Silný imunostimulant, který sníží riziko respiračních onemocnění o více než polovinu. A pokud se útokům virů přesto neubráníme, sníží jeho příznaky a zkrátí dobu léčby. Echinacea neboli třapatkovka nachová toho ale umí ještě mnohem víc.

Výskyt a popis

Echinacea pochází ze Severní Ameriky, kde se v přírodě vyskytuje převážně v prérijních oblastech východně od Skalistých hor. V současnosti se ale pěstuje na řadě míst světa a daří se jí i v České republice, kde zdobí mnohé zahrádky a parky. Jde asi o 1 m vysokou vytrvalou rostlinu s výraznými fialovými květy, chlupatou lodyhou a řapíkatými listy. Roste dobře i v kamenitých půdách chudých na živiny, potřebuje pouze dostatek sluníčka. V místech původního výskytu však bohužel její počty klesají, protože právě ekosystémy prérií jsou v současnosti velmi ohroženy. (1, 2)

Rod třapatkovka (dříve byl užíván český název „třapatka“) zahrnuje celkem 9 druhů bylin. K léčení se přitom využívají především tři z nich: v západní medicíně je pro snadnost pěstování i nižší cenu neoblíbenější třapatka nachová (Echinacea purpurea), velmi podobnými účinky se ale vyznačují i třapatkovka úzkolistá (Echinacea angustifolia) a třapatkovka bledá (Echinacea pallida). Z třapatkovky nachové se k léčení využívají jak nadzemní části rostlin sbíraných v plném květu (ve formě vylisované šťávy, čaje nebo extraktu), tak i kořeny (obvykle ve formě tinktury nebo kořenu). Z třapatkovky úzkolisté a bledé se využívá kořen. (1-3)

Historie

Echinacea je důležitou součástí tradiční fytoterapie původních obyvatel Ameriky, zejména indiánských kmenů z oblasti Velkých plání. Ti ji využívali zejména při nachlazeních, kašli, bolesti v krku, ale také při žaludečních potížích, a dokonce i na hojení ran a při hadím uštknutí. A to jak pro sebe, tak i pro koně. Později ji začali využívat i první bílí osadníci a postupně se stala i mezi nimi velmi oblíbenou – po staletí nesměla chybět v žádné domácí lékárně. Na nějakou dobu se tato rostlina ocitla i v americkém Národním seznamu léčiv (konkrétně v letech 1916-1950), s objevem antibiotik se však od jejího používání v rámci klasické medicíny ustoupilo. (1-3)

V Evropě byla dlouho neznámá, oblibu si získala až v 70. letech 20. století, kdy byly zejména v Německu provedeny studie potvrzující její účinnost. Právě v Německu je přitom její popularita asi nejvyšší z evropských zemí – zdejší lékaři každoročně předepíší 3 miliony receptů na produkty s obsahem Echinacey! (1, 3)

Účinné látky

Hlavní účinné látky jsou ve všech třech využívaných druzích echinacey podobné, drobné rozdíly zde ale existují. V třapatkovce nachové se vyskytují například nenasycené alifatické sloučeniny (např. amidy nebo polyenové kyseliny), kyselina kávová a její deriváty, kyselina cichorová, kyselina chlolorogenová, polysacharidy, glykoproteiny, silice, inulin, třísloviny, steroly a flavonoidy. Extrakty z kořenů jsou bohaté zejména na deriváty kyseliny kávové a alifatické sloučeniny, šťáva z nati naopak obsahuje hodně polysacharidů. (3)

Léčivé účinky

Třapatka nachová je v západních zemích jednoznačně nejoblíbenější bylinou na podporu imunitního systému a podporu léčby respiračních i jiných infekcí. Má ale i další příznivé účinky.

Imunita a antimikrobiální působení

Echinacea se používá jak v rámci prevence respiračních onemocnění na podporu imunity, tak i ke zmírnění příznaků nachlazení a chřipky, ale i dalších infekčních onemocnění. Její účinnost v tomto směru přitom potvrdily i vědecké výzkumy, které ukázaly, že všechny typy extraktů ze všech částí rostliny mají silné protizánětlivé, antivirové, antibakteriální a protiplísňové účinky. Zároveň jde o silný imunomodulant. Část účinků je přitom podmíněna epigenetickým působením některých složek rostliny (tj. schopností měnit aktivitu některých genů v lidské DNA). (4-6)

