Progesteron je v první řadě pohlavní hormon. Účastní se řízení menstruačního cyklu a umožňuje otěhotnění. Jenže receptory pro progesteron se nenacházejí jen v pohlavních orgánech či mléčných žlázách, ale v prakticky v celém těle. A proto může ovlivňovati spoustu i procesů, které s rozmnožovacím systémem vůbec nesouvisí.

Spousta progesteronových receptorů se nachází třeba v mozku – najdeme je nejen ve všech jeho částech, ale i ve všech typech mozkových buněk. Díky tomu může progesteron ovlivňovat například naši kognitivní výkonnost, odolnost vůči stresu (dokonce má i přímý zklidňující a protistresový efekt), vznik depresí a úzkostí. Vliv má ale také třeba funkci mitochondrií, které mozkovým buňkám zajišťují energii, míru zánětu v mozku, tvorbu a regeneraci neuronů (včetně jejich myelinizace) a dokonce může spolurozhodovat i o tom, do jaké míry a jak rychle se zotavíme z poranění mozku.

Progesteron se přitom neváže jenom na „svoje“ receptory. Dokáže se totiž efektivně vázat například i na glukokortikoidní receptory, které jsou těm progesteronovým velmi podobné. To je mimo jiné důležité pro regulaci zánětu – když se totiž nějaká „pasující“ molekula neboli ligand naváže na glukokortikoidní receptor, dochází ke snížení míry zánětlivých procesů. A protože se tyto receptory nacházejí napříč celým tělem, může progesteron jejich prostřednictvím přispět ke snížení zánětu v celém těle. Pomocí glukokortikoidních receptorů může mít progesteron vliv také na imunitu, a dokonce i na vznik autoimunitních onemocnění.

Tento hormon ale ovlivňuje i zdraví našich kostí, kvalitu spánku, rychlost stárnutí pokožky, funkci ledvin a mnoho dalšího. Klíčový je také v menopauze, protože řada problému vznikajících v tomto období souvisí nejen s úbytkem estrogenu, ale i progesteronu.

Progesteron a menstruační cyklus

Největší část progesteronu se u žen tvoří ve vaječnících – u žen v plodném věku to může být až 30 mg denně. Výrazně nižší množství, cca 1 mg denně, zároveň vzniká i v nadledvinách. Množství tvořené ve vaječnících ovšem není konstatní, ale výrazně kolísá v průběhu každého menstruačního cyklu. Pojďme se tedy pro lepší pochopení na tento proces podívat podrobněji.

Říká se, že vše začíná v hlavě, a platí to i pro ženský reprodukční cyklus. A zdaleka nemluvím jen o vlivu psychiky – v hlavě totiž začínají i fyziologické a biochemické procesy související s menstruačním cyklem.

Když dívka vstoupí do puberty, aktivuje se v jejím hypotalamu malá skupinka buněk jménem KND neurony. Ty pak dají hormonální cestou pokyn další oblasti mozku – hypofýze, aby produkovala FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon). A ty následně ovlivňují činnost vaječníků.

V případě menstruačního cyklu je přitom důležité právě to slovo „cyklus“. Vše, co se při něm v těle děje, se totiž každý měsíc cyklicky opakuje. A důvodem je i opakované kolísání hladin jednotlivých hormonů.

Menstruační cyklus má celkem čtyři fáze:

1. Menstruační fáze

Tato fáze by z logiky věci měla být spíše tou čtvrtou. Každý menstruační cyklus je totiž v podstatě přípravou na otěhotnění a k menstruačnímu krvácení dochází v okamžiku, kdy k otěhotnění nedošlo. Pro praktickou stránku sledování cyklu je ale jednodušší, aby se začal počítat od prvního dne menstruace, protože to je jediný začátek nové fáze, kterou žena bezpečně pozná.

Pokud jde o hladinu progesteronu, tak ta je v tomto okamžiku v ženském těle velmi nízká.

2. Folikulární fáze

Během folikulární neboli růstové fáze hraje důležitou roli estrogen, který mj. způsobuje nárůst hmoty děložní sliznice, aby byla v případě oplodnění schopna zajistit bezpečné uhnízdění vajíčka. Hladina progesteronu je stále velmi nízká.

3. Ovulace

Tahle fáze je nejkratší, ale je extrémně důležitá v okamžiku, kdy se žena snaží otěhotnět. Při ní výrazně stoupne produkce LH, který zajistí vytlačení vajíčka z folikulu – tj. z váčku, ve kterém dozrávalo. Vzápětí se dostane do vejcovodu, odkud putuje směrem do dělohy v naději, že se cestou potká se spermií a dojde k oplození.

4. Luteální fáze

Tahle fáze nás z hlediska produkce progesteronu zajímá nejvíce. A důležitou roli při ní hraje právě folikul, ve kterém předtím vajíčko dozrávalo.

Samotný folikul totiž není jen nějaké pouzdro, ale aktivní tkáň s mnoha úkoly. A jeden z nich přichází na řadu právě teď. Po uvolnění vajíčka se totiž folikul přemění na tzv. žluté tělísko, což je vlastně taková malá hormonální žláza. Poté začne produkovat progesteron, který je mj. nezbytný pro přežití vajíčka krátce po oplodnění.

Pokud k oplodnění nedojde, žluté tělísko, které produkovalo progesteron v luteální fázi cyklu (tedy po ovulaci) po pár dnech zaniká a přestává progesteron produkovat. Zároveň klesá i hladina estrogenu, což vede k omezení cévního zásobení děložní sliznice. Ta poté odumírá, uvolňuje se a odchází z těla prostřednictvím menstruačního krvácení. Znovu tak přichází na řadu první fáze cyklu.

