Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, jehož poznatky narůstají raketovým tempem – zatímco v roce 1958 byly publikovány pouhé 3 odborné články týkající se epigenetiky, v roce 2024 to bylo už 14 938 článků. S počtem studií logicky roste i šíře témat, kterými se zabývají. A mezi ty z mého pohledu nejzajímavější patří studie o souvislostech epigenetiky a alternativní medicíny.

Ukazují totiž, že tvrzení o šarlatánech a bláznech, kteří jim slepě věří, jsou minimálně v některých případech úplně mimo. Za skutečností, že spoustě lidí pomáhají, totiž zdaleka nestojí jen kombinace náhody a placebo efektu, ale změny, které minimálně některé z těchto metod způsobují hluboko na buněčné úrovni. Účinnost některých z nich je totiž natolik velká, že dokáže měnit i aktivitu některých genů v naší DNA.

Pojďme se teď proto podívat na prokázané pozitivní účinky některých tradičních léčebných systémů.

Tradiční čínská medicína

Tradiční čínská medicína (TČM) je velice starý léčebný systém. Dle archeologických nálezů byly některé z jejích metod využívány již ve 14. stolení př. n. l., ve 3. století př. n. l. byl pak zformulován jeden z jejích základních textů, kánon Chuang-ti nej-ťing. Z pohledu epigenetiky přitom patří mezi vědecky nejlépe prozkoumané léčebné systémy.

Většina lidí si v souvislosti s TČM představí doplňky stravy a akupunkturní jehličky, ve skutečnosti jde ale o systém, který klade velký důraz na harmonizaci všech oblastí života – výživy, spánku, pohybu… A dokonce i oblasti našich emocí.

A přesně to vlastně říká i epigenetika. O tom, jestli budou naše geny pracovat v náš prospěch, nebo naopak proti nám, totiž možná ještě více než samotná dědičnost rozhoduje spousta malých, každodenních rozhodnutí právě z oblasti životního stylu, a to včetně míry stresu a negativních emocí.

Existuje ale i celá řada odborných studií, které se zaměřuje přímo na epigenetické účinky některých léčebných postupů v rámci TČM.

Síla čínských bylin

Hodně pozornosti vědců se upírá zejména na epigenetické působení bylin a jiných přírodních látek využívaných v TČM. A vypadá to, že velká část z nich působí mj. i epigenetickou cestou. Když se například vědci v rámci jedné studie pustili do zkoumání dvou stovek tradičních bylinných formulí, zjistili epigenetické působení u 99 % z nich!

Ostatně i řada epigeneticky působících živin a bylin, které najdete na těchto stránkách v sekci O výživě je v rámci TČM hojně využívána, doporučuji proto kliknout na jednotlivé odkazy, pod nimiž kromě spousty dalších informací najdete i odkazy na konkrétní vědecké výzkumy.

Jeden z nejsilnějších epigeneticky působících prostředků tradiční čínské medicíny je kurkuma, konkrétně v ní obsažené barvivo kurkumin ». Efektivně reguluje všechny typy epigenetických reakcí, působí silně protizánětlivě a protinádorově, pomáhá diabetikům, lidem s kardiovaskulárními či autoimunitními onemocněními, sportovcům i těm, kteří potřebují zhubnout.

Kozinec blanitý neboli astragalus » patří mezi nejoblíbenější byliny TČM – nachází se více než ve svou stovkách tradičních léků tohoto systému. Jde o silný adaptogen a imunostimulant s pozitivními účinky na mozek, srdce a cévy, játra a ledviny, a dokonce dokáže efektivně zpomalovat stárnutí. Některé z jeho účinných látek (zejména astragalosidy) přitom mají prokázané epigenetické účinky.

To samé platí pro další silný adaptogen – rhodiolu, která vyniká například svými účinky na fyzickou i mentální výkonnost či antidepresivním působením.

Oblíbenou epigeneticky působící bylinou využívanou v rámci TČM je i šišák bajkalský, jehož účinné látky navíc ochotně pronikají přes hematoencefalickou bariéru, a mohou tak působit přímo na mozkovou tkáň. Proto je mj. velmi účinný i při úzkostech a jiných psychických potížích.

TČM od svých počátků využívá kotvičník zemní », oblíbené bylinné afrodiziakum s pozitivními účinky na močový systém. I část jeho účinků je přitom zprostředkována jeho epigenetickým působením.

Pozitivním vlivem na mozek, srdce a cévy, ale i třeba na PMS nebo astma má i ginkgo biloba ». Tento strom byl přitom v Číně pěstován a kultivován již před více než tisíci lety.

