Krásný, majestátní strom, jehož koruna stín v topickém horku, ale také poklad přírodní medicíny – to je neem. Jeho léčivé účinky ocení diabetici, lidé s kardiovaskulárními problémy, působí však i proti rakovině, zubnímu kazu, akné nebo žaludečním vředům.

Popis

Název „neem“ označuje strom s českým názvem zederah indický (latinsky Azadirachta indica, čeleď Meliaceae). Někdy se mu také říká „nimba“, což je název pocházející ze starověkého sanskrtu, který je zároveň synonymem pro stav dobrého zdraví. Jde o stálezelený strom běžně dorůstající výšky 10-20 m, občas až 30 m. Má širokou korunu, sudozpeřené listy a malé bílé květy s výraznou vůní. Je extrémně odolný, nevadí mu sucho, vysoké teploty ani chudá půda. Všechny části stromu se vyznačují výraznou hořkou chutí. (1, 8)

Neem se pěstuje především v jižních oblastech Asie a Afriky a prakticky všechny jeho části jsou už po staletí využívány v rámci tamních tradičních léčebných systémů, jako je například ájurvéda. V současnosti se k léčebným účelům se nejčastěji využívá extrakt z listů či kůry nebo olej ze semen. (1)

Historie

Neem patří mezi vůbec nejstarší používané léčivé rostliny – tedy alespoň mezi ty, o nichž z tohoto pohledu existují písemné záznamy. Pod názvem „Arista“ (= ten, který zahání nemoci) je zmiňován je už ve védských textech, které jsou více než 4 000 let staré. (2)

Systematické popisy využití neemu se hojně nacházejí v klíčových staroindických lékařských textech vzniklých mezi lety 1 500 a 500 př. n. l. (např. Charake Samhita, Sushruta Samhita nebo Ashtanga Hridaya). V té době byl využíván zejména v léčbě kožních onemocnění, infekcí, horečky a k čištění krve. Zmiňován je ovšem i v mnoha starověkých náboženských spisech, kde je mu připisován ochranný a rituální význam. (2)

Vědecké zkoumání neemu započalo ve 40. letech minulého století, kdy z něj byly izolovány účinné látky nimbin a nimbidin, v druhé polovině 20. století pak začaly přibývat studie potvrzující jeho léčivé účinky. (3)

Jakousi historickou perličkou je pak patentový spor probíhající na přelomu tisíciletí. V roce 1995 získaly dvě evropské společnosti patent na využití extraktu z neemu v rámci přípravku na hubení plísní. To se ovšem nelíbilo Indii coby státu i několik organizacím. Argumentovaly, že tyto účinky neemu jsou známy stovky až tisíce let, po celou tuto dobu se běžně využívají v indickém zemědělství, a proto přípravek rozhodně není možné označit za nový vynález, který by mohl spadat pod patentovou ochranu (v patentovém právu se tomu říká „prior art“). V roce 2000 byl proto patent zrušen, což byl důležitý krok v ochraně tradičních znalostí. (4)

Účinné látky

Neem obsahuje řadu unikátních sloučenin – vědecké výzkumy v něm potvrdily přítomnost více než tří stovek bioaktivních látek. Zajímavou látkou je zejména triterpen jménem nimbin, který má antipyretické (proti horečce), fungicidní, antialergické, antiseptické a protizánětlivé účinky. Kromě něj jsou tu hojně zastoupeny i další látky s protizánětlivým a antioxidačním působením, jako jsou flavonoidy, endoperoxidy, saponiny nebo enzymy proteinkinázy a fosfodiesterázy. Mezi další účinné složky obsažené v menších koncentracích patří katechiny, nimbiny, limonoidy, taniny, alkaloidy, terpenoidy či kyselina gallová. (1, 2, 5)

Listy neemu navíc obsahují glykoproteiny. Ty dokáží velice účinně modulovat imunitní systém, a díky tomu jsou například schopné regulovat růst nádorů. Nachází se v nich i aminokyselina prolin, která je nadějnou substancí pro léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (1, 6, 7)

Léčivé účinky

Ájurvéda a další tradiční systémy využívají různé části neemu k léčení řady nemocí a stavů, a to včetně těch nejzávažnějších, jako je rakovina, srdečně cévní choroby či cukrovka. Moderní vědecké výzkumy řadu z těchto vlivů na zdraví potvrdily a ukázaly, že neem na tělo působí prostřednictvím řady mechanismů: je to silný antioxidant s protizánětlivým a epigenetickým působením, podporuje detoxikaci a opravy DNA, ovlivňuje buněčný cyklus a signální dráhy, stejně jako programování buněčné smrti, autofagie či imunitní odpovědi. (1)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Řada sloučenin obsažených v neemu má sama o sobě výrazný antioxidační potenciál. Pro extrakt z listů byla ale navíc prokázána schopnost zvyšovat hladiny důležitého vnitřního antioxidantu glutathionu. (1)

Laboratorní studie navíc ukázaly, že antioxidační a protizánětlivé účinky neemu mohou drát roli i při zánětlivých střevních onemocnění, pro které je typický úbytek vnitřních antioxidačních enzymů. (1, 9)

Neem rovněž obsahuje dvě látky s výraznými protizánětlivými účinky: limonoid a epoxyazadiradion. První jmenovaný navíc dokáže efektivně zmírňovat bolest a otok. Protizánětlivými účinky se vyznačují všechny části rostliny, extrakty z kůry a listů navíc snižují i horečku. (1, 21)

Diabetes, srdce a cévy

Když vědci v rámci jedné z klinických studií podávali osobám trpícím metabolickým syndromem po 12 týdnů různě vysoké dávky extraktu z listů a větviček neemu (od 125 do 500 g 2x denně), došlo u nich k významnému zlepšení řady ukazatelů souvisejících s rizikem či projevy diabetu a nemocí srdce a cév: Snížila se hladina glukózy (nalačno i postprandiální), glykovaného hemoglobinu i inzulinová rezistence. Klesla také míra zánětu, oxidačního stresu, hladina cholesterolu, a zlepšil se i stav cévního endotelu.

Neem dokáže dle studií výrazně potlačit produkci enzymů α-amylázy a α-glukosidázy. Tyto enzymy jsou nezbytné pro využití sacharidů z potravy, a jejich snížená produkce tedy vede k omezení vstřebávání sacharidů z trávicího traktu. (10)

Nádorová onemocnění

Zatím pouze laboratorní studie ukázaly velký potenciál neemu v oblasti prevence a léčby nádorových onemocnění. Má chemoprotektivní i epigenetické účinky, ovlivňuje zejména buněčné dráhy i aktivitu genů souvisejících s proliferací (buněčným růstem) a apoptózou (buněčnou smrtí). Zvyšuje aktivitu tumorsupresorových genů a snižuje aktivitu onkogenů. Protirakovinné účinky má více sloučenin obsažených v neemu, velmi zajímavý je ale v tomto směru azadiramid A nacházející se v jeho listech, který zastavuje růst buněk a podporuje apoptózu u hormonálně podmíněných nádorů prsu (zde již úspěšně proběhly i studie na lidských dobrovolnících). Důležitá je také schopnost extraktu z neemu ovlivňovat protinádorovou imunitu. (1, 11, 12, 21)

Neem může rovněž zabránit tvorbě metastáz. Nedávno vyvinutý japonský preparát kombinující neem s medicinálními houbami a extraktem z rýže například blokuje tvorbu metastáz při rakovině tlustého střeva. (13)

Zuby a dásně

Neem je tradiční součástí přípravků ústní hygieny, zejména zubních past a ústních vod. V oblastech jeho přirozeného výskytu byly dokonce dříve používány k čištění zubů přímo větvičky neemu. Jedna ze studií přitom potvrdila, že ústní voda na bázi neemu účinně snižuje výskyt zubního plaku a zánětu dásní, a to podobně efektivně jako ústní vody s obsahem antibakteriální látky chlorhexidinu. (15, 22)

Dvě malé klinické studie také ukázaly, že zubní pasta nebo gel s obsahem extraktu z listů dokáže ničit bakterie Streptococcus mutans, která jsou původcem zubního kazu. Laboratorní studie pak ukázaly jeho schopnost potlačovat množení dalších patogenů, které se běžně vyskytují v ústní dutině, ať už jde o zlatého stafylokoka, bakterii Enterococcus faecalis nebo kvasinky Candida albicans. (22)

Antivirové, antibakteriální, protiplíšňové a antiparazitické účinky

Antimikrobiální účinky neemu se ovšem neomezují jen na ústní dutinu. Jeho schopnost ničit řadu virů, bakterií a plísní byla sice zatím prokázána převážně jen v rámci laboratorních a experimentálních studií, jejich výsledky jsou však velmi slibné. Neem totiž dokáže účinně narušovat buněčné membrány mikroorganismů, a tím způsobovat jejich smrt. (16)

Extrakt z neemu prokázal účinnost proti řadě bakterií (včetně zlatého stafylokoka). Je schopen ničit i například herpetické viry, virus HIV, COVID-19 nebo virus způsobující horečku dengue. Má rovněž výrazné fungicidní účinky, které je možno využít jak v zemědělství k ochraně rostlin, tak i například při boji s kvasinkou Candida albicans a plísněmi Aspergillus nebo Rhizopus. (22)

Neem může být nadějnou rostlinou i v boji proti malárii – řada laboratorních studií i jedna menší klinická ukázaly schopnost extraktů z různých částí rostliny ničit různé kmeny plazmodií, což jsou parazité, kteří malárii způsobují. Výzkumy naznačily i možnou účinnost proti dalším parazitům, například proti prvokovi způsobujícímu leishmaniózu nebo proti některým parazitickým červům. (22)

Antikoncepční účinky

Nejste zrovna fanoušci hormonální antikoncepce ani jiných medicínských metod? I v této oblasti vám může neem podat pomocnou ruku. Při snaze zabránit nechtěnému těhotenství ho totiž tradiční léčebné systémy využívají velmi často, a tyto jeho účinky potvrdily i laboratorní studie (klinické výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí). Zvláště olej z neemu má totiž velmi silné spermicidní účinky – spermie se po kontaktu s ním stávají během několika desítek vteřin nepohyblivými. (1)

V rámci studií na zvířatech byl olej aplikován jak samcům, tak samicím. Když například vědci aplikovali potkaním samcům jedinou injekci oleje do chámovodů, došlo u nich k zablokování plodnosti po dobu 9 měsíců, aniž by to u nich narušilo produkci pohlavních hormonů nebo libido. U samic potkanů byl použit vaginální krém obsahující 10 % neemového oleje a 1 % extraktu z mýdlových ořechů. Jeho aplikace stačila k zabránění otěhotnění až na 3 měsíce – opět bez ovlivnění hormonálního cyklu. Podobných výsledků bylo dosaženo i v případě opic. (1)

Žaludeční vředy

Menší klinická studie potvrdila pozitivní vliv neemu na zdrví žaludku a jeho protivředové působení. Když byl dobrovolníkům podáván extrakt z kůry neemu (30 mg 2x denně po dobu 10 dnů), došlo u nich ke snížení produkce žaludeční kyseliny (o 77 %) i její enzymatické aktivity a také k  výraznému snížení závažnosti vředu v jícnu, žaludku i dvanáctníku. (17)

Studie na zvířatech rovněž ukázaly, že extrakt z listů může pomoci chránit žaludeční sliznici před negativním působením alkoholu. (21)

Mozek a nervová soustava

Podle experimentálních studií má neem ochranný efekt na nervové buňky a snižuje míru zánětu a oxidativního poškození v oblasti nervové soustavy. Díky tomu by mohl působit proti Alzheimerově i Parkinsonově chorobě, k potvrzení je ale zapotřebí dalších výzkumů. (18)

Ochrana jater

Studie na zvířatech ukázaly, že extrakt z listů neemu zlepšuje ochranu jater před působením některých toxických chemikálií (včetně alkoholu) a vedlejších účinků léků. (21)

Hojení ran, péče o pokožku

Extrakt z listů neemu urychluje hojení různých typů ran, ať už vnikly v důsledku poranění nebo chirurgického zákroku. (21)

Silné antibakteriální účinky neemu se využívají i v boji proti akné a kožním patogenům. Například v jedné studii, v niž osoby s akné používaly pleťovou vodu s obsahem neemu a kurkumy, došlo ke zlepšení stavu u 79 % dobrovolníků. (21, 31)

Neem je také často používanou složkou přírodních kosmetických prostředků, ať už jde o krémy, tělová mléka, šampóny nebo kondicionéry, spolehlivé důkazy o účinnosti zde ale chybí. To samé platí pro ekzémy – tradiční léčebné systémy neem využívají jako pro podporu regenerace ekzematické pokožky, tak pro zmírnění svědění, přesvědčivé vědecké důkazy o účinnosti ale zatím nejsou k dispozici.

