Dlouho patřil mezi „béčka“, o kterých se mluvilo nejméně, dnes je naopak možná tím nejvíce vědecky zkoumaným. Vitamin B3 totiž hraje klíčovou roli v mitochondriích, a jeho hladina proto souvisí například s rychlostí stárnutí nebo rizikem řady závažných onemocnění.

Popis

Vitamin B3 zahrnuje vlastně vitaminy dva: kyselinu nikotinovou a nikotinamid. A aby to bylo ještě komplikovanější, používá se pro oba ještě další název: niacin a niacinamid. Výraz „niacin“ vznikl spojením slov nicotinic + acid + vitamin už ve 40. letech minulého století. V této době se totiž vitamin B začal průmyslově vyrábět a používat k obohacování potravin, a přitom vznikla obava, že by si název „nikotinová“ mohli lidé spojovat s tabákem a třeba si kvůli tomu myslet, že cigarety obsahují vitaminy. (1, 2)

V těle se vitamin B3 využívá především k tvorbě dvou životně důležitých látek: nikotinamidadenindinukleotidu (NAD+), který je nezbytný pro tvorbu energie v mitochondriích, a nikotinamidadenindinukleotidfosfátu (NADP+), který se využívá k syntéze některých látek a k ochraně buněk. (1, 2)

Historie

Historie vitaminu B3 se začala psát už v roce 1735, kdy španělský lékař Gaspar Casal poprvé popsal záhadnou nemoc, která později získala jméno pelagra. Projevovala se pomocí „tří D“: dermatitis (zánětlivé kožní projevy) – diarhorea (průjem) – demence. Projevy byly často velmi vážné a nezřídka nemoc dokonce končila smrtí. Tehdy šlo ale o pouhý popis příznaků, příčinu Casal neznal, což se nezměnilo ještě po několik století. Po celou tu dobu se spekulovalo se, že může jít o infekci, otravu nebo dědičné onemocnění, ale nikoho nenapadlo, že nemoc může souviset s výživou. (3)

Případů postupně přibývalo, což souviselo s faktem, že se do Evropy rozšířila do té doby neznámá plodina: kukuřice. Její zrna sice vitamin B3 obsahují, ale jen ve velmi těžko vstřebatelné podobě. Pokud je tedy lidská strava založena převážně na kukuřici, postupně dojde ke vzniku pelagry. V druhé polovině 18. století se například v Itálii stala natolik rozšířenou, že tam v roce 1771 došlo k založení specializované nemocnice právě pro pacienty s touto nemocí.

Zatímco v Evropě se pelagra v dalších letech stávala stále vzácnější, v 19. století začala představovat velký problém hlavně v USA. A situace se v následujících desetiletích neustále zhoršovala: počátkem 20. století nemoc postihovala zvláště v jižních amerických státech statisíce lidí.

Na lepší časy se začalo blýskat až mezi roky 1914 a 1927, kdy americký lékař Joseph Goldberger provedl sérii experimentů, které prokázaly, že pelagra není infekční, ale naopak souvisí s chudou stravou založenou převážně na kukuřici. V roce 1937 pak přišlo další důležité zjištění, které nemocným konečně přineslo naději na konkrétní pomoc: americký biochemik Conrad Elvehjem se tehdy zaměřil na onemocnění podobné pelagře, které postihovalo psy, a zjistil, že ho lze úspěšně léčit pomocí kyseliny nikotinové. (3)

Právě rok 1937 proto často bývá označován za okamžik objevu vitaminu B3, přestože samotná kyselina nikotinová byla v té době již známá poměrně dlouho. Poprvé byla syntetizována v roce 1867 a poté se používala ve fotografii, aniž by někdo tušil, že má něco společného se zdravím. Z jídla byla poprvé izolována v roce 1912 Casimirem Funkem, který se snažil najít lék na nemoc beri-beri, která je pro změnu způsobena nedostatkem vitaminu B1. Na ni ovšem kyselina nikotinová nezabírala, tak se o ni přestal zajímat, aniž by tušil, o jak důležitý objev jde.

Průmyslově se kyselina nikotinová začala vyrábět ve 40. letech 20. století, a protože byla poměrně levná, začaly se s ní v USA ve velkém obohacovat potraviny. Díky tomu se pelagra brzy stala minulostí. (3)

V 50. a 60. letech začala nová éra vitaminu B3. Zjistilo se totiž, že jeho vysoké dávky dokáží účinně snižovat hladinu cholesterolu v krvi. Niacin se tak stal prvním účinným hypolipidemikem a dlouho byl i tím absolutně nejužívanějším, než ho z trůnu vytlačily statiny. (4)

Třetí vlna zájmu o něj pak započala v 90. letech minulého století, kdy začala být intenzivně zkoumána jeho role v mitochondriích a v oblasti longevity. (20)

Zdroje vitaminu B3

Pro niacin není možné striktně použít označení „esenciální živina“ protože může částečně vznikat i uvnitř lidského těla, a to z aminokyseliny tryptofanu. Tento způsob jeho získávání je ale spíš jen okrajový, protože na niacin se přeměňují jen asi 2 % přijatého tryptofanu. Nezbytný je proto i příjem potravou. (5)

Vitamin B3 je obsažený je jak v živočišných, tak i rostlinných potravinách. Z těch živočišných ho nejvíce obsahují maso, vnitřnosti a ryby, kde se nachází přímo ve formě NAD+ a NADP+ – tedy ve formách, v nichž je přítomen i přímo v lidských buňkách. Molekuly těchto látek jsou však poměrně velké, a proto je jejich větší část rozložena na části, které se v buňkách znovu skládají dohromady, a pouze malá část se vstřebá v nezměněné podobě. (5)

Z rostlinných zdrojů jsou na vitamin B3 nejbohatší arašídy, slunečnicová semena a houby shi-také, skvělým zdrojem jsou také kvasnice. Najdeme ho i v obilovinách, zejména kukuřici, tam se ale vyskytuje v obtíže vstřebatelných formách. (5)

Pomoci může i konzumace potravin bohatých na tryptofan, jako jsou vejce, sýry, tvaroh, krůtí maso či dýňová semena, jejich vliv je ale jen omezený, stejně jako případné užívání tryptofanu. Ten má sice coby doplněk stravy řadu zajímavých benefitů, k získání 10 mg niacinu či jeho ekvivalentů by ale bylo zapotřebí zkonzumovat cca 600 mg tryptofanu, což úplně nedává smysl. (5)

Role NAD+ v mitochondriích

Z vitaminu B3 v těle vzniká látka jménem nikotinamiddinukleotid neboli NAD+, která je spolu se svou redukovanou formou NADH klíčová pro funkci mitochondrií.

Mitochondrie jsou energetická centra buňky, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Pokud jich máme málo nebo jsou dysfunkční, klesá nejen celkový energetický výdej, ale vlivem nedostatku dostupné energie se zhoršuje i funkce tkání a orgánů napříč celým tělem. Pro celou řadu chronických onemocnění je ostatně typická právě dysfunkce mitochondrií. (6)

Živiny jsou v mitochondriích přeměňovány na energii pomocí oxidace, a proto v mitochondriích neustále probíhá spousta oxidačně-redukčních reakcí. K jejich průběhu je nezbytná řada enzymů, a právě NAD+ je koenzymem (nebílkovinnou součástí) jednoho z nich. Pokud je jeho hladina v mitochondriích nízká, klesá míra oxidace („spalování“) tuků i glukózy a produkce energie se výrazně snižuje. (6)

NAD+ se navíc podílí i na ochraně mitochondrií. Nejde sice o antioxidant, jako je třeba vitamin C, ale pokud je ho v mitochondriích dostatek, oxidace živin i následné redukční procesy jsou účinnější, nedochází při nich k „úniku“ elektronů, a tím pádem vzniká méně reaktivních forem kyslíku (volných radikálů). (7)

NAD+ také aktivuje enzymy sirtuiny, včetně SIRT-3, který je považován za klíčový ochranný systém mitochondrií. Reguluje totiž aktivitu mitochondriálních antioxidačních enzymů, zlepšuje jejich stabilitu a ochranu mitochondriální DNA, transport elektronů a reguluje oxidaci tuků. (8)

Role NADP+

Kromě NAD+ v těle vzniká i další důležitý koenzym, NADP+ (případně jeho redukovaná forma NADH). Ten se využívá k syntéze řady látek a pro další důležité procesy, jako je například:

• Tvorba mastných kyselin a tuků, včetně například fosfolipidů tvořících buněčné membrány. (9)
• Tvorba cholesterolu – proto jsou játra, kde cholesterol vzniká, jedním z hlavních míst vysoké spotřeby NADP+.
• Tvorba oxidu dusnatého (NO) – jde o látku, která rozšiřuje cévy, a tím reguluje krevní tlak a zajišťuje dostatečné prokrvení tkání. Vzniká rozkladem aminokyseliny argininu pomocí enzymu NO-syntáza, který pro svoji funkci potřebuje NADPH, což je redukovaná forma NADP+. (10)
• Antioxidační ochrana – NADPH je nezbytný pro regeneraci vnitřních antioxidačních enzymů, jako je například glutathion. (11)
• Funkce imunitního systému – ačkoliv NADPH částečně funguje jako antioxidant, imunitní buňky (konkrétně neutrofily a makrofágy) ho zároveň využívají i k tvorbě volných radikálů, konkrétně reaktivních forem kyslíku, které pomáhají ničit bakterie. (12)

NADPH vzniká zejména v cytoplazmě, vyskytuje se ale i v mitochondriích, kde přispívá k jejich ochraně. (13)

Projevy deficitu

Nemoc vzniklá výrazným deficitem vitaminu B3 se nazývá pelagra (viz výše). V našich zeměpisných šířkách je ale v současnosti velmi vzácná, vyskytuje se spíše jen ve velmi chudých populacích rozvojových zemí, a to zejména těch, které se živí převážně kukuřicí. (2)

V kukuřici se totiž vitamin B3 nachází převážně ve formě tzv. niacinogenů, které se obtížně vstřebávají. Řešením může být tzv. alkalizace kukuřičných zrn, která biologickou využitelnost výrazně zvýší. (14)

Mezi projevy mírného deficitu patří například suchá pokožka s tendencí k zánětům, zarudnutí a otok jazyka, trávicí potíže, poruchy paměti, únava, apatie či bolesti hlavy. (2)

Účinky vitaminu B3

Stárnutí

Hladina NAD+ prokazatelně souvisí s aktivitou sirtuinů. Jde o skupinu sedmi enzymů, které jsou důležité funkcí mitochondrií a rychlost stárnutí. NAD+ funguje jako jejich kofaktor, bez něj jsou zcela neaktivní. Působení SIRT je přitom epigenetického charakteru – působí jako tzv. histondeacetylázy, tedy enzymy regulující epigenetickou reakci jménem acetylace histonů. Zároveň jsou nezbytné pro tvorbu a ochranu mitochondrií. (20)

Nemoci srdce a cév

Vitamin B3 se v minulosti běžně užíval při léčbě tzv. hyperlipidémií, tj. zvýšené hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. K dosažení účinku ovšem bylo zapotřebí vysokých dávek, které často vyvolávaly vedlejší účinky, zejména trávicí potíže a pálení či zarudnutí kůže. Postupně byl proto vytlačen statiny. Ukazuje se ovšem, že i když užívání statinů vede k výraznému poklesu hladiny cholesterolu (celkového i LDL), přesto nestačí k dostatečnému snížení kardiovaskulárních rizik. Proto jsou zkoumány i další látky a pozornost se opět obrací i k niacinu. (16)

Na hladinu cholesterolu působí vitamin B3 dvěma cestami: Zaprvé v játrech potlačuje produkci VLDL, což jsou lipoproteiny velmi nízké hustoty, a zároveň zvyšuje aktivitu enzymu periferní lipoprotein lipáza, což ve výsledku vede ke snížení jak VLDL, tak následně i LDL cholesterolu. Zároveň blokuje v tukové tkáni produkci intracelulární lipázy, čímž brání přesunu triacylglycerolů (TAG) do jater. Vyšší hladina TAG přitom znamená vyšší produkci VLDL, což může vést i ke zvýšení počtu LDL částic. Podpořit může i zvýšení HDL cholesterolu. (2, 4, 15, 16)

Niacin má ovšem i další pozitivní účinky na kardiovaskulární systém: Při jeho užívání dochází k poklesu úmrtnosti na kardiovaskulární choroby (u osob se zvýšeným rizikem až o 11 %) i rizika závažných klinických příhod, jako je například infarkt myokardu, a zpomaluje rozvoj aterosklerózy.  Vykazuje i protizánětlivé účinky, které se mohou uplatnit jak při léčbě aterosklerózy, tak i při nemocích ledvin a plic (zvláště efektivní je přitom zejména u osob s nadváhou či obezitou). Jako velice účinný se přitom ukázal v kombinaci se statiny. (16, 17)

Funkce mozku, deprese, mentální výkonnost

Lidský mozek spotřebuje asi 20 % energie vznikající v organismu. A protože vitamin B3 (NAD+) je pro tvorbu energie nezbytný, je funkce mozku na jeho hladinu velmi citlivá, a i mírný deficit se proto může projevit například kognitivními problémy. (5, 18)

Vitaminu B3 je důležitý také při depresích – několik studií ukázalo, že jeho nízký příjem je spojen právě s vyšším rizikem deprese. Zatím ale neexistují důkazy, že by vyšší dávky vitaminu fungovaly i v léčbě deprese. (5, 18)

Podobná souvislost platí i v případě Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních chorobách, jako je Parkinsonova a Huntingtonova choroba: Například observační studie, která sledovala více než 3 700 seniorů, ukázala, že vyšší příjem niacinu je spojený s nižším rizikem Alzheimerovy choroby a pomalejším úbytkem mentálních schopností, přímý přínos suplementace vitaminu B3 byl ale zatím prokázán jen v případě zvířat a buněčných kultur. (19)

Velmi přínosné může být užívání vitaminu B3 po mozkové mrtvici, kdy přerušení dodávky kyslíku obvykle poškozuje neurony i dlouhé hodiny po obnovení krevního zásobení příslušné části mozku. Opakované i jednorázové dávky niacinu přitom prokazatelně vedou k omezení buněčné smrti neuronů a poškození jejich výběžků a podporují také regeneraci nervových buněk. Jeho podání má přitom smysl i řadu hodin po samotné mozkové příhodě: například v rámci jedné studie vedlo podání léku Niaspan (niacin s prodlouženým uvolňováním) 24 hodin po mrtvici ke zlepšení průtoku krve mozkem a tvorbě nových cév. (5)

Migréna

Vitamin B3 může pozitivně ovlivnit změny v průsvitu cév, které jsou pro migrénu typické, stejně jako produkci serotoninu a změny v mitochondriálních regulačních sítích. Díky tomu může působit jak preventivně, tak i terapeuticky v případě akutního záchvatu migrény. (5)

Diabetes

Výzkumy ukazují, že při obezitě a diabetu 2. typu bývá obvykle narušena rovnováha NAD+. Jeho aktivita v buňkách bývá nižší, zhoršuje se funkce sirtuinů i celých mitochondrií a stoupá aktivita enzymů, které NAD+ spotřebovávají. Souvislosti hladiny různých forem vitaminu B3 a inzulinové rezistence sice nejsou tak silně prokázané, jako třeba v případě vitaminu D3. není totiž zcela jasné, jestli je problém přímo nedostatek niacinu, nebo spíše narušený metabolismus NAD+. (21)

V rámci jedné studií například podávání vitaminu B3 osobám s diabetem nevedlo k významnému poklesu hladiny glukózy ani glykovaného hemoglobinu, došlo ale ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů a zvýšení hladiny HDL cholesterolu. To je také důležité zjištění, protože v souvislosti s diabetem výrazně stoupá riziko kardiovaskulárních onemocnění. (22)

Diabetici by se ovšem měli vyhnout užívání niacinu (kyseliny nikotinové), protože zvláště v důsledku jeho vyšších dávek může dojít ke zvýšení inzulinové rezistence a hladiny glukózy v krvi. Bezpečnější se v tomto směru zdá niacinamid. (23, 24)

Slibné výsledky mají studie zaměřené na účinky nikotinamid ribosidu u diabetiků, jeho zkoumání je ale zatím spíše v počátcích. (25)

Diabetici a lidé trpící obezitou by se ale rozhodně měli zaměřit na zlepšení metabolismu NAD+ ve svých buňkách. Prokázaný pozitivní vliv má v tomto směru zejména pravidelný pohyb, mírná kalorická restrikce a kvalitní spánek. (26)

Pokožka
Niacin, a zvláště pak niacinamid, má výrazný pozitivní vliv na kvalitu a zdraví pokožky, a to jak při vnitřním užití, tak i jako součást kosmetických přípravků. Podporuje například tvorbu ceramidů, mastných kyselin a dalších látek, čímž omezuje ztráty vody, zlepšuje kožní bariéru i odolnost pokožky. Zvláště vhodný je pro suchou a citlivou pleť a také při atopické dermatitidě. (27)

Výhodný je i při akné, kde působí protizánětlivě, snižuje tvorbu kožního mazu a zlepšuje bariérovou funkci kůže. (28)

Účinný je i v boji proti stárnutí pokožky, zejména z důvodu vlivu UV záření, dále zlepšuje elasticitu kůže, pomáhá redukovat jemné vrásky, snížit nadměrnou pigmentaci a celkově zlepšit texturu pleti. (29)

Užívání a kontraindikace

Vlastní vitamin B3 je možné užívat ve dvou formách: niacin (kyselina nikotinová) a niacinamid (nikotinamid). Niacin má dobře prokázaný efekt, ale více potenciálních negativních účinků – při předávkování může způsobit trávicí obtíže, hepatotoxicitu, hyperurikemii (zvýšenou hladina kyseliny močové) a kožní potíže, zejména ve smyslu zčervenání, svědění a pálení kůže. Bezpečnější je z tohoto pohledu nikotinamid, u nějž je riziko vedlejších účinků výrazně nižší. (30)

Pokud chceme podpořit hladinu NAD+ v mitochondriích, je také možné užívat i metabolity vitaminu B3, konkrétně niacinamid ribosid (NR) nebo niacinamid mononukleotid (NMN). Ty zvyšují tuto hladinu efektivněji, a mají také jen minimální riziko vedlejších účinků, zároveň jsou ale i mnohonásobně dražší. Užívat je možné i samotný NAD+, pro jeho účinnost ale zatím chybí dostatečná klinická data, nehledě na to, že velká část přijatého množství se stejně nejprve v trávicím traktu rozloží, aby se teprve v buňkách složila zpět do původní molekuly. (21)

Účinnost přeměny vitaminu B3 na NAD+ klesá s věkem, zhoršuje ji ale také chronický zánět, spánkový deficit, narušení cirkadiánních rytmů, obezita, inzulinová rezistence, nedostatek pohybu a nadměrná konzumace alkoholu. Klíčový je také dostatek enzymu NAMPT – jeho produkci je možné zvýšit například pravidelným pohybem nebo kalorickou restrikcí. (30)

Užívání samotného vitaminu B3 není vhodné pro osoby s onemocněním jater, aktivními vředy trávicího traktu (může způsobit podráždění) a dnou (může zvýšit hladinu kyseliny močové). Vyšší dávky nejsou vhodné pro diabetiky.

Zvláště u vyšších dávek pak mohou být problematické i kombinace s některými léky, zejména s některými statiny, léky na vysoký krevní tlak a ředění krve nebo antidiabetiky.

Problematická je i kombinace s alkoholem, která výrazně zatěžuje játra.

Dávkování

Doporučená denní dávka niacinu i niacinamidu je 16 mg pro muže a 14 mg pro ženy, v těhotenství a při kojení pak 18, resp. 17 mg. Jedná se ale o celkový denní příjem, kam se kromě doplňků stravy započítává obsah vitaminu B3 v potravinách.

Jako horní tolerovatelný limit pro doplňky stravy se pro niacin v EU uvádí 10 mg (v USA ale 35 mg), pro niacinamid, který je výrazně lépe tolerován pak až 900 mg. Pro nikotinamid ribosid nejsou doporučené dávky stanoveny, většina provedených studií ale ukazuje dlouhodobou dobrou toleranci dávek kolem 1 000 mg/den, v případě krátkodobého užívání pak až 2 000 mg/den.

Vhodné kombinace

Obecně platí, že všechny vitaminy skupiny B se lépe vstřebávají, pokud jsou užívány společně, tedy buď pouze ve formě B-komplexu, nebo v kombinaci B-komplexu s konkrétním vitaminem, jehož příjem je třeba podpořit nejvíce.

Studií zaměřených na kombinaci některé z forem vitaminu B3 s jinými doplňky stravy zatím bylo provedeno překvapivě málo. Zde jsou některé možné fungující kombinace:

Mentální výkonnost a funkce mozku: B3 + selen (31)

Stárnutí, metabolismus NAD+: niacinamid + D-ribóza (32), vitamin B3 + EGCG

Akné: niacinamid + zinek (33)

Diabetes: niacin + chrom (ve formě chromnikotinátu) (34)

Popis

Termín „kril“ se používá pro hejna drobných mořských korýšů, kteří se živí mořskými řasami bohatými na omega-3 nenasycené mastné kyseliny a poté sami slouží jako potrava pro větší mořské živočichy (někdy se využívá i anglická varianta názvu „krill“). Nejčastěji se pro výrobu doplňků stravy využívá tzv. antarktický kril pocházející z moře obklopující Antarktidu. Tito korýši jsou sice malí, přesto ale dohromady pravděpodobně tvoří největší biomasu ze všech mnohobuněčných organismů na zemi. (1, 2)

Přestože je kril mimořádně bohatý na bílkoviny, pro lidskou výživu se nevyužívá, protože získávání proteinů z tohoto zdroje je velice obtížné. Na vhodných technologiích se ovšem pracuje, protože využití tak obrovské zásobárny kvalitních bílkovin by mohlo být jednou z cest, jak nasytit rostoucí lidskou populaci. V posledních letech ale výrazně roste obliba doplňků stravy obsahující olej extrahovaný z krilu. (2)

Účinné látky

Olej z krilu je v první řadě zdrojem omega-3 nenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem, a to jak EPA, tak DHA. Dle analýz obsahuje 13,8-20,3 % EPA a 5,6-17,4 % DHA. (1)

Oproti omega-3 ve formě rybího tuku má ovšem tři zásadní výhody:

1. Je považován za méně znečištěný zdroj. U oleje z ryb je například vyšší riziko kontaminace rtutí a dalšími toxickými látkami. (3)
2. Má lepší biologickou využitelnost. Zatímco v rybím tuku jsou omega-3 vázány na triglyceridy nebo etylestery, v oleji z krilu se váží na fosfolipidy. Díky tomu mají vynikající absorpci ve střevech a lépe zvyšují hladinu omega-3 v krevní plazmě i v buňkách. (4, 5)
3. Jeho využívání je udržitelnější. Zatímco ryb v oceánech ubývá, množství krilu zatím výrazněji neklesá. I když samozřejmě platí, že pokud si doplňky stravy z něj získají větší oblibu, bude nutné jeho využívání regulovat. (2)

Kromě omega-3 se v krilu vyskytují i další mastné kyseliny, zejména kyselina linolová, palmitová, palmitoolejová a myristová.

Další zajímavou složkou oleje z krilu je astaxantin. Ten má zaprvé výrazné pozitivní účinky na zdraví a zadruhé svým antioxidačním potenciálem přirozeně chrání olej proti oxidaci a prodlužuje jeho trvanlivost. (2)

Zdraví prospěšnou součástí oleje z krilu jsou i samotné fosfolipidy, které jsou v lidském těle základní složkou buněčných membrán. Z chemického hlediska jde o sloučeniny tuků (tj. glycerolu a masných kyselin), fosfátové skupiny a tzv. polární hlavičky (ty jsou různé dle typu fosfolipidu). Důležité přitom je, že molekuly fosfolipidů mají dvě části: nepolární (tj. rozpustnou v tucích) a polární (rozpustnou ve vodě). Díky tomu se samy uspořádávají do dvojvrstev, které tvoří základ buněčných membrán.

Hlavním fosfolipidem krilového oleje je fosfatidylcholin, kterého je ve v něm obsaženo cca 34 %. Jeho polární hlavička je totiž tvořena cholinem, který je pro člověka důležitou esenciální živinou. (6)

Kromě toho obsahuje krilový olej i steroly, malé množství cholesterolu a vitaminů rozpustných v tucích.