Třapatkovka aktivuje buněčnou i humorální imunitní odpověď. Spouští antivirové dráhy vrozené složky imunitního systému, ovlivňuje epigenetické vzorce některých imunitních buněk (např. míru metylace v důležitých genových sekvencích monocytů a dendritických buněk) a zvyšuje aktivitu a pohyblivost řady dalších – například makrofágů, fibroblastů nebo granulocytů. V případě některých virů (např. chřipkového H1N1 a viru ptačí chřipky) také výrazně narušuje jejich schopnost vstupovat do buněk, čímž snižuje riziko vzniku onemocnění a jeho šíření. Stimuluje také kůru nadledvin, což přispívá k protizánětlivému působení, a zvyšuje v krvi hladinu bílkoviny properdinu, který pomáhá neutralizovat viry a bakterie. (3, 7-9).

Velkým přínosem echinacey je, že zvláště v oblasti viróz a jiných respiračních infekcí působí jak preventivně, tak jako efektivní podpora léčby. Dle jedné z metaanalýz, která srovnávala výsledky celkem 14 studií, dokázalo její užívání snížit riziko nachlazení o více než polovinu! A pokud se užívala u již vzniklé infekci, pomohla zkrátit dobu léčby v průměru o 1,4 dne. Velký přehledový článek z roku 2006, který srovnával a hodnotil výsledky 16 vědeckých studií zaměřených na využití echinacey při akutních respiračních onemocněních, konstatoval, že celkem v devíti z nich měla významný účinek. (10, 11)

S potlačením příznaků chřipky a dalších respiračních onemocnění navíc mohou výrazně pomoci i protizánětlivé schopnosti třapatkovky. Například takové hinoviry (původci rýmy) totiž při vstupu do buněk ovlivňují epigenetické vzorce jejich DNA, což mj. vede ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů (např. IL-1a. IL-6, IL-6, IL-8 nebo TNF-α). Právě zánět pak stojí za vznikem celé řady typických příznaků, jako je rýma, horečka, bolest v krku a další. Díky tomu může echinacea přinést úlevu i při infekcích způsobených viry, proti nimž přímo nezabírá – třeba při nákaze adenoviry. I díky tomu při respiračních onemocněních pomáhá zkrátit dobu léčby. (7, 9)

Echinacea je účinná proti širokému spektru virů. Pomáhá ničit chřipkové viry typu A i B, dále RSV virus (lidský respirační synciální virus, původce respiračních onemocnění u dětí), rhinovirus (původce rýmy) nebo viry HSV-1 a HSV-2 způsobující opary (zde je vhodná i kombinace vnitřního a zevního užívání). V případě nákazy HSV-1 přitom pomáhá léčit nejen opary v okolí úst, ale i závažné oční onemocnění způsobené tímto patogenem. Účinná je i proti koronavirům včetně COVID-19, kde pomáhá i v případě těžkých respiračních příznaků, ale i třeba proti viru způsobujícího vezikulární stomatidu hospodářských zvířat. Antivirovou aktivitu přitom vykazují jak kořeny, tak nadzemní části rostliny. (3, 9, 11, 12)

Echinacea dokonce vykazuje i antibakteriální aktivitu, kdy působí například proti obávané infekci zlatým stafylokokem. U dětí s respiračními infekcemi pak její užívání vedlo k nižšímu rozvoji sekundárních bakteriálních infekcí a nižší spotřebě antibiotik. Při kombinaci s antibiotickou léčbou také zvyšuje její efektivitu. (3, 21)

Vhodná je i při leukopenii, což je snížené množství leukocytů v krvi. Jedna ze studií potvrdila i účinnost třapatkovky při leukopenii, která vznikla po radioterapii u žen trpících rakovinou prsu. (13)

Pokožka, hojení ran

Echinacea je vhodná také při řadě kožních problémů: Pomáhá při ekzémech a lupence, kožních zánětech, podporuje ale i hojení a desinfekci popálenin, drobných ran, a dokonce i bércových vředů. V tomto případě je vhodné kombinovat vnitřní a vnější aplikaci, například potírání postižených míst šťávou z nadzemních částí rostlin, olejem, gelem či krémem s obsahem echinacey nebo v případě ran i tinkturou zředěné vodou. A funguje to vážně skvěle: Při klinickém testování byla účinnost zevní aplikace pozorována v 85,5 % případů, doba léčby byla v rozmezí 7-15 dnů. Velmi dobře působila zejména při atopickém ekzému, kdy pomáhala nejen zmírnit zánět, ale také obnovit přirozenou lipidovou vrstvu pokožky. (3, 13, 18)

