Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)

Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Postakutní syndrom COVID-19 nebo tako postcovidový syndrom – tak se lékařskou terminologií nazývají potíže, které přetrvávají déle než 12 týdnů po covidové infekci. Častěji se vyskytují u lidí, kteří měli závažný průběh, nevyhýbají se ale ani těm, u kterých nákaza proběhla jen s minimálními příznaky. Rozdělují se do tří základních kategorií:

Fyziologické – sem patří například dušnost, suchý kašel, srdečně cévní problémy, bolest na hrudi, ztráta čichu a chuti, poruchy menstruačního cyklu, únava, ale i třeba svalová slabost, nechuť k fyzické aktivitě a spousta dalších potíží.

Psychiatrické – nejčastěji se vyskytuje nespavost, deprese, úzkost či noční můry.

Kognitivní – obvyklé jsou poruchy paměti a soustředění, vlkové zhoršení kognitivní výkonnosti známé jak „mozková mlha“, vyskytuje se ale i například přecitlivělost na světlo.

Příznaky nejčastěji časem slábnou, nezřídka ale kolísají nebo se vracejí poté, co se už nějakou dobu zdálo, že je vše v pořádku. Řadu lidí tak trápí dodnes.

Proč potíže přetrvávají?

Postcovidový syndrom může mít několik příčin.

Změny ve srážlivosti krve

Častá je zejména tvorba drobných krevních sraženin z důvodu zvýšené koncentrace bílkoviny fibrinu v krvi. Zároveň může docházet ke zvýšení viskozity krve, přičemž oba tyto jevy zhoršují průchodnost malých cév a prokrvení tkání. Krevní sraženiny se mohou tvořit v plicích, koronárních tepnách i dalších tkáních. Poté komplikují nejen vlastní průběh infekce, ale mohou se podílet i přetrvávání potíží i po jejím odeznění.

Epigenetické změny

Prokázány byly ale i některé změny epigenetického charakteru, tj. změny v aktivitě některých genů. V tom není covid nijaký výjimečný, epigenetické změny v naší DNA totiž mohou být způsobeny řadou dalších virových infekcí (a také některých bakteriálních). Jde například o změny, které virům usnadňují vstup do lidských buněk nebo mění metabolismus hostitele, aby se usnadnilo šíření infekce. V případě covidu se ale zdá, že jsou tyto změny mimořádně rozsáhlé, a to zejména v oblasti epigenetické reakce jménem metylace genů.

Vědecky potvrzeny byly například změny metylačních vzorců v některých krevních buňkách či epigenetické změny související s produkcí histaminu – mnozí pacienti ostatně hlásili zmírnění příznaků postcovidového syndromu po užívání antihistaminik.

Některé epigenetické změny také obecně činí své nositele náchylnější vůči covidové infekci. Pokud je například u člověka napadeného covidem snížena úroveň metylace genu ACE2 v plicích, mozku a játrech, činí to tyto orgány více zranitelnými vůči poškození covidem. Z tohoto pohledu je zajímavé i zjištění, že kuřáci mají v průměru vyšší aktivitu genu ACE2, a proto jsou i náchylnější k vážnému průběhu covidu, a totéž platí i pro onkologické pacienty.

Epigenetické změny v souvislosti s infekcí COVID-19 byly navíc prokázány nejen v souvislosti s metylací genů, ale i dalšími dvěma epigenetickými reakcemi: modifikací histonů a regulaci pomocí microRNA.

Dysfunkce mitochondrií

Další výzkumy pak u pacientů s postcovidovým syndromem potvrdily i dysfunkci mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž probíhá přeměna živin na energii.

Zánětlivé procesy

Důležitou roli při vlastním onemocnění i jeho následcích hraje zánět. U pacientů trpících postcovidovým syndromem byl například prokázán zánět v oblasti mozkových cév. Zajímavé přitom je, že v tomto směru může hrát důležitou roli tzv. spike-protein, který viru umožňuje pronikat do lidských buněk. Spike-protein totiž dokáže překonat tzv. hematoencefalickou bariéru, která odděluje mozek od krevního oběhu, proniknout do mozkové tkáně a spustit tam produkci zánětlivých cytokinů.

Anatomické změny

U řady pacientů byly v souvislosti s prodělaným onemocněním COVID-19 zaznamenány i anatomické změny, zejména v oblasti mozkové tkáně – šlo například o zmenšení objemu šedé kůry mozkové či změny v čichovém centru (ty souvisely se ztrátou čichu).

Rovnováha střevního mikrobiomu

Dalším typickým důsledkem řady infekcí včetně té covidové jsou změny ve složení mikrobiomu – především toho střevního, týká se to ale i například mikrobiomu plic či ústní dutiny.

Pomoc z přírody

Překvapivě účinné se v boji s dlouhodobými následky covidu ukazují přírodní prostředky. Úlevu od nepříjemných příznaků může přinést celé řada bylin – dobře prozkoumány jsou například ty, které se využívají v rámci tradiční čínské medicíny (velký přínos ukázala i jejich kombinace s akupunkturou). Přínosné ale mohou být i další byliny a také živiny – konkrétně doplňky stravy obsahující koncentrovanou formu látek, které jsou běžnou součástí některých potravin.

Nattokináza

Jde o látku vyskytující se v sójovém pokrmu natto. Patří mezi tzv. proteolytické enzymy, tj. enzymy rozkládající bílkoviny, a velice efektivní je právě při rozkladu fibrinu, který je příčinou vzniku drobných krevních sraženin. Díky tomu může být při postcovidovém syndromu velice užitečná. Navíc rozkládá i bílkovinu jménem spike-protein, která je nezbytná pro vstup koronaviru do buněk, což je užitečné jak v rámci samotného boje i infekcí, tak i při zmírňování jejích dlouhodobých následků.

Bromelain

Skupina enzymů obsažených v ananasu patří rovněž mezi látky s proteolytickým a fibrinolytickým účinkem. Podobně jako nattokináza je i bromelain navíc schopen rozkládat spike-protein, a navíc má i epigenetické účinky, díky nimž je schopen organismu pomoci v boji s koronavirovou infekcí i postcovidovému syndromu.

Quercetin

Quercetin je polyfenol, který se v malých koncentracích vyskytuje v širokém spektru rostlin a rostlinných potravin. Pokud se konzumuje ve vyšších koncentracích, tj. ve formě doplňků stravy, má silné protizánětlivé a epigenetické účinky. Pomáhá také zmírnit škodlivé účinky spike-proteinu. Potvrzené jsou jeho příznivé účinky v akutní fázi covidu a může pomoci i v rámci zvládání postcovidového syndromu.

Quercetin je možné užívat společně s bromelainem, protože působí synergicky (tj. navzájem podporují svoje účinky). Vhodná je i čtyřkombinace bromelain + quercetin + zinek + vitamin C.

Ginkgo biloba

Jinan dvojlaločný neboli ginkgo biloba je známý svou schopností zlepšovat prokrvení tkání celého těla, a zvláště pak mozku. Proto je účinný především při zmírňování následků covidu, které se týkají právě mozku a nervové soustavy – ať už jde o poruchy paměti a soustředění nebo deprese a jiné psychické potíže. Zároveň ale pomáhá chránit i tkáně srdce a cév, ledvin, oční sítnice a střeva. Snižuje také viskozitu krve a má protizánětlivé účinky. Některým sledovaným pacientům rovněž pomohl navrátit ztracený čich.

Rhodiola

Adaptogeny, mezi něž patří i rhodiola, mohou pomoci zmírnit únavu i další příznaky postcovidového syndromu. Kombinace rhodioly se schizandrou a eleuterokokem se navíc osvědčila i v prevenci selhání ledvin u osob s postcovidovým syndromem.

Kozinec blanitý

Oblíbená bylina tradiční čínské medicíny, známá také pod názvem „astragalus“, dokáže podle studií obnovovat narušenou hematoencefalickou bariéru, a tím zmírňovat zánětlivé procesy v oblasti mozku. Zajímavé přitom je, že zmírnění zánětu v oblasti mozku se zároveň projevilo i ústupem následků covidu v oblasti plic. Kozinec blanitý navíc efektivně podporuje imunitu a působí protivirově a coby adaptogen pomáhá zmírnit únavu.

Astragalus je možné kombinovat s eleuterokokem ostnitým.

Vitamin D3

Souvislost hladiny tohoto vitaminu byla v souvislosti s infekcí covidu zmiňována již na počátku pandemie. Jde o vitamin s velmi rozsáhlými epigenetickými účinky (kontroluje cca 3 % lidského genomu), který je nezbytný zejména pro regulaci imunity a obranu proti virovým infekcím. V případě covidu je přitom obzvláště důležitý, protože snižuje aktivitu genu ACE2, čímž pomáhá předcházet závažnému průběhu. Působí také protizánětlivě, čímž přispívá k tlumení tzv. cytokinové bouře (extrémní zánět v důsledku covidové infekce). Nedostatek vitaminu D je přitom v populaci extrémně častý a byl také potvrzen u 85 % pacientů s těžkým průběhem covidu vyžadujících umístění na JIP. Doplňování vitaminu D3 u těchto osob pak vedlo ke snížení úmrtnosti a zkrácení doby hospitalizace.

Role vitaminu D v případě postcovidového syndromu sice zatím nebyla spolehlivě prokázána, přesto lze předpokládat, že i v tomto případě může být jeho užívání prospěšné.

Popis

Podobně jako známější sójový pokrm tempeh se i natto vyrábí pomocí fermentace sójových bobů. Oba pokrmy se ale liší použitou fermentační kulturou: v případě natto je to bakterie Bacillus subtilis natto. (2)

Nattokináza je z pohledu lidského zdraví nejúčinnější složkou natto. Jde o enzym z kategorie alkalických proteáz (enzymy schopné štěpit bílkoviny), jehož řetězec je tvořen 275 aminokyselinami. (2)

Historie

Natto se v Japonsku konzumuje již více než 2 000 let, příčiny jeho pozitivních účinků ale dlouho nebyly známy. Některé mechanismy, které jsou za ně zodpovědné, byly popsány v 70. letech minulého století, samotná nattokináza ale byla objevena až v roce 1987. (3)

Léčivé účinky

Pravděpodobně nejdůležitější oblastí působení nattokinázy na lidský organismus je její fibrinolytický efekt neboli schopnost rozkládat fibrin. Fibrin je bílkovina, která má v těle důležitou úlohu: vzniká v těle z fibrinogenu, a to v okamžiku, kdy dojde k poranění a vzniku krvácení. Vzniklý fibrin poté začne uzavírat poraněnou cévu, aby nedošlo k masivním ztrátám krve. Když je ale v krvi fibrinu mnoho, dochází ke vzniku krevních sraženin neboli trombů, které mohou způsobit ucpávání cév. (2)

Nattokináza má ale zároveň i antiaterosklerotický a antirobmotický efekt, pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi i krevní tlak. Dále má neuroprotektivní efekt (tj. chrání nervové buňky před poškozením), a prokázán byl i její epigenetický efekt – v rámci studií dokázala například v mozkové tkáni zvýšit aktivitu genů, k jejichž utlumení došlo v důsledku působení toxinů (konkrétně BPA) či radiace. (2, 4)

Srdce a cévy

Nattokináza dokáže díky svému fibrinolytickému a antitrombotickému působení efektivní rozpouštět krevní sraženiny a zároveň pomáhá degradovat i aterosklerotické pláty. Jedna z klinických studií například prokázala snížení míry plaků v cévách zásobujících srdce o 36 %, což byl lepší výsledek než u kontrolní skupiny užívající léky z kategorie statinů. V pokusech na myších rovněž došlo po podávání nattokinázy i k výraznému nárustu přežití v případě plicní trombózy a antitrombotický efekt se potvrdil i ve studiích na lidských dobrovolnících. Jedním z důvodů je fakt, že v těle efektivně snižuje produkci látky tromboxan, což má za následek omezení shlukování krevních destiček, aniž by přitom došlo ke vzniku krvácivých komplikací. Fibrinolytický a antitrombotický efekt byl přitom popsán nejen při dlouhodobém užívání nattokinázy, ale i při jejím jednorázovém podání, kdy přetrvával cca 4 hodiny po konzumaci. (2, 5-8)

