomocí výživy a doplňků stravy.

Mozek v kondici

Procesy, které se spouštějí v důsledku přerušovaného půstu, mají výrazný ochranný efekt na nervové buňky. Tím podporují nejen mentální výkonnost, ale rovněž snižují i riziko vzniku Alzheimerovy choroby. Konečný efekt ovšem pochopitelně závisí i na tom, nakolik v době mimo půst jíme kvalitně.

Mechanismů, kterými se přerušovaný půst na podpoře mentálního zdraví podílí, je několik. Důležitá je především podpora tvorby růstového faktoru BDNF, který hraje důležitou roli při vzniku nových neuronů a ochraně těch stávajících, a také snížení tvorby prozánětlivých cytokinů, které mají na kognitivní funkce negativní vliv.

V pokusech na myších byl dokonce zaznamenán i pozitivní vliv přerušovaného půstu na motorickou koordinaci.

Náš tip: Pro správný průběh kognitivních procesů je důležité i složení stravy. Nutný dostatečný příjem omega-3 nenasycených mastných kyselin, prospěšně působí i omezení příjmu sacharidů. Z bylin a doplňků stravy mentální zdraví podpoří například rozmarýn nebo boswelie.

Zpomalení stárnutí

Už od 20. let minulého století je známo, že tzv. kalorická restrikce neboli omezení množství přijímané energie, má pozitivní vliv na prodloužení života. Tentýž efekt má ovšem i omezení příjmu potravy v podobě přerušovaného půstu.

Přerušovaný půst totiž ovlivňuje aktivitu genů, podle nichž jsou v těle vytvářeny proteiny jménem sirtuiny, které následně ovlivňují aktivitu řady jiných důležitých genů. S věkem přitom produkce sirtuinů přirozeně klesá, což prokazatelně souvisí se vznikem řady typických projevů stárnutí.

Zajímavé přitom je, že pozitivní vliv přerušovaného půstu byl zaznamenán i v rámci výzkumu, při němž se jeho autoři chtěli vyhnout omezení celkového kalorického příjmu. Účastníci studie proto měli za úkol střídat dny, v nichž konzumovali 25 % svého obvyklého příjmu energie, s těmi, v nichž naopak obvyklý příjem navýšili o 75 %. Přesto u nich došlo nejen ke zvýšení produkce sirtuinů, ale například i ke zvýšení citlivosti tkání na inzulin.

Náš tip: Velmi účinným aktivátorem sirtuinů je i resveratrol, barvivo obsažené například v červeném víně.

Pozitivní vliv na střevní mikrobiom

Důkazů o zásadním vlivu střevního mikrobiomu na zdraví celého těla neustále přibývá, a právě přerušovaný půst je jednou z možností, jak rovnováhu v této oblasti podpořit. Když jej například vědci aplikovali na skupinu myší krmených stravou s vysokým obsahem tuku, která sama o sobě na kvalitu mikrobiomu působí výrazně negativně, došlo u nich v této oblasti k výraznému zlepšení (kromě toho se zlepšilo i jejich kardiovaskulární zdraví a citlivost na inzulin).

Náš tip: Pro rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu je důležitá konzumace probiotik, například ve formě jogurtů a kvašené zeleniny, a také probiotik. Ty jsou hojně obsaženy například v některých houbách (třeba v hlívě ústřičné), v čekance či topinamburech. Z doplňků stravy střevnímu mikrobiomu prospívá například kurkumin, butyrát nebo chlorela.

Omezení zánětlivých procesů

Vysoká úroveň zánětlivých procesů v těle je velký problém, který souvisí se zvýšeným rizikem řady vážných onemocnění. Přerušovaný půst přitom prokazatelně vede ke snížení tvorby prozánětlivých látek, zejména cytokinů a TNF-alfa. V jedné ze studií byl dokonce zaznamenán i 8% pokles hladiny C-reaktivního proteinu (CRP), který se využívá jako indikátor průběhu zánětlivých procesů v těle.

Náš tip: Protizánětlivý efekt má rovněž řada potravin, například rybí, olivový a avokádový olej, zelenina a řada druhů koření. Z doplňků stravy je vhodný například zázvor (shoagol), kurkumin, granátové jablko a další.

Přerušovaný půst a hubnutí

O něco složitější je vliv přerušovaného půstu na hubnutí. I zde byl sice jeho pozitivní vliv opakovaně prokázán, neplatí to ovšem zcela stoprocentně. V rámci jedné metaanalýzy (vědecká práce mapující výsledky výzkumů na určité téma) například účinnost metody prokázalo 85 % zařazených studií. Slibné přitom byly výsledky nejen těch prováděných na zvířatech, ale i těch na lidských dobrovolnících. V jedné z nich například skupina žen dodržovala po 24 týdnů přerušovaný půst typu 5-2 (ve dnech půstu konzumovaly cca 600 kcal) a poté u nich došlo k úbytku tělesné váhy o 7 % (v průměru 6 kg), k poklesu podílu tukové tkáně v těle o 14 % a zmenšení obvodu pasu, což je ukazatel množství nebezpečného viscerálního tuku v průměru o 6 cm.

V čem je tedy problém? Pokud vynecháme například jedno jídlo, povede to logicky ke snížení celkového kalorického příjmu – tedy pokud si to ve zbývajícím čase nebudeme vynahrazovat přejídáním. Jenomže hubnutí není pouze o energetické bilanci, rozhodující vliv má i vnitřní nastavení těla, zejména pak produkce některých hormonů.

Důvod, proč bylo donedávna při hubnutí zakazováno hladovění, se jmenuje ghrelin. Tento hormon je produkován v okamžiku, kdy je náš žaludek prázdný, přičemž v mozku zaprvé podporuje tvorbu signálu hladu a zadruhé aktivuje centrum odměn, což znásobí slastné pocity při konzumaci jídla. Podporuje také vylučování stresových hormonů a potlačuje tvorbu inzulinu, což má za následek zvyšování hladiny glukózy v krvi – jde o důležitý mechanismus, který má v době hladovění za úkol zajistit pro tělo dostatek zdrojů energie. To všechno jsou mechanismy, které podporují přibývání na váze.

Jenže ghrelin má i svou druhou tvář. Poměrně efektivně například zvyšuje tvorbu růstového hormonu a růstového faktoru IGF-1. Tyto látky nejenom podporují tvorbu svalové hmoty, ale také zvyšují intenzitu metabolismu. Díky tomu může ghrelin naopak hubnutí podporovat.

A navíc má tento i řadu dalších pozitivních účinků. Zlepšuje například kontraktilitu srdečního svalu a podporuje vazodilataci cév, což se může pozitivně projevit nejen na zdraví srdce, ale i na vytrvalostní výkonnosti. Právě on je také zodpovědný za již zmíněný neuroprotektivní efekt i produkci sirtuinů.

Přerušovaný půst rovněž zvyšuje citlivost tkání na inzulin, což je pozitivní nejen z pohledu prevence diabetu, ale i hubnutí. Varianta 5-2 se navíc podobá poměrně účinné metodě redukce váhy jménem sacharidové vlny. Při ní se vždy dva dny výrazně omezí či zcela vyloučí ze stravy sacharidy, což nastartuje proces spalování tuků, poté se ale začne příjem cukrů zase zvyšovat, takže tělo nestihne zareagovat omezením intenzity metabolismu.

Právě podpora produkce ghrelinu je ale pravděpodobně důvodem, proč je sice přerušovaný půst obecně pro redukci váhy prospěšný, ale zároveň nefunguje úplně na každého. Nemalé procento lidí zkrátka reaguje pozitivně spíše na dříve propagované časté malé porce.

Pohyb je jeden z nejvýraznějších pozitivních epigenetických činitelů. Pokud se mu věnujeme pravidelně, dochází v oblasti našich genů k celé řadě změn, které vedou nejen ke zlepšení sportovní výkonnosti či hubnutí, ale také k řadě dalších pozitivních změn.

Důvody, proč je dobré se hýbat

1. Zpomalení stárnutí

Pohyb zaprvé pomáhá snížit celkovou míru metylace genů. Jde o jednu z epigenetických reakcí, které snižují aktivitu jednotlivých genů – při vysoké míře metylace dochází dokonce k jejich úplnému vypnutí. Platí přitom, že právě při procesu stárnutí se metylace genů postupně narůstá, a pohyb tedy působí proti tomuto procesu.

Pravidelný pohyb také zvyšuje koncentraci tzv. nekódujících RNA v telomerech, což jsou koncové části chromozomů, které se s věkem zkracují. Tato nekódující RNA přitom zvyšuje právě stabilitu telomerů, a tím pomáhá zpomalit procesy stárnutí.

2. Zlepšení mentální výkonnost

Poměrně rozsáhlý je pozitivní vliv pravidelného pohybu na mentální výkonnost, a to jak v mladším věku, tak zejména u seniorů – u nich je průměrný rozdíl v duševní kondici mezi aktivními a neaktivními jedinci opravdu značný a příčinou jsou právě epigenetické procesy související s pohybem. Ten například v mozku zvyšuje produkci růstového neurotropního faktoru BDNF, který je nezbytný pro množení, diferenciaci a ochranu nervových buněk.

Pohyb, zvláště ten aerobní, má přitom na kognitivní funkce přímý a okamžitý účinek. Pouhá jediná půlhodinka pohybové aktivity dokázala v rámci jedné studie zlepšit neuroplasticitu mozku (tj. podpořit tvorbu nových mozkových spojení). Nejvýraznější účinky byly přitom pozorovány v oblasti motorických dovedností, což by samozřejmě nebylo až tak překvapivé, ale také v oblasti paměti. V jiném výzkumu byly znatelné změny v oblasti neuroplasticity pozorovány již po 15 minutách pohybu!

V další studii pak dobrovolníci absolvovali 20 minut svižné chůze na cca 60 % své maximální tepové frekvence. Když byly poté podrobeni inteligenčním testům a testům pozornosti, dosahovali v nich mnohem lepších výsledků, než když se před nimi věnovali odpočinku.

3. Podpora hubnutí a udržení hmotnosti

Často se můžeme setkat s názorem, že pohyb není při hubnutí až tak důležitý, protože množství kalorií, které při něm můžeme „spálit“, je ve srovnání s dietními úpravami nízké. Jenže úprava energetické bilance není jediný důvod, proč se pohybu věnovat. Pravidelné sportování totiž aktivuje řadu genů, které nám s hubnutím mohou výrazně pomoci.

Pravidelná aerobní aktivita (tj. vytrvalostní zátěž mírné až střední intenzity) například výrazně zlepšuje ochotu těla využívat jako palivo tuky. Kromě toho také epigenetickou cestou zlepšuje produkci enzymu AMPK, který podporuje vstřebávání glukózy z krevního řečiště a její využití uvnitř svalových buněk. Výsledkem je snazší udržení vyrovnané hladiny krevní glukózy, což je důležité nejen v prevenci a léčbě cukrovky, ale i při hubnutí.

Vytrvalostní i rychlostně silové aktivity navíc pozitivně ovlivňují vylučování řady hormonů, které procesy hubnutí a přibývání na váze ovlivňují poměrně zásadním způsobem.

4. Prevence a podpora léčby nemocí

Kromě již zmíněné podpory produkce AMPK, která je důležitá při prevenci a léčbě diabetu, má pravidelný pohyb pozitivní vliv i na celou řadu dalších procesů, které ovlivňují naše zdraví. Reguluje například aktivitu genů řídících produkci zánětlivých cytokinů. Tím pomáhá snížit intenzitu chronických zánětlivých procesů v těle, což je důležité v prevenci i léčbě řady chorob, včetně například rakoviny a srdečně cévních chorob. Podstatný je i jeho vliv na snížení celkové míry metylace, protože právě nadměrná metylace se podílí na vzniku celé řady onemocnění.

Proč začít zvolna?

Nemálo lidí se začíná hýbat v rámci novoročních předsevzetí. Často jde přitom o osoby, které řadu let nesportovaly, a nezřídka trpí nadváhou, nebo dokonce obezitou. Do nového životního stylu se vrhají s nadšením, což mívá za následek, že to jednoduše přeženou.

Příliš ambiciózní začátek způsobí v první řadě to, že je začnou bolet svaly. Samotná bolest ovšem není až takový problém jako to, co je její příčinou. Způsobují ji mikroskopická poranění svalových vláken, v jejichž důsledku vzniká zánět. Pokud je ale člověk například obézní a špatně se stravuje, probíhá v jeho těle již tak poměrně intenzivní chronický zánět. Nyní se tedy úroveň zánětlivých procesů ještě zvyšuje, což například přetěžuje imunitu.