Užívání a kontraindikace

Ačkoliv se doplňky z neemu u nás běžně prodávají, není schválen ani jako potravina, ani jako lék. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) jej řadí mezi tzv. novel foods, zatím ale u této klíčové organizace neprošel bezpečnostním posouzením, a nejsou jasně stanoveny doporučené dávky ani omezení jeho užívání. Doplňky stravy s obsahem neemu je tak zapotřebí užívat opatrně, ideálně pod dohledem ošetřujícího lékaře. (19)

Nejčastěji se vnitřně užívá extrakt z listů, obvykle v maximální dávce 500 mg 2x denně (v klinických studiích se obvykle využívají dávky od 300 do 500 mg denně). Vedlejší účinky jsou zde málo časté a spíše mírné, obvykle ve formě gastrointestinálních potíží (nevolnost, průjem apod.) nebo kožních reakcí (vyrážka, svědění).

Naopak poměrně rizikové je vnitřní užívání oleje z neemu, který může zvláště ve vyšších dávkách působit toxicky a poškozovat vnitřní orgány, zvláště pak ledviny, játra a nervový systém. Zvláště citlivě na něj mohou reagovat děti. (20)

Velká opatrnost je namístě i v okamžiku, kdy užíváte jakékoliv léky. Například schopnost neemu snižovat hladinu glukózy v krvi může být problematická pro uživatele léků na diabetes, protože může dojít k hypoglykémii. Neem rovněž působí jako imunostimulant, což představuje problém při užívání imunosupresiv (například při autoimunitních chorobách). Může také zesilovat účinky léků předepisovaných při vysokém krevním tlaku. (21)

Naopak velmi vhodná může být kombinace neemu s některými antibiotiky, kterým pomáhá „otvírat dveře“. Narušuje totiž bakteriální biofilmy a zvyšuje propustnost buněčných membrán mikrobů, čímž umožní účinné látce antibiotika snáze vstoupit přímo do jejich buněk. Záleží ale na konkrétním léku – u některých antibiotik totiž může jejich účinnost naopak snižovat.

Vhodné kombinace

V rámci tradičních léčebných systémů se neem jen zřídka využívá samostatně, většinou je součástí bylinných a jiných směsí. I některé moderní studie potvrdily účinnost tohoto přístupu, protože neem má s řadou rostlinných složek synergické účinky, tj. navzájem zvyšují svou účinnost. Výzkumů na toto téma však zatím proběhlo jen málo. Zde jsou některé možné kombinace, jejichž účinnost byla potvrzena:

Protizánětlivé působení: neem + kurkumin (23)

Hojení ran: neem + kurkumin (23)

Dentální hygiena: neem + kurkumin (23)

Antimikrobiální působení: neem + čekanka + pískavice (27)

Malárie: neem + guava + citronová tráva (28)

Diabetes: neem + Gynura procumbens (29)

Ájurvéda ovšem běžně využívá ke kombinování s neemem i řadu dalších rostlin, jako je například amla (zde byl potvrzen synergický efekt), guduchi, triphala nebo ashwagandha. Samostatně jej tento léčebný systém nevyužívá prakticky nikdy, protože ho považuje za příliš „ochlazující“ a „vysušující“.

Účinnost neemu může pomoci zvýšit i použití některých nosičů, jako je například kokosový olej. (24)

Nevhodná je ale například kombinace s aloe vera, která může zhoršit vstřebávání některých živin z trávicího traktu. (25) Problematická může být i kombinace neemu s některými jinými silnými antioxidanty, jako je například EGCG ze zeleného čaje. Neplatí totiž, že čím více antioxidantů, tím lépe – vysoké dávky naopak mohou antioxidační ochranu zhoršovat. (26)

Kůže tvoří důležitou bariéru mezi naším tělem a vnějším prostředím. Stará se, aby dovnitř neproniklo to, co tam být nemá (například patogeny), a stejně tak hlídá, aby ho opouštělo jen to, co má (například přesně dané množství potu.

Tato bariéra trochu připomíná zeď: Je tvořena přibližně patnácti vrstvami mikroskopických cihliček – buněk jménem korneocyty, které drží pohromadě „malta“ tvořená ceramidy, cholesterolem a mastnými kyselinami. Jeden důležitý rozdíl tu ale je. Zatímco zeď se jednou postaví a pak stojí, dokud ji nezničí vnější vlivy, v oblasti pokožky probíhá neustálá obnova: hluboko v její bazální vrstvě neustále z kmenových buněk vznikají epidermální buňky, které se diferencují do bazálních, trnových a granulárních buněk, až se z nich nakonec stanou „cihličky“ korneocytů. Jde o poměrně složitý proces řízený řadou genů, které jsou regulovány mnoha epigenetickými reakcemi. A právě jejich průběh úzce souvisí s rovnováhou střevního mikrobiomu a s imunitními procesy, které střevní bakterie pomáhají regulovat.

Hodné a zlé bakterie s vlivem na pokožku

Některé střevní mikroorganismy a jejich metabolity například podporují hromadění regulačních T-buněk, což jsou lymfocyty s protizánětlivým účinkem. Mezi tyto „hodné“ bakterie patří třeba Bacteroides fragilis, Faecalibacterium prausnitzii nebo bakterie patřící mezi Clostridium IV a XI. Řada přátelských mikroorganismů produkuje také mastné kyseliny s krátkým řetězcem, například butyrát, který rovněž působí protizánětlivě – potlačuje totiž vznik, migraci a adhezi zánětlivých cytokinů.

„Hodné“ bakterie regulují i imunitní systém a mají i ochranný vliv na buňky pokožky i střevní stěny. Například Lactobacillus LGG vylučuje protein p40, který potlačuje buněčnou smrt zprostředkovanou cytokiny, a tím brání narušení kožní i střevní bariéry. Právě střevní bariéra přitom může hrát ve zdraví pokožky důležitou roli. Když totiž do krve proniknou některé škodlivé metabolity, nebo dokonce i přímo střevní mikrobi, může se to ohrozit i zdraví pokožky. Například v krvi pacientů s lupenkou byla nalezena DNA některých střevních bakterií.

Existuje i přímý vztah mezi rovnováhou střevního a kožního mikrobiomu. Například mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikající uvnitř střev, tedy butyrát, propionát a acetát, podporují růst přátelských kožních bakterií, které jsou důležité pro odolnost vůči některým patogenům, včetně například zlatého stafylokoka. Působí také protizánětlivě a zvyšují integritu střevní bariéry. Platí také, že když je kožní bariéra narušena například chemickou cestou nebo působením UV záření, pomůže kvalitní střevní i kožní mikrobiom k její rychlejší obnově, a dokonce i podpoří hojení ran.

Naopak existuje i řada typických „zlounů“, kteří, pokud se ve střevech vyskytnou ve větším množství, negativně ovlivňují zdraví celého těla, pokožku nevyjímaje. Například segmentované vláknité bakterie podporují tvorbu a akumulaci lymfocytů Th17, které zvyšují míru zánětu a bývají dávány do souvislosti i se vznikem autoimunitních onemocnění. Jejich akumulace může přispívat například ke vzniku lupenky, Behcetovy choroby nebo kontaktní dermatitidy.

Problémy může způsobovat i narušení acidobazické rovnováhy v některých částech trávicího traktu. Pokud se například sníží kyselost v tenkém střevě, začnou něj pronikat bakterie obývající tlusté střevo, což vede ke zhoršenému vstřebávání mikroživin – například kyseliny listové, zinku, chromu, selenu a omega-3. To se pak projeví zhoršením zdraví kůže i dalších systémů v těle (prokázána je například souvislost se vznikem akné).

Potvrzeny byly dokonce i překvapivé souvislosti kůže, střevního mikrobiomu a psychiky. Když jsme totiž vystaveni silnému psychickému stresu, začne střevní mikrobiom produkovat neurotransmitery serotonin, norepinefrin a acetylcholin. Ty jsou sice v mozku nezbytné pro přenos signálů mezi nervovými buňkami, ve střevech jsou ale zároveň schopny napáchat nepěkné věci, protože narušují integritu střevní bariéry a zvyšují míru zánětu v celém těle, kůži nevyjímaje.

Kožní potíže související s rovnováhou střevního mikrobiomu

Akné

Tento nepříjemný kožní problém postihuje přibližně 85 % dospívajících. Dochází při něm k nadměrné tvorbě kožního mazu, zúžení vývodů, kterými tento maz odchází, a zánětu zprostředkovaného bakterií Propionibacterium acnes. Velkou roli tu hraje stravy bohatá na sacharidy, která ovlivňuje signalizaci inzulinu podobného růstového faktoru IGF-1.

Vznik akné přitom úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Některé střevní bakterie totiž ovlivňují důležitou signální dráhu mTORC1, která souvisí s regulací tvorby lipidů a zánětu.

Atopická dermatitida

Atopická dermatitida neboli atopický ekzém je nejčastějších chronické svědivé zánětlivé kožní onemocnění – postihuje 15–30 % dětí a 2–10 % dospělých.  V posledních letech přitom byly objeveny zajímavé souvislosti jak s imunitními funkcemi, tak se střevním mikrobiomem. Atopická dermatitida tak už není chápána jako čistě alergický problém, ale spíše jako dysfunkce kožní bariéry a imunitní odpovědi zároveň.

Atopická dermatitida je z velké části dědičná, za což může mutace v genu kódujícího bílkovinu filaggrin (FLG). Ta je nezbytná pro udržování bariérové funkce a hydratace pokožky, a právě proto zmíněná mutace vede i ke zvýšené citlivosti vůči působení alergenů. To totiž mohou kvůli narušení kožní bariéry proniknout do pokožky, kde následně spustí imunitní reakci, která je provázená zvýšenou tvorbou zánětlivých cytokinů. Ty pak poškozují kožní buňky a způsobují otoky a svědění.

Velkou roli zde opět hraje i rovnováha střevního mikrobiomu. Pokud je narušená, klesá tvorba mastných kyselin s krátkým řetězcem, které mají protizánětlivé účinky a pomáhají udržovat integritu kožní bariéry. Ve střevech pacientů s atopickou dermatitidou byl například opakovaně potvrzen nedostatek bakterie Faecalibacterium prausnitzii.

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza byla dlouho považována za problém související především s nadměrnou proliferací (dělením) kožních buněk keratinocytů. Postupně se ale ukázalo, že jde především o zánětlivý a imunitní problém, který opět úzce souvisí i s rovnováhou střevního mikrobiomu. Typická je tady opět akumulace lymfocytů Th-17, které zvyšují nejen produkci zánětlivých cytokinů (např. IL-17), ale i cytokinů způsobujících nadměrnou proliferaci keratinocytů (např. IL-20 a IL-22).