Echinacea může být i zajímavou složkou kosmetických přípravků, byť zatím k tomuto účelu příliš využívána není. Když si ale v rámci jedné studie aplikovaly dobrovolnice ve věku 25-40 let po dobu jednoho měsíce krém a gel s obsahem echinacey, došlo u nich k výraznému zlepšení hydratace pleti a k úbytku vrásek až o 15 %. (19)

Kombinace vnitřního užití echinacey a probiotik po dobu 8 týdnů pak v rámci jedné studie vedla k redukci akné v obličeji. (20)

Osteoporóza

Zajímavou, a přitom velmi málo známou oblastí využití echinacey, je prevence a léčba osteoporózy. Některé látky z této rostliny totiž potlačují aktivitu genů zodpovědných za diferenciaci osteoklastů, čímž omezují tvorbu těchto kostních buněk. Osteoklasty jsou buňky, které mají za úkol odbourávat kostní hmotu. Tento proces je sice nezbytný pro udržování pevnosti a zdraví kostí, pokud ovšem převládne nad výstavbou kostní hmoty (kterou mají na starosti tzv. osteoblasty), dochází k úbytku kostní hmoty a rozvoji osteoporózy. Proto je echinacea vhodná i v rámci prevence a léčby tohoto onemocnění. (17)

Úzkost

Jedna z klinických studiích prokázala také účinnost třapatkovky při úzkosti. 7denní užívání vedlo ke zmírnění úzkostných příznaků po následující tři týdny. (22)

Diabetes

Studie na zvířatech a buněčných kulturách ukázaly, že by třapatkovka nachová mohla být užitečná i pro diabetiky. Mohla by totiž vést k potlačení tvorby enzymů nezbytných pro trávení sacharidů (a tím i k potlačení jejich vstřebávání), stejně jako ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence. Studie na lidských dobrovolnících však zatím chybí. (23, 24)

Užívání a kontraindikace

Echinacea se užívá převážně vnitřně, ve formě šťávy, extraktu či nálevu z nadzemní části třapatkovky nachové nebo ve formě tinktury či extraktu z kořene třapatkovky nachové, úzkolisté nebo bledé. Šťávu z nadzemních částí nebo přípravky s jejím obsahem je možné využít i k potírání oparů, ran, popálenin, ekzémů či vředů. (3)

Doporučená dávka v případě prášku v kapslích je pro dospělé 500-1000 mg 3x denně po dobu 5-7 dnů (případně dle dávkování doporučeného výrobcem). Při již probíhajícím onemocnění jsou účinnější spíše vyšší dávky (např. 900 mg), v rámci prevence jsou vhodnější nižší dávky 1x denně. V případě extraktu byla účinnost prokázána už při dávkách 40-80 mg dvakrát denně. (13, 25)

Nálev se připravuje přelitím 2-4 lžiček sušené kvetoucí nati šálkem vroucí vody, doba louhování je 10 minut, pije se 1x denně. Tinktura se užívá v množství 0,75-1,5 ml 2-5x denně. Někteří odborníci doporučují tinkturu vždy chvíli kloktat, aby se povzbudila imunita v oblasti ústní dutiny a mandlí, vědecké důkazy účinnosti tohoto postupu však chybí. K zevní aplikaci se využívá 15% šťáva z nadzemních částí. (13, 25)

Echinacea je vhodná i pro děti od 2 let. Dávkuje se podle hmotnosti – dávky obvykle odpovídají 50-75 % dávkování pro dospělé. Těhotným a kojícím ženám se nedoporučuje kvůli nedostatečně prokázané bezpečnosti – zatím proběhla jen jediná studie, v níž těhotné ženy užívaly různé formy echinacey po dobu 5-7 dní, a ta žádný negativní vliv na plod neukázala. Žádný vliv nemělo užívání echinacey ani v rámci studií na březích zvířatech. (13)

Echinacea je obvykle velmi dobře snášena, pouze u méně než jednoho procenta uživatelů byly zaznamenány v rámci studií zaznamenány vedlejší účinky mírného charakteru , jako je nevolnost, bolesti břicha, průjem, svědění pokožky, bolesti hlavy, ospalost či suchost v ústech. Vážnější projevy byly hlášeny jen v jednotkách případů. Toxicita byla zaznamenána pouze při dlouhodobém užívání vysokých dávek, kdy může narušovat funkci jater. Vyhnout by se jí měli osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. Existuje tu ale i určité riziko alergických reakcí, třapatkovce by se proto měly vyhnout osoby s alergií na rostliny z čeledi hvězdnicovitých. (13-16)