Ještě větším problémem ovšem může být zvýšené riziko zranění. Všechny systémy našeho těla totiž potřebují určitý čas na to, aby se zátěži přizpůsobily. V reakci na pravidelnou pohybovou aktivitu tak například nejen sílí svaly a zvyšuje se výkonnost dýchacího či srdečně cévního systému, ale zpevňují se i šlachy, vazy a klouby. Pokud jim ovšem na tyto procesy nedopřejeme dostatek času a budeme je od počátku nadměrně zatěžovat (zvlášť v kombinaci s nadváhou), dříve či později nás překvapí nějaké zranění.

Do třetice také platí, že fyzická zátěž, na kterou tělo není adaptováno, pro něj představuje stres. Pokud se tedy člověk, který doposud nesportoval, vrhne naplno do tréninku, zvyšuje se v jeho těle produkce stresových hormonů, které mají negativní epigenetické účinky – komplikují například hubnutí a zvyšují riziko vzniku řady civilizačních nemocí.

Pár důležitých zásad

Pokud tedy s pohybem začínáte, je potřeba začít zvolna jak z pohledu doby, tak i intenzity zátěže a jen velmi pomalu ji navyšovat. Zde je pár užitečných zásad:

• Zpočátku kombinujte posilovací cviky zaměřené na stabilizaci trupu a kloubů s vytrvalostní zátěží, která ovšem musí být spíše mírné, maximálně střední intenzity. Pro začátečníky, zvláště ty s nadváhou, proto není vhodné začít například běhat. Lepší volba je rychlá chůze, cyklistika nebo plavání. Ideální je tyto aktivity střídat, abychom zabránili přetížení namáhaných svalových skupin a šlach.
• Pokud se toužíte věnovat dnes tolik populárnímu běhu, nejprve získejte základní vytrvalost výše uvedenými aktivitami a k běhu přejděte teprve, až ho budete schopni udýchat (vhodná intenzita zátěže pro začátečníky je ta, při které zvládnete plynule mluvit). Pokud vás ale běh neláká a chcete zůstat například u svižné chůze, není to problém.
• Věnujte se pohybu co nejčastěji. Čtyřikrát týdně půl hodiny vám přinese mnohem větší zdravotní i tréninkový efekt než hodina dvakrát týdně.
• Dobu zátěže postupně navyšujte. Začít můžete třeba na třech dvacetiminutových trénincích v pracovním týdnu a jenom čtyřicetiminutovém o víkendu. Každý týden pak přidejte ke dvěma z těchto tréninků dalších pět minut.
• Minimálně tři měsíce nenavyšujte intenzitu. S tím, jak poroste vaše kondice, pochopitelně můžete (a také byste měli) začít zrychlovat, stále by však mělo jít o intenzitu, při které jste schopni souvisle konverzovat.
• Pokud jste zdraví, můžete po třech měsících zařadit jeden intenzivnější trénink.
• Před každou pohybovou aktivitou byste se měli rozcvičit, po ní pak protáhnout namáhané svaly.

Užitečné doplňky stravy

Velkým pomocníkem pro všechny, kdo se věnují pravidelnému pohybu, mohou být epigeneticky působící doplňky stravy. Které se vyplatí vyzkoušet?

Pro rozvoj vytrvalosti – vytrvalostní výkonnost a schopnost těla spalovat při zátěži tuk podpoří například EGCG, Coleus forskohlii, astaxantin nebo omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Pro začátečníky je velice vhodný i kvercetin, který urychluje adaptační procesy na zátěž.

Pro rozvoj síly – velmi efektivní jsou granátové jablko a Coleus forskohlii, které podporují produkci vlastního testosteronu. Efekt pravidelného posilování zlepší i astaxantin.

Na bolavé svaly – příčinou bolesti svalů je zánět, a proto jsou v tomto případě jsou vhodné živiny a byliny s protizánětlivými účinky, například kurkumin, zázvor, EGCG nebo resveratrol.

Před tréninkem – cca půl hodiny před zátěží je vhodné užívat doplňky stravy, které zlepší prokrvení pracujících svalů. V tomto směru skvěle funguje granátové jablko, kurkumin nebo zázvor.

Na bolavé šlachy a klouby – zánět a bolest kloubů a šlach skvěle tlumí boswelie či rozmarýn. Pokud ale bolest vznikla v důsledku zátěže, je třeba přerušit trénink do odeznění potíží, případně po tuto dobu zařadit jinou aktivitu, která příslušnou oblast nenamáhá (například plavání namísto běhu).

Podpora hubnutí – vyzkoušejte například EGCG, kvercetin, Coleus forskohlii nebo kurkumin.

Buňky všech našich tkání se množí dělením. Jednou za čas dostanou z vnějšku podnět, aby se každá z nich rozdělila na dvě nové, zcela totožné. Tedy, totožné… To bohužel platí jen v ideálním případě. Ve skutečnosti totiž právě při procesu dělení vzniká řada chyb, které nejen snižují funkci dané buňky, ale zároveň mohou být i potenciální nebezpečné – mohou se totiž například stát základem nádorového bujení.

Snad právě proto vznikl mechanismus, který buňkám brání se dělit donekonečna. Při každém dělení dojde ke zkrácení koncových částí chromozomů, které se nazývají telomery. DNA v telomerech nenese žádnou genetickou informaci, netvoří se podle ní bílkoviny, jen obsahuje určitou opakující se sekvenci nukleotidů (základních stavebních kamenů DNA). Při každém dělení několik těchto nukleotidů ubude, takže se telomery postupně zkracují. A když jejich délka dosáhne určitého kritického bodu, což nastává zhruba po padesátce buněčných dělicích cyklů, stane se s buňkou cosi divného. Nedojde přímo k její smrti, ale přejde do stavu, který se nazývá senescentní.

Když se z buňky stane zombie

Senescentní buňky sice žijí dál, dál v nich probíhají metabolické děje, ale již se nemohou dělit. To je na jednu stranu fajn – už totiž prošly velkým počtem dělení, při kterém se v nich nahromadilo velké množství chyb, a kdyby se dělily dál, mohly by se stát základem zhoubného nádoru. Zároveň to ale až zase taková výhra také není. Senescentní buňky totiž poměrně zdatně odolávají apoptóze neboli buněčné smrti, takže se postupem času v těle hromadí. A právě zvyšování počtu senescentních buněk v těle úzce souvisí se stárnutím.

Čím je organismus starší, tím více těchto buněk jeho tkáně obsahují. Velice nadějně proto vypadají nedávno publikované pokusy na myších, které se zaměřily právě na eliminaci senescentních buněk z jejich těla – toho vědci dosáhli pomocí tzv. senolytických látek, konkrétně směsí dasatinibu a kvercetinu. Následně u starých myší došlo k výraznému prodloužení délky života – v průměru od 36 %, tedy více než o třetinu! Zároveň u nich došlo ke zlepšení některých kondičních ukazatelů (rychlost chůze, vytrvalost, síla úchopu) i zdravotního stavu. Prostě šlo o nefalšovaný elixír mládí.

Lokální podávání senolytických látek pak v dalších výzkumech vedlo rovněž ke zlepšení stavu aterosklerózy a artrózy.

Proč jsou senescentní buňky škodlivé?

Senescentní buňky neškodí zdaleka jen tím, že se v tkáních hromadí. Platí totiž, že nejen vypadají trochu jinak než jejich mladé kolegyně (mají zploštělý tvar a jinou vnitřní strukturu), ale především se také jinak chovají. Problematický je zejména fakt, že produkují drobné molekuly jménem cytokiny, které výrazně zvyšují celkovou úroveň zánětlivých procesů v těle. A právě zánět stojí na počátku řady závažných onemocnění v těle – například srdečně cévních chorob, cukrovky, artrózy a artritidy či některých typů rakoviny.

Pokud se senescentní buňky vyskytují ve velkém množství v cévách, způsobují jejich zúžení. Když se hromadí v prostatě přispívají k její hyperplazii neboli zbytnění, v kloubech podporují vznik artrózy… Hromadění senescentních buněk v pokožce například souvisí i s tvorbou mateřských znamének – i jejich výskyt ostatně výrazně stoupá s věkem.

Hromadění senescentních buněk rovněž narušuje homeostázu a snižuje regenerační kapacitu tkání, což rovněž přispívá k urychlení procesů stárnutí. Z epigenetického pohledu je pak důležité, že prostřednictvím buněčné signalizace ovlivňují aktivitu řady důležitých genů v okolních buňkách, zejména pak v oblasti modifikace histonů.

Senescentní buňky mohou navíc paradoxně přispět i ke vzniku nádorového bujení. Každá buňka totiž do svého okolí vylučuje látky, kterými ovlivňuje tzv. buněčnou signalizaci buněk v okolí. Látky produkované senescentnímu buňkami jsou ovšem jiné než u buněk mladých – kromě již zmíněných zánětlivých cytokinů například produkují i molekuly, které mohou přispět k tomu, aby v jejich okolí došlo ke vzniku nádorů.

Senescentní buňky ovšem nejsou jen škodlivé, ale mohou hrát důležitou roli například v procesu hojení ran. Když totiž dojde ke vzniku rány, buňky v jejím okolí se do senescentního stádia dostávají mnohem rychleji než ty v nepoškozené tkání. Přitom začnou produkovat růstový faktor PDGF-AA, který podporuje uzavírání rány. Negativní účinky však výrazně převažují.

Jak udržet senescentní buňky na uzdě?

Senescentní buňky vznikají v těle zcela přirozeně s tím, jak čím dál tím více buněk prochází onou zmíněnou zhruba padesátkou buněčných cyklů. Proto také platí, že čím je člověk starší, tím je v jeho těle senescentních buněk více.

Pak jsou zde ale také faktory, které senescenci podporují. Mezi ně obecně patří jakýkoliv stres, zejména pak stres oxidativní, tedy nadměrná produkce volných radikálů. Senescenci urychlují i některé negativní epigenetické procesy – tedy takové reakce, které v těle probíhají v důsledku vnějších podnětů (životní styl, výživa, pohyb, toxiny z životního prostředí apod.) a které jsou schopné vypínat, či naopak zapínat některé geny v naší DNA. Důležitou roli zde hrají geny, podle nichž tělo vytváří enzymy jménem sirtuiny, jejichž optimální hladina je pro boj se stárnutím důležitá. Předčasná buněčná senescence je také nepříjemným vedlejším efektem léčby nádorů pomocí chemoterapie.

Senescenci také ovlivňuje hladina enzymu jménem telomeráza, která zpomaluje zkracování telomerů při buněčném dělení. Výrazná podpora její produkce však není žádoucí – přirozeně se totiž vyskytuje jen v kmenových a zárodečných buňkách, v těch ostatních je její zvýšená hladina nežádoucí, protože může podporovat nádorové procesy.

Co může pomoci?

V prevenci nadměrné tvorby a hromadění senescentních buněk je v zásadě důležité všechno, co nazýváme zdravými životním stylem. Klíčová je výživa. Zde vadí zejména nadměrný příjem sacharidů, stejně jako celkové přejídání. Pozitivně zde naopak působí půst, včetně tzv. půstu přerušovaného, i celkové omezení příjmu kalorií. To vše totiž podpoří proces autofagie (stav, kdy buňka „pojídá“ sebe sama), který může pomoci k eliminaci senescentních buněk.

Důležitý je i pravidelný pohyb, stejně jako zmírnění stresových podnětů.

V současné době již také probíhají klinické studie léků, které dokáží odstraňovat senescentní buňky z těla, velkou službu nám však mohou prokázat i látky přírodního charakteru. Je vhodné se přitom zaměřit zejména na látky s epigenetickými účinky, které dokáží zároveň regulovat například nadměrnou metylaci genů, která je další důležitou příčinou stárnutí.

Důležitý je i dostatečný příjem antioxidantů, harmonizace produkce sirtuinů, stejně jako podpora imunity, protože právě imunitní buňky dokáží ty senescentní do určité míry odstraňovat.

Užitečné doplňky stravy

Kvercetin – tento polyfenol obsažený v řadě druhů rostlinných potravin má nejen výrazné antioxidační účinky, ale navíc dokáže chránit buňky před přechodem do senescentního stavu, a dokonce v rámci studií na buněčných kulturách dokázal obnovit schopnost se dělit u buněk, které již předtím dosáhly stádia senescence. A navíc má i protirakovinné účinky.

EGCG – epigalokatechin galát, polyfenol obsažený v zeleném čaji, dokáže efektivně působit zejména proti předčasné senescenci buněk, a to díky kombinaci svého antioxidačního a epigenetického potenciálu.