Jiná je ale situace v případě, že se otěhotnění podaří, protože právě progesteron je nutný k udržení děložní sliznice, pro uhnízdění vajíčka i jeho následující růst a vývoj. Proto se v těle začne tvořit tzv. choriový gonadotropin, který brání zániku žlutého tělíska. To produkuje progesteron prvních 7-9 týdnů těhotenství a pak jeho roli přebere placenta. Vytvářené množství tohoto hormonu od tohoto okamžiku postupně roste – těsně před porodem může být hladina progesteronu v těle ženy až stonásobná oproti folikulární fázi menstruačního cyklu.

Po porodu naopak prudce poklesne, což může souviset například se vznikem poporodních depresí.

Důležitý je i pro muže

Progesteron ovšem není jen ženský pohlavní hormon, velice důležitý je i pro mužů, protože u nich funguje jako prekurzor testosteronu – tedy jako látka, z níž testosteron vzniká. Vzniká v nadledvinách a ve varlatech a jeho hladina v mužském těle je podobná té, kterou mají ženy ve folikulární části cyklu. Na rozdíl od žen přitom hladina progesteronu v mužském těle kolísá jen minimálně, postupně se ale snižuje s věkem. A i to může být příčinou některých potíží.

Když tělu chybí progesteron

Na následujících řádcích najdete stručný výčet některých problémů, které mohou souviset s nedostatečnou produkcí progesteronu. Zároveň ale platí, že ne vždy je na vině nízká hladina tohoto hormonu. Potíže totiž může způsobovat i změněná citlivost vůči němu, například z důvodu nefunkčních progesteronových receptorů, tedy specifických míst na buněčném jádře, na které se progesteron váže.

V příštím článku se pak podíváme na to, jak nám s podporou produkce progesteronu a citlivosti vůči němu mohou pomoci přírodní postupy.

Problémy s otěhotněním

Jednou z nejdůležitějších rolí progesteronu je umožnění uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a podpora jeho dalšího vývoje. Nedostatek progesteronu proto může vést například k opakovaným potratům. Často také komplikuje snahy o těhotenství u žen ve vyšším věku. Právě u nich totiž bývá často narušena luteální fáze menstruačního cyklu a s ní i tvorba progesteronu. Vysoká hladina progesteronu může naopak způsobovat vícečetná těhotenství.

Naopak ve folikulární fázi cyklu je vysoká hladina progesteronu z pohledu snahy o miminko nežádoucí – progestiny (syntetická forma progesteronu) jsou ostatně častou součástí hormonální antikoncepce, která zabraňuje ovulaci. 

Potíže související s menopauzou

Při potížích souvisejících s menopauzou se jako příčina obvykle zmiňuje zejména pokles hladiny estrogenu, to je ale jen část pravdy. Ještě více totiž v těle klesá i hladina progesteronu. Existuje přitom řada důkazů, že na vzniku typických projevů menopauzy, se podílí nejen výrazný pokles tvorby estrogenu, ale právě i úbytek progesteronu. Jde například návaly horka, pocení, deprese a úzkosti, poruchy spánku, ale i ztrátu svalové hmoty, zvýšené padání vlasů, přibývání na váze a další problémy.

Výrazný vliv má pokles hladiny progesteronu zejména u žen v období tzv. premenopauzy a perimenopauzy (premenopauza je období před menopauzou, jako perimenopauza se obvykle označuje období rok před a rok po poslední menstruaci). V období posledních několika let před vymizením menstuace totiž ještě většinou neklesá produkce estrogenu (ta naopak může i přechodně stoupat), ale dochází právě k výraznému úbytku progesteronu. Ženy, které mají v tomto období největší míru nepříjemných příznaků, ostatně mívají hladinu estrogenu oproti svým vrstevnicím vyšší, ale zároveň mají velmi málo progesteronu. Proto je právě v období perimenopauzy důležité snažit se co nejvíce bránit poklesu progesteronu – ať už k tomu zvolíme přírodní postupy, nebo jeho doplňování medicínskou cestou (tj. užívání progestinů).

Podávání progesteronu u žen rok po poslední menstruaci například v rámci jednoho z výzkumů nejen snížilo výskyt návalů horka, ale také zlepšilo jejich kardiovaskulární zdraví podobně jako užívání estrogenu (nebo dokonce i více) a výrazně zkvalitnilo spánek. Progesteron má také v menopauze pozitivní vliv na zdraví kostí, stárnutí pokožky a řadu dalších zdravotních aspektů.

Zvláště v období premenopauzy a perimenopauzy pak může být nízká hladina progesteronu (zvláště pak v kombinaci s vyšší hladinou estrogenu) důvodem, proč žena náhle začne přibývat na váze.

Progesteron (progestin) má navíc oproti estrogenové terapii výrazně méně negativních účinků, a dokonce snižuje riziko rakoviny prsu a dělohy u žen léčených estrogenem – proto by měly ženy na hormonální substituční terapii užívat kromě estrogenu také progesteron.

Endometrióza

Pro endometriózu je typické vytváření ložisek děložní sliznice mimo oblast dělohy. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, ale i bolestmi při pohlavním styku a dalšími potížemi. Často také výrazně komplikuje otěhotnění. Více zde »

Příčiny tohoto nejčastějšího gynekologického onemocnění nejsou plně známé, ale typická je pro něj hormonální nerovnováha. Může přitom docházet právě k nedostatečné tvorbě progesteronu – tento pohlavní hormon totiž potlačuje proliferaci (rychlé buněčné dělení) děložní sliznice, která je pro endometriózu typická.