Při snižování rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění se uplatňuje i antioxidační potenciál nattokinázy, díky kterému zlepšuje metabolismus tuků a brání oxidaci LDL cholesterolu. Prokázána byla také schopnost nattokinázy snižovat krevní tlak. Toho dosahuje potlačením tvorby enzymu ACE (angiotenzin-konvertující enzym), který je zodpovědný za tvorbu hypertenzního hormonu angiotenzinu II. (2, 9-11)

Existují i slibné výzkumy využití nattokinázy po mozkové mrtvici – pokud se bezprostředně po cévní mozkové příhodě podává injekčně, výrazně pomáhá obnovit proudění krve v mozkové tkáni, a tím snižuje její poškození. (12)

Alzheimerova choroba

Nattokináza má výrazný neuroprotektivní efekt – podporuje totiž produkci faktoru označovaného zkratkou BDNF, který se podílí na ochraně nervových buněk. Kromě toho dokáže i poměrně efektivně degradovat i beta-amyloidní plaky, které se vytvářejí při Alzheimerově chorobě a narušují funkci nervových buněk. Navíc zvyšuje v mozkových buňkách aktivitu genů ADAM9 a ADAM10, která je při Alzheimerově chorobě snížena. Účinnost nattokinázy při Alzheimerově chorobě je ovšem limitována její omezenou schopností procházet hematoencefalickou bariérou (bariéra oddělující krevní oběh od mozku). (13)

Plicní fibróza

Plicní fibróza je závažné onemocnění, při kterém dochází k usazování fibrinu v plicní tkáni. Tím dochází k jejímu „zajizvení“, ztluštění, a tedy i k výraznému narušení její funkce. Výsledkem je dušnost, která nejen výrazně snižuje kvalitu pacientova života, ale také ho ohrožuje na životě. Současná medicína neumí plicní fibrózu léčit, běžně užívané léky pouze zpomalují postup choroby. Nattokináza zde přispívá k rozkladu fibrinu usazeného v plicích a snadnějšímu odstraňování hlenu. (14)

Zákalky

Termín „zákalky“ se používá pro různá vlákna a tečky plující zorným polem. Vznikají degradací rosolovité hmoty sklivce (hmota vyplňující vnitřek oční bulvy) a jejich četnost stoupá s věkem. Ve většině případů nejsou nebezpečné a nenarušují vidění, protože mozek se na ně adaptuje a dokáže je při vytváření obrazu ignorovat. Při vyšší četnosti ale mohou způsobovat diskomfort. Klasická medicína je v takovém případě odstraňuje pomocí laseru či chirurgicky, poměrně efektivní však může být i nattokináza, která pomůže degradovat proteiny vytvářející zákalky. (15)

COVID-19

Výzkumy na buněčných kulturách ukazují, že nattokináza může být užitečná i při léčbě infekce COVID-19. Aby mohl koronavirus vstoupit do buňky, potřebuje k tomu tzv. spike-protein. A právě tuto bílkovinu dokáže nattokináza účinně degradovat. (16)

Při akutním, ale i při tzv. dlouhém covidu pak hrají pozitivní roli i antitrombotické, antihypertenzní, antiaterosklerotické a neuroprotektivní účinky nattokinázy. Většina pacientů s akutním onemocnění COVID-19 je totiž v tzv. hyperkoagulačním stavu – v jejich krvi dochází ke zvýšené tvorbě bílkoviny fibrinu, která tvoří základ krevních sraženin. Ty se mohou vyskytovat v plicích, koronárních cévách (tj. tepnách vyživujících srdeční sval), ale i v dalších tkáních těla. Fibrinolytické účinky nattokinázy proto mohou hrát v těchto stavech velmi důležitou roli. (17)

Borelióza

COVID-19 ovšem není jedinou infekcí, která zvyšuje tvorbu krevních sraženin. Podobné důsledky může mít i borelióza. Dle výzkumů má 67 % pacientů s boreliózou v krvi vyšší koncentraci fibrinogenu, což je bílkovina, z níž může vzniknout fibrin. Užívání nattokinázy proto může být užitečné i při této chorobě. (18)

Užívání

Nattokináza se obvykle užívá v množství odpovídajícím 2 000–7 000 fibrinolytických jednotek (FU) a je považována za bezpečnou i při dlouhodobém užívání. Nedoporučuje se při chorobách a stavech, při nichž hrozí zvýšené riziko krvácení, a z tohoto důvodu je vhodné ji rovněž vysadit nejpozději 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. Nedoporučuje se také užívat v těhotenství a při kojení, protože zatím neproběhly potřebné výzkumy, které by prokázaly její bezpečnost v tomto období. (20)

Nattokináza může zároveň interagovat s léky ovlivňujícími srážení krve a krevní tlak. V těchto případech je tedy žádoucí ji užívat výhradně pod dohledem lékaře a pečlivě sledovat změny zdravotního stavu. Pacienti užívající léky ovlivňující srážení krve by se rovněž měli ujistit, že zvolený doplněk stravy s nattokinázou neobsahuje vitamin K2 – natto je totiž nejbohatším rostlinným zdrojem tohoto vitaminu. (19, 20)

Vhodné kombinace

Nattokinázu je možno kombinovat s izoflavony, které se přirozeně vyskytují v sójových bobech, tedy zejména s genisteinem a danzeinem. Při fermentaci sóji kulturou Bacillus subtilis natto navíc podíl těchto prospěšných látek přirozeně stoupá. Tato kombinace může být vhodná zejména pro ženy v menopauze, protože genistein a dadzein jsou silné fytoestrogeny. Konzumace natto má ostatně příznivý vliv nejen na riziko chorob srdce a cév ale i na riziko osteoporózy u žen po menopauze. (21, 22) Možné jsou ale i další kombinace:

Srdce a cévy: nattokináza + ženšen (23), nattokináza + EGCG

Alzheimerova choroba: nattokináza + serrapeptáza (24), nattokináza + EGCG

Plicní fibróza: nattokináza + serrapeptáza (14)

Bromelain lze získat přímo z ovoce, pro výrobu doplňků stravy se ale využívá zejména bromelain ze stonku ananasovníku – ten je totiž za normálních okolností odpadním produktem, a přitom je právě v něm koncentrace bromelainu velmi vysoká. Složení enzymu z plodů a stonku je ovšem mírně odlišné – bromelain ze stonku obsahuje více proteáz. (2)

Historie

Ananas je tradiční rostlinou tropických a subtropických oblastí, pěstuje se zejména na Filipínách, Havaji, v Thajsku, Indonézii, Malaisii, Keni, Indii, Číně a dalších zemích. Jeho léčivé účinky byly známy zejména v tradiční medicíně Střední a Jižní Ameriky – zdejší obyvatelé využívali ananasové obklady na rány a jiné kožní problémy a šťávu pili při zažívacích potížích. Samotný bromelain byl poprvé izolován z ananasové šťávy v roce 1891, jako doplněk stravy se využívá od roku 1957.

Léčivé účinky

Bromelain je sice v první řadě směsí proteolytických enzymů, jeho pozitivní účinky na lidský organismus jsou ale zprostředkovány i jinými cestami, než je pouze rozklad bílkovin. Má například poměrně výrazné epigenetické účinky – ovlivňuje aktivitu řady genů účastnících se buněčné signalizace (tj. procesů, které ovlivňují chování buněk) i tvorbu microRNA, což jsou krátké úseky RNA, jež nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zastavit proces tvorby bílkovin podle jednotlivých genů. Ovlivňovat ale může i metabolismus tuků, jehož poruchy mohou přispět ke vzniku mnoha potíží, včetně nádorového bujení. (4)

Protizánětlivé působení

Bromelain patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, ovlivňuje totiž většinu mechanismů, které se účastní vzniku zánětlivých procesů. Zásadní je zejména jeho schopnost potlačit produkci enzymu COX-2, který je nezbytný pro průběh reakce, při níž vzniká z kyseliny arachidonové prostaglandin E2 – látka, která přímo způsobuje zánět a která se podílí i na vzniku řady potíží souvisejících se zánětem, včetně například nádorového bujení. Bromelain také reguluje produkci cytokinů, což jsou další látky podílející se na vzniku zánětu – v tomto směru je zajímavé, že působí dvěma směry: na jedné straně podporuje tvorbu látek, které aktivují imunitní systém a umožňují rychlou reakci na buněčný stres, a na druhé straně potlačuje tvorbu cytokinů v okamžiku, kdy jsou imunitní buňky již aktivované a zánět již probíhá. Zároveň reguluje pronikání imunitních buněk do poškozených tkání, což je další důležitý mechanismus vzniku zánětu, a také ovlivňuje produkci tzv. transformujícího růstového faktoru TGF-beta, jednoho z hlavních regulátorů zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. (5-8)

Imunita a antimikrobiální působení

Bromelain rovněž patří mezi prostředky efektivně stimulující imunitu. Kromě regulace tvorby cytokinů například aktivuje celé spektrum imunitních buněk, například makrofágy, NK buňky a T-lymfocyty. (9, 10)

Bromelain také přímo působí na některé mikroby. Poměrně účinný je u infekčních střevních onemocněních způsobujících průjmy, jako jsou například ty způsobené bakteriemi Escherichia coli či Vibrio cholera. Ovlivňuje totiž jejich signální dráhy a v případě E. coli dokáže rovněž ovlivnit specifické receptory střevní sliznice a tím zabránit mikrobům, aby se na ni přichytily. Pomáhá však zmírnit i třeba kvasinkové infekce a působí i proti některým parazitům v trávicím traktu – zejména proti hlísticím. (9, 14)

Kombinace bromealinu a kurkuminu je dokonce efektivní při posílení imunity pro boj proti COVIDu-19, a to samé platí pro kombinaci bromelainu s acetylcysteinem. (38, 39)

Bromelain navíc může být velice efektivní i při léčbě antibiotiky – zvyšuje totiž jejich biologickou dostupnost (to se projeví například zvýšením koncentrace příslušného léku v krvi) a zmírňuje jejich vedlejší účinky. U řady onemocnění, například zánětů močového měchýře či dutin, bronchitidě a pneumonii tak bylo prokázáno, že kombinace antibiotik s bromelainem je účinnější než samotná antibiotika (9, 14).