Echinacea není doručovaná není ani při autoimunitních chorobách – vzhledem k tomu, že jde o silný imunostimulant, existuje možné, i když ne zcela prokázané riziko zhoršení nemoci. V tomto případě je ovšem potenciálně rizikové spíše dlouhodobé užívání echinacey. Riziko zhoršení autoimunitních nemocí v případě krátkodobého užívání, například v době akutního respiračního onemocnění, je velmi nízké. Nedoporučuje se také osobám s infekcí HIV. (14-16)

Lépe než jiné bylinné prostředky ji také lze kombinovat s léky. Existuje sice řada léků, s nimiž má echinacea mírné až střední interakce, závažné interakce byly zaznamenány pouze s jedním lékem – beklometasonem, který bývá součástí nosních sprejů nebo inhalátorů využívaných při astmatu, CHOPN nebo chronické rýmě. Nedoporučuje se ale ani užívání spolu s imunosupresivy a vzhledem k možnému negativnímu vlivu na játra není vhodné dlouhodobé užívání spolu s hepatotoxickými léky (např. amiodaron, ketokonazol, metotrexát nebo anabolické steroidy). (14-16)

I v případě echinacey ale platí, že je v případě kombinování s léky vhodné její užívání konzultovat s ošetřujícím lékařem. Ovlivňuje totiž systém jaterních enzymů CYP 3A4, takže může měnit i hladinu léků, které jsou metabolizovány právě tímto systémem. (14-16)

Vhodné kombinace

Imunita a antimikrobiální působení: echinacea + zinek + vitamin C (26), echinacea + propolis + vitamin C (27), echinacea + Baptisia tinctoria + zerav západní (3), echinacea + kozinec blanitý + lékořice (30), echinacea + ostropes trubil (32), echinacea + routa vonná (33), echinacea + zázvor (34)

Opary (vč. pásového): echinacea + celík zlatobýl (28)

Ochrana jater a ledvin: echinacea + mateří kašička (29)

Nádorová onemocnění: echinacea + kozinec blanitý + ženšen (31)

Lidský imunitní systém je malým zázrakem přírody. Poskytuje tělu velice efektivní ochranu, a to nejen před cizorodými vetřelci, jako jsou viry a bakterie, ale i proti nebezpečím pocházejícím zevnitř – třeba proti poškozeným a rakovinotvorným buňkám.

V našem těle existuje celé spektrum imunitních buněk. Některé zajišťují tzv. nespecifickou, vrozenou imunitu (například makrofágy, granulocyty, NK-buňky, žírné buňky či dendritické buňky), jiné mají na starosti imunitu specifickou neboli získanou (B-buňky a T-buňky). Imunita má však i svou nebuněčnou, humorální složku, kam patří například protilátky.

Všechny imunitní buňky přitom mají jedno společné – vznikají v kostní dřeni z hematopoetických buněk. Následně procházejí diferenciací a zráním a teprve pak jsou schopny zajišťovat naši obranyschopnost. Přitom se ale odehrává celá řada dalších procesů, které imunitním buňkám umožňují rozpoznat antigen (například virus) a zareagovat na něj.

Všechny tyto procesy jsou řízeny celou řadou genů obsažených v naší DNA. Platí ovšem, že jejich aktivitu můžeme efektivně ovlivňovat – vypínat například ty, které podporují zánětlivé procesy, a zapínat ty, které řídí vznik a diferenciaci imunitních buněk a další důležité imunitní procesy. Vypínání a zapínání genů se děje pomocí několika biochemických reakcí, z nichž ty nejdůležitější jsou metylace genů, acetylace histonů a regulace pomocí microRNA (více o nich najdete zde). A právě průběh těchto reakcí můžeme efektivně ovlivňovat například svým životním stylem.

Epigenetický boj kdo s koho

Boj organismu s infekcí má ovšem z pohledu epigenetiky i další zajímavý aspekt. Viry a bakterie se totiž také snaží přežít a ovládnout organismus právě pomocí epigenetických mechanismů. Pěkně je to vidět třeba na příkladu chřipkových virů – těm se to daří velice dobře a díky tomu jsou schopné se v těle velmi rychle namnožit a způsobit mu poměrně výrazné potíže.