Nejčastější metodou léčby je proto potlačování produkce estrogenu, který naopak proliferaci sliznice podporuje, spolu s užíváním progestinu nebo hormonální antikoncepce. Tento postup však zhruba u třetiny žen nezabírá. Při endometrióze totiž nemusí docházet pouze k nedostatku progesteronu, ale také ke vzniku rezistence vůči němu. Proto je zároveň dobré podporovat i citlivost progesteronových receptorů (více k tomu najdete v pokračovaní článku).

PMS a PMDD

Jako premenstruační syndrom (PMS) označujeme nepříjemné fyzické i psychické příznaky, které se vyskytují v posledních dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech po jejím začátku. Patří sem například podráždění, deprese, úzkost, bolesti v prsou a podbřišku, migrény apod. Premenstruační dysforická porucha (PMDD) pak představuje extrémní formu těchto příznaků. Více zde »

Dříve se při léčbě PMS využíval právě progesteron, protože se soudilo, že ho ženy s tímto problémem mají nedostatek, což u nich způsobuje převahu účinků estrogenu. Progesteronová léčba ostatně fungovala i na zmírnění některých konkrétních příznaků, například na zadržování vody, migrén apod. Novější studie ale naznačují, že za PMS je zodpovědná spíše příliš vysoká hladina estrogenu, případně poruchy citlivosti vůči progesteronu a jeho metabolitům, např. allopregnalononu (ALLO).

Platí sice, že ženy s výrazným poklesem hladin progesteronu mají vyšší riziko PMS a PMDD, zároveň se ale ukazuje, že zhoršení příznaků může nastat i při nárůstu hladin progesteronu.  

Nerovnováha progesteronu je spojena také s dysmenorrheou, tedy nepravidelným menstruačním cyklem.

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS)

Jako PCOS označujeme stav, kdy ženské vaječníky produkují nadbytek testosteronu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, ale i zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob a diabetu. Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou, v řadě případů PCOS ale cysty přítomny nejsou. Více zde »

Dle některých důkazů i PCOS souvisí s hladinou progesteronu. Ženy s tímto syndromem mají typicky nižší hladinu tohoto hormonu v luteální fázi cyklu, což může být i důvodem jejich snížené šance na otěhotnění (PCOS totiž patří mezi nejčastější příčiny neplodnosti). Častější jsou u nich také anovulační cykly, kdy nedochází k uvolnění zralého vajíčka.

Deprese a úzkost

Progesteron, či spíše jeho metabolity pregnenolon a ALLO ovlivňují i fungování našeho mozku. Zvláště ALLO totiž ovlivňuje GABA receptory (receptory pro kyselinu gama-aminomáselnou), a díky tomu dokáže zmírňovat úzkosti a deprese a má antistresové a sedativní účinky.

Proto nejspíš není náhoda, že ženy trpí depresí a úzkostí zhruba dvakrát častěji než muži, což je pravděpodobně dáno právě kolísáním hladin hormonů. Snížené hladiny progesteronu mohou přispět zejména ke vzniku poruch nálad v období před nástupem menstruace. Existují dokonce studie naznačující, že hladiny progesteronu spolu s množstvím a aktivitou progesteronových receptorů mohou ovlivnit pravděpodobnost, že žena spáchá sebevraždu.

Existují také četné důkazy o tom, že progesteron může hrát roli i při vzniku poporodních depresí. V posledním trimestru těhotenství je totiž jeho hladina v těle velmi vysoká, a proto může žena na její pokles po porodu reagovat „abstinenčními příznaky“ právě ve formě poruch nálad. Roli tu může hrát i hladina jeho metabolitu ALLO. Jeho podání ženám s poporodní depresí ostatně často vede k okamžitému ústupu příznaků – v rámci jedné z klinických studií například vedla jediná injekce k výraznému ústupu příznaků během 60 hodin a její účinky navíc byly trvalé.

Právě v době po porodu je u žen výskyt depresí velmi vysoký – až 100x častější než v jiných obdobích života. Na jejich vzniku se ale kromě progesteronu může podílet i prudký pokles hladiny některých dalších látek, například hormonu štítné žlázy tyroxinu (T4), který oproti poslednímu trimestru po porodu klesne cca o 50 %, kortizolu či cAMP.

Pokud se deprese či úzkosti vyskytnou v posledním trimestru těhotenství, může být rovněž příčinou nízká hladina ALLO. Zajímavé přitom je, že právě deprese v těhotenství výrazně u narozených dětí zvyšuje riziko deprese, poruch učení a sociálních problémů v průběhu dalšího života.

Prakticky neprozkoumaný je pak vztah progesteronu a depresí v perimenopauze a menopauze (existuje pouze jediná studie zkoumající vliv ALLO). Jisté ale je, že v perimenopauze výskyt depresí stoupá, zatímco cca dva roky po poslední menstruaci naopak výrazně poklesne, takže souvislosti s hladinou progesteronu lze předpokládat.

Protidepresivní účinky navíc může mít i estrogen, který například potlačuje zpětnou resorpci serotoninu, čímž pomáhá zvýšit jeho hladinu. Na stejném principu přitom působí i antidepresiva typu SSRI.  