Autoimunitní onemocnění

Při autoimunitních onemocněních hraje důležitou roli protizánětlivé působení bromelainu, zejména pak jeho schopnost regulovat tvorbu TNF-alfa, což je jeden z velice silných cytokinů podporujících vznik zánětu. Právě u autoimunitních onemocněních, zejména pak při těch postihujících střeva, přitom hraje TNF-alfa klíčovou roli. Zejmén u osob trpících autoimunitními střevními onemocněními (například Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou) dokáže bromelain efektivně zmírnit intenzitu příznaků a velmi účinný je i při revmatoidní artritidě – při ní kromě zánětu snižuje i otok a bolestivost. (9, 11, 12)

Výzkumy naznačují i možnou účinnost bromelainu při sklerodermii, což je onemocnění, které nejprve postihuje kůži, postupně ale napadá i pojivové tkáně a vnitřní orgány. (37)

Nádorová onemocnění

Předmětem řady výzkumů se staly protinádorové účinky bromelainu. Ukazuje se totiž, že v boji proti rakovině může být velice efektivní, protože proti ní působí pomocí hned několika mechanismů:

Jedním z nich je regulace buněčného růstu a smrti. Buněčný cyklus je totiž v těle kontrolován mj. dvěma cestami. První je kontrola proliferace, tj. buněčného dělení, protože právě nádorové buňky se vyznačují schopností velmi rychlého, neregulovaného dělení. Druhá je pak apoptóza neboli buněčná smrt, při níž poškozená buňka, která by se mohla stát zárodkem nádorového bujení, zahubí sama sebe – také tato schopnost je při vzniku rakoviny narušena. Bromelain přitom dokáže selektivně podpořit právě apoptózu nádorových buněk. Zvyšuje totiž aktivitu genu p53, který je občas přezdíván jako „protinádorový policajt“. Díky tomu dochází k tvorbě bílkoviny Bax, která přispívá k narušení membrány mitochondrií nádorových buněk. Zároveň snižuje aktivitu látek, které zvyšují schopnost přežití nádorových buněk. (5, 15, 16)

Zajímavou součástí protinádorového působení bromelainu je potlačení aktivace krevních destiček. Nádorové buňky totiž mají řadu strategií, které zvyšují jejich šanci na přežití, a jednou z nich je i právě aktivace krevních destiček. Ty se poté okolo vznikajícího nádoru shlukují, čímž znemožňují imunitním buňkám, aby ho rozpoznaly a zničily. (5, 17)

Aby nádor mohl růst, potřebuje výživu, a proto v něm vznikají nové cévy, které by dopravily živiny a kyslík ke všem jeho buňkám. Jde o proces jménem angioneogeneze. A právě bromelain patří i mezi látky, které dokáží angioneogenezi účinně potlačovat. (18, 19)

Další důležitou cestou, pomocí níž bromelain při rakovině pomáhá, je omezení vzniku metastáz. Omezuje totiž aktivaci nukleárního faktoru NF-kB, který je nezbytný pro fungování bílkovin, jež se vyskytují na povrchu nádorových buněk a umožňují jim přichycení na jednotlivé tkáně v těle. (20)

Protirakovinná aktivita bromelainu se uplatňuje u velkého množství typů nádorů, zvláště efektivní je u nádorů tlustého střeva (především těch, při nichž je přítomna mutace na KRAS genu), prsu, plic, žaludku, kůže, slinivky a také při leukemii. (1, 4, 5, 36)

Nemoci srdce a cév

Vliv bromelainu na potlačení shlukování krevních destiček se neuplatňuje pouze v prevenci a léčbě nádorů, ale i srdečně cévních onemocnění. Díky němu (a také díky schopnosti regulovat hladinu fibrinogenu v krvi) brání vzniku krevních sraženin. Pomáhá rovněž snížit tlak, redukovat množství aterosklerotických usazenin v cévách a snižuje intenzitu příznaků ischemické choroby srdeční, dříve nazývané angina pectoris – typické záchvaty této nemoci se v rámci jedné ze studií při užívání bromelainu zcela vymizely a znovu se projevily až dva měsíce po jeho vysazení. (5, 21, 22)

Další studie pak popsala účinnost bromelainu při akutní tromboflebitidě (zánětlivé onemocnění žil provázené tvorbou sraženin), kdy došlo ke zmírnění bolesti, zánětu a otoku, a vhodný je i při křečových žilách. (23, 25)

Artróza

Bromelain sice nedokáže ovlivnit samotné příčiny vzniku artrózy, při nejčastějším kloubním onemocnění se ale výrazně uplatňuje jeho schopnost bromelainu zmírňovat zánět, otok a bolestivost – v tomto směru funguje srovnatelně s léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik. V jedné ze studií na toto téma například došlo u dobrovolníků s artrózou kolen po třech týdnech užívání k 80% redukci zmíněných příznaků. Dávkování se v rámci různých studií pohybovalo od 160 do 1890 mg/den, přičemž terapeutický efekt byl zaznamenán už při nejnižším dávkování. Významnější účinky byly zjištěny při dávkách od 540 mg. (26)

Zranění a pooperační stavy

Schopnost bromelainu potlačit shlukování krevních destiček se může uplatnit i při léčbě zranění. Při jedné ze studií, která byla proveden již v roce 1960, byl například podáván boxerům, kteří měli po zápase četné podlitiny v oblasti obličeje a paží – po pouhých čtyřech dnech došlo k jejich prakticky úplnému vymizení. (27)

Bromelain zároveň dokáže účinně zmírňovat i posttraumatické otoky, používá se k léčbě akutních sportovních zranění (konkrétně k poranění svalů a šlach) a krém s jeho obsahem také podporuje léčbu popálenin. Po chirurgických zákrocích pak bromelain výrazně zkracuje dobu hojení, není však vhodné jeho užívání ve 2 týdnech před nimi kvůli zvýšenému riziku krvácení. (1, 28-30, 63)

Ve spojení se speciálním cvičením se osvědčil také při syndromu karpálního tunelu. (31)

Zánět dutin

Výzkumy rovněž naznačují, že bromelain může být velmi užitečný i pro osoby trpící chronickým zánětem dutin. Dávka 500 mg 2x denně po dobu 30 dní u nich výrazně snížila tvorbu hlenu v dutinách. (32)

Astma a alergie

Bromelain dokáže snížit alergickou senzibilizaci a intenzitu příznaku po setkání s alergenem. To se spolu s jeho protizánětlivým působením příznivě projeví jak při astmatu, tak i u ostatních typů alergií. (33)

Hubnutí

Bromelain může být užitečný i při redukci váhy. Podporuje totiž spalování tuků, potlačuje vznik a diferenciaci tukových buněk, čímž pomáhá omezit ukládání tuků, a také podporuje apoptózu tukových buněk. (34)

Peyronieho choroba

Naději přináší bromelain i mužům trpícím Peyronieho nemocí. Jde o zakřivení penisu, které se vyskytuje většinou u starších mužů a zcela jim znemožňuje sexuální aktivitu. Za jednu z příčin jejího vzniku je považována zvýšená hladina kolagenu a plaku v krvi, která vzniká v důsledku špatné funkce trávicích enzymů. Bromelain přitom pomáhá právě kolagen z krve štěpit. (37)

Trávicí potíže

Vzhledem k tomu, že bromelain obsahuje směs proteolytických enzymů, dokáže výrazně podpořit trávení bílkovin a často se používá i u dalších trávicích potíží. Efektivně například dokáže zmírňovat zácpu a působí i proti žaludečním vředům. (35, 37)

Užívání a kontraindikace

Bromelain se dobře vstřebává (do krve se obvykle vstřebá okolo 40 % zkonzumovaného množství) a jeho užívání je bezpečné. V pokusech na zvířatech se neprojevila toxicita či jiné zásadní negativní účinky ani při denních dávkách nad 750 mg na kilogram hmotnosti. Zaznamenány byly pouze méně závažné účinky, zejména ve formě trávicích potíží. Některé osoby ovšem mohou být na bromelain alergické. (42, 43, 45)

Při trávicích obtížích se doporučuje dávkování 250 mg/den, u většiny dalších problémů se pohybuje okolo 500 mg/den a po chirurgických zákrocích a při onkologických onemocněních se obvykle doporučují dávky až 1000 mg/den. Za maximální bezpečnou dávku pro člověka je považováno 2000 mg.  (46)

Díky svému vlivu na krevní destičky bromelain pomáhá snížit srážlivost krve, a proto by neměl být užíván spolu s léky, které rovněž srážlivost snižují – mezi něž patří například Warfarin, ale i Aspirin. Bromelain dále zvyšuje účinnost některých antibiotik (například tetracyklinu či amoxicillinu) a také látek se sedativními účinky – benzodiazeminů (léky proti úzkosti), barbiturátů, tricyklických antidepresiv, léků na spaní, ale i některých bylin (například kozlíku lékařského) či alkoholu. (42)

Vhodné kombinace

Velmi efektivní je kombinace bromelainu s kvercetinem. Nejen, že se vzájemně podporují ve svých účincích (zejména z pohledu protizánětlivého a protinádorového působení), ale bromelain zároveň výrazně zvyšuje biologickou dostupnost kvercetinu. To samé platí i pro kombinaci bromelainu a kurkuminu. (40, 41)

Artróza: bromelain + trypsin + rutin (44), bromelain + kurkumin

Nádorová onemocnění: bromelain + kurkumin, bromelain + kvercetin

Srdce a cévy: bromelain + kvercetin

Imunita: Bromelain + kurkumin, bromelain + acetylcystein

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)

Jaké škody přesně napáchá sociální izolace na DNA našich dětí zatím nevíme, zato už ale bylo v rámci vědeckých výzkumů poměrně přesně zmapováno, co dokáže osamění udělat s geny zvířat. Lze tedy přepokládat, že ani dlouhodobá izolace dětí od kamarádů a koníčků nezůstane v tomto směru bez následků, protože psychický stres, který s sebou nese, je pro řadu z nich opravdu výrazný a pomyslné světlo na konci tunelu stále hůře viditelné. U zvířat se přitom se ukázalo, že sociální izolace, zvláště ve spojení s kontextovou nejistotou, vede především ke změnám metylace důležitých genů. Metylace je tzv. epigenetická reakce, která zásadně ovlivňuje aktivitu jednotlivých genů v DNA: Pokud je promotor genu (část DNA těsně před genem) silně metylovaná, dojde k tomu, že se gen stane prakticky neviditelným pro důležité enzymy. Kvůli tomu se podle něj přestanou tvořit bílkoviny, což je ve výsledku stejné, jako kdyby tento gen v buňce vůbec nebyl. Sociální izolace, psychický stres a nejistota přitom u zkoumaných zvířat způsobily změny metylace v rozsáhlých oblastech mozku, které mohou například vážně ohrozit duševní zdraví. Tyto změny se navíc nemusejí projevit hned, ale klidně i třeba až v dospělosti. Některé výzkumy navíc naznačují, že tyto změny v metylaci mohou zvyšovat riziko vzniku alergií a astmatu.

Stres zhoršuje schopnost učení a urychluje stárnutí

Další důležitou oblastí, na kterou může mít sociální izolace spojená se stresem vliv, jsou tzv. telomery. Jde o koncové části chromozomů, které se v průběhu života postupně zkracují, což je považováno za jednu z příčin stárnutí. Z toho důvodu byly telomery dlouho vědecky zkoumány především u dospělých osob. Jenže se ukazuje, že tyto drobné útvary mohou být negativně ovlivněny již v dětském věku, a to například právě v souvislosti s psychickým stresem. Tyto změny se také mohou negativně projevit až v dospělosti, a to jak urychlením procesu stárnutí, tak i náchylností k některým vážným onemocněním.

Stres v dětství může ovlivnit dokonce i intelekt a schopnost učení. Potlačuje totiž produkci tzv. BDNF faktoru (brain-derived neurotrophy factor), což je látka, která je nezbytná pro růst a diferenciaci nervových buněk a vytváření nervových spojů v mozku. To se sice největší měrou týká nejranějšího věku (často se tento problém objevuje u dětí, které byly v kojeneckém věku izolované od matky), v nižší míře je však zvýšená citlivost mozku na psychosociální stres přetrvává po celé dětství.

Z postele k počítači a zpět

Dalším problémem domácí výuky je kritický nedostatek pohybu. I když má dítě sebevíc uvědomělé rodiče, kteří ho berou pravidelně třeba na výlety, míra pohybu oproti normálnímu stavu přesto výrazně klesá. Chybějí totiž nejen sportovní kroužky a školní tělocvik, ale i přirozený pohyb při hře s kamarády. A dokonce ani ta chůze do školy není nutná – z postele k počítači je to jen několik kroků.

Výrazný úbytek pohybu má ovšem negativní vliv nejen na zdraví pohybového aparátu, ale opět způsobuje i negativní epigenetické změny v oblasti dětské DNA. A dvojnásob to platí, pokud dítě kvůli omezení pohybových aktivit zároveň výrazně přibírá na váze.