Prokázáno bylo i epigenetické působení mnoha směsí, které TČM využívá. Například směs Xiao Chia Hu Tang, zvyšuje acetylaci histonů v hipokampu a zvyšuje aktivitu genu pro tvorbu nervového růstového faktoru BDNF, což pravděpodobně stojí i za jejími antidepresivními účinky.

Akupunktura

Při akupunktuře se aplikují jehličky do přesně stanovených bodů. Tyto body lze ale stimulovat i jinými podněty, například tlakem (akupresura) nebo elektrickými impulzy (elektroakupunktura). Podle TČM pomáhá stimulace těchto bodů obnovit optimální proudění životní energie čchi v jednotlivých drahách neboli meridiánech.

Existenci energie čchi ani meridiánů se zatím prokázat nepodařilo, zato ale existuje celá řada studií prokazující epigenetické změny vzniklé v důsledku aplikace akupunktury a příbuzných metod – například jde o změny v oblasti metylace genů.

Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků (PCOS) došlo už po jediné aplikaci elektroakupunktury ke změně aktivity 2 369 genů, přičemž u 80 z nich došlo k úplnému převrácení aktivity (tj. zapnutí zcela vypnutých, a naopak vypnutí chybně zapnutých genů). To se projevilo například pozitivními změnami v oblasti metabolismu glukózy. Rozsáhlé pozitivní epigenetické změny v důsledku aplikace akupunktury byly ale potvrzeny třeba i v případě osob trpících syndromem vyhoření.

Ájurvéda

Stejně jako TČM, i indická ájurvéda patří mezi velice staré léčebné systémy – vznikla pravděpodobně zhruba před 3 000 let. I tady platí, že z pohledu epigenetiky jsou nejlépe prozkoumány ájurvédské byliny. Některé z nich jsem popsala už výše, protože je využívá TČM – například kurkumin nebo kotvičník. Za zmínku ale stojí i některé další.
Například jedna z klíčových ájurvédských bylin, ashwagandha », ovlivňuje metylaci genů, modifikaci histonů (např. prostřednictví sirtuinů) i regulaci pomocí nekódujících RNA. Má výrazný zklidňující efekt, pomáhá při řadě psychických potížích nespavosti, ale zároveň coby adaptogen podporuje i vitalitu.

Mezi tradiční ájurvédské byliny patří i gurmar », který vyniká svým antidiabetickým působením – hladinu glukózy v krvi dokáže snižovat podobně efektivně jako některé antidiabetické léky.

Ájurvéda využívá i himalájskou bylinu Coleus forskohlii », která díky podpoře tvorby cAMP pomáhá zlepšit přenos informací uvnitř buněk. Díky tomu může podpořit například zdraví kardiovaskulárního systému, funkci štítné žlázy, plodnost, zdraví pokožky a také hubnutí. 

Očistné procedury

Epigenetické účinky má i Panchakarma – komplexní hloubková očistná procedura využívaná v ájurvédě. Ovlivňuje většinu epigenetických reakcí, konkrétně metylaci genů, acetylaci histonů i regulaci pomocí microRNA.

Jóga, meditace, dechová cvičení

Poměrně rozsáhlé epigenetické účinky mají i různé postupy využívané v rámci jógy, ať už je to samotné cvičení, dechové praktiky nebo meditace.

Například jóga pomáhá nejen snížit hladiny stresových hormonů (zejména kortizolu), ale také zvýšit produkci nervového růstového faktoru BDNF, což je důležité například pro udržení mentální výkonnosti, prevenci neurodegenerativních onemocnění, ale třeba i při depresích či jiných psychických problémech. Její praktikování navíc epigenetickou cestou ovlivňuje i imunitu, zánět, a dokonce působí i protirakovinně.

Řada meditačních technik zase účinně ovlivňuje tvorbu hormonů (např. kortizolu, adrenalinu či „spánkového hormonu“ melatoninu), neurotransmiterů (serotoninu, dopaminu, GABA a dalších) a také BDNF. Zobrazovací metody dokonce ukázaly zvýšenou tvorbu nových nervových buněk v oblastech mozku, které zodpovídají za kognitivní a emoční funkce. U zkušených meditujících pak výzkumy odhalily i rozdílnou aktivitu genů zodpovídajících za imunitu, regulaci buněčného cyklu, a dokonce i za rychlost stárnutí.

Dechová cvičení zase mj. ovlivňují aktivitu genů zodpovědných za vznik a regulaci zánětu.

