Mozek může být v zásadě ovlivněn jakoukoliv částí těla – klidně i prstem na noze. Stačí, když se nám do malého škrábnutí na něm dostane infekce, s kterou si imunita neporadí, a rozvine se rozsáhlejší zánět. Když se k tomu navíc vyskytne nějaká netěsnost v hematoencefalické bariéře, zvládnou se cytokiny, které se při zánětu tvoří, dostat až do mozku a začnou tam dělat neplechu.

Prakticky všechny buňky v těle navíc uvolňují obrovskou nálož informací, tzv. extracelulární vezikuly (EV). Jde o drobné membránové váčky, které byly donedávna považovány za buněčný odpad, jenže ve skutečnosti jde ale o jakési nabušené „kurýrní zásilky“, které přenášejí informace z jednoho orgánu do druhého. Některé z nich přitom mohou opět překonat hematoencefalickou bariéru, proniknout do mozku a tam ovlivňovat chování jednotlivých buněk (neuronů, mikroglií, astrocytů i buněk cév).

Zatímco třeba hormony dávají buňkám poměrně jednoduché informace typu „zvýšit hladinu glukózy“ nebo „zahájit růst“, EV obsahují velký soubor informací. Nesou totiž v sobě bílkoviny, DNA, RNA a další molekuly, které mohou cílovou buňku zcela přeprogramovat a změnit její chování.

Některé orgány ovšem mohou mozek ovlivňovat více než jiné, a mnohé zajímavé souvislosti přitom byly objeveny až v poslední době.

Střevo

V našich střevech žije více mikroorganismů, než je celkový počet buněk našeho těla. Na jejich druhové rozmanitosti a celkové rovnováze závisí zdraví celého těla, a právě mozek je na rovnováhu uvnitř našich střev obzvláště citlivý, protože jeho fungování ovlivňuje hned několika cestami:

• Některé střevní bakterie produkují látky, které přímo ovlivňují fungování mozku, například butyrát, GABA, některé vitaminy, ale i látky podílející se na regulaci metabolismu a chuti k jídlu.
• Ve střevech končí jedna z větví bloudivého nervu (nervus vagus), která odtud přenáší informace přímo do mozku.
• Důležitá je i tzv. integrita střevní stěny. Pokud je narušena pronikají do krve toxiny či mikroorganismy, stoupá míra zánětu, a to vše může ovlivňovat funkci mozku.
• Některé bakterie i buňky střevní sliznice produkují EV, které ovlivňují funkci hematoencefalické bariéry i aktivitu mozkových buněk.

Fungování našich střev a rovnováha střevního mikrobiomu tak může ovlivňovat například kognitivní výkonnost, vznik nových nervových buněk, synaptickou plasticitu (vytváření nových nervových spojů, které je podstatou učení), ale i riziko vzniku depresí, úzkostí, Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby.

Více o souvislosti střevního mikrobiomu a funkce mozku zde ».

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i střevní mikrobiom: probiotika, vláknina, kurkumin, omega-3, butyrát, resveratrol

Játra

Játra jsou úzce anatomicky propojena se střevy, takže se navzájem výrazně ovlivňují. Mají tedy vliv i na to, jak střeva působí na mozek. To ale zdaleka není všechno.

Játra jsou totiž hlavní chemickou továrnou těla. Vzniká v nich nejen řada důležitých živin, ale do značné míry spolurozhodují o tom, jaké konkrétní živiny, metabolity a signální molekuly budou mít k dispozici naše mozkové buňky. Udržují tak například stálý přísun glukózy do mozku, zajišťují pro něj zdroje energie během hladovění (zejména ketolátky), regulují přísun aminokyselin do mozku…

Játra dokonce samy produkují i některé hormony a další látky s potenciálem ovlivňovat dění v mozku. Velmi zajímavou látkou je například FGF21 (fibroblast grow factor 21), který v těle působí nejen jako růstový faktor, ale koordinuje i hospodaření s energií. Ovlivňuje například i chuť na sladké nebo na alkohol, citlivost mozku na inzulin, a chrání neurony i jejich mitochondrie. Zatím je jeho vědecké zkoumání na počátku, do budoucna by, se ale mohl stát velmi slibnou látkou například v prevenci a léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Jednou z účinných cest, jak jeho produkci zvýšit, je například pohyb vytrvalostního charakteru.

V játrech vzniká i většina růstového faktoru IGF-1, který podporuje tvorbu a přežívání neuronů.

Mozek dokonce ovlivňují i žlučové kyseliny produkované játry – prostřednictvím některých receptorů v mozku totiž působí jako signální molekuly ovlivňující například energetický metabolismus neuronů, míru zánětu, funkci mikroglií nebo chuť k jídlu.

Některá jaterní onemocnění, typicky třeba ztučnění jater, mohou také měnit množství a obsah jaterních EV, což následně zvýší nejen celotělový zánět, ale může to ovlivnit také funkci mozku. Při ztučnění jater tak například roste riziko depresí, Alzheimerovy choroby a atrofie mozkové tkáně.

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i játra: ostropestřec mariánský, artyčok, kurkumin, hydroxytyrosol, resveratrol, rozmarýn

Srdce a cévy

Mozek (spolu s očima) představuje nejnáročnější orgán co do potřeby kyslíku a živin. A existuje přitom jen jediná cesta, jak se do něj kyslík a živiny mohou dostat: krevní oběh. Pokud tedy srdce a cévy nefungují, jak mají, může se to poměrně zásadním způsobem odrazit i na zdraví mozku.

Když například vědci více než tři roky srovnávali skupinu osob s diagnostikovanými srdečními obtížemi se zdravými vrstevníky, našli u nich mnohem větší rozsah mikroskopických změn v oblasti mozku, což se projevilo i horšími výsledky testů paměti a dalších kognitivních funkcí. Ke zhoršení výsledků přitom stačila i poměrně malá změna ve schopnosti srdce pumpovat krev – mnohem menší, než by odpovídalo diagnóze srdeční selhání.

Podobně problematická může být i ateroskleróza.

Více o vlivu prokrvení na mozek zde ».

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i srdce: omega-3, koenzym Q10, EGCG, hydroxytyrosol, kurkumin, resveratrol, česnek

Svaly

Pohyb patří mezi nejsilnější epigenetické faktory s potenciálem ovlivňovat aktivitu našich genů. Souvislost pravidelného pohybu se zdravím a funkcí mozku je proto velice silná a byla opakovaně prokázána mnoha výzkumy. Důvodů je celá řada, například již zmíněné prokrvení mozku, které se zlepšuje zejména při vytrvalostních aktivitách, velmi důležité je ovšem i samotné působení svalů na mozek.

Při každé svalové kontrakci se totiž přímo ve svalech vytvářejí tzv. myokiny, které mají vliv na řadu tkání v těle, mozek nevyjímaje. Myokinů jsou známé stovky, mezi ty nejzajímavější z pohledu vlivu na mozek ale patří zejména tyto:

Irisin – vzniká při každé svalové kontrakci. Je schopen překonat hematoencefalickou bariéru a přímo v mozku pak ovlivňuje například produkci růstového faktoru BDNF », vznik nových neuronů a jejich vzájemných propojení (synapsí), ochranu před zánětem i vznik volných radikálů.

Cathepsin B – jeho koncentrace v těle výrazně stoupne, pokud se několik měsíců pravidelně věnujeme vytrvalostním aktivitám. V mozku pak zvyšuje tvorbu BDNF a také vznik nových neuronů v hipokampu, což je oblast zodpovědná za paměť.

Laktát (kyselina mléčná) – vzniká ve svalech při velmi intenzivních aktivitách, například při intervalovém tréninku. Dlouho byl považován za odpadní produkt a nepřítele výkonu, ve skutečnosti jde ale i o důležitou signální molekulu, která stimuluje tvorbu BDNF a dalších molekul podporujících neuroplasticitu (vznik nových nervových spojení). Právě laktát je pravděpodobně důvodem, proč intenzivní aktivity podporují ve spojení s těmi aerobními mentální výkonnost lépe než samotné aerobní aktivity mírné intenzity.

IL-6 – tato látka je sice známá jako cytokin podporující vznik zánětu, ve svalech se ale chová zcela odlišně: podporuje tvorbu protizánětlivých cytokinů (např. IL-10) a tím snižuje míru celotělového zánětu.

Extracelulární vezikuly – i ty vznikají ve svalech při pohybu ve větší míře než v klidu (o 20-200 % v závislosti na intenzitě a době trvání aktivity), ale především se vlivem sportovních aktivit výrazně mění „náklad“, který nesou.

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i svaly: kurkumin, hydroxytyrosol, omega-3, granátové jablko, kotvičník, kreatin, hořčík

Kosti

Tenhle orgán asi v našem výčtu překvapí nejvíce. Ještě nedávno byly totiž kosti považovány hlavně za mechanickou oporu těla a zásobárnu vápníku, výzkumy posledních dvaceti let ovšem překvapily zjištěním, že jde zároveň i o důležitý endokrinní orgán.

Revoluci ve vnímání kostí přinesly v minulém desetiletí výzkumy týmu Gérarda Karsentiho zaměřené na osteokalcin, což je bílkovina uvolňovaná kostními buňkami osteoblasty. Osteokalcin je totiž potřebný nejen pro mineralizaci kostí, ale zároveň se jeho část uvolňuje i do krve, odkud se díky schopnosti překonat hematoencefalickou bariéru dostane až do mozku. Tam pak pozitivně ovlivňuje například tvorbu neurotransmiterů (látky umožňující přenos nervových vzruchů), paměť, učení, prostorovou představivost, ale i emoční chování či vznik úzkostí.

Některé výzkumy rovněž naznačují, že osteokalcin může souviset i se stárnutím mozku. S věkem totiž jeho produkce klesá.

Z kostí se ale uvolňují i další zajímavé látky s vlivem na mozek, například lipokalin-2, který může ovlivňovat metabolismus a přispívat k regulaci chuti k jídlu, nebo FGF-23. Ten je zatím jen málo prozkoumaný, ale dle některých teorií by mohl souviset i se vznikem demence nebo rizikem cévních mozkových příhod.

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i kosti: Vitamin D3, vitamin K2, omege-3, genistein, hořčík

Pohlavní žlázy

Vaječníky a varlata nesouvisí jen s rozmnožováním, ale jejich hormony výrazně ovlivňují i řadu dalších orgánů a tkání v těle, včetně mozku.

U žen proto často dochází ke zhoršování mozkových funkcí v době menopauzy – tehdy se často objevuje tzv. mozková mlha, zhoršuje se schopnost soustředění, objevují se poruchy paměti, ale stoupá i riziko vzniku depresí a úzkostí. Důvodem je zejména ukončení tvorby estrogenu, na řadu mozkových funkcí má ale vliv i hladina progesteronu, která navíc často ovlivňuje zdraví mozku i u žen v plodném věku. Více zde ».

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek v menopauze: resveratrol, genistein, mučenka, kozinec blanitý, vitamin D3, omega-3

Podobně u mužů má i jejich pohlavní hormon testosteron poměrně výrazný vliv na mozek – ovlivňuje vývoj mozku, kognitivní výkonnost, motivaci, náladu, a pravděpodobně i riziko neurodegenerativních onemocnění. Platí přitom, že negativně funkci mozku ovlivňuje jak příliš nízká, tak i příliš vysoká hladina testosteronu.

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i testosteron: granátové jablko, selen, zinek, vitamin D3, Coleus forskohlii, kotvičník, ashwagandha

Štítná žláza

Vliv štítné žlázy na mozek je znám už desítky let a velmi dobře prozkoumán. Její hormony přitom ovlivňují mozek po celý život – od nitroděložního vývoje až po stárnutí.

Tyroxin (T4) a trijódtyronin (T3) totiž regulují energetický metabolismus. A protože mozek je ze všech orgánů na dostatečnou produkci energie nejvíce citlivý, ovlivňuje právě deficit těchto hormonů jeho funkci poměrně zásadně. Způsobuje zejména „zpomalení myšlení“, zhoršení paměti a koncentrace, ale zvyšuje i riziko vzniku depresí.  Naopak zvýšená funkce štítné žlázy může vést k úzkostem a podrážděnosti.

Zvláště kritickým obdobím je těhotenství – při něm totiž nedostatek hormonů štítné žlázy může způsobit trvalé poškození mozku dítěte.

Zajímavé přitom je, že mozek není pouhým pasivním příjemcem zmíněných hormonů, ale do značné míry i sám ovlivňuje, jak na něj budou působit. Do mozku totiž přichází z krve především méně aktivní T4, který poté mozkové buňky astrocyty samy přeměňují na aktivnější T3.

Živiny a byliny s pozitivním vlivem na mozek i štítnou žlázu: selen, vitamin D3, kurkumin, zinek, omega-3

Všechny buňky těla potřebují energii. Jak ji získají? Možnosti jsou dvě: buď využijí makroživiny z jídla, tedy sacharidy, tuky a bílkoviny, anebo sáhnou do vlastních zásob.

Ve svém těle přitom máme zásoby všech tří makroživin:

• Sacharidy se v něm skladují v podobě tzv. glykogenu, což je polysacharid tvořený spoustou molekul glukózy, podobně jako třeba škrob. Uložený je v našich svalech a játrech a jeho zásoby množství jsou omezené – pokud bychom například běželi nebo jeli na kole, a přitom spalovali pouze sacharidy, vydržel by nám glykogen maximálně na hodinu a půl, a to ještě jen v případě, že jsme velmi dobře trénovaní (tréninkem lze totiž zásoby glykogenu výrazně navýšit).
• Tuky jsou uloženy v tukové tkáni a jejich zásoby jsou ve srovnání se sacharidy obrovské, a to i u velmi štíhlých lidí.
• Bílkoviny či jejich stavební kameny, aminokyseliny, se coby zdroj energie v těle neskladují, v případě velkého energetického deficitu ale začíná tělo rozkládat svalovou tkáň, aby využilo bílkoviny, ze kterých je tvořena.

Rozklad svalových bílkovin je ovšem věc, kterou nechtějí ani sportovci, ani ti, kdo se snaží zhubnout, protože v obou případech je úbytek svalové hmoty nežádoucí. Zabránit se tomu můžeme správně nastavenou energetickou bilancí (tj. vyhneme se vysokému energetickému deficitu), pravidelným posilováním, dostatečnou konzumací kvalitních bílkovin a vhodnou volbou intenzity při dlouhotrvající zátěži. A také tím, že naučíme tělo efektivně využívat zbývající dvě živiny, tedy sacharidy a tuky.

V dnešním článku se přitom podíváme právě na tuky – ne že by efektivita metabolismu sacharidů nebyla důležitá, ale to by vydalo na samostatný článek.

Spalování vs. oxidace

Ještě, než se pustíme do využívání energetických zdrojů, trochu si ujasníme terminologii.

Ačkoliv se termíny „pálení“ nebo „spalování“ ve spojení s tuky běžně používají, z odborného hlediska nejsou správné. V buňkách totiž nemáme žádná kamna, ve kterých by mohly živiny shořet. Energie v nich z tuků a glukózy vzniká v mitochondriích chemickou reakcí, která se nazývá oxidace. A protože nejznámější oxidační reakcí je hoření, vzniklo přesvědčení, že se tuky spalují.

V dalším textu se proto už budu držet termínu „oxidace“.

Využít tuky, nebo sacharidy?

Pomineme-li ne úplně žádoucí využívání bílkovin, mají buňky možnost využívat k získávání energie jak sacharidy (konkrétně glukózu), tak tuky. Neplatí to pouze pro buňky mozkové, které jsou odkázány výhradně na glukózu. Podle čeho se ale rozhodnou?

V první řadě záleží na tom, co tělo umí využívat lépe. Velká část lidí má totiž nízkou tzv. metabolickou flexibilitu, což znamená, že jejich tělo neumí dobře přepínat mezi oxidací sacharidů a tuků a preferuje jako zdroj energie cukry, protože je to jednodušší. To je v první řadě spojeno s neochotou těla hubnout, a v druhé řadě s nízkou fyzickou zdatností ve smyslu vytrvalosti.

Při pohybu totiž naše svalové buňky potřebují mnohem více energie než v klidu a opět mají dvě možnosti, jak ji získat: z tuků nebo glukózy. Jakou možnost zvolí, přitom závisí zaprvé na zmíněné metabolické flexibilitě a za druhé na intenzitě pohybu.

Sacharidy: rychlá energie, omezené zásoby

Hlavní výhodou glukózy coby zdroje energie je to, že se v buňkách oxiduje velice rychle, a proto může v krátké době poskytnou velké množství energie. Když tedy vykonáváme pohyb vysoké intenzity, například rychlý běh (ale v případě začátečníků jakýkoliv běh), svaly potřebují v krátkém čase hodně energie, a proto budou využívat primárně sacharidy.

Jak už jsem ale řekla, zásoby sacharidů v podobě glykogenu jsou omezené, a proto jsme takovou intenzitu pohybu schopni udržet jen omezenou dobu.

Tuky: pomalá energie, spousta zásob

Pokud se tedy chceme v pohybu udržet déle, musíme zapojit do hry tuky. K tomu ale musíme zvolit nižší intenzitu pohybu. Tukové zásoby jsou totiž sice v těle tak velké, že i hodně hubeným lidem vystačí na dlouhé hodiny pohybu, jenže tuky se oproti cukrům oxidují výrazně pomaleji, a proto jsou schopny plnohodnotně zajišťovat energii jen pro nízkou intenzitu zátěže.

Jenže tohle není samozřejmost. Pokud má totiž člověk nízkou metabolickou flexibilitu, tj. neumí optimálně přepínat mezi využíváním tuků a sacharidů, jeho schopnost oxidovat tuky je nízká, a to v klidu i při zátěži.

6 faktorů, které ovlivňují metabolickou flexibilitu

Schopnost využívat tuky je z části dána geneticky, velký vliv má ale i epigenetika a další faktory, které můžeme ovlivnit i my sami. Které to jsou?

1. Množství a funkce mitochondrií

Oxidace živin za účelem získávání energie probíhá v buňkách na konkrétním místě: v organelách jménem mitochondrie. Právě na množství a funkci mitochondrií v první řadě závisí celkové množství energie, kterou je naše tělo schopno vyprodukovat. Pokud jich máme málo nebo jsou dysfunkční, klesá náš energetický výdej. To se projeví jak tendencí přibývat na váze, tak i špatnou fyzickou výkonností, protože naše schopnost vykonávat pohyb určité intenzity je přímo závislá na tom, kolik živin dokážou naše svalové buňky přeměnit na energii.

Množství mitochondrií a jejich funkce ovšem přímo souvisí i se schopností využívat tuky coby zdroj energie. Více kvalitních mitochondrií totiž s sebou přináší i lepší transport mastných kyselin do mitochondrií a vyšší aktivitu enzymů, které jsou potřebné pro jejich oxidaci. (Mastné kyseliny jsou součást tuků využívaná právě jako zdroj energie.)

A jak můžeme tvorbu a aktivitu mitochondrií podpořit?

Pohyb

To je absolutně nejúčinnější způsob. Ne každý pohyb je ale stejně efektivní.

Univerzální cestou jsou vytrvalostní aktivity mírné až střední intenzity – jde o čistě aerobní aktivity (do 70 % maximální tepové frekvence, u začátečníků níže). Někdy se tomu říká „konverzační tempo“, protože jde o tempo, při němž jsme schopni mluvit v celých větách. U trénovaných osob to tedy může být běh, u netrénovaných ale spíše jen chůze.

Další možností jsou aktivity vysoké intenzity, na úrovni anaerobního prahu nebo i nad ním, tato cesta je ale vhodná spíše pro zkušenější sportovce. Tyto intenzivní tréninky je navíc třeba zařazovat jen omezeně, pouze jako doplněk méně intenzivních, aerobních aktivit.

Otužování

Pravidelná expozice chladu aktivuje mitochondrie v hnědé tukové tkáni a může zvýšit i celkovou mitochondriální aktivitu a míru oxidace tuků. Efekt je ale výrazně menší než u pravidelného pohybu.

Omezení dostupnosti sacharidů

Glukóza je pro buňky dostupnějším zdrojem energie než tuky, a proto mají tendenci ji upřednostňovat. Pokud dostupnost sacharidů omezíme, podpoříme tím aktivitu enzymů, které v buňkách aktivují dráhy spojené s tvorbou nových mitochondrií. Tím se zvýší kapacita buněk pro oxidaci tuků.

Jak toho dosáhnout? Pomoci může:

• omezení příjmu sacharidů,
• trénink nalačno, prodloužení intervalů mezi jídly,
• klasický i přerušovaný půst,
• u sportovců pak aerobní trénink s nízkými zásobami glykogenu.

Je však třeba postupovat opatrně – jakmile cokoliv z toho přeženeme, zvýší se naše stresová zátěž, což může zkomplikovat jak hubnutí, tak růst výkonnosti. Pokud navíc třeba trénink nalačno či s nízkou hladinou glykogenu zařadí začátečník, jeho tělo nedokáže sacharidy plnohodnotně nahradit tuky, může dojít kromě nárůstu stresu i ke zvýšenému rozkladu svalové hmoty.

Dostatek mikronutrientů

Aby mohly mitochondrie dostatečně efektivně přeměňovat živiny na energii, potřebují k tomu dostatek některých mikroživin, jako jsou například:

• železo
• hořčík,
• vitaminy skupiny B, zejména B3
• koenzym Q10
• měď
• zinek

Doplňky stravy

Kromě doplňků s obsahem výše zmíněných mikronutrientů dokáží aktivitu mitochondrií zvýšit i polyfenoly, například:

• resveratrol
• EGCG
• quercetin
• hydroxytyrosol

Jejich účinnost ale stoupá, pokud se pravidelně věnujeme pohybu.

