Krásný, majestátní strom, jehož koruna stín v topickém horku, ale také poklad přírodní medicíny – to je neem. Jeho léčivé účinky ocení diabetici, lidé s kardiovaskulárními problémy, působí však i proti rakovině, zubnímu kazu, akné nebo žaludečním vředům.

Popis

Název „neem“ označuje strom s českým názvem zederah indický (latinsky Azadirachta indica, čeleď Meliaceae). Někdy se mu také říká „nimba“, což je název pocházející ze starověkého sanskrtu, který je zároveň synonymem pro stav dobrého zdraví. Jde o stálezelený strom běžně dorůstající výšky 10-20 m, občas až 30 m. Má širokou korunu, sudozpeřené listy a malé bílé květy s výraznou vůní. Je extrémně odolný, nevadí mu sucho, vysoké teploty ani chudá půda. Všechny části stromu se vyznačují výraznou hořkou chutí. (1, 8)

Neem se pěstuje především v jižních oblastech Asie a Afriky a prakticky všechny jeho části jsou už po staletí využívány v rámci tamních tradičních léčebných systémů, jako je například ájurvéda. V současnosti se k léčebným účelům se nejčastěji využívá extrakt z listů či kůry nebo olej ze semen. (1)

Historie

Neem patří mezi vůbec nejstarší používané léčivé rostliny – tedy alespoň mezi ty, o nichž z tohoto pohledu existují písemné záznamy. Pod názvem „Arista“ (= ten, který zahání nemoci) je zmiňován je už ve védských textech, které jsou více než 4 000 let staré. (2)

Systematické popisy využití neemu se hojně nacházejí v klíčových staroindických lékařských textech vzniklých mezi lety 1 500 a 500 př. n. l. (např. Charake Samhita, Sushruta Samhita nebo Ashtanga Hridaya). V té době byl využíván zejména v léčbě kožních onemocnění, infekcí, horečky a k čištění krve. Zmiňován je ovšem i v mnoha starověkých náboženských spisech, kde je mu připisován ochranný a rituální význam. (2)

Vědecké zkoumání neemu započalo ve 40. letech minulého století, kdy z něj byly izolovány účinné látky nimbin a nimbidin, v druhé polovině 20. století pak začaly přibývat studie potvrzující jeho léčivé účinky. (3)

Jakousi historickou perličkou je pak patentový spor probíhající na přelomu tisíciletí. V roce 1995 získaly dvě evropské společnosti patent na využití extraktu z neemu v rámci přípravku na hubení plísní. To se ovšem nelíbilo Indii coby státu i několik organizacím. Argumentovaly, že tyto účinky neemu jsou známy stovky až tisíce let, po celou tuto dobu se běžně využívají v indickém zemědělství, a proto přípravek rozhodně není možné označit za nový vynález, který by mohl spadat pod patentovou ochranu (v patentovém právu se tomu říká „prior art“). V roce 2000 byl proto patent zrušen, což byl důležitý krok v ochraně tradičních znalostí. (4)

Účinné látky

Neem obsahuje řadu unikátních sloučenin – vědecké výzkumy v něm potvrdily přítomnost více než tří stovek bioaktivních látek. Zajímavou látkou je zejména triterpen jménem nimbin, který má antipyretické (proti horečce), fungicidní, antialergické, antiseptické a protizánětlivé účinky. Kromě něj jsou tu hojně zastoupeny i další látky s protizánětlivým a antioxidačním působením, jako jsou flavonoidy, endoperoxidy, saponiny nebo enzymy proteinkinázy a fosfodiesterázy. Mezi další účinné složky obsažené v menších koncentracích patří katechiny, nimbiny, limonoidy, taniny, alkaloidy, terpenoidy či kyselina gallová. (1, 2, 5)

Listy neemu navíc obsahují glykoproteiny. Ty dokáží velice účinně modulovat imunitní systém, a díky tomu jsou například schopné regulovat růst nádorů. Nachází se v nich i aminokyselina prolin, která je nadějnou substancí pro léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (1, 6, 7)

Léčivé účinky

Ájurvéda a další tradiční systémy využívají různé části neemu k léčení řady nemocí a stavů, a to včetně těch nejzávažnějších, jako je rakovina, srdečně cévní choroby či cukrovka. Moderní vědecké výzkumy řadu z těchto vlivů na zdraví potvrdily a ukázaly, že neem na tělo působí prostřednictvím řady mechanismů: je to silný antioxidant s protizánětlivým a epigenetickým působením, podporuje detoxikaci a opravy DNA, ovlivňuje buněčný cyklus a signální dráhy, stejně jako programování buněčné smrti, autofagie či imunitní odpovědi. (1)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Řada sloučenin obsažených v neemu má sama o sobě výrazný antioxidační potenciál. Pro extrakt z listů byla ale navíc prokázána schopnost zvyšovat hladiny důležitého vnitřního antioxidantu glutathionu. (1)

Laboratorní studie navíc ukázaly, že antioxidační a protizánětlivé účinky neemu mohou drát roli i při zánětlivých střevních onemocnění, pro které je typický úbytek vnitřních antioxidačních enzymů. (1, 9)

Neem rovněž obsahuje dvě látky s výraznými protizánětlivými účinky: limonoid a epoxyazadiradion. První jmenovaný navíc dokáže efektivně zmírňovat bolest a otok. Protizánětlivými účinky se vyznačují všechny části rostliny, extrakty z kůry a listů navíc snižují i horečku. (1, 21)

Diabetes, srdce a cévy

Když vědci v rámci jedné z klinických studií podávali osobám trpícím metabolickým syndromem po 12 týdnů různě vysoké dávky extraktu z listů a větviček neemu (od 125 do 500 g 2x denně), došlo u nich k významnému zlepšení řady ukazatelů souvisejících s rizikem či projevy diabetu a nemocí srdce a cév: Snížila se hladina glukózy (nalačno i postprandiální), glykovaného hemoglobinu i inzulinová rezistence. Klesla také míra zánětu, oxidačního stresu, hladina cholesterolu, a zlepšil se i stav cévního endotelu.

Neem dokáže dle studií výrazně potlačit produkci enzymů α-amylázy a α-glukosidázy. Tyto enzymy jsou nezbytné pro využití sacharidů z potravy, a jejich snížená produkce tedy vede k omezení vstřebávání sacharidů z trávicího traktu. (10)

Nádorová onemocnění

Zatím pouze laboratorní studie ukázaly velký potenciál neemu v oblasti prevence a léčby nádorových onemocnění. Má chemoprotektivní i epigenetické účinky, ovlivňuje zejména buněčné dráhy i aktivitu genů souvisejících s proliferací (buněčným růstem) a apoptózou (buněčnou smrtí). Zvyšuje aktivitu tumorsupresorových genů a snižuje aktivitu onkogenů. Protirakovinné účinky má více sloučenin obsažených v neemu, velmi zajímavý je ale v tomto směru azadiramid A nacházející se v jeho listech, který zastavuje růst buněk a podporuje apoptózu u hormonálně podmíněných nádorů prsu (zde již úspěšně proběhly i studie na lidských dobrovolnících). Důležitá je také schopnost extraktu z neemu ovlivňovat protinádorovou imunitu. (1, 11, 12, 21)

Neem může rovněž zabránit tvorbě metastáz. Nedávno vyvinutý japonský preparát kombinující neem s medicinálními houbami a extraktem z rýže například blokuje tvorbu metastáz při rakovině tlustého střeva. (13)

Zuby a dásně

Neem je tradiční součástí přípravků ústní hygieny, zejména zubních past a ústních vod. V oblastech jeho přirozeného výskytu byly dokonce dříve používány k čištění zubů přímo větvičky neemu. Jedna ze studií přitom potvrdila, že ústní voda na bázi neemu účinně snižuje výskyt zubního plaku a zánětu dásní, a to podobně efektivně jako ústní vody s obsahem antibakteriální látky chlorhexidinu. (15, 22)

Dvě malé klinické studie také ukázaly, že zubní pasta nebo gel s obsahem extraktu z listů dokáže ničit bakterie Streptococcus mutans, která jsou původcem zubního kazu. Laboratorní studie pak ukázaly jeho schopnost potlačovat množení dalších patogenů, které se běžně vyskytují v ústní dutině, ať už jde o zlatého stafylokoka, bakterii Enterococcus faecalis nebo kvasinky Candida albicans. (22)

Antivirové, antibakteriální, protiplíšňové a antiparazitické účinky

Antimikrobiální účinky neemu se ovšem neomezují jen na ústní dutinu. Jeho schopnost ničit řadu virů, bakterií a plísní byla sice zatím prokázána převážně jen v rámci laboratorních a experimentálních studií, jejich výsledky jsou však velmi slibné. Neem totiž dokáže účinně narušovat buněčné membrány mikroorganismů, a tím způsobovat jejich smrt. (16)

Extrakt z neemu prokázal účinnost proti řadě bakterií (včetně zlatého stafylokoka). Je schopen ničit i například herpetické viry, virus HIV, COVID-19 nebo virus způsobující horečku dengue. Má rovněž výrazné fungicidní účinky, které je možno využít jak v zemědělství k ochraně rostlin, tak i například při boji s kvasinkou Candida albicans a plísněmi Aspergillus nebo Rhizopus. (22)

Neem může být nadějnou rostlinou i v boji proti malárii – řada laboratorních studií i jedna menší klinická ukázaly schopnost extraktů z různých částí rostliny ničit různé kmeny plazmodií, což jsou parazité, kteří malárii způsobují. Výzkumy naznačily i možnou účinnost proti dalším parazitům, například proti prvokovi způsobujícímu leishmaniózu nebo proti některým parazitickým červům. (22)

Antikoncepční účinky

Nejste zrovna fanoušci hormonální antikoncepce ani jiných medicínských metod? I v této oblasti vám může neem podat pomocnou ruku. Při snaze zabránit nechtěnému těhotenství ho totiž tradiční léčebné systémy využívají velmi často, a tyto jeho účinky potvrdily i laboratorní studie (klinické výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí). Zvláště olej z neemu má totiž velmi silné spermicidní účinky – spermie se po kontaktu s ním stávají během několika desítek vteřin nepohyblivými. (1)

V rámci studií na zvířatech byl olej aplikován jak samcům, tak samicím. Když například vědci aplikovali potkaním samcům jedinou injekci oleje do chámovodů, došlo u nich k zablokování plodnosti po dobu 9 měsíců, aniž by to u nich narušilo produkci pohlavních hormonů nebo libido. U samic potkanů byl použit vaginální krém obsahující 10 % neemového oleje a 1 % extraktu z mýdlových ořechů. Jeho aplikace stačila k zabránění otěhotnění až na 3 měsíce – opět bez ovlivnění hormonálního cyklu. Podobných výsledků bylo dosaženo i v případě opic. (1)

Žaludeční vředy

Menší klinická studie potvrdila pozitivní vliv neemu na zdrví žaludku a jeho protivředové působení. Když byl dobrovolníkům podáván extrakt z kůry neemu (30 mg 2x denně po dobu 10 dnů), došlo u nich ke snížení produkce žaludeční kyseliny (o 77 %) i její enzymatické aktivity a také k  výraznému snížení závažnosti vředu v jícnu, žaludku i dvanáctníku. (17)

Studie na zvířatech rovněž ukázaly, že extrakt z listů může pomoci chránit žaludeční sliznici před negativním působením alkoholu. (21)

Mozek a nervová soustava

Podle experimentálních studií má neem ochranný efekt na nervové buňky a snižuje míru zánětu a oxidativního poškození v oblasti nervové soustavy. Díky tomu by mohl působit proti Alzheimerově i Parkinsonově chorobě, k potvrzení je ale zapotřebí dalších výzkumů. (18)

Ochrana jater

Studie na zvířatech ukázaly, že extrakt z listů neemu zlepšuje ochranu jater před působením některých toxických chemikálií (včetně alkoholu) a vedlejších účinků léků. (21)

Hojení ran, péče o pokožku

Extrakt z listů neemu urychluje hojení různých typů ran, ať už vnikly v důsledku poranění nebo chirurgického zákroku. (21)

Silné antibakteriální účinky neemu se využívají i v boji proti akné a kožním patogenům. Například v jedné studii, v niž osoby s akné používaly pleťovou vodu s obsahem neemu a kurkumy, došlo ke zlepšení stavu u 79 % dobrovolníků. (21, 31)

Neem je také často používanou složkou přírodních kosmetických prostředků, ať už jde o krémy, tělová mléka, šampóny nebo kondicionéry, spolehlivé důkazy o účinnosti zde ale chybí. To samé platí pro ekzémy – tradiční léčebné systémy neem využívají jako pro podporu regenerace ekzematické pokožky, tak pro zmírnění svědění, přesvědčivé vědecké důkazy o účinnosti ale zatím nejsou k dispozici.

Užívání a kontraindikace

Ačkoliv se doplňky z neemu u nás běžně prodávají, není schválen ani jako potravina, ani jako lék. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) jej řadí mezi tzv. novel foods, zatím ale u této klíčové organizace neprošel bezpečnostním posouzením, a nejsou jasně stanoveny doporučené dávky ani omezení jeho užívání. Doplňky stravy s obsahem neemu je tak zapotřebí užívat opatrně, ideálně pod dohledem ošetřujícího lékaře. (19)

Nejčastěji se vnitřně užívá extrakt z listů, obvykle v maximální dávce 500 mg 2x denně (v klinických studiích se obvykle využívají dávky od 300 do 500 mg denně). Vedlejší účinky jsou zde málo časté a spíše mírné, obvykle ve formě gastrointestinálních potíží (nevolnost, průjem apod.) nebo kožních reakcí (vyrážka, svědění).

Naopak poměrně rizikové je vnitřní užívání oleje z neemu, který může zvláště ve vyšších dávkách působit toxicky a poškozovat vnitřní orgány, zvláště pak ledviny, játra a nervový systém. Zvláště citlivě na něj mohou reagovat děti. (20)

Velká opatrnost je namístě i v okamžiku, kdy užíváte jakékoliv léky. Například schopnost neemu snižovat hladinu glukózy v krvi může být problematická pro uživatele léků na diabetes, protože může dojít k hypoglykémii. Neem rovněž působí jako imunostimulant, což představuje problém při užívání imunosupresiv (například při autoimunitních chorobách). Může také zesilovat účinky léků předepisovaných při vysokém krevním tlaku. (21)

Naopak velmi vhodná může být kombinace neemu s některými antibiotiky, kterým pomáhá „otvírat dveře“. Narušuje totiž bakteriální biofilmy a zvyšuje propustnost buněčných membrán mikrobů, čímž umožní účinné látce antibiotika snáze vstoupit přímo do jejich buněk. Záleží ale na konkrétním léku – u některých antibiotik totiž může jejich účinnost naopak snižovat.

Vhodné kombinace

V rámci tradičních léčebných systémů se neem jen zřídka využívá samostatně, většinou je součástí bylinných a jiných směsí. I některé moderní studie potvrdily účinnost tohoto přístupu, protože neem má s řadou rostlinných složek synergické účinky, tj. navzájem zvyšují svou účinnost. Výzkumů na toto téma však zatím proběhlo jen málo. Zde jsou některé možné kombinace, jejichž účinnost byla potvrzena:

Protizánětlivé působení: neem + kurkumin (23)

Hojení ran: neem + kurkumin (23)

Dentální hygiena: neem + kurkumin (23)

Antimikrobiální působení: neem + čekanka + pískavice (27)

Malárie: neem + guava + citronová tráva (28)

Diabetes: neem + Gynura procumbens (29)

Ájurvéda ovšem běžně využívá ke kombinování s neemem i řadu dalších rostlin, jako je například amla (zde byl potvrzen synergický efekt), guduchi, triphala nebo ashwagandha. Samostatně jej tento léčebný systém nevyužívá prakticky nikdy, protože ho považuje za příliš „ochlazující“ a „vysušující“.

Účinnost neemu může pomoci zvýšit i použití některých nosičů, jako je například kokosový olej. (24)

Nevhodná je ale například kombinace s aloe vera, která může zhoršit vstřebávání některých živin z trávicího traktu. (25) Problematická může být i kombinace neemu s některými jinými silnými antioxidanty, jako je například EGCG ze zeleného čaje. Neplatí totiž, že čím více antioxidantů, tím lépe – vysoké dávky naopak mohou antioxidační ochranu zhoršovat. (26)

Stokrát nic umořilo osla – tohle přísloví přesně vystihuje, jak naše tělo reaguje na vlivy, které mají potenciál poškodit zdraví nebo urychlit stárnutí. Když zažijeme nějakou extrémně stresující událost, jako je třeba živelná katastrofa, je to sice obrovská zátěž pro tělo i mysl, žádné dlouhodobé škody na zdraví to ale nutně napáchat nemusí.

Mnohem horší jsou naopak takzvané mikrostresory, tedy vlivy, které na nás působí skoro každý den. Žádný z nich by sám o sobě neměl dostatečnou sílu zhoršit naše zdraví a urychlit stárnutí, ale když jich působí více a dlouhodobě, zvládnou napáchat obrovské škody – mimo jiné mohou negativně ovlivnit i klíčové epigenetické mechanismy související se stárnutím, jako je metylace genů, zkracování telomer, zhoršování funkce mitochondrií nebo množení senescenčních buněk.

Pokud tedy chceme žít déle, je samozřejmě důležité zdravě jíst, pravidelně se hýbat, dobře spát, pečovat o střevní mikrobiom nebo si udržovat optimální váhu. Kromě toho se ale vyplatí věnovat pozornost i dalším oblastem, které často vypadají neškodně, přesto ale dokáží na našem těle napáchat nemalé škody. Tady jsou některé z nich.

1. Toxické vztahy

Skoro každý z nás má v okolí nějakou osobu, která ho opravdu štve a komunikace s ní nás pokaždé rozhodí. Je ale velký rozdíl, když jde o tetičku, kterou vidíme jednou za rok na rodinné oslavě, nebo když jde o partnera, rodiče nebo kolegu, se kterým musíme denně komunikovat. Časté setkávání s toxickými lidmi je pro nás velmi stresující, a může negativně ovlivňovat jak naše zdraví, tak i rychlost stárnutí.

Nedávný výzkum například ukázal, že každý toxický člověk v našem blízkém okolí zvyšuje náš biologický věk cca o 9 měsíců vyšší a celkově urychluje stárnutí o 1,5 %.

2. Noční světlo

Cirkadiánní rytmy neboli vnitřní hodiny ovlivňují naše zdraví více, než si myslíme. Hormon melatonin, který je pomáhá seřizovat, totiž nemá vliv jen kvalitu našeho spánku, ale jeho snížená tvorba může zvýšit riziko rakoviny nebo diabetu, a dokonce i urychlit stárnutí.

Nejdůležitějším „hodinářem“, který naše vnitřní hodiny seřizuje, je světlo. Pokud si například uměle prodlužujeme den pomocí silného světla, může to nejen narušit usínání, ale i zvýšit riziko některých onemocnění. Neméně výkonným škodičem je ale i světlo, které na nás působí v průběhu spánku. I slabé světlo lamp z ulice nebo z kontrolek elektroniky totiž dokáže proniknout skrze víčka do očí a narušit produkci melatoninu.

Platí také, že zatímco modré světlo a ultrafialové záření má potenciál stárnutí spíše urychlovat, červené a infračervené světlo ho naopak zpomaluje, protože má pozitivní vliv na funkci mitochondrií.

3. Nedostatek peněz

Nikoho asi nepřekvapí, že se bezdomovci dožívají výrazně nižšího věku než lidé se střechou nad hlavou. Ke zkrácení života ale nemusíme žít na ulici, stačí, když máme každý měsíc problém vyjít s penězi, řešíme, z čeho dětem zaplatit obědy a kroužky, drtí nás dluhy a každý nečekaný výdaj třeba za rozbitou pračku znamená katastrofu. Neustálý stres související s nedostatkem peněz totiž urychluje epigenetické mechanismy stárnutí a zvyšuje riziko desítek vážných onemocnění.

4. Péče o druhé

Neustálý příval povinností, stres, nedostatek spánku, minimum času pro odpočinek, absence třeba i drobných životních radostí, ubývající přátelé, narušené partnerské vztahy, neustálý strach o zdraví blízkých, a k tomu minimální uznání a podpora od společnosti – tohle všechno dobře znají lidé, kteří pečují o stárnoucí nemocné rodiče nebo hendikepované děti. A tohle všechno se odráží i na zdraví a rychlosti stárnutí dlouhodobých pečujících.

Výzkumy například ukázaly, že matky starající se o chronicky nemocné děti mají v těle nižší aktivitu enzymu telomerázy, a v důsledku toho se jim rychleji zkracují tzv. telomery. To jsou koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení a určují tak počet životních cyklů každé buňky.

Důležitý vzkaz pro všechny pečující tedy zní: Děláte skvělou a záslužnou práci, nebojte se ale říct si o pomoc a nezapomínejte ani na péči o sebe.

A ještě jeden neméně důležitý vzkaz pro přátele a blízké pečujících: Nenechávejte je v tom samotné. Když nezvládnete přímo nabídnout pomocnou ruku, aspoň zavolejte a projevte zájem. I to někdy může znamenat opravdu hodně.

5. Neustálý hluk

Bydlíte u výpadovky a 24 hodin denně vám pod okny jezdí auta? Pak rozhodně nestačí pořídit si čističku vzduchu, abyste nedýchali zplodiny. Neméně velké škody na zdraví může napáchat i neustálý hluk, před kterým není úniku.

Naše tělo totiž nerozlišuje mezi řevem tygrů za chatrčí a tramvají pod okny činžáku. Dlouhodobé vystavení jakémukoliv hluku je silný neviditelný stresor, který zvyšuje produkci stresových hormonů i míru zánětu v těle, poškozuje cévy a urychluje mechanismy stárnutí.

6. Trauma z dětství

Váš mozek si to už možná nepamatuje, tělo ale nezapomnělo. Traumata z dětství, ať už je to třeba násilí, nebo „jen“ nedostatek lásky a pozornosti, se totiž zapisují hluboko do našich buněk a způsobuje výrazné změny v aktivitě jednotlivých genů v naší DNA. Důsledkem mohou být nejen psychické problémy v dalším životě, ale i zvýšené riziko civilizačních onemocnění a urychlení stárnutí – studie ukazují, že silné traumatické události z dětství zvyšují riziko předčasného úmrtí v průměru o 13 %.