A i tady opět existuje přímá souvislost se střevním mikrobiomem, protože mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát) jsou schopny ovlivnit, zda se tzv. naivní T-buňky vyvinou v protizánětlivě působící regulační T-buňky, nebo v prozánětlivé lymfocyty Th-17. U pacientů s lupenkou bylo navíc opět prokázáno nízké zastoupení některých „hodných“ střevních bakterií, například bifidobakterií, laktobacilů, Faecalibacterium prausnitii, Parabacteroides či Coprobacillus, a naopak zvýšený výskyt řady patogenních bakterií, včetně například campylobakterií, Escherichia coli nebo původců salmonelózy.

Stárnutí kůže a vznik vrásek

Pro stárnutí kůže je typická ztráta její bariérové funkce, snížení hydratace i obsahu tukových složek, změněná aktivita melanocytů, hromadění buněk souvisejících se zvýšenou mírou zánětlivých procesů (žírné buňky, eozinofily, mononukleární buňky apod.), redukce krevních kapilár a úbytek kolagenu.

Studie přitom ukázaly, že podle stavu, v jakém se nacházejí tělesné mikrobiomy, lze poměrně přesně předpovídat, jak rychle bude postupovat stárnutí – a to jak pokožky, tak i celého těla. Jednotlivé mikrobiomy (zejména střevní a kožní) totiž ovlivňují metabolické dráhy v orgánech a tkáních, a dokonce i epigenetické procesy související s rychlostí stárnutí.

Jednou z hlavních příčin stárnutí pokožky je působení UV záření, které způsobuje oxidativní stres, zvyšuje míru zánětu v pokožce a aktivuje procesy vedoucí k poškození kolagenových vláken. Důsledkem je ztráta pevnosti a pružnosti kůže, tvorba vrásek, úbytek hydratace a poruchy pigmentace. Expozice UV záření dokonce dočasně mění složení kožního mikrobiomu.

Zároveň ale platí i opačná souvislost, tedy že složení kožního mikrobiomu ovlivňuje odolnost vůči UV záření. S věkem se přitom tento aspekt zhoršuje. Například děti mají na pokožce velký podíl cyanobakterií, které dokáží pomocí svých metabolitů UV záření rozptylovat a přeměňovat na teplo, aniž by docházelo ke zvýšené produkci volných radikálů. S věkem ale podíl těchto mikroorganismů výrazně klesá a s tím se zhoršuje i negativní dopad UV záření na pokožku.

Vědci identifikovali i další bakteriální kmeny, které se stárnutím pokožky souvisí: Pozitivně působí například laktobacily, Verrucomicrobia, Parabacteroides nebo Eggerthella, negativně například Eubacterium coprostanoligenes, Parasutterell nebo Victivallaceae.

Negativně složení kožního mikrobiomu ovlivňují kromě UV záření i škodliviny z životního prostředí, špatná výživa, stres, nedostatek spánku a další faktory.

Jak podpořit pokožku a mikrobiom zároveň

Pro zdraví střevního mikrobiomu je klíčová výživa. I střevní bakterie totiž musí něco jíst a k dispozici mají jen to, co jim my sami dodáme prostřednictvím stravy. Velký problém je především to, co označujeme jako „typickou západní stravu“, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokými glykemickým indexem, nasycené tuky a vysoce průmyslově zpracované potraviny, a naopak chudý na vlákninu. Právě taková strava je například považována za důvod, proč v posledních desetiletích výrazně stoupl výskyt atopické dermatitidy a dalších zánětlivých kožních onemocnění.

Roli hraje ale i pravidelný pohyb, stres, dostatek spánku, působení škodlivin z životního prostředí a další faktory. Pomocnou ruku mohou nabídnout i některé doplňky stravy, které mají pozitivní vliv jak na střevní mikrobiom, tak na zdraví a stárnutí pokožky. Zde jsou některé z nich.

Probiotika

Užívání některých probiotických bakterií se v rámci preklinických i klinických studií projevilo například zvýšením tloušťky kůže, zlepšením jejího prokrvení, omezením ztrát vody v pokožce, zlepšením funkce kožní bariéry, a dokonce i kvality vlasů. Šlo zejména o bakterie z rodu laktobacilů, například L. acidophilus, L. reuteri, L. breves, L. helveticus, L. rhammosus, nebo L. paracasei. V pokusech na myších pak vedlo podávání Lactobacillus reuteri ke zrychlení hojení ran.

Laktobacily mohou pomoci i v prevenci stárnutí kůže, protože jejich buněčné stěny obsahují kyselinu lipoteichoovou (LTA), která má protizánětlivé účinky a je schopna zmírňovat i zánět vyvolaný působením UV zářením. V jedné studii například vedlo 12týdenní podávání L. plantarum u dobrovolníků se zvýšení elasticity a hydratace pokožky. Pozitivní účinky prokázala i bakterie L. buchneri, která se nachází v korejském fermentovaném zelí kimči, odolnost vůči UV záření zvýšily i bakterie L. acidophyllus nebo Limosilactobacillus fermentum.

Při akné se zase osvědčilo podávání L. rhamnosus, bifidobakterií nebo směsi L. acidophyllus a L. bulgaricus. Při atopické dermatitidě mělo v rámci výzkumů pozitivní efekt užívání některých laktobacilů (např. L. rhamnosus, L. acidophilus nebo L. plantarum) i bifidobakterií (např. Bifidobacterium bifidum, lactis, breve nebo longum). Při lupence zaznamenaly pozitivní výsledky studie využívající L. pentosus, L. sporogenes nebo Bifidobacterium infantis.

Jako zvláště účinná se u různých potíží ukázala i tzv. synbiotika, tedy kombinace probiotik a prebiotik (tj. vlákniny).

EGCG

Epigalokatechin galát ze zeleného čaje má výrazné antioxidační a protizánětlivé působení, za které vděčí svému vlivu jak na epigenetické procesy, tak i na střevní mikrobiom. Pozitivně ovlivňuje také některé mechanismy související se stárnutím, například produkci sirtuinů nebo telomerázy. Zároveň aktivuje keratinocyty a reguluje jejich schopnost dělení, takže má pozitivní vliv jak na tvorbu vrásek, tak i například na vznik lupenky.

Kurkumin

Jde o jeden z nejsilnějších přírodních protizánětlivých prostředků, který vyniká i působením na střevní mikrobiom i integritu střevní bariéry, stejně jako na procesy související se stárnutím. Přináší také úlevu jak při lupence, a to i v případě těžkých forem této nemoci, tak při akné.

Vitamin C

Jde o velice silný antioxidant, který účinně chrání před volnými radikály i mitochondrie, což je důležité v prevenci stárnutí. Působí také protizánětlivě a je nezbytný pro ochranu a tvorbu kolagenu i pro hojení ran.

Vitamin D3

Je nezbytný pro boj se záněty, zpomaluje stárnutí, chrání kožní buňky před působením UV záření. Jeho nízká hladina je typická pro lupenku, akné i atopické ekzémy.

Retinol

Podporuje tvorbu kolagenu, a to jak ve stárnoucí pokožce, tak v pokožce poškozené UV zářením.

Resveratrol

Patří mezi neúčinnější přírodní substance pro zpomalení procesů stárnutí, což zahrnuje i zpomalení stárnutí pokožky. Brání destrukci kolagenových vláken a podporuje tvorbu nového kolagenu, vyniká protizánětlivými a antioxidačními účinky, omezuje tvorbu vrásek, brání nadměrné pigmentaci a podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí. Zvyšuje také schopnost proliferace, tj. tvorby nových kožních buněk, zlepšuje regeneraci poškozené kůže, ať už jde o hojení poranění nebo hojení pokožky poškozené UV zářením, a potlačuje množení bakterií způsobujících akné.

Quercetin

Patří mezi velice silné antioxidanty s protizánětlivými a epigenetickými účinky a má pozitivní vliv i na střevní mikrobiom. Velice efektivně také chrání kolagen před destrukcí vlivem UV záření a celkově zpomaluje stárnutí pleti.

Artyčok

Má výrazný pozitivní vliv na střevní mikrobiom i stárnutí pletí. Když byl například v rámci jedné studie podáván ženám po 28 dní extrakt z listů artyčoku, došlo u nich ke zvýšení antioxidační kapacity pokožky o 20 %, hloubka vrásek se snížila o 5,2 %, drsnost pokožky o 7 % a zářivost pleti se naopak zvýšila o 19 %.

Ostropestřec mariánský

Zlepšuje regenerační schopnost kůže a chrání ji před negativními účinky UV záření. Snižuje aktivitu enzymu kolagenázy, který způsobuje štěpení kolagenu, a také enzymu elastázy, který štěpí elastan coby další bílkovinu důležitou pro pevnost a pružnost kůže.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé účinky a zároveň regulují procesy související s proliferací, což je důležité například při akné nebo lupence. Při lupence jejich užívání vede ke zmírnění zarudnutí, svědění, odlupování a míry zánětu kůže.

Selen

Je součástí antioxidačních enzymů, chrání kolagenová vlákna a jeho nedostatek je typický i pro lupenku.

Zinek

Je nezbytný pro ochranu kolagenu, jeho užívání zmírňuje projevy lupenky.

Čekanka

Kořen čekanky je vynikajícím zdrojem inulinu a fruktooligosacharidů, a proto vyniká svým pozitivním působením na střevní mikrobiom. Preklinické studie prokázaly i možnou prospěšnost při lupence.

Kozinec blanitý

Podporuje rovnováhu střevního mikrobiomu, pomáhá zpomalit procesy související se stárnutím, chrání pokožku před UV zářením, zpomaluje destrukci kolagenu a zmírňuje projevy atopické dermatitidy.

Boswelie

Má pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu, působí silně protizánětlivě a vyniká i svým působením na pokožku – zlepšuje její elasticitu, zmírňuje tvorbu vrásek a zpomaluje její stárnutí. Je účinná i při atopickém ekzému.

Silný imunostimulant, který sníží riziko respiračních onemocnění o více než polovinu. A pokud se útokům virů přesto neubráníme, sníží jeho příznaky a zkrátí dobu léčby. Echinacea neboli třapatkovka nachová toho ale umí ještě mnohem víc.