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy podporuje odstraňování senescentních buněk prostřednictvím imunitního systému. Má rovněž pozitivní vliv na všechny základní epigenetické procesy, působí protirakovinně a protizánětlivě. Pro lepší vstřebávání a využití je vhodné jej užívat spolu s piperinem z černého pepře.

Vitamin E – tento vitamin rozpustný v tucích má senolytickou aktivitu (podporuje odstranění senescentních buněk z těla) a působí protinádorově.

Resveratrol – barvivo obsažené například ve slupkách červeného vína je známým aktivátorem sirtuinů, které jsou spojeny s procesem stárnutí.

Genistein – tento isoflavonoid obsažený například v sóji a dalších luštěninách má výrazné antioxidační, protirakovinné a antidiabetické účinky, zvyšuje aktivitu telomerázy, zpomaluje procesy stárnutí a vyznačuje se senolytickým působením.

Senolytickou aktivitu ovšem prokazuje i řada dalších látek:

• sulforafany a fenethyl isokyanát, které se nacházejí v košťálové zelenině (například v brokolici, kedlubně, květáku či kapustě),
• allicin obsažený například v česneku,
• fisetin, polyfenol nacházejících se v řadě druhů ovoce a zeleniny (například v jahodách, mangu a okurce),
• triptolid (látka z rostliny Tripterygium wilfordii, která sevyužívá v čínské medicíně),
• a dokonce i kanabinoidy v marihuaně.

Studie na dvojčatech prokázaly, že dědičnost se na délce života podílí jen cca z 20-30%. Daleko větší roli tak hrají vlivy, které označujeme jako epigenetické. Jde o vlivy z oblasti životního stylu (strava, míra pohybu, kouření…) a životního prostředí, které aktivují, či naopak deaktivují jednotlivé geny v naší DNA.

Platí přitom, že míra negativních epigenetických reakcí stoupá s věkem, tedy že s postupujícím stárnutím jsou naše geny stále méně „funkční“. To je fakt, který bohužel změnit nedokážeme. Rychlost, jakou tyto negativní epigenetické změny přibývají, ovšem můžeme ovlivnit poměrně zásadně, a dokonce můžeme i zvrátit některé změny, které již proběhly.

Klíčové reakce pro proces stárnutí

Vědci zatím na buněčné úrovni identifikovali řadu procesů, které se stárnutím souvisejí. Zde jsou některé z nich:

Změny v oblasti chromatinu – DNA není v buňkách uložena volně, ale je „namotána“ na bílkovinách jménem histony a společně vytvářejí strukturu nazývanou chromatin. U všech tzv. eukaryotických buněk – od kvasinek po člověka – přitom byl v souvislosti se stárnutím popsán právě úbytek a změny struktury chromatinu, který může mít mj. za následek umlčení genů v dané oblasti.

Produkce sirtuinů – vlivem stárnutí klesá produkce proteinů jménem sirtuiny, které výrazně ovlivňují aktivitu řady důležitých genů (u savců jde zejména o sirtuin SIRT-1). Některé výzkumy naznačují, že změny v produkci sirtuinů úzce souvisejí například s úbytkem paměti.

Modifikace histonů – s věkem klesá tvorba enzymů, které se účastní reakcí jménem modifikace histonů (zejména jde o tzv. acetylaci a metylaci histonů). Tyto reakce jsou přitom klíčové pro to, aby mohl být určitý gen „přečten“, tedy aby podle něj mohlo být vytvářeny bílkoviny.

Metylace genů – jde o nejlépe prozkoumanou epigenetickou reakci související se stárnutím. Jde o reakci v oblasti tzv. promotorů genů (oblast, kde se začíná čtení příslušného genu) – pokud je promotor nadměrně metylován, aktivita genu klesá. Právě metylace se přitom hojně se uplatňuje v různých obdobích života, kdy umlčuje geny, které již v dalších obdobích nebudou potřeba. Ovšem část těchto změn prokazatelně souvisí i se stárnutím. Zajímavé přitom je, že v některých oblastech dochází vlivem stárnutí k hypometylaci (tj. snížené metylaci), zatímco v jiných naopak k metylaci nadměrné, tedy hypermetylaci.

Nekódující RNA – doposud se většina vědeckých studií zaměřovala na tzv. microRNA – krátké úseky nukleových kyselin, které nenesou žádnou genetickou informaci, ale přesto jsou důležitými hráči, protože regulují proces čtení jednotlivých genů. Kromě nich však jsou důležité i dlouhé nekódující řetězce RNA – narušení jejich tvorby se podílí na řadě negativních stavů, ať už jde o nádorová, kardiovaskulární či neurodenegerativní onemocnění, a také na procesu stárnutí. Roli zde ovšem hrají i microRNA, přičemž některé z nich procesy stárnutí urychlují, zatímco jiné naopak podporují dlouhověkost.

Délka telomerů – na koncích každého chromozomu je část řetězce DNA s určitým pořadím nukleotidů nazývaná telomer. Tato část nenese žádnou genetickou informaci, ale spolu s proteiny, které obklopuje, má za úkol chránit konce chromozomů. Při každém buněčném dělení se ale telomery zkracují, a když jejich délka dosáhne určité kritické hranice, buňka zanikne. Proces zkracování telomerů tedy úzce souvisí se stárnutím. Klíčovou roli přitom hraje enzym telomeráza, která dokáže zkracování zpomalit, ale s věkem její tvorba klesá.

A co dědičnost?

Jak už jsme popsali výše, „tvrdá dědičnost“, tedy struktura DNA získaná od rodičů, se na dlouhověkosti podílí jen zhruba ze čtvrtiny. Jak je tedy možné, že některé rodiny jsou vyloženě dlouhověké, zatímco v jiných se až příliš často umírá předčasně?

Od rodičů totiž při početí získáváme nejen jejich geny, ale i část epigenetických změn, které za svého života (do početí) na svých genech nashromáždili, popřípadě sami zdědili po svých předcích. Mnohé epigenetické změny se tak mohou předávat po řadu generací, včetně těch, které souvisejí s dlouhověkostí. Svou roli pak navíc nepochybně hraje i životní styl konkrétní rodiny – stravovací zvyklosti, míra pohybové aktivity apod.

Životní styl často rozhoduje

Jak už jsme totiž zmínili výše, jedním z nejdůležitějších epigenetických činitelů je náš životní styl a prostředí, ve kterém žijeme. To utváří řadu epigenetických změn v rámci naší DNA, a mnohé z nich, včetně těch zděděných, dokáže také zvrátit. A co tedy může pomoci?

Velice důležitá je výživa. Nebezpečná je podvýživa, zvláště v dětství, kdy může zkrátit věk dožití nejen příslušného člověka, ale i jeho vnoučat. Negativní vliv má ovšem i přejídání – v našich podmínkách má tak naopak na dobu dožití pozitivní vliv omezení přijímaných kalorií. Důležitá je i skladba stravy – obecně negativní epigenetický vliv má nadměrný příjem sacharidů a nasycených tuků, pozitivně naopak působí řada látek obsažených v rostlinné stravě (zejména v ovoci a zelenině, ale i třeba v olivovém oleji).

Velmi negativně na epigenetické změny související se stárnutím působí nadměrná konzumace alkoholu a také kouření, které výrazně ovlivňuje především metylaci genů. Pozitivní účinek má naopak pravidelná pohybová aktivita.

Zajímavé jsou ovšem i souvislosti stárnutí s naší psychikou. Výzkumy například prokázaly fakt, že některá psychiatrická onemocnění, zejména deprese a bipolární porucha, způsobují epigenetické změny, které urychlují procesy stárnutí. Když se tedy říká, že veselá mysl a pozitivní myšlení jsou předpokladem dlouhého života, je to možná pravdivější, než si připouštíme.

Užitečné doplňky stravy

Kromě změn v životním stylu mohou při snaze o prodloužení života a zvýšení jeho kvality pomoci i epigeneticky působící doplňky stravy. Ty obvykle představují látky, které se běžně vyskytují v naší stravě, ovšem ve výrazně koncentrovanější podobě.

Resveratrol – barvivo z červeného vína pomáhá regulovat úroveň metylace genů a modifikace histonů, a zároveň podporuje tvorbu sirtuinů, které pomáhají zpomalovat procesy stárnutí. Resveratrol navíc pomáhá snížit riziko řady onemocnění souvisejících s věkem a díky svému antioxidačnímu působení chrání buňky před oxidativním působením. Pozitivní vliv má navíc i na projevy stárnutí v oblasti pokožky – tedy například i na tvorbu vrásek. Pro ženy v období menopauzy a po ní je navíc důležitý fakt, že resveratrol působí jako fytoestrogen, a tudíž je schopný zmírňovat negativní dopady úbytku tvorby ženských pohlavních hormonů.

EGCG – epigalokatechin galát, obsažený hojně například v zeleném čaji, dokáže velice efektivně regulovat procesy metylace genů, acetylace histonů i regulace pomocí nekódujících RNA. Kromě toho ale také pomáhá regulovat aktivitu enzymu telomerázy, a tím omezuje zkracování telomerů v chromozomech.

Vitamin D3 – jeho deficit je jednou z příčin poklesu zejména mozkových a kognitivních funkcí ve vyšším věku (včetně paměti), zároveň ale zvyšuje riziko vzniku řady chorob souvisejících se věkem (osteoporóza, cukrovka, nemoci srdce a cév či rakovina). S věkem se navíc pravděpodobnost nedostatku vitaminu D3 výrazně zvyšuje.

Genistein – látka obsažená zejména v sójových bobech spojuje epigenetický a estrogenový efekt. Díky tomu je účinná zejména při zpomalení procesu stárnutí u žen v období menopauzy a po ní. U nich také snižuje riziko vzniku chorob, které se stárnutím souvisejí – osteoporózy, nádorových onemocnění, kardiovaskulárních nemocí či Alzheimerovy choroby (více zde: https://www.epivyziva.cz/genistein/)

Někomu může připadat malicherné, když si žena začne zoufat nad přibývajícími vráskami. Jenže vnější projevy stárnutí nevznikají samy od sebe, ale jsou jen odrazem procesů, které se odehrávají v každé buňce našeho těla. Boj s nimi tedy smysl má, hlavní zbraní by však neměly být plastické operace či drahé krémy, ale snaha o celkové ozdravění těla. Jak nám v tom může pomoci epigenetika?

Zapojte do hry své geny

Přírodu neoblafneme. S postupujícím věkem se zkrátka vždy bude zhoršovat naše fyzická i psychická kondice, přibývat tělesných obtíží, ale i vnějších známek stárnutí, jako je tvorba vrásek, dehydratace, ztráta elasticity, změny objemu v okolí úst a očí či poruchy pigmentace. Elixír mládí, který by všechny tyto procesy zastavil, bohužel neexistuje, to však ale neznamená, že jsme zcela bezbranní. Rychlost těchto procesů totiž ovlivnit můžeme, a to poměrně výrazně. Klíčem k úspěchu jsou naše vlastní geny.

V naší DNA totiž bylo identifikováno 70 genů, které souvisejí s dlouhověkostí a rychlostí stárnutí. Ty mají vliv nejen na vnější příznaky stárnutí, tedy na vzhled pokožky, ale především na celkovou kondici organismu a odolnost vůči vzniku řady onemocnění. Patří mezi ně například geny, které ovlivňují schopnost těla eliminovat buňky, u nichž došlo při dělení k mutaci. Pak jsou tu ale ještě stovky genů, které ovlivňují přímo pokožku – zejména tvorbu kolagenu, ochranu proti volným radikálům a hydrataci.

Proč vlastně stárneme?

Problém je ale v tom, že s věkem aktivita velké části těchto genů klesá. Příčinou jsou tzv. epigenetické procesy – chemické reakce, které dokáží způsobit, že se gen zcela vypne a tělo podle něj přestane vytvářet bílkoviny. Zejména jde o metylaci genů, acetylaci a deacetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více čtěte zde). V průběhu života stoupá počet negativních epigenetických změn v naší DNA a tento fakt je jednou z hlavních příčin stárnutí organismu.

Rychlost a intenzita těchto procesů ovšem není předem dána, ale můžeme ji výrazně ovlivnit – především svou stravou a celkovým životním stylem. Profesor Steve Horvath z University of California dokonce na základě svých dlouholetých výzkumů vytvořil termín „epigenetické hodiny“, které čas našeho života odměřují nikoliv podle věku, ale podle míry metylace našich genů. Epigenetický elixír mládí sice zatím nikdo nevynalezl, nicméně platí, že tikot svých epigenetických hodin můžeme svým životním stylem výrazně zpomalit, takže se s těmi skutečnými mohou rozcházet třeba i o více než deset let. A to se v důsledku projeví nejen na našem vzhledu, ale především fyzické a psychické kondici i na zdraví celého těla.