Spánek a stres

Tvorba a aktivita mitochondrií je regulována geny, které souvisí s naším cirkadiánním rytmem, tedy s „vnitřními hodinami“. Dostatečný, a hlavně pravidelný spánek ve vhodnou dobu tedy podpoří i oxidaci tuků. Škodlivě naopak působí chronický stres.

2. Inzulinová rezistence

Inzulinová rezistence je stav typický pro diabetes 2. typu, ale i pro obezitu. Spočívá v tom, že tkáně ztrácejí citlivost na inzulin, takže je ke snížení hladiny glukózy v krvi zapotřebí mnohem větší množství tohoto hormonu.

Jenže inzulin neovlivňuje pouze metabolismus sacharidů, ale blokuje i tvorbu enzymů, které jsou nutné pro uvolňování mastných kyselin z tukové tkáně. Lidé, kteří trpí inzulinovou rezistencí, proto hůře využívají vlastní tukové zásoby, a zároveň je ochotněji vytvářejí. Dalším důsledkem je zvýšená koncentrace tukových látek v krvi. Inzulinová rezistence také zhoršuje funkci mitochondrií, které pak nedokážou tuky efektivně oxidovat.

Co pomůže inzulinovou rezistenci snížit?

Pohyb

Ano, opět ten pohyb. Výzkumy totiž jasně ukazují, že pokud pomineme léky, je právě pohyb jednoznačně nejúčinnější cestou, jak inzulinovou rezistenci snížit. Jako nejefektivnější se ukazuje kombinace aerobního pohybu („konverzační tempo“) se silovým tréninkem.

Redukce viscerálního tuku

Redukce hmotnosti je další účinnou cestou ke snížení inzulinové rezistence. Významný vliv má přitom i relativně malý úbytek váhy, například o 5-10 %. Ještě důležitější je ale snaha o snížení množství viscerálního neboli vnitřního tuku. Ten totiž ve velkém produkuje zánětlivé cytokiny a zvyšuje inzulinovou rezistenci.

Zdravá strava

Inzulinovou rezistenci zhoršuje jídelníček bohatý na sacharidy s vysokým glykemickým indexem a nasycené tuky, převaha příjmu energie nad výdejem a také konzumace tzv. ultrazpracovaných potravin. Pomoci naopak může zvýšení příjmu vlákniny.

Více spánku, méně stresu

Obojí má na inzulinovou rezistenci značný vliv.

Doplňky stravy

Prokázaná je účinnost například u:

• omega-3 nenasycených mastných kyselin
• hořčíku
• nopalu nebo jiných zdrojů berberinu
• kořene pampelišky
• kurkuminu
• EGCG,
• neemu
• hydroxytyrosolu z oliv
• skořice

I tady ovšem platí, že bez přidání pohybu a změn v jídelníčku je jejich vliv jen omezený.

3. Úroveň kondice

Kromě podpory tvorby a funkce mitochondrií je pravidelný pohyb důležitý i pro to, že s růstem sportovní výkonnosti zároveň roste i ochota těla využívat tuky. Podstatou růstu výkonnosti je totiž adaptace na zátěž, kterou svému tělu ordinujeme. Pravidelná zátěž přitom působí jako epigenetickou cestou: Díky ní se mj. aktivují geny zapojené do metabolismu tuků.

Pokud organismus pravidelně vystavujeme aerobní zátěži nižší intenzity, která je poháněna energií z tuků, roste schopnost těla tuky využívat, a to opravdu hodně – i více než dvojnásobně! Zatímco netrénovaný člověk dokáže za minutu zátěže spálit maximálně něco kolem půl gramu tuku, u elitních vytrvalců to může být 1-1,5 g tuku.

S pravidelným tréninkem navíc roste nejen kapacita těla tuk využívat, ale posouvá se vzhůru i maximální intenzita, při které je ještě schopno energii z tuků získávat. Zkušený vytrvalec tak naplno oxiduje tuky při intenzitě (tepové frekvenci), při níž už začátečníci dávno jedou výhradně na cukry. Typickým příkladem jsou maratonci, kteří právě schopnost využívat tuky při vyšší intenzitě nejvíce systematicky rozvíjejí, a díky jsou schopni efektivně využívat tuky ještě při intenzitě těsně pod anaerobním prahem.

Pokud se snažíte zhubnout, měla by vás zajímat hodnota označovaná jako FatMax. Jde o intenzitu, při které ještě využíváme velké procento energie z tuků, ale zároveň máme vysoký energetický výdej. Čím výše se tato hodnota nachází, tím snáze hubneme, a právě pravidelný trénink ji posouvá velmi efektivně.

Schopnost těla využívat tuky ovlivňuje i silový trénink, ovšem ve srovnání s tím vytrvalostním výrazně méně.

4. Transport mastných kyselin

Aby se mohly tuky ze tělesných zásob přeměnit na energii, musí se do mitochnodrií nějak dostat. K tomu jsou zapotřebí dva kroky:

• Nejprve musí proběhnout tzv. lipolýza, tedy rozklad molekuly tuku na glycerol a mastné kyseliny
• Mastné kyseliny následně musí vstoupit do mitochondrií, kde mohou být zoxidovány

 A právě proces jejich vstupu do mitochondrií, pokud nefunguje správně, je často jednou z hlavních brzd metabolické flexibility.

Klíčovou roli tu hraje látka jménem karnitin palmitoyl transferáza-1, zkráceně CPT-1. Ta představuje jakýsi klíč k bráně do mitochondrií: Když je CTP-1 aktivní, tuky mohou vstoupit dovnitř, roste míra jejich aktivace a sval je více využívá jako palivo. Když je naopak jeho aktivita nízká, tuky zůstávají mimo mitochondrie a svalové buňky upřednostňují sacharidy.

Co ovlivňuje aktivitu CPT-1?

Negativní vliv má inzulinová rezistence, ten pozitivní pak například:

Pravidelný trénink

Opět je tu efektivnější především vytrvalostní, tedy aerobní zátěž.

Snížení zásob glykogenu

Ať už k vyčerpání glykogenu využijeme půst, dietu s nízkým podílem nebo náročný trénink, vždy se tím zvyšuje aktivita CPT-1.

Karnitin

Tato látka nejen pomáhá aktivovat CPT-1, ale zároveň i sama o sobě umožňuje vstup mastných kyselin s dlouhým řetězcem do mitochondrií. Její užívání tak sice může zlepšit schopnost těla využívat tuky, a tím i vytrvalost, efekt je ale mnohem menší, než obvykle tvrdí výrobci doplňků stravy. Sportovcům ale může karnitin pomoci i s podporou regenerace a prokrvení.

5. Rovnováha střevního mikrobiomu

Střevní mikrobiom neovlivňuje oxidaci tuků přímo, ale prostřednictvím řady jiných mechanismů. Jeho nerovnováha například zvyšuje inzulinovou rezistenci, snižuje metabolickou flexibilitu, funkci mitochondrií (například prostřednictvím tvorby butyrátu), ale negativně ovlivňuje třeba i hormonální regulaci pocitů hladu.

Rovnováhu střevního mikrobiomu nejlépe podpoří pestrá strava bohatá na vlákninu, polyfenoly a fermentované potraviny, pravidelný pohyb a dostatečný spánek. Narušuje ji naopak nadbytek cukrů, tuků, alkoholu a ultrazpracovaných potravin.

6. Hormonální rovnováha

Kromě již zmiňovaného inzulinu hrají velkou roli například pohlavní hormony. Ženy například díky pohlavnímu hormonu estrogenu oxidují tuky o něco ochotněji než muži, ovšem při menopauze tato schopnost výrazně klesá, což je jednou z příčin častého přibývání na váze v tomto období.

Důležité jsou také hormony štítné žlázy, které jsou nezbytné pro produkci buněčné energie i efektivní oxidaci tuků. Proto bývá hypofunkce štítné žlázy často spojena s přibýváním na váze.

Stokrát nic umořilo osla – tohle přísloví přesně vystihuje, jak naše tělo reaguje na vlivy, které mají potenciál poškodit zdraví nebo urychlit stárnutí. Když zažijeme nějakou extrémně stresující událost, jako je třeba živelná katastrofa, je to sice obrovská zátěž pro tělo i mysl, žádné dlouhodobé škody na zdraví to ale nutně napáchat nemusí.

Mnohem horší jsou naopak takzvané mikrostresory, tedy vlivy, které na nás působí skoro každý den. Žádný z nich by sám o sobě neměl dostatečnou sílu zhoršit naše zdraví a urychlit stárnutí, ale když jich působí více a dlouhodobě, zvládnou napáchat obrovské škody – mimo jiné mohou negativně ovlivnit i klíčové epigenetické mechanismy související se stárnutím, jako je metylace genů, zkracování telomer, zhoršování funkce mitochondrií nebo množení senescenčních buněk.

Pokud tedy chceme žít déle, je samozřejmě důležité zdravě jíst, pravidelně se hýbat, dobře spát, pečovat o střevní mikrobiom nebo si udržovat optimální váhu. Kromě toho se ale vyplatí věnovat pozornost i dalším oblastem, které často vypadají neškodně, přesto ale dokáží na našem těle napáchat nemalé škody. Tady jsou některé z nich.

1. Toxické vztahy

Skoro každý z nás má v okolí nějakou osobu, která ho opravdu štve a komunikace s ní nás pokaždé rozhodí. Je ale velký rozdíl, když jde o tetičku, kterou vidíme jednou za rok na rodinné oslavě, nebo když jde o partnera, rodiče nebo kolegu, se kterým musíme denně komunikovat. Časté setkávání s toxickými lidmi je pro nás velmi stresující, a může negativně ovlivňovat jak naše zdraví, tak i rychlost stárnutí.

Nedávný výzkum například ukázal, že každý toxický člověk v našem blízkém okolí zvyšuje náš biologický věk cca o 9 měsíců vyšší a celkově urychluje stárnutí o 1,5 %.

2. Noční světlo

Cirkadiánní rytmy neboli vnitřní hodiny ovlivňují naše zdraví více, než si myslíme. Hormon melatonin, který je pomáhá seřizovat, totiž nemá vliv jen kvalitu našeho spánku, ale jeho snížená tvorba může zvýšit riziko rakoviny nebo diabetu, a dokonce i urychlit stárnutí.

Nejdůležitějším „hodinářem“, který naše vnitřní hodiny seřizuje, je světlo. Pokud si například uměle prodlužujeme den pomocí silného světla, může to nejen narušit usínání, ale i zvýšit riziko některých onemocnění. Neméně výkonným škodičem je ale i světlo, které na nás působí v průběhu spánku. I slabé světlo lamp z ulice nebo z kontrolek elektroniky totiž dokáže proniknout skrze víčka do očí a narušit produkci melatoninu.

Platí také, že zatímco modré světlo a ultrafialové záření má potenciál stárnutí spíše urychlovat, červené a infračervené světlo ho naopak zpomaluje, protože má pozitivní vliv na funkci mitochondrií.

3. Nedostatek peněz

Nikoho asi nepřekvapí, že se bezdomovci dožívají výrazně nižšího věku než lidé se střechou nad hlavou. Ke zkrácení života ale nemusíme žít na ulici, stačí, když máme každý měsíc problém vyjít s penězi, řešíme, z čeho dětem zaplatit obědy a kroužky, drtí nás dluhy a každý nečekaný výdaj třeba za rozbitou pračku znamená katastrofu. Neustálý stres související s nedostatkem peněz totiž urychluje epigenetické mechanismy stárnutí a zvyšuje riziko desítek vážných onemocnění.

4. Péče o druhé

Neustálý příval povinností, stres, nedostatek spánku, minimum času pro odpočinek, absence třeba i drobných životních radostí, ubývající přátelé, narušené partnerské vztahy, neustálý strach o zdraví blízkých, a k tomu minimální uznání a podpora od společnosti – tohle všechno dobře znají lidé, kteří pečují o stárnoucí nemocné rodiče nebo hendikepované děti. A tohle všechno se odráží i na zdraví a rychlosti stárnutí dlouhodobých pečujících.

Výzkumy například ukázaly, že matky starající se o chronicky nemocné děti mají v těle nižší aktivitu enzymu telomerázy, a v důsledku toho se jim rychleji zkracují tzv. telomery. To jsou koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení a určují tak počet životních cyklů každé buňky.

Důležitý vzkaz pro všechny pečující tedy zní: Děláte skvělou a záslužnou práci, nebojte se ale říct si o pomoc a nezapomínejte ani na péči o sebe.

A ještě jeden neméně důležitý vzkaz pro přátele a blízké pečujících: Nenechávejte je v tom samotné. Když nezvládnete přímo nabídnout pomocnou ruku, aspoň zavolejte a projevte zájem. I to někdy může znamenat opravdu hodně.

5. Neustálý hluk

Bydlíte u výpadovky a 24 hodin denně vám pod okny jezdí auta? Pak rozhodně nestačí pořídit si čističku vzduchu, abyste nedýchali zplodiny. Neméně velké škody na zdraví může napáchat i neustálý hluk, před kterým není úniku.

Naše tělo totiž nerozlišuje mezi řevem tygrů za chatrčí a tramvají pod okny činžáku. Dlouhodobé vystavení jakémukoliv hluku je silný neviditelný stresor, který zvyšuje produkci stresových hormonů i míru zánětu v těle, poškozuje cévy a urychluje mechanismy stárnutí.

6. Trauma z dětství

Váš mozek si to už možná nepamatuje, tělo ale nezapomnělo. Traumata z dětství, ať už je to třeba násilí, nebo „jen“ nedostatek lásky a pozornosti, se totiž zapisují hluboko do našich buněk a způsobuje výrazné změny v aktivitě jednotlivých genů v naší DNA. Důsledkem mohou být nejen psychické problémy v dalším životě, ale i zvýšené riziko civilizačních onemocnění a urychlení stárnutí – studie ukazují, že silné traumatické události z dětství zvyšují riziko předčasného úmrtí v průměru o 13 %.

7. Příliš mnoho kávy

V oblasti výživy jasně platí, že jedem může být prakticky cokoliv, záleží jen na množství. A jasně to platí i pro kávu.

Vychutnat si šálek dobrého kafe je pro zdraví jednoznačně prospěšné – nejen, že si přitom můžeme hezky zarelaxovat, ale ještě do sebe dostaneme spoustu polyfenolů s protizánětlivými a antioxidačními účinky. I podle výzkumů tak 3-4 kávy denně podporují zdraví i dlouhověkost.

Problém ale nastává, pokud tuto hranici opakovaně překračujeme – 5 a více kafí denně totiž může poškozovat buňky a urychlovat stárnutí.

8. Bojiště v hlavě

Naši pohodu nenaruší jen hádka se šéfem, partnerem nebo pokladní v supermarketu. Neméně velký stresor představují i „hádky“ uvnitř naší hlavy, stejně jako vtíravé negativní myšlenky, neustále obavy apod. Naše tělo totiž nerozlišuje mezi reálnými a smyšlenými hrozbami, a proto spouští vylučování stresových hormonů i v případě, že nám ve skutečnosti nic nehrozí a problém jsme si vytvořili pouze ve své hlavě. Výsledkem je poškozování buněk, zkracování telomer, a tedy i rychlejší stárnutí.

9. Příjemné teplíčko

Kroutíte hlavou nad výkony otužilců, protože kdo by se nořil do ledové vody, když může sedět doma v teplíčku? No třeba ten, kdo chce zlepšit své zdraví a prodloužit život.

Výzkumy totiž ukazují, že „příjemné teplíčko“ nejde s dlouhověkostí moc dohromady, protože urychluje všechny procesy v těle, včetně biologického stárnutí. Není náhoda, že s věkem se lidé stávají citlivějšími vůči chladu, protože tyto dvě věci spolu úzce souvisí.

Když tedy tělo vystavujeme chladu a učíme ho, aby se na něj adaptoval, zpomalujeme tím stárnutí a zlepšujeme svoje zdraví. Chlad totiž zlepšuje funkci mitochondrií, zmírňuje zánět, zlepšuje metabolismus tuků a energie a podporuje imunitu. A nemusíme rovnou skákat do ledové vody, úplně stačí se méně oblékat a stáhnout kohout topení.

V zásadě ale platí, že zdraví prospěšné je učit reagovat na změny teplot jakýmkoliv směrem, zatímco dlouhodobý pobyt v příjemné konstantní teplotě tělu spíše škodí. Jedna malá čínská studie dokonce ukázala, že stárnutí může urychlit i používání klimatizace.

Na druhou stranu ale velká horka mohou škodit zdraví a stárnutí urychlovat, zvlášť když na nás působí v noci a narušují spánek. Dle jedné studie může například život ve velmi horkých oblastech urychlit stárnutí až o 14 měsíců.

10. sledování videí místo čtení

Čtení knih má výrazný pozitivní vliv na funkci mozku a kognitivní schopnosti, což je celkem logické – soustředit se po řadu dní na dějovou linku a všechny postavy v knize je svým způsobem mentální výkon, který třeba ve srovnání se sledováním krátkých videí vyžaduje nemalé úsilí, velkou míru pozornosti a zapojení řady mentálních procesů.

Pozitivní vliv na mozek je dokonce tak výrazný, že u dětí se slabšími čtenářskými dovednostmi, které začaly pravidelně číst, zaznamenali vědci výrazné změny i přímo ve struktuře mozku (zejména šlo o nárůst tzv. bílé hmoty). Naopak sledování krátkých videí prokazatelně vede nejen ke zhoršení pozornosti, ale i ke snížení schopnosti seberegulace a zvýšení úzkosti.

Mnohem překvapivější je ovšem zjištění, že čtení může ovlivnit i délku života. Když vědci dlouhodobě sledovali čtenářské návyky osob nad 50 let, zjistili, že ti, co věnovali aspoň 3,5 hodiny týdně čtení knih, se dožívali v průměru téměř o dva roky vyššího věku než nečtenáři. Důvodem je pravděpodobně fakt, že čtení dokáže velmi efektivně snižovat míru stresu.

Užitečné doplňky stravy

Sebekvalitnější doplňky stravy nedokáží zcela vykompenzovat život plný stresu, nedostatku pohybu a nezdravé stravy, mnohé z nich ale mají prokázané účinky na jednotlivé mechanismy ovlivňující délku stárnutí.

EGCG – velmi efektivně ovlivňuje metylaci genů, aktivitu telomerázy i funkci mitochondrií. Brání také předčasné senescenci buněk.

Resveratrol – jde o velice silný aktivátor enzymů sirtuinů, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce.

Guduchi – zvyšuje životaschopnost buněk, chrání je před cytotoxickými substancemi a vlivy poškozujícím jejich DNA.

Kozinec blanitý – pomáhá chránit telomery a oddaluje přechod buněk do stádia senescence.

Kurkumin – je silně protizánětlivý, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce, podporuje odstraňování senescenčních buněk a tvorbu nových mitochondrií.

Quercetin – silně protizánětlivý polyfenol s epigenetickými účinky, který pomáhá odstraňovat senescenční buňky, podporuje tvorbu sirtuinů a má pozitivní vliv na množení a funkci mitochondrií

Genistein – zvyšuje aktivitu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů, zpomaluje procesy stárnutí (zejména u žen v menopauze) a vyznačuje se senolytickým působením.

Hořčík – ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy.

Koenzym Q10 – chrání mitochondrie před volnými radikály a umožňuje jim produkovat energii.

B-komplex – zvláště důležité jsou vitaminy B2 a B3, z nicž v těle vznikají látky nezbytné pro funkci mitochondrií.

Související články z oblasti longevity

https://www.epivyziva.cz/8-zarucenych-tipu-jak-zpomalit-starnuti/

https://www.epivyziva.cz/oci-jsou-prodlouzenim-mozku-zpomalte-starnuti-a-zlepsete-zrak-i-mysleni-zaroven/

https://www.epivyziva.cz/jak-zpomalit-starnuti-pleti-klicem-je-spravna-vyziva/

https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

https://www.epivyziva.cz/sirtuiny-novy-klic-k-dlouhovekosti-i-zdravi/

https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/

https://www.epivyziva.cz/narusene-vnitrni-hodiny-seridte-je-pomoci-svetla/

Kůže tvoří důležitou bariéru mezi naším tělem a vnějším prostředím. Stará se, aby dovnitř neproniklo to, co tam být nemá (například patogeny), a stejně tak hlídá, aby ho opouštělo jen to, co má (například přesně dané množství potu.

Tato bariéra trochu připomíná zeď: Je tvořena přibližně patnácti vrstvami mikroskopických cihliček – buněk jménem korneocyty, které drží pohromadě „malta“ tvořená ceramidy, cholesterolem a mastnými kyselinami. Jeden důležitý rozdíl tu ale je. Zatímco zeď se jednou postaví a pak stojí, dokud ji nezničí vnější vlivy, v oblasti pokožky probíhá neustálá obnova: hluboko v její bazální vrstvě neustále z kmenových buněk vznikají epidermální buňky, které se diferencují do bazálních, trnových a granulárních buněk, až se z nich nakonec stanou „cihličky“ korneocytů. Jde o poměrně složitý proces řízený řadou genů, které jsou regulovány mnoha epigenetickými reakcemi. A právě jejich průběh úzce souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu a s imunitními procesy, které střevní bakterie pomáhají regulovat.

Hodné a zlé bakterie s vlivem na pokožku

Některé střevní mikroorganismy a jejich metabolity například podporují hromadění regulačních T-buněk, což jsou lymfocyty s protizánětlivým účinkem. Mezi tyto „hodné“ bakterie patří třeba Bacteroides fragilis, Faecalibacterium prausnitzii nebo bakterie patřící mezi Clostridium IV a XI. Řada přátelských mikroorganismů produkuje také mastné kyseliny s krátkým řetězcem, například butyrát, který rovněž působí protizánětlivě – potlačuje totiž vznik, migraci a adhezi zánětlivých cytokinů.