Pohyb je totiž jedním z nejdůležitějších epigenetických faktorů. Když například skupina dospělých, kteří měli do té doby minimální množství pohybu, absolvovala v rámci jedné studie půlroční tréninkový program, došlo u nich k výrazným změnám míry metylace v průměru u 7 663 genů! Značná část z nich se pomocí metylačních změn „probudila k životu“ proto, aby mohla iniciovat pozitivní změny ve fyzické výkonnosti, nemalá část těchto genů ale svou změnou aktivity pravděpodobně zlepšila celkové zdraví dotyčných i jejich duševní výkonnost. Děti jsou přitom obecně na působení všech epigenetických faktorů citlivější než dospělí, a lze tedy předpokládat, že u nich budu změny ještě mnohem výraznější.

Pravidelný pohyb totiž například ovlivňuje geny zodpovědné za tvorbu enzymu APMK, který je zodpovědný za transport glukózy z krve do svalů, a zvyšuje se také citlivost tkání vůči inzulinu. To se pak projeví nejen rostoucí sportovní výkonností, protože se k pracujícím svalům dostává více zdrojů energie, ale také poklesem hladiny krevního cukru, snížením rizika diabetu i přibírání na váze.

Naopak nedostatek pohybu u dětí výrazně zvyšuje riziko civilizačních onemocnění v dospělosti, zvyšuje se ale míra zánětlivých procesů v jejich těle a také se zhoršuje vývoj mozku a rozvoj kognitivních schopností. Tzv. plasticitu mozku, tj. schopnost nervových buněk vytvářet nová spojení (což je nutná podmínka učení) přitom dokáže výrazně zvýšit už 15 minut intenzivního pohybu denně!

Velmi nebezpečné je pak z epigenetického hlediska výrazné přibývání na váze, které u dětí na on-line výuce a bez možnosti organizovaného sportu vidíme. Obezita je totiž nebezpečná v každém věku, protože zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů v celém těle a způsobuje negativní změny v metylaci genů. Tyto dva faktory pak společně výrazně zvyšují riziko řady vážných onemocnění. Děti však nadbytek tuku v těle ohrožuje mnohem více než dospělé. Zvlášť problematická je přitom obezita pro chlapce v pubertě, protože tuková tkáň „pohlcuje“ testosteron, a snížená hladina tohoto hormonu pak může narušit jejich vývoj.

3 + 1 zásady pro fyzické i duševní zdraví

Pro většinu epigenetických změn ale naštěstí platí, že jsou to značné míry vratné. Pokud patříte mezi pravidelné čtenáře tohoto webu, asi jste si všimli, že prakticky u všech potíží najdete tři základní doporučení: zdravě jíst, pravidelně se hýbat a udržovat optimální hmotnost. Není to náhoda. Tyto tři oblasti totiž představují zásadní faktory, které ovlivňují průběh epigenetických reakcí v našem těle, a tím i fyzické a duševní zdraví. Výrazně jiné to tedy nebude ani nyní.

Z pohledu výživy je především třeba hlídat celkový příjem sacharidů, zejména těch s vysokým glykemickým indexem. Ty totiž výrazně zvyšují průběh zánětlivých procesů v těle, a navíc jsou z hlediska přibývání na váze mnohem rizikovější než tučná strava. Vysoká míra zánětlivých procesů v těle přitom zvyšuje nejen riziko cukrovky a nemocí srdce a cév, ale může přispět i ke vzniku depresí a další duševních potíží. (více zde: https://www.epivyziva.cz/deprese-v-case-koronaviru-7-epigenetickych-tipu-ktere-udelaji-dobre-nasi-dusi/ a zde: https://www.epivyziva.cz/deti-kterym-to-pali-jak-zlepsit-detske-zdravi/) U pohybu pak platí, že čím je dítě mladší, tím ho pro svůj zdárný vývoj potřebuje více – u předškoláků je to několik hodin denně, ovšem nikoliv pohybu ve smyslu tréninku, ale spíše spontánního pohybu v rámci hry.

K této trojici je ale ovšem ještě třeba přidat další důležitý, a tím je psychická pohoda. Platí totiž, že i emoce, které prožíváme, mají vliv na aktivitu genů v naší DNA. A u dětí to vzhledem k jejich zvýšené citlivosti na všechny epigenetické faktory platí dvojnásob. Zejména mateřská láska má přitom vliv takřka zázračný – zvláště u malých dětí její míra dokáže ovlivnit nejen fyzické i duševní zdraví dítěte v dalším životě, a dokonce i jeho inteligenci!

Jedna z nejdůležitějších věcí, které pro své děti můžeme udělat, je vytvářet jim láskyplné a bezpečné, předvídatelné prostředí. Psychický tlak, který v současné době zažívají, je totiž mnohem větší, než si většina z nás dokáže představit, a právě rodičovská láska může jeho následky pomoci výrazně zmírnit.

Doplňky stravy

U dětí sice platí, že bychom se měli snažit, aby všechny důležité živiny přijímaly z vyváženého jídelníčku, přesto existují dva doplňky stravy, které jsou pro děti velice vhodné.

Tím prvním jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou zcela nezbytné pro vývoj mozku a nervové soustavy a jejich nedostatek výrazně zvyšuje průběh zánětů v těle. Často doporučovaná dvě porce ryb týdně přitom tvoří absolutní minimum jejich doporučeného příjmu, a ani to většina rodin nedodržuje. (více zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/)

Ten druhý pak představuje vitamin D3, který je nezbytný nejen pro dětskou imunitu a vývoj kostí a zubů, ale jeho nedostatek může přispívat k rozvoji řady vážných onemocnění, včetně nemocí srdce a cév, cukrovky či autoimunitních chorob. Právě teď, v předjaří, jsou přitom jeho zásoby v těle již značně vyčerpány, a vzhledem k nižší míře pohybu venku se tedy jeho doplňování určitě vyplatí. (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-d3/)

Občas je možné zařadit i užívání rozmarýnu, který výrazně podporuje mentální výkonnost a také pomáhá v boji proti alergiím. (více zde: https://www.epivyziva.cz/rozmaryn-lekarsky/)

Při vzniku deprese a úzkosti hraje stěžejní roli stres. Platí to přitom jak pro stres, který jsme zažívali jako malé děti (například z důvodů nedostatku mateřské lásky), tak i pro stres, který na nás působí právě teď. Stres totiž v těle mění hladiny enzymů, které ovlivňují míru epigenetických reakcí jménem acetylace a deacetylace histonů. Jde o reakce, které ovlivňují tzv. histony – tedy bílkoviny, na nichž je v buněčném jádře „namotána“ naše DNA. Acetylace a deacetylace dokáže měnit jejich strukturu, a tím příslušné geny zcela vypnout, nebo naopak zapnout. Zvláště výrazně tyto procesy při stresu probíhají v části mozku jménem hipokampus, která se vznikem depresí a úzkostí úzce souvisí. A právě stresu v současné době zažíváme více než dost – bojíme se onemocnění samotného i ekonomických problémů, které s sebou nese, špatně snášíme sociální izolaci, nemožnost věnovat se svým zálibám… To vše na nás přitom působí už řadu měsíců, což může u citlivých jedinců vést ke vzniku psychických potíží.

Když virus napadá mozek

Depresi i další psychické obtíže ovšem mohou být důsledkem i samotného onemocnění COVID-19. Podle studie zveřejněné počátkem listopadu v prestižním vědeckém časopise The Lancet trpí 20 % lidí, kteří onemocnění prodělali, tři měsíce poté psychickými obtížemi – zejména depresí a úzkostí, ale také zvýšeným rizikem vzniku demence.

COVID-19 totiž nenapadá pouze plíce, ale může zasáhnout prakticky jakýkoliv orgán v těle, mozek nevyjímaje. A pokud mozek napadne jakýkoliv virus, způsobí v něm problémy s okysličením, které mohou vyústit jak v psychická onemocnění, tak i ke zhoršení kognitivních funkcí, jako jsou poruchy paměti, potíže s učením soustředěním či řešením logických úloh apod. Infekce navíc způsobuje zánět, přičemž platí, že jak při depresích, tak při úzkostech je v mozku zvýšená úroveň zánětlivých procesů.

Souvislost ale platí i obráceně – lidé, kteří trpí psychickým onemocněním mají až o 65 % vyšší riziko, že COVIDem-19 onemocní, a zvyšuje se u nich i riziko úmrtí. Jedním z důvodů je fakt, že v jejich krvi koluje zvýšené množství stresového hormonu kortizolu, který zhoršuje fungování imunitního systému.

Deprese a epigenetika

Určitý sklon k depresím sice můžeme zdědit, prokázaný vliv dědičnosti se však pohybuje jen mezi 31 a 42 %, což není nijak vysoké číslo. Velký podíl zbylé „práce“ má pak na svědomí epigenetika, tedy vnější vlivy, které rozhodují o míře aktivity důležitých genů v naší DNA. To je ale zároveň dobrá zpráva, protože epigenetické změny jsou na rozdíl od pořadí genů v naší DNA do značné míry vratné.

Jedním z epigenetických mechanismů, které vznik depresí ovlivňují, je výše zmíněná změna v úrovni acetylace histonů, která může vzniknout například v důsledku stresu. Rozdíly však byly zaznamenány i u dalších epigenetických reakcí, zejména u metylace genů a metylace histonů. I zde je ale souvislost oboustranná – tj. platí, že i samotná deprese negativně ovlivňuje průběh epigenetických reakcí v těle, a způsobuje tak další změny aktivity řady důležitých genů. Tím může přispívat ke vzniku některých nemocí, a dokonce prokazatelně zkracuje celkovou délku života, protože urychluje epigenetické procesy související s rychlostí stárnutí.

Faktor BDNF: klíč k depresi i duševní výkonnosti

Deprese přitom může ovlivňovat nejen zdraví, ale i kognitivní funkce. Zhoršení těchto schopností vědci dlouho považovali za průvodní jev deprese, ukazuje se ovšem, že problémy v této oblasti často přetrvávají i po vyléčení. Důvod se pravděpodobně skrývá v látce označované zkratkou BDNF.

BDNF je růstový faktor, který působí v oblasti nervových buněk – podporuje vznik a zrání nových neuronů, zlepšuje přežívání těch stávajících, a zároveň podporuje vznik nových nervových spojů, které jsou nezbytné například při procesu učení. Právě nedostatečná tvorba faktoru BDNF je přitom typická jak pro kognitivní problémy, tak i pro deprese. BDNF totiž podporuje vznik a funkcí neuronů v nichž vzniká serotonin, což je látka umožňující přenos nervových vzruchů, a zároveň má pozitivní vliv i na náladu. Lidé trpící depresí přitom mají zvýšenou metylaci genu, podle nějž faktor BDNF vzniká (tento gen má tedy sníženou aktivitu).

Zajímavé přitom je, že některá běžně používaná antidepresiva jsou schopna ovlivňovat epigenetické změny řady genů souvisejících se vznikem deprese, a to včetně genu pro BDNF.

7 tipů pro lepší náladu

Nejčastějším způsobem léčby depresí jsou v současnosti léky z kategorie antidepresiv. Je to, pravda, léčba poměrně účinná, a samozřejmě i jednoduchá – prostě stačí spolknout pilulku. Dokonce se ukazuje, že některé z antidepresiv působí na základě epigenetických principů. Nevýhodou ovšem je vysoké množství negativních vedlejších účinků a také vysoká pravděpodobnost návratu potíží po jejich vysazení. Proto se vyplatí hledat i jiné cesty, jak se s depresí vypořádat.

1. Psychoterapie

Psychoterapie je jasným důkazem toho, že myšlenky a emoce mohou ovlivňovat biochemické pochody uvnitř těla. Prokazatelně totiž mění epigenetické vzorce a ovlivňuje vytváření spojů mezi nervovými buňkami. Její účinky jsou z epigenetického pohledu podobné antidepresivům – z výzkumů vyplývá, že zhruba 75 % pacientů se po jejím skončení cítí lépe než před ní (ve srovnání se těmi, kteří žádnou léčbu neabsolvovali).