Funkce mozku

Receptory pro progesteron se hojně vyskytují v celém mozku. Najdeme je jak ve všech jeho částech i ve všech typech mozkových buněk. Proto nepřekvapí, že může ovlivňovat také naši paměť a kognitivní výkonnost, a dokonce existují i teorie, podle nichž může mít vliv na riziko Alzheimerovy choroby a jiných typů demence. Zapojuje se totiž do metabolismu ß-amyloidu, který vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Progesteron (konkrétně jedna z membránových komponent jeho receptorů) se účastní i regulace zánětu v oblasti mozku. Právě zvýšená míra zánětu v mozku je přitom typická nejen pro různé typy demence, ale i pro deprese, úzkosti a další psychiatrická onemocnění. Zároveň hraje roli i při léčbě poranění mozku – některé studie naznačují, že by podávání progesteronu mohlo pomoci obnovit tzv. myelinové pochvy neuronů poničené například úrazem, a tím pomoci obnovit schopnost neuronů vést nervové vzruchy.

Vliv progesteronu na mozkové funkce ale není jen pozitivní, kvůli svým tlumivým účinkům totiž může naopak zhoršovat kognitivní schopnosti a paměť.  Když byla například v rámci jedné studie aplikována injekce progesteronu mladým zdravým ženám, zhoršila se jejich schopnost zapamatovat si obličeje. To může být ostatně důvodem, proč si mnohé ženy v těhotenství, kdy je hladina progesteronu mnohem vyšší než obvykle, stěžují na zhoršení kognitivních funkcí.

Autoimunitní onemocnění

Ženy trpí autoimunitními onemocněními častěji než muži, což naznačuje, že i vznik a vývoj těchto problémů může souviset s ženskými pohlavními hormony. Navíc je typické, že v těhotenství, kdy jsou hladiny pohlavních hormonů vysoké, se stav některých onemocnění zlepšuje (například revmatoidní artritidy a roztroušené sklerózy), zatímco stav jiných se naopak zhoršuje (například lupus erythematodes). Klíčovou roli zde pravděpodobně hraje schopnost progesteronu vázat se na glukokortikoidní receptory, které potlačují zánět.

Interakce progesteronu s imunitním systémem ostatně může být i důvodem, proč je progesteron nezbytný k udržení těhotenství v prvních dnech a týdnech po početí. Imunita matky by totiž mohla vyvíjející plod vyhodnotit jako „vetřelce“ a snažit se jej zničit. Progesteron ale snižuje aktivitu T buněk, makrofágů a NK buněk, čímž lokálně potlačí imunitu. A stejným způsobem může tento hormon zasahovat i do vzniku a vývoje autoimunitních onemocnění.

Progesteron a mužské zdraví

Nízká hladina progesteronu může způsobovat i některé problémy u mužů, například sníženou chuť na sex, poruchy erekce, přibývání na váze, ztrátu vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese. Znamenat může ale i zvýšené riziko artritidy nebo rakoviny prostaty.

I u mužů se přitom hladina progesteronu výrazně snižuje s věkem (stejně jako hladina testosteronu), zatímco hladina estrogenu v jejich těle stoupá.

Jak dostat hladinu progesteronu do normálu?

Klasická medicína obvykle volí při výše uvedených potížích užívání progesteronu. U žen v menopauze se často volí v rámci hormonální substituční terapie kombinace užívání estrogenu i progesteronu, což je zároveň výhodné i z hlediska snížení rizika rakoviny prsu a dělohy. V případě samotného užívání progesteronu, například v perimenopauze nebo u některých gynekologických onemocněních, je možné volit i formu krému. Ten se totiž velmi dobře vstřebává, což umožňuje využití mnohem nižších dávek hormonu než v případě vnitřního užívání. V případě žen v plodném věku se často využívá i hormonální antikoncepce s obsahem progesteronu (progestinu). Hladinu progesteronu lze ale velmi účinně regulovat i pomocí úpravy životosprávy či s využitím bylinek a doplňků stravy. O tom si více povíme v druhé části tohoto článku.

Testosteron je sice primárně mužský pohlavní hormon, to však neznamená, že by ho ženy ve svém těle neměly. Tzv. androgeny, mezi něž patří, totiž nevznikají pouze ve varlatech, ale i nadledvinách, tukové tkáni, a dokonce i ve vaječnících. Testosteron se tedy vyskytuje i v ženském těle, kde plní řadu důležitých funkcí, jen je ho tu 7–10× méně než v těle mužském. Tedy za normálních okolností.

Někdy se ovšem stane, že ženské vaječníky začnou produkovat testosteronu a dalších androgenů nadbytek. Děje se tak při tzv. syndromu polycystických vaječníků (PCOS), který patří mezi velice častá gynekologická onemocnění – podle odhadů jím trpí cca 10 % žen v plodném věku.

Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou. Řada žen ale trpí příznaky PCOS, přestože ve vaječnících žádné cysty nemá, stejně jako existují ženy s cystami ve vaječnících, které netrpí žádnými projevy nemoci.

Nejčastější příznaky

Jak se pozná, že žena PCOS trpí? V první řadě tím, že se u ní vyskytuje zvýšená hladina androgenů, narušena ale bývá i produkce dalších hormonů, například luteinizačního hormonu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, které jsou mj. často způsobeny nepřítomností ovulace.

To však nejsou jediné obtíže, které PCOS přináší – ženy, které jím trpí, mívají například výrazně vyšší riziko vzniku diabetu, kardiovaskulárních onemocnění, ztučnění jater nebo rakoviny endometria, typická je také zvýšená míra zánětů v těle.