„Hodné“ bakterie regulují i imunitní systém a mají i ochranný vliv na buňky pokožky i střevní stěny. Například Lactobacillus LGG vylučuje protein p40, který potlačuje buněčnou smrt zprostředkovanou cytokiny, a tím brání narušení kožní i střevní bariéry. Právě střevní bariéra přitom může hrát ve zdraví pokožky důležitou roli. Když totiž do krve proniknou některé škodlivé metabolity, nebo dokonce i přímo střevní mikrobi, může se to ohrozit i zdraví pokožky. Například v krvi pacientů s lupenkou byla nalezena DNA některých střevních bakterií.

Existuje i přímý vztah mezi rovnováhou střevního a kožního mikrobiomu. Například mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikající uvnitř střev, tedy butyrát, propionát a acetát, podporují růst přátelských kožních bakterií, které jsou důležité pro odolnost vůči některým patogenům, včetně například zlatého stafylokoka. Působí také protizánětlivě a zvyšují integritu střevní bariéry. Platí také, že když je kožní bariéra narušena například chemickou cestou nebo působením UV záření, pomůže kvalitní střevní i kožní mikrobiom k její rychlejší obnově, a dokonce i podpoří hojení ran.

Naopak existuje i řada typických „zlounů“, kteří, pokud se ve střevech vyskytnou ve větším množství, negativně ovlivňují zdraví celého těla, pokožku nevyjímaje. Například segmentované vláknité bakterie podporují tvorbu a akumulaci lymfocytů Th17, které zvyšují míru zánětu a bývají dávány do souvislosti i se vznikem autoimunitních onemocnění. Jejich akumulace může přispívat například ke vzniku lupenky, Behcetovy choroby nebo kontaktní dermatitidy.

Problémy může způsobovat i narušení acidobazické rovnováhy v některých částech trávicího traktu. Pokud se například sníží kyselost v tenkém střevě, začnou něj pronikat bakterie obývající tlusté střevo, což vede ke zhoršenému vstřebávání mikroživin – například kyseliny listové, zinku, chromu, selenu a omega-3. To se pak projeví zhoršením zdraví kůže i dalších systémů v těle (prokázána je například souvislost se vznikem akné).

Potvrzeny byly dokonce i překvapivé souvislosti kůže, střevního mikrobiomu a psychiky. Když jsme totiž vystaveni silnému psychickému stresu, začne střevní mikrobiom produkovat neurotransmitery serotonin, norepinefrin a acetylcholin. Ty jsou sice v mozku nezbytné pro přenos signálů mezi nervovými buňkami, ve střevech jsou ale zároveň schopny napáchat nepěkné věci, protože narušují integritu střevní bariéry a zvyšují míru zánětu v celém těle, kůži nevyjímaje.

Kožní potíže související s rovnováhou střevního mikrobiomu

Akné

Tento nepříjemný kožní problém postihuje přibližně 85 % dospívajících. Dochází při něm k nadměrné tvorbě kožního mazu, zúžení vývodů, kterými tento maz odchází, a zánětu zprostředkovaného bakterií Propionibacterium acnes. Velkou roli tu hraje stravy bohatá na sacharidy, která ovlivňuje signalizaci inzulinu podobného růstového faktoru IGF-1.

Vznik akné přitom úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Některé střevní bakterie totiž ovlivňují důležitou signální dráhu mTORC1, která souvisí s regulací tvorby lipidů a zánětu.

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida neboli atopický ekzém je nejčastějších chronické svědivé zánětlivé kožní onemocnění – postihuje 15–30 % dětí a 2–10 % dospělých.  V posledních letech přitom byly objeveny zajímavé souvislosti jak s imunitními funkcemi, tak se střevním mikrobiomem. Atopická dermatitida tak už není chápána jako čistě alergický problém, ale spíše jako dysfunkce kožní bariéry a imunitní odpovědi zároveň.

Atopická dermatitida je z velké části dědičná, za což může mutace v genu kódujícího bílkovinu filaggrin (FLG). Ta je nezbytná pro udržování bariérové funkce a hydratace pokožky, a právě proto zmíněná mutace vede i ke zvýšené citlivosti vůči působení alergenů. To totiž mohou kvůli narušení kožní bariéry proniknout do pokožky, kde následně spustí imunitní reakci, která je provázená zvýšenou tvorbou zánětlivých cytokinů. Ty pak poškozují kožní buňky a způsobují otoky a svědění.

Velkou roli zde opět hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Pokud je narušená, klesá tvorba mastných kyselin s krátkým řetězcem, které mají protizánětlivé účinky a pomáhají udržovat integritu kožní bariéry. Ve střevech pacientů s atopickou dermatitidou byl například opakovaně potvrzen nedostatek bakterie Faecalibacterium prausnitzii.

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza byla dlouho považována za problém související především s nadměrnou proliferací (dělením) kožních buněk keratinocytů. Postupně se ale ukázalo, že jde především o zánětlivý a imunitní problém, který opět úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Typická je tady opět akumulace lymfocytů Th-17, které zvyšují nejen produkci zánětlivých cytokinů (např. IL-17), ale i cytokinů způsobujících nadměrnou proliferaci keratinocytů (např. IL-20 a IL-22).

A i tady opět existuje přímá souvislost se střevním mikrobiomem, protože mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát) jsou schopny ovlivnit, zda se tzv. naivní T-buňky vyvinou v protizánětlivě působící regulační T-buňky, nebo v prozánětlivé lymfocyty Th-17. U pacientů s lupenkou bylo navíc opět prokázáno nízké zastoupení některých „hodných“ střevních bakterií, například bifidobakterií, laktobacilů, Faecalibacterium prausnitii, Parabacteroides či Coprobacillus, a naopak zvýšený výskyt řady patogenních bakterií, včetně například campylobakterií, Escherichia coli nebo původců salmonelózy.

Stárnutí kůže a vznik vrásek

Pro stárnutí kůže je typická ztráta její bariérové funkce, snížení hydratace i obsahu tukových složek, změněná aktivita melanocytů, hromadění buněk souvisejících se zvýšenou mírou zánětlivých procesů (žírné buňky, eozinofily, mononukleární buňky apod.), redukce krevních kapilár a úbytek kolagenu.

Studie přitom ukázaly, že podle stavu, v jakém se nacházejí tělesné mikrobiomy, lze poměrně přesně předpovídat, jak rychle bude postupovat stárnutí – a to jak pokožky, tak i celého těla. Jednotlivé mikrobiomy (zejména střevní a kožní) totiž ovlivňují metabolické dráhy v orgánech a tkáních, a dokonce i epigenetické procesy související s rychlostí stárnutí.

Jednou z hlavních příčin stárnutí pokožky je působení UV záření, které způsobuje oxidativní stres, zvyšuje míru zánětu v pokožce a aktivuje procesy vedoucí k poškození kolagenových vláken. Důsledkem je ztráta pevnosti a pružnosti kůže, tvorba vrásek, úbytek hydratace a poruchy pigmentace. Expozice UV záření dokonce dočasně mění složení kožního mikrobiomu.

Zároveň ale platí i opačná souvislost, tedy že složení kožního mikrobiomu ovlivňuje odolnost vůči UV záření. S věkem se přitom tento aspekt zhoršuje. Například děti mají na pokožce velký podíl cyanobakterií, které dokáží pomocí svých metabolitů UV záření rozptylovat a přeměňovat na teplo, aniž by docházelo ke zvýšené produkci volných radikálů. S věkem ale podíl těchto mikroorganismů výrazně klesá a s tím se zhoršuje i negativní dopad UV záření na pokožku.

Vědci identifikovali i další bakteriální kmeny, které se stárnutím pokožky souvisí: Pozitivně působí například laktobacily, Verrucomicrobia, Parabacteroides nebo Eggerthella, negativně například Eubacterium coprostanoligenes, Parasutterell nebo Victivallaceae.

Negativně složení kožního mikrobiomu ovlivňují kromě UV záření i škodliviny z životního prostředí, špatná výživa, stres, nedostatek spánku a další faktory.

Jak podpořit pokožku a mikrobiom zároveň

Pro zdraví střevního mikrobiomu je klíčová výživa. I střevní bakterie totiž musí něco jíst a k dispozici mají jen to, co jim my sami dodáme prostřednictvím stravy. Velký problém je především to, co označujeme jako „typickou západní stravu“, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokými glykemickým indexem, nasycené tuky a vysoce průmyslově zpracované potraviny, a naopak chudý na vlákninu. Právě taková strava je například považována za důvod, proč v posledních desetiletích výrazně stoupl výskyt atopické dermatitidy a dalších zánětlivých kožních onemocnění.

Roli hraje ale i pravidelný pohyb, stres, dostatek spánku, působení škodlivin z životního prostředí a další faktory. Pomocnou ruku mohou nabídnout i některé doplňky stravy, které mají pozitivní vliv jak na střevní mikrobiom, tak na zdraví a stárnutí pokožky. Zde jsou některé z nich.

Probiotika

Užívání některých probiotických bakterií se v rámci preklinických i klinických studií projevilo například zvýšením tloušťky kůže, zlepšením jejího prokrvení, omezením ztrát vody v pokožce, zlepšením funkce kožní bariéry, a dokonce i kvality vlasů. Šlo zejména o bakterie z rodu laktobacilů, například L. acidophilus, L. reuteri, L. breves, L. helveticus, L. rhammosus, nebo L. paracasei. V pokusech na myších pak vedlo podávání Lactobacillus reuteri ke zrychlení hojení ran.

Laktobacily mohou pomoci i v prevenci stárnutí kůže, protože jejich buněčné stěny obsahují kyselinu lipoteichoovou (LTA), která má protizánětlivé účinky a je schopna zmírňovat i zánět vyvolaný působením UV zářením. V jedné studii například vedlo 12týdenní podávání L. plantarum u dobrovolníků se zvýšení elasticity a hydratace pokožky. Pozitivní účinky prokázala i bakterie L. buchneri, která se nachází v korejském fermentovaném zelí kimči, odolnost vůči UV záření zvýšily i bakterie L. acidophyllus nebo Limosilactobacillus fermentum.

Při akné se zase osvědčilo podávání L. rhamnosus, bifidobakterií nebo směsi L. acidophyllus a L. bulgaricus. Při atopické dermatitidě mělo v rámci výzkumů pozitivní efekt užívání některých laktobacilů (např. L. rhamnosus, L. acidophilus nebo L. plantarum) i bifidobakterií (např. Bifidobacterium bifidum, lactis, breve nebo longum). Při lupence zaznamenaly pozitivní výsledky studie využívající L. pentosus, L. sporogenes nebo Bifidobacterium infantis.

Jako zvláště účinná se u různých potíží ukázala i tzv. synbiotika, tedy kombinace probiotik a prebiotik (tj. vlákniny).

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má výrazné antioxidační a protizánětlivé působení, za které vděčí svému vlivu jak na epigenetické procesy, tak i na střevní mikrobiom. Pozitivně ovlivňuje také některé mechanismy související se stárnutím, například produkci sirtuinů nebo telomerázy. Zároveň aktivuje keratinocyty a reguluje jejich schopnost dělení, takže má pozitivní vliv jak na tvorbu vrásek, tak i například na vznik lupenky.

Kurkumin

Jde o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který vyniká i působením na střevní mikrobiom i integritu střevní bariéry, stejně jako na procesy související se stárnutím. Přináší také úlevu jak při lupence, a to i v případě těžkých forem této nemoci, tak při akné.

Vitamin C

Jde o velice silný antioxidant, který účinně chrání před volnými radikály i mitochondrie, což je důležité v prevenci stárnutí. Působí také protizánětlivě a je nezbytný pro ochranu a tvorbu kolagenu i pro hojení ran.

Vitamin D3

Je nezbytný pro boj se záněty, zpomaluje stárnutí, chrání kožní buňky před působením UV záření. Jeho nízká hladina je typická pro lupenku, akné i atopické ekzémy.

Retinol

Podporuje tvorbu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak v pokožce poškozené UV zářením.

Resveratrol

Patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu, vyniká protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí. Zvyšuje také schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk, zlepšuje regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením, a potlačuje množení bakterií způsobujících akné.

Quercetin

Patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky a má pozitivní vliv i na střevní mikrobiom. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti.

Artyčok

Má výrazný pozitivní vliv na střevní mikrobiom i stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Ostropestřec mariánský

Zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé účinky a zároveň regulují procesy související s proliferací, což je důležité například při akné nebo lupence. Při lupence jejich užívání vede ke zmírnění zarudnutí, svědění, odlupování a míry zánětu kůže.

Selen

Je součástí antioxidačních enzymů, chrání kolagenová vlákna a jeho nedostatek je typický i pro lupenku.

Zinek

Je nezbytný pro ochranu kolagenu, jeho užívání zmírňuje projevy lupenky.

Čekanka

Kořen čekanky je vynikajícím zdrojem inulinu a fruktooligosacharidů, a proto vyniká svým pozitivním působením na střevní mikrobiom. Preklinické studie prokázaly i možnou prospěšnost při lupence.

Kozinec blanitý

Podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá zpomalit procesy související se stárnutím, chrání pokožku před UV zářením, zpomaluje destrukci kolagenu a zmírňuje projevy atopické dermatitidy.

Boswelie

Má pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu, působí silně protizánětlivě a vyniká i svým působením na pokožku – zlepšuje její elasticitu, zmírňuje tvorbu vrásek a zpomaluje její stárnutí. Je účinná i při atopickém ekzému.

V první části tohoto článku » jsme si objasnili, jak progesteron vzniká i jeho při vzniku řady obtíží. Na úvod proto jen stručné připomenutí.

Proč je progesteron důležitý?

Progesteron je pohlavní hormon, který je produkován ženskými vaječníky, ale i nadledvinami a u mužů varlaty. U žen jeho hladina u žen výrazně stoupá v druhé polovině menstruačního cyklu (po ovulaci), protože je nezbytný pro případné uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a jeho správný vývoj. Nedostatek progesteronu tak může vést například k opakovaným samovolným potratům.

Jeho nedostatečná tvorba, popřípadě špatná funkce receptorů, na které se progesteron váže, ale může vést (nebo přispívat) i k řadě dalších potíží, jako jsou například:

• Nepříjemné projevy v premenopauze a menopauze.
• Premenstruační syndrom (PMS).
• Endometrióza.
• Syndrom polycystických vaječníků (PCOS).
• Deprese a úzkost (včetně poporodních depresí).
• Zhoršení paměti a dalších aspektů mentální výkonnosti.
• Některá autoimunitní onemocnění.
• U mužů pak snížená chuť na sex, poruchy erekce, padání vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese.

Progesteron a klasická medicína

Klasická medicína využívá tzv. progestiny neboli syntetický progesteron při celé řadě potíží, zejména v gynekologické oblasti. Typickým příkladem je rakovina endometria (děložní sliznice), za kterou může stát převaha estrogenu. Dlouhodobá expozice estrogenu a jeho metabolitů bez dostatečné protiváhy v podobě progesteronu totiž podporuje nadměrnou proliferaci neboli rychlé buněčné dělení. Progestiny se také používají při léčbě endometriózy, děložních myomů a jsou také součástí hormonální antikoncepce.

Progesteron se často aplikuje také vaginálně nebo na kůži ve formě krému. V této formě se velice dobře vstřebává a je účinný i při poměrně nízkých dávkách.

Další možností využívanou v klasické medicíně jsou tzv. selektivní modulátory progesteronového receptoru (SMPR). Jde o syntetické látky, které se vážou na progesteronové receptory, a způsobují tak jejich konformační změnu. Mají vysokou tkáňovou selektivitu a malé množství vedlejších účinků (jejich výskyt ale stoupá při dlouhodobém užívání). Využívají se především v léčbě děložních myomů, endometriózy a rakoviny prsu.

My se ale podrobněji podíváme na možnosti, jak zvýšit hladinu progesteronu nebo aktivitu příslušných receptorů přírodní cestou – ať už pomocí úprav životního stylu a výživy, nebo pomocí bylin a dalších doplňků stravy.

Vliv výživy, pohybu a stresu

Méně cukrů podpoří hormonální rovnováhu

Správně nastavený jídelníček je základem zdraví a platí to i pro optimální tvorbu progesteronu. A jako u většiny problémů s epigenetickým pozadím, i tady je důležitou „škodnou“ tzv. západní strava, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokým glykemickým indexem, nasycené tuky či červené maso, a naopak chudý na vlákninu, ovoce a zeleninu negativně ovlivňuje hormonální rovnováhu. Západní strava snižuje právě produkci progesteronu, zvyšuje riziko vzniku nepravidelností menstruačního cyklu a snižuje šanci na otěhotnění.

Problematická je tady zejména vysoká konzumace „rychlých cukrů“, která způsobuje inzulinovou rezistenci. Právě ta totiž negativně ovlivňuje nejen proces zrání a uvolňování vajíček, ale také zvyšuje oxidativní stres, který poškozuje tkáň vaječníků. Sacharidy s vysokým glykemickým indexem navíc způsobují i kolísání hladiny krevní glukózy, což má za následek snížení citlivosti progesteronových receptorů. Z tohoto důvodu nejsou vhodné ani příliš dlouhé pauzy mezi jídly, protože i ty mohou způsobit pokles hladiny glukózy.

Existují ovšem i výzkumy naznačující prospěšnost razantního omezení všech sacharidů ve stravě. Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků došlo ke zvýšení hladiny progesteronu i šancí na otěhotnění právě při nízkokalorické ketodietě. Není ale jasné, jestli tu důvodem zvýšení hladiny progesteronu byla samotná ketodieta nebo fakt, že se účastnicím díky ní podařilo výrazně snížit tělesnou hmotnost.

Nezapomeňte na PUFA a MUFA

Důležitý pro hormonální rovnováhu je i optimální příjem tuků. Správnou cestou tu ale není snažit se jejich konzumaci za každou cenu omezit. Naopak platí, že strava s celkově nízkým podílem tuku vede k omezení produkce pohlavních hormonů a zhoršení plodnosti – ostatně progesteron se v těle vytváří z cholesterolu. Hodně ovšem záleží na kvalitě konzumovaných tuků.

Rozhodně se ale vyplatí omezit příjem nasycených mastných kyselin, tj. hlavně živočišných tuků, a také trans-mastných kyselin, které vznikají ztužováním tuků procesem hydrogenace a jsou součástí například některých margarínů. Ty například prokazatelně zvyšují riziko PCOS a zhoršují plodnost.

Naopak klíčový je dostatečný příjem tzv. polynenasycených mastných kyselin neboli PUFA, mezi které patří i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, jejichž nejvýznamnějším zdrojem jsou ryby (nacházejí se ale i ve vejcích, mořských řasách, ořeších, semenech apod.).

Zvýšený příjem omega-3 má například pozitivní vliv na menstruační cyklus, riziko depresí i schopnost otěhotnět, a to dokonce i v rámci asistované reprodukce. Při jejich vysoké konzumaci například klesá počet cyklů, při nichž nedochází k ovulaci. Důvodem může být právě fakt, že EPA i DHA zvyšují produkci progesteronu v luteální fázi menstruačního cyklu.

Příznivě působí i monenasycené mastné kyseliny neboli MUFA. Mezi ně patří například kyselina olejová, která se hojně nachází třeba v olivovém oleji, avokádu, ořeších a semenech.

Bílkoviny, zinek i céčko

V případě bílkovin platí, že nadměrná konzumace těch živočišných snižuje šanci na otěhotnění, zatímco vysoká konzumace těch rostlinných šanci na miminko zvyšuje, a to zejména u žen nad 32 let. Zda je to ale způsobeno ovlivněním hladiny progesteronu, není zatím jasné.

Pozitivně může působit i tzv. středomořská dieta. I ta prokazatelně zvyšuje šanci na otěhotnění, zmírňuje nepravidelnosti menstruačního cyklu a má příznivý vliv i při řadě gynekologických obtíží, ani zde ale není jasné, zda za tím stojí vliv na hladinu progesteronu.

Důležitý je i příjem některých mikronutrientů, zejména vitaminu B6, zinku vitaminu C a E. Ostatně ženy, které opakovaně prodělaly samovolný potrat a trpí poruchami luteální fáze cyklu, často mívají právě nízké hladiny vitaminů C a E. Zapomínat nesmíme ani na příjem kyseliny listové – u ní byl dokonce zaznamenán i efekt na zvýšení plodnosti žen v premenopauze.

Zajímavá je naopak souvislost hladiny progesteronu s konzumací vlákniny. Její dostatečný příjem je sice nezbytnou podmínkou rovnováhy střevního mikrobiomu, existují ovšem studie ukazující, že když jí ženy v plodném věku konzumují vysoké množství, klesá u nich hladina progesteronu a testosteronu a stoupá výskyt tzv. anovulačních cyklů (cyklů, při nichž nedojde k uvolnění vajíčka, a není tedy možné otěhotnění). Řešením by mohlo být snížení příjmu vlákniny v druhé polovině menstruačního cyklu, zatím však neexistuje dostatek studií, které by to potvrdily.

Méně stresu, více pohybu a spánku

V rámci podpory produkce progesteronu a celkové hormonální rovnováhy je zároveň potřeba omezit působení stresu, protože chronický stres produkci progesteronu snižuje, a navíc snižuje aktivitu progesteronových receptorů, zejména v oblasti mozku a limbického systému. Tím zvyšuje zejména riziko vzniku depresí a kognitivních problémů. Důležité je také zlepšit kvalitu a celkovou dobu spánku.