Vliv krilu na zdraví

Účinky omega-3 nenasycených mastných kyselin

Tyto látky patří mezi klíčové esenciální živiny, jejichž deficit se může negativně projevit například na funkci mozku a nervové soustavy, kardiovaskulárního systému nebo zvýšením úrovně zánětu v těle. Navíc mají výrazný vliv na epigenetické reakce v těle, zejména na metylaci genů. Velká část naší populace přitom trpí jejich nedostatkem – průměrný omega-3 index (obsah v membránách červených krvinek) české populace je 3,56 %, zatímco optimální hodnota je 8 % a více. (7)

Roli omega-3 v organismu a přínosy jejich užívání jsem podrobně rozebrala v článku zde », proto jen stručně:

• Jsou nezbytné pro správný vývoj plodu v těhotenství, zejména pro vývoj mozku.
• V dětství nedostatek omega-3 (zejména DHA) zhoršuje kognitivní funkce, stejně jako emoční a sociální chování. V dospělosti jejich konzumace zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.
• Zmírňují míru zánětu v těle.
• Snižují riziko kardiovaskulárních onemocnění.
• Podporují prevenci a léčbu autoimunitních onemocnění.
• Snižují riziko vzniku depresí.
• Zmírňují negativní následky kouření na zdraví.
• Usnadňují redukci hmotnosti.
• Podporují funkci štítné žlázy.
• Jsou nezbytné pro fungování imunity.
• Jejich užívání je vhodné při poruchách spánku.
• Jsou důležité pro funkci očí.
• Podporují sportovní výkonnost.

Účinky astaxantinu

Velké množství pozitivních účinků má také obsažený astaxantin, což je barvivo z rodiny karotenoidů, které se v přírodě nevyskytuje příliš často. Jedním z jeho nejlepších zdrojů jsou přitom právě mořští korýši.

I astaxantin má epigenetické účinky a k tomu i celou řadu příznivých dopadů na zdraví:

• Jde o velice silný antioxidant s protizánětlivými účinky.
• Podporuje prevenci a léčbu nádorových onemocnění a nemocí srdce a cév.
• Coby účinný imunostimulant zlepšuje množení imunitních buněk i tvorbu protilátek.
• Je vhodný při diabetu a podpoře hubnutí.
• Chrání nervové buňky, podporuje paměť a kognitivní výkonnost a snižuje riziko Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby.
• Zvyšuje tvorbu pohlavních hormonů i plodnost obou pohlaví.
• Zlepšuje rovnováhu střevního mikrobiomu, má pozitivní vliv na mitochondrie.
• Podporuje ochranu pokožky před UV zářením a zpomaluje stárnutí.
• Zlepšuje funkci a ochranu očí.

Více informací s odkazy na zdroje opět najdete v samostatném článku zde »

Účinky cholinu (fosfatidylcholinu)

Cholin je esenciální živina, tj. naše tělo ji neumí vytvořit, a proto jsme odkázáni na jeho příjem v rámci stravy. Ve formě fosfatidylcholinu je součástí buněčných membrán a má i celou řadu důležitých funkcí v organismu, včetně epigenetických účinků. Jeho doplňování tak může mít vliv například na následující oblasti: (8)

Těhotenství a dětství: je nezbytný pro správný vývoj plodu a pro vývoj mozku a kognitivních schopností v období nitroděložního vývoje i v raném dětství. Doplňování cholinu v těhotenství se může projevit lepší kognitivní výkonností dětí v dalším životě. Jeho nedostatek pak vede nejen ke zhoršené funkci mozku, ale i jater.

Játra: cholin je důležitý pro funkci jater i jejich ochranu před oxidativním stresem a zánětem. Jeho nedostatek podporuje vznik zánětu a ztučnění jater, které může vyústit v jejich cirhózu nebo nádorové onemocnění.

Srdce a cévy: pomáhá snížit krevní tlak, zmírňuje srdeční fibrózu a hypertrofii, má ochranné účinky při arytmiích. Konzumace cholinu také zmírňuje riziko úmrtí ze všech příčin.

Mozek: cholin je nejen důležitou strukturní součástí nervových buněk, ale zároveň podporuje i jejich ochranu a je nezbytný pro tvorbu neurotransmiteru acetylcholinu. Jeho doplňování zpomaluje zhoršování kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko Alzheimerovy choroby.

Prokázané účinky oleje z krilu

Kromě studií mapujících pozitivní účinky jednotlivých složek krilu existuje řada těch, které se zaměřily přímo na užívání krilového oleje. Podle nich může být přínosný zejména v těchto oblastech:

Srdce a cévy

Užívání oleje z krilu vede podle studií ke zvýšení hladiny HDL cholesterolu a ke snížení hladiny LDL cholesterolu a triglyceridů. Někdy se uvádí i pozitivní vliv na snížení krevního tlaku, ten však zatím nebyl spolehlivě prokázán. (9)

Protizánětlivé působení

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny mají velice silné protizánětlivé působení (zvláště to platí pro EPA), a to samé platí o astaxantinu, který je rovněž v krilu obsažen. Ukazuje se přitom, že olej z krilu pomáhá zmírňovat zánět efektivněji než omega-3 z rybího tuku: V rámci jedné ze studií například 1 000 mg krilového oleje denně dokázalo snížit zánětlivé markery účinněji než 2 000 mg omega-3 z ryb. (10)

V dalším výzkumu se zase ukázalo, že konzumace oleje z krilu má za následek efektivnější snížení poměru omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin než užívání rybího tuku. To je velice důležité, protože právě vysoký poměr omega-6 a omega-3 vede ke zvýšení míry zánětu v těle. (11)

Diabetes

Kril může být užitečný i při diabetu. U pacientů s cukrovkou 2. typu například došlo po 17týdenním užívání oleje z krilu nejen ke zmírnění inzulinové rezistence, ale také ke snížení rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (12)

Bolesti kloubů

Výrazný protizánětlivý účinek je pravděpodobně důvodem, proč olej z krilu dokáže účinně zmírňovat bolest kloubů, a to jak u osob trpících artrózou, tak u pacientů s revmatoidní artritidou. Pouhých 300 mg denně po dobu 1 týdne stačilo například v rámci jednoho z výzkumů k tomu, aby se míra vnímané bolesti u dobrovolníků zmírnila v průměru o 19,3 % a hodnota CRP (ukazatel míry zánětu) klesla téměř o 30 %. U kontrolní skupiny užívající placebo se přitom v průběhu studie zhoršila jak bolest, tak CRP. (13)

PMS a bolestivá menstruace

Olej z krilu může být vhodnou volbou i pro ženy trpící premenstruačním syndromem a dysmenorrheou (tj. menstruačními bolestmi). Jeho užívání zmírnilo nepříjemné fyzické i psychické příznaky podobně efektivně jako konzumace rybího oleje, u uživatelek krilu ovšem došlo k výraznějšímu snížení spotřeby léků. (14)

Deprese

Řada studií ukázala, že omega-3 mohou pomoci zmírnit příznaky deprese, a to jak samotné, tak v kombinaci s antidepresivy – například při jejich užívání spolu s léky obsahujícími setralin došlo nejen ke zvýšení účinnosti léčby, ale také ke zmírnění jejich negativních vedlejších účinků. (15, 16)

Přepokládá se přitom, že by olej z krilu mohl být při depresích účinnější než omega-3 z ryb. Důvodem je nejen jeho vyšší vstřebatelnost, ale i fakt, že je v něm vazba omega-3 na fosfolipidy prakticky totožná se způsobem, jakým se tyto mastné kyseliny vážnou na fosfolipidy v buněčných membránách. Proto by mohl na mozkové buňky působit efektivněji. Zatím sice neproběhl dostatek klinických studií, které by to přesvědčivě prokázaly, výzkumy na zvířatech ovšem ukazují, že DHA, která je klíčovou součástí buněčných membrán, by se při užívání krilového oleje mohla do membrán mozkových buněk zabudovávat o něco efektivněji. (15, 16)

Olej z krilu je zároveň ve srovnání o rybím tukem efektivnější při snižování kardiovaskulárních rizik u depresivních pacientů. Ti jsou přitom nemocemi srdce a cév ohroženi výrazně více než průměrná populace. (16)

Mozek

V rámci preklinických studií snížil olej z krilu u pokusných zvířat zánět i oxidativní stres v oblasti mozku, stejně jako výkonnost v kognitivních testech. Dostatečné výzkumy na lidských dobrovolnících zatím chybí. (17)

Sportovní výkonnost

Pokud se olej z krilu užívá ve spojení se silovým tréninkem, zlepšuje funkci svalů i růst svalové hmoty. Pro samotné omega-3 pak byl prokázán i vliv na urychlení regenerace po zátěži a ve spojení s vytrvalostním tréninkem schopnost zlepšovat funkci plic a VO2max. (19-22)

Užívání a kontraindikace

Pro dávkování oleje z krilu zatím neexistují žádná oficiální doporučení. Je možné vycházet z údajů pro příjem omega-3, kterých se doporučuje denně doplňovat 250-500 mg, někdy i 1 g. Většina výrobců doplňků stravy radí denně užívat 250-500 mg oleje z krilu, v rámci vědeckých studií byly nejčastěji využívány dávky od 300 mg do 1 g.

Jak pro omega-3, tak pro kril ovšem platí, že mohou snižovat srážení krve. Vyšším dávkám by se proto měli vyhnout lidé s poruchami srážlivosti a ti, co užívají Warfarin nebo jiné léky na ředění krve. I v případě ostatních osob platí, že by se do užívání vysokých dávek (od 2 g omega-3 a 1 g oleje z krilu neměli pouštět bez dohledu lékaře či jiného odborníka). Kril také není vhodný pro osoby s alergií na ryby nebo mořské plody. (18)

Při nákupu doplňků stravy je třeba dbát na jejich kvalitu a spolehlivý zdroj. Byly totiž zaznamenány případy, kdy někteří výrobci falšovali své produkty, do nichž přidávali sójové fosfolipidy, sójový olej nebo arašídový olej. (1)

Vhodné kombinace

Zatím bylo provedeno jen velice málo studií, které by zkoumaly účinky oleje z krilu v kombinaci s jinými doplňky stravy. V zásadě by ale mělo být možné jej kombinovat s většinou bylina a živin, které se využívají v kombinaci s omega-3 nebo astaxantinem – tedy například s vitaminem D3, kurkuminem nebo rozmarýnem.

Co máme my lidé společného s morčaty a kaloni? Třeba to, že nedokážeme na rozdíl od ostatních savců nedokážeme vytvářet ve svých játrech vitamin C, a proto jsme odkázáni na jeho příjem potravou. A protože „céčko“ je esenciální živina, která je klíčová například pro imunitu, tvorbu kolagenu, zdraví srdce nebo krásnou pleť, měli bychom si pečlivě hlídat, abychom ho přijímali dostatek.

Popis

U většiny savců je vitamin C tvořen v játrech, primáti (včetně člověka), morčata a kaloni však v průběhu svého vývoje tuto schopnost ztratili kvůli mutaci genu kódujícího enzym l-gulunolaktonoxidázu, která je pro syntézu „céčka“ nezbytná. V těle se vyskytuje ve dvou formách: jako kyselina askorbová a kyselina deaskorbová. (1)

Vitamin C se vyskytuje ve všech buňkách, v nichž je až na výjimky jeho koncentrace vyšší než v krevní plazmě. Nejvíce ho obsahují buňky mozku a nadledvin, nejméně krevní buňky. Jeho koncentrace je pečlivě kontrolována a regulována prostřednictvím ovlivnění absorpce ve střevech i vylučováním ledvinami. (1, 6)

Vitamin C se vyskytuje prakticky ve všech druzích ovoce a zeleniny, z hlediska konzumovaného množství jsou jeho důležitým zdrojem i brambory. Obsahují ho i tkáně živočichů, tam je však z velké části zničen při tepelné úpravě. Jediným smysluplným živočišným zdrojem tak zůstává mateřské mléko. (24, 46)

Historie

Příznaky těžkého nedostatku vitaminu C znali již staří Egypťané. Jde o nemoc jménem kurděje, která se projevuje krvácením z dásní, pod kůži, do svalů, do nehtových lůžek, a dokonce i do vnitřních orgánů. Typická je pro ni i tvorba mokvajících boláků, poruchy krvetvorby a nízká odolnost vůči nemocem. V mnoha případech končí i smrtí.

První písemnou zmínku o kurdějích přináší Erbesův papyrus z roku 1550 př. n. l., který zároveň jako lék doporučuje konzumaci cibule. Podrobný popis příznaků, datovaný okolo roku 400 př. n. l., pak přinesl Hippokrates.

Snaha najít účinný lék na kurděje se zvýšila v 15. století v souvislosti s rozmachem dlouhých, často i několik měsíců trvajících námořních plaveb. Během nich byli námořníci většinou odkázáni na stravu složenou převážně ze sucharů a sušeného hovězího masa, a v důsledku toho u nich začala ve velkém propukat choroba. Počet obětí postupně narůstal, což začínalo být neúnosné, příčinu se ale dlouho najít nedařilo.

Teprve v roce 1767 publikoval britský námořní lékař David Mac Bride své pozorování o tom, že prevencí kurdějí je konzumace naklíčených obilovin a luštěnin. V roce 1772 pak byla publikována práce skotského lékaře Jamese Linda, podle níž byl vhodnou léčbou nápoj obsahující ocet, mořskou vodu, citrónovou a pomerančovou šťávu – i námořníci s těžkou formou kurdějí byli schopni návratu do služby už po šesti dnech jeho konzumace.

Informace o tom, co konkrétně bylo důvodem úspěšnosti zmíněných postupů, však zůstala utajena ještě čtvrt tisíciletí. Vitamin C byl totiž poprvé izolován až v roce 1928 izolován maďarským chemikem Albertem Szent-Györyiem, který i díky tomu získal v roce 1937 Nobelovu cenu. Tehdy ovšem tuto látku nazval „kyselina hexauronová“. V roce 1932 popsal britský chemik Walter Haworth molekulární strukturu této sloučeniny, dal jí nové jméno „kyselina askorbová“ a o rok později ji se svým týmem dokázal poprvé vyrobit synteticky. V průběhu dalších let 20. století se vitamin C stal nejužívanějším doplňkem stravy v historii. (2, 46, 47)

Význam vitaminu C pro zdraví

Kurděje se začnou rozvíjet v okamžiku, kdy je v lidské plazmě vitamin C v extrémně nízkých koncentracích (tj. pod 11 µmol/l). V dnešní době jsou velmi vzácné, vyskytují se prakticky jen ve velmi chudých zemích třetího světa. Naopak mírnější forma, hypovitaminóza (plazmatická koncentrace pod 23 µmol/l), je i ve vyspělém světě poměrně častá, například v USA jde o čtvrtou nejčastěji deficitní živinu. Nejvíce jsou nedostatkem vitaminu C ohroženi kuřáci (včetně těch pasivních), lidé žijící ve znečištěném prostředí, diabetici, osoby bojující s infekčním nebo zánětlivým onemocněním, diabetici a těhotné ženy (1, 3, 7)

Kyselina askorbová v těle funguje jako donor neboli dárce elektronů. Díky tomu je velice účinná při zmírňování oxidativního stresu. Naopak vysoké koncentrace vitaminu C v plazmě (v řádu milimolů) naopak působí prooxidačně, což se může uplatnit v léčbě nádorových onemocnění. (1, 4)

Kromě toho se kyselina askorbová zapojuje i do metabolismu železa a je nezbytná pro syntézu kolagenu. Poměrně nedávno pak byly potvrzeny i její epigenetické účinky – coby kofaktor je totiž součástí enzymů, které regulují průběh epigenetické reakce jménem metylace genů. (1, 4, 5)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Tzv. volné radikály (zejména reaktivní formy kyslíku) se vyznačují tím, že ve svých molekulách mají volné, nespárované elektrony, a kvůli tomu jsou velmi reaktivní. Snaží se totiž chybějící elektron do páru získat za každou cenu, a tím poškozují buňky a tkáně napříč tělem. A právě „céčko“ jim chybějící elektrony ochotně věnuje, čímž tělo chrání před oxidativním poškozením. (1)

Antioxidační působení vitaminu C je obzvláště důležité v oblasti mitochondrií. V těchto organelách totiž dochází k přeměně živin na energii prostřednictvím reakcí, při nichž vzniká řada volných radikálů. Ty pak mohou mitochondrie a jejich DNA poškozovat, čímž dochází ke zhoršení jejich funkce. Vitamin C se přitom podílí na jejich ochraně. (34)

Vitamin C ale působí i protizánětlivě, což je dáno jeho schopností regulovat funkci imunitních buněk a produkci cytokinů. Jeho nedostatek je ostatně pro chronické zánětlivé stavy typický. Studie například ukázaly, že 1 g céčka denně výrazně snižuje hladinu zánětlivého cytokinu IL-6 i hodnotu CRP. (15, 22)

Tvorba kolagenu

Vitamin C tvoří kofaktor trojice enzymů, které jsou nezbytné pro průběh hydroxylace aminokyselin prolinu a lysinu, což je jeden z kroků při tvorbě kolagenu. Jeho nedostatek vede nejen ke snížení tvorby kolagenu, ale i ke zhoršení stability jeho molekul – právě to je ostatně i podstatou kurdějí. Proto je vitamin C nezbytný například pro zdraví kloubů či stav pleti. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Vitamin C podporuje imunitu několika cestami, přičemž efektivní je zejména v prevenci a podpoře léčby virových onemocnění. Je nezbytný k tomu, aby si naše tělo vytvořilo adekvátní reakci na napadení patogeny a zabránilo vzniku nadměrného poškození. (7)

Zvyšuje například aktivitu tzv. „zabíječských“ imunitních buněk, tj. zejména T-buněk, a to včetně cytotoxických T-lymfocytů. Dále umožňuje produkci interferonů typu I, což jsou glykoproteiny, které brání množení virů a mají i protinádorové účinky. Tyto interferony jsou mj. ve velké míře přítomny v dýchacím systému, kde pomáhají zmírňovat příznaky infekce horních cest dýchacích, ale i akutních plicních infekcí, a to včetně zápalu plic u starších osob. „Céčko“ navíc pomáhá inaktivovat RNA i DNA viry, stimuluje migraci neutrofilů do místa infekce a aktivuje fagocytózu (pohlcování vetřelců prostřednictvím imunitních buněk jménem makrofágy), (1, 7)

Diabetes

Byla prokázána souvislost mezi hladinou vitaminu C v krevní plasmě a rizikem diabetu, hladinou glukózy nalačno, koncentrací hemoglobinu A1c (tzv. glykovaný hemoglobin) a oxidativním stresem. Některé studie také ukazují, že užívání vitaminu C zlepšuje u diabetiků kontrolu glykémie. (7-10)

Pokožka, krása a hojení ran

Vitamin C se v pokožce se akumuluje v poměrně vysokých koncentracích (především v její části jménem epidermis) a má tu řadu klíčových funkcí. Nezbytný je zejména pro tvorbu kolagenu, což je důležité v prevenci tvorby vrásek. Působí tu přitom i na epigenetickém principu, když v kožních buňkách jménem fibroblasty aktivuje geny pro tvorbu kolagenu. Navíc pomáhá stabilizovat tzv. terciální strukturu jeho molekul. (7)

Zároveň chrání buňky pokožky před působením oxidativního stresu, je nezbytný pro její bariérovou funkci a pozitivně ovlivňuje i imunitní funkce, které probíhají při hojení poranění. V rámci hojivých procesů navíc hraje roli i nezbytnost céčka pro tvorbu a stabilizaci kolagenu. Jeho potřeba tak vzrůstá po zraněních i chirurgických zákrocích, přičemž v rámci studií jeho podávání pomohlo u pacientů s poruchami hojení zkrátit dobu do uzavření rány. V jedné studii rovněž podpořilo hojení bércových vředů. (7, 11-13, 26)

Starší populace

Nedostatkem vitaminu C velice často trpí senioři, a to jak ti v domácím prostředí, tak ti v ústavní péči. Nízké plasmatické hladiny céčka (pod 17 µmol/l) přitom výrazně zvyšují úmrtnost bez ohledu na příčinu, stejně jako riziko vzniku rakoviny. Starší pacienti hospitalizovaní s respiračními onemocněními pak při užívání vitaminu C prosperují výrazně lépe než bez něj. (7)

Hubnutí

Vitamin C je součástí dvou enzymů z rodiny hydroxyláz, které jsou potřebné pro tvorbu karnozinu – látky, která je nezbytná pro transport mastných kyselin do mitochondrií, v nichž mohou být přeměněny na energii. Proto je vhodné jeho užívání i v případě, že potřebujeme zhubnout, a to ideálně v kombinaci s pohybovou aktivitou. Zejména při středně intenzivních aktivitách totiž podporuje využívání tuků jako zdroje energie. (7, 14, 37)

V rámci jedné studie například vedlo denní užívání 500 mg céčka po dobu 12 týdnů k mnohem výraznějšímu snížení BMI než u kontrolní skupiny s totožným dietním a pohybovým režimem, a také k výraznějšímu snížení krevního tlaku a hladiny cholesterolu. (37)

Srdce a cévy

V prevenci a podpoře léčby kardiovaskulárních onemocnění hraje důležitou roli antioxidační a protizánětlivé působení vitaminu C. Kromě toho zlepšuje i funkce cévního endotelu (vnitřní výstelka cév), jejíž narušení je rizikovým faktorem vzniku aterosklerózy, pomáhá regulovat tvorbu oxidu dusnatého a nezbytný je i pro angioneogenezi neboli tvorbu nových cév. (15)

V rámci kardiovaskulárního systému hraje důležitou roli i zapojení vitaminu C do tvorby a ochrany kolagenu. Rovnováha mezi jeho tvorbou a degradací je například klíčová pro fungování srdce, a pokud dojde k jejímu narušení, může to výrazně zhoršit biomechanické vlastnosti tohoto orgánu. Existují dokonce důkazy i pro prospěšnost podávání céčka po infarktu myokardu, kdy pomáhá zmírnit zánět a podpořit hojivé procesy. (15)

Nadledviny, stres

Nadledviny obsahují nejvyšší koncentraci vitaminu C ze všech tkání těla. Je v nich důležitý nejen pro antioxidační ochranu buněk nadledvin, ale je i součástí enzymů nezbytných pro produkci stresových hormonů. Proto také při stresu potřeba vitaminu C stoupá. Nedostatek céčka rovněž může zvýšit hladinu kortizolu a přispět k vyčerpání nadledvin. (23)

Mozek a mentální výkonnost

Mozek má ze všech tkání druhou nejvyšší hladinu céčka, a proto může nedostatek tohoto vitaminu způsobit zhoršení mentální výkonnosti. Existují také důkazy, že pokud trpí jeho deficitem novorozenec, vede to k snížení počtu neuronů v hipokampu, což se projeví deficitem paměti v dalším životě. U starších osob pak vyrovnávání hladin céčka může pomoci zmírnit příznaky Parkinsonovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, snížit riziko mozkové mrtvice a v případě jejího prodělání zmírnit výskyt komplikací. (24, 25)

Vitamin C je také součástí enzymů, které jsou nezbytné pro tvorbu a metabolismus některých neurotransmiterů. I proto může jeho nízká hladina zvýšit riziko depresí a dalších psychiatrických onemocnění. (27, 28)

Zdraví ústní dutiny

Vitamin C pomáhá inhibovat bakterii Streptococcus mutans, která je původcem zubního kazu. Pro kondici zubů a dásní je důležitá i jeho role v syntéze kolagenu. Podporuje také ukládání vápníku do zubů. Nízká hladina céčka také zvyšuje riziko parodontidy – jeho užívání naopak při této chorobě pomáhá zmírnit otok, zarudnutí a krvácení dásní. Může také ovlivnit riziko rakoviny ústní dutiny – pacienti trpící touto chorobou mají ve většině případů nízkou koncentraci céčka ve slinách. (24)

Sportovní výkonnost

Přímý vliv užívání vitaminu na sportovní výkonnost sice prokázán nebyl, u sportovců pomáhá vitamin C po zátěži zmírnit míru zánětu a oxidativního poškození, zlepšit tvorbu kolagenu a zmírnit únavu a vyčerpání. Jeho nízká hladina pak zhoršuje využití tuků coby zdroje energie při dlouhotrvající vytrvalostní zátěži. (29-32)

Dlouhodobé užívání vysokých dávek ovšem není zvláště u vytrvalců vhodné, protože snižuje buněčnou adaptaci na tréninkovou zátěž (například ve smyslu tvorby nových mitochondrií). (33)