Zatímco ale u mužů se ručičky jejich epigenetických hodin pohybují víceméně plynule, ženy jsou ve velké nevýhodě. Pokles tvorby pohlavních hormonů, který začíná již po čtyřicítce, totiž procesy související se stárnutím urychluje. Velký skok pak nastává v okamžiku menopauzy – ta rychlost našeho stárnutí náhle zvýší v průměru o šest procent.

S menopauzou, konkrétně s úbytkem tvorby estrogenu, navíc souvisejí i některé typické zdravotní problémy, na jejichž vzniku se zároveň podílí i epigenetika.

Osteoporóza

Proces tvorby kostní hmoty je řízen skupinou enzymů označovanou jako HDAC. Jejich sekrece je přitom ovlivňována epigenetickými mechanismy, zejména acetylací a deacetylací histonů. S postupujícím věkem obecně stoupá počet epigenetických mechanismů, které tvorbu kostní hmoty zpomalují, velký skok ovšem v tomto směru přichází v období menopauzy. Tehdy totiž výrazně klesá produkce dvou enzymů ze skupiny HDAC, a to SIRT1 a SIRT6, což pravděpodobně souvisí s poklesem hladiny pohlavního hormonu estrogenu. Roli však hrají i další dva hlavní epigenetické mechanismy – metylace genů a regulace prostřednictvím microRNA.

Choroby srdce a cév

Až do nástupu menopauzy mají ženy oproti mužům velkou výhodu: jejich pohlavní hormon estrogen totiž zároveň chrání jejich srdce a cévy. Jakmile ale výrazně poklesne jeho tvorba, rozběhnou se naplno negativní epigenetické procesy zvyšující riziko kardiovaskulárních chorob, stoupne hladina škodlivého LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a zintenzivní se průběh zánětlivých procesů v oblasti srdce a cév.

Skepse však není na místě. Pomocí výživy a úpravy životního stylu totiž můžeme nejen zpomalit rychlost negativních epigenetických změn v našem těle, ale řadu z nich dokonce i zvrátit a tím doslova a do písmene omládnout – uvnitř i navenek. Pojďme se tedy podívat, jaké zbraně proti stárnutí máme k dispozici.

Stres nám dělá vrásky

Lidové rčení „nedělej si z toho vrásky“ nevzniklo jen tak náhodou. Stres, zvláště ten chronický, dlouhodobý, má totiž nejen negativní dopad na zdraví celého těla – zvyšuje například riziko kardiovaskulárních chorob či rakoviny, výrazně zhoršuje imunitu, nebo urychluje degeneraci nervových buněk – ale negativně působí i na kvalitu pokožky.

Při stresu na naši pokožku přímo působí některé uvolňované hormony. Například epinefrin (adrenalin) uvolňovaný nadledvinami mj. způsobuje zúžení cév v pokožce. Při chronickém stresu se tak výrazně zhoršuje zásobování kůže a podkoží živinami i odvod metabolických zplodin. Roli hraje i adenokortikotropní hormon (ACTH) a kortikoliberin (CRH), které zase přímo ovlivňují množení a diferenciaci kožních buněk.

Při dlouhodobé produkci stresových hormonů (zeména epinerfinu, norepinefrinu a kortizolu) zároveň dochází k poškození DNA kožních buněk, což rovněž vede ke zrychlení stárnutí pokožky, a roli hraje i zvýšená produkce volných radikálů, která se stresem rovněž souvisí.

Kdo kouří, stárne

Dalším výrazným negativním faktorem je kouření a znečištění životního prostředí. Obojí má přímý negativní vliv – bezprostředně po vykouření cigarety či vdechování škodlivin se v pokožce výrazně snižuje obsah kyslíku, a naopak stoupá produkce volných radikálů, které poškozují buňky kůže i podkožního vaziva. Z dlouhodobého hlediska má pak kouření i znečištění životního prostředí výrazný vliv na metylační vzorce v naší DNA. Tím se výrazně urychlují naše vnitřní epigenetické hodiny, což způsobuje nejen rychlejší stárnutí pokožky, ale zároveň i zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Pohyb pro zdraví i krásu

Pohyb, zvláště ten aerobní (běh, rychlá chůze, plavání, kolo…) má v první řadě okamžitý efekt na zlepšení prokrvení a okysličení tkání celého těla, pokožku nevyjímaje. Mnohem důležitější je ale jeho epigenetický efekt. Pokud jej provozujeme pravidelně, dochází k výraznému snížení míry metylace DNA, což má vliv na zpomalení stárnutí i snížení rizika mnoha vážných onemocnění, včetně například rakoviny či diabetu. Prokázán je i příznivý vliv pravidelného pohybu na mentální kondici, zejména pak ve vyšším věku. Snížení metylace se také pozitivně projeví na fyzickém vzhledu.

Prokázán byl i příznivý vliv pohybu na délku tzv. telomerů, což jsou koncové části chromozomů. Jejich postupné zkracování v průběhu života je další důležitou příčinou stárnutí, a právě pravidelný pohyb tento proces dokáže výrazně zpomalit.

Výživa

Výživa je jedním z nejdůležitějších epigenetických faktorů. Negativně v tomto směru působí například přejídání, nadměrná konzumace sacharidů a živočišných tuků, alkohol či mnohá chemická aditiva v potravinách. Naopak existují potraviny, které z hlediska epigenetiky působí velice pozitivně.

Pro ženy po čtyřicítce je například velice vhodná sója. Obsahuje totiž isoflavony genistei a daidzein, které mají nejen epigenetické účinky, ale působí zároveň i jako fytoestrogeny, tedy látky podobné ženským pohlavním hormonům. Kromě příznivého působení na vnější známky stárnutí nají například výrazné protirakovinné účinky, chrání srdce a cévy a mají pozitivní vliv na klouby.

Kromě toho je zde celá řada dalších epigeneticky působících živin a bylin, z nichž mnohé jsou běžnou součástí stravy, nicméně pro větší účinnost je vhodné konzumovat je v koncentrované formě jako potravní doplňky. (Jejich rozsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“.)

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi nejsilnější epigenetické zbraně proti stárnutí, a to včetně vnějších známek jako jsou vrásky či ztráta kolagenu v pleti. Zároveň působí protizánětlivě, snižuje riziko nemocí srdce a cév i rakoviny. Tento efekt funguje u obou pohlaví, ženy však navíc mohou těžit z toho, že jde o přírodní fytoestrogen, který je schopen do značné míry kompenzovat pokles produkce estrogenu. Jde proto o doplněk stravy, který ocení většina žen po čtyřicítce.

Velmi nadějné jsou výzkumy využití resveratrolu v prevenci a léčbě osteoporózy u žen po menopauze. Přímo totiž působí na produkci enzymu SIRT1 a zároveň zvyšuje v krvi koncentraci bílkoviny osteokalcinu, který hraje důležitou roli při tvorbě kostní hmoty.

Resveratrol je vhodné užívat současně s vápníkem, vhodné jsou ale i jeho kombinace například s vitaminem K2 anebo živinou jménem OPC, což je komplex proantokyanidinů se silným antioxidačním a epigenetickým potenciálem, který se vyskytuje zejména v hroznových jadércích.

Více o resveratrolu čtěte zde.

Vitamin D3

Jde o jednu z nejdůležitějších živin v prevenci osteoporózy. Reguluje totiž rovnováhu vápníku a fosforu prostřednictvím řady mechanismů. Ve střevě například zvyšuje produkci proteinu, který zajišťuje vstřebávání vápníku do krevního řečiště, zlepšuje rovněž vstřebávání fosforu z trávicího traktu a zvyšuje resorpci čili zpětné vstřebávání vápníku v ledvinách. Vitamin D rovněž stimuluje systém známý pod zkratkou RANKL (receptor-activator of nuclear factor), který aktivuje kostní buňky jménem osteoklasty, jež umožňují přestavbu kostní hmoty.

Více o vitaminu D3 čtěte zde.

Vitamin K2

Tento málo známý vitamin působí prakticky na všechny hlavní potíže, které trápí ženy v období menopauzy a po ní. V první řadě je zcela nezbytný v prevenci osteoporózy. Enzym, jehož je součástí, totiž aktivuje několik proteinů, které řídí pohyb vápníku v těle. Nejdůležitější z nich je osteokalcin, což je po kolagenu druhá nejhojněji zastoupená bílkovina v kostech, která je nezbytná pro ukládání vápníku do kostí a zubů.

K2 je ovšem velice účinnou prevencí kardiovaskulárních onemocnění. Aktivuje totiž matrix gla protein (MGP), který má zase za úkol odvádět vápník z měkkých tkání. To ovšem netýká pouze cév, kde je tento minerál součástí aterosklerotických plátů, ale zároveň i pokožky, kde usazený vápník snižuje elasticitu kolagenních vazů a urychluje tak tvorbu vrásek a povolování kontur obličeje. Jinými slovy vitamin K2 přivede vápník tam, kde ho chceme (do kostí a zubů), a odvede ho z míst, kde naopak škodí – z cévního systému a kolagenních vláken.

Vitamin K2 se přirozeně vyskytuje v produktech obsahující živočišný tuk, zejména v másle, mléčných výrobcích, mase a vejcích. Platí to ovšem pouze pro produkty z volně se pasoucích zvířat, které konzumují přirozenou rostlinnou stravu. V mase, mléce a vejcích od zvířat z uzavřených chovů je jeho výskyt výrazně nižší, a proto je zvláště u žen po čtyřicítce (a ještě více u těch po menopauze) vhodné jej užívat jako doplněk stravy.

Více o vitaminu K2 čtěte zde.

Epigalokatechin galát (EGCG)

Silný antioxidant s epigenetickými účinky obsažený zejména v zeleném čaji je další účinnou zbraní vůči vnějším projevům stárnutí. Aktivuje totiž v pokožce buňky jménem keratinocyty a podporuje jejich dělení, čímž snižuje tvorbu vrásek. Proti stárnutí ovšem působí i zevnitř, když aktivuje tzv. Metuzalém gen, který má za úkol zbavovat organismus poškozených buněk.

EGCG má ovšem i výrazné protirakovinné účinky (efektivně působí zejména proti nádorům prsu), chrání srdce a cévy a v neposlední řadě pomáhá udržovat v kondici i naše mentální schopnosti a paměť. Některé výzkumy dokonce potvrdily jeho účinnost proti Parkinsonově a Alzheimerově chorobě.

Více o EGCG čtěte zde.

První teorie o prospěšnosti pití červeného vína je stará téměř dvě stě let. Již v roce 1819 totiž irský lékař Samuel Black poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu nemocí srdce a cév ve francouzské populaci může být právě hojné popíjení červeného vína.

V průběhu 20. století pak vědci pojmenovali jednu ze složek, která je za příznivé účinky červeného vína zodpovědná: barvivo resveratrol, které se nachází v celé révě vinné, nejvíce ale především ve slupkách hroznů. Dlouho si však mysleli, že příčinou pozitivního vlivu na srdce jsou zejména jeho mimořádné antioxidační účinky. Je totiž schopen neutralizovat volné radikály, které poškozují stěny cév a tím podporují vznik aterosklerózy.

V posledních dvou desetiletích však vědci přišli s mnohem překvapivějším zjištěním: resveratrol patří mezi přírodní látky s mimořádně vysokým epigenetickým působením. To znamená, že je schopen ovlivňovat aktivitu některých důležitých genů – včetně těch, které zvyšují riziko vzniku srdečně cévních chorob, ale i mnoha dalších vážných zdravotních potíží.

Zánět, kam se podíváš

Resveratrol pomáhá například výrazně snížit oxidaci LDL cholesterolu či shlukování krevních destiček, což jsou významné rizikové faktory aterosklerózy. Za tyto účinky je přitom zodpovědný především zmíněný antioxidační efekt.

Jenže velice důležitou roli při vzniku nemocí srdce a cév hrají i zánětlivé procesy, které v cévách vznikají prakticky od okamžiku prvního poškození jejich stěn. A právě zde přicházejí ke slovu epigenetické účinky resveratrolu. Je totiž schopen potlačovat aktivitu genů, které zodpovídají za vznik zánětlivých procesů – zejména těch, které řídí tvorbu enzymů podporujících zánět.