K potvrzení diagnózy se pak využívá ultrazvuk (sleduje se zejména velikost vaječníků, přítomnost cyst a tloušťka děložní sliznice) a krevní testy zjišťující hladinu androgenů.

Spousta genů ve hře

Přesné příčiny PCOS známé nejsou. Studie prokázaly vysoký podíl dědičnosti – dcery žen s PCOS mají ve srovnání s běžnou populací až 5× vyšší riziko, že tímto syndromem onemocní.

„Tvrdá dědičnost“ zde ale nehraje až takovou roli – odhadem jen 10 %. To, co se tady dědí především, totiž nejsou geny, ale epigenetické změny v oblasti DNA. K problémům dcer přispívají také androgeny, které kolují v krvi matky v průběhu těhotenství a také dysfukce její placenty – ta totiž za normálních okolností produkuje enzym aromatázu, která nadbytečný testosteron eliminuje, u matek s PCOS je ale tvorba tohoto enzymu narušena.

Tímto způsobem se navíc mohou na další generace přenášet i poruchy metabolismu, které s PCOS souvisejí – k jeho rozvoji totiž prokazatelně přispívá i obezita a inzulinová rezistence.

Nedá se přitom říci, že by za rozvoj PCOS mohl jeden jediný gen. Negativní epigenetické změny (zejména ve smyslu odlišné míry metylace DNA, ale i modifikace histonů a tvorby microRNA) zde totiž postihují velké množství genů – odhalena jich byla více než stovka. Mj. šlo i o geny, které souvisejí s rozvojem zánětu, nádorových onemocnění nebo s inzulinovou signalizací.

K rozvoji PCOS ale mohou přispívat i toxiny z životního prostředí – typicky ty, které patří mezi hormonální disruptory (například Bisfenol A), ale také třeba nikotin. Prokázána je i souvislost s rovnováhou střevního mikrobiomu.

Životní styl je základ

Klasická medicína léčí PCOS pomocí úpravy životosprávy, často je doporučována hormonální antikoncepce, dále antiandrogeny, které však mají řadu vedlejších účinků, v případě snahy o početí pak léky vyvolávající ovulaci. Někdy se využívají také antidiabetika. Co dalšího může žena trpící PCOS pro sebe dělat?

Vzhledem k tomu, že při vzniku a rozvoji PCOS hrají velkou roli epigenetické reakce, je velice důležité dbát při tomto onemocnění na zdravý životní styl – právě životní styl totiž naše epigenetické vzorce ovlivňuje opravdu výrazně.

Základ je pochopitelně zdravá výživa. Vzhledem k tomu, že se na vzniku a rozvoji PCOS podílí inzulinová rezistence, je důležité co nejvíce omezit konzumaci sacharidů s vysokým glykemickým indexem – tj. zejména vyřadit z jídelníčku sladkosti či výrobky z bílé mouky.

Příznaky PCOS pomáhá regulovat také protizánětlivá strava, tj. omezení sacharidů s vysokým glykemickým indexem, živočišných tuků, vysoce zpracovaných potravin a potravních aditiv, a naopak hojná konzumace zeleniny, celozrnných produktů, luštěnin a dalších zdrojů vlákniny, olivového oleje, ryb, bobulového ovoce atd.

Prokazatelné pozitivní účinky má také DASH dieta (s angl. Dietary Approaches to Stop Hypertension), která se využívá ke snížení rizika kardiovaskulárních chorob. Omezuje konzumaci živočišných tuků a červeného masa, a naopak doporučuje ryby, drůbež, zeleninu, ovoce a celozrnné obiloviny.

Zcela zásadní by měla být i snaha o udržení zdravé tělesné hmotnosti. Obezita totiž příznaky PCOS prokazatelně zhoršuje. Naopak k jejich výraznému zmírnění stačí, pokud svou tělesnou hmotnost snížíme o pouhých 5 %.

Vhodný je i pravidelný pohyb – nejen kvůli udržení hmotnosti, ale i vzhledem k jeho epigenetickému působení. Především díky tomu totiž pomůže zmírnit jak příznaky PCOS, tak i riziko diabetu a kardiovaskulárních onemocnění.

Pozitivní vliv mají i postupy snižující míru stresu (včetně například jógy a meditace), stejně jako kvalitní spánek.

Byliny a doplňky stravy

Přírodních látek a bylin, které mohou při PCOS pomoci se zmírněním příznaků, podporou otěhotnění či snížení rizika souvisejících civilizačních chorob, je k dispozici poměrně hodně. Zde je pár příkladů.

Coleus forskohlii – bylinka původem z Himaláje dokáže při PCOS velice efektivně regulovat hormonální i imunologickou rovnováhu, přičemž ji lze dobře kombinovat i s konvenčními léky. Zvyšuje také pravděpodobnost, že se ženě s PCOS podaří otěhotnět. Více o bylině zde »

Resveratrol (+ quercetin) – nejen pokusy na myších, ale i klinické studie ukázaly, že resveratrol pomáhá při PCOS snížit produkci testosteronu ve vaječnících i nadledvinách, ale normalizuje i vylučování luteinizačního hormonu. Zároveň má pozitivní vliv i na inzulinovou rezistenci. Velmi vhodná je zde kombinace resveratrolu s quercetinem, který nejen zlepšuje jeho využitelnost, ale přispívá k účinku i svými epigenetickými a protizánětlivými vlastnostmi. Více zde »

Šišák bajkalský – užívání extraktu z kořene této byliny prokazatelně zmírňuje příznaky PCOS, podporuje pokles volného i celkového testosteronu a reguluje hladiny dalších důležitých hormonů. Kromě toho pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci a zlepšuje reprodukční funkce. Více zde »

Kyselina listová – je důležitým zdrojem metylu, a tím podporuje optimální metylaci DNA.