Zatímco se například buňka snaží proti virům chřipky bojovat pomocí epigenetických mechanismů, jako jsou například transkripční faktory, viry se snaží ty samé transkripční faktory hostitelské buňky využít k jejímu ovládnutí. Kromě toho produkují také bílkovinu, která se snaží napodobit konec řetězce histonu příslušné buňky. Histon je bílkovina, která hraje zásadní roli při regulaci aktivity genů, a schopnost jeho napodobení je právě tím důvodem, proč chřipkové viry dokážou v těle unikat pozornosti imunitního systému. Další bílkoviny produkované těmito nezvanými vetřelci zase ovlivňují schopnost našeho těla produkovat interferony typu I, které pomáhají regulovat aktivitu imunitního systému (1, 2).

Mikroskopickým vetřelcům ovšem často v tomto boji nahráváme i my sami špatným životním stylem. Nedostatek pohybu, nevhodná strava, kouření, škodliviny v životním prostředí, ale i obezita, stres či nedostatek spánku – to vše způsobuje v organismu negativní epigenetické změny, které nejenom zvyšují riziko srdečně-cévních chorob, rakoviny nebo diabetu, ale také oslabují imunitní systém. Pojďme se tedy podívat na to, jak můžeme epigenetické mechanismy naopak využít ve prospěch své obranyschopnosti.

Boj se zánětem

Pokud v těle probíhají chronické zánětlivé procesy, imunitní systém to nadměrně vyčerpává, takže mu nezbývají síly na boj s infekcí. Z tohoto důvodu je například v rámci prevence vhodné užívat antioxidanty – pokud extrémně reaktivní volné radikály naruší buňky a tkáně v těle, začne v reakci na toto poškození probíhat zánět. Oxidativní stres totiž působí na transkripční faktory (např. NF-κB či p53), které hrají důležitou roli při rozvoji zánětlivého procesu (12).

Skvěle v tomto směru působí zejména rostlinné polyfenoly, které kombinují antioxidační a epigenetický účinek. Díky tomu působí protizánětlivě a také fungují přímo jako imunomodulátory, tedy látky s přímým vlivem na tvorbu a diferenciaci řady imunitních buněk, ať už jde o dendritické buňky, NK-buňky, makrofágy, B-buňky, či T-buňky (13, 14).

Zlepšení výživy

Výživa patří mezi nejdůležitější epigenetické faktory. Obecně platí, že negativní epigenetické změny způsobuje zejména nadměrná konzumace jednoduchých cukrů a nasycených tuků a také řada chemických přísad v potravinách. Konkrétně pro imunitní systém je pak důležitý zejména dostatečný příjem bílkovin – pokud je dlouhodobě nedostatečný, snižuje se zejména tvorba a funkce NK-buněk a T-buněk. Pro obranyschopnost jsou nezbytné i esenciální mastné kyseliny – potřebné jsou pro funkci brzlíku, v němž dochází ke zrání některých imunitních buněk, i tvorbu T-lymfocytů, NK-buněk a makrofágů. Nedostatek některých vitaminů (hlavně A, B6, B12, C, E a kyseliny listové) se zase projeví omezením imunitní funkce jménem fagocytóza. Ze stopových prvků jsou nezbytné zinek, selen a železo. Negativně působí i nadměrné pití alkoholu – snižuje především tvorbu makrofágů a protilátek (15).

Pozitivní vliv má naopak konzumace ovoce, zeleniny a některých druhů koření: obsahují totiž polyfenoly a další látky, které mají antioxidační i epigenetické účinky. Epigenetické účinky má i řada doplňků stravy (přehled najdete níže).

Více spánku

Spánek je pro efektivitu imunitního systému mimořádně důležitý. Nejde ovšem jen o jeho délku, ale i kvalitu. Vědci například prokázali, že u dětí trpících spánkovou apnoí (krátká zástava dechu) a dalšími poruchami spánku dochází ke zvýšené metylaci v oblasti genu FOXP3, který reguluje tvorbu T-lymfocytů (3, 4).

Více pohybu

Pravidelný pohyb, zejména ten aerobní (např. běh, chůze, kolo či plavání), má výrazné pozitivní epigenetické účinky. Ty se projeví nejen jako děje související se zvýšením výkonnosti, ale i zlepšením funkce imunitního systému a zmírněním zánětlivých procesů v těle (17). I v pohybu je však nutná uměřenost – extrémní tréninková zátěž naopak imunitu zhoršuje.