Nádorová onemocnění

Zajímavé využití má vitamin C při nádorových onemocnění. Při nich je zaprvé možné běžné podávání vitaminu C ve formě doplňků stravy – většina onkologických pacientů trpí jeho deficitem, což je způsobeno jak samotnou nemocí (například v důsledků zánětlivých procesů, které s ní souvisejí), tak i působením chemoterapie. V tomto případě se uplatňuje antioxidační působení vitaminu C. (35, 36)

Céčko má ale jednu velice zajímavou vlastnost: zatímco v přítomnosti zdravých buněk se chová jako antioxidant, v přítomnosti některých nádorových buněk se začne chovat jako prooxidant, tedy látka podporující oxidaci. V okolí těchto buněk se totiž vyskytuje vyšší koncentrace iontů mědi a železa a také zvýšená kyselost prostředí, což prooxidační chování vyvolává. Díky tomu pak céčko pomáhá nádorové buňky přímo ničit. (35, 36)

V tomto případě je ale nezbytné nitrožilní podávání, protože podávané dávky jsou opravdu velmi vysoké – i v řádu desítek gramů denně. Céčko tu přitom zaprvé zvyšuje šanci na přežití: dokonce i v případě pacientů s metastázemi prodlužuje délku života i jeho kvalitu. Zadruhé pak pomáhá zmírnit nepříjemné vedlejší účinky chemoterapie, jako jsou snížená chuť k jídlu, únava, poruchy spánku nebo deprese, a také pomáhá před jejím působením chránit zdravé tkáně. Tyto postupy jsou přitom známy už od 70. let minulého století, teprve v posledních letech ale byly objeveny mechanismy jejich působení. (35, 36)

Krvetvorba

Ve vyspělých zemích není příliš časté, aby člověk nepřijímal ve stravě dostatek železa. Pokud tedy trpí chudokrevností, nemusí být nezbytné příjem tohoto prvku navyšovat, spíš je třeba pátrat po tom, proč neumí přijaté železo dostatečně využít. Jednou z možností, jak jeho vstřebávání podpořit, je konzumace vitaminu C spolu s jídlem bohatým na železo, ať už v podobě doplňku stravy nebo ovoce a zeleniny. Velmi důležité je to hlavně pro vegany a vegetariány, protože tzv. nehemové železo obsažené v rostlinných potravinách se vstřebává výrazně hůře než například hemové železo z masa. (47)

Užívání a kontraindikace

Jako doporučovaná denní dávka vitaminu C bývá uváděno 75-90 mg denně, což je množství, které se dá snadno získat pravidelnou konzumací ovoce a zeleniny. V rámci prevence infekčních onemocnění jsou ovšem vhodnější dávky o něco vyšší, v rozmezí 100-200 mg/den, což stačí k optimalizaci buněčných a tkáňových hladin. I to je v zásadě možné získat prostřednictvím stravy. Pokud už ale nějaké infekční onemocnění probíhá, poptávka po „céčku“ výrazně stoupá, a proto je vhodné krátkodobě nasadit výrazně vyšší dávkování, a to až 1 g/den (za horní limit pro orální užití jsou považovány 2 g denně). V tomto případě se už bez doplňků stravy neobejdeme. Dávky vyšší než 500 mg jsou také vhodné po chirurgických zákrocích. (1, 7)

Dlouhodobé užívání velmi vysokých dávek vitaminu C však není vhodné. Platí sice, že jeho nadbytek se vyloučí močí, je tu ale jeden háček. V rámci svého antioxidačního působení se totiž kyselina askorbová přemění na kyselinu dehydroaskorbovou, která musí být znovu zredukována za pomoci glutathionu, thioredoxinu a NADH, čímž se mj. zajistí maximální využití dostupného céčka v buňkách (poruchy tohoto mechanismu mimochodem hrají důležitou roli v rozvoji kardiovaskulárních i jiných onemocněních). Pokud ale dlouhodobě přijímáme vysoké dávky vitaminu C, zmíněné mechanismy nezvládají zajistit, aby se všechna vznikající kyselina dehydroaskorbová přeměnila zpět na kyselinu askorbovou. Dochází proto k jejímu rozkladu na kyselinu šťavelovou a oxaláty, které pak přispívají ke vzniku ledvinových kamenů. (15)

Při užívání vysokých dávek se také mohou vyskytnout vedlejší účinky v podobě trávicích obtíží. (24)

Formy vitaminu C

Vitamin C je možné získávat z přírodních zdrojů, jako jsou citrusy, bobulové plody nebo acerola, vzhledem k finanční nákladnosti těchto postupů se však většina doplňků stravy vyrábí ze syntetické kyseliny askorbové. Mezi těmito formami sice mohou existovat rozdíly například ve vstřebatelnosti, dle většiny provedených studií jsou ale zcela zanedbatelné. (15, 16)

Smysl nedávají ani doplňky stravy s postupným uvolňováním. V rámci výzkumů nebyl totiž zjištěn mezi dobrovolníky užívajícími obyčejné céčko a vitamin C s postupným uvolňováním žádný rozdíl v jeho plasmatických koncentracích. Prodlouženého vstřebávání navíc můžeme snadno dosáhnout i sami, pokud céčko konzumujeme spolu s jídlem. (17)

Osobám s narušeným trávením bývá někdy doporučováno nahradit kyselinu askorbovou jejími solemi – nejčastěji askorbátem sodným, vápenatým, draselným nebo hořečnatým. Existuje ale jen velmi málo studií, které by potvrdily, že askorbáty méně dráždí trávicí trakt. (17)

Další možností užívání je kombinace vitaminu C s bioflavonoidy (druh polyfenolů), většinou ve formě extraktu z ovoce – například z citrusů nebo šípků. Jedna ze studií ukázala, že v takové kombinaci může biologická dostupnost céčka vzrůst o 35 %, další ale ukázaly jen méně výrazný přínos. Každopádně ale platí, že některé bioflavonoidy a další látky z ovoce mohou být nejen samy o sobě přínosné, ale rovněž mohou s vitaminem C působit synergicky. Stejně efektivně ale pochopitelně funguje, pokud obyčejné céčko jíme spolu s ovocem či jinými rostlinnými potravinami bohatými na bioflavonoidy. (17, 18)

V doplňcích stravy se někdy využívá i kombinace vitaminu C s látkou jménem askorbylpalmitát, ta ale dle výzkumů pravděpodobně smysl nedává. V laboratorních podmínkách sice zlepšila ochranu a stabilizaci buněčných membrán, pokud se ale askorbylpalmitát užívá ústně, většina z něj se v trávicím traktu rozloží a vstřebávání vitaminu C ve výsledku nijak neovlivní. (19, 20)

Další možností je vitamin C v tzv. lipozomální formě. Tato forma se sice prokazatelně vstřebává lépe, vstřebané množství však nedosahuje ani dvojnásobku oproti běžné kyselině askorbové – jedna ze studií například ukázala, že se celkové vstřebané množství zvýší 1,77krát. Vzhledem k výrazně vyšší finanční náročnosti proto lipozomální formy nedávají u běžné populace smysl, vhodné jsou spíše jen pro osoby s narušeným vstřebáváním živin či při výraznějším deficitu céčka. (17, 21)

Pokud se rozhodneme vitamin C získávat ze stravy, měli bychom mít na mysli, že k jeho degradaci dochází vlivem tepla, proto je vhodné do jídelníčku zařazovat syrové ovoce a zeleninu. Šetrná tepelná úprava ovšem zdaleka nezničí všechno céčko, a proto je například při vyšší konzumace tepelně upravené zeleniny (vč. např. brambor) možné získat jeho dostatečné množství. Protože jde ale o živinu rozpustnou ve vodě, k velkým ztrátám dochází i vyluhováním. Proto je vhodnější například vaření v páře.

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace vitaminu C s vitaminem E. Céčko totiž podporuje regeneraci oxidovaného vitaminu E, čímž pomáhá udržovat jeho antioxidační funkci v membránách buněk. (15)

Možné jsou ale i další kombinace.

Imunita: vitamin C + zinek + vitamin D3 (38), vitamin C + zinek + echinacea (39), vitamin C + echinacea + propolis (40), vitamin C + astaxantin (43)

Snížení rizika úmrtí ve vyšším věku: vitamin C + vitamin E + zinek + selen + ß-karoten (24)

Hubnutí: vitamin C + gurmar + pískavice + glukomannan (41)

Sportovní výkonnost: vitamin C + ostropestřec mariánský (42)

Antioxidační působení: vitamin C + vitamin E + koenzym Q10 (44)

Hojení ran: vitamin C + zinek + arginin (45)

Jeden z klíčových esenciálních vitaminů je sice obsažen v celé řadě potravin, přesto však řada lidí může trpět jeho nedostatkem. Doplňování vitaminu B2 neboli riboflavinu může být prospěšné například v prevenci předčasného stárnutí, při problémech nervového systému, migréně, šedém zákalu nebo na podporu metabolismu.

Popis

Vitamin B1 je žlutooranžová organická látka rozpustná ve vodě. Jeho molekula je tvořena jádrem a postranním řetězcem, přičemž právě tato struktura zvyšuje jeho rozpustnost ve vodě a usnadňuje tvorbu kofaktorů neboli nebílkovinných součástí enzymů. V živých organismech je riboflavin součástí řady životně důležitých enzymů. (1)

Zatímco rostliny, houby a většina bakterií umějí riboflavin vytvářet ve svých tělech, živočichové včetně člověka to neumějí, a proto je pro ně esenciální živinou, kterou musejí získávat z potravin. (1, 2)

Výskyt

Riboflavin se vyskytuje v celé řadě potravin, jeho biologická využitelnost je ale o něco vyšší v případě těch živočišných. Studie ukázaly, že v západních zemních k jeho celkovému příjmu nejvíce přispívá konzumace mléka a mléčných výrobků, následují maso, obiloviny a zelenina. Významnými zdroji jsou také vejce, luštěniny, ořechy, houby a vnitřnosti. V potravinách se vitamin B1 vyskytuje vázaný na bílkoviny nebo ve formě flavin mononukleotidu (FMN) nebo flavin dinukleotidu (FAD). Největší podíl riboflavinu v potravinách (až 90 %) představují právě FAD a FMD. (1, 16)

Riboflavin je produkován také některými bakteriemi, které jsou součástí našeho střevního mikrobiomu, ty jej však nezvládají vytvářet tolik, aby pokryly jeho potřebu. Konkrétní množství přitom závisí na typu stravy: po rostlinné stravě se riboflavinu ve střevech tvoří více než po stravě na bázi masa. (1, 16)

Doporučená denní dávka je v EU a USA stanovena na 1,1-1,3 mg, v ČR se nejčastěji uvádí DDD 1,4 mg. Potřeba riboflavinu ovšem stoupá při vysoké fyzické zátěži, výkonnostní sportovci a těžce pracující osoby by tak měly konzumovat 1,6-1,8 mg. Vyšší potřebu mají také těhotné a kojící ženy. (2)

Ačkoliv jsou v rámci výzkumů často využívány vysoké dávky riboflavinu (až 400 mg), pro zdravého člověka však nedávají úplně smysl. Tělo má totiž omezenou schopnost vstřebat riboflavin dodaný v jedné dávce (dobře vstřebává pouze množství do 30 mg), a jeho možnosti tento vitamin skladovat jsou velmi omezené – jen malé množství se ukládá v játrech, srdci a ledvinách. Nadbytek se tak posléze bez užitku vyloučí močí. (16)

Historie

Většinou se uvádí, že název „vitamin B2“ vyjadřuje dvě skutečnosti: zaprvé, že jde o druhý objevený vitamin a zadruhé že patří mezi vitaminy rozpustné ve vodě, které se dříve souhrnně označovaly jako „faktor B“. Není to však docela pravda. Riboflavin byl totiž ve skutečnosti objeven v mléce již v roce 1879, byl tedy znám již před vitaminem B1. Tehdy se však ještě nevědělo o jeho významu pro lidskou výživu, a proto byl tento objev poněkud zapomenut. (1)

Jako datum jeho objevu se tak často uvádí až rok 1922, kdy byl popsán Němcem Richardem Kuhnem a Rakušanem Theodorem Wagner-Jaureggem. K izolaci vitaminu B2 došlo až o jedenáct let později, v roce 1933 zásluhou Richarda Kuhna a Paula Györgyho. Kuhn následně vyvinul i postup jeho syntézy, ve stejné době byl pak ve Švýcarsku patentován i odlišný postup objevený Paulem Karrerem. (3)

Funkce vitaminu B2 v lidském těle

Ve svých formách FMD a FAD působí riboflavin jako důležitý kofaktor, tedy nebílkovinná součást enzymů. Vyskytuje se přitom zejména v enzymech, které umožňují průběh oxidačních a redukčních reakcí v těle. Právě tyto reakce hojně probíhají v okamžiku, kdy se živiny v buňkách (konkrétně v mitochondriích) přeměňují na energii. Enzymy, které obsahují FAD, se například účastní přenosu energií uvnitř mitochondrií a tzv. cyklu tříuhlíkatých kyselin. FAD je nezbytný také pro tvorbu ATP, což je sloučenina, z níž buňky přímo čerpají energii. (1, 13)

Riboflavin je tak pro správnou funkci mitochondrií klíčový. Navíc se účastní tvorby dalších důležitých kofaktorů, jako je koenzym Q10 nebo koenzym A, které se rovněž zapojují do procesů tvorby energie v mitochondriích. Nezbytný je i pro syntézu hemu nebo některých hormonů. Jeho deficit má tak pro naše tělo velké negativní důsledky. (1)

Spolu s ostatními vitaminy skupiny B je riboflavin nezbytný také pro metabolismus sacharidů, bílkovin a tuků a pro správnou funkci nervového systému. Důležitý je také pro funkci očí, jater, pokožky, pro krvetvorbu a pomáhá také přeměňovat vitamin B6 a B9 přijaté z potravy na využitelné formy. (12)

Jak příjem vitaminu B2 podpořit

Riboflavin je poměrně tepelně stálý, nepodléhá oxidaci a dobře snáší i kyselé prostředí, vzhledem k vysoké rozpustnosti ve vodě se ale ztrácí vyluhováním. Citlivý je také na světlo, naopak ionizující záření, které se využívá pro sterilizaci potravin, jeho množství příliš neovlivní. (1, 2)

Z kuchyňských úprav jej tak lépe zachovává například pečení nebo dušení, méně vhodné je vaření, při kterém dochází k jeho vyluhování do vody. Třeba v případě masa se při pečení ztrácí 12-15 % riboflavinu, zatímco při vaření je to cca 30 %. Na druhou stranu ale při vaření přechází do vývaru, který je tak jeho dobrým zdrojem.

Ohřev mléka nebo tepelné úpravy sýra obsah vitaminu B2 prakticky neovlivní, při pasterizaci nebo UHT zpracování se ztrácejí jen asi 2 %. Jeho obsah v mléčných výrobcích (ale i dalších potravinách) pak mohou zvýšit i bakterie mléčného kvašení. Zato v momentě, kdy mléko vystavíme světlu, může už za pouhé dvě hodiny ztratit až 80 % obsaženého riboflavinu. Při jeho štěpení vlivem světla navíc vznikají reaktivní kyslíkové radikály, které následně poškozují nejen další vitaminy (např. C, B1, kyselinu listovou, A, D a E), ale i bílkoviny a tuky, což vede například k tvorbě cholesterolu. Proto je při nákupu vhodné dávat přednost mléku v neprůhledných obalech. V jogurtech a sýrech sice tyto procesy probíhají také, vzhledem k jejich tuhé nebo polotuhé struktuře se ale omezují převážně jen na jejich povrch. Na světlo je citlivý například i riboflavin v pivu, a právě proto se pivo stáčí do hnědých láhví. V láhvích z čirého skla totiž dochází k rozkladu riboflavinu, který následně podporuje oxidaci hořkých chmelových kyselin, což vede ke vzniku nepříjemné pachuti. (1)

Zeleninu je z pohledu zachování vitaminu B2 vhodné vařit v páře. Jeho vyluhování při namáčení luštěnin pak výrazně omezí, když do vody přidáme lžičku jedlé sody. (1, 2)

Při průmyslových úpravách obilovin se ztrácí také vymíláním. Bílá pšeničná mouka tak například obsahuje o 38-73 % méně riboflavinu než celozrnná. Podobně bílá rýže ho má až o 57 % méně než hnědá a mletá či drcená kukuřice obsahuje dokonce až o 57 % méně riboflavinu než celozrnná. Vhodné je naopak klíčení obilovin, semen a luštěnin – při něm obsah vitaminu B2 stoupá až čtyřnásobně. (1)

V případě hub a zeleniny dochází ke značným ztrátám při mražení, naopak při sušení hub jsou ztráty minimální. (1)

Kdo je ohrožen nedostatkem

Intenzivní sportovní trénink snižuje v těle hladinu vitaminu B2, proto jsou v tomto směru ohroženi sportovci, zvláště ti veganští. Nízkou hladinu mívají také lidé trpící anorexií, nádory, malabsorpčním syndromem a celiakií. Deficit je častý i u starších osob, zvláště pak u těch, které trpí zdravotními potížemi. Celkově je deficitem riboflavinu ohroženo asi 60 % seniorů. Zvýšenou potřebu riboflavinu způsobuje i nadměrné pití alkoholu a užívání některých drog. (4, 5, 15)

Vzhledem k tomu, že většina vitaminu B2 je v potravě obsažena ve formě FAD a FMD, musí při jeho vstřebávání nejprve dojít k přeměně těchto forem na volný riboflavin, a k tomu jsou zapotřebí specifické enzymy. Deficitem B2 tak mohou trpět i všichni, kdo mají těchto enzymů nedostatek: To platí například pro kardiaky, osoby s trávicími potížemi, sníženou funkcí štítné žlázy a dlouhodobě zvýšenou hladinou kortizolu, problém ale mohou mít i ženy užívající hormonální antikoncepci. Přeměnu FAD a FMN na riboflavin navíc komplikuje deficit hořčíku a zinku. (19)

Existují také metabolická onemocnění, která výrazně omezují vstřebávání riboflavinu z potravy, například narušením funkce přenašečů nutných pro jeho absorpci z tlustého střeva (např. Brown Vialetto-Von Laere syndrom). (1)

V těhotenství se potřeba B2 zvyšuje. Jeho deficit přitom je častý zejména u žen, které nekonzumují mléčné výrobky a mj. zvyšuje riziko preeklampsie dělohy. Zvýšený příjem je ale potřebný i při kojení. Deficit B2 přitom může vznikat zejména u dětí, jejichž matky nekonzumují maso a mléčné výrobky. (6-8)

Obecně jsou nedostatkem ohroženi také vegani a všichni, kdo se vyhýbají konzumaci mléčných výrobků. Ve všech těchto případech je proto doplňování vitaminu B2 velmi vhodné. (16)

Projevy nedostatku vitaminu B2

Nedostatek riboflavinu se může projevovat například bolestí v krku, otoky sliznic úst, praskáním koutků úst, později pak i otoky jazyka, padáním vlasů, chudokrevností, záněty kůže, narušením funkce nervové soustavy nebo rozvojem šedého zákalu. Narušuje se také funkce mitochondrií, což vede k nedostatečné produkci energie napříč tělem. Tyto projevy ovšem vznikají až po několika měsících deficitu vitaminu B1, a proto je potřeba dbát na jeho dostatečný příjem. (1)

Kdy je vhodné užívat vitamin B2?

Migréna

Přesná příčina vzniku migrén sice není známa, prokázaná je ale jejich souvislost s narušenou funkcí mitochondrií. Právě při migréně tedy může být užívání riboflavinu velmi přínosné – pomáhá dokonce redukovat počet záchvatů zhruba na polovinu a zároveň snižuje jejich délku i závažnost. Lépe sice funguje u osob s určitými genotypy, vzhledem k tomu, že na rozdíl od analgetik nemá prakticky žádné vedlejší účinky, se ale jeho doplňování určitě vyplatí vyzkoušet každému, kdo migrénami trpí. V rámci výzkumů ale byly používány denní dávky až 400 mg, což mnohonásobně překračuje doporučené denní dávky. (1, 9, 10, 12)

Stárnutí

Proces stárnutí je úzce spojen s dysfunkcí mitochondrií – když totiž mitochondrie neprodukují dostatek energie, dochází ke zhoršování činnosti všech orgánů a tkání v těle. Navíc se tím zvyšuje produkce tzv. senescenčních buněk, které už ztratily schopnost dělení, a jejich hromadění v tkáních rovněž urychluje stárnutí a zvyšuje riziko řady onemocnění, včetně například rakoviny. Vitamin B2 je přitom klíčový právě pro funkci mitochondrií, a zároveň potlačuje tvorbu senescenčních buněk. Pomáhá také aktivovat geny související s ochranou proti nádorovému bujení, jako je například P53. Ke zpomalení procesů stárnutí i prevenci řady onemocnění přispívá i jeho schopnost podporovat tvorbu vnitřních antioxidačních enzymů, jako je superoxid dismutáza nebo kataláza. (13, 14)

Jedna čínská studie také ukázala, že zvýšený příjem riboflavinu a kyseliny listové ve středním věku je spojen s nižším rizikem kognitivních poruch ve stáří. (20)

Premenstruační syndrom

Riboflavin dokáže snížit výskyt příznaků premenstruačního syndromu (PMS) o 35 %. K dosažení tohoto efektu přitom nemusí být nutné ani užívání doplňků stravy, v rámci výzkumů postačovalo i navýšení konzumace potravin s obsahem riboflavinu.  (11)

Imunita

Riboflavin podporuje tvorbu imunitních buněk, zvyšuje aktivitu neutrofilů, makrofágů a monocytů a chrání makrofágy před destrukčními procesy. Při poklesu jeho hladiny v těle se rychle snižuje právě proliferace (množení) imunitních buněk, čímž se zhoršuje obrana proti infekci. Využití má ale i při transplantaci, kdy naopak snižuje reakci imunitního systému na transplantovaný orgán. Vhodný také v kombinaci s antibiotickou léčbou. Při infekci malárie pak chrání buňky před destrukčními procesy vlivem zánětu, čímž zmírňuje projevy nemoci. (15)

Zánět

Riboflavin má antioxidační a protizánětlivé účinky. Zmírňuje tvorbu zánětlivých cytokinů, a naopak podporuje tvorbu vnitřních antioxidačních enzymů. Snižuje dokonce úmrtnost v důsledku sepse. Prokázána byla i jeho schopnosti zmírňovat bolest způsobenou zánětem. (15)

Šedý zákal

Vitamin B2 je nezbytný pro správnou funkci očí a velmi důležitý může být v prevenci vzniku katarakty neboli šedého zákalu. Zhruba 80 % osob s touto nemocí totiž trpí právě nedostatkem riboflavinu. Ochranný efekt se přitom týká především věkově podmíněné katarakty (tj. při šedém zákalu vzniklém ve vyšším věku), souvislost se vznikem této nemoci v mladším věku naopak prokázána nebyla. Jedna studie rovněž ukázala, že riziko rozvoje šedého zákalu výrazně snižuje užívání kombinace vitaminu B2 s vitaminem B3. (12, 15)

Riboflavin-5-fosfát se pak využívá jako součást očních kapek po refrakční chirurgii. Podporuje totiž tvorbu singletového kyslíku, který napomáhá rychlému zesíťování kolagenových vláken rohovky, a tím urychluje hojení. (21)

Mozek a nervový systém

Vitamin B2 je nezbytný pro správný vývoj mozku a nervového systému, ale i pro ochranu nervových buněk před antioxidačním poškozením nebo zánětem. Výzkumy na zvířatech prokázaly i jeho schopnost zmírňovat následky poranění mozku například vlivem úrazu. Vhodné je i jeho užívání při neuropatii. (15)

Nádorová onemocnění

Deficit riboflavinu je obecně považován za rizikový faktor vzniku nádorových onemocnění. Jeho doplňování naopak snižuje riziko rakoviny prsu, vaječníků, plic a tlustého střeva. Kromě toho zvyšuje účinnost některých chemoterapeutických léků a zmírňuje vedlejší účinky radioterapie. (15)

Chudokrevnost

Vitamin B2 je nezbytný pro tvorbu červených krvinek i hemoglobinu. Navíc zlepšuje vstřebávání železa z trávicího traktu (naopak jeho deficit ztráty železa v trávicím traktu zvyšuje) a pomáhá při mobilizaci feritinu z tkání. (15)