7. Příliš mnoho kávy

V oblasti výživy jasně platí, že jedem může být prakticky cokoliv, záleží jen na množství. A jasně to platí i pro kávu.

Vychutnat si šálek dobrého kafe je pro zdraví jednoznačně prospěšné – nejen, že si přitom můžeme hezky zarelaxovat, ale ještě do sebe dostaneme spoustu polyfenolů s protizánětlivými a antioxidačními účinky. I podle výzkumů tak 3-4 kávy denně podporují zdraví i dlouhověkost.

Problém ale nastává, pokud tuto hranici opakovaně překračujeme – 5 a více kafí denně totiž může poškozovat buňky a urychlovat stárnutí.

8. Bojiště v hlavě

Naši pohodu nenaruší jen hádka se šéfem, partnerem nebo pokladní v supermarketu. Neméně velký stresor představují i „hádky“ uvnitř naší hlavy, stejně jako vtíravé negativní myšlenky, neustále obavy apod. Naše tělo totiž nerozlišuje mezi reálnými a smyšlenými hrozbami, a proto spouští vylučování stresových hormonů i v případě, že nám ve skutečnosti nic nehrozí a problém jsme si vytvořili pouze ve své hlavě. Výsledkem je poškozování buněk, zkracování telomer, a tedy i rychlejší stárnutí.

9. Příjemné teplíčko

Kroutíte hlavou nad výkony otužilců, protože kdo by se nořil do ledové vody, když může sedět doma v teplíčku? No třeba ten, kdo chce zlepšit své zdraví a prodloužit život.

Výzkumy totiž ukazují, že „příjemné teplíčko“ nejde s dlouhověkostí moc dohromady, protože urychluje všechny procesy v těle, včetně biologického stárnutí. Není náhoda, že s věkem se lidé stávají citlivějšími vůči chladu, protože tyto dvě věci spolu úzce souvisí.

Když tedy tělo vystavujeme chladu a učíme ho, aby se na něj adaptoval, zpomalujeme tím stárnutí a zlepšujeme svoje zdraví. Chlad totiž zlepšuje funkci mitochondrií, zmírňuje zánět, zlepšuje metabolismus tuků a energie a podporuje imunitu. A nemusíme rovnou skákat do ledové vody, úplně stačí se méně oblékat a stáhnout kohout topení.

V zásadě ale platí, že zdraví prospěšné je učit reagovat na změny teplot jakýmkoliv směrem, zatímco dlouhodobý pobyt v příjemné konstantní teplotě tělu spíše škodí. Jedna malá čínská studie dokonce ukázala, že stárnutí může urychlit i používání klimatizace.

Na druhou stranu ale velká horka mohou škodit zdraví a stárnutí urychlovat, zvlášť když na nás působí v noci a narušují spánek. Dle jedné studie může například život ve velmi horkých oblastech urychlit stárnutí až o 14 měsíců.

10. sledování videí místo čtení

Čtení knih má výrazný pozitivní vliv na funkci mozku a kognitivní schopnosti, což je celkem logické – soustředit se po řadu dní na dějovou linku a všechny postavy v knize je svým způsobem mentální výkon, který třeba ve srovnání se sledováním krátkých videí vyžaduje nemalé úsilí, velkou míru pozornosti a zapojení řady mentálních procesů.

Pozitivní vliv na mozek je dokonce tak výrazný, že u dětí se slabšími čtenářskými dovednostmi, které začaly pravidelně číst, zaznamenali vědci výrazné změny i přímo ve struktuře mozku (zejména šlo o nárůst tzv. bílé hmoty). Naopak sledování krátkých videí prokazatelně vede nejen ke zhoršení pozornosti, ale i ke snížení schopnosti seberegulace a zvýšení úzkosti.

Mnohem překvapivější je ovšem zjištění, že čtení může ovlivnit i délku života. Když vědci dlouhodobě sledovali čtenářské návyky osob nad 50 let, zjistili, že ti, co věnovali aspoň 3,5 hodiny týdně čtení knih, se dožívali v průměru téměř o dva roky vyššího věku než nečtenáři. Důvodem je pravděpodobně fakt, že čtení dokáže velmi efektivně snižovat míru stresu.

Užitečné doplňky stravy

Sebekvalitnější doplňky stravy nedokáží zcela vykompenzovat život plný stresu, nedostatku pohybu a nezdravé stravy, mnohé z nich ale mají prokázané účinky na jednotlivé mechanismy ovlivňující délku stárnutí.

EGCG – velmi efektivně ovlivňuje metylaci genů, aktivitu telomerázy i funkci mitochondrií. Brání také předčasné senescenci buněk.

Resveratrol – jde o velice silný aktivátor enzymů sirtuinů, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce.

Guduchi – zvyšuje životaschopnost buněk, chrání je před cytotoxickými substancemi a vlivy poškozujícím jejich DNA.

Kozinec blanitý – pomáhá chránit telomery a oddaluje přechod buněk do stádia senescence.

Kurkumin – je silně protizánětlivý, reguluje metylaci genů a další epigenetické reakce, podporuje odstraňování senescenčních buněk a tvorbu nových mitochondrií.

Quercetin – silně protizánětlivý polyfenol s epigenetickými účinky, který pomáhá odstraňovat senescenční buňky, podporuje tvorbu sirtuinů a má pozitivní vliv na množení a funkci mitochondrií

Genistein – zvyšuje aktivitu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů, zpomaluje procesy stárnutí (zejména u žen v menopauze) a vyznačuje se senolytickým působením.

Hořčík – ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy.

Koenzym Q10 – chrání mitochondrie před volnými radikály a umožňuje jim produkovat energii.

B-komplex – zvláště důležité jsou vitaminy B2 a B3, z nicž v těle vznikají látky nezbytné pro funkci mitochondrií.

Související články z oblasti longevity

https://www.epivyziva.cz/8-zarucenych-tipu-jak-zpomalit-starnuti/

https://www.epivyziva.cz/oci-jsou-prodlouzenim-mozku-zpomalte-starnuti-a-zlepsete-zrak-i-mysleni-zaroven/

https://www.epivyziva.cz/jak-zpomalit-starnuti-pleti-klicem-je-spravna-vyziva/

https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

https://www.epivyziva.cz/sirtuiny-novy-klic-k-dlouhovekosti-i-zdravi/

https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/

https://www.epivyziva.cz/narusene-vnitrni-hodiny-seridte-je-pomoci-svetla/

Co máme my lidé společného s morčaty a kaloni? Třeba to, že nedokážeme na rozdíl od ostatních savců nedokážeme vytvářet ve svých játrech vitamin C, a proto jsme odkázáni na jeho příjem potravou. A protože „céčko“ je esenciální živina, která je klíčová například pro imunitu, tvorbu kolagenu, zdraví srdce nebo krásnou pleť, měli bychom si pečlivě hlídat, abychom ho přijímali dostatek.

Popis

U většiny savců je vitamin C tvořen v játrech, primáti (včetně člověka), morčata a kaloni však v průběhu svého vývoje tuto schopnost ztratili kvůli mutaci genu kódujícího enzym l-gulunolaktonoxidázu, která je pro syntézu „céčka“ nezbytná. V těle se vyskytuje ve dvou formách: jako kyselina askorbová a kyselina deaskorbová. (1)

Vitamin C se vyskytuje ve všech buňkách, v nichž je až na výjimky jeho koncentrace vyšší než v krevní plazmě. Nejvíce ho obsahují buňky mozku a nadledvin, nejméně krevní buňky. Jeho koncentrace je pečlivě kontrolována a regulována prostřednictvím ovlivnění absorpce ve střevech i vylučováním ledvinami. (1, 6)

Vitamin C se vyskytuje prakticky ve všech druzích ovoce a zeleniny, z hlediska konzumovaného množství jsou jeho důležitým zdrojem i brambory. Obsahují ho i tkáně živočichů, tam je však z velké části zničen při tepelné úpravě. Jediným smysluplným živočišným zdrojem tak zůstává mateřské mléko. (24, 46)

Historie

Příznaky těžkého nedostatku vitaminu C znali již staří Egypťané. Jde o nemoc jménem kurděje, která se projevuje krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, a dokonce i do vnitřních orgánů. Typická je pro ni i tvorba mokvajících boláků, poruchy krvetvorby a nízká odolnost vůči nemocem. V mnoha případech končí i smrtí.

První písemnou zmínku o kurdějích přináší Erbesův papyrus z roku 1550 př. n. l., který zároveň jako lék doporučuje konzumaci cibule. Podrobný popis příznaků, datovaný okolo roku 400 př. n. l., pak přinesl Hippokrates.

Snaha najít účinný lék na kurděje se zvýšila v 15. století v souvislosti s rozmachem dlouhých, často i několik měsíců trvajících námořních plaveb. Během nich byli námořníci většinou odkázáni na stravu složenou převážně ze sucharů a sušeného hovězího masa, a v důsledku toho u nich začala ve velkém propukat choroba. Počet obětí postupně narůstal, což začínalo být neúnosné, příčinu se ale dlouho najít nedařilo.

Teprve v roce 1767 publikoval britský námořní lékař David Mac Bride své pozorování o tom, že prevencí kurdějí je konzumace naklíčených obilovin a luštěnin. V roce 1772 pak byla publikována práce skotského lékaře Jamese Linda, podle níž byl vhodnou léčbou nápoj obsahující ocet, mořskou vodu, citrónovou a pomerančovou šťávu – i námořníci s těžkou formou kurdějí byli schopni návratu do služby už po šesti dnech jeho konzumace.

Informace o tom, co konkrétně bylo důvodem úspěšnosti zmíněných postupů, však zůstala utajena ještě čtvrt tisíciletí. Vitamin C byl totiž poprvé izolován až v roce 1928 izolován maďarským chemikem Albertem Szent-Györyiem, který i díky tomu získal v roce 1937 Nobelovu cenu. Tehdy ovšem tuto látku nazval „kyselina hexauronová“. V roce 1932 popsal britský chemik Walter Haworth molekulární strukturu této sloučeniny, dal jí nové jméno „kyselina askorbová“ a o rok později ji se svým týmem dokázal poprvé vyrobit synteticky. V průběhu dalších let 20. století se vitamin C stal nejužívanějším doplňkem stravy v historii. (2, 46, 47)

Význam vitaminu C pro zdraví

Kurděje se začnou rozvíjet v okamžiku, kdy je v lidské plazmě vitamin C v extrémně nízkých koncentracích (tj. pod 11 µmol/l). V dnešní době jsou velmi vzácné, vyskytují se prakticky jen ve velmi chudých zemích třetího světa. Naopak mírnější forma, hypovitaminóza (plazmatická koncentrace pod 23 µmol/l), je i ve vyspělém světě poměrně častá, například v USA jde o čtvrtou nejčastěji deficitní živinu. Nejvíce jsou nedostatkem vitaminu C ohroženi kuřáci (včetně těch pasivních), lidé žijící ve znečištěném prostředí, diabetici, osoby bojující s infekčním nebo zánětlivým onemocněním, diabetici a těhotné ženy (1, 3, 7)

Kyselina askorbová v těle funguje jako donor neboli dárce elektronů. Díky tomu je velice účinná při zmírňování oxidativního stresu. Naopak vysoké koncentrace vitaminu C v plazmě (v řádu milimolů) naopak působí prooxidačně, což se může uplatnit v léčbě nádorových onemocnění. (1, 4)

Kromě toho se kyselina askorbová zapojuje i do metabolismu železa a je nezbytná pro syntézu kolagenu. Poměrně nedávno pak byly potvrzeny i její epigenetické účinky – coby kofaktor je totiž součástí enzymů, které regulují průběh epigenetické reakce jménem metylace genů. (1, 4, 5)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Tzv. volné radikály (zejména reaktivní formy kyslíku) se vyznačují tím, že ve svých molekulách mají volné, nespárované elektrony, a kvůli tomu jsou velmi reaktivní. Snaží se totiž chybějící elektron do páru získat za každou cenu, a tím poškozují buňky a tkáně napříč tělem. A právě „céčko“ jim chybějící elektrony ochotně věnuje, čímž tělo chrání před oxidativním poškozením. (1)

Antioxidační působení vitaminu C je obzvláště důležité v oblasti mitochondrií. V těchto organelách totiž dochází k přeměně živin na energii prostřednictvím reakcí, při nichž vzniká řada volných radikálů. Ty pak mohou mitochondrie a jejich DNA poškozovat, čímž dochází ke zhoršení jejich funkce. Vitamin C se přitom podílí na jejich ochraně. (34)

Vitamin C ale působí i protizánětlivě, což je dáno jeho schopností regulovat funkci imunitních buněk a produkci cytokinů. Jeho nedostatek je ostatně pro chronické zánětlivé stavy typický. Studie například ukázaly, že 1 g céčka denně výrazně snižuje hladinu zánětlivého cytokinu IL-6 i hodnotu CRP. (15, 22)

Tvorba kolagenu

Vitamin C tvoří kofaktor trojice enzymů, které jsou nezbytné pro průběh hydroxylace aminokyselin prolinu a lysinu, což je jeden z kroků při tvorbě kolagenu. Jeho nedostatek vede nejen ke snížení tvorby kolagenu, ale i ke zhoršení stability jeho molekul – právě to je ostatně i podstatou kurdějí. Proto je vitamin C nezbytný například pro zdraví kloubů či stav pleti. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Vitamin C podporuje imunitu několika cestami, přičemž efektivní je zejména v prevenci a podpoře léčby virových onemocnění. Je nezbytný k tomu, aby si naše tělo vytvořilo adekvátní reakci na napadení patogeny a zabránilo vzniku nadměrného poškození. (7)

Zvyšuje například aktivitu tzv. „zabíječských“ imunitních buněk, tj. zejména T-buněk, a to včetně cytotoxických T-lymfocytů. Dále umožňuje produkci interferonů typu I, což jsou glykoproteiny, které brání množení virů a mají i protinádorové účinky. Tyto interferony jsou mj. ve velké míře přítomny v dýchacím systému, kde pomáhají zmírňovat příznaky infekce horních cest dýchacích, ale i akutních plicních infekcí, a to včetně zápalu plic u starších osob. „Céčko“ navíc pomáhá inaktivovat RNA i DNA viry, stimuluje migraci neutrofilů do místa infekce a aktivuje fagocytózu (pohlcování vetřelců prostřednictvím imunitních buněk jménem makrofágy), (1, 7)

Diabetes

Byla prokázána souvislost mezi hladinou vitaminu C v krevní plasmě a rizikem diabetu, hladinou glukózy nalačno, koncentrací hemoglobinu A1c (tzv. glykovaný hemoglobin) a oxidativním stresem. Některé studie také ukazují, že užívání vitaminu C zlepšuje u diabetiků kontrolu glykémie. (7-10)

Pokožka, krása a hojení ran

Vitamin C se v pokožce se akumuluje v poměrně vysokých koncentracích (především v její části jménem epidermis) a má tu řadu klíčových funkcí. Nezbytný je zejména pro tvorbu kolagenu, což je důležité v prevenci tvorby vrásek. Působí tu přitom i na epigenetickém principu, když v kožních buňkách jménem fibroblasty aktivuje geny pro tvorbu kolagenu. Navíc pomáhá stabilizovat tzv. terciální strukturu jeho molekul. (7)

Zároveň chrání buňky pokožky před působením oxidativního stresu, je nezbytný pro její bariérovou funkci a pozitivně ovlivňuje i imunitní funkce, které probíhají při hojení poranění. V rámci hojivých procesů navíc hraje roli i nezbytnost céčka pro tvorbu a stabilizaci kolagenu. Jeho potřeba tak vzrůstá po zraněních i chirurgických zákrocích, přičemž v rámci studií jeho podávání pomohlo u pacientů s poruchami hojení zkrátit dobu do uzavření rány. V jedné studii rovněž podpořilo hojení bércových vředů. (7, 11-13, 26)

Starší populace

Nedostatkem vitaminu C velice často trpí senioři, a to jak ti v domácím prostředí, tak ti v ústavní péči. Nízké plasmatické hladiny céčka (pod 17 µmol/l) přitom výrazně zvyšují úmrtnost bez ohledu na příčinu, stejně jako riziko vzniku rakoviny. Starší pacienti hospitalizovaní s respiračními onemocněními pak při užívání vitaminu C prosperují výrazně lépe než bez něj. (7)

Hubnutí

Vitamin C je součástí dvou enzymů z rodiny hydroxyláz, které jsou potřebné pro tvorbu karnozinu – látky, která je nezbytná pro transport mastných kyselin do mitochondrií, v nichž mohou být přeměněny na energii. Proto je vhodné jeho užívání i v případě, že potřebujeme zhubnout, a to ideálně v kombinaci s pohybovou aktivitou. Zejména při středně intenzivních aktivitách totiž podporuje využívání tuků jako zdroje energie. (7, 14, 37)

V rámci jedné studie například vedlo denní užívání 500 mg céčka po dobu 12 týdnů k mnohem výraznějšímu snížení BMI než u kontrolní skupiny s totožným dietním a pohybovým režimem, a také k výraznějšímu snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu. (37)

Srdce a cévy

V prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění hraje důležitou roli antioxidační a protizánětlivé působení vitaminu C. Kromě toho zlepšuje i funkce cévního endotelu (vnitřní výstelka cév), jejíž narušení je rizikovým faktorem vzniku aterosklerózy, pomáhá regulovat tvorbu oxidu dusnatého a nezbytný je i pro angioneogenezi neboli tvorbu nových cév. (15)

V rámci kardiovaskulárního systému hraje důležitou roli i zapojení vitaminu C do tvorby a ochrany kolagenu. Rovnováha mezi jeho tvorbou a degradací je například klíčová pro fungování srdce, a pokud dojde k jejímu narušení, může to výrazně zhoršit biomechanické vlastnosti tohoto orgánu. Existují dokonce důkazy i pro prospěšnost podávání céčka po infarktu myokardu, kdy pomáhá zmírnit zánět a podpořit hojivé procesy. (15)

Nadledviny, stres

Nadledviny obsahují nejvyšší koncentraci vitaminu C ze všech tkání těla. Je v nich důležitý nejen pro antioxidační ochranu buněk nadledvin, ale je i součástí enzymů nezbytných pro produkci stresových hormonů. Proto také při stresu potřeba vitaminu C stoupá. Nedostatek céčka rovněž může zvýšit hladinu kortizolu a přispět k vyčerpání nadledvin. (23)

Mozek a mentální výkonnost

Mozek má ze všech tkání druhou nejvyšší hladinu céčka, a proto může nedostatek tohoto vitaminu způsobit zhoršení mentální výkonnosti. Existují také důkazy, že pokud trpí jeho deficitem novorozenec, vede to k snížení počtu neuronů v hipokampu, což se projeví deficitem paměti v dalším životě. U starších osob pak vyrovnávání hladin céčka může pomoci zmírnit příznaky Parkinsonovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, snížit riziko mozkové mrtvice a v případě jejího prodělání zmírnit výskyt komplikací. (24, 25)

Vitamin C je také součástí enzymů, které jsou nezbytné pro tvorbu a metabolismus některých neurotransmiterů. I proto může jeho nízká hladina zvýšit riziko depresí a dalších psychiatrických onemocnění. (27, 28)

Zdraví ústní dutiny

Vitamin C pomáhá inhibovat bakterii Streptococcus mutans, která je původcem zubního kazu. Pro kondici zubů a dásní je důležitá i jeho role v syntéze kolagenu. Podporuje také ukládání vápníku do zubů. Nízká hladina céčka také zvyšuje riziko parodontidy – jeho užívání naopak při této chorobě pomáhá zmírnit otok, zarudnutí a krvácení dásní. Může také ovlivnit riziko rakoviny ústní dutiny – pacienti trpící touto chorobou mají ve většině případů nízkou koncentraci céčka ve slinách. (24)

Sportovní výkonnost

Přímý vliv užívání vitaminu na sportovní výkonnost sice prokázán nebyl, u sportovců pomáhá vitamin C po zátěži zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu a zmírnit únavu a vyčerpání. Jeho nízká hladina pak zhoršuje využití tuků coby zdroje energie při dlouhotrvající vytrvalostní zátěži. (29-32)

Dlouhodobé užívání vysokých dávek ovšem není zvláště u vytrvalců vhodné, protože snižuje buněčnou adaptaci na tréninkovou zátěž (například ve smyslu tvorby nových mitochondrií). (33)

Nádorová onemocnění

Zajímavé využití má vitamin C při nádorových onemocnění. Při nich je zaprvé možné běžné podávání vitaminu C ve formě doplňků stravy – většina onkologických pacientů trpí jeho deficitem, což je způsobeno jak samotnou nemocí (například v důsledků zánětlivých procesů, které s ní souvisejí), tak i působením chemoterapie. V tomto případě se uplatňuje antioxidační působení vitaminu C. (35, 36)

Céčko má ale jednu velice zajímavou vlastnost: zatímco v přítomnosti zdravých buněk se chová jako antioxidant, v přítomnosti některých nádorových buněk se začne chovat jako prooxidant, tedy látka podporující oxidaci. V okolí těchto buněk se totiž vyskytuje vyšší koncentrace iontů mědi a železa a také zvýšená kyselost prostředí, což prooxidační chování vyvolává. Díky tomu pak céčko pomáhá nádorové buňky přímo ničit. (35, 36)

V tomto případě je ale nezbytné nitrožilní podávání, protože podávané dávky jsou opravdu velmi vysoké – i v řádu desítek gramů denně. Céčko tu přitom zaprvé zvyšuje šanci na přežití: dokonce i v případě pacientů s metastázemi prodlužuje délku života i jeho kvalitu. Zadruhé pak pomáhá zmírnit nepříjemné vedlejší účinky chemoterapie, jako jsou snížená chuť k jídlu, únava, poruchy spánku nebo deprese, a také pomáhá před jejím působením chránit zdravé tkáně. Tyto postupy jsou přitom známy už od 70. let minulého století, teprve v posledních letech ale byly objeveny mechanismy jejich působení. (35, 36)