Pozitivně působí pravidelný pohyb, především ten aerobního charakteru doplněný o další aktivity snižující stres, jako je například jóga. Zátěž v podobě sportu by ale neměla být příliš vysoká, protože přetížení by vedlo ke zvýšené produkci stresových hormonů. Důležité je i udržování optimální hmotnosti – ženy s BMI v pásmu obezity totiž mají obvykle hladinu progesteronu nižší.

Fytoprogestiny

Velmi užitečné jsou tzv. fytoprogestiny. Je to obdoba známějších fytoestrogenů, tedy přírodních látek, které se vážou na estrogenové receptory, a mohou tak do značné míry nahrazovat chybějící estrogen. Fytoprogestiny se naopak váží na progesteronové receptory a působí jako jejich selektivní modulátory – jde tedy o přírodní obdobu léků kategorie SMPR.

Nejlépe prozkoumané (a pravděpodobně i nejúčinnější) jsou čtyři fytoprogestiny: diosgenin, kaempferol, apigenin, luteolin a naringenin.

Diosgenin

Diosgenin je přírodní saponin, který může být prekurzorem progesteronu, estrogenu i testosteronu. Tato přeměna ale neprobíhá v lidském těle, ale pouze v laboratorních podmínkách, a proto se jeho přírodní zdroje (zejména divoký jam) používají například k výrobě krémů s obsahem progesteronu přírodního původu.

Přestože se diosgenin nedokáže v těle přeměnit na progesteron, může i tak být jeho konzumace velmi užitečná, protože zároveň funguje i jako účinný fytoprogestin, který se velice ochotně váže na progesteronové receptory.

Díky tomu může být diosgenin pomoci při všech potížích, které souvisejí s nedostatečnou produkcí progesteronu, ať už jde o diskomfort v premenopauze a menopauze, PMS či jiné gynekologické obtíže. Podporuje také funkci vaječníků a vhodný je i v prevenci osteoporózy, protože aktivuje osteoblasty, což jsou buňky nezbytné pro výstavbu kostní hmoty, a naopak snižuje aktivitu osteoklastů, které kostní hmotu odbourávají. Zvyšuje také syntézu bílkovin tvořících kostní hmotu.

Diosgenin zároveň potlačuje vstřebávání cholesterolu z potravy a urychluje jeho přeměnu na žlučové kyseliny, působí proti ateroskleróze a trombóze, je protizánětlivý a užitečný je i při diabetu.

Nejbohatším přírodním zdrojem diosgeninu je již zmíněný divoký jam (správný botanický název této rostliny je smldinec chlupatý). Jde o výživnou potravinu, která zároveň vyniká řadou léčivých účinků: podporuje hormonální rovnováhu, pomáhá v premenopauze a menopauze, je vhodná při nepravidelné menstruaci, problémech se štítnou žlázou, diabetu a řadě dalších potížích.

Dalším velmi bohatým zdrojem diosgeninu je pískavice řecké seno. Ta navíc obsahuje i fytoestrogeny s afinitou vůči oběma typům estrogenových receptorů (např. genistein a dadzein), a proto je velmi vhodná pro ženy v menopauze a premenopauze, kdy snižuje zejména výskyt návalů a depresí. Pomáhá ale i při bolestivé menstruaci a velmi užitečná je i v rámci poporodní péče. Mužům pak pomůže podpořit produkci testosteronu. Více o pískavici zde »

Kaempferol

Kaempferol je velice silný antioxidant z kategorie polyfenolů, který snižuje míru oxidativního poškození DNA, bílkovin a tuků, a to i při velice nízkých koncentracích. Působí také protizánětlivě. Některé studie navíc ukázaly, že jeho konzumace vede ke snížení rizika rakoviny (zejména pak rakoviny prsu a endometria) a také kardiovaskulárních onemocnění. Kaempferol totiž snižuje aktivitu estrogenových receptorů typu alfa, a díky tomu působí jako antiestrogen, který se může uplatnit právě v prevenci a podpoře léčby hormonálně závislých nádorů, jako jsou nádory prsu a endometria. Účinnost na děložní myomy zatím nebyla zkoumána.

Bohatými zdroji kaempferolu je ovoce a zelenina, zejména kapusta, brokolice, cibule, špenát, chřest, bobulové ovoce nebo jablka. Najdeme ho ale i v čaji nebo červeném víně.

Apigenin

Rovněž apigenin patří mezi polyfenoly. Nachází se v některých bylinách (například v oreganu, bazalce, tymiánu či heřmánku) a také v řadě druzích zeleniny – jeho bohatým zdroje je například petržel, celer nebo cibule. Vyskytuje se i v čaji, pivu a vínu.

Apigenin patří mezi fytoestrogeny, ale jeho účinnost je ve srovnání s jinými látkami z této kategorie (např. s genisteinem) o dost nižší. Nedávné studie ale ukázaly, že jde také o silný fytoprogestin, který snižuje například riziko rakoviny prsu a endometria.

Apigenin se navíc velmi dobře a rychle vstřebává a jeho zvýšená koncentrace přetrvává v těle poměrně dlouho dobu. Zároveň se hromadí v tkáních, což umocňuje jeho chemoprotektivní účinky.  

Luteolin

Nachází se v mnoha druzích rostlin a zároveň vzniká i v lidském těle přeměnou apigeninu. Některé studie prokázaly jeho protirakovinné působení a také možnou účinnost v případě endometriózy.

Naringenin

Další zajímavý polyfenol, který se nachází zejména v citrusových plodech, jako je grapefruit, citróne nebo pomeranč (dodává jim nahořklou chuť).

Jde o silný antioxidant s protizánětlivými působením a řadou příznivých účinků na imunitní systém. Prokázána byla i jeho schopnost chránit buňky nervového systému, jater a ledvin, stejně jako protinádorové působení a schopnost zmírňovat aterosklerózu. Patří také mezi fytoprogestiny, byť jeho účinky jsou v tomto směru nižší než už předchozích zmíněných látek. Má ale silné antifibrotické účinky. Jeho velkou výhodou je i vysoká biologická využitelnost.

Další užitečné byliny a živiny

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje látku jménem baikalein, která se jak na progesteronové receptory, tak i na glukokortikoidní receptory, které jsou svou strukturou velmi podobné. Proto také nejen efektivně tlumí úzkost, ale také zmírňuje zánět a moduluje imunitní systém). Díky tomu je velmi účinný při zánětlivých gynekologických onemocněních, jako jsou endometrióza a myomy.

Pozitivní vliv má ovšem i na tzv. granulózní buňky vaječníků. Jde o buňky, které obklopují vajíčko a po ovulaci se mění na žluté tělísko produkující progesteron. Díky tomu dokáže šišák i podpořit produkci progesteronu a zpomalit stárnutí vaječníků.

Více o šišáku najdete zde »

Drmek obecný

Tato rostlina zvyšuje nejen produkci progesteronu, ale podporuje i jeho rovnováhu vůči estrogenu. Je účinná při PMS, kdy účinně snižuje prakticky všechny nepříjemné projevy – od poruch nálad, přes bolesti v podbřišku a v prsou až po migrény. V rámci jedné ze studií dokonce přinášel ženám výraznější úlevu než antidepresivum fluroxetin.

Využívá se také k léčení abnormalit menstruačního cyklu včetně amenorrhey (absence menstruačního krvácení) či velmi silného a prodlouženého krvácení, snížené plodnosti a problémů s nedostatečnou tvorbou mléka po porodu. Zajímavým účinkem je schopnost zpomalit stárnutí vaječníků a dělohy. Jeho užívání také může pomoci při migréně související s menstruačním cyklem.

Červený jetel

Obsahuje irilon, což je sloučenina zlepšující progesteronovou signalizaci. Je účinný při děložních myomech a endometrióze.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy pomáhá poměrně efektivně zvýšit hladinu progesteronu, a zároveň i zvýšit citlivost receptorů pro tento hormon. Zároveň snižuje hladinu hormonů FSH a LH.

Užitečný je při syndromu polycystických vaječníků (PCOS). V rámci výzkumů u žen s tímto problémem pomohl snížit vysokou hladinu androgenů a jeho užívání vedlo k vymizení cyst a tvorbě zdravých folikulů a žlutých tělísek a také ke snížení inzulinové rezistence, která je pro tuto nemoc také typická. Při dalším častém gynekologickém onemocnění – endometrióze – snižuje zánět a proliferaci (rychlé množení buněk) a podporuje apoptózu (buněčnou smrt) buněk sliznice usazených mimo dělohu.

Celkově také zlepšuje funkci vaječníků, chrání je před oxidativním stresem a dalšími nepříznivými vlivy a omezuje apoptózu jejich buněk. Pomáhá také zvýšit hladiny serotoninu a dopaminu, a díky tomu má i protidepresivní účinky a pomáhá stabilizovat náladu u PMS a PMDD. Při premenstruačním syndromu navíc pomáhá zmírnit i další nepříjemné příznaky, jako jsou bolesti v podbřišku, citlivost prsou, nadýmání apod.

Resveratrol

Pomáhá zvyšovat hladinu progesteronu, a navíc má pozitivní vliv na citlivost receptorů pro tento hormon (zejména se to týká progesteronových receptorů typu B), a to zvláště při zánětlivých stavech. Proto může být účinný například při endometrióze. Má také pozitivní vliv na granulózní buňky.

Maca

Přináší úlevu jak při premenstruačním syndromu, tak i v premenopauze a menopauze. Jedním z důvodů je právě i schopnost zvyšovat hladinu progesteronu.

Ashwagandha

Má pozitivní vliv na hormonální rovnováhu a velice vhodná je pro zmírnění nepříjemných příznaků v perimenopauze. Jedním z důvodů může být i její schopnost zvyšovat hladinu progesteronu, ta však zatím byla potvrzena pouze ve studiích na zvířatech.

Poznej svůj opar

Opary jsou obvykle způsobeny virem s názvem herpes simplex virus neboli HSV. Ten patří mezi tzv. lineární DNA viry a vyskytuje se ve dvou formách:

HSV-1 je běžnější. Vytváří nejčastěji opary v okolí úst a přenáší se kontaktem s nakaženou osobou. Nejrizikovější z hlediska nákazy je v době, kdy má dotyčný vytvořené puchýřky, protože právě v nich čeká na příležitost největší virová nálož. Nakazit se ale můžeme i od člověka, který nemá žádné projevy.

HSV-2 je pohlavně přenosný virus, který primárně infikuje pohlavní orgány. U žen se nejčastěji vytváří na stydkých pyscích, v pochvě, ale i na děložním čípku, u mužů pak na předkožce, ale i v močové trubici, na šourku nebo na stehnech.

Zároveň ale platí, že např. při orálním sexu se může HSV-2 přenést na ústa a naopak HSV-1 na pohlavní orgány.

V populaci jsou herpetické viry velice rozšířené – podle odhadů je HSV-1 infikováno 60-95 % dospělých, virem HSV-2 pak až 60 %. Infekce se nejprve projevuje pálením a svěděním, poté se vytvářejí bolestivé puchýřky. Vyskytnout se ale může i výrazná únava, zvýšená teplota, bolesti svalů, otok lymfatických uzlin a další příznaky.

A pak je tu ještě třetí to party – pásový opar. Ten ovšem na rozdíl od svých obličejových a genitálních kolegů není způsoben virem HSV. Jeho původcem je virus označovaný zkratkou VZV, což znamená „Varicella-zoster virus“ – ano je to dobře známý původce planých neštovic. Na rozdíl od herpetických virů se šíří vzduchem a jím způsobené opary jsou velmi bolestivé.

Schová se a čeká na příležitost

Všechny viry jsou vlastně živými organismy jen z části. Nemohou totiž existovat samostatně, protože ke svému množení potřebují jiné buňky. I herpetické viry proto musí za každou cenu najít buňku, ke které se přichytí a poté vstoupí dovnitř přes její buněčnou stěnu – k tomu využívá látky jménem glykoproteiny, které má na svém povrchu. Následně vpraví svou DNA do jádra napadené buňky a využije její buněčné mechanismy pro své vlastní množení – například si „půjčí“ její RNA pro tvorbu svých bílkovin. Aby zvýšil šanci na své přežití, blokuje navíc tvorbu některých cytokinů, čímž brání imunitnímu systému, aby ho rozpoznal a zničil. Když se zdárně rozmnoží, jeho potomci buňku opustí a vydají se podobně škodit některé z jejích sousedek.

Viry HSV i VZV ovšem oproti jiným virům disponují i velmi užitečnou dovedností, kvůli které téměř není možné z těla zcela eliminovat. Útoku imunitního systému totiž obvykle malá část virů odolá. Ty se pak zapouzdří, přežívají uvnitř těla na nervových buňkách v tzv. latentním stavu a čekají tam na svou příležitost. Jakmile dojde k jakémukoliv oslabení těla, například jinou infekcí, vysokou fyzickou či psychickou zátěží apod., využijí toho a začnou se množit. To se nejprve projeví svěděním a pálením kůže a později tvorbou charakteristických bolestivých puchýřků. Ty se přitom obvykle vytvoří v místech, které je inervováno nervy z ganglionu, na kterém se zapouzdřený virus ukrývá – opary na rtu tak obvykle mívají na svědomí viry přežívající u trojklanného nervu.

Nebezpečnější, než bychom čekali

Nad puchýřkem na rtu leckdo mávne rukou, opary ovšem umí být i pěkně zákeřné, a proto se je vyplatí nepodceňovat. I jejich samotná přítomnost znamená, že je naše tělo z nějakého důvodu oslabené. Nemusíme tedy sice hned zamířit do postele, měli bychom se ale vyhnout vysoké zátěži. Mnohem větší problém ale může nastat v okamžiku, kdy si imunitní systém s původcem oparu neporadí, a virus se dostane tam, kam nemá.

Velice nebezpečná je například infekce očí virem HSV-1, zvláště, pokud se opakuje – ve vyspělých zemích je tento virus dokonce nejčastější příčinou infekční slepoty. HSV-1 navíc může způsobit závažnou virovou encefalitidu (zánět mozku), která může končit i smrtí.

Průnik HSV-1 do mozku ovšem může představovat problém i v případě, že nezpůsobí přímo encefalitidu. Jeho přítomnost v mozkové tkáni totiž dle výzkumů znamená výrazné zvýšení rizika Alzheimerovy choroby ve vyšším věku. Důvodem je pravděpodobně tau protein – tato bílkovina má totiž za úkol chránit mozkové struktury před působením viru, ve vyšším věku ale může vést k rozvoji Alzheimerovy choroby. Vedle beta-amyloidu jde totiž o další bílkovinu vytvářející v mozku charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Dle studií mají také lidé, kteří po objevení oparu užívají antiherpetické léky, nižší riziko Alzheimerovy choroby. Riziko ale může zvýšit i pásový opar – ukazuje se, že lidé, kteří byli proti VZV očkováni, mají o 25 % nižší riziko demence.

Hodně riziková je nákaza herpetickými viry pro novorozence a kojence, u nichž může způsobit závažné komplikace, které mohou vést i k úmrtí. K nákaze přitom může dojít od matky při porodu.

Původce genitálního oparu HSV-2 zase může také u žen zvyšovat riziko vzniku rakoviny děložního čípku.

Klasická, nebo přírodní léčba?

Jak už jsme zmínili, kvůli schopnosti zapouzdření a přechodu do latentní fáze je téměř nemožné se oparů zbavit napořád. Prakticky vždy nějaké viry útok imunitního systému přežijí a je jen otázkou času, kdy se znovu probudí k životu.

Když se tak stane, je potřeba zahájit léčbu co nejdříve, konkrétně při prvních projevech svědění a pálení pokožky či sliznice. V tomto okamžiku je totiž ještě možné proces vzniku oparu zastavit, jakmile se ale objeví puchýřky, už můžeme jenom zmírňovat příznaky a zkracovat dobu léčby.

Klasická medicína využívá pro léčbu oparů antivirotika, nejčastěji acyklovir nebo jeho deriváty. Ty jsou sice účinné jak při zmírňování projevů, tak při zkracování doby léčby, zvláště při dlouhodobém užívání však mají řadu vedlejších účinků a hrozí i vznik rezistence. Proto se vyplatí sáhnout i po přírodních prostředcích a využít je buď jako hlavní metodu léčby, nebo jako doplněk klasické medicíny.

Pomoc z přírody

Seznam přírodních pomocníků, jejichž účinnost proti původcům oparů byla vědecky potvrzena, je poměrně dlouhý. Jejich účinnost můžeme zvýšit jejich kombinováním, přičemž je vhodné se zaměřit jak na vnitřní užívání konkrétních bylin a látek, tak i na vnější ošetřování oparu.

Mateří kašička

Tento včelí produkt sloužící jako potrava včelích královen má silné imunomodulační účinky. Zejména obsažené glykoproteiny a mastné kyseliny podporují tvorbu a zrání řady imunitních buněk a celkovou imunitní odpověď. Mnohé bílkoviny a peptidy mateří kašičky mají i přímé antimikrobiální účinky, kdy jsou schopny efektivně ničit i HSV-1 a HSV-2.

Propolis

Tento včelí produkt vyniká především svými výraznými antiseptickými a antimikrobiálními účinky. Dokáže narušovat buněčné membrány virů, bakterií i plísní a potlačovat syntézu jejich DNA a RNA. Přímý protivirový účinek má i proti HSV-1 a HSV-2, a dokonce i proti původci pásovému oparu VZV. Kromě toho má i řadu pozitivních účinků na imunitní systém a zmírňuje zánět i bolest. Vhodné je zde kombinovat vnitřní užívání propolisu s potíráním oparů propolisovou tinkturou nebo krémem.

Černohlávek obecný

Polysacharid obsažený v této rostlině je vynikajícím prostředkem proti oparům. Potlačuje adsorpci viru HSV-1 i HSV-2 i jeho průnik do buněk, uvnitř buněk pak snižuje jeho aktivitu. Lze ho užívat vnitřně i zevně (ve formě krému).

Kozinec blanitý

Bylinka oblíbená v tradiční čínské medicíně představuje silný imunostimulant, který navíc skvěle stimuluje funkci astrocytů (buňky nervového systému, které se zároveň zapojují do vrozené imunitní odpovědi) a chrání je proti herpetickým virům. Navíc působí i antivirově, zejména proti HSV-1.

Šišák bajkalský

Kromě podpory imunity má tato rostlina i přímé antimikrobiální působení. Ničí HSV-1, potlačuje jeho množení, přičemž účinný je i při léčbě infekce očí způsobené tímto virem. Působí i proti virům HSV-2 a VZV (původci pásového oparu).

Echinacea

Také třapatka nachová je velice silný stimulant, který ovlivňuje diferenciaci a aktivitu řady imunitních buněk (dendritické buňky, monocyty, fagocyty či granulocyty), a navíc má silné přímé protivirové působení, a to i proti HSV-1 i HSV-2. Pomáhá léčit dokonce i oční onemocnění způsobené HSV-1 a snižuje latenci obou typů viru. Vhodná je i při pásovém oparu, a to zejména v kombinaci s tinkturou nebo čajem z celíku zlatobýlu.

Nimba (Azadirachnta indica)

Strom původem z Indie se hojně využívá zejména v ájurvédské medicíně. Prakticky všechny jeho části mají léčivé a antiseptické účinky, proti herpetickým virům však nejlépe fungují látky obsažené v jeho listech, které brání adsorpci viru a potlačují tvorbu jeho DNA i bílkovin. Nimba není v ČR schválena k vnitřnímu užívání, extrakt z listů je ale možné využívat k potírání oparu.

Resveratrol

Barvivo z červeného vína potlačuje množení HSV-1 i HSV-2 i jeho „probouzení“ z latentní fáze. Účinný je zejména v raných fázích infekce, tedy hned při prvních příznacích oparu. Zároveň působí i velice efektivně i proti viru VZV způsobujícímu pásový opar. Snižuje nejen jeho schopnost pronikat do buněk, ale pokud je aplikován do 30 hodin po infekci, je díky svému epigenetickému působení schopen zabránit jeho množení.

Reishi

Medicinální houba oblíbená zejména v tradiční čínské medicíně je (nejen) díky obsahu specifických sulfátových polysacharidů skvělým prostředkem proti herpetickým virům. Potlačuje jejich adsorpci i schopnost proniknout do buněk a má i přímý virucidní efekt na HSV-1 i HSV-2. Její podávání při pásovém oparu pak výrazně snižuje jeho bolestivost.

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má přímý destrukční účinek na viry Herpes simplex, a to jak na HSV-1, tak i na HSV-2. Zároveň potlačuje i jejich množení a stimuluje imunitní systém.

Adenathera pavonina (saga)

Rostlina původem z Brazílie obsahuje galaktomany, které efektivně (s účinností přes 80 %) potlačují množení HSV-1 tím, že blokují tvorbu jeho DNA. Navíc brání i adsorpci viru a jeho pronikání do buněk.

Oves

Tato běžná obilovina obsahuje ß-glukany, které efektivně regulují imunitu, zmírňují tvorbu zánětlivých cytokinů a působí přímo proti HSV-1. Posnídat misku ovesných vloček tak může být při boji s opary velmi dobrý nápad. Koupele obsahující odvar z ovsa nebo prášek z ovesné slámy navíc mohou podpořit i léčbu pásového oparu.

Mořské řasy

Výraznými účinky proti HSV-1 i HSV-2 vynikají zejména červené a hnědé mořské řasy.

Rozmarýn

Tradiční středomořská bylina stimuluje vrozenou i adaptivní imunitu a působí proti řadě mikrooragnismů – kromě obou typů herpetických virů potlačuje například i množení viru HIV.