Štítná žláza

Tzv. flavoproteiny neboli sloučeniny FMD nebo FAD s bílkovinami jsou důležité pro tvorbu hormonů štítné žlázy T3 a T4 a pro recyklaci jódu. Osoby s hypofunkcí štítné žlázy navíc mohou mít narušené vstřebávání riboflavinu z potravy. (1)

Diabetes

Nedostatek vitaminu B2 patří mezi rizikové faktory vzniku cukrovky. Tento vitamin totiž podporuje vychytávání glukózy kosterními svaly a dalšími orgány, čímž pomáhá snížit její hladinu v krvi. Jeho antioxidační a protizánětlivé působení zároveň pomáhá snížit riziko vzniku diabetických komplikací. (15)

Srdce a cévy

Riboflavin má ochranný vliv na srdce a cévy. Pomáhá snížit krevní tlak (hlavně ten systolický) a jeho užívání je vhodné i před operacemi srdce. Snižuje totiž míru jeho poškození vlivem tzv. ischemicko-reperfúzního syndromu, který vzniká při zastavení průtoku krve srdcem a jeho následném obnovení. (1, 15)

Osteoporóza

V prevenci řídnutí kostí není důležitý jen příjem vápníku, ale i řady vitaminů. Kromě vitaminů D3 a K2 je přitom podstatný i vitamin B2, který je nezbytný pro diferenciaci kostních buněk jménem osteoblasty. (15)

Deprese

Nízká hladina vitaminu B2 zvyšuje riziko depresí. To samé platí i pro vitaminy B1, B6 a B12. (17)

Riboflavin v doplňcích stravy

V 50. letech minulého století se začal riboflavin pro účely výroby doplňků stravy a obohacování potravin vyrábět chemickou cestou. V 90. letech se pak ukázalo, že mnozí mikrobi jej produkují v množství, které výrazně převyšuje jejich spotřebu, a navíc se tento způsob výroby ukázal mnohem výhodnější jak z pohledu nákladů, tak i dopadů na životní prostředí. Dnes se proto vitamin B2 vyrábí převážně touto cestou, obvykle pomocí mikrobů Ashbya gossypii a Bacillus subtilis. (1)

Pokud jde o formu, výhodnější jsou doplňky stravy obsahující čistý riboflavin nebo jeho soli. Suplementy obsahující např. FNM musí být totiž nejprve přeměněny na riboflavin, a teprve poté mohou být v těle využity. Stabilitu riboflavinu v doplňcích stravy může zvýšit tzv. proces enkapsulace. (15, 19)

Užívání a kontraindikace

Riboflavin je obecně považován za bezpečný doplněk stravy, a to i při užívání vysokých dávek – jeho nadbytek je totiž bez problémů vyloučen močí. Při užívání vyšších dávek se mohou vyskytnout některé málo závažné vedlejší účinky, jako je svědění, změny citlivosti pokožky, zvýšení citlivosti na světlo nebo oranžové zbarvení moči. (12)

Ačkoliv nelze vyloučit negativní interakce s některými léky (proto je zvláště užívání vyšších dávek vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem), ukazuje se naopak, že při užívání řady léků je naopak doplňování riboflavinu velmi vhodné. Platí to například pro antibiotika, kdy zvláště u závažných infekcí dokonce zvyšuje šance na přežití. V případě tetracyklinu ale může narušit jeho vstřebávání, a proto je ho třeba užívat v jinou denní dobu (platí i pro další vitaminy skupiny B). (1, 12)

Doplňování vitaminu B2 je vhodné také při léčbě některými chemoterapeutiky, například doxorubicinem, kdy snižuje výskyt negativních vedlejších účinků. Tricyklická antidepresiva a některé antipsychotika (např. chlorpromazin) zase mají podobnou strukturu jako riboflavin, čím zasahují do jeho metabolismu a mohou způsobit jeho zvýšené vylučování. I tady je tedy vhodné jejich užívání doplnit suplementací vitaminu B2. To samé platí pro anticholinergení léky, které se využívají při řadě zdravotních potíží (astma, závratě, trávicí potíže, infekce močových cest a další). Tyto léky totiž pro změnu zhoršují vstřebávání riboflavinu. (1, 12)

Vstřebávání nebo využívání riboflavinu ovlivňují také thiazidová diuretika, probenicid, phenytoin či methotrexát. (12)

Vhodné kombinace

Pro všechny B vitaminy platí, že se lépe vstřebávají v přítomnosti dalších vitaminů této skupiny. Proto je při běžném doplňování vitaminu B2 vhodné užívání B-komplexu, který je v případě zvýšené potřeby možné doplnit samotným riboflavinem. Kromě toho jsou vhodné ještě některé další kombinace:

Migréna: B2 + hořčík + hluchavka, B2 + hořčík + koenzym Q10 (15), B1 + B2 (1)

Imunita: B2 + vitamin E + quercetin (15)

Deprese: B2 + B1 + B6

Prevence rakoviny: B2 + B1 + B12 + kyselina listová (15)

Šedý zákal: B2 + B3 (12)

Mozek a nervový systém: B2 + selen, B2 + hořčík, B2 + vitamin E (15)

Na první pohled se může zdát, že je ho v běžné stravě dost a nikdo tak nemůže trpět jeho nedostatkem, ve skutečnosti je ale řada situací, kdy se vyplatí vitamin B1 doplňovat i nad rámec běžného jídelníčku. Vůbec první objevený vitamin je nezbytný třeba pro fungování našeho mozku a srdce, ale je to také účinný pomocník proti zánětu a bolesti.

Vitamin B1 patří mezi tzv. esenciální živiny. Živočichové včetně člověka jej totiž na rozdíl od rostlin, hub a bakterií nedokáží ve svých tělech vytvářet, a jsou proto odkázáni na jeho příjem v potravě.

V lidském organismu se vyskytuje cca 25-30 mg thiaminu, a to v mnoha formách (např. estery, thiamindifosfát a trifosfát, adenosin thiamin difosfát a další). Protože jde o vitamin rozpustný ve vodě, v těle se ukládá jen ve velmi malých množstvích, přičemž případný nadbytek se vyloučí převážně močí (méně pak stolicí a potem). Pokud jej ve stravě přijímáme nedostatek, vzniká jeho deficit za 2-3 týdny. (1)

Doporučená denní dávka thiaminu je 1,1 mg pro dospělé ženy a 1,2 mg pro muže, což je množství, které není problém získat z běžné stravy (viz tabulka). Těhotné a kojící ženy potřebují denně 1,4 mg. Denní potřeba ale výrazně stoupá v případě těžkých infekcí, mnohočetných zraněních a operacích, kdy může nezbytná dávka vitaminu B1 stoupnout i na více než stonásobek – například pro 70kg pacienta může v podobných situacích činit 100-300 mg denně. (2-4)

Historie

Historie objevu vitaminu B1 začíná v roce 1889 a kryje se s objevem vitaminů jako takových. Na sklonku 19. století byly totiž vědcům známy pouze makroživiny, tedy sacharidy, bílkoviny a tuky, zatímco o mikroživinách neměl nikdo ani tušení. Holandský lékař Christiaan Eijkman tehdy v oblasti dnešní Indonésie zkoumal závažné onemocnění beri-beri, které bylo v té době známé již velmi dlouho – poprvé bylo popsáno ve staročínských spisech již v roce 2600 př. n. l. Na konci 19. století ale začal jeho výskyt narůstat, a to zejména v oblastech, kde lidé hojně konzumovali průmyslově zpracovanou, leštěnou rýži. A když Eijkman začal tuto rýži podávat kuřatům, zjistil, že se u nich vyvinuly příznaky připomínající beri-beri. Bylo tedy jasné, že se leštěním z rýže odstranilo něco, co následně lidem a ptactvu chybělo.

Na jeho poznatky v roce 1906 navázal anglický biochemik Frederick Gowland Hopkins, který pokusná zvířata krmil směsí izolovaných bílkovin, sacharidů a tuků. Zjistil, že tato kombinace nedokáže zajistit jejich trvalý růst, a proto usoudil, že běžná strava musí obsahovat ještě něco dalšího. Jeho myšlenka ale ve vědeckých kruzích prorazila až o pět let později zásluhou polského biochemika Casimira Funka. Ten v potravinách objevil látky ze skupiny aminů, které byly v nepatrných množstvích nutné pro udržení zdraví. Nazval je vitaminy podle kombinace slov „vitální“ a „amin“.

V roce 1913 zjistil Američan Elmer McCollum, že existují dva základní typy vitaminů. Ty první, které byly rozpustné v tucích, nazval „faktor A“, a druhé, rozpustné ve vodě, obdržely název „faktor B“. Další důležitý objev v podobě izolace prvního čistého vitaminu ale přišel až v roce 1926. Holanďané Barend Jansen a Wilem Donath navázali na svého krajana Eijkmana a vrátili se k výzkumu nemoci beri-beri. Z částí rýže odstraněné při leštění izolovali krystalickou látku, a když ji podali ptákům trpícím beri-beri, příznaky nemoci zmizely. Objevená sloučenina byla coby první známý „faktor B“ později pojmenována vitamin B1, nebo také thiamin (podle toho, že v molekule kromě aminové skupiny obsahuje také atom síry).

Objev měl ve vědeckém světě mimořádný ohlas, a proto se v 30. letech ve velkém rozjel výzkum zaměřený na objevování a syntézu vitaminů. V roce 1936 se v laboratořích společnosti Merck povedlo vitamin B1 připravit uměle. Postup to byl sice velmi složitý, zahrnující 15 náročných kroků, brzy se však získaná látka začala využívat k obohacování potravin, zejména pak chlebové mouky. (5)

Výskyt

Nejdůležitějšími zdroji vitaminu B1 pro člověka jsou celozrnné obiloviny, maso (nejvíce ho obsahuje to vepřové) a luštěniny a ořechy. Naopak bílá pšeničná mouka a leštěná rýže ho obsahují velmi málo a mezi bohaté zdroje nepatří ani ovoce a zelenina. Část potřebného thiaminu je také vytvářena ve střevním mikrobiomu. (1)

Obsah vitaminu B1 v některých potravinách (1)

Samotná konzumace potravin bohatých na vitamin B1 ovšem nestačí. Existují totiž některé faktory, které ničí buď samotný vitamin, nebo zhoršují jeho vstřebávání.

V případě obilovin hraje roli jejich průmyslové zpracování. Vitamin B1 v nich totiž není rozložen rovnoměrně – nejvíce se jej nachází v otrubách a klíčku, což jsou části, které jsou během mletí, rafinace nebo leštění většinou odstraněny. Například rafinovaná bílá pšeničná mouka tak obsahuje až o 80 % méně thiaminu než ta celozrnná. V případě rýže pak platí, že pokud si chceme dopřát tu bílou, měli bychom dát přednost té parbolizované – tato průmyslová úprava je totiž šetrnější než leštění.

Jak příjem vitaminu B1 podpořit?

Pokud sázíme na příjem vitaminu B1 ze stravy, je důležité znát postupy a faktory, které snižují jeho obsah v potravinách nebo narušují jeho vstřebávání:

Kuchyňská úprava

Značná část vitaminu B1 se ničí při tepelné úpravě. Například u masa činí ztráty v závislosti na druhu a kulinářském postupu 10– 80 % – nejvíce se ho ztratí při vaření, méně při pečení a smažení. Nepřívětivější je v tomto směru smažení v trojobalu, který výrazně omezuje odpařování vody obsažené v mase, bohužel je ale smažení jinak nejméně zdravým způsobem přípravy, takže ho nelze s klidným svědomím doporučit. U obilovin se vitamin B1 ztrácí při vaření i pečení, přičemž ztráty jsou například výrazně nižší u žitného než u pšeničného chleba. (1)

Thiamin rozpustný ve vodě, a proto se ho značná část při vaření nebo namáčení potravin vylouhuje do vody. Z tohoto důvodu je například při přípravě obilovin vhodné využívat postupy, kde se voda nevylévá. Zajímavé také je, že obsah vitaminu B1 v pečivu výrazně klesá při použití prášku do pečiva – dokonce o více než 50 %. Prášek do pečiva je totiž zásaditý a thiamin je v zásaditém prostředí nestabilní. Stabilitu při tepelné úpravě obecně zvyšuje přítomnost škrobu, bílkovin a fruktózy, zatímco glukóza ji snižuje. (1)

Zajímavé jsou poznatky ohledně stability vitaminu B1 v česneku – pokud česnek před konzumací nebo tepelnou úpravou rozdrtíme (prolisujeme), obsažení allicin reaguje z thiaminem a vznikne v tucích rozpustná sloučenina allilthiamin, která se vyznačuje velmi dobrým vstřebáváním i vysokou stabilitou. (1)

Antihistaminové faktory

Pokud se snažíme zvýšit přísun thiaminu, měli bychom se také vyhýbat potravinám, které obsahují tzv. antithiaminové faktory, tedy látky, jež vitamin B1 inaktivují nebo blokují jeho vstřebávání. Jejich častá konzumace spolu s jídlem nebo doplňky stravy tak může způsobovat jeho nedostatek. Patří sem například:

• syrové nebo fermentované ryby a korýši (jejich tepelná úprava tuto vlastnost zruší),
• káva a čaj (jejich destruktivní působení zase částečně omezí užívání vitaminu B1 spolu s vitaminem C nebo organickými kyselinami, které se vyskytují v mnoha druzích ovoce a zeleniny.
• Sušené ovoce nebo víno konzervované pomocí sloučenin obsahujících síru (tj. především oxid siřičitý a siřičitany) – ty totiž thiamin štěpí a způsobují tak jeho masivní ztráty.
• Chlorovaná voda – také zbytkový chlór ve vodě, v níž se potraviny vaří, štěpí obsažený vitamin B1. (1)

Faktory narušující biologickou využitelnost

Vstřebávání vitaminu B1 z potravy klesá vlivem stárnutí, některých trávicích problémů a některých genetických poruchách. Vyšší potřebu mají rovněž lidé trpící obezitou a kuřáci, a to včetně kuřáků pasivních. Problematické je nadužívání alkoholu – nedostatkem thiaminu trpí až 80 % alkoholiků. Ke zvýšeným ztrátám pak dochází při užívání diuretik. Zvýšení poptávky po vitaminu B1 může způsobit i stres z jakékoliv nemoci – některé studie ukázaly, že při hospitalizaci jeho deficit roste, a zvláště výrazně stoupá v případě vzniku sepse. (1, 10, 19)

Funkce vitaminu B1 v těle

V lidském těle hraje thiamin a od něj odvozené sloučeniny řadu důležitých rolí:

• V aktivní formě TPP slouží jako kofaktor (nebílkovinná součást) enzymů zapojených do metabolismu sacharidů, některých aminokyselin a mastných kyselin.
• Nezbytný je také pro syntézu nukleových kyselin, tuků, myelinu (sloučenina obalující nervová vlákna, nezbytná pro přenos nervových vzruchů) a neurotransmiteru, stejně jako pro antioxidační ochranu.
• V mitochondriích jsou na thiaminu závislé některé klíčové enzymy podílející se na produkce buněčné energie.

Důsledky deficitu vitaminu B1

Pokud máme v těle deficit thiaminu, dochází k narušení řady procesů na buněčné úrovni: (1)

• Snižuje se oxidační metabolismus, s jehož pomocí získáváme energii z makroživin.
• Selhává tvorba adenozin trifosfátu (ATP), což je sloučenina, kterou využívají buňky jako zdroje energie. Naše buňky totiž neumějí získat energii přímo z živin, všechny proto musí nejprve projít biochemickou přeměnou, v níž se uvolněná energie uloží do chemických vazeb v ATP.
• Roste překyselení organismu v důsledku zvýšené produkce kyseliny mléčné neboli laktátu.
• Snižuje se produkce některých neurotransmiterů, například acetylcholinu, glutamátu, aspartátu a GABA, což má negativní důsledky na fungování mozku a nervové soustavy.
• Zhoršuje se tvorba nukleových kyselin (DNA a RNA) a glutathionu, který je důležitým vnitřním antioxidantem.
• Vznikají poruchy při syntéze hemu – molekuly, která je součástí červených krvinek a umožňuje přenos kyslíku krví.

Nejvíce jsou na nedostatek vitaminu B1 citlivé orgány, které jsou z hlediska produkce buněčné energie nejvíce závislé na ATP vzniklém oxidativní dekarboxylací, což je mozek a srdce.

Potíže související s hladinou thiaminu

Výrazný nedostatek vitaminu B1 má za následek onemocnění beri-beri, které má dvě formy: suchá (nervová) se projevuje neurologickými příznaky, jako je ztráta citlivosti a slabost končetin, bolesti svalů, sníženou kognitivní výkonností, psychickými potížemi, nebo dokonce až ochrnutím. Vlhká (kardiální) forma se projevuje kardiologickými příznaky (srdeční abnormality projevující se abnormálním EKG, edémem, tachykardií až akutním městnavé srdeční selhání).

Nemoc beri-beri se sice u nás nevyskytuje, týká se spíše jen velmi chudých oblastí světě, negativní vliv na fungování organismu však může mít i mírný deficit vitaminu B1. Zde jsou oblasti, v nichž se může negativně projevit:

Mentální výkonnost

Obecně u všech vitaminů skupiny B platí, že jejich užívání zpomaluje úbytek kognitivních funkcí s věkem a snižuje riziko demence. Souvislost příjmu samotného vitaminu B1 s kognitivní výkonností byla prokázána především u populace nad 60 let, podceňovat by ji ale neměly ani mladší ročníky. Užívání thiaminu pomáhá zachovat mentální zdraví u osob ve vyšším věku, a dokonce zlepšuje kognitivní funkce u osob trpících Alzheimerovou chorobou. Některé studie ukázaly i souvislost příjmu vitaminu B1 se schopností abstraktního uvažování. Příjem thiaminu rovněž pomáhá zmírnit zánětlivé procesy a oxidativní stres v mozku.  (7-9)

Podle některých důkazů může nedostatek vitaminu B1 souviset přímo se vznikem neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova a Huntingtonova choroba. Důvodem přitom může být mj. i zapojení thiaminu do metabolismu sacharidů – zvláště při vzniku Alzheimerovy choroby totiž hraje důležitou roli inzulinová rezistence v oblasti mozku. (19)

Srdce a cévy

U osob, které trpí kardiovaskulárními chorobami, je nedostatek vitaminu B1 častější než u zbytku populace – některé studie například ukazují, že jím trpí až 90 % pacientů se srdečním selháním. Řada studií také ukazuje, že zvýšený příjem vitaminu B1 pomáhá snížit riziko zvýšení krevního tlaku, ischemické choroby srdeční, infarktu myokardu a celkové úmrtnosti na kardiovaskulární choroby. Tato souvislost je zvláště výrazná u starších mužů, osob s nadváhou, kuřáků a osob s nadměrnou konzumací alkoholu. Užívání thiaminu také dokáže zlepšit stav pacientů s již vzniklou ischemickou chorobou srdeční. Některé studie rovněž ukázaly pozitivní vliv na hladkou svalovinu tepen, což se projeví nižší tendencí k tvorbě aterosklerotických plátů. (10, 19)

Diabetes

Vitamin B1 je nezbytný pro metabolismus sacharidů, a proto je logické, že jeho hladina bude souviset s rizikem diabetu. Proto není náhoda, že lidé s cukrovkou 2. typu mají plasmatickou hladinu thiaminu v průměru o 76 % nižší než zdraví lidé! Jedna ze studií také ukázala, že užívání thiaminu po šest týdnů pomáhá zvýšit produkci inzulinu a snížit hladinu cukru v krvi. Jeho dostatečný příjem rovněž vede ke snížení rizika kardiovaskulárních komplikací u diabetiků. (10, 11, 19)

Riziko sepse

Sepse je závažný stav selhání důležitých orgánů z důvodu reakce organismu na infekci. Ukazuje se přitom, že pokud je v organismu nízká hladina vitaminu B1, stoupá riziko, že pacient na následky sepse zemře. (11)

Deprese a jiné psychické potíže

Nízká hladina vitaminu B1 zvyšuje riziko depresí. To samé platí i pro vitaminy B2, B3, B6 a B12. Jedna ze studií rovněž ukázala, že zvýšený příjem thiaminu je vhodný pro pacienty, kteří začínají užívat antidepresiva – pomůže jim totiž zmírnit příznaky v době, než léky začnou působit. Thiamin se navíc ukazuje jako účinná prevence poruch nálad u osob s vysokou mírou pracovního stresu – příznivé účinky se zde v rámci výzkumů projevily po 12 týdnech užívání. (12-14)

Deficit vitaminu B1 je ale častý i u dalších problémů souvisejících s psychikou – popsán byl například u lidí s bipolární poruchou, schizofrenií a mentální anorexií. Souviset může i s úzkostnými příznaky. (19)

Migréna

Lidem s migrénou i jinými typy bolesti hlavy je obvykle doporučován zvýšený příjem vitaminu B2, ukazuje se ale, že přínosná může v tomto směru být i „jednička“. Její užívání například pomůže snížit frekvenci záchvatů migrény. (16, 17)

Zánět a bolest

Vitamin B1 má silné protizánětlivé účinky, které jsou způsobeny zejména jeho schopností snižovat produkci zánětlivých cytokinů. Díky tomu například může pomoci snížit zánět, otok a bolest při artritidě. Zvláště u mladých žen pak pomáhá zmírnit i menstruační bolesti a křeče. Několik studií rovněž ukázalo, že vitaminy B1, B6 a B12 zesilují účinek léků proti bolesti. (18, 20)

Vitamin B1 v doplňcích stravy

Ačkoliv se vitamin B1 nachází v potravinách v dostatečném množství, bývá někdy prospěšné sáhnout po doplňcích stravy. Týká se to nejen situací, kdy jeho potřeba stoupá (ve vyšším věku, při nemocích, po úrazech a operacích), ale i v případě narušeného trávení. V potravinách je totiž thiamin vázán na bílkoviny, zatímco v doplňcích stravy se většinou vyskytuje volný, takže je pro tělo snáze a rychleji využitelný. A jakou konkrétní formu zvolit?

V první řadě je nutné říci, že je prakticky nemožné užívat jakoukoliv „přírodní formu“. Thiamin se sice nachází v celé řadě přírodních zdrojů, je v nich ale jen ve velmi malých množstvích. Jeho získávání z potravin je proto ekonomicky nerentabilní, a to samé platí i pro jeho biosyntézu (např. pro mikrobiální fermentaci). V doplňcích stravy i obohacených potravinách se proto až na malé výjimky nachází výhradně syntetický vitamin B1.