Výskyt a popis

Echinacea pochází ze Severní Ameriky, kde se v přírodě vyskytuje převážně v prérijních oblastech východně od Skalistých hor. V současnosti se ale pěstuje na řadě míst světa a daří se jí i v České republice, kde zdobí mnohé zahrádky a parky. Jde asi o 1 m vysokou vytrvalou rostlinu s výraznými fialovými květy, chlupatou lodyhou a řapíkatými listy. Roste dobře i v kamenitých půdách chudých na živiny, potřebuje pouze dostatek sluníčka. V místech původního výskytu však bohužel její počty klesají, protože právě ekosystémy prérií jsou v současnosti velmi ohroženy. (1, 2)

Rod třapatkovka (dříve byl užíván český název „třapatka“) zahrnuje celkem 9 druhů bylin. K léčení se přitom využívají především tři z nich: v západní medicíně je pro snadnost pěstování i nižší cenu neoblíbenější třapatka nachová (Echinacea purpurea), velmi podobnými účinky se ale vyznačují i třapatkovka úzkolistá (Echinacea angustifolia) a třapatkovka bledá (Echinacea pallida). Z třapatkovky nachové se k léčení využívají jak nadzemní části rostlin sbíraných v plném květu (ve formě vylisované šťávy, čaje nebo extraktu), tak i kořeny (obvykle ve formě tinktury nebo kořenu). Z třapatkovky úzkolisté a bledé se využívá kořen. (1-3)

Historie

Echinacea je důležitou součástí tradiční fytoterapie původních obyvatel Ameriky, zejména indiánských kmenů z oblasti Velkých plání. Ti ji využívali zejména při nachlazeních, kašli, bolesti v krku, ale také při žaludečních potížích, a dokonce i na hojení ran a při hadím uštknutí. A to jak pro sebe, tak i pro koně. Později ji začali využívat i první bílí osadníci a postupně se stala i mezi nimi velmi oblíbenou – po staletí nesměla chybět v žádné domácí lékárně. Na nějakou dobu se tato rostlina ocitla i v americkém Národním seznamu léčiv (konkrétně v letech 1916-1950), s objevem antibiotik se však od jejího používání v rámci klasické medicíny ustoupilo. (1-3)

V Evropě byla dlouho neznámá, oblibu si získala až v 70. letech 20. století, kdy byly zejména v Německu provedeny studie potvrzující její účinnost. Právě v Německu je přitom její popularita asi nejvyšší z evropských zemí – zdejší lékaři každoročně předepíší 3 miliony receptů na produkty s obsahem Echinacey! (1, 3)

Účinné látky

Hlavní účinné látky jsou ve všech třech využívaných druzích echinacey podobné, drobné rozdíly zde ale existují. V třapatkovce nachové se vyskytují například nenasycené alifatické sloučeniny (např. amidy nebo polyenové kyseliny), kyselina kávová a její deriváty, kyselina cichorová, kyselina chlolorogenová, polysacharidy, glykoproteiny, silice, inulin, třísloviny, steroly a flavonoidy. Extrakty z kořenů jsou bohaté zejména na deriváty kyseliny kávové a alifatické sloučeniny, šťáva z nati naopak obsahuje hodně polysacharidů. (3)

Léčivé účinky

Třapatka nachová je v západních zemích jednoznačně nejoblíbenější bylinou na podporu imunitního systému a podporu léčby respiračních i jiných infekcí. Má ale i další příznivé účinky.

Imunita a antimikrobiální působení

Echinacea se používá jak v rámci prevence respiračních onemocnění na podporu imunity, tak i ke zmírnění příznaků nachlazení a chřipky, ale i dalších infekčních onemocnění. Její účinnost v tomto směru přitom potvrdily i vědecké výzkumy, které ukázaly, že všechny typy extraktů ze všech částí rostliny mají silné protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a protiplísňové účinky. Zároveň jde o silný imunomodulant. Část účinků je přitom podmíněna epigenetickým působením některých složek rostliny (tj. schopností měnit aktivitu některých genů v lidské DNA). (4-6)

Třapatkovka aktivuje buněčnou i humorální imunitní odpověď. Spouští antivirové dráhy vrozené složky imunitního systému, ovlivňuje epigenetické vzorce některých imunitních buněk (např. míru metylace v důležitých genových sekvencích monocytů a dendritických buněk) a zvyšuje aktivitu a pohyblivost řady dalších – například makrofágů, fibroblastů nebo granulocytů. V případě některých virů (např. chřipkového H1N1 a viru ptačí chřipky) také výrazně narušuje jejich schopnost vstupovat do buněk, čímž snižuje riziko vzniku onemocnění a jeho šíření. Stimuluje také kůru nadledvin, což přispívá k protizánětlivému působení, a zvyšuje v krvi hladinu bílkoviny properdinu, který pomáhá neutralizovat viry a bakterie. (3, 7-9).

Velkým přínosem echinacey je, že zvláště v oblasti viróz a jiných respiračních infekcí působí jak preventivně, tak jako efektivní podpora léčby. Dle jedné z metaanalýz, která srovnávala výsledky celkem 14 studií, dokázalo její užívání snížit riziko nachlazení o více než polovinu! A pokud se užívala u již vzniklé infekci, pomohla zkrátit dobu léčby v průměru o 1,4 dne. Velký přehledový článek z roku 2006, který srovnával a hodnotil výsledky 16 vědeckých studií zaměřených na využití echinacey při akutních respiračních onemocněních, konstatoval, že celkem v devíti z nich měla významný účinek. (10, 11)

S potlačením příznaků chřipky a dalších respiračních onemocnění navíc mohou výrazně pomoci i protizánětlivé schopnosti třapatkovky. Například takové hinoviry (původci rýmy) totiž při vstupu do buněk ovlivňují epigenetické vzorce jejich DNA, což mj. vede ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů (např. IL-1a. IL-6, IL-6, IL-8 nebo TNF-α). Právě zánět pak stojí za vznikem celé řady typických příznaků, jako je rýma, horečka, bolest v krku a další. Díky tomu může echinacea přinést úlevu i při infekcích způsobených viry, proti nimž přímo nezabírá – třeba při nákaze adenoviry. I díky tomu při respiračních onemocněních pomáhá zkrátit dobu léčby. (7, 9)

Echinacea je účinná proti širokému spektru virů. Pomáhá ničit chřipkové viry typu A i B, dále RSV virus (lidský respirační synciální virus, původce respiračních onemocnění u dětí), rhinovirus (původce rýmy) nebo viry HSV-1 a HSV-2 způsobující opary (zde je vhodná i kombinace vnitřního a zevního užívání). V případě nákazy HSV-1 přitom pomáhá léčit nejen opary v okolí úst, ale i závažné oční onemocnění způsobené tímto patogenem. Účinná je i proti koronavirům včetně COVID-19, kde pomáhá i v případě těžkých respiračních příznaků, ale i třeba proti viru způsobujícího vezikulární stomatidu hospodářských zvířat. Antivirovou aktivitu přitom vykazují jak kořeny, tak nadzemní části rostliny. (3, 9, 11, 12)

Echinacea dokonce vykazuje i antibakteriální aktivitu, kdy působí například proti obávané infekci zlatým stafylokokem. U dětí s respiračními infekcemi pak její užívání vedlo k nižšímu rozvoji sekundárních bakteriálních infekcí a nižší spotřebě antibiotik. Při kombinaci s antibiotickou léčbou také zvyšuje její efektivitu. (3, 21)

Vhodná je i při leukopenii, což je snížené množství leukocytů v krvi. Jedna ze studií potvrdila i účinnost třapatkovky při leukopenii, která vznikla po radioterapii u žen trpících rakovinou prsu. (13)

Pokožka, hojení ran

Echinacea je vhodná také při řadě kožních problémů: Pomáhá při ekzémech a lupence, kožních zánětech, podporuje ale i hojení a desinfekci popálenin, drobných ran, a dokonce i bércových vředů. V tomto případě je vhodné kombinovat vnitřní a vnější aplikaci, například potírání postižených míst šťávou z nadzemních částí rostlin, olejem, gelem či krémem s obsahem echinacey nebo v případě ran i tinkturou zředěné vodou. A funguje to vážně skvěle: Při klinickém testování byla účinnost zevní aplikace pozorována v 85,5 % případů, doba léčby byla v rozmezí 7-15 dnů. Velmi dobře působila zejména při atopickém ekzému, kdy pomáhala nejen zmírnit zánět, ale také obnovit přirozenou lipidovou vrstvu pokožky. (3, 13, 18)

Echinacea může být i zajímavou složkou kosmetických přípravků, byť zatím k tomuto účelu příliš využívána není. Když si ale v rámci jedné studie aplikovaly dobrovolnice ve věku 25-40 let po dobu jednoho měsíce krém a gel s obsahem echinacey, došlo u nich k výraznému zlepšení hydratace pleti a k úbytku vrásek až o 15 %. (19)

Kombinace vnitřního užití echinacey a probiotik po dobu 8 týdnů pak v rámci jedné studie vedla k redukci akné v obličeji. (20)

Osteoporóza

Zajímavou, a přitom velmi málo známou oblastí využití echinacey, je prevence a léčba osteoporózy. Některé látky z této rostliny totiž potlačují aktivitu genů zodpovědných za diferenciaci osteoklastů, čímž omezují tvorbu těchto kostních buněk. Osteoklasty jsou buňky, které mají za úkol odbourávat kostní hmotu. Tento proces je sice nezbytný pro udržování pevnosti a zdraví kostí, pokud ovšem převládne nad výstavbou kostní hmoty (kterou mají na starosti tzv. osteoblasty), dochází k úbytku kostní hmoty a rozvoji osteoporózy. Proto je echinacea vhodná i v rámci prevence a léčby tohoto onemocnění. (17)

Úzkost

Jedna z klinických studiích prokázala také účinnost třapatkovky při úzkosti. 7denní užívání vedlo ke zmírnění úzkostných příznaků po následující tři týdny. (22)

Diabetes

Studie na zvířatech a buněčných kulturách ukázaly, že by třapatkovka nachová mohla být užitečná i pro diabetiky. Mohla by totiž vést k potlačení tvorby enzymů nezbytných pro trávení sacharidů (a tím i k potlačení jejich vstřebávání), stejně jako ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence. Studie na lidských dobrovolnících však zatím chybí. (23, 24)

Užívání a kontraindikace

Echinacea se užívá převážně vnitřně, ve formě šťávy, extraktu či nálevu z nadzemní části třapatkovky nachové nebo ve formě tinktury či extraktu z kořene třapatkovky nachové, úzkolisté nebo bledé. Šťávu z nadzemních částí nebo přípravky s jejím obsahem je možné využít i k potírání oparů, ran, popálenin, ekzémů či vředů. (3)

Doporučená dávka v případě prášku v kapslích je pro dospělé 500-1000 mg 3x denně po dobu 5-7 dnů (případně dle dávkování doporučeného výrobcem). Při již probíhajícím onemocnění jsou účinnější spíše vyšší dávky (např. 900 mg), v rámci prevence jsou vhodnější nižší dávky 1x denně. V případě extraktu byla účinnost prokázána už při dávkách 40-80 mg dvakrát denně. (13, 25)

Nálev se připravuje přelitím 2-4 lžiček sušené kvetoucí nati šálkem vroucí vody, doba louhování je 10 minut, pije se 1x denně. Tinktura se užívá v množství 0,75-1,5 ml 2-5x denně. Někteří odborníci doporučují tinkturu vždy chvíli kloktat, aby se povzbudila imunita v oblasti ústní dutiny a mandlí, vědecké důkazy účinnosti tohoto postupu však chybí. K zevní aplikaci se využívá 15% šťáva z nadzemních částí. (13, 25)

Echinacea je vhodná i pro děti od 2 let. Dávkuje se podle hmotnosti – dávky obvykle odpovídají 50-75 % dávkování pro dospělé. Těhotným a kojícím ženám se nedoporučuje kvůli nedostatečně prokázané bezpečnosti – zatím proběhla jen jediná studie, v níž těhotné ženy užívaly různé formy echinacey po dobu 5-7 dní, a ta žádný negativní vliv na plod neukázala. Žádný vliv nemělo užívání echinacey ani v rámci studií na březích zvířatech. (13)

Echinacea je obvykle velmi dobře snášena, pouze u méně než jednoho procenta uživatelů byly zaznamenány v rámci studií zaznamenány vedlejší účinky mírného charakteru , jako je nevolnost, bolesti břicha, průjem, svědění pokožky, bolesti hlavy, ospalost či suchost v ústech. Vážnější projevy byly hlášeny jen v jednotkách případů. Toxicita byla zaznamenána pouze při dlouhodobém užívání vysokých dávek, kdy může narušovat funkci jater. Vyhnout by se jí měli osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. Existuje tu ale i určité riziko alergických reakcí, třapatkovce by se proto měly vyhnout osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. (13-16)

Echinacea není doručovaná není ani při autoimunitních chorobách – vzhledem k tomu, že jde o silný imunostimulant, existuje možné, i když ne zcela prokázané riziko zhoršení nemoci. V tomto případě je ovšem potenciálně rizikové spíše dlouhodobé užívání echinacey. Riziko zhoršení autoimunitních nemocí v případě krátkodobého užívání, například v době akutního respiračního onemocnění, je velmi nízké. Nedoporučuje se také osobám s infekcí HIV. (14-16)