Krvetvorba

Ve vyspělých zemích není příliš časté, aby člověk nepřijímal ve stravě dostatek železa. Pokud tedy trpí chudokrevností, nemusí být nezbytné příjem tohoto prvku navyšovat, spíš je třeba pátrat po tom, proč neumí přijaté železo dostatečně využít. Jednou z možností, jak jeho vstřebávání podpořit, je konzumace vitaminu C spolu s jídlem bohatým na železo, ať už v podobě doplňku stravy nebo ovoce a zeleniny. Velmi důležité je to hlavně pro vegany a vegetariány, protože tzv. nehemové železo obsažené v rostlinných potravinách se vstřebává výrazně hůře než například hemové železo z masa. (47)

Užívání a kontraindikace

Jako doporučovaná denní dávka vitaminu C bývá uváděno 75-90 mg denně, což je množství, které se dá snadno získat pravidelnou konzumací ovoce a zeleniny. V rámci prevence infekčních onemocnění jsou ovšem vhodnější dávky o něco vyšší, v rozmezí 100-200 mg/den, což stačí k optimalizaci buněčných a tkáňových hladin. I to je v zásadě možné získat prostřednictvím stravy. Pokud už ale nějaké infekční onemocnění probíhá, poptávka po „céčku“ výrazně stoupá, a proto je vhodné krátkodobě nasadit výrazně vyšší dávkování, a to až 1 g/den (za horní limit pro orální užití jsou považovány 2 g denně). V tomto případě se už bez doplňků stravy neobejdeme. Dávky vyšší než 500 mg jsou také vhodné po chirurgických zákrocích. (1, 7)

Dlouhodobé užívání velmi vysokých dávek vitaminu C však není vhodné. Platí sice, že jeho nadbytek se vyloučí močí, je tu ale jeden háček. V rámci svého antioxidačního působení se totiž kyselina askorbová přemění na kyselinu dehydroaskorbovou, která musí být znovu zredukována za pomoci glutathionu, thioredoxinu a NADH, čímž se mj. zajistí maximální využití dostupného céčka v buňkách (poruchy tohoto mechanismu mimochodem hrají důležitou roli v rozvoji kardiovaskulárních i jiných onemocněních). Pokud ale dlouhodobě přijímáme vysoké dávky vitaminu C, zmíněné mechanismy nezvládají zajistit, aby se všechna vznikající kyselina dehydroaskorbová přeměnila zpět na kyselinu askorbovou. Dochází proto k jejímu rozkladu na kyselinu šťavelovou a oxaláty, které pak přispívají ke vzniku ledvinových kamenů. (15)

Při užívání vysokých dávek se také mohou vyskytnout vedlejší účinky v podobě trávicích obtíží. (24)

Formy vitaminu C

Vitamin C je možné získávat z přírodních zdrojů, jako jsou citrusy, bobulové plody nebo acerola, vzhledem k finanční nákladnosti těchto postupů se však většina doplňků stravy vyrábí ze syntetické kyseliny askorbové. Mezi těmito formami sice mohou existovat rozdíly například ve vstřebatelnosti, dle většiny provedených studií jsou ale zcela zanedbatelné. (15, 16)

Smysl nedávají ani doplňky stravy s postupným uvolňováním. V rámci výzkumů nebyl totiž zjištěn mezi dobrovolníky užívajícími obyčejné céčko a vitamin C s postupným uvolňováním žádný rozdíl v jeho plasmatických koncentracích. Prodlouženého vstřebávání navíc můžeme snadno dosáhnout i sami, pokud céčko konzumujeme spolu s jídlem. (17)

Osobám s narušeným trávením bývá někdy doporučováno nahradit kyselinu askorbovou jejími solemi – nejčastěji askorbátem sodným, vápenatým, draselným nebo hořečnatým. Existuje ale jen velmi málo studií, které by potvrdily, že askorbáty méně dráždí trávicí trakt. (17)

Další možností užívání je kombinace vitaminu C s bioflavonoidy (druh polyfenolů), většinou ve formě extraktu z ovoce – například z citrusů nebo šípků. Jedna ze studií ukázala, že v takové kombinaci může biologická dostupnost céčka vzrůst o 35 %, další ale ukázaly jen méně výrazný přínos. Každopádně ale platí, že některé bioflavonoidy a další látky z ovoce mohou být nejen samy o sobě přínosné, ale rovněž mohou s vitaminem C působit synergicky. Stejně efektivně ale pochopitelně funguje, pokud obyčejné céčko jíme spolu s ovocem či jinými rostlinnými potravinami bohatými na bioflavonoidy. (17, 18)

V doplňcích stravy se někdy využívá i kombinace vitaminu C s látkou jménem askorbylpalmitát, ta ale dle výzkumů pravděpodobně smysl nedává. V laboratorních podmínkách sice zlepšila ochranu a stabilizaci buněčných membrán, pokud se ale askorbylpalmitát užívá ústně, většina z něj se v trávicím traktu rozloží a vstřebávání vitaminu C ve výsledku nijak neovlivní. (19, 20)

Další možností je vitamin C v tzv. lipozomální formě. Tato forma se sice prokazatelně vstřebává lépe, vstřebané množství však nedosahuje ani dvojnásobku oproti běžné kyselině askorbové – jedna ze studií například ukázala, že se celkové vstřebané množství zvýší 1,77krát. Vzhledem k výrazně vyšší finanční náročnosti proto lipozomální formy nedávají u běžné populace smysl, vhodné jsou spíše jen pro osoby s narušeným vstřebáváním živin či při výraznějším deficitu céčka. (17, 21)

Pokud se rozhodneme vitamin C získávat ze stravy, měli bychom mít na mysli, že k jeho degradaci dochází vlivem tepla, proto je vhodné do jídelníčku zařazovat syrové ovoce a zeleninu. Šetrná tepelná úprava ovšem zdaleka nezničí všechno céčko, a proto je například při vyšší konzumace tepelně upravené zeleniny (vč. např. brambor) možné získat jeho dostatečné množství. Protože jde ale o živinu rozpustnou ve vodě, k velkým ztrátám dochází i vyluhováním. Proto je vhodnější například vaření v páře.

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace vitaminu C s vitaminem E. Céčko totiž podporuje regeneraci oxidovaného vitaminu E, čímž pomáhá udržovat jeho antioxidační funkci v membránách buněk. (15)

Možné jsou ale i další kombinace.

Imunita: vitamin C + zinek + vitamin D3 (38), vitamin C + zinek + echinacea (39), vitamin C + echinacea + propolis (40), vitamin C + astaxantin (43)

Snížení rizika úmrtí ve vyšším věku: vitamin C + vitamin E + zinek + selen + ß-karoten (24)

Hubnutí: vitamin C + gurmar + pískavice + glukomannan (41)

Sportovní výkonnost: vitamin C + ostropestřec mariánský (42)

Antioxidační působení: vitamin C + vitamin E + koenzym Q10 (44)

Hojení ran: vitamin C + zinek + arginin (45)

Pro jeho výrazné účinky na sexualitu a plodnost se mu někdy říká „zelená viagra“, kotvičník zemní toho ale umí mnohem víc – například pomáhá s problémy v oblasti močových cest, podporuje imunitu, funkci srdce a cév a dokonce dokáže snížit hladinu krevní glukózy.

Rod kotvičník (Tribulus) zahrnuje asi 20 druhů rostoucích na různých místech světa. Ájurvéda využívá k léčení tři druhy běžně se vyskytující v indii: Tribulus cistoides, Tribulus alatus a kotvičník zemní (Tribulus terrestris). V západní fytoterapii si pak největší popularitu získal právě poslední jmenovaný.

Kotvičník zemní je jednoletý keř, který se přirozeně vyskytuje ve středomořských, subtropických, ale i pouštních klimatických oblastech. Nejběžnější je v Indii, kde roste prakticky na celém území, a to včetně horských oblastí až do nadmořské výšky 3 300 m. Hojně se vyskytuje také v Číně, na jihu USA, v Mexiku, Španělsku a Bulharsku. Je vysoký 10–60 cm a pokrytý jemnými chloupky. Listy jsou vstřícné, eliptické nebo kopinaté. Kvete žlutě, plody mají světlou, zelenožlutou barvu a hvězdicovitý tvar, který může připomínat kravské kopyto. V každém z jeho částí je několik semen. (1)

K léčení se nejčastěji využívá plod, méně často kořen.

Účinné látky

Kotvičník obsahuje řadu zajímavých látek, a to zejména ze skupiny saponinů, flavonoidů, glykosidů, alkaloidů, sterolů a taninů. Za pozornost stojí zejména furostanolové a spirostanolové saponiny, které jsou zodpovědné za mnoho pozitivních účinků rostliny. Jejich konkrétní obsah a poměr se ale u rostlin z různých geografických oblastí liší, a proto mohou mít kotvičníky pocházející z různých částí světa i mírně odlišné účinky na organismus. Z flavonoidů se v kotvičníku vyskytují například kaempferol nebo kvercetin quercetin. Z kotvičníku ovšem byly izolovány i některé látky, které zatím v jiných rostlinách nebyly zaznamenány – například tribulusterin nebo terrestriamid. (1)

Historie

Historie využívání kotvičníku zemního je velice dlouhá. Popsán je například v lékopise Šen-nung pojmenovaného podle jeho údajného autora Šen-nunga, druhého ze tří mýtických císařů. Ten se narodil ve 28. století př. n. l. a je považován za otce tradiční čínské medicíny. V tomto lékopise je kotvičník popisován jako velice cenný lék pro obnovu oslabených jater, pro léčbu plnosti na hrudi, zánětu prsů, očních potíží, sexuálních dysfunkcí a dalších problémů. (1)

V ájurvédě, tj. tradiční indické medicíně, se kotvičník zemní využívá k léčbě impotence, pohlavních chorob a sexuální slabosti a je také základní složkou tradičního ájurvédského léku Gokshurad Guggul používaného k podpoře funkce močového ústrojí a odstraňování močových kamenů. K podpoře sexuálních funkcí se tradičně používá i v Bulharsku. V tradiční arabské medicíně unani jde zase o oblíbené diuretikum, mírné projímadlo a celkové tonikum. (1, 2)

Léčivé účinky

Močové cesty

Kotvičník zemní je velmi účinné diuretikum, za což vděčí pravděpodobně vysokému obsahu dusičnanů, esenciálních olejů a draselných solí. Jeho užívání vede nejen ke zvýšenému vylučování moči (srovnatelnému s použitím léku furosemid), ale i ke zvýšenému vylučování sodíku a chloridů bez ovlivňování vylučování draslíku. Díky tomu může být užitečný i při vysokém krevním tlaku. (1, 3, 4)

Kombinace diuretického působení se zvýšením napětí hladkého svalstva může dokonce podpořit uvolňování močových kamenů. Některé studie naznačují i schopnost kotvičníku omezovat tvorbu močových kamenů. (5, 6)

Sexualita a plodnost

Přezdívka „zelená viagra“ nebyla kotvičníku dána náhodou. Jeho užívání totiž vede ke zvýšenému uvolňování oxidu dusnatého z cévní výstelky a nervových zakončení, což je účinek podobný právě tomu, který nabízí Viagra a podobné léky. Oxid dusnatý přitom podporuje relaxaci nejen hladké svaloviny cév, ale i topořivých tkání penisu (dle studií na zvířatech se relaxace topořivých tkání zlepší díky kotvičníku o 10 %). To umožní lepší prokrvení penisu, které se projeví efektivnější erekcí. (7)

Zajímavé přitom je, že užívání kotvičníku pomáhá mužům také zmírnit problémy s předčasnou ejakulací. (7)

Naopak často zmiňovaná schopnost kotvičníku zvyšovat hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu (případně jeho derivátu DHT) je pravděpodobně mýtus vzniklý nesprávnou interpretací vědeckých studií. Ve většině případů sice platí, že když se nějaký účinek byliny prokáže na zvířatech, funguje podobně (byť třeba méně výrazně i u lidí). Jenže právě u kotvičníku to neplatí. Když byl podáván zvířatům, skutečně u nich došlo ke zvýšení hladiny testosteronu, studie na lidských dobrovolnících však tuto jeho schopnost nepotvrdily, byť určitou pozitivní roli tu může hrát fakt, že kotvičník pomáhá chránit Leydigovy buňky varlat, v nichž se testosteron tvoří, před působením těžkých kovů a dalších toxických chemikálií. Ke zvýšení hladiny testosteronu ale u lidských dobrovolníků došlo při užívání některých kombinací bylin, jejichž byl kotvičník součástí. (8-10)

Co už ovšem některé studie na lidských dobrovolnících potvrdily, je pozitivní vliv kotvičníku na mužskou plodnost – po jeho podávání došlo ke zlepšení u řady parametrů spermií, jako je jejich počet či pohyblivost. (11)

Byla by ovšem chyba považovat kotvičník výhradně za mužskou bylinou – ženám totiž může například efektivně pomoci zvýšit libido neboli sexuální touhu. (12)

Imunita

V laboratorních podmínkách dokázaly saponiny z kotvičníku výrazně zvýšit fagocytózu, což je proces, který je umožňuje nespecifické složce imunitního systému reagovat na přítomnost patogenů. Podpořil ale i tzv. specifickou imunitní reakci, konkrétně tvorbu protilátek. (1, 13, 14)

Všechny části rostliny kotvičníku zemního rovněž vykazují antibakteriální účinky proti řadě druhů bakterií, jejich konkrétní míra a šíře spektra bakterií, proti kterým působí, se ale v rámci výzkumů výrazně lišil podle oblastí, z níž testovaná rostlina pocházela. Nejvyšší antibakteriální účinky vykazoval kotvičník z Turecka a Íránu, o něco nižší rostliny z Indie, zatímco kotvičník původem z Jemenu žádnou antibakteriální aktivitu nevykazoval. (13, 14)

Diabetes

Extrakt z kotvičníku pomáhá diabetikům hned několika cestami. Důležitá je zejména jeho schopnost potlačit tvorbu enzymu alfa-reduktáza, který je nezbytný pro štěpení vazeb v polysacharidech a disacharidech obsahujících glukózu – tedy i ve škrobech a sacharóze. To má za následek, že část z těchto sacharidů zůstane po jejich konzumaci nevyužita. Tím se nejen snižuje nárůst glukózy v krvi (zejména nárůst tzv. postprandiální glykémie), ale také se snižuje energetická hodnota zkonzumované stravy. (1, 15–17)

Kotvičník rovněž výrazně snižuje tvorbu aldózareduktázy, což je důležité v prevenci vzniku komplikací diabetu, ať už jde o poškození nervů nebo srdečně cévní onemocnění. Zatímco u zdravého člověka se většina glukózy metabolizuje pomocí glykolýzy a pentózového cyklu, při zvýšené hladině cukru v krvi ale kapacita těchto procesů nestačí a část glukózy (až 30 %) se přeměňuje na sorbitol a následně na fruktózu. Tyto procesy ale výrazně zvyšují oxidativní stres v buňkách a mohou vést k jejich poškozování a následně ke vzniku diabetických komplikací. Enzym aldózareduktáza je přitom nezbytný právě pro přeměnu glukózy na sorbitol, a pokud ho není dostatek, tato reakce neprobíhá. (1, 15–17)

Srdce a cévy

Saponiny a polyfenoly obsažené v kotvičníku poměrně efektivně snižují v krvi jak hladinu celkového cholesterolu a triglyceridů, tak i LDL cholesterolu a VLDL cholesterolu (VLVD je lipoprotein s velmi nízkou hustotou, který je z pohledu rizika vzniku aterosklerózy vysoce rizikový). Studie na zvířatech dokonce ukázaly, že omezuje poškození cévního endotelu a podporuje jeho opravy. To je velice důležité, protože právě poškození endotelu (výstelky) cév podporuje průběh aterosklerotických procesů. Kotvičník navíc snižuje hladinu triglyceridů v játrech. (1, 18–20)

Kotvičník je rovněž vhodný v rámci podpory léčby některých kardiovaskulárních onemocnění, ať už jde o ischemickou chorobu srdeční, vysoký tlak, aterosklerózu mozkových cév nebo trombózu. Navíc chrání buňky srdeční svaloviny, a dokonce pomáhá zlepšit funkci srdce po prodělaném infarktu. (21–23)

Sportovní výkonnost

Užívání kotvičníku je velice oblíbené mezi sportovci a některé výzkumy i tady pozitivní vliv potvrzují. Jak už jsme zmínili výše, tato bylina sice s největší pravděpodobností neumí ovlivnit hladinu testosteronu, a dokonce ani hladinu dihydrotestosteronu (DHT), přesto ale dokáže podpořit svalovou sílu a některé studie prokázaly i vliv na růst svalové hmoty (jiné to ale nepotvrdily). Důvodem zde není ani podpora tvorby růstového faktoru s anabolickými účinky IGF-1 – ani to totiž studie nepodpořily. Důvodem prospěšnosti kotvičníku pro rychlostně silové sportovce tak může být například jeho schopnost snižovat hladinu IGFBP-3 (vazebný protein 3 pro inzulinu podobné růstové faktory), což v důsledku vede ke zvýšení aktivity IGF-1. Kotvičník také může pomoci udržet příznivý poměr testosteronu vůči stresovému hormonu kortizolu, jehož nadbytek vede k úbytku svalové hmoty. Navíc pomáhá zmírnit zánětlivé procesy ve svalech, a zkrátit tak dobu regenerace po zátěži. (24–28)

Sportovci (zvláště ti vrcholoví) by ovšem měli být velmi opatrní při výběru konkrétního doplňku stravy. Byla totiž zaznamenána řada případů, kdy preparáty z kotvičníku obsahovaly anabolické steroidy či jiné zakázané látky. Není přitom jasné, jestli šlo o úmyslnou, nebo neúmyslnou kontaminaci.

Deprese a úzkost

Kotvičník obsahuje alkaloid harmin, což je velice zajímavá látka z pohledu péče o duševní zdraví. Jde totiž o tzv. inhibitor monoaminooxidázy, a díky tomu pomáhá v mozku regulovat hladinu dopaminu. Tento princip je mimochodem podstatou fungování antidepresiv z kategorie MAOI. (1)

Zánět a bolest

Kotvičník má i poměrně silné protizánětlivé působení, přičemž potlačuje produkci hned několika látek, které se na vzniku zánětu podílejí, například enzymů COX-2, iNOS a některých prozánětlivých cytokinů. Studie na zvířatech navíc ukázaly, že dokáže zmírňovat bolest, a to dokonce lépe než Aspirin. (1)

Nádorová onemocnění

V rámci studií na zvířatech byly prokázána zejména schopnost kotvičníku působit v rámci prevence vzniku zhoubných nádorů, ale i potenciál podpory léčby některých typů rakoviny, včetně například nádorů jater. Pomáhá například blokovat nadměrnou proliferaci (rychlé nekontrolované množení) nádorových buněk a podporovat jejich apoptózu neboli buněčnou smrt. Lépe než extrakt z plodů tu ovšem fungoval extrakt z kořene kotvičníku zemního. (1, 29)

Parazité

Jedna ze studií prokázala účinnost kotvičníkového extraktu proti hlístici Caenorhabditis elegans. (30)

Zubní kaz

V rámci laboratorních studií prokázal extrakt z plodů kotvičníku zemního schopnost působit proti bakterii Streptococcus mutans, která způsobuje zubní kaz. Potlačoval přitom jak její růst, tak schopnost adheze (přichycení na povrchu zubů a dásní) a produkci kyselin narušujících sklovinu. Studie na lidských dobrovolnících zatím chybí. (31)

Užívání a kontraindikace

Doporučené dávkování kotvičníku je u prášku z plodů 3–6 g denně, případně 20–30 g plodů na přípravu odvaru. Pro přípravu odvaru z kořene se používá 20–30 g. V rámci výzkumů ale byla potvrzena jen bezpečnost denního užívání dávky 750–1500 mg prášku z plodů po dobu 90 dní. (1, 32)

Při dodržení maximální dávky 1500 mg po dobu 90 dní byly v rámci výzkumů zaznamenány jen občasné mírné vedlejší účinky, jako jsou bolesti žaludku, křeče nebo průjem. Existují také ojedinělé případy poškození jater a ledvin, které mohou souviset právě s užíváním vyšších dávek kotvičníku. (1)

Opatrnost je na místě i při kombinování kotvičníku s léky. Tato bylina totiž zvyšuje vstřebávání některých antidiabetik, například metformin hydrochloridu. To může mít za následek nebezpečné snížení hladiny glukózy v krvi. Vhodná není ani kombinace s antidepresivy ze skupiny SSRI a lithiem a některými dalšími preparáty. Pokud tedy užíváte jakékoliv léky, je vždy v hodné konzultovat užívání kotvičníku s ošetřujícím lékařem. (1, 33)

Vhodné kombinace

Kotvičník je často kombinován s bylinami a živinami ovlivňujícím sexuální zdraví, hormonální rovnováhu a sportovní výkonnost, jako je ashwagandha, maca, reishi, ženšen, zinek, selen nebo arginin. Zatím však proběhlo jen velice málo studií, které by zkoumaly účinnost jednotlivých kombinací.

Sexualita: kotvičník + ženšen + arginin (34), kotvičník + ashwagandha + mucuna pruniens (35), kotvičník + maralí kořen + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (36)

Sportovní výkonnost: kotvičník + ženšen + oves (37)

Syndrom polycystických vaječníků: kotvičník + ashwagandha (38)

Potřebujete mít více energie a lepší fyzickou i mentální výkonnost, ale zároveň se zklidnit, lépe spát a efektivněji relaxovat? Mohlo by se zdát, že dva protichůdné požadavky nabuzení a zklidnění nemůže splnit žádná bylina, přesto ale jedna taková existuje: vitánie snodárná neboli ashwagandha. A umí toho ještě mnohem víc!