Většina vitaminu B1 v potravě se také nachází ve fosforylovaných formách – ty naprosto převažují v živočišných potravinách, v těch rostlinných se v omezené míře nachází i volný thiamin. Fosforylované formy převažují také uvnitř našeho těla, to ale samo o sobě nic neznamená. Tyto formy jsou totiž ve střevech nejprve přeměněny na volný thiamin, a teprve ten je vstřebáván do krevního řečiště – z části pomocí specifických transportérů a z části, pokud jej přijmeme ve větším množství, přechází pasivně přes střevní stěnu. Uvnitř buněk je pak thiamin přeměněn na fosforylovanou formu, například na TPP. (1)

V doplňcích stravy se vitamin B1 nejčastěji nachází ve třech formách:

Volný thiamin

Čistá, ve vodě rozpustná forma thiaminu se v doplňcích stravy nachází nejčastěji (někdy se namísto něj využívá i thiamin hydrochlorid nebo thiamin nitrát, což jsou podobné látky s podobnými vlastnostmi). Nevýhodou této formy je nižší biologická dostupnost (6, 26)

Lipofilní forma

Výrazně lépe jsou na tom lipofilní (tj. v tucích rozpustné) deriváty thiaminu. Jako první byl v roce 1950 představen allilthiamin izolovaný z česnekového extraktu (viz výše) a na základě znalosti jeho struktury byly poté vyvinuty podobné syntetické produkty. Z nich je v doplňcích stravy nejčastěji využíván benfothiamin, méně často pak sulbuthiamin a fursulthiamin. (6)

Lipofilní deriváty mají hned několik výhod: Jsou snadněji absorbovány ve střevě, jsou stabilnější (nepodléhají rozkladu pomocí enzymů), a především se snáze dostávají přímo do buněk. Buněčné membrány jsou totiž tvořeny látkami tukové povahy, takže látky rozpustné v tucích jimi mohou procházet přímo, zatímco ty rozpustné ve vodě k tomu potřebují speciální přenašeče. Proto se lipofilní formy thiaminu vstřebávájí lépe než jeho čistá, ve vodě rozpustná varianta, a proto se využívají i pro terapeutické účely. (6)

Fosforylované (koenzymové) formy

Další možnou složku doplňků stravy představují výše zmíněné fosforylované formy thiaminu, někdy též označované jako koenzymové (což platí i pro některé další vitaminy skupiny B). Obvykle jde o thiamin difosfát, označovaný také jako thiamin pyrofosfát nebo zkratkou TPP. Často se využívá také thiamin monofosfát neboli TMP (některé doplňky stravy využívají také chloridy TPP nebo TMP). (24, 26)

Koenzymové formy thiaminu jsou sice totožné s formou thiaminu, která je v lidské těle přítomna coby koenzym (nebílkovinná součást enzymů), ve skutečnosti ale jejich užívání není vůbec výhodnější než konzumace čistého thiaminu. Většina fosforylovaných derivátů se totiž ze střeva nevstřebává přímo, ale musí být nejprve přeměněna právě na thiamin. Ten se poté vstřebává do krve, aby mohl být v buňkách přeměněn zpět na fosforylovanou formu. Jinými slovy: fosforylovaná forma tělu neušetří práci, ale naopak mu ji přidá, protože znamená nutnost jednoho kroku navíc. Navíc platí, že pokud člověk ve střevech nemá dostatek enzymů schopných přeměnit TPP na thiamin (k tomu často dochází například při cukrovce, srdečních onemocněních, zvýšené hladině kortizolu nebo při užívání hormonální antikoncepce), část TPP z doplňku stravy zůstane nevyužita. A když k tomu připočteme fakt, že koenzymové formy jsou coby doplňky stravy dražší než thiamin, je jasné, že jejich užívání nedává smysl. (24, 26)

Užívání a kontraidikace

Užívání doplňků stravy s thiaminem je obecně bezpečné, pouze u vysokých dávek se mohou vyskytnou některé vedlejší účinky typu nevolnost, podráždění a svědění pokožky, pocení nebo alergických reakcí. Bezpečné jsou i v těhotenství. Pokud jde o kombinování s léky, nejsou známy žádné vážné interakce a jen málo středně silných interakcí – například s některými antibiotiky (např. azithromycinem, erythromycinem či roxithromycinem). Jeho užívání také může zkreslit výsledky některých laboratorních vyšetření, takže je v tomto případě třeba lékaře informovat. (21, 23)

U některých léků byl naopak popsán jejich výrazný negativní vliv na hladinu thiaminu či možnosti jeho využití v těle, a proto je (po konzultaci s ošetřujícím lékařem) vhodné při jejich užívání konzumaci vitaminu B1 navyšovat. Jde například o: diuretikum furosemid, který výrazně zvyšuje vylučování vitaminu B1 močí,

• lék na srdce digoxin, které snižuje schopnost srdečních buněk vstřebat a využít thiamin (velmi problematická je zejména kombinace furosemidu a digoxinu),
• chemoterapeutikum fluorouracil, který zase blokuje přeměnu thiaminu na aktivní formy. (24, 25)

Vhodné kombinace

Thiamin je vhodné kombinovat s jinými vitaminy skupiny B, protože navzájem zvyšují svoje vstřebatelnost a využitelnost – například vitamin B1 podporuje absorpci vitaminu B2. Tato dvojice vitaminů může být velmi prospěšná i při migréně, to samé ale platí i pro kombinaci B1 + B6 + B9 + B12. Vhodná je i kombinace s hořčíkem, který podporuje přeměnu thiaminu na biologicky aktivní formu. Při některých problémech, jako je například sepse, pomáhá kombinace B1 s vitaminem C. (16, 17, 22, 27)

Látka, která se nachází uvnitř každé naší buňky a je nezbytná pro její správné fungování a pro produkci buněčné energie – to je koenzym Q10 neboli ubichinon. Přestože vzniká v našem těle, mohou nastat situace, kdy ho máme nedostatek. Kdy je tedy vhodné ho doplňovat? A při jakých zdravotních potížích nám může pomoci?

Popis

Z pohledu struktury je koenzym Q10 velice zajímavá sloučenina. Skládá se totiž ze dvou částí s různými vlastnostmi: „hlavička“ tvořená látkou jménem benzochinon je rozpustná ve vodě, zatímco „ocásek“ tvořený tzv. izoprenovými jednotkami je rozpustný v tucích. „Ocásek“ molekule koenzymu umožňuje pevně se zakotvit v buněčné membráně, zatímco „hlavička“ slouží jako pohyblivý přenašeč elektronů. Desítka v názvu koenzym Q10 odkazuje na počet tzv. izoprenových jednotek v postranním řetězci – jejich počet se sice může lišit, ale nejčastěji se jich zde nachází právě 10. Pro koenzym Q10 se rovněž používá název ubichinon, setkat se ale můžete i s jeho anglickou variantou ubiquinon. (1, 2)

A proč je koenzym Q10 v buňkách tak důležitý? Především z těchto tří důvodů:

1. Je nezbytný pro produkci energie.

Důvodem je právě jeho schopnost přijímat a odevzdávat elektrony – to je totiž podstatou chemických reakcí jménem oxidace a redukce. A právě ty intenzivně probíhají v mitochondriích během přeměny živin na energii. Pokud tedy v mitochondriích není dostatek koenzymu Q10, celé naše tělo začne trpět nedostatkem energie. V mitochondriích totiž nemůže v dostatečné míře vznikat látka jménem ATP (adenosin trifosfát), kterou buňky využívají jako zdroj energie pro své fungování. (1-3)

2. Neutralizuje volné radikály.

Při tvorbě energie v mitochondriích totiž vzniká velké množství volných radikálů kyslíku. Koenzym Q10 je silný antioxidant, který je dokáže efektivně ničit, a protože se nachází přímo u jejich „zdroje“, je v tom velice úspěšný. Jeho antioxidační kapacita je proto důležitá pro ochranu mitochondrií i celých buněk. (1-3)

3. Reguluje aktivitu genů

Prokázány byly i epigenetické účinky koenzymu Q10, tj. jeho schopnost ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v DNA. Když byl například v rámci jedné studie podáván skupině seniorů, odhalili vědci v jejich svalové tkáni 115 genů, jejichž aktivita byla odlišná oproti skupině užívající placebo. (7)

Historie

Koenzym Q10 objevil v roce 1957 Frederick Loring Crane, když se svým týmem zkoumal mitochondrie získané z hovězího srdce. Zároveň také popsal schopnost této látky podstoupit reverzibilní (vratnou) oxidaci a redukci. Původní označení sloučeniny znělo Q-275, později pak byla oficiálně pojmenovaná ubichinon. Navzdory tomu je ale stále mnohem známější pod názvem koenzym Q10). (1, 4)

Práva na výrobu koenzymu Q10 byla poté prodána do Japonska a tamním vědcům trvalo 10 let, než vyvinuli technologii průmyslové fermentace umožňující výrobu této látky. Poté byly zahájeny klinické studie a v roce 1976 byl koenzym Q10 v Japonsku schválen jako lék určený k léčbě kardiovaskulárních onemocnění. (6)

V roce 1978 byla biochemikovi Peteru Mitchellovi udělena Nobelova cena za objev důležité role koenzymu Q10 v produkci energie v mitochondriích. To spolu s japonskými výzkumy zvýšilo zájem o tuto sloučeninu. (6)

Vznik a výskyt

Většina potřebného koenzymu Q10 vzniká uvnitř našeho organismu, a to napříč všemi tkáněmi. Pro jeho tvorbu je potřeba řada živin, například aminokyseliny (tyrosin nebo fenylalanin), stopové prvky nebo osm vitaminů – například kyselina pantotenová (vitamin B5) a pyridoxin (vitamin B6). V lidském těle se nejvíce vyskytuje v orgánech s vysokou rychlostí metabolismu, a tedy vysokou hustotou mitochondrií, jako je srdce, mozek, játra nebo ledviny. (1, 5, 6)

Kromě toho se odhaduje se, že zhruba 25 % koenzymu Q10 přítomného v plazmě pochází ze stravy. Nejvíce ho obsahuje maso (včetně rybího) a vnitřnosti, dalšími poměrně bohatými zdroji jsou rostlinné oleje (například sójový a řepkový), některé ořechy a semena. Průměrný denní příjem potravou je 3-6 mg. (5)

Kdo je ohrožen nedostatkem?

Existuje celkem 11 tříd léků, které koenzym Q10 vyčerpávají. Mezi ty nejlépe prozkoumané patří z tohoto pohledu statiny (tj. léky na snížení cholesterolu), zdaleka však nejsou jediné. Zásoby této látky mohou vyčerpávat i beta-blokátory, hormonální antikoncepce, hormonální substituční terapie, některá diuretika, antidiabetické léky, chemoterapeutika apod. (6)

Produkce koenzymu Q10 klesá s věkem, a proto je jeho deficitem ohrožena starší populace. Pokles jeho tvorby začíná již po 25. roce věku a v 80 letech je zhruba na polovičních hodnotách oproti mladé populaci. Jeho hladina v těle klesá rovněž po namáhavých pohybových aktivitách, některých metabolických poruchách a při některých onemocněních (například u pacientů s rakovinou, diabetem nebo srdečně cévními chorobami). (1, 8)

Poměrně vzácný je naopak tzv. primární deficit koenzymu Q10. Ten je způsoben vzácnou genetickou poruchou, při níž se vyskytují mutace na genech zapojených do tvorby této látky. (5)

Koenzym Q10 a zdraví

Antioxidační a protizánětlivé účinky

Není náhoda, že při většině onemocnění, která jsou charakteristická zvýšeným oxidativním stresem, se v těle pacientů nachází deficit koenzymu Q10. Tato látka totiž funguje jako „lapač“, který brání úniku elektronů uvolňovaných v rámci reakcí, během nichž se v mitochondriích přeměňují živiny na energii. Tím omezuje produkci tzv. lipidových peroxylových radikálů, a chrání tak před oxidací tuky a bílkoviny obsažené v buněčných a mitochondriálních membránách, volné lipoproteiny i mitochondriální DNA. Jeho doplňování je proto vhodné při všech patologických stavech spojených se zvýšeným oxidativním stresem. (1, 3)

Koenzym Q10 navíc v buňkách pomáhá udržovat rovnováhu meziproduktů, které vznikají v rámci reakcí zajišťujících produkci buněčné energie (např. NADH, NADPH či FADH2), což je také velice důležitá funkce. Nerovnováha těchto látek totiž zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů v těle, a narušuje procesy buněčného růstu a apoptózy (programované buněčné smrti). (1)

Srdečně cévní choroby

Asi nejlépe prozkoumanou oblastí vlivu koenzymu Q10 na zdraví jsou srdečně cévní onemocnění. Zde je výběr některých zjištění:

• Užívání koenzymu Q10 zlepšuje řadu rizikových faktorů srdečně cévních onemocnění. Jde například o funkci cévního endotelu, což je vnitřní výstelka cév, která umožňuje jejich roztažení a zvýšení průtoku krve. Zároveň se snižuje míra zánětu v cévách a klesá i hladina celkového cholesterolu a systolický krevní tlak. (1, 5)
• U osob s tzv. městnavým srdečním selháním, což je neschopnost srdce pumpovat dostatek krve do tkání těla, došlo vlivem užívání koenzymu Q10 ke snížení míry úmrtnosti o 39 % a ke zlepšení zátěžové kapacity. (14).
• Přínos byl zaznamenán i u osob s ischemickou chorobou srdeční. Při této nemoci (dříve označované jako angina pectoris) se vlivem aterosklerózy věnčitých tepen zhoršuje krevní zásobení srdečního svalu, což se projevuje bolestí na hrudi, zejména pak při zátěži. Podávání koenzymu Q10 zde vedlo ke zmírnění intenzity příznaků, zlepšení tolerance fyzické zátěže a zmírnění změn na EKG, které jsou pro nemoc typické. (5, 15)
• Když byl koenzym Q10 podáván dobrovolníkům po dobu 1-2 týdnů před plánovanou operací srdce, došlo u nich ke zmírnění tzv. ischemicko reperfúznícho poškození. Jde poškození srdečního svalu vznikající poté, co v něm byl nejprve omezen a poté zase obnoven průtok krve. (5)
• U pacientů, kterým byla po infarktu myokardu provedena angioplastika a poté měsíc užívali koenzym Q10, zaznamenali vědci půl roku po operaci nižší míru zánětu a oxidativního stresu.

Sportovní výkonnost

Intenzivní pohybová aktivita zásoby koenzymu Q10 vyčerpává, což je důležitá informace zejména pro sportovce. K poklesu hladin přitom v rámci jedné studie došlo už po jediné náročné aktivitě! Vyrovnání hladiny následně nastalo po měsíc trvající suplementaci. Jako velmi efektivní se ukázalo jeho užívání 14 dní před očekávanou velmi namáhavou aktivitou (např. před náročným závodem). Projevilo se to nižší mírou antioxidačního poškození, vyšší aktivitou vnitřních antioxidačních enzymů, nižší intenzitou zánětlivých procesů, a dokonce i lepšími krevními parametry, jako je hladina hemoglobinu, množství červených krvinek nebo hladina vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, který je nezbytný pro tvorbu nových krevních cév či pro hojení poranění. (1, 9-11)

Nicméně přímý vliv suplementace na výkonnost sportovců spolehlivě prokázán nebyl, pouze v rámci jedné ze studií došlo k mírnému zvýšení maximální pracovní zátěže při jízdě na kole. (13)

Stárnutí

S věkem produkce koenzymu Q10 v těle výrazně klesá. To má za následek zhoršení samotného procesu produkce buněčné energie, ale i zhoršení antioxidační ochrany, a to zejména v oblasti samotných mitochondrií. Kvůli tomu mohou být mitochondrie nadměrně poškozovány, což má za následek zhoršení jejich funkce, a dokonce to může vést i k jejich zániku. Pro proces stárnutí je přitom typické, že ubývají mitochondrie v tkáních napříč celým tělem a zhoršuje se jejich funkce. Užívání Q10 rovněž dle výzkumů zpomaluje úbytek mentálních funkcí vlivem stárnutí a pozitivně ovlivňuje také vnější známky stárnutí, jako je tvorba vrásek a celková kvalita pleti – pro tento účel je přitom vhodné kombinovat vnitřní a vnější aplikaci (ve formě krému). (5, 26, 27)

Pokusy na zvířatech pak naznačují, že by mohlo užívání koenzymu Q10 podpořit tvorbu nových mitochondrií i zvýšení energetického metabolismu, a zpomalit tak procesy stárnutí. (12)

Neurodegenerativní onemocnění

Parkinsonova choroba – i při tomto onemocnění byl v těle nemocných zjištěn deficit koenzymu Q10 a typická je zde i mitochondriální dysfunkce, stejně jako vyšší poměr oxidovaného Q10 vůči redukovanému. V jedné studii zaměřené na pacienty v časném stádiu onemocnění bylo zaznamenáno zpomalení procesu zhoršování příznaků v dlouhodobém horizontu (4-8 let) při užívání 1200 mg denně. Další studie pak ukázala přínos užívání 300 mg/den pro pacienty, kteří byli současně léčeni lékem Levodopa. (5, 17, 18)

Huntingtonova choroba – jde o neurodegenerativní onemocnění projevující se zhoršenými motorickými a kognitivními funkcemi, obvykle se začne projevovat ve 4. dekádě života. Při rozvoji onemocnění přitom hraje velkou roli mitochondriální dysfunkce. Pokusy na zvířatech ukázaly, že podávání koenzymu Q10 zde může zlepšit motorické funkce a zpomalit atrofii mozku a poškozování neuronů, důkazy o účinnost jeho užívání u člověka ale zatím chybí. (5)

Dědičné ataxie – přínos užívání koenzymu byl potvrzen také u dvou dědičných neurodegenerativních onemocnění, u Friedreichovy ataxie a spinocereberální ataxie. (5)

Alzheimerova choroba – i pro toto onemocnění je charakteristická mitochondriální dysfunkce a zvýšená míra oxidativního poškození v oblasti mozku. Výzkumy na zvířatech ukázaly, že užívání koenzymu Q10 podporuje zvýšení počtu mitochondrií v mozkových neuronech i jejich funkci. Jako zvláště účinná se zde ukázala jeho kombinace s kurkuminem, která u pokusných zvířat dokázala významně zlepšit paměť a schopnost učení. (19)

Nádorová onemocnění

Nízká hladina koenzymu Q10 byla zaznamenána u osob trpících rakovinou prsu, plic a slinivky, takže se předpokládá pozitivní efekt jeho užívání i při těchto onemocněních. Jeho podávání současně s chemoterapií navíc pomáhá zmírnit únavu a celkově zlepšit kvalitu života nemocných. (5)

Revmatoidní artritida

Antioxidační a protizánětlivé účinky koenzymu Q10 se mohou uplatnit i při zánětlivém autoimunitním onemocnění kloubů jménem revmatoidní artritida, pro které je ostatně typická i mitochondriální dysfunkce, zejména v oblasti kosterního svalstva. U sledovaných dobrovolníků bylo zaznamenáno zlepšení celkového indexu příznaků i zmírnění zánětlivých procesů. (20, 21)

Fibromyalgie

Jde o onemocnění, které se projevuje bolestivostí a nepříjemnými pocity v různých částech těla, zejména pak v končetinách, ale i poruchami spánku, nálady a nadměrnou únavou. Celkem 15 studií přitom ukázalo, že užívání koenzymu Q10 dokáže všechny uvedené příznaky zmírnit. (21)

Plodnost

Užívání koenzymu Q10 může být užitečné i pro páry, které se snaží o početí miminka, zvláště pak pro ty ve vyšším věku. Pomůže totiž podpořit plodnost obou pohlaví. Po 25. roce života se i vlivem poklesu hladin koenzymu Q10 zhoršuje antioxidační ochrana vajíček, což negativně ovlivňuje jejich kvalitu a životaschopnost. Užívání Q10 pak může pomoci tento proces zvrátit. U mužů pak stejnou cestou pomůže zvýšit počet spermií i jejich pohyblivost. (28, 29)

Migréna

Abnormální funkce mitochondrií je typická i pro toto nepříjemné onemocnění. Několik studií ukázalo, že užívání koenzymu Q10 může pomáhá zmírnit frekvenci migrenózních záchvatů, jejich závažnost i dobu trvání. (30)

Plicní onemocnění

Prokázán byl rovněž přínos koenzymu Q10 při onemocněních dýchacího systému, jako je chronická plicní obstrukční choroba a astma. (31)

Užívání a kontraindikace

Běžné doplňky stravy obsahují 100-300 mg koenzymu Q10, pro léčebné účely se pro pacienty s výrazným deficitem Q10 využívají denní dávky 1 200 až 3 000 mg pro dospělé, pro děti pak 30 mg na kilogram váhy. Koenzym Q10 je rozpustný v tucích, a proto se užívá spolu s jídlem obsahujícím tuk. Množství nad 100 mg se obvykle rozděluje do 2-3 denních dávek, protože to zvyšuje jeho biologickou využitelnost. Q10 se totiž vstřebává poměrně pomalu a kapacita organismu pro jeho využití je v rámci jednorázové dávky omezená. (5, 6)

Doplňky stravy s koenzymem Q10 využívají jeho obě formy, tj. oxidovanou (ubichinon) a redukovanou (ubichinol). V marketingových strategiích se přitom často tvrdí, že druhá s forem má lepší biologickou dostupnost. Toto tvrzení však nebylo nikdy dostatečně prokázáno. Naopak jsou z pohledu vstřebatelnosti výhodné průmyslové postupy, které brání krystalizaci účinné látky uvnitř kapsle. (6)

Užívání doplňků stravy s koenzymem Q10 je považováno za bezpečné. Žádné závažnější negativní vedlejší účinky nebyly prokázány ani při užívání „megadávky“ 3 000 mg/den po dobu osmi měsíců. Mírnější vedlejší účinky typu nevolností, průjmu, pálení žáhy či snížení chuti k jídlu se sice u řady dobrovolníků v rámci studií vyskytovaly již při dávkách překračujících 200 mg/den, pokud ale došlo k rozdělení užívaného množství do více denních dávek, došlo k jejich vymizení. (1)

Koenzym Q10 ovšem může snižovat účinnost některých léků, například medikamentů na ředění krve (Warfarin), léčbu zeleného zákalu nebo chemoterapeutik. Pokud tedy berete jakékoliv léky, je užívání koenzymu Q10 vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem. (5)

Vhodné kombinace

Antioxidační ochrana: koenzym Q10 + vitaminy C a E (1)

Srdce a cévy: koenzym Q10 + omega-3 + kyselina alfa-lipoová (5), koenzym Q10 + hořčík + selen (5), koenzym Q10 + kurkumin (20)

Mentální výkonnost a neurodegenerativní onemocnění: koenzym Q10 + kurkumin (19), koenzym Q10 + omega-3 (22), koenzym Q10 + resveratrol (24)

Diabetes a metabolický syndrom: koenzym Q10 + kurkumin (20)

Revmatoidní artritida: koenzym Q10 + kurkumin (20), koenzym Q10 + omega-3 (23)

Stárnutí: koenzym Q10 + resveratrol (25)

Popis

Název „propolis“ je tvořen řeckými slovy „pro polis“, což v překladu znamená „ve prospěch města“. Nejedná se ale o město lidské, ale včelí, tedy o úl. Právě propolis je totiž pro přežití včelstva zásadní. Jeho hlavní složkou tohoto včelího produktujsou pryskyřice, které včely sbírají z pupenů stromů – zejména z topolů, bříz, jehličnanů, ale i dalších druhů a míchají ji s voskem a enzymy ze svých slinných žláz. Výsledkem je lepkavá látka ve formě granulí, jejichž barva se pohybuje od žlutou, přes červenou až po hnědou. (1)

Včely propolis v úlech využívají zejména jako stavební materiál a těsnicí prostředek, který zároveň v úlu pomáhá snižovat vibrace, udržovat homeostázu a proudění vzduchu, brání hnilobným procesům a poskytuje včelímu společenstvu ochranu vůči vetřelcům, včetně těch z řad škodlivých mikrobů. Zároveň jde o důležitý prostředek tradiční medicíny, jehož pozitivní účinky na lidské zdraví potvrdila celá řada výzkumů. (1)

Složení

Hlavní složkou propolisu jsou pryskyřice (50-70 %), dále se zde hojně vyskytují oleje a vosky (30-50 %) a pyl (5-10 %). Kromě toho je zde ale i celá řada látek, jejichž podíl je řádově nižší, ale jejich působení je velmi efektivní, a to nejen v rámci úlu, ale i na lidský organismus. (2)

Propolis je unikátní koktejl obsahující obrovské množství látek, které mohou pozitivně ovlivňovat lidské zdraví – popsáno jich bylo přibližně 300. Kromě pryskyřic s desinfekčními účinky jsou to zejména fenoly, které jsou zodpovědné za většinu pozitivních účinků propolisu. Z fenolů jsou zde nejvíc zastoupeny flavonoidy, jejichž obsah je považován za hlavní kritérium kvality propolisu. Právě flavonoidy přitom mají silné antioxidační, antimikrobiální protizánětlivé, protinádorové a antialergické účinky. Protizánětlivým a antimikrobiálním působením se vyznačují také obsažené terpeny a organické kyseliny. V propolisu se nacházejí i některé vitaminy (B, C, E) a široké spektrum minerálních látek a stopových prvků (hořčík, vápník, železo, zinek, mangan, měď, vanad, stříbro, a další). (1, 2)

Je ovšem důležité mít na paměti, že složení propolisu se může výrazně měnit. Závisí přitom jak na druhu včel, které jej produkují, ale i na místě sběru i době odběru (hlavně z pohledu výskytu rostlin v dané lokalitě). Například evropské včely Apis mellifera hojně sbírají zejména látky vylučované pupeny topolů, a proto je jimi produkovaný propolis bohatý právě na látky obsažené v topolech (obsahuje hodně flavonoidů a flavonů, a naopak méně fenolů a esterů). Podobné složení má i propolis původem z Číny, zatímco propolis z tropických oblastí (např. z Brazílie) má složení odlišné, a mohou se tak mírně lišit i jeho účinky na zdraví. (2)

Historie

Propolis se prokazatelně využíval již od starověku, ve starém Egyptě byl například důležitou součástí balzamovacích směsí. První písemné zmínky o jeho využití v léčení pocházejí z doby okolo roku 300 př. n. l. Velmi populární byl zejména ve starověkém Řecku a Římě, ve svých spisech ho zmiňují například Hippokrates, který jej využíval k léčbě ran a vředů, a Aristoteles. Plinius starší ho pak popisuje jako čisticí prostředek vhodný ke zmírnění bolestí šlach. (1)