Epigenetických změn v důsledku psychoterapie probíhá celá řada, zejména jde ale o změny aktivity genu pro tvorbu faktoru BDNF i o celkové změny metylace v oblasti DNA mozkových buněk. Míra těchto změn přitom v rámci výzkumů odpovídala tomu, jak pacienti na léčbu reagovali. Změny jsou přitom tak výrazné, že někteří vědci dokonce navrhují, aby byla psychoterapie považována za epigenetický lék.

Psychoterapie je sice běh na dlouhou trať a vyžaduje navíc aktivní zapojení pacienta, což zvláště v případě těžkých forem deprese není úplně snadné. Na rozdíl od léků je ale zcela bez vedlejších účinků, a po jejím skončení je navíc ve srovnání s vysazením antidepresiv výrazně nižší riziko návratu potíží. Důležitý ale může být i samotný fakt, že je člověk aktivním účastníkem celého procesu, což mu dává důležité vědomí, že se s problémem dokáže vypořádat sám, „ve vlastní hlavě“.

Existuje řada typů psychoterapie (psychodynamická, behaviorální, kognitivně-behaviorální, interpersonální…), jejich účinky jsou přitom zhruba srovnatelné – rozdíly se v rámci výzkumů pohybovaly v řádu jednotek procent, nicméně velmi důležitou podmínkou účinnosti je správná volba terapeuta.

2. Více ryb, méně cukru

Výživa je důležitý faktor, který deprese ovlivňuje poměrně zásadním způsobem – více, než si obvykle připouštíme. Pozitivně působí zejména zvýšená konzumace ryb, mořských plodů, ořechů a semen. Všechny tyto potraviny patří mezi velice bohaté zdroje omega-3 nenasycených mastných kyselin, což je zcela stěžejní živina pro fungování mozku. Zaprvé totiž tvoří součást membrán mozkových buněk a za druhé jejich dostatečný příjem výrazně snižuje průběh zánětlivých onemocnění v těle. Důsledné doplňování omega-3 v rámci výzkumů samo o sobě snížilo riziko vzniku depresí o 25!

Pozitivní vliv mají i polyfenoly obsažené v rostlinných potravinách. Zvláště prospěšné jsou například drobné bobulové plody.

Velmi nadějné jsou rovněž výzkumy týkající se vlivu přerušovaného půstu (tj. omezení příjmu potravin pouze na určitou část dne, například na 8-10 hodin) a celkového snížení kalorického příjmu. Oba tyto postupy podporují tvorbu faktoru BDNF a zvyšují plasticitu nervové soustavy, což se projeví nejen zvýšením mentální výkonnosti, ale také pozitivním vlivem na deprese a jiné psychické potíže.

Negativně naopak působí nadměrná konzumace sacharidů, která zvyšuje míru zánětlivých procesů v těle, prokázán byl ale i vztah nízké konzumace bílkovin se vznikem depresí.

3. Žádný alkohol

Co dělat, když je člověk zavřený doma, postrádá kontakt s přáteli, nemůže se věnovat koníčkům, a navíc na něj přijdou depresívní či úzkostné pocity? Sáhnout po láhvi alkoholu je řešení jednoduché a v daný okamžik i účinné. Krátkodobá úleva je ovšem kromě rizika vzniku závislosti vykoupená i dlouhodobým zhoršením psychických potíží. Alkohol má totiž výrazné negativní epigenetické účinky a mj. zhoršuje i tvorbu faktoru BDNF.

4. Zdravé světlo

V období podzimu a zimy se na naší náladě a psychické pohodě může značnou měrou podepsat i krátký den a sním související nižší intenzita přirozeného světla. Ta může u citlivých osob vyvolávat tzv. sezónní afektivní poruchu (SAD), přezdívanou jako „zimní deprese“, zároveň ale může zhoršit i průběh klasických, nesezónních depresí.

Je proto důležité doma či na pracovišti používat co nejjasnější osvětlení, které je takzvaně plnospektrální – tj. má barevné složení co nejpodobnější přirozenému slunečnímu záření. Přínosné může být i používání tzv. světelných boxů neboli simulátorů slunce, které vydávají velice jasné světlo. U sezónních depresí představují hlavní metodu léčby (dokonce je jejich aplikace hrazená zdravotní pojišťovnou), účinné jsou ale i u depresí nesezónních.

5. Pravidelný pohyb

Pohyb má prokazatelné pozitivní účinky jak při depresi, tak i při úzkosti, a navíc podporuje mentální výkonnost. Jedním z důvodů je pravděpodobně i fakt, že výrazně podporuje tvorbu faktoru BDNF. Mělo by jít o pohyb aerobního charakteru mírné až střední intenzity, v současných podmínkách tedy zejména o svižnější chůzi, pouze v případě dobře trénovaných osob i běh. Samozřejmě to platí pro osoby, které neprocházejí akutní fází koronavirové či jiné infekce.

6. Udržování optimální hmotnosti

Je to věc, která se nedá udělat hned, ale zmínit to musíme: Mezi faktory, které výrazně zvyšují riziko vzniku depresí, patří i obezita. Vysoký obsah tuku v těle totiž zaprvé mění epigenetické vzorce v těle (zejména míru metylace), a za druhé zvyšuje míru zánětlivých procesů. Z dlouhodobého pohledu tedy udržování rozumné tělesné hmotnosti patří mezi důležité kroky v prevenci psychických potíží.

7. Doplňky stravy

Existuje řada látek přírodního původu, které ovlivňují intenzitu epigenetických reakcí v těle a mohou výrazně ulevit i při depresích a dalších psychických potížích. Obvykle přitom nemají žádné negativní vedlejší účinky, ale zato celou řadu vedlejších účinků pozitivních, protože úpravou epigenetických vzorců v těle mohou pomoci zlepšit zdraví, fyzickou i mentální výkonnost nebo třeba podpořit hubnutí. Zde je malý výběr.

Rozmarýn

Známá středomořská bylina má pozitivní vliv na mozek a mysl jako celek a potvrzen byl i značný účinek při depresi a úzkosti. Prokazatelně také zlepšuje kvalitu spánku. Užívá se formou čaje nebo extraktu (v kapslích).

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy se rovněž vyznačuje pozitivními účinky na psychiku, a to jak v případě depresí, tak i úzkosti. Účinně ovlivňuje míru acetylace histonů i metylace genů, zlepšuje tvorbu růstového faktoru BDNF a opravuje poškození mitochondrií, jejichž narušená funkce rovněž může způsobovat deprese. Kurkumin je možné užívat dlouhodobě, nejlépe v kombinaci s piperinem, který výrazně zlepšuje jeho vstřebávání.

Omega-3

Tyto nenasycené mastné kyseliny mají nejen epigenetické účinky, ale zároveň jsou i stavební součástí nervových buněk. Proto jsou důležité pro všechny mozkové procesy – nejen pro ty kognitivní, ale jejich nedostatečný příjem rovněž zvyšuje riziko depresí a úzkostí.

Šišák bajkalský

Bylina, hojně využívaná v tradiční čínské medicíně, je velmi účinná při léčbě úzkostí. Látky obsažené v šišáku totiž mají jako jedny z mála přírodních substancí tu vlastnost, že dokáží překonat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem. V mozku se poté vážou na tzv. GABA receptory, což je mimochodem stejný princip, jakým fungují léky z kategorie benzodiazepinů, které se předepisují právě při úzkostech. Šišák je ale vhodný je i v případě depresí. Nedoporučuje se ovšem k dlouhodobému užívání, obvykle se využívá v rámci cca čtyřtýdenní kúry.

Granátové jablko

Extrakt z tohoto plodu je velice užitečný pro muže středního a vyššího věku. Účinně totiž podporuje produkci testosteronu, jehož snížená hladina patří mezi rizikové faktory vzniku deprese, a to se projeví zlepšením nálady. Velmi efektivně ovšem granátové jablko funguje i u žen v menopauze.

Boswelie

Navozuje epigenetickou cestou změny v hipokampu, které mohou přinést výraznou úlevu při depresích.

Viry jsou nesmírně zajímavé organismy, protože v podstatě neodpovídají definici živého organismu. Na rozdíl třeba od bakterií se totiž neumějí samy rozmnožovat, ale potřebují k tomu buňky nějakého hostitele s jejich rozmnožovacími mechanismy, které si umějí šikovně „ochočit“ a využít je. Důležitou úlohu přitom hrají epigenetické procesy, tedy biochemické reakce, které ovlivňují aktivitu řady důležitých genů.

Jak si ochočit buňku

Epigenetické procesy se v první řadě odehrávající přímo v samotném viru, tedy přímo v jeho RNA (COVID-19 patří mezi tzv. RNA viry, které nemají genetickou informaci uloženou v DNA, ale v ribonukleové kyselině – RNA). Tyto epigenetické změny, zejména z oblasti metylace genů, virům umožňují efektivní množení a zrání. Jenomže viry toho dokáží mnohem, mnohem víc – umějí totiž velmi efektivně ovlivňovat i epigenetické procesy přímo v buňkách hostitele, tedy například v DNA člověka, kterého napadnou.

Viry samozřejmě nemají schopnost změnit pořadí genů v naší DNA, mohou ale poměrně efektivně měnit naše epigenetické vzorce, a tím i aktivitu jednotlivých genů. Důvodem tohoto jejich počínání je v první řadě snaha obelstít náš imunitní systém – mohou takto ovlivnit vrozenou i adaptivní imunitní odpověď. Tato schopnost byla dobře prozkoumána například u viru MERS a také u chřipkového viru H5N1, a s největší pravděpodobností jí disponuje i virus COVID-19.

V zajetí cytokinové bouře

Epigenetické procesy ovšem velkou měrou rozhodují i o tom, nakolik bude pro konkrétního člověka napadení virem závažné. Když totiž imunitní systém začne útočit na nějaký cizorodý organismus, začnou některé imunitní buňky (zejména makrofágy a T-lymfocyty) uvolňovat bílkoviny jménem cytokiny, z nichž některé výraznou měrou podporují zánětlivé procesy v těle. V některých případech ovšem dojde k tomu, že tělo začne cytokiny produkovat v obrovském množství, což vede k rozvoji intenzivního zánětu, který může být i důvodem selhání důležitých orgánů. Pro tento stav se používá termín „cytokinová bouře“.

Zajímavou souvislost přitom vědci objevili u autoimunitního onemocnění jménem lupus. Lidé, kteří touto nemocí trpí, totiž mají sníženou úroveň metylace genu pro tvorbu enzymu ACE2, který se účastní právě tvorby cytokinů, a proto jich produkují nadměrné množství.

Úroveň metylace genu ACE2 se ovšem výrazně liší i u osob, které lupus nemají, přičemž klesá především s věkem. To vědce přivedlo na myšlenku, že by právě úroveň metylace tohoto genu mohla souviset s pravděpodobností těžkého průběhu onemocnění COVID-19. Tento virus totiž využívá právě enzym ACE2 k tomu, aby pronikl dovnitř buňky.

Pro zvýšení obranyschopnosti organismu vůči covidu a snížení rizika život ohrožujících komplikací je tedy důležité jednak usilovat o snížení tvorby zánětlivých cytokinů a jednak o snížení aktivity genů potřebných pro tvorbu ACE2 a dalších důležitých enzymů.

Možná pomoc z přírody

Řada sloučenin, které jsou běžnou součástí našeho jídelníčku, se vyznačuje značným epigenetickým potenciálem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. A totéž platí i pro mnohé byliny. Některé z nich mohou touto cestou ovlivňovat i metabolické procesy, které jsou důležité pro naši obranyschopnost vůči virům, včetně COVID-19.