Genistein – polyfenol získávaný ze sóji pomáhá regulovat vylučování pohlavních hormonů, zmírňuje příznaky PCOS i inzulinovou rezistenci. Více zde »

Šafrán – blizny krokusu setého jsou známé především svými pozitivními účinky při depresích, pomoci však mohou i při PCOS. Pomáhají totiž regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat příznaky tohoto syndromu. Více zde »

Omega-3 – dostatečný příjem těchto nenasycených mastných kyselin je při PCOS zcela zásadní, ať už pro jejich protizánětlivé účinky nebo schopnost regulovat hormonální rovnováhu a zmírňovat inzulinovou rezistenci. Pokud jich strava neobsahuje dostatek, je vhodné je doplňovat formou doplňků stravy. Více zde »

Vitamin D3 – tento vitamin pomáhá regulovat zánětlivé procesy, zmírňuje inzulinovou rezistenci a snižuje riziko kardiovaskulárních chorob. Jeho podávání ženám s PCOS navíc v rámci studií vedlo ke zmírnění tvorby testosteronu, zlepšení pravidelnosti menstruačního cyklu i dozrávání vajíček ve folikulech. Více zde »

Zinek, hořčík – užívání zinku při PCOS pomáhá nejen regulovat hormonální rovnováhu, ale také zmírňovat zánět i řadu příznaků syndromu, jako je vypadávání vlasů či kožní problémy. Doplňování hořčíku zase v rámci výzkumů vedlo ke zmírnění produkce testosteronu a nadměrného ochlupení. Nízká hladina hořčíku je ostatně pro ženy s PCOS typická. Více zde »

Ostropestřec – oblíbená jaterní bylina může pomoci i při PCOS. Působí totiž protizánětlivě a pomáhá snížit hladinu testosteronu. Více zde » https://www.epivyziva.cz/ostropestrec-mariansky/

Gurmar – gymnéma lesní, známější pod jménem gurmar, patří mezi nejúčinnější přírodní prostředky pro snížení hladiny cukru v krvi a inzulinové rezistence, a proto je velice vhodná i při PCOS. Navíc pomáhá snížit hladinu testosteronu v krvi. Více zde »

Kurkumin – barvivo z kořene kurkumy patří mezi nejúčinnější přírodní protizánětlivé prostředky a pomáhá též snížit hladinu glukózy v krvi a inzulinovou rezistenci. Podporuje také správnou funkci vaječníků. Více zde »

Pomoci může také užívání probiotik.

Když se rozhodneme počít dítě, nepředáváme mu pouze polovinu své genetické informace z DNA. Zároveň s ní po nás i tzv. epigenetické změny v podobě chemických reakcí, které v průběhu našeho života zásadně ovlivnily aktivitu jednotlivých našich genů. Tím můžeme zásadně ovlivňovat jeho vývoj i třeba náchylnost k řadě vážných onemocnění.

Většina epigenetických změn je ale naštěstí vratná – na rozdíl od svého genomu (tedy pořadí genů v DNA) proto můžeme svůj epigenom do značné míry ovlivnit. Ještě předtím, než se rozhodneme počít dítě, bychom tedy měli ve svém životě udělat změny, které náš epigenom dají alespoň částečně do pořádku.

Navíc platí, že touto cestou můžeme ovlivnit i samotnou pravděpodobnost, že se nám početí dítěte vůbec podaří.

Jak funguje epigenetika

Přítomnost určitého genu v naší DNA ještě nic neznamená. Stejně důležité je, aby tento gen byl „zapnutý“, aby podle něj mohl organismus vytvářet bílkoviny. Zapínání a vypínání genů je řízeno několika chemickými reakcemi – zejména jde o metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA (více o nich se dočtete zde: https://www.epivyziva.cz/zaklady-epigenetiky/). Tyto reakce se ovšem neodehrávají jen tak náhodou. Průběh řady z nich totiž můžeme ovlivnit i my sami, prostřednictvím svého životního stylu – především tím, co jíme, jestli se pravidelně hýbeme či jakým škodlivinám z prostředí jsme vystaveni.

V průběhu těhotenství a dětství mohou epigenetické změny zásadně ovlivnit náš vývoj, růst, vzhled i schopnosti, v průběhu dospělosti pak zvyšují či snižují náchylnost k řadě nemocí, včetně těch nejvážnějších. Tyto změny však mají i tu vlastnost, že se mohou předávat z rodičů na potomky podobně jako geny v DNA. Ne, že by se dědily úplně všechny, řada z nich je v průběhu vývoje plodu vymazána, přesto však DNA dítěte po narození vykazuje velké množství epigenetických změn podobných těm, které bylo možné najít u jejich rodičů v okamžiku oplození (1, 2).

Když se otěhotnění nedaří

Nejprve se ale pojďme podívat, jak epigenetika ovlivňuje samotnou schopnost početí. Začneme u mužů.