Díky kombinaci protizánětlivých a antioxidačních účinků je resveratrol nejen silnou zbraní v prevenci kardiovaskulárních nemocí, ale uplatňuje se i v jejich léčbě. Jeden z výzkumů dokonce prokázal, že když je nemocným podán do 24 hodin po infarktu, sníží se se rozsah poškození srdeční tkáně o 36 %.

Protizánětlivé účinky resveratrolu se navíc uplatňují i v prevenci a léčbě mnoha dalších potíží, ať už je to obezita, při níž vždy vzniká jakási mírná forma celotělového zánětu, či cukrovka, která je zase provázená zánětlivými změnami ve slinivce. Výzkumy dokonce ukázaly, že může být velmi užitečný i při zánětlivých onemocněních střev, jako jsou různé typy kolitid (např. ulcerativní kolitida), nebo při astmatu.

Naděje proti rakovině

Epigenetické účinky reveratrolu se uplatňují i v prevenci a léčbě rakoviny. V našem těle totiž existují geny, které mají za úkol bránit procesům, jež mohou vést ke vzniku nádorového bujení – například jde o takzvanou proliferaci, čili schopnost rychlého množení buněk. Vlivem špatné výživy, životního stylu a dalších faktorů ovšem v těle probíhají chemické reakce, které aktivitu těchto genů snižují, v podstatě je „vypínají“. Tím se přirozená ochrana těla vůči nádorovému bujení sníží a riziko nemoci výrazně vzroste.

Zmíněné chemické reakce jsou ovšem naštěstí vratné a právě resveratrol patří mezi přírodní substance, které to dokáží. Díky svému antioxidačnímu působení navíc brání poškozování buněčných stěn i samotné DNA volnými radikály, což je další rizikový faktor rakoviny.

Mozek v kondici, pleť bez vrásek

Četné vědecké studie rovněž prokázaly, že resveratrol je velice účinnou zbraní proti předčasnému stárnutí, za což rovněž vděčí svému epigenetickému působení. Zlepšuje například schopnost buněk reagovat na stresující faktory z vnějšího prostření a při dlouhodobém užívání byl dokonce zaznamenán výrazný úbytek vrásek a zlepšení kvality pleti.

Ještě důležitější je ale schopnost resveratrolu podporovat zachování psychické kondice do vysokého věku. Zlepšuje krevní zásobení mozku, chrání nervové buňky před poškozením a zlepšuje funkci hypokampu, což je část mozku zodpovědná za fungování naší pamětí. Některé výzkumy dokonce potvrdily účinnost resveratrolu v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby – ovlivňuje například vznik tzv. amyloidních plaků, které se objevují právě v mozku pacientů trpících touto nemocí, a pomáhá jim zpomalovat úbytek mozkových funkcí.

Jak užívat resveratrol?

Nejbohatším přírodním zdrojem resveratrolu jsou vinné hrozny a nápoj z nich vyrobený – tedy červené víno (v bílém a růžovém je ho podstatně méně). Vyskytuje se však i třeba v borůvkách či černém rybízu.

Problém je ovšem v množství, které není vysoké a navíc výrazně kolísá. Obvykle jde ale maximálně o jednotky miligramů v jedné skleničce. K dosažení výrazných epigenetických účinků jsou však třeba dávky mnohem vyšší – při preventivním užívání 20-100 mg denně , při léčebném pak dokonce 1000 mg a více. Dosáhnout toho pouhým pití vína tak není možné, pokud by někdo dokázal takové dávky vypít, negativní účinky obsaženého alkoholu by výrazně převážily nad těmi pozitivními.

Pro milovníky červeného vína to tedy moc dobrá zpráva není, naštěstí ale existuje i bezpečná a mnohem efektivnější možnost: Užívat resveratrol jako doplněk stravy.

Na trhu s doplňky stravy je k dostání resveratrol získávaný z hroznových slupek nebo z křídlatky japonské. Rozdíl mezi jejich účinky zatím není dostatečně vědecky prozkoumán, zkušenosti z praxe však zatím ukazují, že účinnější je resveratrol z hroznů, popřípadě jeho kombinace z obou zdrojů.

Blanka Gololobovová

Jmenují se microRNA a jsou to malé molekuly ribonukleové kyseliny, které v sobě nenesou žádnou genetickou informaci. Přesto jsou ale velice důležité. Právě ony totiž rozhodují o tom, jestli budou jednotlivé geny přečteny, nebo nikoliv. A když je gen „vypnutý“ a organismus jej nedokáže přečíst, je to v podstatě stejné, jako kdyby v našich buňkách nebyl.

Když je takto vypnut například gen zodpovědný za potlačování mechanismů nádorového bujení, máme problém – potenciální nádorové buňky totiž najednou mají skvělou příležitost k rychlému nekontrolovanému množení. A to samé platí pro geny ovlivňující vznik srdečně cévních chorob, diabetu a dalších nemocí. Přesto ale ani tehdy není nic ztraceno. Tzv. epigenetické procesy, k nimž patří i zmíněná regulace microRNA, jsou totiž vratné a účinnou zbraň proti nim představuje řada běžných rostlinných substancí. Jednu z těch nejzajímavějších přitom představuje právě OPC z hroznových jadérek. Když se totiž spojí jeho epigenetické a antioxidační působení, získáme skvělý prostředek pro zlepšení našeho zdraví.

Ochrání cévy, pomůže zhubnout

Epigenetické působení OPC z něj dělá vynikající prostředek pro prevenci rakoviny. Zvláště účinné je přitom v boji s dvěma nejčastějšími typy této nemoci – nádorům tlustého střeva a prsu. Prokázány však byly účinky proti rakovině kůže, plic či prostaty.

OPC navíc dokáže ochránit i naše srdce a cévy. Ničí totiž volné radikály poškozující buňky cévních stěn, snižuje krevní tlak a brání tvorbě usazenin v cévách. Prospěšný je přitom nejen v rámci prevence, ale i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mozkovou příhodu. Podporuje totiž regeneraci tkání srdce a mozku, které při infarktu či mrtvici poškodil omezený přísun životadárného kyslíku.

Velkým plusem nejen pro prevenci srdečně cévních chorob je i fakt, že obézním osobám může pomoci zhubnout. Ovlivňuje totiž mitochondrie (tj. energetická centra buněk) v hnědé tukové tkáni, a tím pomáhá napravit poruchy

energetického metabolismu, které mohou být příčinou toho, proč se hubnutí nedaří.

Pozitivní vliv na mitochondrie, konkrétně na ty ve svalových buňkách, pak potěší i běžce, cyklisty, plavce a další vytrvalostní sportovce. OPC totiž díky němu zlepší schopnost svalů využívat kyslík, což je jeden z nejdůležitějších ukazatelů vytrvalosti.

Mozek i oči v kondici

Velkou naději představuje OPC pro osoby s Alzheimerovou chorobou. Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, které toto onemocnění provází, je totiž mj. způsobeno hromaděním tzv. Abetových oligomerů a vznikem beta-amyloidních plaků v mozku. OPC přitom dokáže účinně zpomalovat oba tyto procesy.

Zejména silné antioxidativní působení je pak důvodem, proč OPC představuje vhodnou prevenci makulární degenerace, tedy choroby, která poškozuje oční sítnici a v mnoha případech končí slepotou.

Další ze seznamu vážných chorob, v jejichž prevenci a léčbě hraje OPC důležitou roli, je cukrovka. Pomáhá totiž diabetikům snížit hladinu krevního cukru a tuků v krvi a zvyšuje citlivost tkání na inzulin.

Máme krásu v genech?

V kontrastu se zmíněnými vážnými nemocemi může starost o to, kolik nám ve tvářích přibylo vrásek, vypadat malicherná. Jenže vypadat skvěle do vysokého věku touží snad každý a zdaleka se to netýká jen slabší poloviny lidstva. A také tady mohou hrát důležitou roli jak antioxidační, tak i epigenetické účinky OPC.

Jednou z věcí, která naši pokožku devastuje nejvíce, je totiž UV záření, konkrétně jeho UVB složka. Ta má totiž rovněž epigenetické působení, ale zcela opačné, než bychom chtěli. Ovlivňuje totiž negativním způsobem aktivitu genů, které chrání naši pokožku, a to jak před nádorovým bujením, tak před procesy vedoucími k předčasnému stárnutí. OPC přitom dokáže tyto epigenetické reakce zvrátit a tím déle uchovat mladistvý vzhled a zdraví pokožky.

Důležitou roli však opět hraje i antioxidativní působení OPC. Volné radikály totiž mj. poškozují kolagenní vlákna zodpovědná za pružnost pleti a její ochotu odolávat působení gravitace. A aby to ho nebylo málo, tak OPC působí příznivě i při celulitidě (jak při vnitřní užívání, tak i při vnější aplikaci ve formě krému) a také podporuje hojení ran.

Další příznivé účinky najdete v rámečku.

Jak užívat OPC?

Jak už jsme uvedli na začátku, směs proantokyanidinů jménem OPC se nejhojněji vyskytuje v hroznových jadérkách. Prospěšná je tedy jak pravidelná konzumace vinných hroznů, tak i popíjení vína, zvláště toho červeného. Na druhou stranu se však doporučená denní dávka OPC pohybuje mezi 50 a 300 mg denně (podle toho, zda ji využíváme k preventivním či léčebným účelům), a kdybychom toto množství chtěli získat pouze popíjením vína, poněkud by to zavánělo alkoholismem. Proto jej výhodnější dát přednost doplňkům stravy obsahujícím extrakt z hroznových jader.

OPC je rovněž možné užívat i v kombinacích s dalšími substancemi. Jako jedna z nejvýhodnějších se přitom jeví kombinace s resveratrolem, což je ostatně látka, která OPC přirozeně doprovází i jeho nejlepším zdroji – v hroznovém vínu. Jde totiž o barvivo obsažené v hroznových slupkách a jadércích, které má stejně jako OPC jak výrazné antioxidační, tak i epigenetické účinky. Zatímco OPC ale reguluje aktivitu genů zejména pomocí microRNA, resveratrol ji výrazně ovlivňuje především pomocí další z hlavních epigenetických reakcí – acetylace histonů. Díky tomu se tyto dvě látky skvěle doplňují zejména v prevenci nádorových a kardiovaskulární onemocněních, Alzhemerovy choroby a také v prevenci předčasného stárnutí a pozitivního vlivu na stav pleti.

Pro úplnost však dodáváme, že OPC není žádný „neškodný vitamínek“, ale velmi účinná přírodní substance, která může dokonce ovlivňovat účinnost některých léků. Doporučené dávkování bychom proto nikdy neměli překračovat a nemocné osoby by vždy měly konzultovat užívání OPC se svým ošetřujícím lékařem.

Příznivé účinky OPC

• Přispívá k ochraně před nádorovým bujením.
• Chrání srdce a cévy, snižuje krevní tlak.
• Je vhodné při prevenci a léčbě diabetu.
• Pomáhá zhubnout, podporuje vytrvalostní výkonnost.
• Zlepšuje stav při revmatoidní artritidě.
• Působí proti některým typům bakterií.
• Chrání játra před škodlivým působením volných radikálů a alkoholu.
• Zlepšuje mineralizaci kostí, což je důležité při osteoporóze.
• Podporuje ochranu pleti před škodlivými účinky UV záření.
• Působí příznivě při Alzheimerově chorobě a makulární degeneraci.

Popis

Resveratrol je z chemického hlediska derivát stilbenu, který patří mezi polyfenoly. Vyskytuje se v širokém spektru ovoce a zeleniny, přičemž nejznámějším zdrojem jsou slupky a jadérka modré révy vinné, odkud se dostává i do červeného vína (určité množství se nachází i ve víně bílém a růžovém). Hojně se ale vyskytuje i například v arašídech, černém rybízu, borůvkách či moruších. (5) Jeho role v rostlinách není zcela přesně popsána, pravděpodobně ale pomáhá při ochraně před plísňovými chorobami. (17)

Historie

Jev jménem francouzský paradox poprvé odborně popsal Irský lékař Samuel Black již v roce 1819. (3, 4) Právě on poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu kardiovaskulárních chorob ve francouzské populaci může být pravidelná konzumace červeného vína. Postupem času se k tomuto názoru přiklánělo stále více vědců. Resveratrol byl poprvé izolován až v roce 1940. Předmětem intenzivního vědeckého zkoumání se stal až v 90. letech 20. století.