Kvercetin

Látka ze skupiny flavonoidů se vyskytuje v řadě druzích ovoce, zeleniny a dalších potravinách a lze ji rovněž užívat ve formě doplňku stravy. Kvercetin je schopen epigenetickou cestou ovlivňovat geny pro tvorbu enzymů klíčových pro přežití virů, zejména ACE2, 3CLpro a enzymu helikázy. V minulosti už byla prokázána částečná účinnost kvercetinu proti viru SARS, a je tedy velice pravděpodobné, že se výše uvedené mechanismy mohou uplatnit i v boji proti COVID-19.

Zázvor

Kořen zázvorníku lékařského má vysokou schopnost potlačovat produkci cytokinů makrofágy, aniž by přitom narušoval jejich schopnost ničit patogeny.

EGCG

Epigalokatechin galát je sloučenina obsažená především v zeleném čaji. Účinně ovlivňuje metylaci genů a působí i na geny klíčové pro obranu proti virům (včetně ACE2). Důležitou roli v jeho antivirovém působení hraje i vysoká antioxidační aktivita.

Šišák bajkalský

Bylina hojně využívaná zejména v tradiční čínské medicíně výrazně snižuje produkci zánětlivých cytokinů, a navíc zvyšuje obranyschopnost organismu vůči virovým infekcím. První studie dokonce naznačují i jeho možnou účinnost proti COVID-19.

Luteolin

Jde o flavonoid obsažený zejména v citrusových plodech a bobulích jalovce. Také on ovlivňuje aktivitu některých důležitých genů včetně ACE2.

Krok č. 1: zhubnout aspoň trochu

Nejzásadnějším rizikovým faktorem je obezita, protože právě ta výrazně zvyšuje riziko zbývajících dvou problémů. Důvody jsou přitom dva:

Když se v těle nahromadí větší množství tukové tkáně, začnou do ní migrovat imunitní buňky. Důsledkem je zánět. Jeho intenzita sice není vysoká, jenže obézní člověk má tuk všude a pořád, takže zánětlivé procesy u něj probíhají dlouhodobě a v celém těle. To je stav, který zaprvé komplikuje všechny snahy zhubnout, zadruhé ale, a to je mnohem horší, zvyšuje riziko řady vážných onemocnění.

Velmi významné je to při ateroskleróze. Při ní totiž nejprve vzniká tzv. endoteliární dysfunkce (narušení funkce cévní stěny), v jejímž důsledku se rozvíjí zánět. Teprve poté zde může dojít k tvorbě aterosklerotických plátů a vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Zánětlivé procesy navíc hrají důležitou roli i při rozvoji diabetu.

Druhý výrazný důvod škodlivosti obezity spočívá v epigenetice. V těle obézních lidí se totiž ve srovnání se štíhlými mění intenzita biochemické reakce jménem metylace genů, která snižuje aktivitu řady důležitých genů v naší DNA, a některé z nich dokáže zcela vypnout. Právě odlišné vzorce metylace genů přitom výrazně zvyšují riziko jak srdečně cévních chorob, tak i cukrovky.

Není přitom třeba snižovat váhu nijak drasticky – podle výzkumů může výrazné zdravotní benefity přinést i ztráta pouhých 5 % hmotnosti.

Krok č. 2: zmírnit zánět

K potlačení průběhu zánětlivých není potřeba jen zhubnout, výrazně podpořit je můžeme i úpravou stravy. Důležité je snížit příjem sacharidů – tím se mj. také podaří zmírnit inzulinovou rezistenci, která podporuje ukládání tuků a zvyšuje riziko obezity. Naopak je třeba do stravy přidat protizánětlivé složky, například ovoce a zeleninu, některé rostlinné oleje (např. olivový), a především zvýšit příjem omega-3 nenasycených mastných kyselin. Pokud totiž v našem jídelníčku výrazně převažují omega-6 nenasycené mastné kyseliny nad omega-3, zintenzivňuje to průběh zánětlivých procesů.

Krok č. 3: podpořit správné epigenetické procesy

Obezita negativně ovlivňuje průběh epigenetických procesů, ale platí to i naopak – pokud se nám podaří upravit epigenetické vzorce v těle, bude se nám i snáze hubnout. Zároveň je prokázáno, že změny v epigenetických vzorcích jsou i důležitým rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky.

Pokud chceme podpořit pozitivní epigenetické procesy a zmírnit ty negativní, základem je zdravá strava, pravidelný pohyb, dostatek spánku a vyhýbání se stresu. Pomoci mohou i doplňky stravy s vysokým obsahem živin a bylin s epigenetickými účinky. Na následujících řádcích najdete ty, které mají prokázaný pozitivní vliv při obezitě, kardiovaskulárních chorobách i cukrovce zároveň.

OPC

Zkratka OPC se používá pro komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů obsažený v extraktu z jader hroznového vína (z anglického oligomers procyinidins complex). Jde o látky s výraznými antioxidačními a protizánětlivými účinky.

Prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza pomáhá OPC snížit krevní tlak a zmírňuje tvorbu usazenin v cévách. Snižuje také dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a následně zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. Brání také přeměně testosteronu na estrogen, čímž rovněž zvyšuje spotřebu energie. A v neposlední řadě je vhodný i pro diabetiky – pomáhá totiž snížit inzulinovou rezistenci a hladinu cukru v krvi, což se projeví již po šesti týdnech užívání.

OPC tvoří harmonickou kombinaci například s resveratrolem, kvercetinem či omega-3.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy působí protizánětlivě, omezuje tvorbu sklerotických plátů v cévách, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení, snižuje inzulinovou rezistenci a ovlivňuje funkci řady genů zodpovědných za energetický metabolismus a ukládání tuků.

Kombinovat ho můžeme například s kvercetinem nebo omega-3.

Kvercetin

Látka ze skupiny flavonoidů pomáhá regulovat hladinu LDL cholesterolu, brání jeho oxidaci vlivem volných radikálů a snižuje krevní tlak. Dále omezuje množení tukových buněk, snižuje míru jejich variability a ovlivňuje také jejich apoptózu (tj. programovanou buněčnou smrt).

Dokáže také omezit vstřebávání mastných kyselin, cholesterolu a glukózy z trávicího traktu, takže ve výsledku přijmeme o něco méně energie, než daná potravina ve skutečnosti obsahuje. Užitečný může být i pro diabetiky, protože účinně snižuje hladinu glukózy i inzulinovou rezistenci, a to zaprvé potlačením funkce látek zajišťující transport glukózy z tenkého střeva a za druhé podporou tvorby enzymu AMPK.

Můžeme jej kombinovat například s kurkuminem nebo EGCG.

EGCG

Epigalokatechin galát je obsažen především v zeleném čaji. Pozitivně ovlivňuje proliferaci (tj. rychlé množení) buněk, z nichž vzniká tuková tkáň, rychlost tvorby tuků z přijaté energie (tzv. lipogenezi) a ochotu těla využívat tukové zásoby jako zdroj energie. Ovlivňuje i chuť k jídlu. Má výrazný protizánětlivý efekt, snižuje cholesterol v krvi i riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Genistein

Jde o látku získávanou především ze sójových bobů. Má protizánětlivé a antioxidační účinky, výrazně snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění i diabetu a podporuje hubnutí. Protože jde o fytoestrogen, působí zvláště efektivně u žen v období menopauzy a po ní.

Zánět je důležitý mechanismus, který umožňuje tělu rychle reagovat na poškození jakékoliv tkáně v těle. Když se řízneme to prstu, okolí rány v průběhu několika hodin mírně zčervená, lehce oteče, a když na něj zatlačíme, zabolí. A to přesto, že se nám do rány nedostala žádná infekce. Důvodem je zánět, který umožňuje správný průběh hojivých procesů.

To samé nastane, pokud k poranění dojde uvnitř těla – třeba když si zlomíme ruku nebo vymkneme kotník. To, že výron daleko víc bolí až druhý den, má svou příčinu právě v zánětlivých procesech. Zatímco bezprostředně po úrazu bolí pouze poškozené vazy či kloubní pouzdro, druhý den už se k tomu přidá i intenzivní zánět postihující i tkáně v okolí.

Zánět, který souvisí s infekcí, je také stejného původu – viry či bakterie poškodí například buňky sliznice uvnitř krku a v reakci na to se právě v krku rozběhne bolestivý zánět.

Akutní zánět prospívá, chronický škodí

Akutní zánět vzniklý na základě poranění či infekce sice bolí, ale jinak jde o proces jednoznačně pozitivní. U infekcí umožňuje imunitnímu systému s jejími původci efektivně bojovat, u poranění se pak podílí třeba na odstranění poškozené tkáně, aby ji bylo možné nahradit tkání novou. Problém ovšem nastává v případě zánětů chronických, které způsobují trvalé poškození tkání.

Důvěrně tento problém znají sportovci. Pokud to například přeženou s tréninkem nebo mají v těle dysbalance, které vedou k přetěžování určitých svalových partií, dochází ke vzniku drobných mikroskopických poranění jak v samotném svalu, tak ve struktuře příslušné šlachy a jejího úponu. Ve srovnání třeba s výronem to bolí poměrně málo (jde o poškození řádově nižšího rozsahu), takže sportovec často pokračuje v tréninku. Zánět nejenže nemizí, ale protože ke stávajícím, nezhojeným poškozením přibývají další, jeho intenzita se naopak zvyšuje a dochází také ke změnám vnitřní struktury šlachy. Časem zánět přeroste do chronické formy, která je obtížně léčitelná a často vede k dlouhé nucené pauze. A v krajních případech může dokonce dojít třeba k přetržení šlachy.

Chronický zánět ovšem může vzniknout prakticky na jakémkoliv místě v těle. V některých případech jde o komplikaci, následek nějaké nemoci, jindy ale o jednu z jejích prapůvodních příčin. Právě zánět tak stojí na počátku aterosklerózy, stejně jako třeba některých typů rakoviny (typicky například nádorů střev) nebo diabetu. A u řady jiných průběh minimálně zhoršuje. Typickou ukázkou je například artróza. Při tomto degenerativním kloubním onemocnění sice nejprve dochází k poškozování chrupavky, následkem těchto procesů ale vzniká zánět, který postupně sílí a následně sám poškozuje další kloubní struktury. Potlačení zánětlivých procesů v těle je tedy věc, která se příznivě projeví na zdraví prakticky celého těla.

Zánět z pohledu epigenetiky

Vlastní vznik zánětu je velice složitý proces. Probíhá na buněčné úrovni a provází jej aktivace či naopak utlumení aktivity celé řady genů. To se děje prostřednictvím biochemických reakcí, které nazýváme epigenetické.

Epigenetické podstaty je například aktivace imunitních buněk, které se pak nejen přichycují k poškozené tkáni, ale zároveň přitom samy produkují řadu zánět podporujících látek.

Důležitou roli hrají i tzv. cytokiny. Jde o bílkoviny, jejichž produkce je na jednu stranu ovlivněna epigenetickými faktory (například životním stylem), na druhou stranu ale mají samy výrazné epigenetické účinky, protože ovlivňují aktivitu řady dalších genů a podílejí se na tzv. buněčné signalizaci, což je proces přenosu informací mezi buňkami i uvnitř buněk samotných. Mezi prozánětlivé cytokiny patří například některé interleukiny (IL) nebo faktor TNF-alfa.

Velmi důležitý je také enzym cyklooxygenáza 2 (COX-2). Je totiž nezbytný pro tvorbu látek jménem prostaglandiny, které jsou klíčové nejen pro samotný průběh zánětu, ale podílejí se i na vzniku horečky – konkrétně prostaglandin E2 totiž ovlivňuje i buňky v hypotalamu, který je zodpovědný za termoregulaci.

Základ je úprava jídelníčku

Při boji se zánětem je tedy důležité se zaměřit na snížení aktivity prozánětlivých genů, a naopak na podporu těch protizánětlivých. Zásadní je zejména omezení produkce prozánětlivých cytokinů a enzymu COX-2. Nejúčinnější cestou je především úprava stravy.