Fakt, že kvalita mužských spermií se v posledních desetiletích rapidně zhoršuje, je všeobecně známý. Problém je v tom, že proces jejich tvorby je poměrně náročný, protože na jeho konci musí být vysoce specializovaná, odolná a životaschopná buňka, která zvládne projít nepřátelským prostředím ženského těla až k vajíčku a následně ho oplodnit. Spermie vznikají ze zárodečných buněk jménem spermatogonie, které procházejí složitým procesem několikanásobného dělení a diferenciace – ten trvá zhruba 72 dní (3). Celý složitý proces je řízen pomocí mnoha genů, proto také existuje spousta možností, jak do něj negativně zasáhnout pomocí epigenetických faktorů. Celá řada výzkumů přitom prokázala, že pokud jsou tyto geny nadměrně metylovány, výrazně se zvyšuje riziko neplodnosti (4).

Epigenetické změny ovšem mohou výrazně ovlivnit i ženskou neplodnost, a zvláště to platí u žen, které se pro dítě rozhodnou ve vyšším věku. Všechna vajíčka, která žena uvolňuje po celý svůj plodný život, totiž vznikla ještě před jejím narozením a v dospělosti postupně pouze dozrávají. S přibývajícími roky ovšem přibývá i epigenetických změn, které narušují aktivitu genů uložených ve vajíčcích – zejména jde o změny v oblasti metylace genů a acetylace histonů. Potíže s otěhotněním mohou být rovněž zaviněny hormonálními změnami, které mohou mít rovněž epigenetickou podstatu – nejčastěji jde o sníženou tvorbu estrogenu, která se obvykle též zhoršuje s věkem (5).

Co chcete předat svým dětem?

I když se ale otěhotnění podaří, není ještě vyhráno. Epigenetické vzorce, které dítěti předáváme spolu se svou DNA, totiž mohou zásadně ovlivnit jeho vývoj v děloze a v po narození pak jeho náchylnost k mnoha chorobám (4, 5).

V posledních letech například proběhla řada výzkumů zaměřených na epigenetickou dědičnost nemocí. Potvrzena byla například dědičnost epigenetických změn zvyšujících riziko některých typů rakoviny, například kolorektálního karcinomu (tj. rakoviny tlustého střeva a konečníku). Pravděpodobnost tohoto onemocnění totiž stoupá jak v případě, že jsme zdědili zmutovaný gen MLH1, ale i pokud nám naši rodiče předali tento gen s negativními epigenetickými vzorci (6).

Epigenetické změny se navíc mohou předávat po řadu generací. Výzkum provedený týmem pod vedením Douglase Rudena například prokázal, že pokud má matka v těhotenství v krvi zvýšenou hladinu olova, způsobí to epigenetické změny vedoucí k poškození mozku a dalších orgánů, a to nejen u jejího dítěte (tam by nemuselo jít přímo o dědičnost, ale o negativní vliv v průběhu těhotenství), ale dokonce i u jejích vnoučat (7). Další výzkumy pak prokázaly, že nedostatečná výživa v některých fázích dětství může negativně ovlivnit nejen zdraví hladovějících dětí v průběhu dalšího života, ale dokonce i růst či náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám u jejich vnoučat (6, 8)!

Ještě je čas na změnu

V poslední době se objevily výzkumy, které by do budoucna mohly přinést způsob, jak epigenetické informace v zárodečných buňkách medicínskou cestou ovlivňovat (9). My se teď ale podíváme na to, jak je můžeme ještě před početím ovlivnit my sami. Jak už jsme totiž řekli, většina epigenetických změn je vratná a můžeme je vymazat stejnými mechanismy, které ovlivnily jejich vznik – tedy především životním stylem.

Následující tipy vám pomohou upravit váš epigenom a tím zvýšit šanci jak na početí, tak i na zdravý vývoj miminka. Ovšem pozor – negativní změny, které vznikaly po celý náš život, nemůžeme chtít napravit za týden. Minimální doba, která je zapotřebí pro vylepšení současného stavu, jsou tři měsíce, ideální ale je, když se pro pozitivní změny v životním stylu rozhodnete alespoň rok před tím, než byste rádi začali o dítě pokoušet.

Upravte výživu

Výživa je jedním ze základních epigenetických faktorů. Její úprava je proto důležitá jak před samotným početím, tak i pro zdárný vývoj miminka v průběhu těhotenství. Otěhotnění i vývoj plodu může zásadně narušit celková podvýživa ve smyslu nedostatečného energetického příjmu – ostatně u extrémně hubených žen s BMI pod 10 často dochází k vymizení menstruace. Svou roli ovšem může hrát i nedostatek některé z klíčových živin, zvláště pak bílkovin (10). U nasycených tuků a sacharidů naopak škodí jejich přebytek (11).

Důležitá je i konzumace některých konkrétních potravin a živin, které mají přímé epigenetické působení. Pokud je přijímáme ve vysokých dávkách (obvykle formou doplňků stravy), jejich pozitivní vliv na aktivitu našich genů může být velice výrazný. Jejich obsáhlý přehled najdete na tomto webu v sekci „O výživě“, zde v krátkosti uvedeme některé z nich.

Kyselina listová – důležitost tohoto vitaminu pro vývoj plodu je známá již dlouho. Jeho nedostatek mívá za následek především poruchy vývoje nervové soustavy v prvních měsících nitroděložního vývoje, může však komplikovat i samotné otěhotnění, zvlášť pokud je žena ve vyšším věku. Ukazuje se totiž, že právě pokles hladiny kyseliny listové, k němuž dochází s postupujícím věkem, zvyšuje úroveň metylace řady důležitých genů a tím je v podstatě zcela vypíná (5, 12).