Účinky

Nejdůkladněji je resveratrol popsán z hlediska svého antioxidačního působení, které je skutečně velmi výrazné (7). Postupně se ale ukázalo, že hlavní klíč k jeho účinnosti je třeba hledat v oblasti epigenetiky. Ovlivňuje například jev jménem acetylace histonů. Histony jsou proteiny, které vytvářejí komplexy s DNA a jsou důležité pro její správné prostorové uspořádání. Regulací acetylace histonů resveratrol ovlivňuje proces jménem transkripce genů, při kterém jsou syntetizovány bílkoviny (10). Neovlivňuje tedy přímo naši genetickou informaci, ale spolurozhoduje o tom, která její část se nakonec projeví.

Nádorová onemocnění

Resveratrol díky svému epigenetickému působení ovlivňuje proces jménem proliferace, tedy rychlého množení buněk. (11) Poruchy tohoto procesu se přitom obvykle objevují při většině typů nádorových onemocnění. Potlačením tvorby enzymu cyklooxygenázy navíc resveratrol snižuje tvorbu prostaglandinů, které nejen podporují zánětlivé procesy, ale rovněž i stimulují růst nádorových buněk (15, 16)

Resveratrol má rovněž protizánětlivé účinky proti kolitidě neboli zánětu tlustého střeva, a to i proti těm jejím typům, které souvisejí se vznikem nádorů tohoto orgánu, zejména pak ulcerativní kolitidě. Při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu nejen k výraznému snížení ukazatelů probíhajícího zánětu, ale snížil se i výskyt střevních nádorů. (1,2) Vzhledem ke své schopnosti vázat se na estrogenové receptory dokáže ovlivňovat i vznik a vývoj rakoviny prsu (6, 12).

Kardiovaskulární onemocnění

Bylo prokázáno, že resveratrol díky svým antioxidačním účinkům ovlivňuje metabolismus tuků, potlačuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou (tedy LDL cholesterolu) i shlukování krevních destiček, což jsou procesy, které hrají důležitou roli při vzniku aterosklerózy. (13) Užitečný může být i při odstraňování následků infarktu – při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu do 24 hodin po uzavření cévy ke snížení objemu infarktu o 36 %. (14) Preventivní efekt proti chorobám srdce a cév byl prokázán také u kuřáků, kteří jsou jimi ohroženi výrazně více než nekouřící populace. (18)

Ovlivňuje také tvorbu enzymů sirtuinů, stejně jako enzymu eNOS, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého. Zároveň omezuje tvorbu řady prozánětlivých látek (např. NF-kB či TNF-α), které se na vzniku aterosklerózy výrazně podílejí, i produkci látek s vazokonstrikčním účinkem (tj. uzavírajícím cévy).

Zánětlivé procesy

Principem protizánětlivého působení resveratrolu je potlačení transkripce čili přepisu genů, které jsou zodpovědné za vznik zánětlivých procesů. (10) Právě zánět přitom hraje důležitou roli při vzniku řady vážných onemocnění, ať už jsou to choroby srdce a cév, některé typy nádorů, diabetes, ale také obezita. Resveratol rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (19)

Resveratrol rovněž podporuje zdraví střevního mikrobiomu, což přispívá k jeho protizánětlivému působení, ale i k pozitivnímu vlivu v prevenci a léčbě řady onemocnění. (29)

Vliv na střevní mikrobiom

Právě vliv na střevní mikrobiom přitom může být kromě epigenetického působní další ze stěžejních cest, kterou resveratrol ovlivňuje naše zdraví. Právě narušená rovnováha mikroorganismů žijících v našich střevech totiž může výrazně přispět ke vzniku řady nemocí a potíží – od zánětlivých střevních onemocnění, přes obezitu až po deprese (více zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/).

Resveratrol přitom může ovlivnit střevní mikrobiom hned několika způsoby. Zaprvé může pomoci změnit poměr „dobrých“ a „špatných“ organismů ve střevě. Například obézní osoby mají obecně složení mikrobiomu odlišné od osob štíhlých: zvyšuje se u nich například podíl bakterií rodu Bacterioides a snižuje podíl bakterií rodu Firmicutes. A to samé platí i pro zvířata. Když ale například v rámci jedné studie podávali resveratrol skupině obézních myší dlouhodobě konzumujících stravu s vysokým podílem tuku, poměry obou typů mikroorganismů se u nich změnily tak, že odpovídaly myším štíhlým. (63)

Podobně resveratrol pravděpodobně dokáže ovlivnit i složení látek, které střevní mikroorganismy vylučují. Například u myší použitých v další studii jeho podávání snížilo vylučování látek, které přispívají ke vzniku aterosklerózy. (64) A v neposlední řadě má rovněž příznivý vliv na stav buněk střevní sliznice, který ovlivňuje například propustnost cévní stěny. (65)

Sportovní výkonnost

Resveratol potlačuje tvorbu aromatázy, čímž snižuje míru přeměny testosteronu na estrogen, a pomáhá tak udržet jeho dostatečnou hladinu u krvi. Rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (44) Velmi dobře na něj reagují veteránští sportovci.

Resveratrol také zvyšuje ve svalové tkáni tvorbu AMPK, což je důležité zejména pro vytrvalostní sportovce. Enzym AMPK totiž zlepšuje absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk, což umožňuje lepší produkci energie využitelné po svalovou práci.

V kombinaci s pravidelným cvičením je resveratrol účinný i ve snaze zabránit úbytku svalové hmoty, ať už v souvislosti s věkem či obezitou, pro niž je úbytek svaloviny typický. (50)

Astma

Protizánětlivé účinky resveratrolu se příznivě projevily například při astmatu a dalších chorobách dýchacího systému. Potlačuje totiž uvolňování zánětlivých mediátorů z buněk epitelu dýchacích cest. (8, 9) Je sice o něco méně účinný než glukokortikoidy, zato ale účinkuje i u osob, u nichž léčba glukokortikoidy z nějakého důvodu nezabírá.

Mentální výkonnost

Resveratrol zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v hipokampu, zlepšuje takzvanou funkční konektivitu v této oblasti a má výrazný pozitivní vliv na paměť. Účinkuje nejen u zdravých osob, ale i u lidí s vysokým rizikem demence. Coby fytoestrogen je zvláště účinný u žen po menopauze. (38)

Zajímavé přitom je, že jedna ze studií potvrdila příznivý vliv na kognitivní schopnosti v případě kombinace resveratrolu a alkoholu v nízkých dávkách. Když měli dobrovolníci, jejichž průměrný věk byl 70,4 roku, řešit sérii úkolů testujících kognitivní schopnosti, dosahovali mnohem lepších výsledků poté, co konzumovali červené víno (1 dcl) obohacené o resveratrol (200 mg), než když před testy pili samotné červené víno. Výsledky autoři výzkumu přičítají zlepšenému prokrvení mozku. (30)

Alzheimerova choroba

Výzkumů na toto téma bylo zatím provedeno jen málo a princip tohoto působení nebyl doposud zcela objasněn, ukazuje se ale, že resveratrol vykazuje výrazný neuroprotektivní efekt, tj. chrání buňky nervového systému před poškozením, které je hlavním projevem Alzheimerovy choroby. (20, 39) Dvě studie potvrdily, že vysoké dávky resveratrolu jsou schopny stabilizovat hladinu amyloidu-beta 40, což je jedna z hlavních složek tzv. amyloidních plaků, které se objevují v mozku osob trpících Alzheimerovou chorobou. (24) Dlouhodobé užívání také zlepšuje krevní zásobení mozku, dlouhodobou paměť i funkci hipokampu, což je část mozku zodpovídající právě za paměť.

Parkinsonova choroba

Má výrazné antioxidační, protizánětlivé a neuroprotektivní účinky, a navíc má pozitivní vliv na procesy související se stárnutím. Při podávání pacientům s Parkinsonovou nemocí došlo už po několika týdnech k poměrně výraznému zlepšení pohybových i kognitivních schopností.

Dlouhověkost

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1, enzymu, který reguluje expresi některých genů a který se podílí na řadě procesů buněčné regulace. Deacetyluje proteiny, které ovlivňují schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívají tak k dlouhověkosti. (21)

Resveratrol má navíc výrazný příznivý vliv na buněčné organely jménem mitochondrie, jejichž poškozování a zhoršování jejich funkce je dalším důležitým mechanismem souvisejícím se stárnutím. Resveratrol přitom dokáže mitochondrie nejen velice efektivně chránit před poškozením, ale také podporuje vznik nových. (60, 61) Více o mitochondriích čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o výrazný úbytek vrásek při dlouhodobém užívání. (22) Nízká hladina sirtuinu 1 byla navíc zaznamenána v buňkách s vysokou mírou inzulinové rezistence (23), takže je pravděpodobné, že resveratrol může hrát i pozitivní roli v prevenci a léčbě diabetu II. typu.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že podávání resveratrolu vedlo k podobným účinkům jako omezení celkového kalorického příjmu, což je strategie, jejíž antiaging efekt byl potvrzen řadou výzkumů. U pokusných zvířat přitom při podávání resveratrolu došlo nejen ke snížení celkových známek stárnutí, ale i ke zlepšení koordinace pohybů, elasticity tepen, minerální hustoty kostí a zlepšení stavu šedého zákalu. (35)

Akné

Akné je sice způsobeno bakteriemi, to jestli naši pokožku napadnou a způsobí v ní zánětlivé problémy, je ale z velké části způsobeno i vlivy epigenetickými.

A právě resveratrol představuje jeden z nejúčinnějších prostředků při léčbě tohoto problému. Působí totiž výrazně protizánětlivě, a navíc má i protibakteriální účinky, a to i přímo proti původci akné Propionibacterium acnes. (33) Jeho účinnost navíc byla potvrzena při vnitřním i vnějším podání (aplikace gelu s obsahem resveratrolu). (42)

Více o možnostech boji proti akné čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/akne-sex-nepomuze-uprava-stravy-ano/

Menopauza

Resveratrol patří mezi fytoestrogeny, váže se tedy na stejné receptory jako estrogen, a je ho tedy schopen alespoň částečně nahradit v okamžiku, kdy vaječníky přestanou tento hormon produkovat. Díky tomu je schopen zmírnit nežádoucí projevy menopauzy, které jsou způsobeny právě nedostatkem estrogenu. To se týká jak vlastních projevů nástupu klimakteria (návaly horka, pocení, poruchy nálad apod.), tak i nemocí, jejichž riziko se v tomto období výrazně zvyšuje (nemoci srdce a cév, osteoporóza, deprese, Alzheimerova choroba apod).

Výrazný ochranný efekt byl prokázán například u osteoporózy, kde podávání resveratrolu zlepšuje hustotu kostí, jejich mineralizaci i mechanickou odolnost. Důvodem je pravděpodobně jeho pozitivní vliv na produkci sirtuinu SIRT-1 a nukleárního faktoru NF-kB.(34)

U žen v menopauze a po ní může navíc resveratrol pomoci efektivně zvládnout tendenci k přibírání na váze. Tím, že vyrovnává propad produkce estrogenu, totiž zároveň brání snížení citlivosti na leptin. Tento hormon produkovaný tukovou tkání totiž navozuje v mozku pocit sytosti, a snížení jeho produkce tak může vést k přejídání. Resveratrol zároveň podporuje tvorbu enzymu SIRT-1, který brání tvorbě nové tukové tkáně a potlačuje zde angioneogenezi (tj. tvorbu nových cév, které tukovou tkáň zásobují krví, a umožňují tak její rozrůstání).

Podpora krvetvorby

Resveratrol aktivuje gen FOXO3, který se podílí na procesu zrání červených krvinek. To ocení nejen osoby trpící chudokrevností, ale i vytrvalostní sportovci, kterým podporou krvetvorby pomůže zlepšit kapacitu jejich krve pro přepravu kyslíku k pracujícím svalům. (37)

Základem při chudokrevnosti je sice pochopitelně dostatečný příjem železa a dalších nutrientů potřebných pro krvetvorbu (vitamin B12 a C, měď a další), pokud to ale nepomůže, může být resveratrol dobrou volbou.