Jedním z faktorů, které zánět podporují nejvíce, je strava s vysokým podílem sacharidů, zvláště pak „rychlých“ cukrů s vysokým glykemickým indexem. Studií, které to potvrdily, je celá řada, a ke zvýšení úrovně zánětu při nich obvykle stačilo přidat do stravy poměrně malé množství cukrů – zkoumaní dobrovolníci měli za úkol například ke svému obvyklému jídelníčku přidat navíc plechovku slazené limonády, 50 g bílého chleba, či 50 g fruktózy. Tyto malé změny vedly například ke zvýšení hladiny CRP-proteinu, což ukazuje na průběh zánětlivých procesů, zvýšení hladiny LDL-cholesterolu či produkci zánětlivého faktoru NF-kB. A platí to pochopitelně i obráceně – není nutné sacharidy ze stravy vyřazovat úplně, pozitivní efekt přinese i poměrně mírné omezení jejich konzumace.

Více omega-3, méně omega-6

Kromě omezení konzumace sacharidů je vhodné rovněž zařadit co nejvíce potravin s protizánětlivými účinky. Mezi ně patří zejména ovoce a zelenina, olivový olej, řada bylin, koření, a také omega-3 nenasycené mastné kyseliny. U omega-3 je přitom důležitý nejen dostatečný příjem v absolutních hodnotách, ale i jejich poměr vůči omega-6 nenasyceným mastným kyselinám. Ty jsou sice pro zdraví nezbytné, podporují ale průběh zánětlivých procesů, takže je nutné, aby jejich poměr vůči protizánětlivým omega-3 byl co nejnižší. Za optimum se považuje 3 : 1, maximálně 4 : 1, běžná západní strava jich však obsahuje několikanásobně více. Problematická je zde i nadměrná konzumace rostlinných olejů, které jsou sice bez cholesterolu, ale velká část z nich obsahuje jen málo omega-3, a naopak hodně omega-6 nenasycených mastných kyselin.

Obezita je celotělový zánět

Dalším důležitým opatřením je udržování optimální hmotnosti. Mírná nadváha nevadí, pokud se však v těle vyskytuje větší množství tukové tkáně, pronikají do ní imunitní buňky, které jsou následně aktivovány, což vede k rozvoji zánětlivých procesů. Obezita tak v podstatě představuje mírný celotělový zánět, který se vedle odlišných metylačních vzorců spolupodílí na zvýšení rizika řady vážných onemocnění.

Protizánětlivě působí i pravidelný ohyb.

Léky, nebo doplňky stravy?

Na potlačení zánětu a bolesti se často používají léky z kategorie nesteroidních antirevmatik (NSAID), například aspirin či ibuprofen. Principem jejich účinku je přitom právě potlačení produkce COX-2.

Nesteroidní antirevmatika bohužel potlačují nejen tvorbu zánětlivého enzymu COX-2, ale i podobné látky jménem COX-1. I tento enzym se účastní tvorby prostaglandinů, jde ovšem o prostaglandiny, které hrají důležitou roli v ochraně sliznice žaludku a dvanáctníku. Pokud jich není dostatek, nefunguje ochrana sliznice vůči působení žaludečních kyselin a dochází k jejímu narušení, které může vést až k život ohrožujícímu krvácení. Nesteroidní antirevmatika navíc zvyšují riziko infarktu a mrtvice, a to už po týdnu užívání (neplatí pro aspirin). Dále zvyšují riziko zánětlivých střevních onemocnění, ledvinových potíží a pravděpodobně i poruch erekce.

Ačkoliv již existují léky, které potlačí pouze produkci COX-2, ale nikoliv COX-1, je dobré vědět, že podobných účinků lze dosáhnout i přírodní cestou, tj. kombinací změny životního stylu s doplňováním  živin a bylin, které působí na tzv. epigenetickém principu – potlačí aktivitu genů, podle nichž v těle vzniká enzym COX-2, ale produkci COX-1 ponechají beze změny, anebo ji dokonce podpoří. Díky tomu působí jak výrazně protizánětlivě, tak i protibolestivě. Jejich účinek sice není tak okamžitý jako třeba po polknutí růžové pilulky, zato jsou ale efektivní cestou nejen k potlačení chronických zánětů, ale i dlouhodobých chronických bolestí. Výzkumy totiž potvrdily, že v DNA osob, které trpí chronickou bolestí, dochází k řadě změn epigenetického charakteru.

Doplňky stravy pro zmírnění zánětu

Boswelie – velice efektivně tlumí produkci COX-2 i zánětlivých cytokinů. Je účinná nejen při boji se záněty, ale i při potírání chronických bolestí.

Zázvor – užívání 500 mg zázvorového extraktu 2x denně při bolestech kloubů způsobených artrózou se ukázalo být stejně efektivní jako užívání 400 mg ibuprofenu 3x denně. Účinný je dokonce i při migrénách.

Rozmarýn – velice účinná protizánětlivá bylina je zvláště efektivní při zmírňování zánětů a bolestivosti kloubů.

EGCG – silný protizánětlivý účinek má i extrakt ze zeleného čaje bohatý na epigalokatechin galát.

Kurkumin – je jedna z nejsilnějších přírodních protizánětlivých substancí a díky tomu je účinný i proti řadě typů chronických bolestí.

Omega-3 – pokud je kromě potravin s jejich obsahem užíváme též jako doplněk stravy, pomůže to zlepšit jejich vzájemný poměr s omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami.

Šišák bajkalský – má rovněž výrazné protizánětlivé i protibolestivé účinky.

Popis

Zázvorník lékařský neboli zázvor je prastará kulturní plodina z čeledi zázvorníkovitých pocházející pravděpodobně z Asie, dnes se pěstuje i v Americe, Austrálii i Africe. Neroste planě, musí se pěstovat, přičemž jí nejvíce vyhovuje tropické klima s celoročně stálou teplotou, dostatkem vláhy a půdou bohatou na živiny. Jde o vytrvalou rostlinu vysokou až 1 m, kvetoucí příjemně vonícími, drobnými bílými květy uspořádanými do klasů. Léčivou drogou je oddenek (nikoliv tedy kořen, jak se většina lidí domnívá), který je poměrně mohutný, hlízovitý a dužnatý. Má typické aroma a štiplavou chuť. (5-7)

Historie

Zázvor patří mezi velice staré rostliny, používal se přitom nejen jako koření, ale i k léčivým účelům. První zmínky o zázvoru pocházejí z doby 2700 př. n. l., kdy zázvor popsal ve svém pojednání o léčivých rostlinách Šen-nung, jeden ze tří žlutých císařů (dílo se bohužel nedochovalo). Další záznamy se objevují v nejstarších hinduistických védách z doby cca 1200 př. n. l. (8)

Díky mořeplavcům, kteří jej používali na léčbu cestovních nevolností se zázvor dostal do starověkého Egypta. Když tuto zemi v roce 332 př. n. l. dobyl Alexandr Veliký, přivezl s sebou do Řecka i zázvor. Od té doby byla tato rostlina několikrát téměř zapomenuta a znovuobjevena. V 19. století se začala hojně využívat v Anglii, zejména jako surovina pro výrobu marmelád, sušenek či nápojů. Ve 20. století se zázvor zařadil mezi nejužívanější druhy koření a znovuobjeveny byly i jeho léčivé účinky. (8)

Účinné látky

V zázvoru se vyskytuje celá řada sloučenin, jejichž poměr se výrazně liší v závislosti na původu (oddenky z různých částí světa se ostatně liší i chutí a gastronomickým použitím). Za vůni jsou zodpovědné zejména silice (chemicky jde o terpeny, například zingiberen, bisabolen, kurkumen a zingiberol), štiplavost je zase způsobena tzv. gingeroly. Dále jsou zde mastné kyseliny (např. palmitová, olejová, linoleová, kaprylová, laurová, myristová či linoleová), škrob, aminokyseliny, proteiny, pryskyřice, vitaminy a minerály. (10, 11)

Nutno ovšem podotknout, že obsah účinných látek se zásadně liší v závislosti na způsobu úpravy zázvoru. Čerstvý zázvor například prakticky neobsahuje jednu z nejúčinnějších substancí jménem 6-shoagol. Ta totiž vzniká, když je zázvor vystaven působení tepla nebo při sušení. Například nejčastější způsob přípravy zázvoru, čaj v podobě pouhého výluhu, proto nevyužije veškeré benefity této rostliny, vhodnější je zázvor povařit. Trvá-li však var příliš dlouho, shoagol se rozkládá. Působením tepla vzniká i další účinná látka – zingeron. (73)

Léčivé účinky

V tradičním přírodním léčitelství se zázvor používá k prevenci nevolnosti (včetně kinetóz) a infekcí, k léčbě nachlazení, kašle, střevních infekcí, podpoře trávení, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při špatném prokrvení končetin či ke srážení horečky. Používá se i zevně, ve formě obkladů a mastí například při revmatických bolestech. (8, 9) Výzkumy posledních dvou desetiletí ovšem zázvor zařadily i mezi nejvýznamnější byliny s epigenetickým působením.

Epigenetika je definována jako věda studující genetické změny, při nichž nedochází ke změn sekvence DNA. Jde o změny, které se dějí prostřednictvím chemických reakcí na základě mnoha faktorů, ať už je to životní prostředí, strava, životní styl, ale i emocionální nastavení a umožňují nám tak rychle se adaptovat na události v našem životě. (1,2) Chemické reakce ovlivňující expresi (vyjádření) našich genů lze přitom ovlivnit i prostřednictvím řady přírodních substancí, a právě zázvor patří v tomto směru mezi ty nejúčinnější.

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má zázvor na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčem ke zdraví a správnému fungování řady orgánů a tkání. Užívání zázvoru výrazně zvyšuje jeho diverzitu (druhovou rozmanitost), snižuje poměr negativně působících bakterií (např. Bacteroides či Escherichia Shigella) vůči těm pozitivním, většinou protizánětlivě působícím (např. Firmicutes, Proteobacteria či Feacalibacterium) a takéobnovuje funkci tzv. střevní bariéry, která brání průniku nežádoucích látek a organismů do krevního oběhu. (61, 62)

Nádorová onemocnění

Zázvor patří do skupiny přírodních substancí, které jsou schopny ovlivňovat transformaci a proliferaci nádorových buněk pomocí šesti základních epigenetických mechanismů: potlačení exprese prozánětlivého faktoru NF-kappaB, aktivace detoxikačních genů ARE, které způsobují smrt poškozených buněk, potlačení inhibitorů enzymu deacetyláza histonů, ovlivnění opravných procesů DNA, regulace mRNA a potlačení aktivity enzymu metyltransferázy. Za tyto účinky je zodpovědný především obsah gingerolů. Díky tomu je zázvor velmi efektivní substancí podporující prevenci rakoviny. (19-23)

Důležitou roli přitom hraji zejména vliv zázvoru na zmírnění zánětlivých procesů, které patří mezi hlavní rizikové faktory rakoviny. U skupiny zdravých dobrovolníků, kteří denně užívali 2 g zázvorového extraktu po dobu pouhých čtyř týdnů, například došlo ve střevní sliznici k podstatnému snížení koncentrace látky jménem prostaglandin E2, která hraje klíčovou úlohu při vzniku zánětlivých procesů. (29)

Účinnost zázvoru byla prokázána u celé řady nádorů, například u rakoviny tlustého střeva (24), žaludku (25), kůže (26), jater (27), prostaty (42) či vaječníků (28). V pokusech na myších s rakovinou prostaty například došlo k potlačení růstu nádoru o 56 % (42).