Granátové jablko – toto ovoce (či doplněk stravy obsahující extrakt z něj) je důležité především pro podporu mužské plodnosti. Epigenetickou cestou zlepšuje jak tvorbu spermií, tak i jejich pohyblivost (13).

Astaxantin – tento silný antioxidant z rodiny karotenoidů (obsažen je například v mase lososa) pozitivně ovlivňuje sekreci hormonů u mužů i žen a zlepšuje pohyblivost spermií (14).

Vitamin D3 – epigeneticky působící vitamin je pro úspěšné otěhotnění zcela zásadní. Receptory pro něj se nacházejí prakticky ve všech ženských reprodukčních orgánech. Je důležitý pro tvorbu estrogenu a dalších hormonů a také látek, které umožňují uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze a brání jej před poškozením vlastními imunitními buňkami. Nezbytný je však i pro mužskou plodnost. Dostatečná hladina vitaminu D3 v těle ženy navíc výrazně zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (15-19).

Vitamin K2 – je nezbytný pro aktivitu bílkoviny osteokalcinu, který je umožňuje ukládání vápníku do kostí a zároveň podporuje ve varlatech tvorbu hormonu testosteronu potřebného pro tvorbu spermií (20).

Resveratrol – barvivo hojně obsažené zejména v hroznovém víně je známé jako prostředek, který pomocí epigenetických mechanismů zpomaluje procesy stárnutí. Týká se to prakticky všech buněk včetně vajíček, jejichž stárnutí a s ním související epigenetické změny jsou jednou z hlavních příčin neplodnosti žen ve vyšším věku. Resveratrol pomáhá jak zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycistických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění (21-23).

Uvedené živiny se navíc vyznačují příznivým epigenetickým působením nejen na plodnost, ale i na DNA jako celek. Tím zároveň snižují i množství negativních epigenetických změn, které při oplodnění předáme svým potomkům.

Vyhněte se stresu

To, že stres a negativní emoce matky v průběhu těhotenství mohou negativně ovlivnit psychiku i zdraví dítěte, je známo již dlouho. Dnes se ovšem ukazuje, že zejména stres může způsobit negativní epigenetické změny, které ovlivňují nejen zdraví dotyčného, ale mohou se přenášet i na jeho potomky. Výzkumy na toto téma sice proběhly pouze na zvířatech, což je logické – lidské dobrovolníky na podobné pokusy by badatelé hledali jen stěží, jejich výsledky jsou ovšem poměrně jednoznačné.

Když například vědci vystavili výraznému stresu myší samečky a poté je nechali spářit se samičkami, zjistili u jejich potomků změnu metylačních vzorců genů ovlivňujících metabolismus glukózy. Malé myšky pak v dospělosti častěji trpěly hypoglykémií, což znamená nejen zvýšené riziko cukrovky či obezity, ale i dalších zdravotních potíží (24)

Nekuřte

Kouření je zlozvyk s dalekosáhlým dopadem na zdraví organismu – urychluje stárnutí, zvyšuje riziko rakoviny (a zdaleka nejde pouze o nádory plic), kardiovaskulárních chorob a řady dalších nemocí. Příčina přitom spočívá v jeho epigenetickém působení – u kuřáků totiž odlišně probíhá zejména proces metylace genů (25).

Nedávné výzkumy ovšem prokázaly i další negativní důsledky kouření. V první řadě velmi negativně ovlivňuje plodnost, a to zejména tu mužskou. Podporuje totiž tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt zárodečných buněk, z nichž ve varlatech vznikají spermie, čímž se výrazně zhoršuje kvalita spermatu a tedy i plodnost. Příčina je přitom epigenetická a spočívá v odlišné metylaci genů (26). Tento jev je navíc způsoben přímo nikotinem, takže se pravděpodobně bude týkat i kuřáků elektronických cigaret.

Epigenetické změny vzniklé v důsledku kouření jsou navíc rovněž dědičné. Děti kuřáků tak mají DNA s podobnými negativními epigenetickými vzorci jako jejich rodiče (27). Platí přitom, že čím dříve člověk kouřit začne, tím hůře to jeho geny ovlivní, a spolu s tím stoupá i negativní vliv na potomky. Například u synů těch mužů, kteří začali kouřit v raném věku, vědci zjistili mnohem vyšší obsah tuku v těle než u jejich vrstevníků.

Zhubněte

Obezita má negativní vliv především na ženskou plodnost – výrazně snižuje pravděpodobnost otěhotnění jak přirozenou cestou, tak i při umělém oplodnění (30). V poslední době ale proběhlo několik studií, které potvrdily negativní vliv obezity i na plodnost mužů, zejména pak na množství spermií v ejakulátu (v oblasti vlivu na pohyblivost spermií jsou výsledky smíšené). Vysoké množství tuku v těle má u mužů rovněž negativní vliv na hormonální rovnováhu – snižuje tvorbu testosteronu, a naopak u nich zvyšuje produkci ženského pohlavního hormonu estrogenu (31).

Mnohem více alarmující je ovšem fakt, že obezita otce v okamžiku početí má výrazný negativní vliv i na zdraví jeho potomků. Vysoký obsah tuku v těle totiž spouští kaskádu epigenetických změn, zejména v oblasti metylace genů a regulace pomocí microRNA, přičemž řada z nich se při oplodnění přenese i na DNA dítěte. Tyto změny pak například výrazně zvyšují riziko, že i potomek bude trpět obezitou (31, 32). Prokázána ovšem byla například i souvislost mezi obezitou otců a výskytu rakoviny prsu u jejich dcer (33).