Léčivé účinky

V tradiční medicíně se propolis využíval především pro své antimikrobiální a protizánětlivé účinky a schopnost podporovat hojení ran (včetně těch hnisajících). Používal se také na léčbu nachlazení, bolestí v krku, astmatu, zubních kazů nebo žaludečních vředů. Moderní vědecké výzkumy pak potvrdily především jeho antimikrobiální, antioxidační, protizánětlivé, protinádorové a mnohé další účinky. (1,2)

Existují rovněž důkazy, že propolis působí i na bázi epigenetiky, tj. že je schopný ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Některé jeho složky například mohou fungovat jako epigenetické modulátory v rakovinných buňkách – konkrétně třeba fenolické kyseliny obsažené v propolisu potlačují tvorbu enzymu DNA metyltransferázy, která ovlivňuje intenzitu epigenetické reakce jménem metylace genů. Prokázán byl i vliv propolisu na další epigenetickou reakci, regulaci pomocí microRNA – konkrétně u nádorových onemocnění působí pozitivně jeho schopnost regulovat tvorbu microRNA-223. Epigenetické mechanismy se podílejí i na protizánětlivém působení propolisu. (1, 3, 4)

Neméně důležité je i pozitivní působení propolisu na střevní mikrobiom. (33)

Antimikrobiální účinky a podpora imunity

Propolis vyniká svou schopností ničit bakterie, viry i plísně. Hlavním mechanismem působení je zde přímá interakce s buňkami mikrobů, například potlačení tvorby DNA a RNA v buňkách mikrobů, narušení buněčných membrán či snížení pohyblivosti mikrobů. Tato schopnost se uplatňuje se nejen při ochraně úlů před mikroskopickými vetřelci, ale po staletí je využívána i v přírodní medicíně. V rámci antimikrobiálního působení na živé organismy pak hraje důležitou roli i podpora imunitního systému. (1, 2)

Účinnost propolisu byla prokázána například v případě kvasinek Candida a Aspergillus, řady bakterií (potlačuje například množení např. E. faecalis, streptokokům nebo zlatému stafylokokovi) a také širokého spektra virů – například virů Herpes simplex 1 a 2 (původce oparů), chřipky typu A i B, rhinovirů, a dokonce i v případě viru HIV. Nedávné studie ukazují i účinnost proti COVID-19. (1, 2, 5)

Propolis má navíc i řadu pozitivních účinků na imunitní systém – celkově zlepšuje obranyschopnost organismu, modifikuje imunitní reakce, zlepšuje produkci širokého spektra imunitních buněk a ovlivňuje tvorbu imunomodulačních cytokinů, které jsou důležité pro udržení homeostázy. V pokusech na zvířatech rovněž zlepšil schopnost jejich imunitního systému rozpoznávat a ničit patogeny, a to i ve stresových podmínkách. (19)

Protizánětlivý a analgetický efekt

Za to, že nás něco bolí, jsou zodpovědné tzv. nociceptory – specializovaná nervová zakončení, která se nacházejí například v kůži, svalech, pojivových tkáních, cévách či vnitřních orgánech. Pokud jsou nociceptory podrážděny, dochází ke vzniku bolesti. Toto podráždění přitom mohou způsobit různé podněty – mechanické, chemické, tepelné… Důležitou roli zde také hraje zánět, který výrazně zvyšuje citlivost nociceptorů. (1)

Propolis přitom zmírňuje bolest hned několika cestami: jednak má přímý antinociceptivní účinek (tj. snižuje podráždění nociceptorů), dále aktivuje opioidní receptory, které bolest tlumí, a ještě vykazuje silný protizánětlivý účinek, kdy potlačuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů i cytokinů a má vliv i na imunitní mechanismy související se vznikem zánětu (např. migraci neutrofilů a makrofágů). Mezi nejefektivnější protizánětlivé a protibolestivé složky propolisu patří zejména flavonoidy a terpeny, například artepillin, vestitol, kaempferol, quercetin, chrysin, galangin, pinocembrin kyselina kávová nebo fenetylester kyseliny kávové. Některé z těchto látek přitom působí na epigenetickém principu, kdy potlačují aktivaci zánětlivých genů. (1)

Nádorová onemocnění

Propolis ovlivňuje celou řadu mechanismů, které souvisí s nádorovým bujením. Ovlivňuje například aktivitu některých genů a proteinů ovlivňujících vznik a růst zhoubných nádorů (například genů TP53 a CDKN1A a proteinů MMP2, TIMP2, Bcl2 a Bax), působí cytotoxicky, ovlivňuje buněčnou signalizaci související se vznikem rakoviny, potlačuje proliferaci (rychlé nekontrolované dělení buněk), podporuje apoptózu (mechanismus, kterým poškozená buňka zničí sama sebe, aby se nemohla dále dělit), a potlačuje i tzv. angiogenezi, což je tvorba nových cév nutných k zásobování rostoucího nádoru. Důležité je zde také antioxidační a protizánětlivé působení propolisu. (3, 4)

Cytotoxické působení propolisu bylo prokázáno například v případě rakoviny prsu, střeva, děložního čípku a plic. Nadějně se jeví dokonce i v případě tzv. tripl-negativního karcinomu prsu, což je agresivní typ nádoru, který většinou odolává chemoterapii. Výzkumy ukázaly, že jedna ze složek propolisu – kyselina p-kumarová zde podporuje epigenetickou reakci jménem demetylace genů, která výrazně snižuje životaschopnost nádorových buněk. (3)

V současné době dokonce probíhá vývoj léků, které kombinují propolis s nanočásticemi pro usnadnění jeho průniku do nádorových buněk. (4)

Diabetes

Důležitou roli při vzniku diabetu hrají enzymy amyláza a α-glukosidáza, které jsou nutné pro získávání glukózy ze škrobů a disacharidů (tj. i ze sacharózy). Jednou z možností léčby diabetu jsou proto léky, které se zaměřují právě na potlačení tvorby α-glukosidázy, a tím pomáhají snížit hladinu glukózy, zejména pak její postprandiální vrcholy (tj. zvýšení po jídle). Nevýhodou těchto léků jsou ale četné vedlejší účinky, například bolesti žaludku či průjem. (1)

Produkci amylázy a α-glukosidázy lze ovšem účinně snižovat i pomocí některých přírodních prostředků, a právě propolis je jedním z nich. Jeho účinné látky (například kyseliny mangiferonová a ambolová) navíc působí efektivně nejen na potlačení tvorby zmíněných enzymů, ale pomáhají také zmírnit inzulinovou rezistenci, a to zejména působením na inzulinové receptory. To vše ve výsledku vede ke snížení hladiny glukózy v krvi. (1, 6, 7)

Srdce a cévy

Propolis vykazuje také ochranný efekt na kardiovaskulární systém. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi a důležitý je zde i jeho antioxidační efekt. (8, 9)

Zdraví ústní dutiny

Propolisová tinktura se tradičně využívá k výplachům ústní dutiny. Zde pomáhá ničit škodlivé bakterie a kvasinkové infekce a podporuje aktivitu některých typů imunitních buněk. Navíc pomáhá udržovat rovnováhu v oblasti poměru kostních buněk, a tím pomáhá zmírnit úbytek kostní hmoty v oblasti čelistí, a zároveň podporuje tvorbu dentinu, což je látka tvořící podklad celého zubu. (2)

Hojení ran

Propolis je tradičním prostředkem na ošetřování nejrůznějších kožních poranění. Uplatňuje se zde přitom nejen jeho desinfekční a antimikrobiální působení, ale také jeho přímý pozitivní vliv na procesy hojení. Podporuje například tvorbu vaskulárního endoteliárního růstového faktoru, ovlivňuje ukládání kolagenu v průběhu hojení, zlepšuje produkci interferonů imunitními buňkami, snižuje počet tzv. žírných buněk a zlepšuje migraci keratinocytů. V jedné studii dokonce propolis vykazoval výraznější účinky na podporu hojení než sulfadiazin stříbrný. Jeho antioxidační vlastnosti jsou navíc užitečné i při léčbě popálenin. (1, 10-13)

Žaludeční a dvanáctníkové vředy

Vředy na žaludku či dvanáctníku vznikají z nerovnováhy mezi zánětlivými a ochrannými procesy v oblasti sliznic trávicího traktu. Propolis zde proto díky kombinaci protizánětlivého, ochranného a hojivého působení patří mezi účinné přírodní prostředky. (1)

Alergie

Propolis snižuje uvolňování histaminu, a může být proto efektivní i při zmírňování alergií. Navíc přímo působí na T-buňky, které jsou pro vznik alergií klíčové, a zmírňuje tvorbu imunoglobulinu E. Osvědčil se například při alergické rýmě (ke zmírnění potíží došlo po 2 týdnech užívání), a dokonce i při asmatu, kde jeho podávání vedlo ke snížení četnosti záchvatů a celkovému zlepšení dechových funkcí. (14, 15, 19)

Deprese a úzkost

Propolis vykazuje také ochranný efekt na nervový systém. V pokusech na myších jeho podávání vedlo ke zmírnění účinků stresu i příznaků deprese a úzkosti. Za tyto účinky jsou zodpovědné především obsažené polyfenoly, zejména pak chrysin a fenetylester kyseliny kávové. Ochranný efekt na nervový systém byl prokázán dokonce i při působení radiace. (1, 16)

Játra a ledviny

Potvrzen byl rovněž ochranný efekt propolisu na jaterní a ledvinové funkce. (1)

Stárnutí pokožky

Stárnutí pokožky se projevuje ztluštěním epidermis, tvorbou vrásek, suchostí a ztrátou elasticity. Mezi jeho důležité příčiny patří působení UV záření, které mj. způsobuje degradaci kolagenu, zvýšení úrovně zánětlivých a oxidativních procesů, a dokonce i poškození DNA kožních buněk. Tyto procesy naopak dokáží efektivně zpomalovat mnohé přírodní látky, zejména pak ty ze skupiny flavonoidů. Mezi ně patří i flavonoidy obsažené v propolisu, například chrysin, apigenin, kaempferol, galangin, naringerin nebo quercetin. (17)

Lupenka

Lupenka neboli psoriáza je závažné kožní zánětlivé onemocnění s auutoimunitním pozadím, které výrazně narušuje kvalitu života. I zde mohou výraznou úlevu přinést látky ze skupiny polyfenolů a flavonoidů, včetně těch obsažených v propolisu. Například luteolin při lupénce výrazně snižuje tvorbu zánětlivých cytokinů i proliferaci kožních buněk, ovlivňuje imunitní funkce a celkově snižuje poškození pokožky, příznivé účinky zde mají i quercetin, chrysin, kaempferol a další látky. Ústup příznaků byl zaznamenán jak v případně vnitřního užívání, tak i vnější aplikace formou krému, a to po třech měsících léčby. (17, 18)

Akné

Akné je dalším kožním problémem, při kterém je užitečná kombinace antibakteriálního, hojivého a protizánětlivého působení propolisu. Vhodná je zde opět jak zevní, tak vnitřní aplikace. (22)

Užívání a kontraindikace

Propolis se může užívat buď vnitřně (obvyklá dávka je 400-500 mg denně, její bezpečnost byla prokázána při 13 měsících užívání), nebo zevně ve formě tinktury, pasty či krému. Ředěná tinktura se rovněž využívá k výplachům ústní dutiny, k tomuto účelu se propolis přidává i do zubních past a ústních vod. (20)

Propolis je obecně považován za bezpečný, může ale vyvolávat alergické reakce, a to jak při vnitřním užívání, tak při aplikaci na pokožku a sliznice. Vyvarovat by se jej proto měly osoby citlivé na včelí produkty. Těhotným ženám se nedoporučuje, protože jeho bezpečnost v tomto období nebyla dostatečně prokázána. V době kojení je za bezpečnou považována dávka 300 mg denně po dobu 10 měsíců. (20)

Podobně jako řada dalších přírodních produktů může i propolis snižovat krevní srážlivost. Vyvarovat by se jej proto měly osoby s poruchou krevní srážlivosti a lidé užívající léky na ředění krve (např. warfarin). Nevhodné je i užívání spolu s léky ovlivňujícími funkci jater. Jeho užívání je vhodné vysadit i 2 týdny před plánovanými chirurgickými zákroky. (20)

Vhodné kombinace

Imunita, antimikrobiální působení: propolis + česnek + hlíva ústřičná (23), propolis + zinek (24), propolis + echinacea + vitamin C (25), propolis + zázvor (27), propolis + mateří kašička (32)

Akné: propolis + tea tree + aloe vera (21)

Hojení ran: propolis + kurkumin (26)

Srdce a cévy: propolis + granátové jablko (28), propolis + mateří kašička (31)

Nádorová onemocnění: propolis + resveratrol (29)

Ledviny: propolis + mateří kašička (30)

Popis

Mateří kašička je gelovitá látka, kterou ve svých hltanových žlázách vytvářejí z pylu včely mladušky. První tři dny života jsou mateří kašičkou krmeny všechny larvy. Larvy dělnic jsou poté převedeny na stravu obsahující převážně med a pyl, zatímco larvy budoucích královen a poté i královny samotné dostávají mateří kašičku po celý další život: V každém okamžiku se okolo královny nachází několik včel, které mají za úkol ji nepřetržitě krmit. Díky tomu dochází k aktivaci inzulinové signalizační kaskády, změnám v produkci hormonů ovlivňujících vývoj mozku a široké plejádě epigenetických změn. To vše má za následek vývoj zcela odlišného jedince co do stavby těla, fyziologie i chování. (1)

Největším producentem mateří kašičky je Čína, odkud pochází 90 % světové produkce. Tamní vědci totiž vyšlechtili speciální druh včel, který produkuje mateří kašičku ve velkém množství, a navíc optimalizovali výrobní postupy. Díky tomu jsou z jedné včelí kolonie schopni získat až 10 x více mateří kašičky než od původních včelích druhů. (3,4)

Složení

Mateří kašička je pro své jedinečné složení považována za superpotravinu. Kromě vody (cca 60 %) obsahuje poměrně vysoké množství bílkovin (9-18 %), v nichž mj. najdeme všechny esenciální aminokyseliny (z aminokyselin je zvláště bohatá na valin, leucin, arginin a lysin). Z makroživin jsou tu obsaženy i cukry (7-18 %) a tuky – ty jsou zde převážně ve formě volných mastných kyselin, z nichž některé jsou zcela unikátní. Z mikroživin se v mateří kašičce vyskytuje celá řada esenciálních vitaminů a minerálů: B-komplex, vitaminy A, C, E, železo, sodík, draslík, vápník, hořčík, zinek, mangan a měď. Důležitý je i obsah enzymů, hormonů (nachází se zde např. testosteron, estradiol, progesteron a prolaktin), peptidů, polyfenolů a nukleotidů. (2)

Z hlediska epigenetického působení je klíčový obsah jedné z organických kyselin – kyseliny 10-hydroxy-2-decenové (10HDA), která působí jako inhibitor histondeacetyláz (tj. potlačuje produkci enzymů nutných pro průběh epigenetické reakce jménem deacetylace histonů, čímž se zvyšuje aktivita příslušných genů). Kromě toho nepřímo ovlivňuje i další klíčovou epigenetickou reakci jménem metylace genů. Právě obsah 10HDA je přitom považován za mezinárodní standard kvality. (1, 2)

Historie

Mateří kašičku znali již staří Egypťané. Využívali ji ke kosmetickým účelům, pravděpodobně však byla i konzumována vládnoucí vrstvou. Historici starověkého Řecka uvádějí, že v antických dobách lidé pojídali rozdrcené plástve s obsahem medu, propolisu, mateří kašičky i larev. Vliv mateří kašičky na vitalitu, dlouhověkost a plodnost včelích královen poprvé popsal Aristoteles. V Asii, konkrétně ve starověké Číně, byla mateří kašička využívána k léčení – spojována byla s dlouhověkostí a sexuální silou. V novověku popsal roli mateří kašičky ve výživě královen poprvé holandský přírodovědec Jan Swamerdamm (1637-1680). Její chemickou analýzu pak poprvé provedl v roce 1852 reverend Langstroth, který je pokládán za otce amerického včelařství. Coby doplněk stravy je mateří kašička zkoumána a využívána od 60. let 20. století. (38)

Léčivé účinky

Klíčovou příčinou působení mateří kašičky je její schopnost měnit průběh epigenetických reakcí, a tím i aktivitu jednotlivých genů v DNA. U včel jsou tyto změny tak intenzivní, že vedou k vývoji zcela odlišného jedince. Epigenetické působení mateří kašičky, byť ne tak výrazné jako u včel, však bylo prokázáno i u savců včetně člověka. Tyto účinky přitom nejsou způsobeny pouze obsahem 10HDA, která ovlivňuje především acetylaci histonů, ale i některými bílkovinami (ty mají vliv např. na metylaci genů), polyfenoly a dalšími složkami. (1)

Sexuální zdraví mužů i žen

Mateří kašička je zvláště vhodná pro ženy v menopauze. Obsahuje totiž nejen přímo ženské pohlavní hormony, ale i čtveřici účinných látek (včetně 10HDA), které ovlivňují aktivitu estrogenových receptorů alfa i beta. Díky tomu pomáhá efektivně zmírňovat nepříjemné projevy menopauzy, jako jsou návaly horka, bolesti spodní části zad, výskyt vaginálních infekcí, kognitivní deficit či úzkost a další negativní psychické stavy. K výraznému ústupu potíží došlo v rámci výzkumů po osmi týdnech užívání 1 g denně nebo po 12 týdnech užívání 800 mg denně. U žen po menopauze pomáhá snížit i riziko kardiovaskulárních potíží a Alzheimerovy choroby. Studie na potkanech s odstraněnými vaječníky rovněž naznačila schopnost mateří kašičky omezit úbytek kostní hmoty po menopauze. (2, 6, 7, 34)

Mnoho benefitů ovšem přináší i ženám v plodném věku. V rámci jednoho z výzkumů například vedlo její užívání ke zmírnění projevů premenstruačního syndromu (PMS) o 50 %. Tento výsledek byl dosažen po dvou měsících užívání 1 g denně. (8)

Výrazné jsou i pozitivní účinky na plodnost, a to u obou pohlaví. U mužů například podporuje tvorbu spermií i jejich životnost, chrání je před účinky toxických látek i tepelnému stresu a rovněž zvyšuje objem ejakulátu. Muži také mohou těžit ze schopnosti mateří kašičky zvyšovat hladinu testosteronu – pouhých 100 mg denně po dobu 3 měsíců v rámci jedné ze studií například zvýšilo hladinu o 20 %! Jedním z důvodů může být schopnost mateří kašičky podporovat produkci tzv. luteinizačního hormonu, který je nezbytný právě pro tvorbu testosteronu. Pozitivní vliv má i na libido. (2, 34).

Studie na zvířatech naznačují, že by mohla rovněž pozitivně ovlivnit také ranný vývoj plodu, k potvrzení tohoto efektu je však zapotřebí dalších výzkumů. (2)

Imunita, alergie a antimikrobiální působení

Mateří kašička má silné imunomodulační účinky. Zejména obsažené glykoproteiny a mastné kyseliny podporují tvorbu a zrání řady imunitních buněk a celkovou imunitní odpověď. Obsahuje ale také látky, které modulují imunitní odpověď na alergen, a proto může mít i antialergické účinky. (2)

Mnohé bílkoviny a peptidy mateří kašičky mají rovněž přímé antimikrobiální účinky. Dokáží efektivně ničit řadu grampozitivních i gramnegativních bakterií – například i zlatého stafylokoka, E. coli či B. subtilis. Působí i proti řadě virů, jako jsou například herpes viry (HSV-1 i HSV-2), chřipkové viry a některé rhabdoviry, a také proti plísním a kvasinkám (včetně Candida albicans). (2)

Antioxidační a protizánětlivé působení

Mateří kašička působí proti škodlivým volným radikálům nejen prostřednictvím antioxidantů, které obsahuje (např. polyfenolů), ale dokáže i účinně podporovat produkci vnitřních antioxidačních enzymů, jako je superoxid dismutáza (SOD), glutathion peroxidáza, glutathion reduktáza či kataláza. (2, 9)

Výrazné je i její protizánětlivé působení. Potlačuje například produkci zánětlivých cytokinů, jako je IL-1, IL-6 nebo THF-α. Předpokládá se dokonce i její pozitivní efekt při autoimunitních onemocněních, jako je revmatoidní artritida. (2, 10)

Mozek a nervová soustava

Látky obsažené v mateří kašičce, jako je například 10HDA, podporují vznik nových neuronů z kmenových buněk a jejich diferenciaci. Proto má potenciál zlepšit kognitivní výkonnost, a to zejména u žen po menopauze a obecně u osob ve vyšším věku. Pomáhá také zlepšit funkci hematoencefalické bariéry oddělující krevní oběh od mozku, a tím i ochranu mozku vůči škodlivým látkám. Studie na zvířatech ukazují i schopnost snížit tvorbu amyloidu beta, což může být přínosné v prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby. (5, 13-15)

Studie na zvířatech ukazují rovněž potenciál zmírňovat důsledky poranění mozku a nervové soustavy. (2)

Játra a ledviny

Výzkumy na lidských dobrovolnících sice zatím v této oblasti chybí, studie na zvířatech ale ukazují, že by mohla mateří kašička podporovat jak funkci jater, tak i ledvin, a zároveň je i pomoci chránit vůči působení volných radikálů a toxických chemikálií. (9, 11, 12)

Stárnutí

U včel způsobuje mateří kašička mnohonásobné prodloužení života – zatímco dělnice žijí jen několik týdnů, včelí královna se dožívá 3-5 let, výjimečně dokonce až sedmi let. Výrazný pozitivní vliv na prodloužení života byl ale prokázán i u jiných živočišných druhů, a předpokládá se tak i anti-age efekt u člověka. (2)

Kardiovaskulární zdraví

Mateří kašička má prokazatelných efekt na snížení cholesterolu. Efektivně působí zejména u žen po menopauze, pozitivní působení ale bylo zaznamenáno i u lidských dobrovolníků mužského pohlaví. Ke snížení hladiny celkového i LDL cholesterolu a zvýšení HDL cholesterolu přitom došlo i u osob s již rozvinutou aterosklerózou. (17-19)

Studie na zvířatech ukázaly i potenciál snižovat krevní tlak. (20, 21)

Diabetes

Velmi užitečným pomocníkem může být mateří kašička i pro diabetiky. Studie na lidských dobrovolnících prokázaly její výraznou schopnost snižovat v krvi hladinu glukózy i glykovaného hemoglobinu a zlepšovat produkci inzulinu. Výzkumy na zvířatech pak ukázaly i její potenciál snižovat výskyt komplikací diabetu, jako je například poškození ledvin. Diabetikům může také pomoci při snižování hmotnosti. (2, 22, 23)

Nádorová onemocnění

Některé studie potvrdily i protinádorové účinky mateří kašičky. Prokázána byla například schopnost potlačovat růst samotného nádoru i metastáz, stejně jako antiangiogenní efekt, tj. schopnost potlačovat tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru. Významné je i pozitivní působení na imunitu – právě na kondici imunitního systému totiž závisí, zda budou imunitní buňky schopny rozpoznat a zlikvidovat potenciální nádorové buňky. Příznivé účinky mateří kašičky byly zaznamenány u nádorů prostaty, jater, prsu (zde pouze mírné) a neuroblastomu. (2)

Mateří kašička má navíc synergický efekt s některými chemoterapeutickými léčivy a také pomáhá zmírnit některé vedlejší účinky chemoterapie a radioterapie, takže může být i vhodným doplňkem konvenční léčby. (24, 25)

Pokožka a hojení ran

Mateří kašička má pozitivní vliv na pokožku, a to jak při vnitřním užívání, tak i při vnější aplikaci, například jako součást pleťových krémů. Kromě zpomalení procesů stárnutí zlepšuje například ochranu pokožky vůči UVB záření. Studie provedená na potkanech rovněž ukázala, že by mohla pomoci s udržením elasticity pleti ženám po menopauze. Když byla totiž orálně podávána potkaním samicím s odstraněnými vaječníky, došlo u nich ke zvýšení produkce kolagenu v pokožce. (2, 28)

Zlepšuje také hojen ran, a to nejen drobných poranění typu škrábnutí, ale i diabetických vředů a lézí atopického ekzému. Obsažené bílkoviny a další látky totiž například podporují tvorbu a migraci keratinocytů, migraci fibroblastů a zvyšují hladinu sfingolipidů, které se účastní hojivých procesů. Při zevní aplikaci na diabetické vředy také podporuje vazodilataci (rozšíření cév) v okolí rány a brání její infekci mikroorganismy. (2, 26)