Lépe než jiné bylinné prostředky ji také lze kombinovat s léky. Existuje sice řada léků, s nimiž má echinacea mírné až střední interakce, závažné interakce byly zaznamenány pouze s jedním lékem – beklometasonem, který bývá součástí nosních sprejů nebo inhalátorů využívaných při astmatu, CHOPN nebo chronické rýmě. Nedoporučuje se ale ani užívání spolu s imunosupresivy a vzhledem k možnému negativnímu vlivu na játra není vhodné dlouhodobé užívání spolu s hepatotoxickými léky (např. amiodaron, ketokonazol, metotrexát nebo anabolické steroidy). (14-16)

I v případě echinacey ale platí, že je v případě kombinování s léky vhodné její užívání konzultovat s ošetřujícím lékařem. Ovlivňuje totiž systém jaterních enzymů CYP 3A4, takže může měnit i hladinu léků, které jsou metabolizovány právě tímto systémem. (14-16)

Vhodné kombinace

Imunita a antimikrobiální působení: echinacea + zinek + vitamin C (26), echinacea + propolis + vitamin C (27), echinacea + Baptisia tinctoria + zerav západní (3), echinacea + kozinec blanitý + lékořice (30), echinacea + ostropes trubil (32), echinacea + routa vonná (33), echinacea + zázvor (34)

Opary (vč. pásového): echinacea + celík zlatobýl (28)

Ochrana jater a ledvin: echinacea + mateří kašička (29)

Nádorová onemocnění: echinacea + kozinec blanitý + ženšen (31)

Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)

Ostropestřec mariánský je bodlák s řadou léčivých účinků. Tradičně se využívá zejména k podpoře funkce a léčbě jaterních problémů, má však i protinádorové účinky a působí pozitivně na imunitu, srdce a cévy, diabetes, sportovní výkonnost a podporu kojení.

Popis

Ostropestřec mariánský je druh bodláku dorůstající výšky 30-200 cm. Má typicky zpeřeně laločnaté listy s ostnatými okraji a mléčně bílými žilkami (odtud pravděpodobně pochází anglický název byliny milk thistle neboli mléčný bodlák) a velké květy červenofialové barvy. Plodem jsou lesklé, hnědě skvrnité nažky s bílým chmýřím. Ostropestřec pochází pravděpodobně ze Středomoří, postupně se ale rozšířil nejen téměř po celé Evropě, ale nalezen byl například i v Severní Americe, na Havaji, v Kolumbii, Austrálii a na Novém Zélandu. Ve fytoterapii se využívají nejčastěji plody sbírané těsně před zralostí a mleté na jemný prášek, méně též listy a kořen. Standardizovaný extrakt z ostropestřce se označuje jako sylimarin. (1-3)

Historie

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá už od starověku, a to především k léčbě jaterních onemocnění. Zmínky o jeho využití jsou již ve staroegyptských textech, píše o něm i římský filosof a přírodovědec Plinius starší (23-79 n.l.). Jeho užití při jaterních potížích zmiňuje také anglický bylinář Nicolas Colpepper (1616-1654) či švýcarský lékař Albrecht von Jaller (1708-77). (1, 29)

Léčivé účinky

Hlavní účinnou složkou ostropestřce je sylimarin, což je ale ve skutečnosti komplex několika látek patřících zejména mezi flavonolignany a flavonoidy. Nejlépe prozkoumaný z nich je silibin, někdy též nazývaný jako silibinin. (3)

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá především k léčbě jater, žlučníku, žaludku a látkové výměny, při virové hepatitidě a méně pak při gynekologických a plicních onemocněních. Jeho účinky jsou však poměrně rozsáhlé, protože mechanismů, kterými na organismus působí, je celá řada. Prokázáno bylo dokonce i jeho epigenetické působení – zvláště obsažený silibinin dokáže efektivně regulovat aktivitu řady důležitých genů (zejména díky ovlivnění metylace DNA a acetylace histonů), což se uplatňuje například v prevenci a léčbě nádorových onemocnění. Kromě toho má i silné antioxidační a protizánětlivé účinky. (2-4)

Játra

Ostropestřec je v oblasti fytoterapie spojován především s játry, přičemž výrazný pozitivní vliv na tento orgán je potvrzen i řadou vědeckých výzkumů. Velmi efektivně funguje například jako ochrana jater před působením toxických chemikálií – předpokládá se, že obsažený silibinin vytěsňuje toxiny, které se snaží vázat na játra (včetně alkoholu). Dokonce funguje i jako protijed při některých otravách, například při otravě mochomůrkou zelenou. Zároveň podporuje regeneraci jater, stabilizuje membrány jaterních buněk a chrání je před působením volných radikálů. (3, 5-8, 13)

Pozitivní efekt byl prokázán také při cirhóze jater, akutní i chronické hepatitidě neboli žloutence (a to včetně žloutenky typu C) a alkoholické hepatitidě a je možné jej preventivně užívat i spolu s léky, u nichž se předpokládá možný negativní účinek na játra. (3, 15)

Ostropestřec se také uplatňuje při problému, který se nazývá malá jaterní nedostatečnost nebo lidově „pomalá játra“. Jde o mírně zhoršenou funkci jater, která se projevuje například únavou, malátností, bolestí pod žebry, zácpou, nezdravým vzhledem kůže, popřípadě i alergiemi. (9)

Nádorová onemocnění

Díky svým účinkům na klíčové epigenetické reakce dokáže ostropestřec (zvláště pak v něm obsažený silibin) ovlivňovat některé procesy související se vznikem a rozvojem nádorových onemocnění. Ovlivňuje zejména buněčný cyklus, apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a signální dráhy související s dělením buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prostaty, jater, slinivky a tlustého střeva a může také pomoci ke zmírnění negativních účinků léčby nádorových onemocnění. Nicméně studií na lidských dobrovolnících bylo zatím v této oblasti uskutečněno jen málo, převažují studie na zvířatech. Kvůli estrogennímu efektu se ovšem nedoporučuje při rakovině prsu a vaječníků. (4,16, 17, 33)

Diabetes

Některé studie ukázaly, že ostropestřec může být efektivní i u diabetu 2. typu. Pomáhá totiž zmírnit inzulinovou rezistenci, zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v krvi a pomáhá předcházet vzniku komplikací, například diabetické nefropatii. (10, 24, 25)

Podpora kojení

V tradiční fytoterapii je někdy ostropestřec doporučován na podporu laktace a jeho účinnost v tomto směru potvrdily i některé výzkumy. Když například skupina kojících žen užívala 420 mg sylimarinu po dobu 63 dní, došlo u nich k navýšení tvorby mléka o 63 % oproti skupině užívající placebo. (18)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

V tradiční fytoterapii bývá někdy ostropestřec využíván k léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Studie na zvířatech skutečně ukázaly, že by mohl díky svému antioxidačnímu a protizánětlivému působení bránit poklesu kognitivních funkcí, a prokázána byla také jeho schopnost omezovat tvorbu tzv. amyloidních plaků, což jsou shluky bílkovin v mozku, jež jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické. Klinické studie, které by tento efekt potvrdily i u lidí, však zatím chybějí. (19-22)

Akné

Pravděpodobně kombinace protizánětlivých a antioxidačních účinků ostropestřce stojí za jeho efektivitou v léčbě akné. V rámci studie, v níž dobrovolníci po 8 týdnů užívali 210 mg sylimarinu denně, u nich došlo k ústupu lézí akné v průměru o 53 %. (23)

Imunita

Ostropestřec má také významný imnunomodulační efekt. Ten se uplatňuje nejen při zhoršené imunitě, ale může působit pozitivně i při autoimunitních chorobách. (26, 27)

Sportovní výkonnost

Užívání ostropestřce může být užitečné zejména pro vytrvalostní sportovce. Zlepšuje totiž metabolismus glukózy, tuků a odbourávání laktátu (kyseliny mléčné). Výzkumy, při nichž byly pokusné krysy potravou motivovány ke zvedání postupně se zvyšující zátěže, zaznamenaly při přidání sylimarinu do stravy také nárůst silové výkonnosti spolu s hmotnostním úbytkem (bez ztráty svalové hmoty), což naznačuje, že by mohl být ostropestřec užitečný i při hubnutí. (28)

Srdce a cévy

Sylimarin má pozitivní vliv zejména na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Ovlivňuje totiž metabolismus tuků, pomáhá snížit tvorbu cholesterolu v játrech i jeho vstřebávání z potravy ve střevech a zvyšuje rychlost přeměny cholesterolu na jiné sloučeniny. Laboratorní studie na zvířatech navíc ukázaly, že jeho podávání jedincům s vysokou hodnotou krevních lipidů zabránilo tvorbě aterosklerotických plátů v jejich cévách. Výzkum zkoumající skupinu mladých zdravých mužů rovněž u nich prokázal snížení sérového cholesterolu, zvýšení HDL cholesterolu spolu se zvýšením antioxidační kapacity krve po 60 dnech užívání. (30, 31)

Užívání a kontraindikace

Doporučená dávka je v případě extraktu standardizovaného na obsah 70 % silymarinu je 200 mg 2-3x denně. (3)

Některé složky ostropestřce jsou sice mírně toxické, studie na zvířatech ovšem neprokázaly žádné výraznější negativní účinky ani při dlouhodobém podávání vysokých dávek. Studie na více než 2 600 dobrovolnících pak ukázala velmi malý výskyt nežádoucích účinků, které byly navíc velmi mírného charakteru (většinou šlo o trávicí potíže). Do této studie byly zařazeny těhotné ženy – obecně se totiž má za to, že je ostropestřec v těhotenství a při kojení bezpečný, přesto je však při jeho užívání v tomto období (a také u malých dětí) na místě opatrnost. (11, 12)

Interakce s léky jsou spíše výjimečné, opatrnost je ale třeba například u antidiabetik, léků na řadění krve (Warfarin, Diazepamu, některých imunosupresiv, antibiotik a léků na hepatitidu C. V případě, že užíváte jakékoliv léky, je vždy vhodné konzultovat užívání ostropestřce s lékařem. (15)

Vhodné kombinace

Játra: ostropestřec + čekanka (2), ostropestřec + řepík (2), ostropestřec + kurkumin (34), ostropestřec + vitamin E (34), kvercetin (36)

Nádorová onemocnění: ostropestřec + kurkumin (33)

Žaludek: ostropestřec + benedikt (2)

Kojení: ostropestřec + benedikt

Sportovní výkonnost: ostropestřec + vitamin C (28)

Diabetes: ostropestřec + dřišťál osinatý (32), ostropestřec + boswellie (35), ostropestřec + kurkumin

Více zde »

Vhodné byliny a živiny:

Omega3 »

Resveratrol »

EGCG »

Vitamin D3 »

Ostropestřec mariánský »

Pro všechna období, kdy tělo prochází intenzivním růstem a vývojem, platí, že je ve větší míře citlivé vůči všem epigenetickým podnětům – tedy těm, které ovlivňují průběh reakcí vypínajících či zapínajících naše geny. Platí to pro nitroděložní vývoj, rané dětství a také pro pubertu. Tehdy totiž epigenetické změny probíhají velmi bouřlivě i samy od sebe a jakýkoliv podnět zvenčí je může ovlivnit velmi zásadním způsobem.

Pro pubertu je charakteristické, že se aktivuje tzv. osa hypofýza – hypotalamus – pohlavní orgány, a následkem toho začnou vaječníky a varlata produkovat pohlavní hormony. Účinek těchto hormonů je přitom z velké části epigenetický, právě ony totiž aktivují dosud „spící“ geny, které následně spouštějí třeba růst svalové hmoty nebo menstruační cyklus.