Zánětlivé procesy

Zánětlivé procesy v těle představují důležitý rizikový faktor nejen nádorových onemocnění, ale i kardiovaskulárních chorob, obezity a dalších závažných potíží (29, 38, 39). Chemické léky schopné potlačovat zánět, ať už jde o tzv. nesteroidní antirevmatika nebo glukokortikoidy (tj. hormony ze skupiny steroidů), jsou sice efektivní, ale mají celou řadu nepříjemných vedlejších účinků a nejsou proto vhodné k dlouhodobému užívání. (40, 41) Velkou naději proto představují protizánětlivé substance rostlinného původu, mezi něž patří i látky obsažené v zázvoru.

Gingeroly a další látky obsažené v zázvoru přitom potlačují zánětlivé procesy hned několika způsoby: inhibují prozánětlivé enzymy COX-1 a COX-2, které se podílejí na růstu hladiny prostaglandinu E2, inhibuje enzym LOX, oxid dusnatý, prozánětlivý faktor NF-kappaB, zastavuje degradaci faktoru lkappaB-alfa a působí jako antioxidanty. (30-37)

Kardiovaskulární choroby

Zázvorový extrakt prokazatelně snižuje hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, a to již po sedmi týdnech pravidelného každodenního užívání (44) a podobně pozitivní efekt má i na snížení krevního tlaku (45). Všechny tyto ukazatele přitom patří mezi hlavní rizikové faktory infarktu myokardu a mozkové mrtvice.

Zázvor dokonce při snižování krevního tlaku prokázal srovnatelnou účinnost s látkou nifedipine, která je často užívanou složkou léků proti hypertenzi. V kombinaci s touto látkou (1g zázvoru + 10 mg nifedipine) navíc výrazně potlačil tvorbu antisklerotických plátů, které jsou dalším závažným rizikovým faktorem srdečně cévních chorob. (46)

V případě mozkové mrtvice navíc může zázvor výrazně snížit její dopad na stav a funkce mozku. V jedné studii například vědci uměle zablokovali pokusným krysám některé mozkové cévy. U zvířat, která užívala zázvorový extrakt dva týdny před zablokováním a tří týdny po něm přitom zaznamenali výrazně nižší rozsah poškozených oblastí mozku, vyšší hustotu neuronů (zejména v části mozku jménem hippocampus, která je důležitá pro paměť) a menší úbytek kognitivních schopností. (51)

Trávicí obtíže

Jednou z tradičních oblastí použití zázvoru jsou už od starověku různé typy nevolností a zvracení a jeho účinnost v tomto směru potvrdila i moderní věda. Vděčí za to například svým spasmolytickým a antiemetickým účinkům. (18)

Zázvor může přinést výraznou úlevu dokonce i pacientům podstupujícím chemoterapii z důvodů léčby nádorového onemocnění – nevolností a zvracením totiž trpí více než 70 % z nich. V rámci studie, jíž se zúčastnilo téměř šest stovek dobrovolníků, přineslo užívání zázvorového extraktu výrazné snížení četnosti nevolností u většiny z nich. (12)

Zázvor pomohl snížit i výskyt nevolností i po chirurgických operacích (13, 14) a také v těhotenství. Prokázala to studie provedená na 70 těhotných ženách, které po čtyři dny užívaly buď 1 g zázvoru denně, nebo placebo. Většina z těch, které konzumovaly zázvor, udávaly výrazné snížení míry nevolností a prakticky vymizení zvracení. Důležité je však nepřekračovat zmíněnou čtyřdenní dobu, delší užívání je v těhotenství nevhodné. (56,57) Naopak v případě tzv. kinetóz neboli cestovních nevolností účinnost vědeckými studiemi zatím potvrzena nebyla. (57)

Zázvor je však velice účinný i proti průjmu, a to především díky svému antibakteriálnímu a antivirovému působení (v případě infekčního průjmu), ale i schopností ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování tekutin ve střevech. (16)

Nadějně působí i výzkumy zaměřené na účinnost zázvoru proti vředům trávicího traktu, konkrétně žaludku a dvanácterníku, protože výrazně zvyšuje sekreci hlenu, čímž podporuje ochranu sliznice. Nejúčinnější složkou zázvoru je v tomto směru shoagol. (17, 65)

Imunita a antimikrobiální působení

Zázvor je tradičně užíván při nachlazení, chřipce, rýmě či kašli a jeho pozitivní účinky na imunitu potvrdila i moderní věda. Kombinuje totiž v sobě imunomodulační schopnosti, například schopnost ovlivňovat aktivitu T-buněk a makrofágů, s přímým antimikrobiálním působením. Pomáhá například ničit tzv. lidský respirační syncyální virus, který je jedním z nejčastějších původců respiračních onemocnění. Účinný je také proti chřipkovému viru typu A, viru COVID-18, HPV viru způsobujícímu opary či rhinovirům způsobujícím rýmu.  (58, 59, 63, 68, 69).

Poměrně rozsáhlé je i antibakteriální působení zázvoru, který je ostatně někdy označován jako účinné přírodní antibiotikum. Pomáhá například ničit bakterii E. coli, Salmonella typhi (původce tyfu) či periodontální bakterie (původce infekce dásní). Ve studiích na bakteriálních kulturách byla prokázána i účinnost proti původcům tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis či bakterii Mycobacterium avium, která napadá imunitní buňky a způsobuje vážné onemocnění. (64, 65)

Zázvor dokáže účinně ničit také kvasinky. Výzkumy prokázaly, že zázvorový extrakt může být při potírání infekcí způsobených Candida Albicans podobně účinný jako chemické přípravky (15, 65).

Revmatoidní artritida

Toto autoimunitní onemocnění je provázeno výraznými zánětlivými procesy v kloubech, a zázvor proto může díky svému protizánětlivému působení velmi účinným pomocníkem lidí trpících revmatoidní artritidou. Blokuje totiž důležité mediátory zánětu, zejména prostaglandin E2, a tlumí i otok. Působí navíc jako proti chronickým, tak proti akutním zánětům (47). Při studii provedené na pacientech s revmatoidní artritidou kolenních kloubů došlo po třech měsících užívání 250 mg zázvorového extraktu prakticky u všech k výraznému snížení bolesti a omezení pohyblivosti a tento efekt navíc přetrvával další tři měsíce po skončení léčby (48). Další studie pak prokázala, že 340 mg extraktu má při léčbě této choroby podobný efekt jako protizánětlivé léky obsahující chemikálii diclofenac (49).

Vhodným pomocníkem může být zázvor i při artróze, tj. degenerativním onemocnění kloubní chrupavky. Nebylo sice prokázáno, že by měl vliv přímo na procesy způsobující poškození chrupavky, dokáže však účinně zmírňovat příznaky tohoto onemocnění, jako je bolestivost, zánět, či otok. (65)

Autoimunitní onemocnění

Kromě revmatoidní artritidy může zázvor pomoci i při dalších autoimunitních onemocnění. Jeho účinnost byla prokázána například u nemoci jménem lupus, která poškozuje řadu tkání v těle (např. klouby, kůži, ledviny, cévy či mozek). Jeho schopnost potlačovat zánět a zlepšovat kondici střevního mikrobiomu se uplatňuje i při zánětlivých střevních onemocněních, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, nebo kožním onemocnění lupenka (psoriáza), které je rovněž autoimunitního původu. (71, 72)

Obezita

Tendence k přibírání na váze má prokazatelně epigenetický podklad. Obézní jedinci mají totiž odlišný epigenetický vzor jak v oblasti DNA, tak i histonů. Jde tedy jen o to najít geny, které souvisejí se vznikem obezity a dalších procesů, které ji ovlivňují, jak jsou zánětlivé procesy, inzulinová signalizace či množení a diferenciace buněk tukové tkáně (3,4).

Zázvor přitom působí proti obezitě především pomocí epigenetických mechanismů. Potlačuje například ve slinivce břišní tvorbu enzymu lipázy, která je nutná pro trávení a vstřebávání tuků z potravy (55). Zároveň zmírňuje zánětlivé procesy, které hrají při vzniku obezity zásadní roli (53, 54).

Diabetes

Užívání zázvoru může být prospěšné i pro osoby s cukrovkou, byť jeho účinnost v tomto směru zatím potvrdily pouze studie provedené na zvířatech. U nich došlo po sedmi týdnech užívání k výraznému poklesu hladiny krevní glukózy v době mezi jídly a také se snížilo riziko vzniku diabetických komplikací. Zvláště efektivně přitom zázvor působí proti diabetické retinopatii, což je onemocnění očí často končící slepotou. (50, 65)

Mozkové funkce, paměť

Studie provedená na 60 ženách středního věku naznačuje, že užívání zázvoru může být nejen velmi dobrou prevencí poklesu paměti a kognitivních schopností v tomto životním období, ale že dokonce dokáže tyto funkce mozku obnovit. Tyto ženy absolvovaly v rámci výzkumu test kognitivních schopností, poté dva měsíce užívaly buď zázvorový extrakt, nebo placebo, a poté byly podrobeny podobnému testu. U první (zázvorové) skupiny přitom došlo ke zlepšení kognitivních funkcí, zejména pak pracovní paměti (52).

Migréna

Protizánětlivé a analgetické působení zázvoru se uplatňuje i při bolestech hlavy, a to včetně migrény. (66)

Játra a detoxikace

Zázvor efektivně zvyšuje antioxidační ochranu jater a také produkci jaterních enzymů nutných pro degradaci a vylučování toxických chemikálií. Vhodný je také při ztučnění jater. (80)

Vlasy

V kombinaci s kurkuminem je zázvor vhodný i při nadměrném padání vlasů. (75)

Plodnost

V kombinaci se zinkem zázvor podporuje zejména mužskou plodnost. Zde se uplatňuje jeho schopnost zmírňovat zánět tkáně varlat i podpora detoxikace – plodnost totiž může snižovat expozice toxinům, zejména těžkým kovům. (79)

Užívání

Maximální doporučenou denní dávku představují 4 g sušeného zázvoru (včetně zázvoru použitého při přípravě stravy). Vyšší dávky mohou způsobit podráždění sliznic, průjmy či bušení srdce. Obvyklou dávkou v prevenci či léčbě představuje 1 g (možno rozdělit do více dávek), ideálně užívaný spolu s jídlem (57).

V těhotenství se podávají dávky od 650 mg do 1 g denně a to pouze krátkodobě a pod dohledem lékaře. U dětí je možné krátkodobé podávání od dvou let věku, dávkování by měl určit lékař. Konzultace s lékařem je nezbytná i v případě, že užíváte nějaké léky. Zázvor totiž snižuje krevní srážlivost a krevní, takže může být problematická jeho kombinace s léky na ředění krve, jako je například aspirin, warfarin či clopidogrel, č s léky na snížení tlaku. Zároveň snižuje hladinu krevního cukru, což je prospěšné pro diabetiky, ovšem v kombinaci s antidiabetickými léčivy zvyšuje riziko vzniku hypoglykémie (57).

Vhodné kombinace

Tradiční kombinací, která se užívá v lidovém léčitelství, je zázvorový čaj s medem a citrónem (pro vyšší účinnost je ale vhodné zázvor povařit). V poslední době získává na oblibě také nápoj jménem ginger shots, který kombinuje šťávu z čerstvého zázvoru s citronovou nebo pomerančovou šťávou (někdy se přidávají i další ingredience, například kurkuma nebo kokosové mléko). (67)

Vhodných kombinací je však mnohem více:

Zánět a bolest: zázvor + kurkumin (74), zázvor + zinek (78), zázvor + boswelie, zázvor + čekanka

Imunita a antimikrobiální působení: zázvor + kurkumin (74)

Trávicí obtíže: zázvor + kurkumin (74), zázvor + čekanka

Padání vlasů: zázvor + kurkumin (75)

Diabetes: zázvor + kurkumin + skořice (76), zázvor + zinek (78)

Bolesti kloubů: zázvor + boswellie

Játra: zázvor + OPC (77)

Srdce a cévy: zázvor + zinek (78)

Plodnost: zázvor + zinek (79)Střevní mikrobiom: zázvor + čekanka