Prostata

Jedna studie rovněž prokázala přínos při benigní hyperplasii (tj. zbytnění) prostaty. Když byla mateří kašička podávána skupině dobrovolníků s tímto problémem, došlo u nich k poklesu PSA (prostatický specifický antigen) i mezinárodního skóre IPSS, které odráží individuální vnímání symptomů. (27)

Suché oči

Jedna malá japonská studie na dobrovolnících ve věku 20-60 let (a předtím i jedna studie na potkanech) ukázala, že mateří kašička může podpořit produkci slz a pomoci při chronicky suchých očích. Po osmi týdnech užívání 2400 mg mateří kašičky u dobrovolníků došlo k výraznému zvýšení produkce slz i zlepšení jejich stability. (29)

Užívání a kontraindikace

Mateří kašička je obecně dobře snášena, mohou se pak po jejím užívání vyskytnout některé alergické reakce. Ty jsou většinou mírné (vyrážky, otoky, podráždění dýchacích cest, trávicí obtíže, ve vzácných případech ale může jít i o život ohrožující reakce. Obecně by se jí měli vyhnout lidé se zvýšenou citlivostí na včelí produkty i alergií na včelí bodnutí – alergické reakce totiž mohou být způsobeny i obsaženými bílkovinami, které se vyskytují jak v mateří kašičce, tak ve včelím jedu. Opatrní by měli být obecně všichni alergici a astmatici. Alergické reakce se mohou vyskytnout i při aplikaci ve formě krému. Velká ostražitost je na místě i v případě nádorů s hormonálním pozadím, jako je rakovina prsu či vaječníků. (2, 30-32)

Užívání mateří kašičky se obecně doporučuje spíše v rámci časově omezených kúr (4 týdny až 3 měsíce). Obvyklá dávka je 1 g denně, v rámci studií na lidských dobrovolnících se ale používaly dávky v poměrně širokém rozmezí: od 300 mg do 4 g, výjimečně až 6 g. Bezpečnost užívání však prokázána  u dávek 4,8 g denně po dobu 1 roku. Mateří kašička je bezpečná i pro děti od 6 let, zde by však měla být vzhledem k obsahu pohlavních hormonů užívána jen krátkodobě. Užívání v těhotenství a při kojení není doporučováno z důvodu nedostatku provedených studií. (31)

Mateří kašička by neměla být užívána spolu s léky snižujícími srážlivost krve (např. warfarin), velká opatrnost je třeba i v kombinaci s léky na snížení krevního tlaku. Nevhodná je také v kombinaci s hormonální léčbou ovlivňující produkci estrogenu a testosteronu, stejně jako s antidiabetickými léčivy (účinky se zde sčítají, mohlo by tedy dojít k hypoglykémii). Obecně platí, že užívání jakéhokoliv doplňku stravy by mělo být konzultováno s ošetřujícím lékařem. (31, 32)

Vhodné kombinace

Mateří kašička se většinou užívá samostatně, popřípadě se kombinuje s jinými včelími produkty – nejčastěji s propolisem, pylem (a)nebo medem – tyto kombinace mají například výrazné protizánětlivé, antioxidační účinky a pozitivní vliv na imunitu. Jedna studie potvrdila také pozitivní vliv na srdce a cévy v případě kombinace mateří kašička + propolis + včelí jed. Na podporu plodnosti byla s úspěchem použita i kombinace mateří kašičky s olejem z tresčích jater, možná je i kombinace mateří kašička + omega-3. (2, 35-37)

Kurkumin je jednou z nejčastěji používaných a nejlépe prozkoumaných epigeneticky působících látek. Vyniká velice silným, a navíc výrazně širokospektrálním působením. Ovlivňuje v těle obrovské množství procesů související s naším zdravím, fyzickou i duševní kondicí a pomáhá při řadě nemocí a potíží.

Popis

Jde o žluté rostlinné barvivo ze skupiny flavonoidů, které se nachází kurkumě –kořeni kurkumovníku dlouhého, což je rostlina z čeledi zázvorovitých. Obsah kurkuminu v kurkumě se pohybuje okolo 3 %.

Historie

Kurkuma je tradiční součástí koření kari, které se již více než 4000 let používá zejména v indické kuchyni i tradiční indické medicíně – Ájurvédě. V hindských obřadech symbolizovala slunce, ochranu a bohatství. Kurkumin byl z kurkumy poprvé izolován před dvěma sty lety. Dnes se používá také jako potravinářské barvivo.

Léčivé účinky

Použití kurkuminu v tradičním léčitelství je velmi široké. Má příznivý vliv na trávicí soustavu – zlepšuje trávení, činnost jater a žlučníku, zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv, má protizánětlivé, protibakteriální a protivirové účinky, užívá se při bolestivé menstruaci, srdečně cévní chorobách, žloutence, a zevně k desinfekci ran. Podporuje imunitu, regeneraci, zmírňuje bolesti, zpomaluje procesy stárnutí a používá se jako celkově povzbuzující prostředek. Z hlediska Ájurvédy rovněž mírně zahřívá, má a zklidňující účinky, vyživuje všechny tkáně a podporuje vše, co souvisí s cirkulací – tedy nejen fyzický pohyb, ale i tok myšlenek.

Moderní věda se zaměřila především na epigenetické účinky kurkuminu. Na naše zdraví totiž působí celá řada faktorů, které sice nedokáží měnit naši genetickou informaci, pomocí celé řady chemických procesů však dokáží ovlivnit, které geny ovlivňující naše zdraví a fyzickou kondici se nakonec projeví – jde například o naši stravu, úroveň stresu, životní prostředí atd. A právě kurkumin patří mezi látky, které dokáží procesy ovlivňující naši DNA, konkrétně pak intenzitu biochemických reakcí, které zvyšují či snižují aktivitu jednotlivých genů v DNA (tj. zejména metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA). Epigenetický efekt navíc kurkumin kombinuje s mimořádně silným antioxidačním a protizánětlivým působením.

Dalšími důležitým mechanismy působení kurkuminu je jeho protizánětlivá aktivita a také schopnost pozitivně ovlivňovat střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčová pro správné fungování prakticky celého těla. Pomáhá udržovat správný poměr „přátelských“ a patogenních bakterií, pozitivně ovlivňuje propustnost střevní bariéry a zmírňuje zánět v oblasti střev. (94)

Kurkumin vyniká rovněž pozitivním působením na mitochondrie – podporuje vznik nových mitochondrií a zlepšuje funkci a ochranu těch stávajících. Mitochondrie jsou přitom organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, a proto je jejich kondice zásadní pro fungování prakticky všech orgánů a tkání těla, stejně jako pro rychlost stárnutí či sportovní výkonnost. (95)

Protinádorové působení

Kurkumin patří mezi přírodní látky s nejsilnějším protinádorovým působení – je prokázáno, že lidé, kteří v potravě přijímají vyšší dávky koření kurkuma, mají nižší výskyt nádorových onemocnění. (2) Částečně je za to zodpovědný jeho výrazný antioxidační potenciál, mnohem důležitější je však jeho epigenetické působení. Kurkumin sice nedokáže přímo ovlivnit naši DNA, zato však působí prostřednictvím epigenetických mechanismů (metylace DNA, acetylace, modifikace histonů, změny microDNA atd.), a tím rozhoduje, které geny se nakonec projeví a které nikoliv, což se týká i genů zodpovědných za vznik nádorového bujení. (1)

Vliv kurkuminu na snížení rizika vzniku rakoviny byl potvrzen řadou studií. (3, 4). Mezi nejdůležitější mechanismy jeho působení patří modifikace bílkovin jménem histony, které se podílejí na prostorovém uspořádání molekul DNA. Právě abnormální aktivita je přitom prokazatelně spojena spojena s vyšším rizikem rakoviny. (5, 6, 7)

Dalším důležitým mechanismem účinku kurkuminu je ovlivnění tzv. metylace DNA, což je proces, který znemožňuje vyjádření některý genů – určitý úsek DNA je stále přítomen, ale tělo ho nedokáže „přečíst“. V nádorových buňkách přitom byly zjištěny dva typy metylace, které způsobují, že organismus ztrácí nad nádorovým bujením kontrolu. (9) Několik studií přitom potvrdilo právě schopnost kurkuminu ovlivňovat proces metylace (11, 12).

Kurkumin má ovšem vliv i na microRNA, což jsou sloučeniny s krátkým řetězcem (okolo 20 nukleotidů), které se neúčastní tvorby bílkovin, ale zato hrají důležitou roli v programování tzv. buněčně smrti a tím ovlivňují i vznik nádorových buněk. (13) Právě prostřednictvím vlivu na microRNA přitom kurkumin může ovlivňovat množení nádorových buněk. (14)

Příznivé působení kurkuminu bylo potvrzeno u celé řady nádorových onemocnění, například u rakoviny prsu, prostaty, plic, tlustého střeva či slinivky.

Kardiovaskulární choroby

Stejně jako u rakoviny, také u kardiovaskulárních chorob platí, že důležitou roli v jejich prevenci a léčbě hraje epigenetické působení kurkuminu.

Klíčové je ovšem i jeho protizánětlivé působení, protože právě zánět hraje při vzniku kardiovaskulárních onemocnění velice důležitou roli – poškozuje totiž buňky cévní stěny, což na nich následně umožňuje vznik aterosklerotických plátů. Kurkumin přitom výrazně snižuje tvorbu zánět podporujících látek, například TNF-α, cytokinů a enzymu COX-2. Navíc ovlivňuje aktivitu enzymů podílející se na metabolismu lipoproteinů, což se následně projeví snížením hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Velkým benefitem může být i podpora tvorby oxidu dusnatého, který způsobuje roztažení cév, a tím zlepšuje prokrvení všech tkání v těle. (15, 17, 57)

Imunita a antimikrobiální působení

Kurkumin patří mezi velice silné imunostimulanty. Podporuje vznik a diferenciaci celé řady imunitních buněk (B-buňky, T-buňky, makrofágy, dendritické buňky, NK buňky…) a příznivě působí jak na vrozenou, tak i získanou imunitu. Posiluje přitom imunitní odpověď nejen na mikroby způsobující infekce, ale i na nádorové buňky. Důležité je zde i jeho protizánětlivé působení. Pomáhá také zmírňovat alergie. (100)
Kurkumin navíc vykazuje i přímé antimikrobiální působení na řadu patogenů. Rozsáhlá je zejména jeho schopnost potlačovat množení velkého spektra virů, například původců chřipky, žloutenky (typu A, B, i C), viru Herpes Simplex 2, arbovirů (např. viru Zika), HPV (papilomaviru), enterovirům, a dokonce i viru HIV či COVID-19. Funguje také proti velkému počtu bakteriálních kmenů, včetně například zlatého stafylokoka, K. pneumoniae, či E. coli. Působí také proti 19 různým druhům plísňových infekcí, včetně kvasinek Candida albicans a plísním v potravinách. (96-98, 100)

Autoimunitní choroby

Jako autoimunitní označujeme nemoci, při nichž, zjednodušeně řečeno, napadá imunitní systém vlastní tkáně. Na vzniku všech se určitou měrou podílí dědičnost, velkou roli tu však vždy hrají i procesy epigenetické – zejména ty, které se týkají vzniku a fungování imunitních buněk, tvorby zánětlivých cytokinů a enzymu COX-2, i specifického chování buněk postižených tkání (například ve smyslu apoptózy neboli buněčné smrti). Prakticky u všech autoimunitních onemocněních byly prokázány výrazné odchylky v oblasti metylace genů, acetylace histonů i regulace pomocí microRNA. Velkou roli zde hraje i stav střevního mikrobiomu. (56)

Kurkumin přitom disponuje výraznými protizánětlivými, imunomodulačními a protidegenerativními účinky, a proto je velice efektivní prakticky při všech autoimunitních chorobách, ať už je to Crohnova choroba (56), ulcerózní kolitida (49, 56), revmatoidní artritida (55), Bechtěrevova choroba, cukrovka I. typu, autoimunitní onemocnění štítné žlázy (50), lupus (51), roztroušená skleróza (55) a řada dalších. Zvláště při zánětlivých střevních onemocněních se příznivě projevuje i jeho působení na střevní mikrobiom a propustnost střevní stěny. (56) Důležitá je zde i schopnost kurkuminu pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu, která je u autoimunitních onemocnění prakticky vždy narušena. (94)
Dávkování se u jednotlivých onemocnění liší. Poměrně vysoké je například u ulcerózní kolitidy, kdy byly účinné dávky od 2 000 mg denně (výrazné zlepšení stavu se dostavilo již po 4 týdnech užívání), zatímco dávky okolo 450 mg žádné zlepšení nepřinesly. (51) Naopak v případě revmatoidní artritidy prokázala jedna ze studií významné zlepšení po 12 týdnech užívání pouhých 66,3 mg kurkuminu. (54) Nízké dávky, konkrétně 80 mg denně, byly účinné i v případě roztroušené sklerózy, ty však byly v rámci této studie pacientům podávány dlouhodobě – po 26 týdnů. (55)

Lupenka

Účinnost kurkuminu byla prokázána i při těžkých formách lupenky. I zde je pravděpodobně důvodem jeho silné protizánětlivé působení. (91)

Padání vlasů

Za jednu z hlavních příčin padání vlasů u mužů (tzv. androgenní alopecie) je považován hormon dihydrotestosteron (DHT), který v těle vzniká z mužského pohlavního hormonu testosteronu. Aby k této přeměně došlo, je zapotřebí působení enzymu jménem 5α-reduktáza. Tohoto faktu využívají léky klasické medicíny (např. Finasterid), které se zaměřují právě na inhibici 5α-reduktázy, jejich nevýhodou je však možný výskyt nepříjemných vedlejších účinků, zejména snížení schopnosti erekce, ztráta libida nebo deprese (41).

Výzkumy ovšem ukázaly, že tou samou schopností disponuje i kurkumin. Jeho účinnost je sice o něco nižší než v případě léku, 1 g extraktu z kurkumy má stejný potenciál inhibovat 5α-reduktázu jako 13 mg Finasteridu, zato však nemá žádné negativní vedlejší účinky ani při dlouhodobém užívání. (42)
Kurkumin ovšem působí proti vypadávání vlasů i dalšími cestami. Zmírňuje například negativní účinky stresu, který je dalším výrazným rizikovým faktorem alopecie u mužů i žen (43). Pomáhá také aktivovat tzv. DVR receptory, což jsou receptory na buněčném jádře určené pro vitamin D. Samotný vitamin D sice proti vypadávání vlasů nepůsobí, geny aktivované prostřednictvím VDR receptorů ovšem spouštějí tvorbu bílkovin, které fungují jako řídící signály v procesu růstu vlasů, a to opět u obou pohlaví (44).

Zbytnění prostaty

Výše zmíněné padání vlasů není jediným nepříjemným účinkem dihydrotestosteronu. Tento hormon se totiž výrazně podílí i na vzniku a rozvoji tzv. benigní hyperplazie neboli zbytnění prostaty. Při tomto problému, který důvěrně znají především muži od padesátky výše, dochází ke zvětšení prostaty, tedy žlázy, která obklopuje močovou trubici. Ta je tímto zvětšením utlačována a důsledkem je časté a obtížné močení.

I v tomto případě je proto velice užitečná schopnost kurkuminu blokovat tvorbu 5α-reduktázy, tím i vznik dihydrotestosteronu. Účinky na prostatu jsou zde podobné jako v případě léku Finasterid. (45)

Diabetes

Cukrovka je další z celé řady civilizačních chorob, při jejímž vzniku hrají důležitou roli zánětlivé procesy. Kurkumin má přitom výrazný protizánětlivý efekt, zlepšuje funkci beta-buněk produkujících inzulin a brání jejich zničení. Výzkumy na zvířatech také prokázaly, že snižuje inzulinovou rezistenci. (21-27) Velký význam pro diabetiky má i schopnost kurkuminu podporovat produkci enzymu AMPK, který je nezbytný pro absorpci glukózy z krve do svalů a její využití uvnitř svalových buněk. Svaly jsou totiž nejvýznamnějším „zpracovatelem“ glukózy, a pokud dojde prostřednictvím enzymu AMPK k jejímu efektivnějšímu využití ve svalech, důsledkem je snížení hladiny glukózy v krvi. (52, 53) Jako účinné se v rámci výzkumů prokázaly denní dávky od 300 mg. (51)

Pokusy na zvířatech rovněž ukazují, že kurkumin může být užitečný i v prevenci a léčbě komplikací diabetu. Když jej například vědci podávali diabetickým myším trpících silnou ischemií končetin (nedostatečné zásobení kyslíkem vlivem špatného stavu cév), došlo u nich k významnému zlepšení krevního oběhu a zvýšení hustoty krevních kapilár v končetinách. (95)

Artróza

Artróza je degenerativní kloubní onemocnění projevující se výrazným úbytkem chrupavky, na nějž posléze navazují zánětlivé procesy způsobující bolest a další poškozování kloubních struktur. Často bývá považována za čistě mechanický problém, výzkumy ovšem ukazují, že tomu tak není. Kloubní chrupavka má totiž velkou schopnost regenerace a o tom, jestli dojde k jejímu poškození, rozhodují velkou měrou i epigenetické procesy.

Největší roli přitom pravděpodobně hraje proces metylace, který působí na biologii buněk chrupavky, tzv. chondrocytů. Když vědci zkoumali DNA poškozených a nepoškozených oblastí chrupavky osob s mírnou a rozvinutou artrózou, našli právě v oblasti metylace genů více než tisícovku rozdílů. Další výzkum pak u nemocných odhalil změny v metylaci více než třetiny genů, které zvyšují náchylnost k artróze. Výrazné odchylky byly také potvrzeny v oblasti transkripčních faktorů, které jsou nezbytné v procesu „čtení“ genů, i v tvorbě cytokinů, které se podílejí nejen na vzniku zánětlivých procesů, ale také snižují tvorbu kolagenu typu II a omezují pružnost chrupavky. (46, 47)

Kurkumin může v případě artrózy výrazně přispět ke snížení bolestivosti – jeho protizánětlivé a protibolestivé působení je srovnatelné s nesteroidními antirevmatiky, jako je aspirin či ibuprofen. Jedna ze studií prokázala, že denní dávka 2 000 mg kurkuminu má stejné účinky jako 800 mg ibuprofenu (52), účinné však byly v rámci výzkumů i dávky čtvrtinové (51). Kurkumin snižuje zejména tvorbu enzymu COX 2 či transkripčního faktoru NF‑κB, což je důležité pro snižování míry zánětlivých procesů. Díky antioxidačnímu i epigenetickému působení ale zároveň chrání chondrocyty (buňky chrupavky) a obnovuje tvorbu kolagenu typu II. (48) Jako účinná se ukázala zejména kombinace kurkuminu s boswellií (51).

Obezita

Základem každého úspěšného hubnutí je pochopitelně úprava energetické bilance tak, aby výdej energie převažoval nad jejím příjmem. Obezita je však zároveň vždy provázena určitou úrovní zánětlivých procesů v těle, a proto při její léčbě mohou hrát velice pozitivní roli i protizánětlivé substance, jako je právě kurkumin. (29-31)

Obezita má ovšem i svoji epigenetickou složku – v genetické informaci obézních lidí jsou vždy přítomny i epigenetické změny typu metylace DNA nebo modifikace histonů v oblasti genů, které jsou zodpovědné za tvorbu tukové tkáně, vznik zánětlivých procesů či tvorbu inzulinu. Právě kurkumin přitom patří mezi substance, jejichž pozitivní vliv na léčbu obezity je poměrně dobře zdokumentován. Ovlivňuje totiž funkci genů zodpovědných za energetický metabolismus a ukládání tuků. (32-34)

K úspěšnému hubnutí může kurkumin přispět i prostřednictvím svého pozitivního vlivu na mitochondrie. Vzhledem k tomu, že v mitochondriích dochází k přeměně živin na energii, totiž jejich dysfunkce snižuje celkový energetický výdej. (95)

Mentální výkonnost

Když vědci v rámci jedné studie podávali dobrovolníkům prášek z kurkumy obsahující 80 mg kurkuminu, došlo u nich hodinu poté k výraznému zlepšení mentální výkonnosti. Zlepšila se přitom zejména jejich schopnost soustředění a efektivita pracovní paměti, zároveň ovšem měli i lepší náladu, vyšší úroveň spokojenosti a nižší míru únavy v důsledku psychického stresu. (58)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Prvním fázi vzniku těchto onemocnění představuje shlukování bílkovin, které pak následně poškozují synapse nervových buněk. Podle výzkumu vědců z Michigan State University přitom kurkumin dokáže účinně bránit právě tomuto shlukování. (35)

V případě Alzheimerovy choroby však hrají důležitou roli i epigenetické změny, zejména metylace DNA a modifikace histonů, které v důsledku způsobují výrazné zhoršování paměti, mentální výkonnosti a další příznaky této nemoci. (36, 37) A stejně jako u přechozích zmíněných chorob, i zde je kurkumin jednou z přírodních látek, které tyto změny dokáží potlačovat. (38, 39)

Sportovní výkonnost

Kurkumin patří mezi substance, z nichž mohou výrazně těžit i sportovci, a to jak ti vytrvalostní, tak i rychlostně siloví. Velmi důležité je tu opět jeho protizánětlivé působení, protože náročný trénink způsobuje mikroskopická poškození svalových vláken, v jejichž důsledku dochází k rozvoji zánětlivých procesů. Ty jsou pak příčinou bolesti a zhoršení síly. Tím, že kurkumin zmírňuje svalový zánět, zároveň snižuje bolestivost svalů a urychluje celý proces regenerace. Sportovec je pak schopen dříve podstoupit další náročný trénink, což se časem pozitivně projeví i na jeho výkonnosti. (57)

Sportovci všech odvětví mohou výrazně těžit také ze schopnosti kurkuminu zlepšovat biologickou dostupnost oxidu dusnatého a chránit tuto molekulu před degradací volnými radikály. Jak už jsme uvedli výše, oxid dusnatý rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání, a to včetně svalové tkáně, což má za následek i zvýšení vytrvalostní i silové výkonnosti. Vědci například testovali skupinu dospělých osob, kterým po dobu 12 týdnů podávala denně 2 000 mg kurkuminu, a zkoumala u nich rozdíly v průtoku krve v oblasti hlavní tepny v horní časti paže. Výsledek byl překvapující: průtok krve se zvětšil v průměru o 34 %! (62)
Zvláště vytrvalci pak mohou těžit i ze schopnosti kurkuminu podporovat tvorbu enzymu AMPK. Tento enzym totiž umožňuje efektivnější vstřebávání glukózy z krve do svalů i její využití uvnitř svalových buněk, což ocení nejen výše zmínění diabetici, ale i vytrvalostní sportovci, kteří tak mohou získat více energie pro své pracující svaly. (63)

I v rámci podpory sportovní výkonnosti navíc pomáhá schopnost kurkuminu zlepšovat tvorbu a funkci mitochondrií. Při jeho užívání totiž dochází k rychlejšímu vzniku mitochondrií i ve svalových buňkách. Díky tomu jsou svaly zásobovány větším množstvím energie, což se projeví zlepšením sportovní výkonnosti. (95)

Játra

Kurkumin má rovněž hepatoprotektivní efekt, tj. schopnost chránit jaterní buňky před poškozením. Kombinuje zde přitom své antioxidační a protizánětlivé působení. Chrání játra proti působení alkoholu, toxických látek a také vedlejších účinků léků a zároveň podporuje jejich regeneraci při již vzniklém poškození. Rovněž působí proti ztučnění jater i jejich fibróze a cirhóze. (90)

Deprese a úzkost

Barvivo z kořene kurkumy se rovněž vyznačuje pozitivními účinky na psychiku, a to jak v případě depresí, tak i úzkosti. Účinně ovlivňuje míru acetylace histonů i metylace genů, zlepšuje tvorbu růstového faktoru BDNF a opravuje poškození mitochondrií, jejichž narušená funkce rovněž může přispívat ke vzniku depresí. Uplatňuje se zde i jeho protizánětlivé působení, protože při psychických problémech se obvykle vyskytuje vyšší míra zánětlivých procesů v mozku. (92)

Kurkumin rovněž pomáhá zmírnit příznaky úzkosti (59), posttraumatického syndromu (59) a snižuje mírů následků chronického stresu na funkci mozku (61).