Diabetes

Jak už jsme zmínili výše, resveratrol patří k účinným aktivátorům enzymu AMPK, který zlepšuje vstřebávání glukózy z krve, a zároveň zlepšuje citlivost tkání vůči inzulinu. (36)

Zdraví očí

Již nějakou dobu je známo, že mírná konzumace červeného vína má preventivní efekt na vznik věkem podmíněné makulární degenerace (degenerativní choroba sítnice), což vědci přičítají právě pozitivnímu vlivu resveratrolu. (40) Další výzkumy ovšem potvrdily, že vliv resveratrolu na zdraví očí je mnohem širší. Celkově zlepšuje vidění a zrakovou ostrost, pomáhá při syndromu suchých očí, glaukomu, makulární degeneraci i diabetické retinopatii (komplikace cukrovky postihující oči). (58, 59)

Ochrana sluchu

Příznivý vliv má ale resveratrol i na další smysl – sluch. Obecně zpomaluje stárnutí buněk, což se týká i sluchových receptorů, a podle některých studií jeho užívání preventivně brání poškození sluchu při vystavení nadměrnému hluku. (41)

Protivirové působení

Resveratrol se vyznačuje poměrně širokým protivirovým působením. Pomáhá ničit například viry chřipky, EB virus, RPSV virus, rhinovirus (původce rýmy), a dokonce zvyšuje účinnost léků podávaných při infekci HIV. (62)

Velmi efektivní je použití resveratrolu při léčbě oparů. V případě oparů je záludné, že jejich původce, viry HSV-1 i HSV-2, nedokáže imunitní systém zcela zlikvidovat. Ty, které uniknou, se totiž zapouzdří, tím se stanou pro imunitu neviditelnými, a pak trpělivě čekají na svou příležitost v podobě oslabení organismu, aby se mohly „probudit“ a začít rozmnožovat. A právě v tom okamžiku přichází chvíle pro resveratrol, který potlačuje množení herpetických virů i jejich probouzení z latentní fáze. Účinný je přitom zejména právě v raných fázích infekce, tedy hned při prvních příznacích oparu. (43)

Plodnost

Odsouvání mateřství typické pro dnešní dobu s sebou nese jeden zásadní problém: Po třicítce se totiž v naší DNA začínají objevovat epigenetické změny související se stárnutím, které mění aktivitu řady důležitých genů. To se týká DNA všech buněk těla, včetně té ve vajíčcích. A právě to může ve vyšším věku způsobovat problémy s otěhotněním.

Resveratrol ovšem zpomaluje procesy stárnutí všech buněk, vajíčka nevyjímaje. Pomáhá zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, a tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycystických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění. (31, 32)

Prostata

Stěžejním prvkem pro správný vývoj prostaty je zinek. jeho nedostatek může sehrát roli jak při vzniku zbytnění prostaty, tak i v riziku nádorového bujení tohoto orgánu. Studie přitom prokázaly, že resveratrol dokáže zvýšit hladinu zinku v buňkách prostaty. Vhodné je zde pochopitelně i současné užívání zinku. (46)

Užívání

Jak už jsme uvedli výše, resveratrol se vyskytuje v řadě přírodních zdrojů, přičemž nejznámějším z nich je červené víno. Problém je ale v tom, že v něm obsah resveratrolu kolísá v závislosti na mnoha faktorech, nehledě na přítomnost alkoholu, kvůli kterému je tento způsob užívání pro část populace nepřijatelný. Resveratrol lze užívat i formou doplňků stravy, přičemž doporučované dávky se poměrně výrazně odlišují – kolísají od 20 mg až po 5000 mg denně, přičemž pro léčebné účely se obvykle pohybují od 1000 mg výše.

Resveratrol se nedoporučuje užívat při roztroušené skleróze. Nejen, že se v případě nemoci neuplatňují jeho jinak výrazné neuroprotektivní účinky, ale může dokonce podpořit průběh demyelinizace. Vyvarovat by se jej měly také těhotné ženy.

Kombinace resveratrolu s jinými doplňky stravy

Resveratrol coby doplněk stravy je velice vhodný ke kombinacím s řadou dalších bylin a živin.

Velice zajímavá je kombinace s kvercetinem, který mimochodem resveratrol doprovází i v červeném víně. Nejen, že je velmi účinná, ale navíc kvercetin výrazně zlepšuje vstřebávání resveratrolu (27). To samé platí i pro kombinaci resveratrolu s kurkuminem. Přidání kvercetinu v rámci výzkumů zlepšilo vstřebávání resveratrolu o 310 %, přidání kurkuminu o 300 %, a pokud byla k resveratrolu přidána kombinace kurkumin + piperin + kvercetin, zlepšilo se jeho vstřebávání o 350 % oproti samotnému resveratrolu. (47)

Další, velice efektivní kombinaci představuje resveratrol a oligomerní proantokyanidy (OPC), což je směs látek se silnými antioxidačními a epigenetickými účinky, která se také hojně vyskytuje  v hroznovém víně, konkrétně v hroznových jadérkách. Spolu působí synergicky (tj. vzájemně se doplňují) při řadě potíží. (56)

Resveratrol je dále možné kombinovat i například s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, rozmarýnem či vitaminem K2. Zde jsou kombinace vhodné při některých konkrétních problémech:

Srdce a cévy: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + kvercetin (26), resveratrol + EGCG (51), resveratrol + vitamin K2

Diabetes: resveratrol + kvercetin (28), resveratrol + OPC (57), resveratrol + kurkumin

Nádorová onemocnění: resveratrol + kurkumin (45), resveratrol + EGCG (48), resveratrol + rozmarýn (55), resveratrol + OPC (56, 57)

Prostata: resveratrol + zinek (46), resveratrol + kurkumin

Hubnutí: resveratrol + kvercetin (49), resveratrol + OPC

Protizánětlivé působení: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + OPC (57), resveratrol + rozmarýn

Zdraví očí: resveratrol + omega-3 (53)

Funkce mozku, Alzheimerova a Parkinsonova choroba: resveratrol + omega-3, resveratrol + OPC, resveratrol + vitamin K2

Sportovní výkonnost: resveratrol + kurkumin, resveratrol + OPC, resveratrol + kvercetin

Stárnutí: resveratrol + EGCG, resveratrol + vitamin K2

Osteoporóza: resveratrol + vitamin K2, resveratrol + vitamin D3

Akné: resveratrol + omega-3

Protivirové a protibakteriální působení: resveratrol + rozmarýn

Popis a výskyt

Quercetin je látka ze skupiny flavonoidů. Vyskytuje se v mnoha druzích potravin. Vysoké množství ho obsahují zejména některé druhy zeleniny (nejvíce cibule, kapusta a brokolice) a také bobulové ovoce (borůvky, brusinky, arónie, oskeruše, rakytník řešetlákový a černý rybíz), citrusové plody, sójové boby, černý i zelený čaj a pohanka. Člověk konzumující zdravou stravu denně přijímá cca 65 mg quercetinu, například pro léčebné účely je však jeho potřeba daleko vyšší a je tedy vhodné jej konzumovat i formou doplňků stravy.

Účinky

Quercetin je nejen silný antioxidant, ale vyznačuje se rovněž výrazným epigenetickým působením, díky němuž je schopen ovlivnit, které z genů naší dědičné informace se skutečně projeví a které nikoliv. Může tak hrát výraznou roli v prevenci a léčbě řady potíží.

Zpomalení stárnutí

Přesnou příčinu stárnutí sice neznáme, přesto má ale věda zmapovánu řadu změn na buněčné úrovni, které stárnutí provázejí a pravděpodobně se na něm i podílejí.

Tou první jsou negativní epigenetické změny, zejména v oblasti metylace genů. Jejich míru sice můžeme ovlivnit i svým životním stylem, ale bohužel jen částečně. Jejich přibývání s věkem je tak nevyhnutelné. (31)

Druhým důležitým faktorem je hromadění tzv. senescentních buněk. Jde o buňky, které již vyčerpaly svůj potenciál dělit se, přesto ale nezanikly, ale dále přežívají, hromadí se v těle a zhoršují některé aspekty jeho fungování (více o senescentních buňkách čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/).

S věkem se rovněž zhoršuje schopnost autofagie, což je proces, při němž buňka „požírá sebe sama“. Tento mechanismus primárně zlepšuje schopnost přežití v době extrémního nedostatku živin, zároveň jde ale i o způsob, který se tělo zbavuje poškozených buněk, nefunkčních organel i zplodin metabolismu. (32). Dalším projevem (a pravděpodobně i jednou z příčin) stárnutí je zhoršení funkce mitochondrií, což jsou organely zajišťující přeměnu živin na energii (více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/).

Quercetin přitom dokáže procesy stárnutí pozitivně ovlivnit na všech zmíněných frontách. V první řadě vyniká svým pozitivním působením na senescentní buňky – nejen, že podporuje jejich odstraňování z těla (jde o tzv. senolytický efekt), a v rámci studií na buněčných kulturách dokonce dokázal obnovit schopnost se dělit u buněk, které již předtím dosáhly stádia senescence. (33, 38)

Quercetin také přímo ovlivňuje intenzitu epigenetických reakcí v těle, a zároveň patří mezi účinné aktivátory sirtuinů. Sirtuiny jsou enzymy, které zaprvé velkou měrou ovlivňují epigenetické procesy, ale kromě toho hrají důležitou roli i v regulaci procesů, které probíhají uvnitř mitochondrií. (34, 35).

Quercetin také pozitivně ovlivňuje proces autofagie (36) a navíc podporuje produkci mužského pohlavního hormonu testosteronu, jehož produkce s věkem výrazně klesá. (53) Zvýšení jeho hladiny se pak projeví nejen zvýšením libida, ale i celkové vitality.

Nádorová onemocnění

Quercetin patří mezi látky s velice silný protinádorovým působením. Jedním z důvodů je fakt, že jde o velice silný antioxidant, který pomáhá chránit DNA vůči poškození vlivem volných radikálů. (1) Možná ještě významnější je však jeho působení v oblasti epigenetiky, díky němuž dokáže ovlivňovat různé signální procesy nádorových buněk, aniž by působil toxicky na buňky zdravé. Platí totiž, že u nádorových buněk jsou narušeny některé geneticky podmíněné procesy, které zdravým buňkám brání v rychlém nekontrolovaném množení.

Quercetin inhibuje například aktivitu hned 16 enzymů z rodiny kináz, z nichž některé hrají důležitou roli v regulaci buněčného cyklu. Mimo jiné například potlačuje signální dráhy procesu proliferace, což je rychlé, nekontrolované množení buněk typické právě pro nádorová onemocnění. (2, 3)

Quercetin dále ovlivňuje proces jménem acetylace histonů. Histony jsou bílkoviny, které formují prostorovou strukturu DNA, a jejich acetylace umožňuje, aby byla DNA „přečtena“ a mohly být podle ní syntetizovány bílkoviny. Blokuje také vazby různých transaktivátorů (např. p300 či NF-kB), čímž snižuje aktivitu genu COX2 stimulující vznik zánětlivých procesů. Právě potlačení COX2 a s ním souvisejících zánětlivých procesů přitom bývá považováno za velice důležitou složku prevence rakoviny. (4, 5) A v neposlední řadě ovlivňuje aktivitu skupiny enzymů jménem sirtuiny, které rovněž regulují expresi (tedy vyjádření) některých důležitých genů, což má pozitivní vliv nejen na výše zmíněnou rychlost stárnutí, ale i na riziko vzniku rakoviny. (6, 7) Nejznámější z nich, označovaný zkratkou SIRT1 například reguluje schopnost apoptózy neboli programované buněčné smrti, které bývá právě v případě nádorových onemocnění narušena. (8) Působí ovšem i proti aktivitě demetylázy LSD1, která má rozhodující úlohu v regulaci přepisu genů zapojených do buněčného růstu a diferenciace – i zde jde tedy o mechanismus, který brání množení poškozených buněk, včetně těch nádorových. (9) Význam má však i schopnost quercetinu zlepšovat schopnost autofagie, protože právě narušená autofagie zvyšuje pravděpodobnost vzniku nádorového bujení. (36)

Pokud nádorové onemocnění již probíhá, jej v léčbě důležitý i fakt, že quercetin dokáže omezovat tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení nádoru a tím ho v podstatě pomáhá „vyhladovět“. (17) Prokázán byl dokonce i účinek v prevenci a léčbě leukémie (10)

Protizánětlivé působení

Zánět není samoúčelný proces, ale má v těle důležitou úlohu například při boji s infekcí či hojení zranění. Pokud však přejde do chronické fáze, znamená to problém. Právě zvýšená míra zánětlivých procesů je totiž jedním z faktorů podporujících vznik řady vážných onemocnění – například některých druhů rakoviny, srdečně cévních chorob a dalších (více zde: https://www.epivyziva.cz/jak-vyhnat-zanet-z-tela/).