Evropská fytoterapie

Na našem kontinentu se sice nevyvinul žádný ucelený léčebný systém připomínající TČM nebo ájurvédu, přesto však v historii evropské medicíny existovala celá řada osobností, která kromě medicínských postupů kladla důraz i na životní styl a harmonii těla a duše. Namátkou můžu jmenovat třeba Hippokrata, Galena, Hildegardu z Bingenu, Vinzenze Prießnitze nebo slavného německého kněze a léčitele Sebastiana Kneippa. Ten propagoval filosofii pěti pilířů zdraví, mezi které patřila voda (tj. hydroterapie), rostliny (fytoterapie), pohyb, výživa a duševní rovnováha. Což je všechno opět v dokonalém souladu s poznatky epigenetiky.

Velkou tradici má ale i evropská fytoterapie, přičemž i tady platí, že i řada využívaných bylin má potvrzené epigenetické účinky.

Velkou sílu prokazují zejména ty původem středomořské, které se ale tradičně využívají i u nás. Například rozmarýn » obsahuje hned několik látek s epigenetickým účinkem, například karnosol, kyselinu karnosolovou, kyselinu rozmarýnovou nebo kyselinu ursolovou. I díky nim má velice silné protizánětlivé účinky, efektivně zmírňuje záněty a bolesti kloubů, má pozitivní vliv na mentální výkonnost, imunitu, srdce a cévy a velmi účinný je i při alergiích a asmatu. Výrazné epigenetické účinky má i šalvěj, oregano, bazalka nebo tymián.

Schopnost regulovat aktivitu genů v naší DNA má i heřmánek, který pomáhá chránit nervové a srdeční buňky, anebo i obyčejná pampeliška – její kořen například i díky tomu dokáže efektivně regulovat hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu u diabetiků, podporuje hubnutí, funkci jater, a dokonce má i výrazné protirakovinné účinky.

Epigenetické účinky mají i některé tradiční součásti evropského jídelníčku, ať už je to třeba česnek nebo kořen čekanky », který se v pražené podobě využívá k přípravě čekankové „kávy“.

Středomořská dieta patří mezi nejzdravější stravovací systémy. Právě ona je příčinou, proč obyvatelé Středomoří totiž navzdory poměrně vysoké konzumaci tuků trpí oproti zbytku Evropy méně často kardiovaskulárními nemocemi, rakovinou, ale i Alzheimerovou a Parkinsonovou nemocí. Jednu ze základních složek středomořské diety přitom tvoří olivový olej.

Mimořádná síla antioxidantů

Olivový olej je tekutý poklad a vděčí za to celému komplexu účinných látek. Důležitý je zejména obsah esenciálních nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny alfa-linolové a olejové. Oproti jiným rostlinným olejům navíc obsahuje vysoký podíl mononenasycených mastných kyselin (pouze s jednou dvojnou vazbou), které jsou oproti těm polynenasyceným výrazně stabilnější a nezpůsobují v zažívacím traktu tvorbu žlučových kyselin, které zvyšují riziko vzniku rakoviny. Mononenasycené mastné kyseliny jsou také velice účinné při snižování hladiny cholesterolu v krvi.

Možná ještě důležitější složkou je ale komplex rostlinných polyfenolů, které vynikají svými antioxidačními účinky – jeden z nich, hydroxythyrosol, dokonce patří mezi nejsilnější přírodní antioxidanty vůbec. Tyto polyfenoly pomáhají neutralizovat volné radikály, které v organismu páchají mnoho škod. Reagují například s tuky v buněčných membránách, čímž urychlují stárnutí buněk, a poškozují také bílkoviny, enzymy a mitochondrie, což vede ke vzniku zánětlivých procesů a metabolických poruch. Právě působení volných radikálů neboli oxidativní stres patří mezi důležité příčiny nemocí srdce a cév, Alzheimerovy a Parkinsovy choroby, cukrovky rakoviny, artrózy a dalších potíží.

Mezi fenolické sloučeniny v olivovém oleji patří i oleocanthal, který má výrazné protizánětlivé účinky a prokazatelně tak působí proti některým typům rakoviny, Alzheimerově a Parkinsonově chorobě či degenerativním kloubním onemocněním. Zánětlivé procesy se ovšem podílejí i na vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky, obezity a dalších potíží.

Jak olivy krotí geny

Fenolické sloučeniny v olivovém oleji vynikají nejen svou schopností ničit škodlivé volné radikály, ale dokáží dokonce ovlivňovat naši genetickou informaci prostřednictvím epigenetického působení. Regulují totiž průběh biochemických reakcí, které vypínají či zapínají jednotlivé geny v DNA.

Právě epigenetickému působení polyfenolů vděčí olivový olej za svůj mimořádný protizánětlivý účinek. Tyto látky totiž ovlivňují aktivitu genů řídících produkci enzymů jménem cyklooxygenázy (COX), které hrají klíčovou roli při vzniku zánětlivých procesů. Jde mimochodem o stejný princip působní, na kterém fungují protizánětlivé léky typu aspirinu či ibuprofenu. Olivové polyfenoly navíc ovlivňují i geny nutné pro aktivaci tzv. transkripčního faktoru NF-kB, který vznik zánětu rovněž podporuje.