Stop kouření

Kouření negativně ovlivňuje zejména metylační vzorce DNA. To se projevuje vyšší náchylností k řadě vážných nemocí včetně rakoviny a kardiovaskulárních chorob, ale i zhoršením imunity (16). Snižuje se zejména aktivita NK-buněk, schopnost T-lymfocytů pronikat do tkání a produkce imunoglobulinů (15).

Užívání doplňků stravy

Doplňky stravy mohou funkci našeho imunitního systému ovlivnit poměrně zásadně. Na následujících řádcích najdete ty, které na obranyschopnost působí prostřednictvím epigenetických mechanismů.

Astaxantin

Jde o barvivo ze skupiny karotenoidů, které je obsaženo například v mase lososů a krevet nebo v řasách Haematococcus pluvialis, z nichž se většinou získává i pro účely výroby doplňků stravy. Astaxantin patří mezi velice silné antioxidanty a zároveň vyniká i imunomodulačním a epigenetickým působením. Zvyšuje aktivitu a rychlost množení širokého spektra imunitních buněk (zejména B-buněk a T-buněk) a imunoglobulinů (18–20). V rámci prevence při oslabené imunitě je vhodné užívat 4 až 8 mg astaxantinu denně, v chřipkovém období je vhodné dávku zdvojnásobit.
Více o astaxantinu se dočtete zde.

Zinek

Vědci z College of Public Health and Human Sciences zjistili, že existuje přímá souvislost mezi nedostatkem zinku a mírou zánětlivých procesů v těle. Deficit tohoto prvku má totiž vliv na metylaci genů a ta zase ovlivňuje aktivaci imunitních buněk a regulaci bílkoviny jménem interleukin-6, která souvisí se zánětlivými procesy v buňkách (5). Nedostatkem zinku přitom trpí okolo 12 % populace, u osob nad 65 let to však může být i přes 40 %.

Omega-3

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny zlepšují přenos signálů mezi imunitními buňkami a tím i jejich schopnost ničit patogeny. Zlepšují také funkci lyzozomů, což jsou organely důležité pro buněčnou obranu a buněčnou imunitu. Důležité je i jejich protizánětlivé působení. Omega-3 jsou velice prospěšné zejména pro starší osoby – při dlouhodobém užívání u nich dochází nejen ke zlepšení imunitních funkcí, ale i ke snížení rizika vzniku autoimunitních chorob (21). Zcela nezbytné jsou pak v těhotenství, a to nejen kvůli pozitivnímu vlivu na vývoj nervové soustavy – pokud matka užívá v těhotenství omega-3, pozitivně tím ovlivňuje budoucí imunitu svého potomka (6).
Více o omega-3 se dočtete zde.

Granátové jablko

Kyselina ellagová a polyfenoly obsažené v tomto ovoci efektivně ovlivňují procesy aktivace a diferenciace širokého spektra imunitních buněk pomocí mechanismů metylace genů, acetylace histonů a posttranskripční modulace microRNA (7).
Více o granátovém jablku se dočtete zde.

Kvercetin

Tento rostlinný polyfenol má poměrně rozsáhlý pozitivní vliv na imunitní systém, podstatné je však zejména jeho protizánětlivé působení. Potlačuje totiž produkci látek interleukin-6 a TNF-α, které hrají klíčovou roli při vzniku zánětlivých procesů (8).
Více o kvercetinu se dočtete zde.

Vitamin D3

Deficit tohoto vitaminu s epigenetickým působením může imunitu ohrožovat poměrně zásadně. Zejména jde o přímé ovlivnění aktivity buněk imunitního systému: makrofágů, T-buněk či dendritických buněk (9).
Více o vitaminu D3 se dočtete zde.

Čekanka

Tato rostlina je vynikajícím zdrojem inulinu a fruktooligosacharidů, které fungují coby prebiotikum. Tvoří jakýsi substrát, který je nutný pro růst a množení probiotických bakterií (10). Čekanka však zároveň působí i epigeneticky.
Více o čekance se dočtete zde.

Šišák bajkalský

Tato bylina je hojně využívána v tradiční čínské medicíně. Má protizánětlivé účinky (snižuje koncentraci cyklooxygenázy COX 2 a potlačuje aktivaci faktoru NF-κB), dokáže však i přímo ovlivňovat imunitu zejména díky aktivaci imunitních buněk jménem makrofágy (11).

Více o šišáku se dočtete zde.