Quercetin přitom pomáhá v boji se záněty hned několika způsoby: Důležité je jeho silné antioxidační působení, protože vysoká koncentrace volných radikálů aktivuje geny podporující zánětlivé procesy. (39) Dále pomáhá snížit produkci látek podporující zánět, například TNF-α nebo cytokinů. (40, 41) A v neposlední řadě potlačuje i enzym COX-2, který je nezbytný pro vznik zánětlivých prostaglandinů. (42)

Nemoci srdce a cév

Většina látek z rodiny flavonoidů dokáže zpomalovat rozvoj aterosklerózy coby hlavního rizikového faktoru nemocí srdce a cév, podle zjištění vědců to však vypadá, že právě quercetin je z nich v tomto směru nejúčinnější. Vděčí za to svému antioxidačnímu působení, protizánětlivému efektu vlivem epigenetického působení a schopnosti zmírňovat tzv. endoteliální dysfunkci. Dokáže také regulovat hladinu LDL cholesterolu a bránit jeho oxidaci vlivem volných radikálů. (21, 22)

Quercetin ovšem dokáže poměrně účinně snižovat i vysoký krevní tlak, který je dalším z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. Pozitivní vliv má na tlak systolický i diastolický, přičemž první znatelné výsledky se objevují již po týdnu užívání dávek od 10 mg na kilogram tělesné hmotnosti a přetrvávají i po skončení užívání. V rámci studií na zvířatech došlo k významnému snížení tlaku i u krys, které byly krmeny stravou s vysokým obsahem tuku, a cukru. (18-20)

Příčin pozitivního působení quercetinu na srdce a cévy je přitom celé řada. Důležitá je zde jeho funkce aktivátoru sirtuinů (35), protizánětlivé působení (42) a také schopnost podporovat v cévní výstelce tvorbu enzymu eNOS, který se podílí na vzniku oxidu dusnatého. Tento oxid posléze působí jako vazodilatant, tedy látka uvolňující a roztahující cévy, což se projeví poklesem krevního tlaku a lepším prokrvením tkání. (43)

Imunita

Quercetin patří mezi polyfenoly s rozsáhlým pozitivním vlivem na imunitní systém. Důležitá je například jeho schopnost potlačovat produkci látek interleukin 6 a TNF-α, které hrají klíčovou roli při vzniku zánětlivých procesů. (11) Na podpoře imunitních funkcí se podílí i antioxidační efekt quercetinu. Tato látka dokonce pomáhá i proti poklesu imunitních funkcí po intenzivní zátěži. Pokud totiž člověk podstoupí extrémní fyzickou zátěž typu maratonu, jsou jeho imunitní funkci až po 72 hodin po jejím skončení výrazně sníženy, což se projevuje například vyšší náchylností k respiračním onemocněním. Právě užívání quercetinu (1000 mg denně po dobu tří týdnů) přitom výskyt těchto nemocí po zátěži výrazně snížilo. (28)

Hubnutí

Obezita není způsobena pouze nerovnováhou mezi energetickým příjmem a výdejem, u obézních osob se totiž mnohem častěji objevují různé epigenetické změny v oblasti DNA a histonů než u populace s normální hmotností. Ono často omílané „máme to v genech“ tudíž není pouhou výmluvou – nejde sice o genetický znak zakódovaný v naší DNA, ale o biochemické změny, které vznikly v průběhu nitroděložního vývoje a dalšího života a které ovlivňují to, nakolik se jednotlivé geny naší dědičné výbavy skutečně projeví. Základem snižování hmotnosti tak sice stále zůstává kombinace zvýšení energetického výdeje (tj. pohyb) a snížení energetického příjmu (tj. dieta), výrazně však mohou pomoci i přírodní látky, které ovlivňují epigenetické mechanismy. Mezi ty nejúčinnější přitom patří právě quercetin. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNMT1 a HDAC1 i acetylaci histonů a tím preventivně brání množení tukových buněk, snižuje míru jejich variability a ovlivňuje také jejich apoptózu (tj. programovanou buněčnou smrt). (12-16)

Quercetin má však v oblasti snižování hmotnosti i další zajímavé účinky. Dokáže totiž omezit vstřebávání mastných kyselin, cholesterolu a glukózy z trávicího traktu, takže ve výsledku přijmeme o něco méně energie, než daná potravina ve skutečnosti obsahuje. (23, 24). Důležité je i jeho protizánětlivé působení. Obezitu totiž vždy provází sice mírný, ale zato celotělový zánět, který zaprvé zvyšuje riziko vzniku řady onemocnění a zadruhé komplikuje snahu o hubnutí. Quercetin přitom efektivně snižuje zánět přímo v tukových buňkách. (42)

Diabetes

Diabetes II. typu se projevuje tzv. inzulinovou rezistencí – na rozdíl od cukrovky I. typu není problém v tom, že by slinivka produkovala nedostatek inzulinu, ale v tom, že tkáně na tento hormon ztrácejí citlivost. Quercetin přitom patří mezi látky, které inzulinovou rezistenci snižují. Příčinou je přitom pravděpodobně fakt, že dokáže potlačit funkci látek zajišťující transport glukózy z tenkého střeva. (24, 25) Kromě toho také reguluje enzym AMPK, který zajišťuje transport glukózy v kosterním svalstvu. Naše svaly totiž za normálních okolností spotřebují až 80 % glukózy přijaté potravou, a právě u diabetiků je tato jejich funkce narušena. (26, 27) Důležitou roli může hrát i pozitivní vliv quercetinu na mitochondrie – pro cukrovku 2. typu je totiž typická zhoršená funkce těchto organel. (51)

Quercetin zároveň může pomoci předcházet vzniku některých komplikací diabetu, například diabetické neuropatii (55).

Sportovní výkonnost

Quercetin rovněž patří mezi substance, na něž by měli zaměřit svou pozornost sportovci. Dokáže ovlivnit například vytrvalost – když skupina sportovců užívala denně 500 mg této látky, došlo u nich k nárůstu VO2max (maximální spotřeba kyslíku, jde o hlavní ukazatel míry vytrvalosti) o 4 % a v testu jízdy na cyklotrenažéru do vyčerpání se jejich výkon zlepšil o 13 %. Důvodem tohoto faktu je pravděpodobně zvýšení počtu mitochondrií ve svalech. (29)

Jak už jsme zmínili výše, mitochondrie jsou buněčné organely zajišťující přeměnu živin na energii. Velmi důležitou roli hrají právě u vytrvalostních sportů, kde je výkon sportovce mj. závislý i na schopnosti svalových buněk získat za určitý časový úsek co nejvíce energie pro svou práci. Proto je také nárůst počtu mitochondrií ve svalech jedním z projevů adaptace na tréninkovou zátěž. Výzkumy přitom ukazují, že užívání quercetinu vede ve spojení s tréninkem jak k vyšším nárůstu počtu mitochondrií, tak i k vyšší produkci enzymů uvnitř těchto organel. Klíčový je tu fakt, že quercetin i vytrvalostní trénink zvyšují aktivitu genů, podle nichž je v těle vytvářen jeden ze sirtuinů, SIRT-1, a také protein PGC-1α. Obě tyto látky přitom mají pozitivní vliv jak na tvorbu mitochondrií, tak i mitochondriálních enzymů. Zajímavé také je, že vlivem tréninku i quercetinu dochází k množení mitochondrií nejen ve svalech, tak i v mozkové tkáni. To se projeví zaprvé lepší tolerancí fyzické zátěže ve smyslu lepšího snášení bolesti a dalších nepříjemných tělesných pocitů při závodě, ale i lepší duševní výkonností. (48-50)

Při pokusech na myších se navíc ukázalo, že quercetin pravděpodobně dokáže výše zmíněné procesy výrazně urychlit. Změny v koncentraci mitochondriálních enzymů byly u pokusných zvířat prokázány již po 2-7 dnech tréninku! (50) To z quercetinu dělá substanci, která může být velice užitečná lidem, kteří s pravidelným pohybem začínají a chtějí urychlit zlepšování své fyzické kondice.

Náhoda nejspíš není ani to, že klíčovou roli v těchto procesech hraje jeden ze sirtuinů, tedy enzymů, které jsme zmiňovali v souvislosti se stárnutím. Ostatně pravidelný pohyb má v boji se stárnutím (a také s klesající výkonností mozku) velmi významné místo, a quercetin by tomu mohl významně napomoci.

Ukazuje se přitom, že v rámci podpory sportovní výkonnosti je quercetin účinnější v kombinacích s jinými látkami než samotný (66). Možné kombinace najdete na konci textu.

Problémy s prostatou

Užívání quercetinu může být poměrně efektivní i u potíží s prostatou, jako je její zbytnění, zánět či chronické bolesti v pánevní oblasti. V jedné ze studií například došlo k podstatnému zlepšení symptomů u 67 % testovaných pacientů. (30)

Revmatoidní artritida

Silné protizánětlivé působení dělá z quercetinu užitečný prostředek při revmatoidní artritidě. Ve studii, při níž 50 žen trpících touto nemocí užívalo po 8 týdnů denně 500 mg quercetinu, u nich došlo k výraznému snížení ranní ztuhlosti a bolestivosti kloubů a také ke zmírnění bolesti po zátěži. (44)

Alergie

Zatím pouze na zvířatech proběhly nadějné studie poukazující na možné využití quercetinu při alergiích. Prokázaly totiž, že je schopen potlačovat tvorbu histaminu, zánětlivých cytokinů a omezit tvorbu specifických IgE protilátek. U pokusných myší dokonce dokázal zmírnit anafylaktickou reakci na arašídy. (44, 45)

Alzheimerova choroba

Podobně zatím pouze na zvířatech byla zkoumána možná role quercetinu v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby. Výsledky jsou však velmi nadějné – u pokusných myší, u nichž byly předtím vyvolány symptomy nemoci, došlo jak k výraznému ústupu příznaků, tak i ke zlepšení schopnosti učení. (48)

Pravděpodobnost, že to bude fungovat i u lidí, přitom zvyšuje i výše zmíněný fakt, že quercetin podporuje množení a funkci mitochondrií. Právě dysfunkce těchto organel je totiž pro Alzheimerovu chorobu typická – nervové buňky kvůli ní trpí chronickým nedostatkem energie, a to přispívá k jejich degeneraci. (52)

Endometrióza

Endometrióza patří mezi nejčastější gynekologické choroby, postihuje 15-20 % žen v plodném věku. Jde o zánětlivé onemocnění, při kterém dochází při ní k růstu děložní sliznice (endometria) a jejímu rozšiřování mimo dělohu, do břišní dutiny. To způsobuje nejen silné bolesti, ale často i problémy s otěhotněním.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že právě quercetin může účinně potlačovat růst endometria. Na výzkumy, zda totéž funguje i u lidí, zatím čekáme. (54)

Užívání

Pro léčebné účely se obvykle využívá dávka 500-1000 mg denně, kúra by měla trvat minimálně tři týdny, ale neměla by překročit jeden měsíc, protože dlouhodobé užívání není vhodné (kúru je možné zopakovat cca 3x ročně). Nedoporučuje se ani užívání výrazně vyšších dávek, může to vést například k nevolnostem či poškození ledvin. Quercetin může rovněž zhoršit účinnost antibiotik a omezit vstřebávání některých léků.

Možné kombinace s dalšími doplňky stravy

Velice efektivní jsou také kombinace quercetinu s dalšími přírodními substancemi, s nimiž vzájemně podporují svůj účinek. Zde jsou některé z nich.

Pro zpomalení stárnutí: quercetin + resveratrol (37), quercetin + EGCG (56)

Prevence a léčba rakoviny: quercetin + kurkumin (63), quercetin + EGCG (58)

Imunita: quercetin + EGCG (56), quercetin + kurkumin (60)

Prevence a léčba Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby: quercetin + omega-3 (65)

Podpora hubnutí: quercetin + kurkumin (62), quercetin + EGCG (57), quercetin + OPC, quercetin + resveratrol (62)

Sportovní výkonnost: quercetin + vitamin D3 (53), quercetin + kurkumin, quercetin + OPC (70), quercetin + omega-3 (66), quercetin + EGCG (66)

Diabetes: quercetin + kurkumin (64)

Srdce a cévy: quercetin + OPC (69), quercetin + resveratrol (37), quercetin + EGCG (59)

Produkce testosteronu: quercetin + vitamin D3 (53), quercetin + granátové jablko

Alergie: quercetin + šišák bajkalský, quercetin + rozmarýn

Protizánětlivé a antioxidační působení: quercetin + EGCG (57), quercetin + kurkumin (60), quercetin + granátové jablko (67), quercetin + rozmarýn (68)

V případě kombinací s kurkuminem a resveratrolem navíc quercetin zlepšuje vstřebávání těchto látek ze střevního traktu. (61)