Zázvor

Silný imunostimulant podporuje aktivitu širokého spektra imunitních buněk, což navíc kombinuje s přímým antimikrobiálním působením.

Kurkumin

Tento silný imunostimulant dokáže navíc efektivně zmírňovat bolesti při pásovém oparu.

Ginkgo biloba

Obsahuje flavonoidy, které jsou schopny ničit HSV-1 i HSV-2 a bránit jejich množení.

Quercetin

Tento flavonoid podporuje imunitní systém, a navíc pomáhá ničit HSV-1, snižuje jeho adhezi a množení.

Tea tree oil

Silně antiseptický olej s antibakteriálními a protivirovými účinky je velice efektivní při vnějším použití (tj. k potírání oparů). Je účinný jak při oparech způsobených herpetickými viry, tak při pásovém oparu.

Užitečné je při výskytu i prevenci rovněž užívání vitaminů a minerálů podporujících imunitu, zejména vitaminu C a D3, zinku a selenu.

20–30 % – tak velká část naší populace trpí ztučněním jater, tedy chorobou, pro kterou je charakteristické ukládání tuků v jaterní tkáni a následné poškození jaterních buněk. Dříve se tato nemoc odborně nazývala nealkoholické ztučnění jater (NAFLD) – slovo „nealkoholické“ bylo v názvu proto, aby se přesně vymezila příčina. Velmi podobné jaterní poškození totiž způsobuje i nadměrné popíjení alkoholu. Dnes se ale stále častěji využívá název „metabolicky podmíněné ztučnění jater“ (MAFLD), protože to přesně vystihuje, co je její příčinou: tedy porucha metabolismu.

Tuk je zabiják jaterních buněk

Proč vlastně vadí, když máme v játrech tuk? Důvod je jednoduchý: kapénky tuku, které se zde ukládají, poškozují jaterní buňky. V důsledku toho v játrech nejprve vzniká steatóza, což je stav, kdy je více než 5 % jaterních buněk poškozeno kapénkami tuku. To ještě samo o sobě nemusí znamenat problém – činnost jater je sice už v takovém okamžiku zhoršena, ale člověk to většinou vůbec nezaznamená. Pokud se to ale nezačne řešit, problémy se zhoršují.

Nejprve vzniká tzv. fibróza jater, což je zmnožení vaziva v jaterní tkání. Ta už jejich funkci narušuje výrazněji, ale stále to nemusí být fatální. I když se totiž dlouho mělo za to, že se fibróza nedá vyléčit, ukazuje se, že ji lze zvrátit. Pokud se ale o to dotyčný nepokusí a rozhodne se nezměnit svůj životní styl, za nějakých 15–20 let se z jaterní fibrózy vyvine jaterní cirhóza. Ano, slyšíte správně – i lidé, kteří alkohol nepijí vůbec nebo jen omezeně, mohou onemocnět cirhózou.

Další komplikací, k níž může ztučnění jater časem vést, je vznik nádoru jater.

Rizikové faktory ztučnění jater

Na vzniku tohoto problému se podílejí především těchto pět faktorů:

1. Obezita

Ta je opravdu výrazným rizikovým faktorem je obezita. Jestliže jsme psali, že ztučnění jater postihuje 20–30 % populace, tak v případě osob s obezitou je to dokonce 75 %! Zvláště problematický je přitom hlavně tzv. viscerální neboli vnitřní tuk. Ztučnění jater se ale bohužel občas nevyhýbá ani lidem štíhlým.

2. Dědičnost

Některé případy ztučnění jater mohou být způsobeny geneticky. Existují totiž genetické varianty, které zvyšují riziko tohoto onemocnění. Problematický je zde především tzv. polymorfismu PNPLA GG, o němž se předpokládá, že svého nositele činí citlivějším vůči negativním faktorům životního stylu a prostředí.

3. Epigenetické vlivy (životní styl)

Právě životní styl a prostředí tu ovšem hrají stěžejní úlohu. Ukazuje se totiž, že největší podíl na vzniku ztučnění jater mají faktory epigenetické – tedy ty, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. A ty většinou souvisejí právě se životním stylem a životním prostředím. Mnohé z nich přitom vznikají již v dětství, nebo dokonce i v rámci nitroděložního vývoje. Velká role epigenetických změn je ale na druhou stranu dobrá zpráva, protože tyto změny jsou z velké části vratné.

Na epigenetických změnách souvisejících se ztučněním jater se podílí většina známých epigenetických reakcí: metylace genů, modifikace histonů (hlavně acetylace a metylace) i regulace pomocí microRNA. Zajímavé přitom je, že takto postiženy bývají zejména geny, které souvisejí s metabolismem, zánětem či diabetem druhého typu, a také geny ovlivňující funkce dvou buněčných organel: mitochondrií, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a peroxizomů, které se zapojují do metabolických dějů a odbourávání toxinů (například peroxidu vodíku). Proto není náhoda, že ztučněním jater často trpí lidé, kteří jsou nejen obézní, ale také jsou postiženi inzulinovou rezistencí, diabetem 2. typu nebo kardiovaskulárními onemocněními.

4. Střevní mikrobiom

Velkou roli tu hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Její narušení totiž vede ke zvýšení propustnosti střevní stěny, což má za následek, že se do jater dostávají látky podporující zánět (například lipopolysacharidy) a také myeloidní buňky, které rovněž zvyšují riziko ztučnění jater. Některé produkty střevních bakterií naopak riziko tohoto onemocnění snižují – zejména jde o mastné kyseliny s krátkým řetězcem, tedy o butyrát, propionát a acetát. Narušený střevní mikrobiom také zhoršuje metabolismus žlučových kyselin, což rovněž přispívá ke vzniku a rozvoje ztučnění jater.

Stav střevního mikrobiomu rovněž úzce souvisí se vznikem obezity a inzulinové rezistence, což jsou důležité rizikové faktory ztučnění jater.

5. Zánět

Ukazuje se také, že v počátcích vzniku ztučnění jater bývá většinou přítomen zvýšený zánět, který následně vývoj onemocnění zhoršuje. Typická je také zvýšená produkce volných radikálů (nejen) v játrech. Některé výzkumy poukazují také důležitou roli některých imunitních buněk, zejména pak druhu T buněk označovaného jako CD8+. Ty jsou do jater přitahovány v souvislosti s pochody, které provázejí poškození jaterních buněk, a poté přispívají k jejich dalšímu ničení.

Jak se léčí tučná játra?

Klasická medicína v současnosti nemá k dispozici žádnou účinnou léčbu nealkoholického ztučnění jater, a sází tak především na úpravu životního stylu. Některé studie ukázaly možnou účinnost léků, které se používají při diabetu (např. liraglutid, remogliflozin nebo elafibronol). Velkým příslibem do budoucna jsou i léky, které fungují na principu epigenetiky – například miravirsen, který působí jako antagonista microRNA-122, či léky ovlivňující produkci enzymů histondeacetyláz.

My se ale podíváme na to, jak můžeme svým játrům od škodlivého tuku pomoci sami, pomocí změny životního stylu a epigeneticky působících živin a bylin.

6 zásad výživy při ztučnění jater

Změny v jídelníčku jsou pro ty, kdo se potýkají se ztučněním jater, naprostý základ. Zde jsou hlavní body, na které je třeba se zaměřit:

1. Omezte cukry a tuky

Právě kombinace vysokého příjmu sacharidů a tuků způsobuje výrazné negativní změny jak v metylaci genů, tak i v oblasti rovnováhy střevního mikrobiomu.

2. Vynechte fruktózu

Kromě sacharózy jde třeba dát velký pozor i na příjem fruktózy. Tento monosacharid bývá často doporučován diabetikům, protože se v těle metabolizuje jinou cestou než glukóza, jenže ve skutečnosti je (nejen pro ně) velice škodlivý. Způsobuje totiž změny v DNA mitochondrií, a tím výrazně zhoršuje funkci těchto organel. Kromě čisté fruktózy je vhodné omezit i konzumaci potravin a nápojů slazených glukózo-fruktózovým sirupem.

3. Vsaďte na středomořskou dietu

Jako prospěšná se naopak ukázala tzv. středomořská dieta, ideálně se sníženým podílem tuků. Pro středomořskou dietu je typický vysoký příjem ryb a mořských plodů, olivového oleje, luštěnin, ořechů, kvašených mléčných výrobků a bylin, a nízká konzumace jednoduchých cukrů a průmyslově zpracovaných potravin.

4. Více rostlinných potravin

Pozitivně působí i zvýšení podílu rostlinných složek ve stravě, zvláště pak její obohacení o zeleninu, luštěniny a celozrnné obiloviny, a snížení podílu potravin živočišných. Navýšení konzumace vlákniny, ke kterému díky tomu dojde, zároveň vede ke zlepšení rovnováhy střevního mikrobiomu.

5. Žádný alkohol

Samozřejmostí by mělo být výrazné omezení konzumace alkoholu. Při jeho odbourávání se totiž v játrech zvyšuje oxidativní stres, což přispívá ke zhoršování jejich stavu.

6. Více cholinu

Důležité je dbát také na to, aby naše strava obsahovala dostatek cholinu – nízkocholinové diety totiž vedou ke vzniku a zhoršování ztučnění jater. Nejvíce cholinu obsahují vaječné žloutky, vnitřnosti, luštěniny, obilné klíčky, kvasnice a listová zelenina.

Prospěšné by teoreticky mohlo být užívání probiotik, zatím však chybí studie na lidských dobrovolnících, které by to prokázaly. U zvířat ale bylo pozorováno zlepšení stavu ztučnění jater po užívání laktobacilů.

Výživa těhotných žen

Velkou pozornost výživě by pak měly věnovat těhotné ženy. Pokud se totiž budoucí maminka v těhotenství přejídá, konzumuje stravu s vysokým obsahem cukrů a tuků, a zvláště pokud přitom trpí inzulinovou rezistencí či jinými metabolickými problémy, výrazně tím u svého dítěte zvyšuje riziko vzniku ztučnění jater v dalším životě.

Velkou roli tady přitom hraje opět střevní mikrobiom, který dítě získává od své matky během porodu: Když například vědci v rámci jedné studie odebrali mikrobiom ze stolice miminek, které se narodily obézním matkám, a implantovali ho myším, vyvinul se u zvířat zánět jater a měly zvýšené riziko vzniku ztučnění jater. U dětí samotných pak může řadu epigenetických škod napravit kojení, které je nejpřirozenější cestou k obnově rovnováhy střevního mikrobiomu.

Další pozitivní změny životního stylu

Redukce hmotnosti

Protože obezita představuje při vzniku ztučnění jater zásadní rizikový faktor, je vhodné se vedle celkového ozdravění jídelníčku také zaměřit přímo i na úpravu hmotnosti. Nemusí jít přitom o žádné razantní zásahy, velký pozitivní efekt má i snížení váhy o jednotky kilogramů. U osob, které snížily svou hmotnost o pouhých 5 % (tedy například o 5 kg při váze 100 kg) byl například zaznamenáno 10% snížení ztučnění jater. Snížení váhy o 7–10 % pak vedlo i ke snížení zánětu a podílu poškozených jaterních buněk.

Více pohybu

Pravidelný pohyb je důležitý nejen v rámci redukce hmotnosti, ale pomáhá také snížit inzulinovou rezistenci, působí protizánětlivě a má i přímý pozitivní vliv na míru ztučnění jater. Vhodná je zejména kombinace aerobního pohybu, tj. zátěže na úrovni 55–70 % maximální tepové frekvence (např. chůze, plavání, kolo, u trénovaných osob i běh) s posilováním. Aerobnímu pohybu je důležité se věnovat alespoň 150 minut týdně, posilování pak 30–60 minut týdně, a to ideálně se submaximální zátěží (tj. s takovou, s níž dokážeme udělat 8-10 opakování daného cviku).

Pohyb ve spojení s dietními omezeními přitom může pomoci zvrátit i poměrně závažné poškození jater. Jedna ze studií například zkoumala skupinu dobrovolníků, u nichž biopsie prokázala více než 30% ztučnění jater. Poté, absolvovali 10týdenní aerobní program ve spojení s omezením kalorického příjmu, došlo k výraznému zlepšení stavu u více než 85 % z nich.

Užitečné doplňky stravy

Vitaminy a minerály

U osob trpících ztučněním jater byla v rámci výzkumů zjištěna zvýšená hladina homocysteinu, a proto je vhodné dbát na příjem látek, které právě hladinu homocysteinu pomáhají snížit – zejména kyseliny listové a vitaminu B12. Jedna studie dokonce přímo prokázala i souvislost hypometylace genů u obézních osob s inzulinovou rezistencí a rizikem ztučnění jater s nízkou hladinou kyseliny listové.

Doporučováno bývá i doplňování vitaminů C a E nebo selenu.

Ostropestřec mariánský

Nejznámější „jaterní“ bylina působí na játra hned několika cestami. Kromě toho, že pomáhá zmírnit ztučnění jater, podporuje i regeneraci tohoto orgánu, což platí i pro regeneraci jaterních buněk poškozených v důsledku ztučnění. Důležitý je i fakt, že ostropestřec pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci, která je významným rizikovým faktorem ztučnění jater. Kromě toho má i silný antioxidační efekt – nejen, že obsahuje látky s antioxidačním účinkem, ale navíc pomáhá v játrech udržovat vysokou hladinu silného antioxidantu glutathionu. Účinný je i při fibróze jater.

Resveratrol

Důležitou roli při vzniku ztučnění jater hrají enzymy jménem sirtuiny, zejména SIRT-1. S přibývajícím věkem a také při obezitě klesá v játrech hladina tohoto enzymu, což je činí náchylnější k negativním epigenetickým změnám souvisejících se ztučněním jater. Právě resveratrol patří mezi nejúčinnější přírodní aktivátory sirtuinů. Omezuje také apoptózu (buněčnou smrt) jaterních buněk, chrání játra před nekrózou, působí proti jejich ztučnění a také proti fibróze neboli zmnožení vaziva v játrech, které obvykle předchází vzniku cirhózy. Snižuje také riziko rakoviny tohoto orgánu.

Pro lepší biologickou využitelnost je vhodné resveratrol kombinovat například s kurkuminem nebo quercetinem.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy patří mezi přírodní látky s nejsilnějším epigenetickým působením, kdy efektivně ovlivňuje všechny základní epigenetické reakce. Má pozitivní vliv na játra, kdy pomáhá zmírnit nejen jejich ztučnění, ale prospěšný je i při fibróze či cirhóze tohoto orgánu. Navíc podporuje regeneraci jaterních buněk a pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci.

Rozmarýn

Také oblíbená středomořská bylinka se vyznačuje všestranným pozitivním vlivem na játra. Pozitivně ovlivňuje metabolismus tuků v játrech a pomáhá zmírnit jejich ztučnění, fibrózu, a dokonce i cirhózu. Má také výrazný ochranný vliv na jaterní buňky.

Artyčok

Tradiční středomořská zelenina se vyznačuje všestranně pozitivním vlivem na játra a týká se to i jejich ztučnění. V rámci jedné z klinických studií například vedlo dvouměsíční užívání extraktu z listů artyčoku u osob trpících ztučněním jater ke zlepšení řady parametrů jaterních testů i ultrazvukového vyšetření. Artyčok navíc zlepšuje v játrech produkci vnitřních antioxidačních enzymů, a tím je chrání proti volným radikálům.

Olivy

Olivy obsahují hned tři látky s pozitivním vlivem při ztučnění jater. Nejúčinnější z nich je hydroxytyrosol, což je silný antioxidant s protizánětlivými účinky. Snižuje míru zánětu jaterní tkáně, zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Zlepšuje také funkci mitochondrií (nejen) v jaterní tkáni, zmírňuje inzulinovou rezistenci a zlepšuje integritu střevní bariéry.

Dalšími zajímavými látkami z oliv jsou kyseliny maslinová a oleanová, které rovněž zlepšují stav při nealkoholickém ztučnění jater. První jmenovaná navíc dokáže zmírňovat i akutní jaterní poškození.

Butyrát

Mastné kyseliny s krátkým řetězce, mezi něž butyrát patří, snižují riziko vzniku ztučnění jater. Klíčová je přitom jejich dostatečné produkce střevními bakteriemi, zvláště při narušeném střevním mikrobiomu ale může být výhodné i užívání butyrátu ve formě doplňků stravy.

Klinické studie na toto téma zatím chybí, výzkumy na myších ukázaly, že užívání butyrátu snižuje zánět jater a zpomaluje postup jejich ztučnění. Podávání v průběhu březosti pak v rámci studií snížilo riziko ztučnění jater u potomků těchto myší.

Silná menstruační bolest ale není normální a rozhodně tedy není potřeba se s ní smířit. Co tedy může pomoci?

Kdy je bolest „normální“?

Stav, kdy žena při menstruaci cítí silnou bolest a křeče, se odborně nazývá dysmenorrhea. Podle různých zdrojů postihuje 16–92 % žen, což je, upřímně, dost velký rozptyl. Daný je pravděpodobně částečně tím, že bolest a naše schopnost ji snášet je věc individuální, a navíc hodně záleží i na tom, jakým způsobem se na ni lékař či výzkumník ptá. A částečně i tím, že je bolest při menstruaci považovaná za něco normálního, a tak řadu žen a dívek vůbec nenapadne, aby se s ní svému lékaři svěřily – zvlášť pokud už mají negativní zkušenost s tím, že byly kvůli ní opakovaně označovány za citlivky.

Velký je ostatně i rozptyl podílu žen, které v různých průzkumech označují svou menstruační bolest za vážnou, nebo aspoň stresující: 2–28 %.

Proč menstruace bolí?

Špatná zpráva je, že tendence mít při menstruaci silné bolesti se do značné míry dědí. V tomto směru existují určité rizikové alely (varianty genů) – těžká dysmenorrhea bývá například spojována s polymorfismem genu ESRS1. Mnohé ženy si tak trochu vytáhnou Černého Petra: pokud se v jejich rodině někdo se silnými menstruačními bolestmi vyskytuje, mají ve srovnání s ostatními mnohem větší pravděpodobnost (dle studií 3,8 až 20krát), že jimi budou trpě také.

Zároveň ale byly u postižených žen zaznamenány i změny epigenetické, tj. takové, které ovlivňují aktivitu jednotlivých genů (zde šlo zejména o změny v modifikaci histonů a produkci microRNA). A to je dobrá zpráva, protože epigenetické změny lze na rozdíl od genetického nastavení do značné míry změnit.

Dysmenorrhea se také dělí na primární a sekundární. Ta první vzniká „sama od sebe“, tedy bez nějakých chorobných příčin, ta druhá pak mívá jasnou příčinu v podobě nějakého onemocnění – nejčastěji to bývá endometrióza (psali jsme o ní zde »), méně často syndrom polycystických vaječníků a děložní myomy.

V případě primární dysmenorrhey (tedy té bez příčiny v podobně nějakého chorobného stavu) pak některé studie odhalily mírnou hormonální nerovnováhu v různých fázích menstruačního cyklu. Postižené ženy měly například při menstruaci vyšší hladinu oxytocinu, vyšší hladiny FSH (folikulostimulační hormon) v časné folikulární fázi a při menstruaci a vyšší koncentraci 17-beta-E2 (forma estrogenu) v pozdní folikulární fázi.

Souvislost s věkem i výskytem depresí

Bolestmi při menstruaci častěji trpí mladé dívky a ženy, riziko jejich vzniku zvyšuje i silné krvácení. Bolestivost menstruace prokazatelně snižuje hormonální antikoncepce, tu ale bohužel coby léčbu nelze rozhodně s klidným svědomím doporučit.

I tady také platí obecná poučka: Kde je zánět, tam je bolest. Nekrotické (odumřelé) buňky, které jsou při menstruaci vylučovány, totiž uvolňují prostaglandiny, což jsou důležité mediátory zánětu. Vnímání bolesti také prokazatelně ovlivňuje produkce látky označované jako NGF (nervový růstový faktor patřící mezi tzv. neutrofiny).

Zajímavé také je, že ženy trpící silnými menstruačními bolestmi, mívají mnohem častěji i některé další zdravotní potíže – například migrény, syndrom dráždivého tračníku (nespecifické trávicí problémy bez zjevné příčiny) nebo fibromyalgii (viz zde »).

Některé prameny dokonce dávají menstruační problémy do souvislosti i s výskytem depresí, což ostatně není z pohledu epigenetiky nic překvapivého. Lidé s jakýmikoliv chronickými bolestmi totiž často mívají změny v oblasti metylace (jedna ze základních epigenetických reakcích) na glukokortikoidním receptoru, který je zároveň spojován i s depresí a také s traumaty prožitými v dětství.

A ještě další důležitá souvislost. Pravidelní čtenáři Epivýživy už znají poučku „za vším hledej mikrobiom“, a platí to i v tomto případě. Jak v případě primární dysmenorrhey, tak v případě endometriózy či syndromu polycystických vaječníků totiž byla prokázaná souvislost s rovnováhou v oblasti mikrobiomu. Týká se to přitom jak střevního, tak i vaginálního mikrobiomu.

Co vás zbaví bolesti?

Teď už ale pojďme k tomu nejdůležitějšímu: co může ženám s menstruačními bolestmi ulevit? Vynecháme přitom nejčastější postupy klasické medicíny, tedy užívání nesteroidních antirevmatik (ibuprofen a spol.) a předepisování hormonální antikoncepce, protože oba typy léků mají negativní vedlejší účinky. Namísto toho se zaměříme na změny v životním stylu a přírodní preparáty na bázi živiny a bylin.