Popis

Vitánie je rod zahrnujících 19 druhů rostlin. Nejznámější z nich je vitánie snodárná. Jde o vytrvalý keř dorůstající výšky až 120 cm. Má šedavě zbarvené podlouhlé listy s chlupatým povrchem, žlutavě zelené květy a červené plody ve tvaru bobulí o průměru cca 6 mm. (1-4)

Své latinské rodové jméno Withania získaly vitánie na počest významného britského geologa a botanika 19. století Henryho Withama, druhové jméno „snodárná“ (lat. somnifera) odkazuje na schopnost rostliny podporovat spánek. Známější je ale tato rostlina pod původním názvem „ashwagandha“, které pochází ze sanskrtu a znamená „vůně koně“. Odkazuje tím na zvláštní zápach, který rostlina vydává. Pro své adaptogenní účinky bývá někdy též nazývána „indický ženšen. (1-4)

K léčení se obvykle využívá kořen, méně často listy, semena nebo květy. (4)

Historie

Ashwagandha je jednou z nejdůležitějších léčivých rostlin tradičního indického léčebného systému ájurvéda. Používá se již několik tisíc let, zmíněna je například i ve starobylém sanskrtském textu Atharvavéda, což je jedna ze čtyř základních sbírek véd pocházející z období 1500-1000 let př. n. l. (3)

V rámci tradiční ájurvédské medicíny je kořen ashwagandhy využíván jako afrodisiakum, tonikum (a to i pro děti), prostředek pro zpomalení úbytku kognitivních schopností s věkem a léčbu nespavosti, revmatismu, nervových potíží, zácpy a strumy nebo na odstranění parazitů trávicího systému. Pasta vzniklá smícháním prášku kořene s vodou se aplikuje i zevně, a to například na vředy nebo oteklé a bolestivé klouby. Listy jsou doporučovány například při horečce nebo otocích. Květy mají adstringentní (stahující) účinky, působí močopudně a afrodiziakálně.

Účinné látky

Ve vitánii snodárné bylo doposud popsáno na osmdesát účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Jde zejména o alkaloidy, jako je isopelletierin, anaferin, anahygrin, withasomnin, cuscohygrin, ashwagandhin neboashwagandhinin nebo ashwagandhinin, dále steroidní laktony (withanolidy A-Y, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny A–C a další), fytosteroly, flavonoidy, saponiny (sitoindosidy), oligosacharidy či tanniny. (2, 3)

Léčivé účinky

Vitánie má výrazné adaptogenní, posilující, imunomodulační a zároveň zklidňující účinky. Nejčastěji se využívá pro zmírnění stresu a úzkosti, ale i pro celkové posílení či zlepšení fyzické a mentální výkonnosti. Dokáže působit poměrně rychle (například díky schopnosti vázat se na GABA receptory), má ale i epigenetické účinky. Užitečná tak může být při celé řada potíží.

Mentální výkonnost

Aswagandha je velmi účinným prostředkem pro zvýšení mentální výkonnosti. Když byla například v rámci jedné ze studií podávána po 10 týdnů skupině 60 dospělých, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení paměti, pozornosti a zvýšení rychlosti zpracování informací. Další výzkum pak prokázal její schopnost zlepšit mentální výkonnost, paměť pozornost a reakční dobu u osob s mírnou kognitivní dysfunkcí. (15, 16)

Spánek

Vitánie může být zároveň velice účinnou zbraní při problémech se spánkem. Zlepšuje jak schopnost usínání, tak i celkovou dobu spánku i jeho kvalitu. Když byla navíc podávána skupině starších osob (600 mg denně po dobu 12 týdnů) došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo nejen k výraznějšímu zlepšení kvality spánku, ale také se bezprostředně po probuzení cítili více odpočatí a lépe se soustředili. Zlepšení kvality spánku bylo zaznamenáno také v případě vysokoškolských studentů. (17, 18, 30)

Příčinou příznivého působení vitánie na spánek je jak její schopnost zmírňovat úzkost, tak i přímé působení na aktivitu některých genů řídících cirkadiální rytmy neboli vnitřní hodiny. Právě jejich narušení je totiž častou příčinou problémů se spánkem. (20)

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z kořene ashwagandhy působí proti celé řadě škodlivých mikroorganismů, ať už jde o bakterie, viry nebo plísně a kvasinky. Prokázána byla například schopnost potlačovat množení zlatého stafylokoka, salmonely, E. coli a dalších typům bakterií, stejně jako kvasinek včetně Candida albicans. Zároveň zvyšuje i efektivitu imunitního systému, a to jak prostřednictvím podpory tvorby protilátek, tak i díky přímému vlivu na řadu typů imunitních buněk. (1, 4)

Zánětlivá onemocnění

Řada látek obsažených ve vitánii má výrazné protizánětlivé účinky dané schopností potlačovat produkci některých zánětlivých cytokinů, jako je například TNF-α, IL-1ß nebo IL-6, stejně enzymu COX-2, který se účastní tvorby zánětlivých prostaglandinů. Některé z účinných substancí rovněž patří mezi velice silné antioxidanty. (1)

Zvláště efektivně působí při různých typech revmatických obtíží. Například jedna z účinných látek, withaferin A, byla v pokusech na zvířatech schopna zmírnit příznaky revmatické artritidy, jako je zánět, bolest a otok, stejně efektivně jako běžně užívané léky (např. hydrokortison sukcinát sodný nebo indometacin). Protizánětlivé účinky má přitom jak kořen, tak list vitánie. (1, 5)

Protinádorové působení

Ashwagandha má i silné protirakovinné účinky. Například withanolidy získané z této rostliny byly v rámci jedné studie schopny potlačit růst buněčných linií rakoviny střeva a prsu účinněji než známý protinádorový lék doxorubicin. Ashwagandha potlačuje nadměrnou proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované dělení buněk), angiogenezi (tj. tvorbu nových cév nutných pro zásobení rostoucího nádoru) a roli zde hraje i její protizánětlivé a antioxidační působení. (1, 6)

Účinnost byliny ovšem byla potvrzena i při nádorech nervové soustavy, lymfomu, prostaty, plic a při leukemii. Protinádorovou aktivitu přitom v rámci výzkumů vykazoval jak extrakt z listů, tak i z kořene, v případě nádorů prostaty a plic se přitom ukázal jako efektivnější extrakt z listů. (7-9)

Neurodegenerativní onemocnění

Pokusy na zvířatech ukazují, že by ashwagandha mohla být účinná i v rámci prevence a léčby neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova choroba nebo Huntingtonova choroba. Její účinné látky totiž výrazně podporuji množení i ochranu nervových buněk, stejně jako regenerační procesy při jejich poškození nebo růst výběžků neuronů. Podobně efektivně fungovaly i v rámci zmírnění poklesu mentální výkonnosti vlivem posttraumatické stresové poruchy.  (10-12)

Stres

Ashwagandha patří také mezi velice silné adaptogeny, tedy prostředky schopné zmírňovat negativní účinky psychického i fyzického stresu. Zvyšuje také vitalitu a zmírňuje únavu.

U dobrovolníků, kteří v rámci výzkumů užívali 250 nebo 600 mg extraktu po dobu 8 týdnů došlo nejen ke zmírnění prožívání stresu, ale i k měřitelnému poklesu hladiny stresových hormonů kortizolu a kortikosteronu v krvi. Užívání vitánie pomáhá snížit hladiny stresových hormonů a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů v krvi zvýšenou vlivem stresu. V pokusech na potkanech vystavených akutnímu fyzickému stresu navíc došlo po podávání extraktu z vitánie ke snížení krevní hladiny glukózy, triglyceridů, kyseliny mléčné a kyseliny močové a také zmírnění míry zánětu a hypertrofie nadledvin vzniklé v důsledku stresu. (1, 13, 14, 19, 20)

Psychické potíže

Ashwagandha je také velmi efektivní při zmírňování úzkostí a depresí. Ke zmírnění úzkosti došlo v rámci výzkumů při užívání 240 mg extraktu z kořene po dobu 60 dní (případně při podávání 12 g prášku z kořene), lepších výsledků však bylo dosaženo při užívání 600 mg extraktu denně. Důvodem příznivého působení vitánie je při úzkosti je pravděpodobně schopnost některých účinných látek vitánie vázat se v mozku na GABA receptory typu A, a tím snižovat nadměrnou excitaci nervových buněk. Ashwagandha ale rovněž snižuje i míru zánětu a oxidativního poškození v mozku. (20)

Antidepresivní efekt vitánie je pravděpodobně dán kombinací jejího antioxadativního a protizánětlivého účinku spolu se schopností ovlivňovat hladinu serotoninu. Studie totiž ukázaly, že se withanolid A váže na serotoninové receptory a serotoninové transportéry ochotněji než samotný serotonin nebo často užívané antidepresivum typu SSRI fluoxetin. Některé výzkumy dokonce naznačují i možnou účinnost vitánie při schizofrenii. (20, 21)

V jedné studii také zlepšila mentální výkonnost osobám s bipolární poruchou, pomoci může i při obsedantně kompulzívní poruše a vhodná je i ke zmírňování úzkosti při léčbě závislostí, ať už jde o odvykání kouření nebo protialkoholní léčbu . (1, 20, 21, 23, 30)

Sportovní výkonnost

Řada studií ukázala, že ashwagandha může efektivně ovlivňovat sportovní výkonnost. Pomáhá například zvýšit hladinu testosteronu, svalovou sílu, množství svalové hmoty nebo hodnotu VO2max (maximální spotřeba kyslíku), která je považována za jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zlepšuje také rychlost regenerace po zátěži. (23, 30)

Mužská sexualita a plodnost

Aswagandha je v ájurvédské medicíně využívána jako afrodiziakum a prostředek na podporu plodnosti, a tyto účinky potvrdily i moderní výzkumy. Jedním z důvodů je její schopnost zvyšovat produkci hormonu DHEA-S (dihydroepiandosteronu), který vzniká převážně v nadledvinách. Má anabolické účinky, zlepšuje produkci energie v mitochondriích (proto je mj. považován i za prostředek zpomalující stárnutí), a hraje také důležitou roli v produkci mužských i ženských pohlavních hormonů. Ashwagandha přímo podporuje i zvýšení hladiny testosteronu. V jedné studii byla například podávána mužům ve věku 40-70 let, kteří trpěli nadváhou a mírnou únavou, a po 8 týdnech u nich došlo k navýšení hladiny DHEA-S (v průměru o 18 %) i testosteronu (o 14,7 %). (23-25)

Další výzkumy pak ukázaly schopnost ashwagandhy zvyšovat množství spermatu, obsah spermií v něm i jejich pohyblivost, takže může být vhodná i pro podporu mužské plodnosti. (23)

Ženské zdraví, sexualita, menopauza

Vitánie pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu i u žen. Její konzumace má pozitivní vliv na ženskou sexualitu, kdy pomáhá jak zvýšit chuť na sex, tak i zlepšit zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. Schopnost optimalizovat funkci vaječníků a regulovat hladiny pohlavních hormonů pak může vést i ke zvýšení ženské plodnosti nebo ke zlepšení regulace menstruačního cyklu. (29)

Dvojitě slepá klinická studie prokázala také pozitivní působení vitánie při menopauze. U žen, které ji užívaly (2x denně 300 mg po dobu 8 týdnů), došlo ke zmírnění intenzity a četnosti návalů horka i problémů s močovým a pohlavním systémem, a zároveň ke zvýšení hladiny estradiolu, FSH a luteinizačního hormonu a ke zlepšení celkového skóre kvality života. (28)

Diabetes

Vitánie je velice vhodná i pro diabetiky, protože podporuje schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu z krve. Celkem 24 studií (z toho 5 klinických) ukázalo, že její užívání vede k poklesu hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi a také ke zlepšení tvorby inzulinu. (26)

Srdce a cévy

Ashwaganha má kardioprotektivní efekt. Pokusy na zvířatech rovněž ukázaly, že může zmírňovat následky infakrtu myokardu a jiných příčin ischemie (tj. nedostatečného okysličení tkání). Jedna klinická studie pak potvrdila i schopnost snižovat hladinu cholesterolu a zlepšovat krvetvorbu po ročním užívání 3 g prášku z kořene. Kardioprotektivní účinek byl prokázán i u sportovců (1)

Artróza

Jedna z klinických studií prokázala i pozitivní působení při bolestech kloubů způsobených artrózou. U dobrovolníků trpících tímto degenerativním kloubním onemocněním došlo po užívání vitánie ke snížení bolestivosti a otoků, zvýšení pohyblivosti, a dokonce i ke zpomalení degradace kloubní chrupavky. (27)

Štítná žláza

Ashwagandha je účinná i při řešení mírnějších forem hypofunkce štítné žlázy, kdy pomáhá stabilizovat hladiny jejích hormonů a dalších ukazatelů. (30)

Antitoxické účinky

Jednou z tradičních oblastí využití vitánie je i pomoc při hadím uštknutí a tuto schopnost potvrdila i moderní věda. Glykoproteiny izolované z vitánie například prokázaly schopnost působit proti účinkům jedu kobry nebo zmije. Ashwagandha rovněž omezuje poškození jater vlivem některých toxických látek a volných radikálů. (4)

Vliv na rostliny

Ashwagandha prospívá nejen lidem, ale i rostlinám. Extrakty z kořenů a listů například působí jako insekticid, pesticid a herbicid. (4)

Užívání a kontraindikace

Obvyklé dávkování se v případě extraktu z vitánie pohybuje mezi 250 a 1250 mg/den, možné je užívání nalačno i s jídlem. Častěji se užívá ve večerních hodinách. Užívat je možné i prášek z kořene nebo jiných částí rostliny, který se může míchat s vodou, medem nebo mlékem. (1, 23, 36)

Vitánie je obecně dobře snášena. Ve větší části výzkumů hodnotící její bezpečnost nedošlo k žádným negativním vedlejším účinkům (např. při dávce 300 mg denně po dobu 8 týdnů), některé studie zaznamenaly občasný výskyt méně závažných vedlejších účinků, jako je například ospalost, závratě nebo nevolnost. Jako bezpečné bylo hodnoceno i užívání v případě dětí a těhotných žen, přesto je ale u obou těchto skupin na místě velká opatrnost – zvláště v ranných fázích těhotenství totiž může užívání vyšších dávek zvýšit riziko potratu. Ve studiích na zvířatech pak byly známky toxicity zaznamenány až při dávce 2 000 mg extraktu na kilogram hmotnosti. Obecně ale platí, že konzumace všech doplňků stravy, vitánii nevyjímaje, by měla být vždy konzultována s ošetřujícím lékařem. (20, 22, 30)

Za bezpečnou dobu užívání jsou považovány 3 měsíce, pro potvrzení bezpečnosti v případě dlouhodobého užívání zatím neexistuje dostatek studií. (23)

Opatrnost je navíc na místě při užívání jakýchkoliv léků. Některé účinné látky ashwagandy totiž mohou mírně ovlivnit jejich vstřebávání, a tím, jak změnit jejich účinnost, tak i zvýšit výskyt negativních vedlejších účinků řady léčiv. Zároveň je třeba se vyvarovat kombinování s léky, které působí pomocí podobných mechanismů, zejména s některými léky proti depresím a úzkosti (antidepresiva kategorii SSRI, imipramin, benzodiazepiny, barbituráty apod.), antidiabetiky a antikonvulzivy (léky proti epilepsii). Vhodná není ani pro osoby trpící hormonálně podmíněnými nádory prostaty, jaterními problémy (hlášeny byly jednotlivé případy jejich zhoršení při užívání vitánie), zvýšenou funkcí štítné žlázy a před plánovanými chirurgickými zákroky. Ačkoliv byly prokázány příznivé účinky při revmatoidní artritidě, není tato bylina kvůli svým imunostimulačním účinkům obvykle doporučována ani osobám trpícím autoimunitními onemocněními. (20, 23, 30)

Ashwagandha má pravděpodobně dobrou biologickou dostupnost. Výzkumy na lidských dobrovolnících jsou sice v tomto směru zatím nedostatečné, v pokusech na potkanech ovšem docházelo po konzumaci vitánie k dobré distribuci účinných látek jak do krevní plazmy, tak do většiny tkání napříč tělem (např. do plic, ledvin, jater či sleziny). Nalezeny byly i v mozku, ovšem ve výrazně nižších koncentracích než ve zbytku těla. (20)

Vhodné kombinace

Imunita: ashwagandha + zázvor + amla (31), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Mozek a nervy: ashwagandha + brahmi (Bacopa monnieri) + cholin (32), ashwagandha + Myristica fragrans (muškátovník vonný) (33), ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + rhodiola (43)

Úzkost: ashwagandha + L-theanin (34)

Deprese: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + tryptofan (42), ashwagandha + rhodiola (43)

Stres: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39), ashwagandha + rhodiola (43)

Hormonální rovnováha: ashwagandha + gotu kola (35)

Testosteron: ashwagandha + kotvičník (40)

Menopauza: ashwagandha + guduchi (Tinospora cordifolia) (37),

Rakovina: ashwagandha + guduchi (38)

Sportovní výkonnost: ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Spánek: ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + tryptofan (42)

Jihoamerické deštné lesy představují úžasný svět s neuvěřitelnou biodiverzitou. Skrývá se v nich řada rostlin s mimořádnými účinky na lidský organismus – některé doposud nebyly objeveny, jiné znají jen místní šamani, ale účinnost mnohých potvrdila i moderní věda. Mezi ně patří i pfafie latnatá neboli suma. Jde o účinný adaptogen s pozitivním působením na sexualitu, plodnost, hormonální rovnováhu a řadou dalších příznivých účinků.

Popis a výskyt

Suma je plazivá keřovitá liána s rozsáhlým kořenovým systémem a listy, které jsou 2–8 dm dlouhé a 1–4 cm široké. Patří do čeledi laskavcovitých. Přirozeně se vyskytuje v tropických oblastech povodí Amazonky, zejména v Brazílii, Panamě, Peru, Ekvádoru a Venezuele. K růstu vyžaduje tropické klima s vysokým výskytem srážek a půdu bohatou na minerály, zejména na železo. K léčebným účelům se využívá kořen, který se obvykle sklízí v zimním období, tedy od května do července. (1, 7)

Suma je důležitou součástí léčebných systémů domorodých obyvatel Amazonie. V jednom z místních jazyků je dokonce označována jako „Para toda“, což v překladu znamená „pro všechno“. V tradiční jihoamerické fytoterapii se skutečně používá na celou řadu potíží, ať už jde o nemoci trávicího traktu, artritidu, cukrovku astma či rakovinu, ceněny jsou zde ale i její adaptogenní vlastnosti, schopnost působit jako celkové tonikum a snižovat negativní vliv stresu (tj. adaptogenní působení, díky kterému bývá někdy přezdívána jako „brazilský žen-šen“). Jde také o velice oblíbený sexuální stimulant. (2, 3, 7)

Účinné látky

Suma obsahuje skupinu triterpenoidních saponinů (glukosidů) označovaných jako pfaffosidy (pfaffosid A, B, C, D, E a F). Dále se zde nachází spousta dalších unikátních látek, jako jsou stigmasterol, sitosterol, alantoin či kyselina pfaffová. (4, 8)

Zajímavou složkou je jsou tři druhy ekdysteronu (hlavně pak beta-ekdysteron), což jsou látky schopné vázat se na receptory určené pro testosteron. Díky tomu mají i účinky podobné tomuto hormonu, ať už jde o vliv na sexualitu a plodnost, nebo na sportovní výkonnost. (5)

Suma rovněž obsahuje i některé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, včetně těch poměrně vzácných, jako je například germanium, které je přitom nezbytné pro fungování imunitního systému a procesy produkce energie. (4, 7)

Historie

Historii užívání sumy je velmi těžké zmapovat z důvodu nedostatku písemných pramenů o přírodním jihoamerickém léčitelství. První písemné zmínky o jejím využití pocházejí z doby před 300 lety. (1)

Zájem o sumu se výrazně zvýšil v roce 1976, kdy z ní sovětský vědec Syrov extrahoval ekdysteron a zjistil, že tato látka má výraznější anabolický efekt (vliv na růst svalové hmoty a svalovou sílu) než některé anabolické steroidy. To vedlo ke zkoumání možného využití u sovětských olympioniků. (6)

Suma je rovněž předmětem japonského patentu na získávání beta-ekdysteronu – ze 400 g kořene lze s jeho pomocí extrahovat 2,5 g této látky. (7)

Léčivé účinky

Suma patři mezi velmi málo prozkoumané rostliny. Prakticky zde chybí klinické studie – převažují studie na zvířatech či buněčných kulturách. Výzkumů na lidských dobrovolnících bylo provedeno jen málo a většinou byly jen malého rozsahu, popřípadě zkoumaly vliv látek izolovaných ze sumy, nikoliv rostliny samotné. Nicméně u některých z obsažených složek byly popsány i epigenetické účinky. Zajímavé také je, že výzkumy potvrzené účinky shodují z oblastmi tradičního léčebného využití sumy domorodými obyvateli. I proto by si tato rostlina zasloužila mnohem podrobnější zkoumání.

Sexualita, plodnost a hormonální rovnováha

Suma je původními obyvateli Brazílie často využívána i pro svou schopnost podporovat sexualitu a prokazují to i dosavadní provedené studie. A zajímavé je, že v tomto směru pravděpodobně pomáhá hlavně těm, kteří to opravdu potřebují. Když ji například vědci podávali potkaním samcům, tak u těch s normální sexuální aktivitou k žádným pozorovatelným změnám nedošlo. Zato u samců, kteří byli málo sexuálně aktivní, nebo se dokonce jevili jako impotentní, došlo k výraznému navýšení pohlavní aktivity. (8)

Prokázána byla i výrazná schopnost sumy zlepšovat produkci mužských i ženských pohlavních hormonů, konkrétně estradiolu-17ß, progesteronu a testosteronu. (9) Díky těmto skutečnostem lze předpokládat i pozitivní vliv na plodnost mužů i žen.