Zdaleka ne vždy je ale všechno bezproblémové. Vzhledem ke zvýšené citlivosti organismu může právě v této době vzniknout řada potíží, které často mívají epigenetické pozadí. Pojďme se podívat blíže na dva z nich.

Akné: hormony jsou v tom nevinně

Často se má za to, že za vznik akné mohou pohlavní hormony, což je zkreslená představa –po dvacítce totiž už akné trpí jen málokdo, ačkoliv produkce pohlavních hormonů je na vrcholu. Ve skutečnosti je hlavním viníkem látka označována jako IGF-1, tedy na inzulinu závislý růstový faktor.

IGF-1 je hlavním růstovým faktorem puberty. Zvyšuje produkci pohlavních hormonů a účastní se všech procesů spojených s růstem. Vlastní pohlavní hormony se sice na vzniku akné rovněž podílejí, ale až druhotně, jako účastníci tzv. buněčné signalizace. IGF-1 přitom především podporuje tzv. proliferaci (rychlé množení) buněk v mazových žlázách, a když se k tomu přidá ještě zvýšená míra zánětlivých procesů, je problém na světě. Vše má navíc i genetické pozadí – lidé, kteří mají ve své DNA kratší tzv. CAG úseky, jsou ke vzniku akné náchylnější (a v pozdějším věku pak bohužel i k plešatění).

V hlavní roli výživa

Akné sice vypadá jako kožní problém, sebelepší „mazání“ má však na něj jen omezený vliv. S nápravou se totiž musí začít zevnitř, ideálně úpravou jídelníčku, popřípadě i zařazením pravidelné pohybové aktivity.

• Velmi problematická je zejména vysoká konzumace sacharidů (především těch s vysokým glykemickým indexem). Ty zvyšují v těle produkci mikroribonukleové kyseliny s označením miRNA-21, která ovlivňuje aktivitu řady důležitých genů a působí jako centrální regulátor proliferace a zánětlivých procesů.
• Výrazně škodí také přemíra mléčných výrobků. Mléko je potrava stvořená pro novorozence, a proto je velmi bohatá na růstové faktory. Rovněž zvyšuje i působení anabolických hormonů a podobně jako cukr také stimuluje produkci miRNA-21.
• Nevhodný je i nadměrný příjem nasycených tuků, zvláště těch, které obsahují palmitát (to je typické například pro produkty rychlého občerstvení).
• Velmi pozitivně naopak působí potraviny s obsahem omega-3 nenasycených mastných kyselin, zvláště té označované zkratkou EPA, kterou najdeme hlavně v rybím tuku.

Užitečné doplňky stravy

Pro všechny děti je důležitá dostatečná konzumace omega-3 a v pubertě to platí dvojnásob. Mají protizánětlivý efekt a pomáhají regulovat epigenetické procesy související se vznikem akné. Vzhledem k nedostatečnému výskytu ryb v našem jídelníčku je přitom vhodné je dodávat i formou doplňků stravy.

Velmi užitečný může být resveratrol. Ten je sice pro mladé dívky (i chlapce) obecně méně vhodný, protože působí jako fytoestrogen, v případě urputného akné však může být v nižším dávkování a po omezenou dobu (max. 2 měsíce) velice prospěšný.

Díky svým protizánětlivým účinkům může pomoci i EGCG.

Více o akné si přečtěte na www.epivyziva.cz/akne-sex-nepomuze-uprava-stravy-ano/

Poruchy příjmu potravy

V minulém díle našeho seriálu jsme zmínili, že drtivá většina psychických problémů má alespoň částečné epigenetické pozadí. A také, že častou příčinou, která tyto epigenetické změny vyvolá, je působení silného nebo chronického stresu. A právě puberta je obdobím, kdy se tyto problémy velice často rodí. Mozek totiž prochází bouřlivým vývojem (proto také nezřídka velmi kolísá výkon ve škole), aktivuje se zrání některých oblastí mozkové kůry, takže mozek velice citlivý na působení stresu, který se může stát spouštěčem epigenetických změn vedoucích k řadě psychických potíží a nemocí. To platí například pro deprese, úzkosti, ale velkou měrou i pro poruchy příjmu potravy.

Dvě nejčastější z nich, anorexie a bulimie, mají v první řadě výrazné genetické pozadí. Jedinci, kteří jimi trpí, mívají velice často typické signály na chromozomech č. 1, 2 a 13, které souvisejí s obsesivním (tj. nutkavým) chováním a nadměrné touze po štíhlosti. Právě oni jsou pak náchylnější ke stresovým podnětům, které nemoc spouštějí. Roli zde pak hrají epigenetické vlivy, které ovlivňují geny pro produkci neurotransmiterů (tj. přenašečů nervových vzruchů) serotoninu a dopaminu a hormonů leptinu a ghrelinu, jež souvisejí s chutí k jídlu.

Méně stresu, více citu

Hlavním pravidlem prevence psychických potíží by v době puberty měla být eliminace stresu a negativních emočních podnětů. Typickým spouštěčem poruch potravy bývají necitlivé poznámky směrem postavě a tělesné hmotnosti, obecně ale negativně působí jakýkoliv stres. I když je to někdy těžké, je proto potřeba na puberťáka nevyvíjet nadměrný tlak, ať už v oblasti prospěchu, mimoškolních aktivit či jeho chování (omezit se spíše jen na vymáhání dodržování základních pravidel).

Příznivě i z epigenetického hlediska naopak působí pozitivní emoční podněty. Neměli bychom tedy zapomínat na pochvalu a uznání, byť často máme dojem, že fakt není za co chválit. A také na projevy lásky, i když jsou jen zřídkakdy opětovány.

Při všech psychických potížích pozitivně působí pravidelná pohybová aktivita, měla by však být přiměřená, nikoliv vyčerpávající. U dívek s poruchami potravy se ale správná míra hledá jen těžko, protože projevem obsesivního chování a nadměrné touhy po štíhlosti bývá i tendence k vyčerpávajícím fyzickým výkonům.

Užitečné doplňky stravy

I zde je v rámci prevence i léčby zásadní dostatečný příjem omega-3, které jsou nebytné pro správnou funkci mozku a nervové soustavy. Mají prokazatelný příznivý vliv nejen na zrání mozkových struktur a kognitivní procesy, ale i na deprese, úzkosti a také poruchy příjmu potravy.

Z dalších epigenetických doplňků stravy může pomoci zejména kurkumin, šišák bajkalský a granátové jablko.

Užitečné může být užívání spiruliny – nejen pro její celkové příznivé účinky na tělo, ale i jako bohatého zdroje všech esenciálních aminokyselin. Právě jejich nedostatečný příjem má totiž řadu dalších negativních epigenetických důsledků.

Vyhne se mu jen málokdo – v období puberty totiž akné postihuje okolo 85 % jedinců. Často ale přetrvává i později – ve dvaceti trápí ještě téměř polovinu populace. Minimálně jeho intenzitu však můžeme ovlivnit velmi efektivně, a to především úpravou jídelníčku, životního stylu a také i pomocí specifických doplňků stravy.

Když se zblázní hormony

„Můžou za to hormony“, tvrdilo se dříve o příčinách akné. Pravda to je, ale jen zčásti. Pohlavní hormony ze skupiny androgenů, které se v pubertě začínají masivně vylučovat, se totiž váží přímo na jádra buněk, kde se nachází naše genetická informace. Tam pak zasahují do tzv. buněčné signalizace – tedy do systému biochemických pochodů, které buňkám dávají signál například k množení. Kromě toho stimulují mazové žlázy v pokožce, jejichž produkt pak slouží jako potrava pro bakterie Propionibacterium acnes – vlastního původce problému.

Jenže pohlavní hormony se nevylučují jen v pubertě, jejich produkce probíhá po většinu dospělého života. Kdyby tedy za akné mohly jen ony, těžko by tento problém u většiny lidí zmizel s koncem puberty.

Za co můžou geny?

Za náchylnost k akné do značné míry může genetika, konkrétně ty části DNA, v nichž se opakuje trojice nukleotidů CAG. Pokud jsou tyto části spíše kratší, jsou příslušní jedinci v pubertě náchylnější ke vzniku akné a v dospělosti pak třeba k plešatění.

Kromě genetiky tu ale působí i vlivy epigenetické. Jak už jsme na tomto webu mnohokrát opakovali, přítomnost určitého genu v naší DNA ještě nic neznamená. Důležité je i to, jestli je tento gen zapnutý, tedy jestli jej tělo dokáže „přečíst“ a tvořit podle něj bílkoviny. Zapínání a vypínání genů se přitom děje prostřednictvím tzv. epigenetických reakcí, jejichž průběh můžeme do značné míry ovlivnit i my sami, především svým životním stylem. A právě epigenetika se na vzniku akné podílí poměrně zásadním způsobem. Kromě již zmíněného působení pohlavních hormonů (ovlivnění buněčné signalizace totiž rovněž patří mezi epigenetické vlivy) tu hraje roli zejména inzulinu podobný růstový faktor IGF-1 (Insulin Like Grow Factor).

Pozor na inzulin

Právě IGF-1 vysvětluje, proč akné po pubertě většinou mizí. Jde totiž o hlavní růstový faktor období puberty, který aktivuje bouřlivé tělesné změny probíhající v tomto období, a po pubertě jeho produkce výrazně klesá.

Jak už název napovídá, hlavním účelem růstových faktorů je podpora růstu, tedy anabolismu. Vedlejším účinkem pak je, že roste i to, co nemá – IGF-1 totiž podporuje například i proliferaci (tj. překotně rychlé množení buněk) v oblasti mazových žláz. Ovlivňuje také produkci nukleárního transkripčního faktoru FoxO1 (transkripční faktory ovlivňují transkripci, tedy první krok procesu přepisu genu, kdy podle DNA vzniká RNA).

Roli tu hrají i zánětlivé procesy, které jsou rovněž regulovány řadou epigenetických mechanismů. Pokud se nám tedy podaří zmírnit celkový průběh zánětlivých procesů v těle, ustoupí i akné.

Začněte od jídelníčku

Změna stravy je při léčbě akné absolutním základem. Na co bychom se při ní měli zaměřit?

Méně cukrů
Nadměrná konzumace cukrů patří mezi velice důležité negativní epigenetické faktory ovlivňující řadu pochodů v těle i riziko mnohých vážných onemocnění. A podílí se i na vzniku akné.

Jak už slovní spojení „inzulinu podobný“ v pojmenování růstového faktoru IGF-1 napovídá, roli tu hraje hormon inzulin, který tělo vylučuje v okamžiku, kdy ve stravě přijímáme sacharidy (inzulin totiž řídí ukládání glukózy z krve do zásobního polysacharidu glykogenu). IGF-1 spolu s inzulinem se pak spolupodílejí na potlačení produkce transkripčního faktoru FoxO1, což je důležitá součást mechanismu vzniku akné.

Nadměrná konzumace cukrů rovněž podporuje tvorbu takzvané microRNA-21, která rovněž ovlivňuje produkci FoxO1 a také podporuje tvorbu interleukinů, které se podílejí na průběhu zánětlivých procesů. Ke zvýšené tvorbě microRNA-21 navíc dochází zejména v makrofágách, imunitních buňkách, které při vzniku zánětů hrají zásadní roli.

Méně mléčných výrobků O tom, jestli je konzumace mléka a výrobků z něj pro člověka (s výjimkou kojenců) vhodná, či nikoliv, se vedou vášnivé spory. O jejich podílu na vzniku akné však není sporu – první výzkum, který to prokázal, proběhl již v roce 1885!