Olivový olej ovšem působí i přímo na geny, které ovlivňují naši odolnost vůči rakovině. Snižuje například metylaci genu promotoru CNR1, který patří mezi tzv. tumor supresorové geny – potlačuje tedy růst nádorů, v tomto případě nádorů tlustého střeva a konečníku. Pokud je jeho promotor metylovaný, aktivita genu klesá. Pravidelná konzumace olivového oleje dokáže úroveň metylace snížit až o 50 %, což výrazně snižuje i riziko rakoviny.

Aby se ovšem mohlo epigenetické působení olivového oleje projevit, je nutné jej konzumovat prakticky denně a v dostatečném množství. U obyvatel Středomoří ostatně tvoří až 30 % denního energetického příjmu, pár kapek do salátu tedy rozhodně nestačí. Můžete ale jeho účinky podpořit užíváním doplňků stravy s olivovými polyfenoly.

K oleji přidejte bylinky

Jak už ovšem jsme zmínili, funguje olivový olej nejlépe v rámci komplexu středomořské diety. Pokud jím pouze doplníte běžný středoevropský jídelníček, může to přinést některá úskalí.

To první se skrývá ve faktu, že rodina cyklooxygenáz zahrnuje celkem dva enzymy. Ten s označením COX 2 v těle moc nechceme, protože zvyšuje míru zánětlivých procesů a zatímco akutní zánětlivé procesy jsou pro tělo většinou přínosem, protože například podporují hojení zranění, ty chronické jsou pro zdraví jednoznačně škodlivé (zvyšují například riziko vzniku srdečně cévních chorob, cukrovky či některých typu rakoviny), a proto je důležité tovrbu COX 2 spíše potlačovat. Tento enzym má ale i „hodného bratříčka“ COX 1, který je nezbytný pro ochranu sliznice trávicího traktu a jeho produkci proto potlačovat nechceme. Problém je ale v tom, že olivový olej sníží nejen produkci COX 2, ale zároveň s tím i COX 1.

Středomořská kuchyně řešení má. Hojně totiž využívá byliny, jako je rozmarýn, bazalka či šalvěj, které mají rovněž epigenetické účinky – kromě toho, že potlačují produkci COX 2, ovšem mají i příznivý vliv na produkci COX 1. Pokud tedy i vy chcete zvýšit konzumaci olivového oleje, přidejte k němu i pořádnou hrst středomořských bylinek. Možné je i užívání například doplňků stravy s extraktem rozmarýnu.

Dejte si rybičku

Další úskalí se skrývá v nevyváženém poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin. Obě tyto živiny jsou sice pro tělo nezbytné, zároveň však spolu v těle soupeří hned na několika frontách – především pak o skupinu enzymů nezbytných pro produkci tzv. signálních molekul. Jenže zatímco signální molekuly odvozené od omega-3 působí protizánětlivě, ty odvozené od omega-6 naopak vznik zánětu podporují. Proto je důležité, aby „šestky“ ve stravě nad „trojkami“ výrazně nepřevážily. Optimální poměr jejich příjmu je 1 : 1, maximálně ale 1 : 4 ve prospěch „šestek“, jinak se v těle začnou rozbíhat zánětlivé procesy.

Problém ale je, že v naší stravě je tento poměr mnohonásobně vyšší, a právě olivový olej patří mezi rostlinné oleje s nevhodným poměrem obou kyselin (cca 13 : 1 ve prospěch omega-6). To sice není tak strašné jako třeba v případě oleje kukuřičného (83 :1) či slunečnicového (žádné omega-3), stále je to ale výrazně horší poměr než třeba v tolik zavrhovaném másle, které se pyšní poměrem 1,6 : 1. Ve středomořské dietě je tento fakt vyvážen hojnou konzumací ryb a mořských plodů coby nejbohatším zdrojem omega-3, my ale v tomto směru značně pokulháváme. Minimum, které bychom měli dodržovat, jsou dvě porce ryb týdně. Pokud toho nejsme schopni a chceme hojně používat v kuchyni olivový olej, je vhodné opět zvážit doplňování omega-3 prostřednictvím doplňků stravy. V tomto směru je také výhodné užívat jako doplněk stravy olivové polyfenoly, například hydroxytyrosol nebo směsi s vysokým podílem této látky – neobsahují totiž žádný tuk, a tudíž v nich nenajdeme ani žádné omega-6 nenasycené mastné kyseliny.