Výživa: méně tuků i cukrů

Jak už jsme uvedli, důležitým činitelem při vzniku bolesti je zánět. A právě míra zánětů v těle značnou měrou závisí na tom, co jíme. V praxi to znamená zejména omezit ve stravě množství sacharidů s vysokým glykemickým indexem, tj. snížit množství konzumovaných sladkostí a výrobků z bílé mouky. Škodlivé je i nadměrné množství tuků ve stravě, zvláště pak těch nasycených. Prospěšná je naopak vláknina a také potraviny obsahující polyfenoly – ovoce, zelenina, olivový olej apod.

Snížení množství konzumovaných tuků je výhodné i proto, že vede ke snížení hladiny estrogenů v luteální fázi menstruačního cyklu (mezi ovulací a menstruací). Zvýšený příjem vlákniny je pak výhodný z pohledu rovnováhy střevního mikrobiomu.

Jedna studie ukázala také možný přínos veganské stravy s nízkým obsahem tuku. Skupina žen, která ji v rámci výzkumu konzumovala, zaznamenala nejen výrazné snížení intenzity bolesti, ale i omezení zadržování vody a výkyvů nálad při menstruaci a ve dnech před ní. Pro úplnost je ale třeba dodat, že výsledky studie neznamenají, že veganství je zde jediná správná cesta. Příčinou zlepšení zde totiž byl spíše fakt, že sledované ženy přechodem na veganskou stravu omezily příjem tuků i rafinovaných cukrů, a zároveň výrazně zvýšily příjem vlákniny.

Úplné vynechání živočišných potravin tedy možná nebude nezbytné, určitě se ale vyplatí omezit červené maso, jehož nadměrná konzumace zvyšuje riziko endometriózy. Naopak jiná studie ukázala, že méně často trpí bolestivou menstruací ženy, které hojně konzumují ryby, takže alespoň ty je vhodné v jídelníčku ponechat. Riziko bolestí také zvyšuje nedostatečný příjem aminokyseliny tryptofanu, který je rovněž v živočišných potravinách poměrně hojně zastoupen.

A ještě jedno důležité zjištění z oblasti výživy: v rámci jedné studie se ukázalo, že mezi ženami se silnými menstruačními bolestmi jsou více zastoupeny ty, které mají ve zvyku vynechávat snídani.

Další aspekty životního stylu

Ačkoliv se traduje, že je při bolestivé menstruaci důležitý pohyb, tato souvislost nebyla spolehlivě prokázána. Zajímavá je ale souvislost se spánkem: při srovnávání skupin žen se silnými menstruačními bolestmi s těmi, které jimi netrpí, sice nebyl zaznamenán rozdíl v celkové době spánku, ženy s bolestmi ale svůj spánek častěji hodnotily jako nedostatečný či nekvalitní.

Takovou perličkou je pak zjištění, že mezi ženami s malými či žádnými bolestmi bylo v rámci zmíněné studie více těch, které si častěji dopřávaly koupel ve vaně. Vědci to přičítají lepšímu boji s chladem – právě vystavení chladu totiž vede k překrvení dělohy, což může bolesti zhoršit.

Mezi rizikové faktory nadměrných menstruačních bolestí pak patří kouření, příliš nízké, či naopak příliš vysoké BMI a vysoká úroveň stresu.

Psychické nastavení

Ani zarytí odpůrci čehokoliv, co jen trochu „zavání alternativou“, už dnes nezpochybňují, že vnímání bolesti ovlivňují mnohé psychické faktory, jako jsou myšlenky, emoce a očekávání. Pokud tedy žena očekává, že „to zase bude hrozné“, může opravdu dojít k tomu, že budou menstruační bolesti silnější, nebo je minimálně bude hůře tolerovat.

Užitečné živiny a byliny

Pokud jde o užívání bylin a doplňků stravy, množství těch, u kterých byl prokázán přínos, je opravdu hodně. Kromě některých esenciálních živin je vhodné zaměřit se především na byliny a živiny s protizánětlivým účinkem (jak už jsme řekli, kde je zánět, je i bolest) a ty se schopností regulovat hormonální rovnováhu.

Hořčík

Tento minerál je pro svůj relaxační účinek na svaly obecně doporučován při křečík a studie potvrdily i jeho účinnost při křečích doprovázejících menstruaci. Často bývá doporučován v kombinaci s vitaminem B6, výzkumy ale neprokázaly vyšší účinnost této kombinace oproti samotnému hořčíku.

Vitamin D3

Dvě studie ukázaly na souvislost nízké hladiny tohoto vitaminu s výskytem menstruačních bolestí. Dalších šest výzkumů pak ukázalo, že jeho užívání pomůže snížit četnost výskytu dysmenorrhey.

Vitaminy skupiny B

Užitečné může být užívání vitaminu B1 – jeho schopnost zmírňovat menstruační bolesti byla prokázána při dávce 100 mg/denně. Další studie pak prokázala zmírnění bolestí při doplňování vitaminu B12.

Resveratrol

Polyfenol vyskytující se v hroznovém víně patří mezi velice silné přírodní protizánětlivé prostředky se schopností zmírňovat bolest. Výzkumy zároveň ukázaly, že je schopen potlačovat stahy hladké svaloviny dělohy, a zmírňovat tak menstruační křeče. Snižuje také míru ischemie (nedostatečného okysličení) tkání dělohy, která vzniká v důsledku zánětu a je pro dysmenorrheu typická. Resveratrol je zároveň účinný i při endometrióze a syndromu polycystických vaječníků (PCOS). Pro lepší biologickou využitelnost je vhodné ho kombinovat například s quercetinem nebo kurkuminem.

Zázvor

Oddenek zázvorníku lékařského je známý svými protizánětlivými a protibolestivými účinky. Celkem 3 studie potvrdily jeho účinnost i při menstruačních bolestech. V jedné z nich byl dokonce zaznamenán jen minimální rozdíl v účinnosti mezi zázvorem (64 %) a ibuprofenem (66 %), a dokonce se zázvor ukázal jako účinnější než další často užívaný analgetický lék, kyselina mefemanová.

Kurkumin

Jedna z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí (potlačuje produkce prostaglandinů i COX-2) snižuje jak intenzitu menstruačních bolestí, tak jejich četnost a celkovou kvalitu života. Zároveň je účinná i při dalším problému souvisejícím s menstruačním cyklem – premenstruačním syndromu (PMS).

Omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny působí protizánětlivě a pomáhají snižovat intenzitu menstruačních bolestí. Jsou vhodné i v kombinaci s protizánětlivými a analgetickými léky, kdy pomohou snížit potřebnou dávku.

Indol-3-karbinol

Tato látka vznikající přeměnou z glukobrassicinu obsaženého hojně zejména v košťálové zelenině, je díky svému antiestrogenovému a protizánětlivému působení efektivní zejména při endometrióze. Pomoci ale může i při primární dysmenorrhee.

Šišák bajkalský

Kořen této bylinky je ideálním pomocníkem při drtivé většině potíží týkající se reprodukčního systému a užitečný je i při menstruačních bolestech. Nejen, že má výrazné protizánětlivé a analgetické účinky, ale obsažený wogonin pomáhá i zmírňovat křeče děložního svalstva. Šišák ulevuje i při endometrióze a syndromu polycystických vaječníků.

Boswellie

Pryskyřice kadidlovníku pilovitého je oblíbeným pomocníkem zejména při bolestech kloubů, neméně užitečná ale může být i při bolestech menstruačních. Má výrazné protizánětlivé a analgetické účinky, a navíc zmírňuje nadměrné menstruační krvácení.

Rozmarýn lékařský

Tradiční středomořská bylina má velice silné protizánětlivé a analgetické účinky a výzkumy rovněž potvrdily její schopnost redukovat nadměrné menstruační krvácení.

Mučenka

Tato bylina se nejčastěji užívá při úzkostech a problémech se spánkem. Některé výzkumy ale ukázaly, že má i protikřečové účinky, a platí to jak pro křeče kosterního svalstva, tak pro křeče při menstruaci. Protože se její složky zároveň vážou i na opioidní receptory, pomáhá zároveň snížit i bolest.

Andělika čínská

Pro své příznivé účinky při řadě gynekologických obtíží bývá označována za „ženskou bylinu“. Má protizánětlivé a analgetické účinky, podporuje relaxaci svaloviny dělohy, a tím mírní menstruační křeče.

Fenykl obecný

Tato zelenina je tradiční medicíně v oblasti Persie hojně využívána pro své analgetické, protizánětlivé a spasmolytické účinky. Její schopnost zmírňovat menstruační bolesti potvrdily i vědecké studie.

Skořice

Tradiční koření má výrazné protizánětlivé a protibolestivé účinky. Jedním z důvodů je potlačení produkce prostaglandinů, které jsou v případě menstruačních bolestí přímou příčinou zánětu způsobujícího bolest.

Drmek obecný

Tato bylinka je efektivní při regulaci hormonální rovnováhy. Působí prostřednictvím osy hypothalamus – hypofýza, snižuje sekreci FSH a podporuje tvorbu progesteronu. Jedna menší studie potvrdila i účinnost při menstruačních bolestech.

Zatarie (Zataria multiflora)

Rostlina vyskytující se zejména v oblasti Íránu, Pákistánu a Afganistánu je v místní tradiční medicíně využívána zejména při onemocnění dýchacích cest. Kromě toho má ale i výrazné protizánětlivé a protikřečové účinky.

Máta peprná

Tradiční léčivá rostlina má výrazné protikřečové účinky. V jedné studii se při menstruačních bolestech ukázal extrakt z ní podobně efektivní jako ibuprofen.

Když chceme, aby naše svaly sílily, musíme „probudit“ geny, které jsou za růst jejich síly odpovědné. Znamená to tedy dát tělu takový podnět, aby došlo ke zvýšení aktivity právě těchto genů.

Co naše svaly potřebují?

Naprostým základem je tady pravidelný pohyb. Je v zásadě jedno, jestli svaly namáháme na strojích v posilovně, nebo jim dopřejeme podobnou zátěž na zahradě s lopatou v ruce, pokud jim ale nedáme podnět v podobě fyzické aktivity, nebudou mít žádný důvod k tomu, aby sílily.

Jenže trénink sám o sobě nestačí. Kromě něj je potřeba zajistit i další podmínky:

1. Výživa

Základním stavebním kamenem svalové hmoty jsou bílkoviny. Pokud jich tedy ve stravě nemáme dostatek, nebudou naše svaly ani růst, ani sílit. Dokonce mohou naopak slábnout a může se zvyšovat riziko jejich zranění. Při namáhavém tréninku totiž ve svalových vláknech vznikají drobná, mikroskopická poškození, a bez bílkovin není možná jejich efektivní oprava. Pro funkci svalů jsou ale důležité i mnohé mikroživiny, o kterých si povíme níže.

2. Fungující mitochondrie

Energii pro práci svalů nám zajistí živiny, které konzumujeme ve stravě, tedy především sacharidy a tuky. Jenže z nich je tu energii nejprve potřeba získat, což se děje v organelách jménem mitochondrie. Pokud tedy máme mitochondrií málo nebo jsou dysfunkční, svaly nemají energii pro svou práci a výkonnost klesá. Mitochondrie se dobře „množí“ především při vytrvalostních aktivitách nižší a střední intenzity. Pomoci jim v tom mohou některé mikroživiny (viz níže), ale třeba také otužování nebo červené světlo.

3. Anabolické hormony

Ne, nemyslíme tím doping. Naopak potřebujeme přimět naše tělo, aby samo produkovalo dostatek anabolických hormonů. Jde především o testosteron (to platí i pro ženy) a růstový hormon (GH), anabolické účinky (byť výrazně nižší) má ale i ženský estrogen.

Dostatečnou produkci testosteronu a GH nám pomůže zajistit správná zátěž. Fungují zde zejména aktivity vysoké intenzity, ať už jde o posilování s maximální či submaximální zátěží nebo třeba opakované sprinty. Pomáhá zde strava bohatá na bílkoviny, a naopak škodí přemíra sacharidů. GH vzniká nejvíce v hlubších fázích spánku, proto je nezbytné, aby byl spánek dostatečně dlouhý a pokud možno nepřerušovaný. Škodí i přemíra stresu – stresový hormon kortizol totiž působí proti testosteronu, a je tak účinným „požíračem“ svalové hmoty.

4. Odpočinek

Tato zásada platí nejen pro posilování, ale pro jakýkoliv trénink. Naše výkonnost totiž neroste v době tréninku. Ten je sice nutný pro zapnutí genů, které mají za úkol zajistit růst svalové hmoty a další adaptace na zátěž, právě procesy adaptace ale probíhají až poté, v době odpočinku. Pokud tedy sice trénujeme tvrdě, ale nedopřejeme si dostatečný odpočinek a regeneraci, neporoste ani naše svalová síla, ani další aspekty výkonnosti.

5. Redukce zánětu

Jak už jsme zmínili, při každém náročnějším tréninku dochází ke vzniku mikroskopických poškození svalových vláken a v jejich důsledku pak vzniká ve svalech zánět. Ten je sice v určité míře nezbytný pro průběh oprav, jenže zároveň je i důvodem, proč nás svaly po tréninku bolí a nejsou schopny maximální zátěže. Byla by tedy sice chyba snažit se zánět „vymazat“ úplně, jeho zmírnění nám ale pomůže urychlit regeneraci, a budeme tak schopni dříve podstoupit další trénink.

Živiny a byliny pro vaše svaly

S všemi výše uvedenými faktory nám mohou pomoci epigeneticky působící živiny a byliny. Zde je tedy pár tipů na užitečné pomocníky.

1. Hydroxytyrosol

Polyfenol obsažený v olivách a olivovém oleji podporuje procesy nezbytné pro růst svalů i svalové síly, a zároveň zvyšuje ve svalech tvorbu nových mitochondrií. Jde také o velmi silný antioxidant s protizánětlivými účinky, díky kterým urychluje regeneraci svalů po zátěži.

2. Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy patří mezi prostředky s velice silným pozitivním vlivem na svaly. Podporuje vznik mitochondrií i jejich funkci, čímž umožní svalovým buňkám zvýšit množství dostupné energie pro jejich práci. Jde také o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který výrazně urychluje regeneraci a zmírňuje bolestivost namožených svalů.

Navíc zlepšuje dostupnost oxidu dusnatého, který roztahuje cévy, a zlepšuje tak prokrvení pracujících svalů. Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %!

3. Granátové jablko

Velice efektivně podporuje tvorbu testosteronu, což má pozitivní vliv na růst svalů, svalové síly i rychlost oprav svalových vláken poškozených po náročném tréninku. K rychlosti regenerace přispívá i jeho protizánětlivé působení. Navíc jde o jeden z nejúčinnějších přírodních prostředků na podporu produkce oxidu dusnatého, čímž zlepšuje prokrvení pracujících svalů.

4. Maralí kořen

Kořen parchy saflorové je velice oblíbený mezi kulturisty a rychlostně silovými sportovci. Obsahuje totiž látky ze skupiny ekdysteronů, které se v těle ochotně vážou na receptory určené pro testosteron. Díky tomu maralí kořen velice efektivně podporuje svalovou sílu a růst svalové hmoty. Zároveň je vhodný i k udržení svalové síly u žen v menopauze. Maralí kořen je vhodné užívat spolu s rhodiolou (rozchodnice růžová). Tyto dvě byliny totiž působí synergicky, a proto mají společně mnohem lepší vliv na růst svalové hmoty i síly.

5. Hořčík

Tento minerál se do fungování svalů zapojuje zcela zásadním způsobem. Funguje v nich jako antagonista (protihráč) vápníku, čímž působí proti nekontrolovatelné svalové kontrakci. Proto jsou při jeho nedostatku typické křeče. Navíc se podílí na dalších procesech, které funkci svalů ovlivňují, například na využití kyslíku, produkci energie a rovnováze elektrolytů. Při intenzivním tréninku navíc dochází k redistribuci hořčíku, aby byly pokryty všechny metabolické potřeby. Právě sportovci proto trpí nedostatkem tohoto prvku velice často, což následně vede ke zhoršení výkonnosti. Doplňování hořčíku proto může mít u sportovců efekt v podobě zvýšení výkonnosti jak ve vytrvalostních, tak i rychlostně silových sportech.

6. Vitamin D3

Je nezbytný pro produkci testosteronu, a pokud člověk trpí jeho deficitem, je hladina tohoto mužského pohlavního hormonu snížena. Dlouhodobé užívání vitaminu D3 přitom výzkumů vede ke zvýšení hladiny testosteronu.

7. Resveratrol

Resveratol potlačuje tvorbu enzymu aromatázy, čímž snižuje míru přeměny testosteronu na estrogen. Tím pomáhá udržet dostatečnou hladinu testosteronu v krvi. Rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži. Jde také o velice efektivní aktivátor mitochondrií. Velmi dobře na něj reagují veteránští sportovci, kterým pomáhá udržet svalovou hmotu a sílu do vysokého věku (platí i pro ženy v menopauze).

8. Astaxantin

Také barvivo obsažené například v mase lososů a krevet má výrazný pozitivní vliv na svaly – chrání jejich buňky před působením volných radikálů i před apoptózou (tj. před buněčnou smrtí), podporuje funkci jejich mitochondrií a zlepšuje v nich tvorbu nových cév.

Také vám rodiče v dětství říkali, že nemáte dělat věci, při kterých si zabíjíte mozkové buňky (třeba pít alkohol nebo se mlátit do hlavy), protože nové už vám „nenarostou“? Mysleli to dobře – to, že nervové buňky minimálně v dospělosti už nevznikají, ale pouze umírají, ostatně dlouho tvrdili i vědci. Jenže pak přišel objev látky, která tohle postavila na hlavu: Jde o sloučeninu známou pod písmeny BDNF, což je zkratka anglických slov Brain Derived Neurotrophic Factor. Do češtiny by se to nejspíš překládalo jako „z mozku odvozený neurotrofický faktor“, ale kdo by se s tak krkolomnými slovy překládal, když stačí říct BDNF.

BDNF se vyskytuje v mnoha částech mozku – hodně ho najdeme v mozkové kůře, mozečku či amygdale, vůbec nejvíc se ho ale nachází v hipokampu, což je část mozku zodpovědná mj. za paměť. Nižší hladiny se pak nacházejí i mimo mozek – třeba v játrech, srdce nebo plicích.

Základ pro paměť i schopnost učení

Co všechno tedy BDNF umí? Zaprvé podpořit vznik a diferenciaci nových nervových buněk, tedy neuronů (tedy přesně to, o čem vám dříve tvrdili, že to nejde). Zadruhé tyto neurony chrání před vlivy, které by je mohly poškodit, nebo úplně zničit. Zatřetí se starají, aby nervové buňky dobře prosperovaly – třeba aby vytvářely co nejvíce výběžků, kterými se mohou propojit s jinými neurony. A začtvrté umožňuje vznik právě těchto spojení, kterým se říká „synapse“. Řečeno jazykem vědy: zlepšuje synaptickou plasticitu.

Ta poslední věc je přitom velice důležitá – možná ještě víc než vznik nových neuronů. Právě k vytváření nových nervových spojů totiž dochází, když se snažíme naučit něco nového nebo si cokoliv zapamatovat. Když tedy máme v mozku dostatek BNDF, je naše synaptická plasticita vysoká a my se snáze učíme novým věcem. Když hladina BDNF klesá, schopnost učení i kvalita paměti padá s ní.

Na obranu našich rodičů je třeba říci, že na své neurony bychom si rozhodně pozor dávat měli, protože když je budeme svým životním stylem zabíjet ve velkém, BNDF nám nepomůže. Zároveň bychom se ale měli zaměřit i na to, abychom tvorbu této látky v našem těle podpořili. Ještě, než se k tomu ale dostaneme, si ale řekneme, co může nastat, když tvorba BDNF v těle vázne.

Důsledky špatné tvorby BDNF

Zhoršení mentální výkonnosti

O tom už jsme mluvili výše: málo BDNF = zhoršená synaptická plasticita = zhoršená mentální výkonnost, schopnost učení a paměť.

Stárnutí mozku

Když člověk stárne, obvykle klesá jeho kognitivní výkonnost, zhoršuje se paměť, a dokonce dochází i ke strukturálním změnám v mozku, například se zmenšuje mozková kůra. Důvodem je nejen zpomalení tvorby nových mozkových buněk a rychlejší smrt těch stávajících. Zároveň se zhoršuje synaptická plasticita, tj. že neurony méně ochotně vytvářejí vzájemná propojení. A na tom všem se významnou měrou podílí klesající hladina BDNF.

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Snížená produkce BDNF je typická i pro neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova nebo Huntingtonova choroba. Například při Alzheimerově chorobě výrazně klesá tvorba BDNF v hipokampu, mozkové kůře i dalších částech mozku, přičemž míra jeho poklesu souvisí se závažností onemocnění. Stále více odborníků tak považuje právě sníženou tvorbu BDNF za důležitější faktor při vzniku nemoci než tvorbu tzv. beta-amyloidních plaků. Je sice pravda, že tyto plaky jsou neurotoxické, a proto poškozují nervové buňky, právě BDNF je ale pomáhá degradovat a jejich toxicitu snižuje.

Psychické obtíže

V posledních letech přibývají i důkazy, že porucha tvorby BNDF může hrát roli i při vzniku deprese, bipolární poruchy a schizofrenie, stejně jako při rozvoji kognitivních problémů, které s těmito nemocemi souvisejí. Zajímavé přitom je, že léčba antidepresivy hladinu BDNF zvyšuje, a to samé platí i pro některé léky používané při léčbě schizofrenie.

Výzkumy navíc ukázaly, že během jara a léta, kdy je vyšší intenzita slunečního záření, je hladina BDNF v mozku vyšší než na podzim a v zimě. To může být jedním z důvodů, proč se depresivní potíže obvykle zhoršují právě v chladném období roku.