Mléko je v první řadě potravina určená pro výživu mláďat, a proto obsahuje řadu růstových faktorů, které podporují anabolismus (tedy množení buněk a růst tkání). V pubertě se však právě tyto růstové faktory podílejí na už zmiňované proliferaci buněk v mazových žlázách. Mléko rovněž podporuje buněčnou signalizaci zajišťovanou růstovým faktorem IGF-1 i vznik micro RNA-21).

Pro svůj anabolický efekt (a samozřejmě pro obsah snadno stravitelných bílkovin) je mléko či syrovátka oblíbenou součástí jídelníčku sportovců i základem sportovních doplňků stravy, například regeneračních nápojů. Ne náhodou ale u kulturistů, kteří jich konzumují opravdu hodně, často dochází k výskytu akné i v dospělém věku.

Nasycené tuky
Nadměrná konzumace nasycených tuků podporuje zejména tvorbu interleukinů, které se podílejí na průběhu zánětlivých procesů. Škodlivě zde působí zejména palmitát a jemu podobné nasycené kyseliny, které se hojně vyskytují například v produktech rychlého občerstvení.

Užitečné doplňky stravy

Změnu jídelníčku je vhodné doplnit i dalšími pozitivně působícími epigenetickými faktory, například pravidelným pohybem. Velice užitečné pak mohou být doplňky stravy obsahující epigeneticky působící živiny v koncentrované formě.

Resveratrol – barvivo z červeného vína má rozsáhlé epigenetické účinky a při léčbě akné jde o jeden z nejúčinnějších prostředků. Působí totiž výrazně protizánětlivě, a navíc má i protibakteriální účinky, a to i přímo proti původci akné Propionibacterium acnes. Jeho účinnost navíc byla potvrzena při vnitřním i vnějším podání (aplikace gelu s obsahem resveratrolu).

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny mají rozsáhlé epigenetické účinky. Působí protizánětlivě, regulují procesy související s proliferací, kromě toho také velice pozitivně působí na psychiku, která je v období puberty obzvláště zatěžována, a na kognitivní procesy.

Vitamin D3 – tento epigeneticky působící vitamin hraje důležitou roli v mnoha oblastech týkajících se pleti a ani akné není výjimkou. Jeho nedostatek je u osob trpících tímto problémem typický.

EGCG – epigalogatechin galát patří mezi látky s velice komplexním epigenetickým působením. Zmírňuje záněty, potlačuje proliferaci.

A co ten sex?

Říká se sice, že se zahájením pohlavního života akné zmizí, z větší části jde ale o mýtus, který nebyl nikdy potvrzen. Spíše jde o shodu okolností, protože akné často samovolně mizí v době, kdy velké část mladých začíná sexuálně žít.

Zcela vyloučit vliv této skutečnosti přesto nelze. Nalezení partnera a zahájení sexuálního života totiž výrazně pozitivně působí na psychiku a naše emoce rovněž patří mezi významné epigenetické činitele. Spokojenost sama se sebou tu však rozhodně hraje důležitější vliv než vlastní působení sexu.

Popis

Resveratrol je z chemického hlediska derivát stilbenu, který patří mezi polyfenoly. Vyskytuje se v širokém spektru ovoce a zeleniny, přičemž nejznámějším zdrojem jsou slupky a jadérka modré révy vinné, odkud se dostává i do červeného vína (určité množství se nachází i ve víně bílém a růžovém). Hojně se ale vyskytuje i například v arašídech, černém rybízu, borůvkách či moruších. (5) Jeho role v rostlinách není zcela přesně popsána, pravděpodobně ale pomáhá při ochraně před plísňovými chorobami. (17)

Historie

Jev jménem francouzský paradox poprvé odborně popsal Irský lékař Samuel Black již v roce 1819. (3, 4) Právě on poprvé vyslovil myšlenku, že příčinou nízkého výskytu kardiovaskulárních chorob ve francouzské populaci může být pravidelná konzumace červeného vína. Postupem času se k tomuto názoru přiklánělo stále více vědců. Resveratrol byl poprvé izolován až v roce 1940. Předmětem intenzivního vědeckého zkoumání se stal až v 90. letech 20. století.

Účinky

Nejdůkladněji je resveratrol popsán z hlediska svého antioxidačního působení, které je skutečně velmi výrazné (7). Postupně se ale ukázalo, že hlavní klíč k jeho účinnosti je třeba hledat v oblasti epigenetiky. Ovlivňuje například jev jménem acetylace histonů. Histony jsou proteiny, které vytvářejí komplexy s DNA a jsou důležité pro její správné prostorové uspořádání. Regulací acetylace histonů resveratrol ovlivňuje proces jménem transkripce genů, při kterém jsou syntetizovány bílkoviny (10). Neovlivňuje tedy přímo naši genetickou informaci, ale spolurozhoduje o tom, která její část se nakonec projeví.

Nádorová onemocnění

Resveratrol díky svému epigenetickému působení ovlivňuje proces jménem proliferace, tedy rychlého množení buněk. (11) Poruchy tohoto procesu se přitom obvykle objevují při většině typů nádorových onemocnění. Potlačením tvorby enzymu cyklooxygenázy navíc resveratrol snižuje tvorbu prostaglandinů, které nejen podporují zánětlivé procesy, ale rovněž i stimulují růst nádorových buněk (15, 16)

Resveratrol má rovněž protizánětlivé účinky proti kolitidě neboli zánětu tlustého střeva, a to i proti těm jejím typům, které souvisejí se vznikem nádorů tohoto orgánu, zejména pak ulcerativní kolitidě. Při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu nejen k výraznému snížení ukazatelů probíhajícího zánětu, ale snížil se i výskyt střevních nádorů. (1,2) Vzhledem ke své schopnosti vázat se na estrogenové receptory dokáže ovlivňovat i vznik a vývoj rakoviny prsu (6, 12).

Kardiovaskulární onemocnění

Bylo prokázáno, že resveratrol díky svým antioxidačním účinkům ovlivňuje metabolismus tuků, potlačuje oxidaci lipoproteinů s nízkou hustotou (tedy LDL cholesterolu) i shlukování krevních destiček, což jsou procesy, které hrají důležitou roli při vzniku aterosklerózy. (13) Užitečný může být i při odstraňování následků infarktu – při pokusech na myších došlo při podání resveratrolu do 24 hodin po uzavření cévy ke snížení objemu infarktu o 36 %. (14) Preventivní efekt proti chorobám srdce a cév byl prokázán také u kuřáků, kteří jsou jimi ohroženi výrazně více než nekouřící populace. (18)

Ovlivňuje také tvorbu enzymů sirtuinů, stejně jako enzymu eNOS, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého. Zároveň omezuje tvorbu řady prozánětlivých látek (např. NF-kB či TNF-α), které se na vzniku aterosklerózy výrazně podílejí, i produkci látek s vazokonstrikčním účinkem (tj. uzavírajícím cévy).

Zánětlivé procesy

Principem protizánětlivého působení resveratrolu je potlačení transkripce čili přepisu genů, které jsou zodpovědné za vznik zánětlivých procesů. (10) Právě zánět přitom hraje důležitou roli při vzniku řady vážných onemocnění, ať už jsou to choroby srdce a cév, některé typy nádorů, diabetes, ale také obezita. Resveratol rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (19)

Resveratrol rovněž podporuje zdraví střevního mikrobiomu, což přispívá k jeho protizánětlivému působení, ale i k pozitivnímu vlivu v prevenci a léčbě řady onemocnění. (29)

Vliv na střevní mikrobiom

Právě vliv na střevní mikrobiom přitom může být kromě epigenetického působní další ze stěžejních cest, kterou resveratrol ovlivňuje naše zdraví. Právě narušená rovnováha mikroorganismů žijících v našich střevech totiž může výrazně přispět ke vzniku řady nemocí a potíží – od zánětlivých střevních onemocnění, přes obezitu až po deprese (více zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/).

Resveratrol přitom může ovlivnit střevní mikrobiom hned několika způsoby. Zaprvé může pomoci změnit poměr „dobrých“ a „špatných“ organismů ve střevě. Například obézní osoby mají obecně složení mikrobiomu odlišné od osob štíhlých: zvyšuje se u nich například podíl bakterií rodu Bacterioides a snižuje podíl bakterií rodu Firmicutes. A to samé platí i pro zvířata. Když ale například v rámci jedné studie podávali resveratrol skupině obézních myší dlouhodobě konzumujících stravu s vysokým podílem tuku, poměry obou typů mikroorganismů se u nich změnily tak, že odpovídaly myším štíhlým. (63)

Podobně resveratrol pravděpodobně dokáže ovlivnit i složení látek, které střevní mikroorganismy vylučují. Například u myší použitých v další studii jeho podávání snížilo vylučování látek, které přispívají ke vzniku aterosklerózy. (64) A v neposlední řadě má rovněž příznivý vliv na stav buněk střevní sliznice, který ovlivňuje například propustnost cévní stěny. (65)

Sportovní výkonnost

Resveratol potlačuje tvorbu aromatázy, čímž snižuje míru přeměny testosteronu na estrogen, a pomáhá tak udržet jeho dostatečnou hladinu u krvi. Rovněž zmírňuje zánětlivé procesy, které vznikají ve svalech po intenzivní fyzické zátěži, a proto jej lze využít u sportovců pro urychlení regenerace. (44) Velmi dobře na něj reagují veteránští sportovci.

Resveratrol také zvyšuje ve svalové tkáni tvorbu AMPK, což je důležité zejména pro vytrvalostní sportovce. Enzym AMPK totiž zlepšuje absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk, což umožňuje lepší produkci energie využitelné po svalovou práci.

V kombinaci s pravidelným cvičením je resveratrol účinný i ve snaze zabránit úbytku svalové hmoty, ať už v souvislosti s věkem či obezitou, pro niž je úbytek svaloviny typický. (50)

Astma

Protizánětlivé účinky resveratrolu se příznivě projevily například při astmatu a dalších chorobách dýchacího systému. Potlačuje totiž uvolňování zánětlivých mediátorů z buněk epitelu dýchacích cest. (8, 9) Je sice o něco méně účinný než glukokortikoidy, zato ale účinkuje i u osob, u nichž léčba glukokortikoidy z nějakého důvodu nezabírá.

Mentální výkonnost

Resveratrol zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v hipokampu, zlepšuje takzvanou funkční konektivitu v této oblasti a má výrazný pozitivní vliv na paměť. Účinkuje nejen u zdravých osob, ale i u lidí s vysokým rizikem demence. Coby fytoestrogen je zvláště účinný u žen po menopauze. (38)

Zajímavé přitom je, že jedna ze studií potvrdila příznivý vliv na kognitivní schopnosti v případě kombinace resveratrolu a alkoholu v nízkých dávkách. Když měli dobrovolníci, jejichž průměrný věk byl 70,4 roku, řešit sérii úkolů testujících kognitivní schopnosti, dosahovali mnohem lepších výsledků poté, co konzumovali červené víno (1 dcl) obohacené o resveratrol (200 mg), než když před testy pili samotné červené víno. Výsledky autoři výzkumu přičítají zlepšenému prokrvení mozku. (30)

Alzheimerova choroba

Výzkumů na toto téma bylo zatím provedeno jen málo a princip tohoto působení nebyl doposud zcela objasněn, ukazuje se ale, že resveratrol vykazuje výrazný neuroprotektivní efekt, tj. chrání buňky nervového systému před poškozením, které je hlavním projevem Alzheimerovy choroby. (20, 39) Dvě studie potvrdily, že vysoké dávky resveratrolu jsou schopny stabilizovat hladinu amyloidu-beta 40, což je jedna z hlavních složek tzv. amyloidních plaků, které se objevují v mozku osob trpících Alzheimerovou chorobou. (24) Dlouhodobé užívání také zlepšuje krevní zásobení mozku, dlouhodobou paměť i funkci hipokampu, což je část mozku zodpovídající právě za paměť.