Menopauza

Suma dle dosavadních poznatků dokáže také účinně snižovat příznaky související s menopauzou. Jako velice efektivní se pak v tomto směru ukázala její kombinace s další jihoamerickou rostlinou jménem maca horská – v rámci jednoho z výzkumů vedlo její užívání ke snížení skóre symptomů menopauzu o polovinu. Snížila se přitom nejen četnost a závažnost návalů horka, ale i podrážděnost a další poruchy nálad. Důvodem je přitom jak schopnost sumy podporovat tvorbu pohlavních hormonů, tak i obsah látek, které jsou strukturou podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. (10)

Zánětlivá střevní onemocnění

Ve studiích na zvířecím modelu byly potvrzeny silné protizánětlivé účinky sumy a její účinnost při zánětlivých střevních onemocnění. Její užívání zde vedlo ke snížení hodnoty CRP (hladiny C-reaktivního proteinu, který vypovídá o míře zánětu v těle) i makroskopického poškození střeva. (11)

Nádorová onemocnění

Extrakt z kořene sumy potlačuje nadměrnou proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), a zároveň zvyšuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Oba tyto procesy přitom typicky bývají při nádorových onemocněních narušeny. Zároveň vykazuje antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru.

Účinnost byla prokázána například u nádorů jater, a to včetně té, které předcházela fibróza tohoto orgánu. Pokusy na myších potvrdily po konzumaci sumy také zvýšenou aktivitu imunitních buněk jménem makrofágy, což se u zvířat například projevilo zmenšením Ehrlichova tumoru. (12–14)

Pokožka a vzhled

Jedna malá studie ukázala, že podávání extraktu z kořene sumy může pomoci redukovat tmavé kruhy pod očima. Důvodem je pravděpodobně protizánětlivé působení, které zlepšuje průchodnost drobných cév v okolí očí. (17)

Obsažený ekdysteron podporuje hojení poranění pokožky a může rovněž pomoci redukovat viditelné příznaky lupenky. (18)

Ekdysteron v sumě rovněž pomáhá potlačit produkci kožního barviva melatoninu, což se může projevit např. snížením tvorby tmavých skvrn na pokožce. (19)

Sportovní výkonnost

Obsažený ekdysteron se váže na receptory pro testosteron, a díky tomu podporuje tvorbu svalových bílkovin, růst svalové hmoty, svalovou sílu i vytrvalost. Zároveň ale ovlivňuje i estrogenové receptory ve svalové tkání, a tím například pomáhá bránit ztrátám svalové hmoty u žen po menopauze. V současnosti je ovšem v monitorovacím programu Mezinárodní antidopingové agentury. (20, 21)

Diabetes

V tradiční jihoamerické medicíně je suma využívána i k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento efekt byl navíc potvrzen i v případě pfaffové kyseliny, která je v sumě obsažena. (7)

Trávicí potíže

Studie na potkanech ukázala, že suma má schopnost potlačovat tvorbu žaludeční kyseliny, a tím bránit rozvoji žaludečních vředů a pálení žáhy. (22)

Játra a ledviny

Obsažený ekdysteron pomohl v jedné studii zlepšit ledvinové funkce u potkanů s akutním poškozením ledvin. Pomáhá také chránit tkáň jater vůči oxidativnímu poškození.

Mentální výkonnost, stres

Suma působí jako adaptogen, tj. snižuje negativní působení stresu na organismus. Zároveň podporuje duševní výkonnost a paměť a také snižuje negativní působení alkoholu na mozkovou tkáň. (23)

Užívání a kontraindikace

Suma je obecně poměrně dobře snášena, vážnější negativní účinky nejsou hlášeny. Nedoporučuje se užívat spolu s látkami ovlivňujícím hormonální systém, zejména pak systém pohlavních hormonů (testosteron, hormonální antikoncepce, substituční hormonální terapie při menopauze). Zároveň je vhodné se jí vyhnout při léčbě či zvýšeném riziku hormonální podmíněných nádorů (například rakovina prsu, vaječníků či endometria). (1, 15, 16)

Vhodné kombinace

Suma se nejčastěji užívá samostatně, možné jsou ale i některé kombinace s jinými jihoamerickými rostlinami.

Sexualita: suma + damiána (Turnera diffusa) (9)

Menopauza: suma + maca horská (10)

Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)

Žádného sportovního fanouška nemohly zkraje letošní zimy minout diskuse o zákazu vosků s fluorem na lyžařských závodech. Leckdo si možná přitom položil otázku: „Má vůbec smysl něco takového zakazovat? Není to jen nějaký další výmysl zelených aktivistů, který ve výsledku vůbec nic neovlivní?“

Odpověď je jednoznačná: Smysl to má. A velký. Vosky jsou totiž jen první krok, protože úplný zákaz těchto extrémně nebezpečných látek je do budoucna nezbytný. Řada z nich totiž patří mezi tzv. věčné chemikálie, které se v přírodě prakticky nerozkládají a hromadí se nejen v půdě a vodě, ale i v tělech rostlin a živočichů – včetně těch našich.

Per- a polyfluorované látky se přitom nacházejí všude kolem nás. Nějaké jejich zdroje určitě máte i doma – například v teflonových pánvích, voděodolných oděvech s membránami typu Gore-Tex, v obalech potravin, těsnicích materiálech… Některé z nich, například kyselina perfluoroktanová, byly již kvůli prokázané toxicitě a karcinogenitě zakázány (s malými výjimkami), bohužel jejich náhražky obsahující fluor však nejspíš nejsou k lidskému tělu a přírodě obecně o nic přívětivější.

Zatajíme, ututláme

Alarmující přitom je, že o toxických účincích fluorovaných látek se ví již dlouhá desetiletí, především zásluhou velkých průmyslových gigantů však byly tyto poznatky dlouho bagatelizovány.

První studie zaměřená na toxicitu látky jménem polytetrafluoretylen, známé spíše jako teflon, proběhla již v roce 1959. Tehdy totiž tato látka kontaminovala tabák při výrobě cigaret, po jejichž kouření lidé pociťovaly příznaky podobné chřipce. Následná studie ukázala, že pro krysy je teflon zahřátý na 300 °C smrtelný. Většina vědců však výsledky zpochybňovala. Bohužel zdaleka ne naposledy. To nejhorší z hlediska nerespektování vědeckých poznatků totiž mělo teprve přijít.

Píše se rok 1973. V době, kdy byla téměř bez povšimnutí publikována studie ukazující, že pro křepelky je při zahřátí teflon smrtelný, si lékař firmy DuPont, která sídlí v Západní Virgínii a vyrábí právě teflon, všímá znepokojující věci: U zaměstnanců se podezřele často vyskytují zvýšené hodnoty jaterních enzymů. Vedení se to samozřejmě nelíbí, tak se trochu čachruje s čísly a interní zpráva firmy nakonec uvádí, že žádné důkazy o zdravotních problémech neexistují. Ne že by firma nic nepodnikla. Dokonce zakládá a financuje laboratoř, která potvrzuje, čeho se firma bojí: pro zvířata je teflon toxický. Zprávy o výzkumech jsou ale na pokyn „shora“ označeny jako důvěrné a na veřejnost se nedostanou. Nic zásadního nezmění ani velmi znepokojující událost – dvěma zaměstnankyním se rodí děti s vývojovými vadami. Následuje sice zákaz práce na některých pracovištích pro ženy v plodném věku, rozhodnutí je ale prezentováno pouze jako preventivní opatření.

V roce 1980 jsou zjištěny výrazně zvýšené hladiny fluorochemikálií v krvi zaměstnanců továrny 3M, která patří pod DuPont, i nyní ale převáží názor, který říká: „Jasně, mají toho v krvi víc, ale na jejich zdraví to žádné negativní účinky nemá.“

Od 80. letech se už sice začínají ve větší míře objevovat studie na zvířatech, které ukazují, že per- a polyfluorované látky mohou způsobovat například nevratné poškození jater, DNA, poruchy metabolismu lipidů či zvýšený výskyt nádorů, výsledky však jsou stále bagatelizovány a nic se neděje.

V průběhu 90. let ale lidé žijící v poměrně široké oblasti kolem DuPontu začínají všímat, že se děje něco divného. Podezřele velké množství z nich trpí nádorovými onemocněními, poruchami štítné žlázy a dalšími problémy a dochází i k úhynům domácích zvířat. Podezření opět padá na továrnu, nenajde se však žádný právník, který by se mocnému gigantu postavil. Teprve v roce 2000 se ukazuje, že DuPont na rozsáhlém území Západní Virginie postupně kontaminoval podzemní vody kyselinou perfluoroktanovou – nebezpečnou látkou, která patří mezi karcinogeny. Kontaminovanou vodu přitom pravidelně pilo kolem 70 000. Tohle už se naštěstí ututlat nepodaří.

Po letech navíc znovu probíhá studie zaměřená na dělníky DuPontu, kteří byli vystaveni působení kyseliny perfluoroktanové. A ani ta nedopadá pro firmu dobře. U dělníků totiž byla například zaznamenána 2x vyšší úmrtnost na komplikace spojené s diabetem, vyšší výskyt nádorů ledvin a močového měchýře a také kardiovaskulárních onemocnění. Začíná se mluvit o zákazu per- a polyfluorovaných látek, zůstává však jen u toho mluvení. A to s malými výjimkami platí dodnes.

Proč nám vlastně škodí?

„Per- a polyfluorované látky jsou jedny z nejhorších kontaminantů, které kdy lidstvo dokázalo vyrobit,“ vysvětluje prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., DSc. z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Představují značné enviromentální i zdravotní nebezpečí, protože se v životním prostředí prakticky nerozkládají. Jejich chemické vazby jsou totiž velice pevné – jediná možnost, jak je zničit, je řízené spalování při teplotách nad tisíc stupňů. To je také jeden z důvodů, proč jsou materiály s jejich obsahem tak oblíbené, protože jsou velmi odolné. A navíc mají unikátní vlastnosti – odpuzují například vodu i olej, proto se uplatňují třeba v outdoorovém či dětském oblečení.  Používají se ale i jako impregnace pro papírové potravinářské obaly, jsou v teflonovém nádobí, z něhož se prokazatelně uvolňují, anebo třeba v pečicím papíru. Z rozhodnutí EU by alespoň do budoucna potravinářské obaly tyto látky obsahovat neměly, v současnosti je ale stále mají a my navíc nemáme šanci, jak to zjistit,“ upozorňuje.

„Některé tyto látky už jsou zakázány pro prokázanou toxicitu a karcinogenitu, jenže zatím to vedlo pouze k tomu, že byly nahrazeny jinými, ovšem velmi podobnými,“ pokračuje prof. Cajthaml. „A kdykoliv se otestovala kterákoliv z těchto náhrad, zjistilo se, že je také toxická. Přitom netoxické náhrady existují, jen by se muselo chtít. A všechny tyto látky se navíc v přírodě akumulují, takže je dnes už najdeme ve všude na planetě, ve všech oceánech, na všech kontinentech. Akumulují se i v potravním řetězci a člověk jich, coby vrchol tohoto řetězce má v sobě pravděpodobně nejvíc.“

Mění děje v buňce i naše geny

A jak vlastně tyto látky v těle škodí? Podle prof. Cajthamla je problém především jejich nezničitelnost spolu s tím, že škodí přímo na buněčné úrovni. A mají přitom vliv prakticky na všechny buněčné procesy.

„Tyto látky mají zajímavou schopnost: velice dobře se váží na proteiny,“ vysvětluje. „Jenže veškeré buněčné procesy jsou řízeny právě proteiny, ať už jsou to enzymy či jiné regulační látky. A když se perfluorovaná sloučenina na enzym naváže, tak ho buď inaktivuje, nebo alespoň změní jeho vlastnosti. Dojde tak k buněčné dysbalanci, a ta se může projevit prakticky jakkoliv. Proto jsou také projevy toxicity těchto látek neskutečně pestré a jejich mechanismy zatím nejsou zcela popsány. Ví se například, že v buňkách výrazně zvyšují míru oxidativního stresu. Ale neví se, jestli je to například tím, že narušují membrány a poškozují mitochondrie, nebo třeba tím, že narušují naše vnitřní ochranné mechanismy vůči oxidativnímu stresu.“

Existují také první důkazy, že perfluorované látky, zejména kyselina perfluorooktanová mají schopnost ovlivňovat epigenetické reakce v organismu a tím i aktivitu některých genů v DNA. Negativní změny v metylaci genů byly například nalezeny u novorozenců, jejichž matky měly v těle zvýšenou hladinu této látky. Zasažen byl u nich mj. o gen PTBP1, který může souviset s rozvojem nádorových onemocnění v dalším životě a pravděpodobně i s rozvojem kardiovaskulárních chorob.

Další studie pak například ukázaly, že negativní epigenetické účinky kyseliny perfluorooktanové a dalších perfluorovaných látek mohou vést k narušení regulace metabolismu lipidů, zvýšenému ukládání tuků a zvýšenému riziku fibrózy a rakoviny ledvin. Zkoumání epigenetických účinků těchto látek je ale zatím jen v počátcích, takže i zde si ještě budeme muset na přesnější informace počkat.

Vosky už jen bez fluoru!

Ale zpátky k lyžařským voskům. V nich se fluorované uhlovodíky používají právě pro svoji vysokou schopnost odpuzovat vodu, což lyžím po namazání zajišťuje skvělé skluzné vlastnosti.

Lyžařské vosky podle prof. Cajthamla představují jen malé procento příčin světového znečištění per- a polyfluorovanými látkami, jen asi 1 až 2 procenta. Proto také předpokládá, že význam jejich zákazu budou mnozí lidé bagatelizovat, nicméně dodává, že je velice důležitý. Jde totiž o znečištění, které probíhá v nejpřísněji chráněných horských oblastech se vzácnými biotopy.

Před bagatelizací problému lyžařských vosků varuje i RNDr. Jaroslav Semerád, Ph.D. z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, který se zabývá právě kontaminací horských oblastí fluorovanými látkami.

„V běžeckých stopách jsme zaznamenali vysoké koncentrace těchto chemikálií, které častokrát překračují i koncentrace naměřené v čistírnách odpadních vod,“ uvádí Dr. Semerád. „Nejvíce znečištěné jsou samozřejmě frekventované lyžařské trasy, křižovatky a stadiony. Zároveň jsme také v lyžařských voscích zjistili přítomnost řady věčných chemikálií, včetně karcinogenní perfluorooktanové kyseliny,“ dodává s tím, že u lidí, kteří často používají lyžařské vosky byly v krvi zjištěny zvýšené koncentrace perfluorovaných látek.

A co dál?

Pokud jde o lyžařské vosky s fluorem, tam je řešení jednoduché: Přestože jejich zákaz zatím platí pouze pro profesionální lyžaře, měli bychom je okamžitě přestat používat i my ostatní. Chráníme tím přírodu i sami sebe. Například nejznámější výrobce vosků, značka SWIX, již žádné vosky s fluorem nenabízí a podle zástupců značky mají jejich bezfluorové alternativy vosků kategorie HF a LF používaných rekreačními lyžaři zcela srovnatelné vlastnosti. Plnohodnotné alternativy stoprocentních fluorkarbonových urychlovačů zatím k dispozici nejsou, ale intenzivně se na nich pracuje.

Co se týče ostatních zdrojů nebezpečných poly- a perfluorovaných látek, tam jsou už bohužel naše možnosti omezené. Platí tam už totiž to, co jsme nedávno zmiňovali v článku o mikroplastech »: můžeme omezit používání předmětů, které je obsahují, ale vyhnout se jim zcela nedokážeme, protože už jsou prostě všude. Můžeme tedy jen zvyšovat obecnou odolnost svého těla vůči jejich negativnímu působení – tj. dbát na zdravý životní styl a popřípadě vsadit i na doplňky stravy s epigenetickým působením. A samozřejmě můžeme šířit tyto informace dál, aby vznikl tlak, který třeba v blízké budoucnosti povede k úplnému zákazu per- a polyfluorovaných látek. Už aby to bylo!

Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Kurkumin je jednou z nejčastěji používaných a nejlépe prozkoumaných epigeneticky působících látek. Vyniká velice silným, a navíc výrazně širokospektrálním působením. Ovlivňuje v těle obrovské množství procesů související s naším zdravím, fyzickou i duševní kondicí a pomáhá při řadě nemocí a potíží.

Popis

Jde o žluté rostlinné barvivo ze skupiny flavonoidů, které se nachází kurkumě –kořeni kurkumovníku dlouhého, což je rostlina z čeledi zázvorovitých. Obsah kurkuminu v kurkumě se pohybuje okolo 3 %.

Historie

Kurkuma je tradiční součástí koření kari, které se již více než 4000 let používá zejména v indické kuchyni i tradiční indické medicíně – Ájurvédě. V hindských obřadech symbolizovala slunce, ochranu a bohatství. Kurkumin byl z kurkumy poprvé izolován před dvěma sty lety. Dnes se používá také jako potravinářské barvivo.

Léčivé účinky

Použití kurkuminu v tradičním léčitelství je velmi široké. Má příznivý vliv na trávicí soustavu – zlepšuje trávení, činnost jater a žlučníku, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv, má protizánětlivé, protibakteriální a protivirové účinky, užívá se při bolestivé menstruaci, srdečně cévní chorobách, žloutence, a zevně k desinfekci ran. Podporuje imunitu, regeneraci, zmírňuje bolesti, zpomaluje procesy stárnutí a používá se jako celkově povzbuzující prostředek. Z hlediska Ájurvédy rovněž mírně zahřívá, má a zklidňující účinky, vyživuje všechny tkáně a podporuje vše, co souvisí s cirkulací – tedy nejen fyzický pohyb, ale i tok myšlenek.

Moderní věda se zaměřila především na epigenetické účinky kurkuminu. Na naše zdraví totiž působí celá řada faktorů, které sice nedokáží měnit naši genetickou informaci, pomocí celé řady chemických procesů však dokáží ovlivnit, které geny ovlivňující naše zdraví a fyzickou kondici se nakonec projeví – jde například o naši stravu, úroveň stresu, životní prostředí atd. A právě kurkumin patří mezi látky, které dokáží procesy ovlivňující naši DNA, konkrétně pak intenzitu biochemických reakcí, které zvyšují či snižují aktivitu jednotlivých genů v DNA (tj. zejména metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA). Epigenetický efekt navíc kurkumin kombinuje s mimořádně silným antioxidačním a protizánětlivým působením.

Dalšími důležitým mechanismy působení kurkuminu je jeho protizánětlivá aktivita a také schopnost pozitivně ovlivňovat střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčová pro správné fungování prakticky celého těla. Pomáhá udržovat správný poměr „přátelských“ a patogenních bakterií, pozitivně ovlivňuje propustnost střevní bariéry a zmírňuje zánět v oblasti střev. (94)

Kurkumin vyniká rovněž pozitivním působením na mitochondrie – podporuje vznik nových mitochondrií a zlepšuje funkci a ochranu těch stávajících. Mitochondrie jsou přitom organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a proto je jejich kondice zásadní pro fungování prakticky všech orgánů a tkání těla, stejně jako pro rychlost stárnutí či sportovní výkonnost. (95)

Protinádorové působení

Kurkumin patří mezi přírodní látky s nejsilnějším protinádorovým působení – je prokázáno, že lidé, kteří v potravě přijímají vyšší dávky koření kurkuma, mají nižší výskyt nádorových onemocnění. (2) Částečně je za to zodpovědný jeho výrazný antioxidační potenciál, mnohem důležitější je však jeho epigenetické působení. Kurkumin sice nedokáže přímo ovlivnit naši DNA, zato však působí prostřednictvím epigenetických mechanismů (metylace DNA, acetylace, modifikace histonů, změny microDNA atd.), a tím rozhoduje, které geny se nakonec projeví a které nikoliv, což se týká i genů zodpovědných za vznik nádorového bujení. (1)

Vliv kurkuminu na snížení rizika vzniku rakoviny byl potvrzen řadou studií. (3, 4). Mezi nejdůležitější mechanismy jeho působení patří modifikace bílkovin jménem histony, které se podílejí na prostorovém uspořádání molekul DNA. Právě abnormální aktivita je přitom prokazatelně spojena spojena s vyšším rizikem rakoviny. (5, 6, 7)

Dalším důležitým mechanismem účinku kurkuminu je ovlivnění tzv. metylace DNA, což je proces, který znemožňuje vyjádření některý genů – určitý úsek DNA je stále přítomen, ale tělo ho nedokáže „přečíst“. V nádorových buňkách přitom byly zjištěny dva typy metylace, které způsobují, že organismus ztrácí nad nádorovým bujením kontrolu. (9) Několik studií přitom potvrdilo právě schopnost kurkuminu ovlivňovat proces metylace (11, 12).

Kurkumin má ovšem vliv i na microRNA, což jsou sloučeniny s krátkým řetězcem (okolo 20 nukleotidů), které se neúčastní tvorby bílkovin, ale zato hrají důležitou roli v programování tzv. buněčně smrti a tím ovlivňují i vznik nádorových buněk. (13) Právě prostřednictvím vlivu na microRNA přitom kurkumin může ovlivňovat množení nádorových buněk. (14)

Příznivé působení kurkuminu bylo potvrzeno u celé řady nádorových onemocnění, například u rakoviny prsu, prostaty, plic, tlustého střeva či slinivky.

Kardiovaskulární choroby

Stejně jako u rakoviny, také u kardiovaskulárních chorob platí, že důležitou roli v jejich prevenci a léčbě hraje epigenetické působení kurkuminu.