ADHD

U osob trpících poruchou pozornosti spojenou s hyperaktivitou bývá obvykle narušena jak tvorba BDNF, tak i schopnost neuronů na tuto látku reagovat.

Obezita a diabetes

BDNF neovlivňuje jen mozek, ale působí i na zbytek těla. Jeho produkce například úzce souvisí i s metabolismem – nízká hladina se například typicky vyskytuje u osob trpících obezitou nebo diabetem. Některé studie naznačují i jeho možnou souvislost s nemocemi srdce a cév.

Jak zlepšit tvorbu BDNF

Teď už se konečně dostáváme k tomu, jak tvorbu BDNF podpořit. Mohlo by se zdát, že by stačilo tuto látku vyrobit a nějak vpravit do těla, ale tak jednoduché to bohužel není. Proběhly sice studie na zvířatech, které ukázaly, že to trochu funguje, problém je ale v tom, že BDNF velice špatně prochází skrz tzv. hematoencefalickou bariéru, takže se ho z krve do mozku dostane jen malý zlomek.

Zároveň samozřejmě probíhá i vývoj léků, které by dokázaly podpořit produkci BDNF přímo v mozku, testované látky však zatím mají příliš mnoho negativních vedlejších účinků. My se proto podrobněji podíváme na to, jak můžeme ovlivnit tvorbu BNDF pomocí životního stylu a dalších přírodních postupů. Základem je přitom snaha co nejvíce zlepšit aktivitu genů, které to mají na starosti. A protože tvorba BDNF je regulována epigeneticky, znamená to zaměřit se na základní epigenetické faktory, které jsou pilným čtenářům tohoto webu dobře známé.

Pohyb

Pravidelný pohyb je velice efektivní způsob, jak zpomalit stárnutí a udržet si mentální výkonnost do vysokého věku. Zvyšuje jak tvorbu nových neuronů, tak i množství jejich výběžků i synaptickou plasticitu. Jedním z důvodů je přitom zvýšená tvorba BNDF v rámci odpovědi těla na zátěž. Když se pravidelně hýbeme, tvorba BDNF stoupá v celém těle, nejvíce ale v hipokampu, mozečku a mozkové kůře. Pohyb má díky tomu pozitivní vliv nejen na mentální výkonnost, ale brání také negativním změnám ve struktuře mozku.

Není ale pohyb jako pohyb. Nejlépe tvorbu BDNF ovlivňuje ten aerobní, mírné až střední intenzity, tedy například chůze, cyklistika, plavání, u trénovaných osob pak i běh. Vliv je to přitom tak výrazný, že například ke zlepšení dlouhodobé paměti dochází už po jediné aktivitě! Tento efekt je ale jen krátkodobý, ke stálejšímu zvýšení hladiny BDNF je dle výzkumů zapotřebí několik týdnů pravidelného pohybu. Příznivý vliv má ale obecně jakýkoliv pohyb, tedy i například posilování, velice účinné je ale i rozvíjející obratnost a koordinaci.

Vliv pohybu na tvorbu BDNF je přitom výraznější u starších osob než u těch mladších, takže jeho důležitost stoupá s věkem. Některé výzkumy dokonce ukázaly, že pohybový program dokáže zlepšit kognitivní funkce a zmírnit výskyt psychických problémů u lidí s mírnou formou Alzheimerovy choroby. Nejlepších výsledků (zvláště v oblasti synaptické plasiticity) bylo přitom u starších osob dosaženo u pohybových aktivit, které kombinují aerobní zátěž s nároky na koordinaci a učení – taneční program byl tak například účinnější než tradiční sportovní program se srovnatelnými kardiovaskulárními nároky.

Trénink mozku

Často se říká, že „mozek je sval, a proto potřebuje trénink“. A platí to i z pohledu tvorby BDNF – ta se totiž zvyšuje při jakékoliv mozkové aktivitě. Proto je třeba překonávat nejen lenost, která nám brání v pravidelném pohybu, ale i tu, která nám velí nezaměstnávat tolik hlavu.

Snížení stresu

Je známo, že silný nebo chronický stres vede ke snížení kognitivní výkonnosti a zhoršení paměti. Jedním z důvodů je opět právě snížení tvorby BDNF, které probíhá největší měrou v hipokampu. Dobrá zpráva ale je, že když příčina stresu zmizí, dojde v hipokampu zase ke zlepšení synaptické plasticity.

Zajímavé přitom je, že velice kladnou roli tady může sehrát pravidelný pohyb. O jeho protistresovém působení se samozřejmí ví už dlouho, poslední výzkumy ale ukazují, že by příčinou mohl být právě jeho vliv na tvorbu BDNF. Její výrazné díky pohybu bylo dokonce zaznamenáno i v případě posttraumatické stresové poruchy.

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF mají i další činnost redukující míru stresu, jako jsou spánek, meditace nebo dechová cvičení.

Strava

Pozitivní vliv na tvorbu BDNF, ale i obecně na mentální výkonnost a odolnost mozku vůči případným poškozením, má tzv. kalorická restrikce neboli omezení celkového příjmu kalorií (zkrátka „nežrat tolik“). Sekreci BDNF zvyšují i přerušované půsty, konkrétně se na tom podílejí ketony, které začínají v těle vznikat cca 12 hodin po posledním jídle. Pomoci může i omezení příjmu sacharidů, problematická je také vysoká konzumace tuků, která prokazatelně snižuje hladinu BDNF v hipokampu a zhoršuje učení i paměť.

Sociální interakce

Člověk je tvor společenský. Sociální kontakty přitom potřebujeme nejen pro radost ze života, ale mají vliv i na mechanismy související se stárnutím. Je například známo, že osaměle žijící lidé mají vyšší riziko Alzheimerovy choroby. Pojítkem je tady rovněž BDNF – sociální interakce totiž jeho tvorbu pomáhají zvyšovat.

Užitečné doplňky stravy

Schopnost podporovat tvorbu BDNF byla prokázána i u řady bylin a živin:

Ginkgo biloba

Listy jinanu dvojlaločného se vyznačují výrazným pozitivním působením na mentální výkonnost a další procesy související s mozkem. Několik studií (včetně jedné klinické) přitom prokázalo, že mj. dokáže i velice efektivně zlepšovat produkci BDNF. Díky tomu pomáhá zlepšit mentální výkonnost a účinný je i v případě depresí – při nich může být dle výzkumů dokonce podobně efektivní jako antidepresiva. Vhodný i při ADHD. Vhodná je zejména jeho kombinace s quercetinem.

OPC, resveratrol

Velice prospěšné mohou být i látky obsažené v hroznovém víně. Tou první je extrakt z hroznových jader, což je skvělý zdroj oligomerních proantokyanidinů (OPC). Když byl například v rámci jedné klinické studie podáván skupině zdravý dobrovolníků, došlo u nich ke zvýšení hladin BDNF v krevní plasmě o neuvěřitelných 30 %!

Velmi prospěšný může být i resveratrol. Také on výrazně podporuje tvorbu BDNF – zvláště efektivně přitom brání jejímu omezení vlivem stresu. Nadšené popíječe vína ale nepotěšíme – v tomto nápoji nejsou OPC ani resveratrol v množství, které by mělo výraznější epigenetické účinky.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy je silně protizánětlivé a má příznivý vliv na mentální výkonnost, paměť i protidepresivní efekt a pomáhá také opravovat drobná poškození mozku. Jedním z důvodů je i zde jeho schopnost podporovat tvorbu BDNF, a to i v případě chronického stresu. Pokusy na myších pak ukázaly, že by mohl bránit poklesu hladiny BDNF u osob trpících obezitou nebo diabetem.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. Jedním z důvodů je i podpora produkce BDNF, která je nejsilnější v oblasti hipokampu.

Hydroxytyrosol

Polyfenoly z oliv, zejména pak hydroxytyrosol dokázaly v rámci studií na zvířatech výrazně zvýšit tvorbu BDNF, zejména pak v hipokampu. Průkazné klinické studie zatím chybí.

Zelený čaj (EGCG)

Katechiny ze zeleného čaje, mezi něž patří i EGCG, zlepšují tvorbu BDNF a podporují mentální výkonnost. Pomáhají rovněž zmírňovat negativní vliv stárnutí na mozkové funkce. Tvorbu BDNF podporuje i theanin a další sloučeniny obsažené v zeleném čaji.

Rhodiola

Obsahuje salidrosid, který brání poklesu BDNF v hipokampu a rozvoji depresivního chování. Jako silný adaptogen také pomáhá zmírnit negativní vliv stresu (nejen) na mentální výkonnost.

Kozinec blanitý

Bylinka využívaná zejména v rámci tradiční čínské medicíny je oblíbeným „elixírem mládí“. I díky podpoře tvorby BDNF přitom efektivně pomáhá zpomalit i stárnutí mozku. Velice účinná je přitom v kombinaci s kalorickou restrikcí. Zároveň jde o velice silný adaptogen.
Ashwagandha

Bylina s latinským názvem Withania somnifera je velice oblíbená v ájurvédské medicíně, kde je mj. využívána i na podporu mentální výkonnosti. Výzkumy přitom ukázaly, že je schopna efektivně opravovat poškození neuronů právě díky podpoře tvorby BDNF.

Brahmi

Rostlina s latinským názvem Bacopa monieri je známá svým pozitivním působením na mentální výkonnost, ale má i například antidepresivní účinky. Studie na zvířatech přitom ukázaly, že zvyšuje produkci BDNF a moduluje jeho účinek.

Kofein

Překvapivě dobré účinky na hladinu BDNF i mentální výkonnost má pití kávy, která zároveň pomáhá minimalizovat jeho pokles v době akutního stresu. Největší podíl na tom má pravděpodobně obsažený kofein, příznivý vliv ale mají i obsažené polyfenoly.

Kolagen tvoří zhruba 30 % ze všech bílkovin v našem těle. Nenachází se přitom jen v kloubech nebo pokožce, ale tvoří také důležitou součást kostí, svalů, šlach, cév a mnoha dalších orgánů a tkání. Je tvořen z aminokyselin (nejvíce jsou zde zastoupeny glycin, prolin a hydroxyprolin) uspořádaných do trojitých šroubovic tvořící pevná, ale přitom pružná vlákna. Kromě aminokyselin je k vytvoření těchto struktur nutná i přítomnost vitaminu C, zinku, mědi a manganu.

Zatím bylo popsáno celkem 28 typů kolagenu. My se dnes ale zaměříme primárně na kolagen v naší pokožce. Tam se vyskytuje zejména kolagen typu I a III, v některých vrstvách kůže ale najdeme například i kolagen typu IV a V. Jeho hlavním úkolem je zde udržovat pevnost a pružnost pokožky, ale důležitý je i pro kvalitu vlasů a nehtů.

Slunce – nepřítel krásy

Pro kolagen v pokožce je jednoznačně největším problémem působení UV záření. Způsobuje totiž výrazné zvýšení produkce volných radikálů, které nejenom přímo poškozují buňky, ale podporují také produkci enzymů MMP (matrixové metaloproteinázy), které způsobují štěpení kolagenových vláken. Jenže tím to nekončí – vzniklé kolagenové fragmenty totiž dále zvyšují produkci volných radikálů, a dokonce brání syntéze kolagenu nového (děje se tak zejména při výraznějším spálení kůže). Tím vzniká jakýsi začarovaný kruh, který vede k výraznému urychlení procesů stárnutí pokožky.

Důležitou prevencí před stárnutím pokožky je tedy její ochrana před poškozením vlivem UV záření. Začít je přitom třeba včas, protože poškozování kolagenu probíhá postupně po dlouhá léta. Na náhlé ztrátě pevnosti pleti po čtyřicítce se tak může projevit opakované spálení kůže, které jsme dopustili o patnáct let dříve.

Vliv věku

Ke zhoršení syntézy vlastního kolagenu dochází i s věkem. Studie například ukázaly, že schopnost kůže produkovat kolagen je u osob starších 80 let oproti mladým lidem do 30 let snížena přibližně o 75 %. Na vině jsou přitom čtyři faktory: Tím prvním je úbytek kožních buněk jménem fibroblasty, které zároveň ztrácejí svůj charakteristický protáhlý tvar zajišťující velkou styčnou plochu s kolagenovými vlákny. Druhým faktorem je zhoršená schopnost fibroblastů produkovat kolagen, třetím pak zvýšená produkce volných radikálů (spolu se sníženou tvorbou vnitřních antioxidantů) a čtvrtým ztráta mechanického napětí.

Zajímavá je přitom hlavně poslední zmíněná příčina. Ukazuje se totiž, že pro produkci kolagenu v buňkách pokožky je nutná přítomnost mechanického napětí. Když toto napětí klesá (ať už v důsledku destrukce kolagenu působením UV zářením, nebo v důsledku jiných dějů souvisejících se stárnutím), syntéza kolagenu se zhoršuje. Jeho výraznější pokles přitom může dokonce vést k trvalému poškození fibroblastů! Takže tu máme ještě druhý začarovaný kruh: poškození kolagenu a zpomalení jeho produkce v kůži vede ke snížení mechanického napětí, a to má zase za následek další snížení produkce kolagenu. Zároveň to ale vysvětluje, proč mohou mít na stárnutí pokožky příznivý vliv metody typu speciálních masáží, obličejové jógy nebo tejpování – jednoduše proto, že dočasně zvýší napětí v pokožce, a tím podpoří tvorbu kolagenu.

Produkce kolagenu ovšem nezačíná stagnovat až ve vyšším věku, tento proces se mírně zpomaluje už po 25. narozeninách. Navíc kolagen je molekula s velmi dlouhou životností, takže tvorba vrásek a ztráta pevnosti, které nás postihnou po čtyřicítce, mohou souviset s negativními faktory, které na nás působily již dvacet let před tím.

Další příčiny stárnutí kůže

Na poškozování kolagenu se navíc podílejí i další faktory: nezdravá strava (škodlivý je zejména vysoký příjem jednoduchých sacharidů), kouření či škodliviny ze životního prostředí. Hodně výrazné je to v případě kouření, které urychluje negativní epigenetické změny související se stárnutím a zvyšuje tvorbu vrásek. Negativně přitom působí i elektronické cigarety.

U žen navíc výrazně vstupuje do hry menopauza. V pokožce se totiž nacházejí četné estrogenové receptory (zejména typu beta), a proto v momentě, kdy vaječníky přestanou prokukovat estrogen, zde dochází k úbytku kolagenu, dochází k atrofii kůže (snižuje se zejména tloušťka její části jménem epidermis), zhoršuje se krevní zásobení pokožky, začne se zrychlovat tvorba vrásek, a dokonce dojde ke zpomalení hojení ran. Naopak při stimulaci estrogenových receptorů (ať už pomocí přírodních, nebo syntetických substancí) dochází ke zvýšení produkce kožních buněk fibroblastů, tvorbě nových krevních vlásečnic v oblasti pokožky a zvýšení tvorby kolagenu.

V době menopauzy se navíc zesiluje účinek mužských pohlavních hormonů androgenů (například testosteronu), které jsou v omezeném množství tvořeny i v ženském těle. Androgeny, zvláště v kombinaci se zvýšenou hladinou kortizolu v důsledku stresu, přitom potlačují tvorbu kolagenu, snižují životnost fibroblastů a zvyšují tvorbu vrásek.

Jak stárnutí pleti zpomalit?

Zásady prevence stárnutí pokožky jsou tak v zásadě stejné, jako v případě snahy zpomalit stárnutí organismu jako celku:

• Klíčová je zdravá strava. Na tu se na následujících řádcích podíváme podrobněji.
• Velice důležitý je dostatečný spánek (a obecně odpočinek).
• Je vhodné se pokud možno vyvarovat stresu a omezit nezdravé návyky typu kouření nebo popíjení alkoholu.
• Velmi zajímavé jsou pak výzkumy ukazující na souvislost rychlosti stárnutí s psychickou pohodou a kvalitními sociálními vazbami. U starších osob trpících sociální izolací vědci naměřili například vyšší míru zánětlivých procesů nebo rychlejší úbytek kolagenu a atrofii kůže.

Výživa pro omlazení pleti

Kalorická restrikce

Pokud jde o výživu, hlavní pravidlo zní: nepřejídat se. Tzv. kalorická restrikce, tedy omezení celkového příjmu energie, má totiž prokázaný pozitivní vliv nejen na celkovou rychlost stárnutí těla, ale i na stárnutí pokožky. Omezení kalorického příjmu má za následek nejen nárůst počtu kolagenových vláken, ale i počtu fibroblastů a také zvýšení tvorby drobných vlásečnic nutných pro optimální krevní zásobení pokožky.

Dostatek bílkovin

Kalorický příjem bychom ale měli snižovat jen tak, aby nedošlo k deficitu esenciálních živin. Z makroživin je přitom důležitý zejména příjem bílkovin – diety s jejich nedostatek totiž prokazatelně zrychlují stárnutí pokožky a tvorbu vrásek, což samozřejmě není překvapivé. Jak už jsme řekli, kolagen je bílkovina, a aby tělo tvořilo bílkoviny, musí mít k dispozici všechny esenciální aminokyseliny.

Prokazatelný příznivý vliv na kvalitu pokožky, vlasů a nehtů má užívání doplňků stravy s kolagenem. Prospěšné jsou i potraviny, které kolagen obsahují, například silné vývary z kostí, v zásadě to ale není nezbytné. Po konzumaci kolagenu totiž nedojde k jeho přímému zabudování do pokožky či kloubů. Všechny přijaté bílkoviny totiž tělo nejprve rozloží na jednotlivé aminokyseliny a z nich potom skládá jednotlivé bílkoviny nutné pro své fungování. Pokud tedy člověk nechce kolagen konzumovat (například proto, že je vegan), stačí tělu dodat všechny esenciální aminokyseliny.

Kromě nich se vyplatí dbát i na příjem prolinu. Ten sice nepatří mezi esenciální aminokyseliny (vzniká v těle z lysinu), jeho konzumací ale ušetříme tělu práci. Hodně prolinu se nachází v mase, játrech, vaječných žloutcích a mléčných výrobcích, obsahují ho ale i třeba obiloviny (dobrým zdrojem jsou jáhly), chlorela nebo spirulina.

Méně „rychlých“ cukrů

Dalším důležitým krokem by mělo být snížení konzumace sacharidů, zejména těch jednoduchých. Jejich nadměrný příjem totiž vede nejenom ke zvýšení zánětlivých procesů napříč tělem, ale také k vytváření chemických vazeb mezi sousedními kolagenovými vlákny, což znemožňuje opravy poškozeného kolagenu. Problematické jsou také tzv. produkty pokročilé glykace, tedy sloučeniny bílkoviny (tedy i kolagenu) s glukózou. Ty působí řadu škod napříč tělem, v případě vazby s kolagenem a dalšími bílkovinami v pokožce pak výrazně snižují její pevnost a pružnost. Tvorba produktů pokročilé glykace intenzivně probíhá zejména při dlouhodobě zvýšené hladině glukózy v krvi, jejich tvorbu ale zvyšuje i obezita, kouření, alkohol a obecně nezdravá strava.

Vitaminy a minerály

Některé z vitaminů, minerálů a stopových prvků jsou nezbytné přímo pro tvorbu kolagenu, mnohé ale mají i další důležité účinky na kvalitu pleti a rychlost jejího stárnutí:

Vitamin C – je kofaktorem (nebílkovinnou součástí) enzymů, které stabilizují šroubovicovou strukturu kolagenu, a zároveň funguje jako antioxidant. Lze jej používat i zevně, kvalita kosmetických produktů se však může kvůli jeho nestabilitě velmi lišit. Dobře funguje v kombinaci s vitaminem E – obě tyto látky působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. Společně vynikají zejména antioxidačním efektem, kdy účinně chrání kolagen před působením UV záření.

Beta-karoten – v pokožce jde o nejhojněji zastoupený karotenoid. Má silné antioxidační účinky a zmírňuje poškození vyvolané UV zářením.

Retinol (vitamin A) – tato látka je, stejně jako její metabolity, kyseliny retinová a retinaldehyd, nezbytná pro řadu procesů v těle, například pro zrak, reprodukci a také pro funkci pokožky. V buňkách pokožky dokonce existují dva receptory, které jsou přímo určené pro tyto látky. Retinol přitom podporuje syntézu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak i v pokožce poškozené UV zářením, což platí i při zevní aplikaci. Retinol se přirozeně vyskytuje například v játrech, mléčných výrobcích, některých sýrech, vaječném žloutku nebo v tučných rybách.

Vitamin D3 – tento vitamin s výrazným epigenetickým působením má celou řadu důležitých funkcí napříč celým tělem, pokožku nevyjímaje. Chrání například kožní buňky před buněčnou smrtí v důsledku působení UV záření, ovlivňuje také aktivitu antimikrobiálních genů (nejen) v pokožce a má antiage efekt.

Zinek – snižuje míru oxidativního stresu a brání tvorbě vrásek.

Selen – je nejen nezbytnou součástí antioxidačních enzymů, ale také podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů a zlepšuje míru přežití buněk poškozených UV zářením.

Polyfenoly

Jako polyfenoly označujeme širokou skupinu látek pocházející zejména z rostlinných potravin, mnohé se v koncentrované formě konzumují i jako doplňky stravy. Patří mezi silné antioxidanty s protizánětlivým a epigenetickým působením, které snižují míru poškození pokožky působením UV záření. Na jedné straně přitom chrání buňky před poškozením jejich DNA i buněčných membrán, na straně druhé pak podporují apoptózu (buněčnou smrt) u buněk, které již poškozeny byly, a mohly by se stát základem nádorového bujení. Silné pozitivní účinky na mechanismy stárnutí pokožky byly prokázány například u oligomerních proantokyanidiny (OPC), resveratrolu, genisteinu, silimarinu (skupina látek z ostropestřce mariánského), florizinu, apigeninu a dalších.