Parkinsonova choroba

Má výrazné antioxidační, protizánětlivé a neuroprotektivní účinky, a navíc má pozitivní vliv na procesy související se stárnutím. Při podávání pacientům s Parkinsonovou nemocí došlo už po několika týdnech k poměrně výraznému zlepšení pohybových i kognitivních schopností.

Dlouhověkost

Resveratrol je jedním z nejúčinnějších aktivátorů sirtuinu 1, enzymu, který reguluje expresi některých genů a který se podílí na řadě procesů buněčné regulace. Deacetyluje proteiny, které ovlivňují schopnost buněk reagovat na stresory z vnějšího prostředí, a přispívají tak k dlouhověkosti. (21)

Resveratrol má navíc výrazný příznivý vliv na buněčné organely jménem mitochondrie, jejichž poškozování a zhoršování jejich funkce je dalším důležitým mechanismem souvisejícím se stárnutím. Resveratrol přitom dokáže mitochondrie nejen velice efektivně chránit před poškozením, ale také podporuje vznik nových. (60, 61) Více o mitochondriích čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Existují i výzkumy potvrzující schopnost resveratrolu regulovat viditelné příznaky stárnutí – zejména jde o výrazný úbytek vrásek při dlouhodobém užívání. (22) Nízká hladina sirtuinu 1 byla navíc zaznamenána v buňkách s vysokou mírou inzulinové rezistence (23), takže je pravděpodobné, že resveratrol může hrát i pozitivní roli v prevenci a léčbě diabetu II. typu.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že podávání resveratrolu vedlo k podobným účinkům jako omezení celkového kalorického příjmu, což je strategie, jejíž antiaging efekt byl potvrzen řadou výzkumů. U pokusných zvířat přitom při podávání resveratrolu došlo nejen ke snížení celkových známek stárnutí, ale i ke zlepšení koordinace pohybů, elasticity tepen, minerální hustoty kostí a zlepšení stavu šedého zákalu. (35)

Akné

Akné je sice způsobeno bakteriemi, to jestli naši pokožku napadnou a způsobí v ní zánětlivé problémy, je ale z velké části způsobeno i vlivy epigenetickými.

A právě resveratrol představuje jeden z nejúčinnějších prostředků při léčbě tohoto problému. Působí totiž výrazně protizánětlivě, a navíc má i protibakteriální účinky, a to i přímo proti původci akné Propionibacterium acnes. (33) Jeho účinnost navíc byla potvrzena při vnitřním i vnějším podání (aplikace gelu s obsahem resveratrolu). (42)

Více o možnostech boji proti akné čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/akne-sex-nepomuze-uprava-stravy-ano/

Menopauza

Resveratrol patří mezi fytoestrogeny, váže se tedy na stejné receptory jako estrogen, a je ho tedy schopen alespoň částečně nahradit v okamžiku, kdy vaječníky přestanou tento hormon produkovat. Díky tomu je schopen zmírnit nežádoucí projevy menopauzy, které jsou způsobeny právě nedostatkem estrogenu. To se týká jak vlastních projevů nástupu klimakteria (návaly horka, pocení, poruchy nálad apod.), tak i nemocí, jejichž riziko se v tomto období výrazně zvyšuje (nemoci srdce a cév, osteoporóza, deprese, Alzheimerova choroba apod).

Výrazný ochranný efekt byl prokázán například u osteoporózy, kde podávání resveratrolu zlepšuje hustotu kostí, jejich mineralizaci i mechanickou odolnost. Důvodem je pravděpodobně jeho pozitivní vliv na produkci sirtuinu SIRT-1 a nukleárního faktoru NF-kB.(34)

U žen v menopauze a po ní může navíc resveratrol pomoci efektivně zvládnout tendenci k přibírání na váze. Tím, že vyrovnává propad produkce estrogenu, totiž zároveň brání snížení citlivosti na leptin. Tento hormon produkovaný tukovou tkání totiž navozuje v mozku pocit sytosti, a snížení jeho produkce tak může vést k přejídání. Resveratrol zároveň podporuje tvorbu enzymu SIRT-1, který brání tvorbě nové tukové tkáně a potlačuje zde angioneogenezi (tj. tvorbu nových cév, které tukovou tkáň zásobují krví, a umožňují tak její rozrůstání).

Podpora krvetvorby

Resveratrol aktivuje gen FOXO3, který se podílí na procesu zrání červených krvinek. To ocení nejen osoby trpící chudokrevností, ale i vytrvalostní sportovci, kterým podporou krvetvorby pomůže zlepšit kapacitu jejich krve pro přepravu kyslíku k pracujícím svalům. (37)

Základem při chudokrevnosti je sice pochopitelně dostatečný příjem železa a dalších nutrientů potřebných pro krvetvorbu (vitamin B12 a C, měď a další), pokud to ale nepomůže, může být resveratrol dobrou volbou.

Diabetes

Jak už jsme zmínili výše, resveratrol patří k účinným aktivátorům enzymu AMPK, který zlepšuje vstřebávání glukózy z krve, a zároveň zlepšuje citlivost tkání vůči inzulinu. (36)

Zdraví očí

Již nějakou dobu je známo, že mírná konzumace červeného vína má preventivní efekt na vznik věkem podmíněné makulární degenerace (degenerativní choroba sítnice), což vědci přičítají právě pozitivnímu vlivu resveratrolu. (40) Další výzkumy ovšem potvrdily, že vliv resveratrolu na zdraví očí je mnohem širší. Celkově zlepšuje vidění a zrakovou ostrost, pomáhá při syndromu suchých očí, glaukomu, makulární degeneraci i diabetické retinopatii (komplikace cukrovky postihující oči). (58, 59)

Ochrana sluchu

Příznivý vliv má ale resveratrol i na další smysl – sluch. Obecně zpomaluje stárnutí buněk, což se týká i sluchových receptorů, a podle některých studií jeho užívání preventivně brání poškození sluchu při vystavení nadměrnému hluku. (41)

Protivirové působení

Resveratrol se vyznačuje poměrně širokým protivirovým působením. Pomáhá ničit například viry chřipky, EB virus, RPSV virus, rhinovirus (původce rýmy), a dokonce zvyšuje účinnost léků podávaných při infekci HIV. (62)

Velmi efektivní je použití resveratrolu při léčbě oparů. V případě oparů je záludné, že jejich původce, viry HSV-1 i HSV-2, nedokáže imunitní systém zcela zlikvidovat. Ty, které uniknou, se totiž zapouzdří, tím se stanou pro imunitu neviditelnými, a pak trpělivě čekají na svou příležitost v podobě oslabení organismu, aby se mohly „probudit“ a začít rozmnožovat. A právě v tom okamžiku přichází chvíle pro resveratrol, který potlačuje množení herpetických virů i jejich probouzení z latentní fáze. Účinný je přitom zejména právě v raných fázích infekce, tedy hned při prvních příznacích oparu. (43)

Plodnost

Odsouvání mateřství typické pro dnešní dobu s sebou nese jeden zásadní problém: Po třicítce se totiž v naší DNA začínají objevovat epigenetické změny související se stárnutím, které mění aktivitu řady důležitých genů. To se týká DNA všech buněk těla, včetně té ve vajíčcích. A právě to může ve vyšším věku způsobovat problémy s otěhotněním.

Resveratrol ovšem zpomaluje procesy stárnutí všech buněk, vajíčka nevyjímaje. Pomáhá zvýšit počet oocytů (nezralých vajíček), která chrání před poškozením volnými radikály, a tak i zlepšit kvalitu vajíček již zralých. Díky tomu dochází k prodloužení věku, kdy je žena schopna počít dítě. Resveratrol zároveň zvyšuje šanci na otěhotnění u žen trpících syndromem polycystických ovarií a obezitou a také zvyšuje úspěšnost umělého oplodnění. (31, 32)

Prostata

Stěžejním prvkem pro správný vývoj prostaty je zinek. jeho nedostatek může sehrát roli jak při vzniku zbytnění prostaty, tak i v riziku nádorového bujení tohoto orgánu. Studie přitom prokázaly, že resveratrol dokáže zvýšit hladinu zinku v buňkách prostaty. Vhodné je zde pochopitelně i současné užívání zinku. (46)

Užívání

Jak už jsme uvedli výše, resveratrol se vyskytuje v řadě přírodních zdrojů, přičemž nejznámějším z nich je červené víno. Problém je ale v tom, že v něm obsah resveratrolu kolísá v závislosti na mnoha faktorech, nehledě na přítomnost alkoholu, kvůli kterému je tento způsob užívání pro část populace nepřijatelný. Resveratrol lze užívat i formou doplňků stravy, přičemž doporučované dávky se poměrně výrazně odlišují – kolísají od 20 mg až po 5000 mg denně, přičemž pro léčebné účely se obvykle pohybují od 1000 mg výše.

Resveratrol se nedoporučuje užívat při roztroušené skleróze. Nejen, že se v případě nemoci neuplatňují jeho jinak výrazné neuroprotektivní účinky, ale může dokonce podpořit průběh demyelinizace. Vyvarovat by se jej měly také těhotné ženy.

Kombinace resveratrolu s jinými doplňky stravy

Resveratrol coby doplněk stravy je velice vhodný ke kombinacím s řadou dalších bylin a živin.

Velice zajímavá je kombinace s kvercetinem, který mimochodem resveratrol doprovází i v červeném víně. Nejen, že je velmi účinná, ale navíc kvercetin výrazně zlepšuje vstřebávání resveratrolu (27). To samé platí i pro kombinaci resveratrolu s kurkuminem. Přidání kvercetinu v rámci výzkumů zlepšilo vstřebávání resveratrolu o 310 %, přidání kurkuminu o 300 %, a pokud byla k resveratrolu přidána kombinace kurkumin + piperin + kvercetin, zlepšilo se jeho vstřebávání o 350 % oproti samotnému resveratrolu. (47)

Další, velice efektivní kombinaci představuje resveratrol a oligomerní proantokyanidy (OPC), což je směs látek se silnými antioxidačními a epigenetickými účinky, která se také hojně vyskytuje  v hroznovém víně, konkrétně v hroznových jadérkách. Spolu působí synergicky (tj. vzájemně se doplňují) při řadě potíží. (56)

Resveratrol je dále možné kombinovat i například s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, rozmarýnem či vitaminem K2. Zde jsou kombinace vhodné při některých konkrétních problémech:

Srdce a cévy: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + kvercetin (26), resveratrol + EGCG (51), resveratrol + vitamin K2

Diabetes: resveratrol + kvercetin (28), resveratrol + OPC (57), resveratrol + kurkumin

Nádorová onemocnění: resveratrol + kurkumin (45), resveratrol + EGCG (48), resveratrol + rozmarýn (55), resveratrol + OPC (56, 57)

Prostata: resveratrol + zinek (46), resveratrol + kurkumin

Hubnutí: resveratrol + kvercetin (49), resveratrol + OPC

Protizánětlivé působení: resveratrol + omega-3 (52), resveratrol + OPC (57), resveratrol + rozmarýn

Zdraví očí: resveratrol + omega-3 (53)

Funkce mozku, Alzheimerova a Parkinsonova choroba: resveratrol + omega-3, resveratrol + OPC, resveratrol + vitamin K2

Sportovní výkonnost: resveratrol + kurkumin, resveratrol + OPC, resveratrol + kvercetin

Stárnutí: resveratrol + EGCG, resveratrol + vitamin K2

Osteoporóza: resveratrol + vitamin K2, resveratrol + vitamin D3

Akné: resveratrol + omega-3

Protivirové a protibakteriální působení: resveratrol + rozmarýn