Klíčové je ovšem i jeho protizánětlivé působení, protože právě zánět hraje při vzniku kardiovaskulárních onemocnění velice důležitou roli – poškozuje totiž buňky cévní stěny, což na nich následně umožňuje vznik aterosklerotických plátů. Kurkumin přitom výrazně snižuje tvorbu zánět podporujících látek, například TNF-α, cytokinů a enzymu COX-2. Navíc ovlivňuje aktivitu enzymů podílející se na metabolismu lipoproteinů, což se následně projeví snížením hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Velkým benefitem může být i podpora tvorby oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév, a tím zlepšuje prokrvení všech tkání v těle. (15, 17, 57)

Imunita a antimikrobiální působení

Kurkumin patří mezi velice silné imunostimulanty. Podporuje vznik a diferenciaci celé řady imunitních buněk (B-buňky, T-buňky, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky…) a příznivě působí jak na vrozenou, tak i získanou imunitu. Posiluje přitom imunitní odpověď nejen na mikroby způsobující infekce, ale i na nádorové buňky. Důležité je zde i jeho protizánětlivé působení. Pomáhá také zmírňovat alergie. (100)
Kurkumin navíc vykazuje i přímé antimikrobiální působení na řadu patogenů. Rozsáhlá je zejména jeho schopnost potlačovat množení velkého spektra virů, například původců chřipky, žloutenky (typu A, B, i C), viru Herpes Simplex 2, arbovirů (např. viru Zika), HPV (papilomaviru), enterovirům, a dokonce i viru HIV či COVID-19. Funguje také proti velkému počtu bakteriálních kmenů, včetně například zlatého stafylokoka, K. pneumoniae, či E. coli. Působí také proti 19 různým druhům plísňových infekcí, včetně kvasinek Candida albicans a plísním v potravinách. (96-98, 100)

Autoimunitní choroby

Jako autoimunitní označujeme nemoci, při nichž, zjednodušeně řečeno, napadá imunitní systém vlastní tkáně. Na vzniku všech se určitou měrou podílí dědičnost, velkou roli tu však vždy hrají i procesy epigenetické – zejména ty, které se týkají vzniku a fungování imunitních buněk, tvorby zánětlivých cytokinů a enzymu COX-2, i specifického chování buněk postižených tkání (například ve smyslu apoptózy neboli buněčné smrti). Prakticky u všech autoimunitních onemocněních byly prokázány výrazné odchylky v oblasti metylace genů, acetylace histonů i regulace pomocí microRNA. Velkou roli zde hraje i stav střevního mikrobiomu. (56)

Kurkumin přitom disponuje výraznými protizánětlivými, imunomodulačními a protidegenerativními účinky, a proto je velice efektivní prakticky při všech autoimunitních chorobách, ať už je to Crohnova choroba (56), ulcerózní kolitida (49, 56), revmatoidní artritida (55), Bechtěrevova choroba, cukrovka I. typu, autoimunitní onemocnění štítné žlázy (50), lupus (51), roztroušená skleróza (55) a řada dalších. Zvláště při zánětlivých střevních onemocněních se příznivě projevuje i jeho působení na střevní mikrobiom a propustnost střevní stěny. (56) Důležitá je zde i schopnost kurkuminu pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu, která je u autoimunitních onemocnění prakticky vždy narušena. (94)
Dávkování se u jednotlivých onemocnění liší. Poměrně vysoké je například u ulcerózní kolitidy, kdy byly účinné dávky od 2 000 mg denně (výrazné zlepšení stavu se dostavilo již po 4 týdnech užívání), zatímco dávky okolo 450 mg žádné zlepšení nepřinesly. (51) Naopak v případě revmatoidní artritidy prokázala jedna ze studií významné zlepšení po 12 týdnech užívání pouhých 66,3 mg kurkuminu. (54) Nízké dávky, konkrétně 80 mg denně, byly účinné i v případě roztroušené sklerózy, ty však byly v rámci této studie pacientům podávány dlouhodobě – po 26 týdnů. (55)

Lupenka

Účinnost kurkuminu byla prokázána i při těžkých formách lupenky. I zde je pravděpodobně důvodem jeho silné protizánětlivé působení. (91)

Padání vlasů

Za jednu z hlavních příčin padání vlasů u mužů (tzv. androgenní alopecie) je považován hormon dihydrotestosteron (DHT), který v těle vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu. Aby k této přeměně došlo, je zapotřebí působení enzymu jménem 5α-reduktáza. Tohoto faktu využívají léky klasické medicíny (např. Finasterid), které se zaměřují právě na inhibici 5α-reduktázy, jejich nevýhodou je však možný výskyt nepříjemných vedlejších účinků, zejména snížení schopnosti erekce, ztráta libida nebo deprese (41).

Výzkumy ovšem ukázaly, že tou samou schopností disponuje i kurkumin. Jeho účinnost je sice o něco nižší než v případě léku, 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg Finasteridu, zato však nemá žádné negativní vedlejší účinky ani při dlouhodobém užívání. (42)
Kurkumin ovšem působí proti vypadávání vlasů i dalšími cestami. Zmírňuje například negativní účinky stresu, který je dalším výrazným rizikovým faktorem alopecie u mužů i žen (43). Pomáhá také aktivovat tzv. DVR receptory, což jsou receptory na buněčném jádře určené pro vitamin D. Samotný vitamin D sice proti vypadávání vlasů nepůsobí, geny aktivované prostřednictvím VDR receptorů ovšem spouštějí tvorbu bílkovin, které fungují jako řídící signály v procesu růstu vlasů, a to opět u obou pohlaví (44).

Zbytnění prostaty

Výše zmíněné padání vlasů není jediným nepříjemným účinkem dihydrotestosteronu. Tento hormon se totiž výrazně podílí i na vzniku a rozvoji tzv. benigní hyperplazie neboli zbytnění prostaty. Při tomto problému, který důvěrně znají především muži od padesátky výše, dochází ke zvětšení prostaty, tedy žlázy, která obklopuje močovou trubici. Ta je tímto zvětšením utlačována a důsledkem je časté a obtížné močení.

I v tomto případě je proto velice užitečná schopnost kurkuminu blokovat tvorbu 5α-reduktázy, tím i vznik dihydrotestosteronu. Účinky na prostatu jsou zde podobné jako v případě léku Finasterid. (45)

Diabetes

Cukrovka je další z celé řady civilizačních chorob, při jejímž vzniku hrají důležitou roli zánětlivé procesy. Kurkumin má přitom výrazný protizánětlivý efekt, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení. Výzkumy na zvířatech také prokázaly, že snižuje inzulinovou rezistenci. (21-27) Velký význam pro diabetiky má i schopnost kurkuminu podporovat produkci enzymu AMPK, který je nezbytný pro absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk. Svaly jsou totiž nejvýznamnějším „zpracovatelem“ glukózy, a pokud dojde prostřednictvím enzymu AMPK k jejímu efektivnějšímu využití ve svalech, důsledkem je snížení hladiny glukózy v krvi. (52, 53) Jako účinné se v rámci výzkumů prokázaly denní dávky od 300 mg. (51)

Pokusy na zvířatech rovněž ukazují, že kurkumin může být užitečný i v prevenci a léčbě komplikací diabetu. Když jej například vědci podávali diabetickým myším trpících silnou ischemií končetin (nedostatečné zásobení kyslíkem vlivem špatného stavu cév), došlo u nich k významnému zlepšení krevního oběhu a zvýšení hustoty krevních kapilár v končetinách. (95)

Artróza

Artróza je degenerativní kloubní onemocnění projevující se výrazným úbytkem chrupavky, na nějž posléze navazují zánětlivé procesy způsobující bolest a další poškozování kloubních struktur. Často bývá považována za čistě mechanický problém, výzkumy ovšem ukazují, že tomu tak není. Kloubní chrupavka má totiž velkou schopnost regenerace a o tom, jestli dojde k jejímu poškození, rozhodují velkou měrou i epigenetické procesy.

Největší roli přitom pravděpodobně hraje proces metylace, který působí na biologii buněk chrupavky, tzv. chondrocytů. Když vědci zkoumali DNA poškozených a nepoškozených oblastí chrupavky osob s mírnou a rozvinutou artrózou, našli právě v oblasti metylace genů více než tisícovku rozdílů. Další výzkum pak u nemocných odhalil změny v metylaci více než třetiny genů, které zvyšují náchylnost k artróze. Výrazné odchylky byly také potvrzeny v oblasti transkripčních faktorů, které jsou nezbytné v procesu „čtení“ genů, i v tvorbě cytokinů, které se podílejí nejen na vzniku zánětlivých procesů, ale také snižují tvorbu kolagenu typu II a omezují pružnost chrupavky. (46, 47)

Kurkumin může v případě artrózy výrazně přispět ke snížení bolestivosti – jeho protizánětlivé a protibolestivé působení je srovnatelné s nesteroidními antirevmatiky, jako je aspirin či ibuprofen. Jedna ze studií prokázala, že denní dávka 2 000 mg kurkuminu má stejné účinky jako 800 mg ibuprofenu (52), účinné však byly v rámci výzkumů i dávky čtvrtinové (51). Kurkumin snižuje zejména tvorbu enzymu COX 2 či transkripčního faktoru NF‑κB, což je důležité pro snižování míry zánětlivých procesů. Díky antioxidačnímu i epigenetickému působení ale zároveň chrání chondrocyty (buňky chrupavky) a obnovuje tvorbu kolagenu typu II. (48) Jako účinná se ukázala zejména kombinace kurkuminu s boswellií (51).

Obezita

Základem každého úspěšného hubnutí je pochopitelně úprava energetické bilance tak, aby výdej energie převažoval nad jejím příjmem. Obezita je však zároveň vždy provázena určitou úrovní zánětlivých procesů v těle, a proto při její léčbě mohou hrát velice pozitivní roli i protizánětlivé substance, jako je právě kurkumin. (29-31)

Obezita má ovšem i svoji epigenetickou složku – v genetické informaci obézních lidí jsou vždy přítomny i epigenetické změny typu metylace DNA nebo modifikace histonů v oblasti genů, které jsou zodpovědné za tvorbu tukové tkáně, vznik zánětlivých procesů či tvorbu inzulinu. Právě kurkumin přitom patří mezi substance, jejichž pozitivní vliv na léčbu obezity je poměrně dobře zdokumentován. Ovlivňuje totiž funkci genů zodpovědných za energetický metabolismus a ukládání tuků. (32-34)

K úspěšnému hubnutí může kurkumin přispět i prostřednictvím svého pozitivního vlivu na mitochondrie. Vzhledem k tomu, že v mitochondriích dochází k přeměně živin na energii, totiž jejich dysfunkce snižuje celkový energetický výdej. (95)

Mentální výkonnost

Když vědci v rámci jedné studie podávali dobrovolníkům prášek z kurkumy obsahující 80 mg kurkuminu, došlo u nich hodinu poté k výraznému zlepšení mentální výkonnosti. Zlepšila se přitom zejména jejich schopnost soustředění a efektivita pracovní paměti, zároveň ovšem měli i lepší náladu, vyšší úroveň spokojenosti a nižší míru únavy v důsledku psychického stresu. (58)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Prvním fázi vzniku těchto onemocnění představuje shlukování bílkovin, které pak následně poškozují synapse nervových buněk. Podle výzkumu vědců z Michigan State University přitom kurkumin dokáže účinně bránit právě tomuto shlukování. (35)

V případě Alzheimerovy choroby však hrají důležitou roli i epigenetické změny, zejména metylace DNA a modifikace histonů, které v důsledku způsobují výrazné zhoršování paměti, mentální výkonnosti a další příznaky této nemoci. (36, 37) A stejně jako u přechozích zmíněných chorob, i zde je kurkumin jednou z přírodních látek, které tyto změny dokáží potlačovat. (38, 39)

Sportovní výkonnost

Kurkumin patří mezi substance, z nichž mohou výrazně těžit i sportovci, a to jak ti vytrvalostní, tak i rychlostně siloví. Velmi důležité je tu opět jeho protizánětlivé působení, protože náročný trénink způsobuje mikroskopická poškození svalových vláken, v jejichž důsledku dochází k rozvoji zánětlivých procesů. Ty jsou pak příčinou bolesti a zhoršení síly. Tím, že kurkumin zmírňuje svalový zánět, zároveň snižuje bolestivost svalů a urychluje celý proces regenerace. Sportovec je pak schopen dříve podstoupit další náročný trénink, což se časem pozitivně projeví i na jeho výkonnosti. (57)

Sportovci všech odvětví mohou výrazně těžit také ze schopnosti kurkuminu zlepšovat biologickou dostupnost oxidu dusnatého a chránit tuto molekulu před degradací volnými radikály. Jak už jsme uvedli výše, oxid dusnatý rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání, a to včetně svalové tkáně, což má za následek i zvýšení vytrvalostní i silové výkonnosti. Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %! (62)
Zvláště vytrvalci pak mohou těžit i ze schopnosti kurkuminu podporovat tvorbu enzymu AMPK. Tento enzym totiž umožňuje efektivnější vstřebávání glukózy z krve do svalů i její využití uvnitř svalových buněk, což ocení nejen výše zmínění diabetici, ale i vytrvalostní sportovci, kteří tak mohou získat více energie pro své pracující svaly. (63)

I v rámci podpory sportovní výkonnosti navíc pomáhá schopnost kurkuminu zlepšovat tvorbu a funkci mitochondrií. Při jeho užívání totiž dochází k rychlejšímu vzniku mitochondrií i ve svalových buňkách. Díky tomu jsou svaly zásobovány větším množstvím energie, což se projeví zlepšením sportovní výkonnosti. (95)

Játra

Kurkumin má rovněž hepatoprotektivní efekt, tj. schopnost chránit jaterní buňky před poškozením. Kombinuje zde přitom své antioxidační a protizánětlivé působení. Chrání játra proti působení alkoholu, toxických látek a také vedlejších účinků léků a zároveň podporuje jejich regeneraci při již vzniklém poškození. Rovněž působí proti ztučnění jater i jejich fibróze a cirhóze. (90)

Deprese a úzkost

Barvivo z kořene kurkumy se rovněž vyznačuje pozitivními účinky na psychiku, a to jak v případě depresí, tak i úzkosti. Účinně ovlivňuje míru acetylace histonů i metylace genů, zlepšuje tvorbu růstového faktoru BDNF a opravuje poškození mitochondrií, jejichž narušená funkce rovněž může přispívat ke vzniku depresí. Uplatňuje se zde i jeho protizánětlivé působení, protože při psychických problémech se obvykle vyskytuje vyšší míra zánětlivých procesů v mozku. (92)

Kurkumin rovněž pomáhá zmírnit příznaky úzkosti (59), posttraumatického syndromu (59) a snižuje mírů následků chronického stresu na funkci mozku (61).

Endometrióza

Endometrióza patří mez nejčastější gynekologická onemocnění. Dochází při ní k migraci děložní sliznice mimo dělohu, což způsobuje zánět a intenzivní bolesti, zejména v průběhu menstruace. Kurkumin zde může pomoci zejména díky svým protizánětlivým a protibolestivým účinkům. Navíc omezuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování endometrických ložisek krví. V pokusech na myších byla potvrzena přímo i redukce ložisek děložní sliznice po podávání kurkuminu. Jeho výhodou je zde minimální výskyt vedlejších účinků a možnost dlouhodobého užívání. (93)

Stárnutí

Některé výzkumy ukazují, že kurkumin může pomoci zpomalit stárnutí. Nemá sice přímý vliv na životnost buněk a jejich přechod do tzv. stádia senescence, patří ale mezi účinné aktivátory sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a to zejména svým působením na funkci mitochondrií. Právě dysfunkce mitochondrií totiž zhoršuje funkci všech orgánů a tkání, a tím stárnutí urychluje. Důležité je zde i rozsáhlé epigenetické působení kurkuminu – rychlost stárnutí totiž zásadně ovlivňuje zejména úroveň metylace genů, ale i stav chromatinu, a na obojí mí kurkumin výrazný pozitivní vliv. V pokusech na zvířatech navíc přidání kurkuminu do stravy vedlo i přímo k prodloužení jejich života. Svým působením navíc napodobuje i příznivý vliv omezení kalorického příjmu a mírné pohybové aktivity na rychlost stárnutí. Pozitivní roli zde hraje i jeho protizánětlivé působení, stejně jako jeho schopnost působit jako regulátor autofagie (jde o proces, při němž buňka „požírá“ sebe sama, což má pozitivní vliv na její funkci). Jak už jsme uvedli, nemá sice přímý vliv na množství senescenčních buněk (jejich hromadění v těle je také jednou z příčin stárnutí), pomáhá ale zmírnit zánět, který v těle v důsledku hromadění senescenčních buněk probíhá. (95)

Štítná žláza

Kurkumin má výrazný pozitivní efekt jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci štítné žlázy. Skvěle působí i při potížích autoimunitního charakteru – má imunomodulační efekt, a navíc jde o silnou protizánětlivou substanci, která reguluje tvorbu zánětlivého enzymu COX-2 a dalších látek, které se podílejí na průběhu zánětlivých procesů v oblasti štítné žlázy (NF-kB, TNF-alfa a další). Působí také jako antioxidant, který chrání buňky štítné žlázy, a má preventivní efekt proti rakovině tohoto orgánu. (99)

Užívání, kontraindikace, kombinace

Kurkumin je možné konzumovat v rámci běžného jídelníčku – kurkuma, která tuto látku obsahuje, je například součástí koření kari. Druhou možností je užívání formou doplňků stravy. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit hlavní problém, a tím je omezené vstřebávání kurkuminu, které je dáno zejména jeho omezenou rozpustností ve vodě – mnohem lépe je toto barvivo rozpustné v tucích. Vhodnou možnost, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, tak představuje konzumace doplňku stravy či koření spolu s tučnějším jídlem, popřípadě omega-3 mastnými kyselinami.

Další možností, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, je jeho užívání spolu s látkami, které vstřebatelnost podporují. Asi nejznámější z nich je piperin, který je součástí pepře. Koncentrace kurkuminu v krevní plazmě je při užívání společně s piperinem až o 2 000 % vyšší, než pokud jej konzumujeme samostatně (dle jiných studií se hladinu kurkuminu v krvi zvýší při užívání s piperinem dokonce až 30x). Pepř je ostatně také jednou z důležitých součástí směsi kari. Další efektivní možností je kombinace s quercetinem (zde se biologická dostupnost zlepší v průměru o 147 %) nebo resveratrolem. Zajímavá je také kombinace s butyrátem, což je produkt některých střevních bakterií užívaný i jako doplněk stravy. Butyrát totiž kurkuminu pomáhá překonávat tzv. hematoencefalickou bariéru oddělující mozek od krevního oběhu, čímž může zvýšit jeho účinnost při depresích, neurodegenerativních chorobách a dalších potížích týkajících se mozku. (40, 65, 66, 68, 95)

Kurkumin je obecně dobře snášen, a to i ve velmi vysokých dávkách. Klinické studie potvrdily dokonce i bezpečnost extrémních denních dávek 12 g! Dávka 8 g/den pak byla potvrzena jako bezpečná při 3měsíčním užívání. Nutno ale podotknout, že vysoké dávky mohou u citlivých osob způsobit trávicí obtíže, jako je nevolnost či průjem, popřípadě i bolesti hlavy. Pro dosažení pozitivního epigenetického působení jsou navíc obvykle dostačující i dávky ve stovkách miligramů. Některé výzkumy rovněž naznačují, že vyšší dávky mohou negativně ovlivnit pohyblivost spermií, takže by se jich měli vyvarovat muži usilující o početí potomka. (57, 94, 95)

Opatrnost (a ideálně i konzultace s ošetřujícím lékařem) je vhodná v případě, že užíváme jakékoliv léky. V některých případech může kurkumin zvyšovat jejich účinnost – to se týká například některých antibiotik a chemoterapeutik, což může být žádoucí. V případě některých chemoterapeutik (např. cyklofosfamidu) a dalších léků ale může jejich účinnost naopak snižovat, a tím zhoršovat účinnost léčby. Protože kurkumin snižuje srážlivost krve, neměl by se užívat spolu s léky snižujícími krevní srážlivost. Podobné je to u antidiabetik – sám o sobě totiž snižuje hladinu cukru v krvi a v kombinaci s těmito léčivy by tak mohlo dojít k hypoglykémii. Nevhodná je i kombinace kurkuminu s antacidy (tj. léky snižující kyselost žaludku). (94)

Vhodné kombinace

Kurkumin se nejčastěji kombinuje s látkami, které zlepšují jeho biologickou dostupnost, tj. s piperinem nebo quercetinem. Zároveň ale i on sám může podpořit vstřebávání jiných epigeneticky působících substancí, například resveratrolu, boswellie nebo EGCG (64, 67). Možné jsou ale i další kombinace.

Zánět a bolest: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + boswellie (86), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Diabetes: kurkumin + gurmar (69), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (83)

Nádorová onemocnění: kurkumin + indol-3-karbinol (70), kurkumin + genistein (71), kurkumin + resveratrol (73), kurkumin + OPC (74), kurkumin + ostropestřec (78), kurkumin + quercetin (82)

Imunita a antimikrobiální působení: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba: kurkumin + butyrát (68)

Deprese: kurkumin + butyrát (68)

Cystická fibróza: kurkumin + genistein (72)

Padání vlasů: kurkumin + zázvor (75)

Hubnutí: kurkumin + zinek (76), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + quercetin (81)

Artróza: kurkumin + bromelain

Játra: kurkumin + ostropestřec (77), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + šišák bajkalský (88)

Sportovní výkonnost, stav svalů: kurkumin + hořčík + vitamin D3 (79)

Autoimunitní onemocnění: kurkumin + boswellie (85)

Ledviny: kurkumin + boswellie (86)

Srdce a cévy: kurkumin + EGCG (89)

Štítná žláza: kurkumin + selen

Epigalokatechin galát, zkráceně EGCG, je jedna z látek nacházejících se zejména v zeleném čaji. Patří mezi nejlépe prozkoumané látky s epigenetickými účinky a vyznačuje se silným širokospektrálním pozitivním působením na celé tělo.

Popis a výskyt

EGCG je ester epigalokatechinu, přírodní látka, která se v nejvyšší koncentraci nachází v zeleném čaji. Chemicky patří mezi polyfenoly. Její obsah se však výrazně liší dle druhu a kvality – nejvyšší je v kvalitních, sypaných zelených čajích s velkými, nedrcenými listy. Méně kvalitní, drcené zelené čaje v sáčcích mají obsah účinných látek výrazně nižší (až stonásobně) a vysoce upravené čaje, například ty instantní či ledové, EGCG už prakticky neobsahují. V kvalitním zeleném čaji se navíc nacházejí i další tělu prospěšné látky ze skupiny katechinů. (40)

Poměrně bohatým zdrojem EGCG a dalších katechinů jsou i kvalitní bílé čaje, výrazně hůře jsou na tom čaje černé a čaje typu oolong, protože v průběhu procesu fermentace dochází k výrazným ztrátám katechinů.

V menším množství se EGCG nachází také v některých druzích ovoce (jahody, borůvky, brusinky, kiwi, avokádo, jablka, hrušky, třešně či broskve) a ořechů, například např. lískových, pekanových a pistáciových (40).