Resveratrol – polyfenol hojně se vyskytující zejména ve slupkách hroznového vína patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Mechanismů, kterými v tomto směru působí, je přitom celá řada. V první řadě brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu – například tím, že potlačuje produkci enzymu kolagenázy, která se účastní procesu rozkladu kolagenu, nebo pomocí potlačení tvorby enzymů MMP. Dále pomáchá chránit důležitý protein jménem survivin. Pokud v názvu této látky vidíte anglické sloveso „survive“, tedy „přežít“, vidíte správně – survivin totiž brání apoptóze, tj. buněčné smrti. Resveratrol navíc vyniká i svými protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a zvyšuje schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk. Zlepšuje také regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením. Důležitou složkou jeho příznivého působení na pokožku je i fakt, že jde o fytoestrogen, tj. látku schopnou se vázat na estrogenové receptory (nejen) v pokožce, a proto efektivně zpomaluje stárnutí v období menopauzy.

Kurkumin – má nejen přímé antioxidační a protizánětlivé účinky, zároveň ale i aktivuje buněčné mechanismy antioxidační ochrany. Tím pomáhá zpomalit stárnutí a zvýšit ochranu buněk pokožky vůči působení UV záření. Navíc je vhodný i v období menopauzy, protože potlačuje tvorbu enzymu 5-alfa-reduktázy, který v době snížené produkce estrogenu urychluje stárnutí.

EGCG – polyfenol ze zeleného čaje má silné antioxidační, protizánětlivé a anti-age účinky. Kromě toho chrání fibroblasty, podporuje jejich dělení, potlačuje produkci enzymů MMP, které způsobují štěpení kolagenových vláken, a celkově zlepšuje elasticitu pleti. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat produkci telomerázy, což je enzym chránící tzv. telomery. Jde o koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení, a pokud se zkrátí na určitou limitní délku, buňka ztratí schopnost se dělit. U kožních buněk poškozených UV zářením přitom zkracování telomerů probíhá výrazně rychleji, čímž se urychluje i jejich stárnutí, a právě tomu pomáhá EGCG účinně bránit. Má přitom pozitivní vliv nejen na rychlost stárnutí pokožky, ale i celého těla.

Genistein – polyfenol ze sójových bobů má výrazný pozitivní efekt na pokožku, a to zejména u žen v době menopauzy a po ní. Jde totiž o velice silný fytoestrogen s vysokou aktivitou vůči estrogenovým receptorům typu beta, jejichž aktivace má řadu pozitivních důsledků na stav pokožky. Genistein tak například podporuje vznik nových fibroblastů, čímž zlepšuje tvorbu kolagenu a omezuje vznik vrásek. Zlepšuje ochranu pokožky vůči působení UV záření (jak ve smyslu tvorby vrásek, tak rizika rakoviny kůže) a výrazně urychluje hojení ran. Genistein by mohl být velmi efektivní i při zevní aplikaci, je však třeba vyřešit jeho omezenou schopnost pronikat do pokožky. V současnosti jsou proto testovány přípravky, které by jeho průnik kůží zvýšily, například použitím nanomateriálů nebo polymerních gelů.

Quercetin – polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlinných potravin i bylin, patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti. Jeho velkou výhodou navíc je, že výrazně zlepšuje biologickou využitelnost jiných polyfenolů, a proto je skvělý v kombinacích s většinou výše uvedených látek (zejména s resveratrolem, EGCG nebo kurkuminem, jejichž biologická využitelnost je v čisté formě omezená).

Další látky z potravy

Astaxantin – karotenoid vyskytující se v mase lososů, krevet, humrů a v některých druzích řas má silný antioxidační efekt, a zároveň snižuje negativní působení UV záření na produkci vnitřních antioxidantů, jako je superoxid dismutáza nebo glutathion. Navíc se ve srovnání s beta-karotenem mnohem efektivněji vstřebává do fibroblastů. Některé studie také přímo ukazují, že může zpomalovat tvorbu vrásek a ochabování pleti.

Nenasycené mastné kyseliny – nejznámějším zástupcem této skupiny látek jsou omega-3, které mají silné protizánětlivé účinky a snižují i míru zánětu v důsledku působení UV záření. Pozitivní vliv na pleť včetně snížení tvorby vrásek a atrofie kůže byl prokázán i v případě kyseliny linolové. Blahodárné účinky má i pupalkový olej, zajímavé anti-age působení mají i tuky obsažené v mateří kašičce.

Koenzym Q10  – tato látka je tvořena uvnitř našeho těla, je možné ji ale konzumovat ve formě doplňků stravy nebo aplikovat zevně. Jde o oblíbenou součást kosmetických přípravků. V pokožce slouží jako primární bariéra vůči působení oxidativního stresu.

Probiotika a prebiotika – konzumace těchto látek má pozitivní vliv nejen na střevní mikrobiom, ale i na mikrobiom naší pokožky. To vede například ke zlepšení homeostázy kůže vystavené UV záření.

Byliny

Artyčok – jde o oblíbenou středomořskou zeleninu, která vyniká svým působením na játra a žlučník, dle výzkumů má ale i výrazný pozitivní vliv na stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Kozinec blanitý (astragalus) – jedna z nejoblíbenějších bylin tradiční čínské medicíny má rozsáhlé pozitivní účinky na celý organismus. Jedna z jejích nejdůležitějších účinných látek, astragalosid IV, navíc efektivně chrání pokožku před účinkem UV záření, snižuje tvorbu enzymů MMP, které poškozují kolagenová vlákna, a celkově zlepšuje elasticitu pleti a potlačuje tvorbu vrásek.

Ženšen pětilistý – má celkový pozitivní vliv na stárnutí organismu, působí protizánětlivě a podporuje tvorbu vnitřních antioxidantů. Účinně také zvyšuje ochranu pokožky před působením UV záření a zlepšuje tvorbu kolagenu. Účinný je i jako složka kosmetických přípravků.

Ostropestřec mariánský – tato rostlina obsahuje unikátní komplex sloučenin jménem silymarin, který je známý především svými pozitivními účinky na játra, ale jeho působení je mnohem rozsáhlejší. Výrazně zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže. Zajímavé přitom je, že když vědci testovali jednotlivé složky silymarinu odděleně, vykazovaly jen mírné pozitivní účinky, a tudíž je jasné, že nejlépe fungují právě jako komplex, kdy navzájem zvyšují své pozitivní účinky.

Aby mozek správně fungoval

Zatímco v mozkových plenách se vyskytuje poměrně hodně imunitních buněk, v samotné mozkové tkáni je jich oproti zbytku těla relativně málo. Přesto tu ale hrají velmi důležitou roli, a to nejen v obraně proti infekcím, ale dokonce i při vývoji mozku.

Nejhojněji zastoupenými imunitními buňkami v mozku jsou mikroglie, které tvoří cca 80 % mozkových imunitních buněk. (Abychom byli přesnější: zatímco někteří odborníci pokládají mikroglie za imunitní buňky, konkrétně za druh makrofágů, protože se prokazatelně účastní imunitních procesů, jiní je spíše řadí k nervovým buňkám.) Dále zde najdeme například myeloidní buňky, makrofágy, B buňky, T buňky, NK buňky, dendritické buňky…

Velmi zajímavou roli zde hrají zejména T buňky, které se podílejí na řadě komplexních mozkových procesů, včetně prostorového učení, paměti, emočního chování či paměti. Mikroglie zase regulují počet kmenových nervových buněk a ovlivňují také procesy myelinizace, tvorby synapsí (vzájemných propojení neuronů) nebo vzniku a udržování drobných mozkových cév. Vývojových procesů mozku se přitom účastní nejen vrozená část imunity, ale dokonce i ta získaná.

Nebezpečné infekce v těhotenství

Nejvýznamnější roli při vývoji a fungování mozku hrají imunitní buňky v rámci nitroděložního vývoje. Platí zde dokonce, že infekce matky v době těhotenství může výrazně ovlivnit vývoj mozku jejího dítěte a riziko psychických a neurologických potíží v jeho dalším životě.

Epidemiologické studie například ukázaly souvislost mezi infekcí a vznikem depresí, úzkostí, autismu, epilepsie, schizofrenie, a dokonce i dětské mozkové obrny. Několik studií také ukázalo silný vztah mezi infekcí v raném dětství a rozvojem schizofrenie v pozdějším věku a existují i důkazy souvislosti raných infekcí s úrovní paměti a schopnosti učení.

Podle některých teorií tak dokonce může za větším výskytem psychických problémů v posledních desetiletích paradoxně stát pokrok medicíny – zatímco před rozšířením antibiotik řada infekcí v těhotenství či raném dětství znamenala smrt, dnes většina nakažených přežije, prodělaná nemoc ale může do jisté míry ovlivnit vývoj mozku.

Nepřítel jménem zánět

Důležitou funkcí imunitních buněk je také vylučování látek jménem cytokiny a chemokiny. Zvláště první jmenované si obvykle spojujeme zejména se vznikem zánětu, což platí i v souvislosti s mozkem – vyšší intenzita zánětlivých procesů totiž se totiž vyskytuje prakticky při všech potížích souvisejících s mozkem, od depresí, přes ADHD, autismus, až po Alzheimerovu chorobu.

Cytokiny se obvykle vylučují v rámci nejen v rámci reakce na infekci, ale i při jakémkoliv jiném narušení rovnováhy uvnitř mozku. Příčinou jejich zvýšeného vylučování tak může být i třeba úraz, mozková mrtvice či neurodegenerace. Zvýšenou hladinu cytokinů (a zároveň nižší hladinu T buněk a odlišnou míru metylace genů) mají osoby trpící posttraumatickou stresovou poruchou, stejně jako ti se schizofrenií. Pokusy na zvířatech dokonce ukázaly, že když se do jejich mozku vpraví cytokiny, dojde k závažnému narušení jejich chování.

Cytokiny ale mohou ovlivnit i kognitivní procesy – mají například dopad na tzv. synaptickou plasticitu neboli schopnosti nervových buněk vytvářet vzájemná propojení, což je klíčové například pro paměť nebo schopnost učení. Mají totiž výrazný vliv na nervové buňky jménem astrocyty, které se mj. účastní právě tvorby a udržování vzájemných propojení neuronů. Jediný astrocyt přitom ovlivňuje více než 2 miliony synapsí!

Nutno ale říci, že v tomto směru hraje negativní roli jak příliš vysoká hladina některých cytokinů v mozku, tak i hladina příliš nízká.

Může viróza vyvolat Alzheimera?

Imunitní funkce se pochopitelně podílejí nejen na vývoji mozku v rámci nitroděložního vývoje a dětství, ale mohou ovlivnit i jeho kondici po celý zbytek života.

Klíčovou roli v tomto ohledu hrají i nejrozšířenější imunitní buňky v mozku – mikroglie. Jejich narušená funkce se pravděpodobně podílí i na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby, ale i na procesech souviseních se stárnutím mozku. Mikroglie navíc mají ve srovnání s jinými imunitními buňkami velmi dlouhou životnost, takže se vliv jejich případného poškození může projevovat po dlouhou dobu.

Nepustit do mozku škodliviny

Důležitou roli hraje i tzv. hematoencefalická bariéra neboli těsná spojení buněk oddělujících krevní oběh od mozku. Pokud je funkční, brání tomu, aby do mozku pronikaly nejen patogeny, ale i řada potenciálně škodlivých molekul, včetně velké části zánětlivých cytokinů. Některé cytokiny přitom zároveň propustnost hematoencefalické bariéry zvyšují. Pokud tedy dojde v těle ke zvýšené produkci cytokinů, ať už v důsledku infekce nebo třeba poškození tkáně (například vlivem úrazu, mozkové mrtvice apod.), následuje zvýšený průnik cytokinů a dalších škodlivých látek z krevního oběhu do mozku, a tím i další zhoršení jeho funkce.

Ostatně právě zvýšená intenzita zánětlivých procesů je typická pro většinu potíží souvisejících s mozkem. S věkem navíc obecně míra zánětu v těle roste, a s tím stoupá i riziko řady nemocí a potíží, ať už jde o psychická onemocnění typu depresí a úzkostí, nebo třeba o vznik neurodegenerativních onemocnění typu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby.

Existují navíc i důkazy podporující „imunitní teorii“ vzniku neurodegenerativních onemocnění, tj. že třeba na počátku vzniku Alzheimerovy choroby mohla stát virová či jiná infekce. Cytokiny produkované imunitními buňkami totiž mj. podporují vznik amyloidu beta (látky vytvářející při Alzheimerově chorobě charakteristické plaky obalující nervové buňky) i schopnost jeho shlukování. Naopak T buňky, mikroglia a některé další imunitní buňky pomáhají beta-amyloidní plaky redukovat.

Velkou roli v kondici našeho mozku může ale hrát i působení stresu – stresové hormony totiž ovlivňují fungování imunitního systému, a to se může následně projevit i ovlivněním vývoje a funkce mozku.

5 kroků k podpoře mozku i imunity

Výzkumy mapující souvislost imunity s vývojem a funkcí mozku jsou zatím na počátku. Imunitní buňky a jimi vylučované cytokiny a další látky totiž ovlivňují nejen přímo nervové buňky, ale interagují i s řadou látek, které mají na vývoj a fungování mozku výrazný vliv – například s pohlavními hormony, leptinem, inzulinem… Do hry navíc vstupuje další silný hráč v podobě rovnováhy střevního mikrobiomu.

Z tohoto důvodu tedy nelze ani přesně říci, jak podpořit imunitu, aby pracovala ve prospěch našeho mozku. Zde je ale pár kroků, které prokazatelně podpoří jak imunitu, tak i mozek. Mohou nám tak pomoci eliminovat negativní vliv imunitních procesů, které na náš mozek působí v dospělosti, a možná i do jisté míry zmírnit problémy, jejichž základ vznik už v našem raném dětství.

Co tedy můžete udělat pro svůj mozek a imunitu zároveň?

Podporujte mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Jak mozkové, tak imunitní buňky jsou přitom na spotřebu energie extrémně náročné, a pokud je v nich mitochondrií nedostatek nebo jsou poškozené, výrazně to zhoršuje jejich funkci. Počet a kondice mitochondrií je tak zásadní věc jak pro imunitu, tak pro fungování mozku. Není tedy náhoda, že mitochondriální disfunkce je přítomna u většiny problémů souvisejících s mozkem, ať už jde o ADHD, autismus, deprese nebo třeba Alzheimerovu chorobu.

A jak mitochondrie podpořit? Zcela zásadní je tady pravidelný pohyb, zejména ten aerobní – stačí k tomu i zátěž nízké intenzity, například chůze. Důležitá je i ochrana před volnými radikály, které mitochondrie poškozují, péče o střevní mikrobiom a také zdravá strava – škodlivý vliv zde má zejména vysoká konzumace jednoduchých cukrů.

Více o mitochondriích zde ›

Pečujte o střevní mikrobiom

Vliv střevního mikrobiomu na stav imunity je zcela zásadní. Například některé ze střevních bakterií se účastní řízení dozrávání imunitního systému, tvorby jednotlivých imunitních buněk a imunoglobulinů (tj. protilátek). Správná diverzita (různorodost) střevních mikroorganismů také pomáhá vytvářet imunoregulační sítě, které nás chrání před vznikem alergií.  Bezprostředně po narození se také ve sliznici vytvářejí tzv. Toll-like receptory, které reagují na signály, které mikroby vysílají v průběhu infekce, a následně pomáhají vyvolat imunitní reakci. Více zde ›

Neméně silné je ale i spojení střevního mikrobiomu s fungováním našeho mozku. Jeho rovnováha ovlivňuje například míru zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Některé střevní bakterie také produkují mastnou kyselinu jménem butyrát, která je klíčová pro fungování mitochondrií nervových buněk nebo tvorbu látky BDNF, jež je potřebná pro vnik a ochranu neuronů. Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu tak může vést ke zhoršení kognitivní výkonnosti, poruchám nálad či sociálního chování, ale i urychlení stárnutí mozku. Více zde ›

Pro rovnováhu střevního mikrobiomu je stěžejní konzumace vlákniny. Pomoci mohou i dietní polyfenoly, strava bohatá na omega-3, stejně jako omezení potravních aditiv, alkoholu, nadměrné konzumace jednoduchých cukrů či nasycených tuků.

Bojujte se zánětem

Akutní zánět je důležitý proces, který nám pomáhá bojovat i infekcí či poraněním, naopak chronický zánět je problém, který se podílí na vzniku řady nemocí. Chronický zánět má na mozek vliv zcela negativní (viz výše), a přestože se na jeho vzniku podílejí imunitní buňky, narušuje i obranyschopnost našeho těla.

Pro boj se záněty je důležitá zejména strava. Škodlivý je zde hlavně vliv nadměrné konzumace sacharidů. V rámci výzkumů vedlo i malé navýšení konzumace cukrů (o 50 g) k výraznému zvýšení intenzity zánětů. Pozitivně naopak působí navýšení příjmu omega-3 (a upravení jejich poměru vůči konzumovaným omega-6 nenasyceným mastným kyselinám), olivový olej, polyfenoly z ovoce a zeleniny…

Více o možnostech boje se zánětem zde ›

Udržujte optimální váhu

Obezita výrazně zvyšuje úroveň zánětlivých procesů v celém těle, mozek nevyjímaje. Má výrazný negativní vliv na aktivaci imunitních buněk a mění i hladiny některých z nich. Výrazně hůře zde působí tzv. centrální obezita, tj. vyšší podíl vnitřního neboli viscerálního tuku.

Rozsáhlé epidemiologické studie rovněž ukázaly negativní souvislost obezity s mentální výkonností. Obezita ve středním věku také zvyšuje riziko demence ve vyšším věku.

Udržování optimální tělesné hmotnosti je tak důležitým krokem jak pro podporu imunitního systému, tak i zdraví našeho mozku.

Zkuste doplňky stravy

Řada epigeneticky působících živin a bylin má výrazný pozitivní vliv jak na funkci mozku, tak i imunitního systému. Zde jsou některé z nich.

Kozinec blanitý – bylinka známá též pod názvem astragalus efektivně podporuje funkci hematoencefalické bariéry, zpomaluje stárnutí mozku, chrání nervové buňky v oblasti mozkové kůry a hipokampu (sídlo paměti) a působí proti tvorbě beta-amyloidních plaků. Zároveň patří mezi mimořádně silné imunostimulanty: Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď, stejně jako  vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk. Zvyšuje také produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě.

Hydroxytyrosol – polyfenol hojně obsažený v olivách je jedním z nejsilnějších přírodních antioxidantů a má i silné protizánětlivé působení. Zlepšuje celkovou imunitní odpověď i tvorbu řady imunitních buněk, má přímé protivirové a antibakteriální působení. Rozsáhlé je i jeho pozitivní působení na mozek, ke kterému přispívá i jeho schopnost pronikat přes hematoencefalickou bariéru a působit přímo v mozkové tkáni. V ní pak zmírňuje poškození nervových buněk, zlepšuje kognitivní funkce a zpomaluje jejich úbytek s věkem a snižuje i riziko Alzheimerovy choroby.

Resveratrol – barvivo z červeného vína má výrazný pozitivní vliv na paměť i kognitivní procesy. Chrání také nervové buňky před poškozením a stabilizuje v mozku hladinu amyloidů. Působí silně protizánětlivě a jde o jeden z nejsilnějších přírodních aktivátorů sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující stárnutí, které jsou nezbytné i pro správnou funkci mitochondrií.

Rhodiola – má pozitivní vliv prakticky na všechny kognitivní schopnosti, opravuje poškození hematoencefalické bariéry, působí proti depresím a úzkostem a zmírňuje také negativní vliv únavy a stresu na mentální výkonnost.  

Butyrát – mastná kyselina s krátkým řetězcem je nezbytná pro správné fungování mozku. Za normálních okolností je produkována střevními bakteriemi, při narušení střevního mikrobiomu je ale možné i její užívání coby doplňku stravy. Dle studií to může být přínosné při všech potížích souvisejících s mozkem (poruchy paměti a učení, autismus, ADHD, deprese, Alzheimerova choroba a jiné typy demence, nespavost, deprese a další). 

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými protidepresivními účinky, které jsou při středně těžkých depresích srovnatelné s antidepresivy (a lze ho také s těmito léky kombinovat). Má ale i přímý pozitivní vliv na mentální výkonnost a paměť, snižuje negativní vliv stresu na kognitivní procesy a brání vzniku beta-amyloidních plaků. Podporuje také schopnost střevního mikrobiomu produkovat butyrát.

Šišák bajkalský – má velice silné protizánětlivé působení a přímo podporuje i imunitu a působí proti některým virům a bakteriím. Dokáže zmírňovat poruchy paměti vyvolané beta-amyloidními plaky (tj. při Alzheimerově chorobě), zlepšuje funkci mitochondrií v mozkové tkáni i řadu kognitivních funkcí a podporuje odolnost nervových buněk vůči nedostatku kyslíku i procesům souvisejících se stárnutím. Efektivně podporuje integritu hematoencefalické bariéry, některé její účinné látky ale zároveň dokáží skrz ni proniknout a působit přímo uvnitř mozku.

Quercetin – jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými a epigenetickými účinky, který působí pozitivně i na střevní mikrobiom a funkci mitochondrií. I on je schopen proniknout přímo do mozku, a zároveň chrání hematoencefalickou bariéru.