EGCG se rovněž užívá formou doplňku stravy – extraktu ze zeleného čaje. Jeho hlavní výhodou je, že se zde EGCG a další typy katechinů nacházejí v mnohonásobně vyšší koncentraci než v nápoji. Některé typy extraktů navíc neobsahují kofein.

Historie

Nejstarší herbář, v němž se nacházejí záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Tradice pití čaje je však pravděpodobně o několik tisíc let starší – podle archeologických nálezů by konzumován již před 5 000 lety. A stejně tak platí, že mnohem déle jsou využívány i jeho léčivé účinky.

Kissa Yojoki neboli Kniha čaje z roku 1191 popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje například na srdce, trávení, prevenci únavy, podporu funkce mozku či močového ústrojí. V posledních letech je odborníky často zmiňován tzv. asijský paradox – ačkoliv je v této části světa hojně rozšířeno kouření cigaret, úmrtnost na rakovinu a kardiovaskulární choroby je poměrně nízká, což je přičítáno právě hojnému pití zeleného čaje.

Do Evropy se čaj dostal v 17. století. V současnosti jde o druhý nejčastěji konzumovaný nápoj – hned po čisté vodě.

Léčivé účinky

EGCG je znám především pro své silné antioxidační působení, zároveň jde však o jednu z látek, která je schopna velice silně působit z hlediska epigenetiky.

Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, díky němuž víme, že to, jací jsme a jaké nemoci nás trápí, nezávisí pouze na genetické informaci. Existují totiž mechanismy, které dokáží některé geny „vypínat“ či naopak „zapínat“ – z chemického hlediska jde například o metylaci genů, či acetylaci histonů. Tyto změny mohou přitom být natolik výrazné, že dva jedinci se stejnou genetickou informací mohou být zcela odlišní, jak se to děje třeba v případě včelí matky a dělnice.

EGCG přitom patří mezi nejsilnější přírodní preparáty, které jsou tělo schopny ovlivňovat právě z hlediska epigenetiky. Má nezastupitelné místo v prevenci a léčbě rakoviny a kardiovaskulárních chorob, podporuje hubnutí, a dokonce může ovlivňovat průběh Alzheimerovy choroby a míru postižení u Downova syndromu. Efektivně také podporuje vytrvalostní výkonnost sportovců a přináší úlevu při kloubních onemocněních. Zároveň jde o silný antioxidant a látku, která má schopnost ovlivňovat procesy buněčné regenerace.

Hubnutí

Řada lidí s nadváhou ráda tvrdí, že má „tloušťku v genech“. Výzkumy sice ukazují, že mají v podstatě pravdu, ale přesto je v jejich moci daný stav ovlivnit – klíčovou roli při vzniku obezity totiž nehraje „tvrdá dědičnost“, ale spíše epigenetické procesy, jako je metylace genů či acetylace histonů. Epigenetické změny, které měli naši rodiče v okamžiku početí, po nich přitom z části můžeme zdědit, a řada dalších má původ v těhotenství matek obézních osob. (15)

Proces to však naštěstí není nezvratný a jednou z látek, které mohou vznik a léčbu obezity ovlivnit je i EGCG. Při hubnutí sice bude vždy hrát nejdůležitější roli rovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem, kromě toho jsou tu však i další faktory: proliferace (tj. rychlé množení) buněk, z nichž vzniká tuková tkáň, rychlost tvorby tuků z přijaté energie (tzv. lipogeneze) a ochota těla využívat tukové zásoby jako zdroj energie (proces tzv. lipolýzy), což jsou všechno procesy, které lze ovlivnit prostřednictvím epigenetiky. (16) Výzkumy totiž například ukázaly, že obézní osoby mají ve srovnání s lidmi s normální váhou odlišnou míru epigenetických změn v oblasti DNA a histonů (bílkoviny, které vytvářejí prostorovou strukturu DNA). (17-19)

Zelený čaj je již léta oblíbený jako „spalovač tuků“, dlouho se však jeho účinky přičítaly hlavně obsahu kofeinu. Výzkumy ovšem ukázaly, že mnohem důležitější je přítomnost EGCG, který dokáže proces hubnutí ovlivňovat prostřednictvím řady procesů: zvyšuje energetický výdej, míru oxidace (tj. spalování) tuků, snižuje vstřebávání glukózy a tuků, potlačuje diferenciaci tukových buněk i aktivitu enzymu lipázy a ovlivňuje i chuť k jídlu. (16)

Důležitým faktorem je i snížení zánětlivých procesů v těle. Obezita totiž s sebou přináší mírný celotělový zánět, který nejen zhoršuje celkový zdravotní stav, ale zároveň komplikuje snahy o hubnutí. Snížení zánětů tedy znamená i usnadnění hubnutí (45).

Dalším faktorem je i vliv EGCG na složení střevního mikrobiomu. Ukazuje se totiž, že mikrobiom obézních osob má obecně nižší druhovou rozmanitost a jednotlivé druhy jsou zde zastoupeny v odlišném poměru – zejména jde o nižší podíl bakterií Bacteroidetes, a naopak vyšší podíl bakterií Firmicutes. Stoupá zde také počet genů, které jsou zodpovědné za vstřebávání sacharidů z potravy – jinými slovy tedy platí, že kvůli odlišnému složení střevního mikrobiomu umějí obézní lidé získat ze stejného jídla více energie než lidé štíhlí, a proto po totožné stravě více přibírají. I tento problém přitom dokáže EGCG pozitivně ovlivnit. (45-49)

Zvláště efektivně EGCG funguje ve spojení s fyzickou aktivitou – jeho užívání spolu s pravidelným pohybem prokazatelně vede k vyšším váhovým úbytkům než pouze samotný pohyb. Dochází přitom nejen k úbytku tuku, včetně ze zdravotního hlediska problematického tuku v oblasti břicha, ale zároveň je sníženo riziko úbytku aktivní svalové hmoty – ta dokonce ve spojení s posilovacím tréninkem narůstá lépe v kombinaci s užíváním EGCG než bez něj. Při cvičení aerobního charakteru zase dochází ke zlepšení schopnosti organismu využívat jako zdroj energie tuky i ke zvýšení celkového energetického výdeje. Po fyzické zátěži byla také u dobrovolníků zaznamenána vyšší úroveň metabolismu, jejich tělo tedy spalovalo více energie v klidu. (56, 57)

Podstatné rovněž je, že po ukončení dietních omezení usnadňuje EGCG udržení dosažené hmotnosti (44).

Následky nezdravého stravování

Zajímavé také je, že EGCG může pomoci zmírnit následky některých stravovacích nešvarů. Když například vědci krmili pokusné myši stravou s vysokým obsahem tuků, došlo u nich k negativním změnám v oblasti metylace genů a také ke zhoršení poměru důležitých střevních bakterií (Firmicutes/Bacteroidetes) a celkovému zvýšení zánětlivých procesů v těle. Když bylo poté zvířatům podáváno EGCG, došlo ke zvrácení všech těchto negativních procesů (43).

Protirakovinné působení

EGCG pomáhá v prevenci nádorových onemocnění hned několika způsoby. Prvním z nich je silné antioxidační působení, které omezuje poškození buněčné DNA. Dobře prozkoumám je tento jev například v případě rakoviny prsu (1).

Neméně důležité je ovšem i epigenetické působení. EGCG je totiž schopno, zjednodušeně řečeno, zapínat a vypínat určité geny, které jsou zodpovědné za vznik nádorového bujení (9). Tento efekt bylo prokázán například u nádorů tlustého střeva (2-3, 8), velmi výrazný je však u i u těch typů nádorových onemocnění, při jejímž vzniku hraje důležitou roli hormonální rovnováha, tedy zejména u rakoviny prsu (4) či prostaty (7, 12) a dalších. Epigenetické podstaty je i schopnost EGCE bránit rozšiřování nádorů formou vzniku metastáz – dobře prozkoumáno je to například opět u nádorů prsu (5-6).

EGCG je však dokonce schopen přímo způsobovat i smrt nádorových buněk. Tělesné buňky totiž mají tzv. schopnost apoptózy čili programované buněčné smrti. Když taková buňka dostane signál, že se množí příliš rychle, nastartuje v sobě procesy sebezničení. Nádorové buňky ovšem tuto schopnost ztrácejí, což je příčinou jejich nekontrolovaného množení. EGCG pak patří mezi živiny, které prostřednictvím epigenetického působení dokáží tuto schopnost obnovovat a tím zastavovat nádorové bujení (1).

Důležitou roli v protinádorovém působení EGCG hraje jeho schopnost ovlivňovat tzv. transkripční faktory NF-kappaB. Jde o látky, které vstupují do buněčných jader, kde přímo ovlivňují přepis některých genů. NF-kappaB se například účastní produkce protilátek, takže ovlivňují naši imunitu, ale reguluje také proces apoptózy neboli buněčné smrti. Zajímavé přitom je, že EGCG ovlivňuje apoptózu nádorových, ale nikoliv normálních buněk – ty nechává nedotčeny.

EGCG navíc vytváří velmi efektivní kombinace s některými protirakovinnými léky, kdy navzájem zvyšují svoji účinnost. Platí to například pro tamoxifen, sulindak nebo selektivní inhibitory cyklooxygenázy-2. (66)

Kardiovaskulární onemocnění

I v této oblasti bylo donedávna vyzdvihováno především antioxidační působení polyfenolů ze zeleného čaje, poslední výzkumy ovšem naznačují, že i tady může hrát důležitou roli epigenetické působení EGCG – ukazuje se totiž, že vznik některých srdečně cévních nemocí, zejména pak aterosklerózy, je svázán s procesem metylace cytosinu, což je jeden z hlavních epigenetických mechanismů.

Často například bývá citována japonská studie, která je jedinečná svým rozsahem – autoři totiž sledovali totiž více jak 40 000 osob po dobu 11 let. Zjistili přitom, že ti z nich, kteří pili denně alespoň 5 šálků zeleného čaje, měli o 16 % nižší riziko předčasného úmrtí a výskyt kardiovaskulárních chorob byl u nich nižší dokonce o 26 %. (10) Prokázán byl i výrazný vliv EGCG na snížení LDL cholesterolu v krvi a krevního tlaku (11).

I v oblasti kardiovaskulárních potíží navíc platí, že EGCG navzájem podporuje svoji účinnost s některými léky – například s verapamilem, který se užívá na vysoký krevní tlak. (66)

Protizánětlivá aktivita

Principem protizánětlivého působení přírodních substancí i chemických léčiv je tzv. inhibice neboli potlačení mediátoru zánětů – prostaglandinů. Klíčovou roli při jejich vzniku přitom hrají enzymy jménem cyklooygenázy (COX), které se účastní vz niku prostaglandinů z kyseliny arachidonové. Až v roce 1991 přitom byla objevena skutečnost, že cyklooxygenáza není pouze jedna sloučenina, ale že existuje ve dvou formách – COX1 a COX2. COX1 je přitom přítomna v konstantním množství ve všech buňkách, zatímco COX2 vzniká pouze v místě zánětu. Pokud tedy chceme potlačit zánět, je důležité inhibovat především COX2, ale nikoliv COX1, protože ta má v organismu řadu důležitých funkcí, jako je například ochrana žaludeční sliznice. Proto také některé protizánětlivé léky, které potlačují produkci obou typů COX, mohou způsobovat žaludeční potíže (typickým příkladem je aspirin).

A právě EGCG patří mezi látky, které dokáží účinně inhibovat COX2, ovšem bez vlivu na COX1. (30) Navíc potlačuje tvorbu prozánětlivých cytokinů a dalších látek podporujících vznik zánětu. Díky tomu mohou ovlivnit vznik a léčbu některých typů rakoviny, které mají zánětlivý podklad, srdečně cévních nemocí (32), diabetu, obezity, artrózy (31) ale také například urychlit regeneraci po náročné pohybové aktivitě.

Proces stárnutí

Stárnutí je věc zcela nevyhnutelná, jeho rychlost však můžeme ovlivnit poměrně zásadně. Klíčem je přitom opět epigenetika. Procesy, které jsou její podstatou (metylace genů, acetylace histonů), totiž ovlivňují to, zda bude ten který gen „přečten“, tedy jestli podle něj budou či nebudou syntetizovány bílkoviny. To pak má vliv nejen na samotný proces stárnutí organismu, konkrétně například na schopnost buněk opravovat poškozenou DNA, ale i na řadu s věkem souvisejících degenerativních chorob. (14, 20)

EGCG přitom pozitivně ovlivňuje jak celkovou míru metylace genů a dalších epigenetických reakcí, ale i některé konkrétní geny, které se stárnutím souvisejí. Nadějně například vypadají i studie zaměřující se na vliv EGCG na tzv. Metuzalém gen. Jde o gen nazvaný podle biblického Metuzaléma, jenž se údajně dožil 960 let, jehož úkolem je zbavovat organismus poškozených buněk. Když se vědci pokoušeli manipulovat s tímto genem u octomilek, dosáhli toho, že žily o třetinu déle než jejich normální kolegyně. (34)

EGCG ovšem pozitivně ovlivňuje i další procesy související se stárnutím. Již po 12 týdnech jeho užívání například v rámci jedné studie došlo ke zvýšení produkce enzymu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů při buněčném dělení. Telomery jsou koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení zkracují, a když jejich délka dosáhne určité kritické hodnoty, buňky ztratí schopnost se dělit. V tom okamžiku mohou přejít do tzv. stádia senescence, což je stav, kterému se někdy přezdívá „buněčné zombie“. Právě hromadění senescenčních buněk pak zhoršuje funkci jednotlivých tkání, zvyšuje míru zánětů v těle a urychluje procesy stárnutí. EGCG tedy tím, že podporuje tvorbu telomerázy, nejen prodlužuje život jednotlivých buněk v těle, ale také potlačuje tvorbu senescenčních buněk. Zároveň ale brání nadměrné produkci tohoto enzymu, která by mohla mít za následek zvýšení rizika nádorového bujení.  (34, 35, 90, 91)

Další důležitá skupina enzymů, kterou EGCG pozitivně ovlivňuje, jsou sirtuiny. Tyto enzymy jsou nezbytné pro tvorbu a správné fungování mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Pokud jsou mitochondrie v určité tkáni dysfunkční nebo je jich zde malý počet, příslušná tkáň trpí nedostatkem energie, zhoršuje se její funkce a urychlují se procesy stárnutí. (92, 93)

EGCG také dokáže ovlivňovat i viditelné projevy stárnutí, například stav naší pleti. Aktivuje totiž kožní buňky, tzv. keratinocyty ve svrchní vrstvě pokožky, ovlivňuje jejich schopnost dělení a tím snižuje tvorbu vrásek. Zároveň přitom ale může i zlepšit stav některých kožních nemocí (například lupenky), příznivě ovlivnit hojení ran a snížit tvorbu jizev.

Ztučnění jater

Podávání EGCG se při pokusech na myších velmi osvědčilo při ztučnění jater nealkoholického původu. EGCG zde výrazně potlačilo ukládání tuků a akumulaci triglyceridů v játrech. Důvodem je i zde pravděpodobně pozitivní vliv na střevní mikrobiom. (50)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Vědci v lidském genomu identifikovali celkem 28 oblastí, které mohou být zodpověděné za vznik Alzheimerovy choroby. Ukazuje se přitom, že důležitou roli v tomto procesu hraje právě epigenetika – u lidí, u nichž byl po smrti zjištěn vysoký výskyt amyloidních plaků v mozku (jeden z projevů Alzheimerovy choroby) byla například zjištěna také vysoká míra metylace některých oblastí genů. (23-25) EGCG přitom dokáže účinně potlačovat právě proces metylace genů, a proto může hrát výraznou roli i v prevenci a léčbě této nemoci.

Pozitivní vliv byl rovněž prokázán u dalších neurodegenerativní nemocí, například Parkinsonovy choroby. Výzkumy ukazují, že dva šálky zeleného čaje denně dokáží výrazně snížit riziko této nemoci a mají též pozitivní vliv na kognitivní schopnosti. (21, 22) Užívání EGCG navíc zvyšuje efektivitu léčby Parkinsonovy choroby. Při ní se totiž se užívají léky s obsahem látky jménem levodopa (L-dopa), z níž je v mozku syntetizován dopamin (samotný dopamin neprochází přes bariéru mezi krevním oběhem a mozkem a jeho užívání tedy nemá smysl). ECCG přitom omezuje metylaci L-dopa, při které je přeměňován na neúčinnou formu.

Mentální výkonnost a míra stresu

EGCG přímo ovlivňuje i mentální výkonnost u zdravých osob, a to nejen při pravidelném užívání, ale i bezprostředně. Když bylo například dobrovolníkům v rámci jedné studie podáno 300 g EGCG, došlo u nich k výraznému nárůstu mozkové aktivity, která byla zaznamenána i pomocí EEG. Zajímavé přitom je, že ačkoliv se u sledovaných osob projevilo zlepšení pozornosti a mozkové aktivity, zároveň u nich došlo k celkovému zklidnění a snížení míry stresu. (53) Protistresové účinky zeleného čaje byly rovněž potvrzeny i dalšími studiemi.

Pozitivní vliv na mentální výkonnost byl dokonce zaznamenán i u dětí trpících fetálním alkoholickým syndromem, což je soubor tělesných a mentálních postižení vzniklých následkem pití alkoholu v těhotenství. (83)

Deprese

Zelený čaj i extrakt s obsahem EGCG má pozitivní účinky a náladu a protidepresivní působení. Kombinuje přitom hned několik mechanismů účinku, například silný protizánětlivý efekt či regulaci aktivity osa hypofýza – hypotalamus – nadledvinky. Pokud jde o zelený čaj, tak konzumace tří šálků denně snižuje riziko deprese v průměru o 37 %. (54)      

Downův syndrom

Podstata této choroby, která se projevuje řadou tělesných i duševních příznaků, je ryze genetická – postižené osoby mají ve svých buňkách 21. chromozom nikoliv dvakrát, ale třikrát. Ukazuje se ovšem, že míru projevů této poruchy do značné míry ovlivňovat lze – zejména míra postižení v oblasti učení a paměti je totiž ovlivňována epigeneticky, například prostřednictvím metylace DNA a modifikace histonů, a tyto změny jsou dokonce vratné. (28, 29)

Výzkumy ukázaly, že u osob s Downovým syndromem je výrazně redukován presynaptický protein alfa-synuklein. Pokusy na myších přitom potvrdily, že právě EGCG dokáže tvorbu této látky pozitivně ovlivnit. (26) Kromě toho může regulovat i tvorbu enzymu Dyrk1A, který je nezbytný pro vývoj mozku. Právě jeho nadměrná aktivita je přitom považována za patogenní faktor při Downově syndromu. (27)

Podávání EGCG u osob s Downovým syndromem rovněž zpomaluje úbytek mentálních funkcí v průběhu života, pomáhá zlepšit paměť a problémy s chováním. (83)

Artróza

Studie in vitro potvrdily, že EGCG má potenciál chránit kloubní chrupavku před degradací. Důležitým mechanismem je zde potlačení produkce prozánětlivých interleukinů (jedny z látek vyvolávajících zánět), které mají na buňky chrupavky destruktivní účinek. Buňky chrupavky ošetřené pomocí EGCG také ve studiích prokázaly vyšší životaschopnost i odolnost vůči působení volných radikálů a měly také v sobě vyšší obsah proteoglykanů, což jsou látky, které na sebe váží vodu a zvyšují pružnost kloubní chrupavky a její odolnost vůči tlaku. (34, 55).

Autoimunitní onemocnění

Kombinace silného protizánětlivého účinku EGCG a epigenetického působení z něj dělá velice vhodný prostředek při řadě autoimunitních onemocnění:

Revmatoidní artritida

Schopnost EGCG zvyšovat odolnost chrupavky a podporovat tvorbu proteoglykanů se uplatňuje nejen při artróze, ale i při zánětlivém autoimunitním kloubním onemocnění jménem revmatoidní artritida. Možná ještě důležitější je ale jeho schopnost upravovat rovnováhu dvou typů imunitních T-buněk označovaných jako Th-17 a Treg.  Právě vysoký poměr Th-17 vůči Treg je totiž pro revmatoidní artritidu typický. (35, 82)

EGCG rovněž potlačuje nadměrný růst buněk jménem synoviální fibroblasty a jejich schopnost produkovat zánětlivé látky, což je proces typický pro revmatoidní artritidu, a celkově snižuje míru zánětu postižených kloubů. (35)

Crohnova choroba a ulcerózní kolitida

Ve zdravém střevě je regulováno množství epiteliárních buněk tak, aby přesně pokrývaly povrch takzvaných klků neboli výběžků střevní sliznice. Při vzniku nových buněk proto ty původní podlehnou apoptóze (tj. buněčné smrti). Pokud je proces apoptózy narušen, dochází k narušení bariérové funkce střevní stěny, nepřiměřené reakci imunitního systému a tvorbě zánětlivých látek. To jsou hlavní projevy dvou nejčastějších střevních onemocnění, Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy.

Při podávání EGCG přitom v rámci výzkumů došlo ke zmírnění střevního zánětu, tvorby zánětlivých látek (zejména cytokinů) a snížení aktivity onemocnění, a to na podobné úrovni, jako při léčbě nejčastěji užívaným konvenčním lékem sulfasalazinem, který má řadu nepříznivých účinků. (51, 52, 82)

Roztroušená skleróza

Toto autoimunitní onemocnění napadá nervový systém, způsobuje demyelinizaci (tj. zánik myelinových pochev na nervových vláknech, které jsou nezbytné pro vedení nervových vzruchů), a poškozením výběžků nervových buněk.

EGCG zde působí nejen protizánětlivě, ale uplatňuje se i jeho antioxidační působení a schopnost chránit nervové buňky před poškozením. Pomáhá také obnovit rovnováhu mezi jednotlivými skupinami T-buněk a omezuje tzv. infiltraci leukocytů.  (82)

Ještě lepších výsledků než při užívání samotného EGCG zde bylo dosaženo při jeho kombinaci s kokosovým olejem (600 mg EGCG + 60 ml kokosového oleje. (81)

Sjögrenův syndrom

Toto méně známé, ale přesto poměrně časté autoimunitní onemocnění je charakterizováno tím, že vlastní imunitní buňky napadají tzv. exokrinní žlázy, především slinné a slzné žlázy, a způsobují jejich chronický zánět a destrukci. Může se vyskytovat samostatně nebo doprovázet jiná autoimunitní onemocnění. EGCG přitom nejen snižuje míru zánětu příslušných žláz, ale rovněž chrání jejich buňky před apoptózou neboli buněčnou smrtí a celkově zlepšuje jejich funkci. (82)

Sportovní výkonnost

V souvislosti s hubnutím jsme už zmiňovali, že EGCG podporuje schopnost těla využívat při aerobní zátěži tuky jako palivo. Tento efekt je ale zároveň velmi důležitý pro vytrvalostní sportovce, zvláště pak pro ty, jejichž výkon v závodě přesahuje dobu trvání 90 minut (do této doby si tělo obvykle vystačí se zásobami sacharidů).

Když například vědci v rámci jedné studie podali dobrovolníkům s normální hmotností před fyzickou aktivitou (30 minut zátěže na úrovni 60 % VO2max) 890 g katechinů ze zeleného čaje, z čehož 366 g tvořilo EGCG, došlo u nich při zátěži ke zvýšení oxidace tuků v celém těle o neuvěřitelných 17 %! V další studii zase dobrovolníci absolvovali 10týdenní vytrvalostní trénink (3x týdně 60 minut na úrovni 60 % VO2max) a přitom užívali denně 573 g čajových katechinů (z toho cca 100 g EGCG), a po této době při nich vědci při kontrolní 90minutové zátěži zaznamenali zvýšenou schopnost využívání tuků coby zdroje energie, a to na úkor spalovaných sacharidů. U skupiny, která při stejném tréninku užívala placebo, přitom k žádné podstatné změně poměru spalovaných cukrů a tuků nedošlo. To je velice důležitý efekt, protože když je sportovec schopen spalovat při stejné intenzitě zátěže více tuků, šetří tím zásoby polysacharidu glykogenu ve svalech, a tudíž je schopen příslušné tempo udržet po výrazně delší dobu. V pokusech na myších, které absolvovaly 10týdenní vytrvalostní trénink spolu s užíváním EGCG dokonce došlo poté došlo k výraznému zvýšení výkonnosti v testu běhu konstantní rychlostí do vyčerpání – pokusné myšky při něm vydržely běžet v průměru o 30 % déle! (57)

V dalších studiích došlo u dobrovolníků při vytrvalostním tréninku spojeným s užívání vyšších dávek EGCG (až 1 000 mg denně) také k nárůstu VO2max, což je hodnota vyjadřující maximální množství kyslíku, které jsou svaly schopné při zátěži využít. VO2max je přitom považováno za důležitý ukazatel vytrvalostní výkonnosti. EGCG navíc výrazně zmírňuje oxidativní stres spojený s fyzickou zátěží, což spolu s jeho protizánětlivými účinky vede k urychlení regenerace. (57)

Imunita a protivirové působení

EGCG působí jako imunostimulant, zlepšuje reakci imunitního systému na infekci i široké spektrum dalších imunitních funkcí. Prokázána byla i přímá účinnost EGCG proti některým virům, a to jak proti DNA virům, tak i RNA virům. Platí to i například pro virus COVID-19, kdy brání jeho replikaci, snižuje riziko vzniku cytokinové bouře (těžký zánětlivý stav) i poškození plic. Uplatňuje se zde i jeho antifibrotický efekt, díky němuž omezuje vznik krevních sraženin, které při covidové nákaze hojně vznikají. EGCG rovněž projevuje aktivitu vůči virům Herpes simplex způsobujícím opary, chřipkovým virům, virům zika a dengue, a dokonce i viru HIV. (79, 83)

Oči

Antioxidační, epigenetické a protizánětlivé působení EGCG se uplatňuje i v rámci očí. Dlouhodobá konzumace jediného šálku kvalitního zeleného čaje denně například snižuje riziko vzniku zeleného zákalu (glaukomu) o 74 %! U již vzniklého glaukomu pak může EGCG výrazně zpomalit postup nemoci. Efektivní je také v prevenci a podpoře léčby šedého zákalu (katarakta) a má ochranný efekt na buňky sítnicea je vhodný i při makulární degeneraci. V rámci jedné studie například dokázalo podávání 200 mg EGCG po dobu tří měsíců významně zlepšit funkci sítnice. (84, 88, 89)

Diabetes

EGCG spolu s dalšími katechiny ze zeleného čaje zmírňují u diabetu 2. typu inzulinovou rezistenci, podporují vychytávání glukózy a tvorbu zásobního polysacharidu glykogenu ve svalech, snižují oxidační stres, který podporuje vznik inzulinové rezistence, zlepšuje tvorbu mitochondrií, v nichž probíhá přeměna glukózy na energii, a zlepšuje tvorbu inzulinu. (85)

EGCG rovněž působí proti vzniku některých komplikací diabetu, například diabetické nefropatii či retinopatii. (83)

Plicní fibróza

EGCG, ale i další katechiny ze zeleného čaje mají antifibrotický efekt, který se uplatňuje i při plicní fibróze. (83)

Padání vlasů

Epigalokatechin galát je vhodný při mužském plešatění, protože potlačuje přeměnu testosteronu na DHT, což je látka způsobující mj. vypadávání vlasů. Navíc celkově povzbuzuje růst vlasů, působí protizánětlivě a má další široké spektrum pozitivních vlivů, a proto může být přínosný i v případě dalších příčin nadměrné ztráty vlasů. (86)

Užívání a kontraindikace

EGCG se v rámci prevence obvykle užívá v množství 100-200 mg denně, pro léčebné účely jsou používány dávky vyšší, obvykle 400–1000 mg za den. Vysoké dávky by ale neměly být konzumovány dlouhodobě. U osob užívajících denně více než 800 mg EGCG byla totiž zjištěna zvýšená hladina transaminázy, což je látka signalizující poškození jater (41). Za bezpečnou pro každodenní užívání bývá pokládána dávka nepřesahující 338 g (42). Pro dosažení účinnosti je vhodná minimálně dvouměsíční kúra.

EGCG i ostatní katechiny ze zeleného čaje se nejlépe vstřebávají, pokud je konzumujeme ráno na lačno – tehdy byla v krvi dobrovolníků naměřena 3,5krát vyšší hladina katechinů než při užití v jinou denní dobu nebo s jídlem. Když byl například doplněk stravy s EGCG podáván spolu se snídaní, došlo ke snížení jeho biologické dostupnosti u žen o 30 %, a u mužů bylo dokonce vstřebávání prakticky potlačeno. EGCG je navíc nestabilní v prostředí s vysokou teplotou – i proto ostatně není vhodné zalévat zelený čaj vroucí vodou. Stabilitu snižuje i zásadité pH, proto může být výhodné jej podávat spolu s vitaminem C. Biologickou dostupnost EGCG zvyšuje i přítomnost kofeinu, a proto se vyplatí například jeho zapíjení čajem (ale ne horkým). Vstřebávání zvyšuje i jeho podávání spolu s kurkuminem, piperinem, rutinem nebo genisteinem – poslední jmenovaná kombinace je vhodná zvláště pro ženy v menopauze, neboť genistein je velice silný fytoestrogen. (64-68)

EGCG není vhodné při snížené funkci štítné žlázy a také při jaterních onemocněních (s výjimkou ztučnění jater, kde má výrazně pozitivní efekt). Kontraindikací může být i užívání léků na stabilizaci srdečního rytmu, benzodiazepinů (na úzkost), beta-blokátorů, efedrinu, některých antidepresiv, a dokonce může ovlivňovat účinnost antibiotik.

Vhodné kombinace

Kromě výše zmíněných kombinací, které zvyšují biologickou dostupnost EGCG, jsou výhodné i mnohé další kombinace s doplňky stravy:

Zpomalení stárnutí: EGCG + kvercetin (58), EGCG + ginkgo biloba (77)

Prevence a léčba rakoviny: EGCG + kvercetin (59), EGCG + kurkumin (67), EGCG + genistein (70), EGCG + resveratrol (71, 73), EGCG + OPC (72), EGCG + selen (75)

Imunita a protimikrobiální působení: EGCG + quercetin (60), EGCG + OPC (72), EGCG + zinek (76)

Sportovní výkonnost: EGCG + quercetin (61), EGCG + OPC (72)

Srdce a cévy: EGCG + quercetin (62), EGCG + kurkumin (69), EGCG + resveratrol (74), EGCG + lykopen (80)

Mentální výkonnost: EGCG + OPC (72), EGCG + ginkgo biloba (78)

Protizánětlivé a antioxidační působení: EGCG + + quercetin (63)

Jak dostat cukr pod kontrolu? Velmi efektivní možnost představuje gymnéma lesní, která je ale mnohem známější pod hindským názvem „gurmar“, což v překladu znamená „ničitel cukru“. Pomocnou ruku nám ale může podat i při hubnutí, zácpě a dalších trávicích potíží, srdečně cévních onemocněních a mnoha dalších problémech. (1)

Popis

Gymnéma je rod tropických popínavých dřevin z čeledi toješťovitých. Zahrnuje asi 25 druhů, které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Asie, v Oceánii a Jižní Africe. Medicínské využití má několik z nich, nejznámější je ale gymnéma lesní (Gymnema sylvestre), která je rovněž známá pod názvem gurmar. (2)

Gurmar se přirozeně vyskytuje ve střední a jižní Indii, na jihu Číny, v Malajsii, na Srí Lance a v tropických částech Afriky, pěstuje se ale na řadě dalších míst světa. Jde o pomalu rostoucí popínavou dřevinu (liánu) s eliptickými nebo vejčitými listy a žlutými až oranžovými květy zvonkovitého tvaru. (2)

Historie

Gymnéma lesní je jednou z klíčových rostlin ájurvédské medicíny. Používá se již více než 2000 let – hovoří o ní například starověký spis Sushruta Samhita sepsaný indickým lékařem Sushrutou (zemřel v roce 700 př. Kr). Tento spis je považován za základní dílo ájurvédy. V indické tradiční medicíně se gurmar používá k léčbě cukrovky, ale i mnoha dalších onemocnění včetně malárie, kašle, astmatu, ledvinových kamenů, kardiopatie, Parkinsonovy choroby či hadího uštknutí. Listy se v tomto systému tradičně užívají k léčbě cukrovky, zatímco kůra a květy k léčbě onemocnění souvisejících s hlenem. (2)

Účinné látky

Nejdůležitějšími látkami obsaženými v gymnémě lesní jsou glykosidy, mezi něž patří zejména kyselina gymnemová, gymnestrogenin a gymnemagenin. V listech se vyskytuje také peptid gurmarin, a triterpenové saponiny (konkrétně gymnemasaponiny a dammaranové saponiny), kyselina vinná, kyselina mravenčí, antrachinony a další látky. Neprozkoumanější složkou je přitom kyselina gymnemová, která vyniká zejména svými antidiabetickými účinky a schopností snižovat chuť k jídlu. Ve skutečnosti ale nejde o jedinou látku, ale o směs více podobných kyselin – zatím jich bylo izolováno dvanáct. Velice zajímavou sloučeninou je i peptid gurmarin. (2, 3)

Léčivé účinky

Nejznámější oblastí pozitivního působení gurmaru je podpora léčby diabetu, v níž hraje roli zejména přímé zapojení obsažených látek do procesu vstřebávání a metabolismu glukózy. Prokázáno ale bylo i jeho epigenetické působení, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v DNA, což se pozitivně projevuje nejen při diabetu, ale i dalších potížích. Gurmar má i protizánětlivé, imunostimulační a antioxidační účinky. V rámci protinádorového působení pak hraje roli i ovlivnění tzv. autofagie, což je důležitý ozdravný mechanismus, při kterém buňka „požírá sebe sama“. (2-5)

Diabetes

V rámci prevence a léčby tohoto onemocnění hraje roli celá řada mechanismů, které mají pozitivní vliv nejen na rozšířenější diabetes 2. typu, ale i na diabetes 1. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění.

Gurmar ovlivňuje například tvorbu inkretinů, což jsou hormony produkované ve střevech řídící tvorbu inzulinu. Podporuje také regeneraci Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, v nichž je inzulin produkován. (2)

Velice zajímavé je působení kyseliny gymnemové. Ta například dokáže ovlivňovat vnímání sladké chuti a snižovat chuť na sladké. Má totiž podobnou strukturu jako cukr, takže dokáže v chuťových pohárcích jazyka obsadit receptory pro vnímání sladké chuti. Kromě toho se váže i na receptory ve střevní stěně, čímž omezuje vstřebávání cukru z trávicí soustavy a brání nadměrnému nárůstu hladiny krevní glukózy. (2, 6-9)

V rámci výzkumů na zvířatech například dokázala gymnemová kyselina IV snížit 6 hodin po podání hladinu glukózy v krvi o 14-60 %, což je mimochodem podobný výsledek jako v případě antidiabetického léku glibenklamidu. (10)

Rovněž ve studiích na lidských dobrovolnících (včetně řady studií kilinických) došlo po podání gurmaru ke snížení hladiny krevního cukru, glykovaného hemoglobinu i fruktosaminu a zvýšení hladiny inzulinu. U osob užívajících antidiabetické léky poté mohlo dojít ke snížení jejich dávkování. (25)

Výzkumy rovněž ukazují, že gurmar může být účinný i v rámci komplikací diabetu, jako je například diabetická neuropatie. (11)

Hubnutí

Velice zajímavé účinky může mít gurmar coby doplněk redukčních kúr. Pozitivní roli zde hraje výše zmíněné zmírnění chuti na sladké a omezení vstřebávání glukózy (a tedy i kalorií) z potravy, ale i další mechanismy.

Například výše zmíněná schopnost gymnemových kyselin vázat se na receptory pro vnímání chuti je zásadně důležitá pro regulaci kalorického příjmu. Když například pokusné osoby konzumovaly extrakt z gurmaru a poté jim bylo předloženo občerstvení s možností neomezené konzumace, snědly porce s mnohem nižší kalorickou hodnotou než kontrolní skupina. Platí zde ale, že účinné látky gurmaru musí přijít do kontaktu s povrchem jazyka. Pokud tedy člověk užívá extrakt v kapslích, je třeba obsah z kapsle vysypat buď přímo do ústní dutiny, nebo rozmíchat v trošce vody a chvíli podržet v ústech. Tento postup je možné aplikovat před hlavním jídlem (5-10 minut), ale i v okamžiku, kdy člověk během dne dostane chuť na sladké. (18)

Tím ale pozitivní vliv gurmaru na redukci hmotnosti zdaleka nekončí. Svým epigenetickým působením totiž zároveň potlačuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk), podporuje funkci mitochondrií v tukové tkáni i vznik tzv. hnědých tukových buněk s vysokou metabolickou aktivitou. (12)

Když například vědci podávali skupině potkanů gurmar spolu se stravou s vysokým obsahem tuku, přibírala zvířata na váze výrazně méně než kontrolní skupina. A ve studii zaměřené na osoby se střední mírou obezity, které nebyly na redukční kúře, vedlo užívání gurmaru k redukci příjmu potravy a váhovému úbytku 5-6 %. (13, 14)

Bolesti kloubů

Extrakt z gurmaru dokáže díky svým protizánětlivým účinkům výrazně zmírňovat bolest a otok kloubů při artróze a artritidě. Některé výzkumy naznačují i jeho schopnost chránit chrupavku. (2)

Imunita a antimikrobiální působení

Gurmar patří mezi imunostimulanty, tedy látky povzbuzující imunitu. V rámci výzkumů byl zaznamenán zejména jeho pozoruhodný účinek na aktivitu imunitních buněk jménem neutrofily, což jsou nejpočetnější leukocyty kolující v naší krvi. (2, 15)

Extrakt z gurmaru navíc působí i antibioticky, kdy pomáhá ničit některé druhy bakterií – například Staphylococcus aurelius (zlatý stafylokok), Staphylococcus epidermis, Escherichia coli nebo Bacillus subtilis. V současnosti probíhají i studie zkoumající extrakt z gurmaru vylepšený přidáním nanovláken a nanočástic oxidu zinečnatého, které vypadají velice nadějně – tyto preparáty jsou totiž pravděpodobně schopny ničit i bakterie s vysokou mírou rezistence vůči antibiotikům. (16, 23)

Srdce a cévy

Jednou z příčin vzniku aterosklerózy je vysoká hladina LDL cholesterolu, a i tady může gymnéma výrazně pomoci. Když například vědci v rámci jednoho z výzkumů podávali pokusným potkanům stravu s vysokým obsahem cholesterolu, došlo u nich k výraznému zvýšení hladin LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a poklesu „hodného“ HDL cholesterolu. Když poté jedna skupina zvířat dostávala extrakt z gurmaru, došlo u ní k výraznému zlepšení všech těchto ukazatelů. (17)

A stejně to fungovalo i v rámci výzkumů na lidských dobrovolnících – v jednom z nich například dokázal extrakt z gymnémy u osob se střední mírou obezity snížit hladinu LDL cholesterolu o 19 %, triglyceridů o 22 %, a naopak zvýšit hladinu HDL cholesterolu o 22 %. (14)

Další výzkumy dokonce ukázaly, že gurmar je v oblasti snižování hladiny cholesterolu a triglyceridů podobně efektivní jako lék atorvastatin, který patří mezi statiny. (2)

Dýchací systém, alergie a COVID-19

Ájurvédská medicína využívá gurmar pro léčbu astmatu či kašle, poslední výzkumy ale ukazují, že díky svým protizánětlivým a antioxidačným účinkům na dýchací systém může být užitečný i při tzv. syndromu akutní dechové tísně (ARDS), který je nejčastější příčinou úmrtí osob s infekcí COVID-19. (19)

Některé z účinných látek gymnémy mají zároveň schopnost potlačovat alergické reakce. Působí totiž proti množení imunitních buněk jménem eozinofily, jejich nadměrná produkce je typická pro řadu alergických stavů – od kopřivky, přes alergickou rýmu až po astma. Pomáhá také stabizovat žírné buňky, jejichž aktivace vede k produkci histaminu a zánětlivým procesům. (24)

Protinádorové působení

Výzkumy ukazují, že by gurmar mohl být velmi prospěšný v rámci prevence rakoviny a podpory její léčby. V rámci výzkumů například vykázal cytotoxicitu proti buňkám glioblastomu, což je nejběžnější a zároveň nejzávažnější mozkový nádor. Tento nádor je navíc jen málo citlivý vůči konvenční léčbě medikamentózní léčbě. Podstatou působení gurmaru je zde pravděpodobně je podpora autofagie, která právě u glyoblastomu bývá narušena. Jeho účinné látky ale zároveň potlačují tzv. nadměrnou proliferaci neboli schopnost rychlého nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. Gurmar navíc podporuje imunitní mechanismy, které pomáhají ničit rakovinné buňky (např. fagocytózu). Pomoci tak může i při dalších typech nádorů, například při melanomu (nádor kůže), či rakovině prsu. (4, 5, 23)

Trávení a zdraví jater

Gurmar vykazuje i řadu pozitivních účinků na trávicí trakt. Má například vysokou protivředovou aktivitu – zvyšuje totiž produkci žaludečních šťáv a snižuje jejich kyselost. Usnadňuje vyprazdňování žaludku i střevní tranzit, což je důležité při zmírňování zácpy, a zmírňuje také poškození sliznice trávicího traktu. Působí také proti vředům trávicího traktu, které byly vyvolány nadměrným užíváním aspirinu. (23)

Gymnéma má navíc potenciál chránit jaterní buňky před poškození vlivem některých toxických chemikálií. (2)

Hojení ran

Výzkumy na zvířatech rovněž ukázaly, že podávání extraktu z gurmaru dokáže urychlit hojení ran. (2)

Péče o zuby

Účinné látky gurmaru působí efektivně i proti zubnímu kazu – omezuje totiž vznik zubního plaku a potlačuje množení bakterie Streptococcus mutans, která je za vznik zubního kazu zodpovědná. Zde se ale gurmar neužívá vnitřně, ale aplikuje se přímo na zuby, například jako složka zubní pasty nebo formou výplachu ústní dutiny. (2, 23)

Užívání a kontraindikace

Gurmar se obvykle užívá ve formě čaje, prášku ze sušených listů nebo extraktu, přidává se ale i do jídel nebo nápojů. Užívání je obecně považováno za bezpečné, a to i dlouhodobé – v rámci výzkumů se vážnější vedlejší účinky nevyskytly ani po 20 měsících. Pouze při nadměrném užívání se může vyskytnout pokles krevního tlaku, nevolnost či bolest hlavy. (1, 2, 20)

Gurmar se nedoporučuje užívat dětem, těhotným a kojícím ženám, a to především z důvodů nedostatečného množství provedených studií. Užívání spolu s inzulinem či perorálně užívanými antidiabetickými léčivy, je sice možné, ale zároveň i představovat problém, protože vlivem jejich interakce může dojít k nadměrnému poklesu hladiny glukózy v krvi neboli hypoglykémii. Užívání gurmaru v kombinaci s jakýmikoliv léky by proto mělo vždy probíhat  pod dohledem ošetřujícího lékaře. (21, 22)

Obvyklé dávkování je 2 g prášku denně (pokud se nevyskytnou vedlejší účinky, je možno postupně navýšit až na 4 g) nebo 100 mg i více extraktu 2-4x denně. Záleží ale vždy na obsahu účinných látek, zejména gymnemových kyselin. U extraktu standardizovaného na 24 % gymnemových kyselin se například doporučuje celková denní dávka 400-600 mg. Pokud chceme docílit efektu obsazení receptorů sladké chuti v chuťových pohárcích, je vhodné gurmar užívat 5-10 minut před jídlem. (22, 25)

Vhodné kombinace

Diabetes: gurmar + kurkumin (26), gurmar + chrom, gurmar + skořice (27), gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (27), gurmar + mumio (28), gurmar + zázvor (29)

Hubnutí: gurmar + chrom (14), gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (25), gurmar + mumio (28)

Zánět: gurmar + chebule srdčitá (30)