Endometrióza

Endometrióza patří mez nejčastější gynekologická onemocnění. Dochází při ní k migraci děložní sliznice mimo dělohu, což způsobuje zánět a intenzivní bolesti, zejména v průběhu menstruace. Kurkumin zde může pomoci zejména díky svým protizánětlivým a protibolestivým účinkům. Navíc omezuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování endometrických ložisek krví. V pokusech na myších byla potvrzena přímo i redukce ložisek děložní sliznice po podávání kurkuminu. Jeho výhodou je zde minimální výskyt vedlejších účinků a možnost dlouhodobého užívání. (93)

Stárnutí

Některé výzkumy ukazují, že kurkumin může pomoci zpomalit stárnutí. Nemá sice přímý vliv na životnost buněk a jejich přechod do tzv. stádia senescence, patří ale mezi účinné aktivátory sirtuinů, což jsou enzymy zpomalující procesy stárnutí, a to zejména svým působením na funkci mitochondrií. Právě dysfunkce mitochondrií totiž zhoršuje funkci všech orgánů a tkání, a tím stárnutí urychluje. Důležité je zde i rozsáhlé epigenetické působení kurkuminu – rychlost stárnutí totiž zásadně ovlivňuje zejména úroveň metylace genů, ale i stav chromatinu, a na obojí mí kurkumin výrazný pozitivní vliv. V pokusech na zvířatech navíc přidání kurkuminu do stravy vedlo i přímo k prodloužení jejich života. Svým působením navíc napodobuje i příznivý vliv omezení kalorického příjmu a mírné pohybové aktivity na rychlost stárnutí. Pozitivní roli zde hraje i jeho protizánětlivé působení, stejně jako jeho schopnost působit jako regulátor autofagie (jde o proces, při němž buňka „požírá“ sebe sama, což má pozitivní vliv na její funkci). Jak už jsme uvedli, nemá sice přímý vliv na množství senescenčních buněk (jejich hromadění v těle je také jednou z příčin stárnutí), pomáhá ale zmírnit zánět, který v těle v důsledku hromadění senescenčních buněk probíhá. (95)

Štítná žláza

Kurkumin má výrazný pozitivní efekt jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci štítné žlázy. Skvěle působí i při potížích autoimunitního charakteru – má imunomodulační efekt, a navíc jde o silnou protizánětlivou substanci, která reguluje tvorbu zánětlivého enzymu COX-2 a dalších látek, které se podílejí na průběhu zánětlivých procesů v oblasti štítné žlázy (NF-kB, TNF-alfa a další). Působí také jako antioxidant, který chrání buňky štítné žlázy, a má preventivní efekt proti rakovině tohoto orgánu. (99)

Užívání, kontraindikace, kombinace

Kurkumin je možné konzumovat v rámci běžného jídelníčku – kurkuma, která tuto látku obsahuje, je například součástí koření kari. Druhou možností je užívání formou doplňků stravy. V této souvislosti je ovšem třeba zmínit hlavní problém, a tím je omezené vstřebávání kurkuminu, které je dáno zejména jeho omezenou rozpustností ve vodě – mnohem lépe je toto barvivo rozpustné v tucích. Vhodnou možnost, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, tak představuje konzumace doplňku stravy či koření spolu s tučnějším jídlem, popřípadě omega-3 mastnými kyselinami.

Další možností, jak biologickou dostupnost kurkuminu zlepšit, je jeho užívání spolu s látkami, které vstřebatelnost podporují. Asi nejznámější z nich je piperin, který je součástí pepře. Koncentrace kurkuminu v krevní plazmě je při užívání společně s piperinem až o 2 000 % vyšší, než pokud jej konzumujeme samostatně (dle jiných studií se hladinu kurkuminu v krvi zvýší při užívání s piperinem dokonce až 30x). Pepř je ostatně také jednou z důležitých součástí směsi kari. Další efektivní možností je kombinace s quercetinem (zde se biologická dostupnost zlepší v průměru o 147 %) nebo resveratrolem. Zajímavá je také kombinace s butyrátem, což je produkt některých střevních bakterií užívaný i jako doplněk stravy. Butyrát totiž kurkuminu pomáhá překonávat tzv. hematoencefalickou bariéru oddělující mozek od krevního oběhu, čímž může zvýšit jeho účinnost při depresích, neurodegenerativních chorobách a dalších potížích týkajících se mozku. (40, 65, 66, 68, 95)

Kurkumin je obecně dobře snášen, a to i ve velmi vysokých dávkách. Klinické studie potvrdily dokonce i bezpečnost extrémních denních dávek 12 g! Dávka 8 g/den pak byla potvrzena jako bezpečná při 3měsíčním užívání. Nutno ale podotknout, že vysoké dávky mohou u citlivých osob způsobit trávicí obtíže, jako je nevolnost či průjem, popřípadě i bolesti hlavy. Pro dosažení pozitivního epigenetického působení jsou navíc obvykle dostačující i dávky ve stovkách miligramů. Některé výzkumy rovněž naznačují, že vyšší dávky mohou negativně ovlivnit pohyblivost spermií, takže by se jich měli vyvarovat muži usilující o početí potomka. (57, 94, 95)

Opatrnost (a ideálně i konzultace s ošetřujícím lékařem) je vhodná v případě, že užíváme jakékoliv léky. V některých případech může kurkumin zvyšovat jejich účinnost – to se týká například některých antibiotik a chemoterapeutik, což může být žádoucí. V případě některých chemoterapeutik (např. cyklofosfamidu) a dalších léků ale může jejich účinnost naopak snižovat, a tím zhoršovat účinnost léčby. Protože kurkumin snižuje srážlivost krve, neměl by se užívat spolu s léky snižujícími krevní srážlivost. Podobné je to u antidiabetik – sám o sobě totiž snižuje hladinu cukru v krvi a v kombinaci s těmito léčivy by tak mohlo dojít k hypoglykémii. Nevhodná je i kombinace kurkuminu s antacidy (tj. léky snižující kyselost žaludku). (94)

Vhodné kombinace

Kurkumin se nejčastěji kombinuje s látkami, které zlepšují jeho biologickou dostupnost, tj. s piperinem nebo quercetinem. Zároveň ale i on sám může podpořit vstřebávání jiných epigeneticky působících substancí, například resveratrolu, boswellie nebo EGCG (64, 67). Možné jsou ale i další kombinace.

Zánět a bolest: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + boswellie (86), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Diabetes: kurkumin + gurmar (69), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (83)

Nádorová onemocnění: kurkumin + indol-3-karbinol (70), kurkumin + genistein (71), kurkumin + resveratrol (73), kurkumin + OPC (74), kurkumin + ostropestřec (78), kurkumin + quercetin (82)

Imunita a antimikrobiální působení: kurkumin + zázvor (75), kurkumin + zinek (76), kurkumin + quercetin (84), kurkumin + šišák bajkalský (87)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba: kurkumin + butyrát (68)

Deprese: kurkumin + butyrát (68)

Cystická fibróza: kurkumin + genistein (72)

Padání vlasů: kurkumin + zázvor (75)

Hubnutí: kurkumin + zinek (76), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + quercetin (81)

Artróza: kurkumin + bromelain

Játra: kurkumin + ostropestřec (77), kurkumin + čekanka (80), kurkumin + šišák bajkalský (88)

Sportovní výkonnost, stav svalů: kurkumin + hořčík + vitamin D3 (79)

Autoimunitní onemocnění: kurkumin + boswellie (85)

Ledviny: kurkumin + boswellie (86)

Srdce a cévy: kurkumin + EGCG (89)

Štítná žláza: kurkumin + selen

Epigalokatechin galát, zkráceně EGCG, je jedna z látek nacházejících se zejména v zeleném čaji. Patří mezi nejlépe prozkoumané látky s epigenetickými účinky a vyznačuje se silným širokospektrálním pozitivním působením na celé tělo.

Popis a výskyt

EGCG je ester epigalokatechinu, přírodní látka, která se v nejvyšší koncentraci nachází v zeleném čaji. Chemicky patří mezi polyfenoly. Její obsah se však výrazně liší dle druhu a kvality – nejvyšší je v kvalitních, sypaných zelených čajích s velkými, nedrcenými listy. Méně kvalitní, drcené zelené čaje v sáčcích mají obsah účinných látek výrazně nižší (až stonásobně) a vysoce upravené čaje, například ty instantní či ledové, EGCG už prakticky neobsahují. V kvalitním zeleném čaji se navíc nacházejí i další tělu prospěšné látky ze skupiny katechinů. (40)

Poměrně bohatým zdrojem EGCG a dalších katechinů jsou i kvalitní bílé čaje, výrazně hůře jsou na tom čaje černé a čaje typu oolong, protože v průběhu procesu fermentace dochází k výrazným ztrátám katechinů.

V menším množství se EGCG nachází také v některých druzích ovoce (jahody, borůvky, brusinky, kiwi, avokádo, jablka, hrušky, třešně či broskve) a ořechů, například např. lískových, pekanových a pistáciových (40).

EGCG se rovněž užívá formou doplňku stravy – extraktu ze zeleného čaje. Jeho hlavní výhodou je, že se zde EGCG a další typy katechinů nacházejí v mnohonásobně vyšší koncentraci než v nápoji. Některé typy extraktů navíc neobsahují kofein.

Historie

Nejstarší herbář, v němž se nacházejí záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před 1500 lety. Tradice pití čaje je však pravděpodobně o několik tisíc let starší – podle archeologických nálezů by konzumován již před 5 000 lety. A stejně tak platí, že mnohem déle jsou využívány i jeho léčivé účinky.

Kissa Yojoki neboli Kniha čaje z roku 1191 popisuje pozitivní účinky pití zeleného čaje například na srdce, trávení, prevenci únavy, podporu funkce mozku či močového ústrojí. V posledních letech je odborníky často zmiňován tzv. asijský paradox – ačkoliv je v této části světa hojně rozšířeno kouření cigaret, úmrtnost na rakovinu a kardiovaskulární choroby je poměrně nízká, což je přičítáno právě hojnému pití zeleného čaje.

Do Evropy se čaj dostal v 17. století. V současnosti jde o druhý nejčastěji konzumovaný nápoj – hned po čisté vodě.

Léčivé účinky

EGCG je znám především pro své silné antioxidační působení, zároveň jde však o jednu z látek, která je schopna velice silně působit z hlediska epigenetiky.

Epigenetika je poměrně mladý vědní obor, díky němuž víme, že to, jací jsme a jaké nemoci nás trápí, nezávisí pouze na genetické informaci. Existují totiž mechanismy, které dokáží některé geny „vypínat“ či naopak „zapínat“ – z chemického hlediska jde například o metylaci genů, či acetylaci histonů. Tyto změny mohou přitom být natolik výrazné, že dva jedinci se stejnou genetickou informací mohou být zcela odlišní, jak se to děje třeba v případě včelí matky a dělnice.

EGCG přitom patří mezi nejsilnější přírodní preparáty, které jsou tělo schopny ovlivňovat právě z hlediska epigenetiky. Má nezastupitelné místo v prevenci a léčbě rakoviny a kardiovaskulárních chorob, podporuje hubnutí, a dokonce může ovlivňovat průběh Alzheimerovy choroby a míru postižení u Downova syndromu. Efektivně také podporuje vytrvalostní výkonnost sportovců a přináší úlevu při kloubních onemocněních. Zároveň jde o silný antioxidant a látku, která má schopnost ovlivňovat procesy buněčné regenerace.

Hubnutí

Řada lidí s nadváhou ráda tvrdí, že má „tloušťku v genech“. Výzkumy sice ukazují, že mají v podstatě pravdu, ale přesto je v jejich moci daný stav ovlivnit – klíčovou roli při vzniku obezity totiž nehraje „tvrdá dědičnost“, ale spíše epigenetické procesy, jako je metylace genů či acetylace histonů. Epigenetické změny, které měli naši rodiče v okamžiku početí, po nich přitom z části můžeme zdědit, a řada dalších má původ v těhotenství matek obézních osob. (15)

Proces to však naštěstí není nezvratný a jednou z látek, které mohou vznik a léčbu obezity ovlivnit je i EGCG. Při hubnutí sice bude vždy hrát nejdůležitější roli rovnováha mezi energetickým příjmem a výdejem, kromě toho jsou tu však i další faktory: proliferace (tj. rychlé množení) buněk, z nichž vzniká tuková tkáň, rychlost tvorby tuků z přijaté energie (tzv. lipogeneze) a ochota těla využívat tukové zásoby jako zdroj energie (proces tzv. lipolýzy), což jsou všechno procesy, které lze ovlivnit prostřednictvím epigenetiky. (16) Výzkumy totiž například ukázaly, že obézní osoby mají ve srovnání s lidmi s normální váhou odlišnou míru epigenetických změn v oblasti DNA a histonů (bílkoviny, které vytvářejí prostorovou strukturu DNA). (17-19)

Zelený čaj je již léta oblíbený jako „spalovač tuků“, dlouho se však jeho účinky přičítaly hlavně obsahu kofeinu. Výzkumy ovšem ukázaly, že mnohem důležitější je přítomnost EGCG, který dokáže proces hubnutí ovlivňovat prostřednictvím řady procesů: zvyšuje energetický výdej, míru oxidace (tj. spalování) tuků, snižuje vstřebávání glukózy a tuků, potlačuje diferenciaci tukových buněk i aktivitu enzymu lipázy a ovlivňuje i chuť k jídlu. (16)

Důležitým faktorem je i snížení zánětlivých procesů v těle. Obezita totiž s sebou přináší mírný celotělový zánět, který nejen zhoršuje celkový zdravotní stav, ale zároveň komplikuje snahy o hubnutí. Snížení zánětů tedy znamená i usnadnění hubnutí (45).

Dalším faktorem je i vliv EGCG na složení střevního mikrobiomu. Ukazuje se totiž, že mikrobiom obézních osob má obecně nižší druhovou rozmanitost a jednotlivé druhy jsou zde zastoupeny v odlišném poměru – zejména jde o nižší podíl bakterií Bacteroidetes, a naopak vyšší podíl bakterií Firmicutes. Stoupá zde také počet genů, které jsou zodpovědné za vstřebávání sacharidů z potravy – jinými slovy tedy platí, že kvůli odlišnému složení střevního mikrobiomu umějí obézní lidé získat ze stejného jídla více energie než lidé štíhlí, a proto po totožné stravě více přibírají. I tento problém přitom dokáže EGCG pozitivně ovlivnit. (45-49)

Zvláště efektivně EGCG funguje ve spojení s fyzickou aktivitou – jeho užívání spolu s pravidelným pohybem prokazatelně vede k vyšším váhovým úbytkům než pouze samotný pohyb. Dochází přitom nejen k úbytku tuku, včetně ze zdravotního hlediska problematického tuku v oblasti břicha, ale zároveň je sníženo riziko úbytku aktivní svalové hmoty – ta dokonce ve spojení s posilovacím tréninkem narůstá lépe v kombinaci s užíváním EGCG než bez něj. Při cvičení aerobního charakteru zase dochází ke zlepšení schopnosti organismu využívat jako zdroj energie tuky i ke zvýšení celkového energetického výdeje. Po fyzické zátěži byla také u dobrovolníků zaznamenána vyšší úroveň metabolismu, jejich tělo tedy spalovalo více energie v klidu. (56, 57)

Podstatné rovněž je, že po ukončení dietních omezení usnadňuje EGCG udržení dosažené hmotnosti (44).

Následky nezdravého stravování

Zajímavé také je, že EGCG může pomoci zmírnit následky některých stravovacích nešvarů. Když například vědci krmili pokusné myši stravou s vysokým obsahem tuků, došlo u nich k negativním změnám v oblasti metylace genů a také ke zhoršení poměru důležitých střevních bakterií (Firmicutes/Bacteroidetes) a celkovému zvýšení zánětlivých procesů v těle. Když bylo poté zvířatům podáváno EGCG, došlo ke zvrácení všech těchto negativních procesů (43).

Protirakovinné působení

EGCG pomáhá v prevenci nádorových onemocnění hned několika způsoby. Prvním z nich je silné antioxidační působení, které omezuje poškození buněčné DNA. Dobře prozkoumám je tento jev například v případě rakoviny prsu (1).

Neméně důležité je ovšem i epigenetické působení. EGCG je totiž schopno, zjednodušeně řečeno, zapínat a vypínat určité geny, které jsou zodpovědné za vznik nádorového bujení (9). Tento efekt bylo prokázán například u nádorů tlustého střeva (2-3, 8), velmi výrazný je však u i u těch typů nádorových onemocnění, při jejímž vzniku hraje důležitou roli hormonální rovnováha, tedy zejména u rakoviny prsu (4) či prostaty (7, 12) a dalších. Epigenetické podstaty je i schopnost EGCE bránit rozšiřování nádorů formou vzniku metastáz – dobře prozkoumáno je to například opět u nádorů prsu (5-6).

EGCG je však dokonce schopen přímo způsobovat i smrt nádorových buněk. Tělesné buňky totiž mají tzv. schopnost apoptózy čili programované buněčné smrti. Když taková buňka dostane signál, že se množí příliš rychle, nastartuje v sobě procesy sebezničení. Nádorové buňky ovšem tuto schopnost ztrácejí, což je příčinou jejich nekontrolovaného množení. EGCG pak patří mezi živiny, které prostřednictvím epigenetického působení dokáží tuto schopnost obnovovat a tím zastavovat nádorové bujení (1).

Důležitou roli v protinádorovém působení EGCG hraje jeho schopnost ovlivňovat tzv. transkripční faktory NF-kappaB. Jde o látky, které vstupují do buněčných jader, kde přímo ovlivňují přepis některých genů. NF-kappaB se například účastní produkce protilátek, takže ovlivňují naši imunitu, ale reguluje také proces apoptózy neboli buněčné smrti. Zajímavé přitom je, že EGCG ovlivňuje apoptózu nádorových, ale nikoliv normálních buněk – ty nechává nedotčeny.

EGCG navíc vytváří velmi efektivní kombinace s některými protirakovinnými léky, kdy navzájem zvyšují svoji účinnost. Platí to například pro tamoxifen, sulindak nebo selektivní inhibitory cyklooxygenázy-2. (66)

Kardiovaskulární onemocnění

I v této oblasti bylo donedávna vyzdvihováno především antioxidační působení polyfenolů ze zeleného čaje, poslední výzkumy ovšem naznačují, že i tady může hrát důležitou roli epigenetické působení EGCG – ukazuje se totiž, že vznik některých srdečně cévních nemocí, zejména pak aterosklerózy, je svázán s procesem metylace cytosinu, což je jeden z hlavních epigenetických mechanismů.

Často například bývá citována japonská studie, která je jedinečná svým rozsahem – autoři totiž sledovali totiž více jak 40 000 osob po dobu 11 let. Zjistili přitom, že ti z nich, kteří pili denně alespoň 5 šálků zeleného čaje, měli o 16 % nižší riziko předčasného úmrtí a výskyt kardiovaskulárních chorob byl u nich nižší dokonce o 26 %. (10) Prokázán byl i výrazný vliv EGCG na snížení LDL cholesterolu v krvi a krevního tlaku (11).

I v oblasti kardiovaskulárních potíží navíc platí, že EGCG navzájem podporuje svoji účinnost s některými léky – například s verapamilem, který se užívá na vysoký krevní tlak. (66)

Protizánětlivá aktivita

Principem protizánětlivého působení přírodních substancí i chemických léčiv je tzv. inhibice neboli potlačení mediátoru zánětů – prostaglandinů. Klíčovou roli při jejich vzniku přitom hrají enzymy jménem cyklooygenázy (COX), které se účastní vz niku prostaglandinů z kyseliny arachidonové. Až v roce 1991 přitom byla objevena skutečnost, že cyklooxygenáza není pouze jedna sloučenina, ale že existuje ve dvou formách – COX1 a COX2. COX1 je přitom přítomna v konstantním množství ve všech buňkách, zatímco COX2 vzniká pouze v místě zánětu. Pokud tedy chceme potlačit zánět, je důležité inhibovat především COX2, ale nikoliv COX1, protože ta má v organismu řadu důležitých funkcí, jako je například ochrana žaludeční sliznice. Proto také některé protizánětlivé léky, které potlačují produkci obou typů COX, mohou způsobovat žaludeční potíže (typickým příkladem je aspirin).

A právě EGCG patří mezi látky, které dokáží účinně inhibovat COX2, ovšem bez vlivu na COX1. (30) Navíc potlačuje tvorbu prozánětlivých cytokinů a dalších látek podporujících vznik zánětu. Díky tomu mohou ovlivnit vznik a léčbu některých typů rakoviny, které mají zánětlivý podklad, srdečně cévních nemocí (32), diabetu, obezity, artrózy (31) ale také například urychlit regeneraci po náročné pohybové aktivitě.

Proces stárnutí

Stárnutí je věc zcela nevyhnutelná, jeho rychlost však můžeme ovlivnit poměrně zásadně. Klíčem je přitom opět epigenetika. Procesy, které jsou její podstatou (metylace genů, acetylace histonů), totiž ovlivňují to, zda bude ten který gen „přečten“, tedy jestli podle něj budou či nebudou syntetizovány bílkoviny. To pak má vliv nejen na samotný proces stárnutí organismu, konkrétně například na schopnost buněk opravovat poškozenou DNA, ale i na řadu s věkem souvisejících degenerativních chorob. (14, 20)

EGCG přitom pozitivně ovlivňuje jak celkovou míru metylace genů a dalších epigenetických reakcí, ale i některé konkrétní geny, které se stárnutím souvisejí. Nadějně například vypadají i studie zaměřující se na vliv EGCG na tzv. Metuzalém gen. Jde o gen nazvaný podle biblického Metuzaléma, jenž se údajně dožil 960 let, jehož úkolem je zbavovat organismus poškozených buněk. Když se vědci pokoušeli manipulovat s tímto genem u octomilek, dosáhli toho, že žily o třetinu déle než jejich normální kolegyně. (34)

EGCG ovšem pozitivně ovlivňuje i další procesy související se stárnutím. Již po 12 týdnech jeho užívání například v rámci jedné studie došlo ke zvýšení produkce enzymu telomerázy, která zpomaluje zkracování telomerů při buněčném dělení. Telomery jsou koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení zkracují, a když jejich délka dosáhne určité kritické hodnoty, buňky ztratí schopnost se dělit. V tom okamžiku mohou přejít do tzv. stádia senescence, což je stav, kterému se někdy přezdívá „buněčné zombie“. Právě hromadění senescenčních buněk pak zhoršuje funkci jednotlivých tkání, zvyšuje míru zánětů v těle a urychluje procesy stárnutí. EGCG tedy tím, že podporuje tvorbu telomerázy, nejen prodlužuje život jednotlivých buněk v těle, ale také potlačuje tvorbu senescenčních buněk. Zároveň ale brání nadměrné produkci tohoto enzymu, která by mohla mít za následek zvýšení rizika nádorového bujení.  (34, 35, 90, 91)

Další důležitá skupina enzymů, kterou EGCG pozitivně ovlivňuje, jsou sirtuiny. Tyto enzymy jsou nezbytné pro tvorbu a správné fungování mitochondrií, tj. buněčných organel, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Pokud jsou mitochondrie v určité tkáni dysfunkční nebo je jich zde malý počet, příslušná tkáň trpí nedostatkem energie, zhoršuje se její funkce a urychlují se procesy stárnutí. (92, 93)

EGCG také dokáže ovlivňovat i viditelné projevy stárnutí, například stav naší pleti. Aktivuje totiž kožní buňky, tzv. keratinocyty ve svrchní vrstvě pokožky, ovlivňuje jejich schopnost dělení a tím snižuje tvorbu vrásek. Zároveň přitom ale může i zlepšit stav některých kožních nemocí (například lupenky), příznivě ovlivnit hojení ran a snížit tvorbu jizev.

Ztučnění jater

Podávání EGCG se při pokusech na myších velmi osvědčilo při ztučnění jater nealkoholického původu. EGCG zde výrazně potlačilo ukládání tuků a akumulaci triglyceridů v játrech. Důvodem je i zde pravděpodobně pozitivní vliv na střevní mikrobiom. (50)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

Vědci v lidském genomu identifikovali celkem 28 oblastí, které mohou být zodpověděné za vznik Alzheimerovy choroby. Ukazuje se přitom, že důležitou roli v tomto procesu hraje právě epigenetika – u lidí, u nichž byl po smrti zjištěn vysoký výskyt amyloidních plaků v mozku (jeden z projevů Alzheimerovy choroby) byla například zjištěna také vysoká míra metylace některých oblastí genů. (23-25) EGCG přitom dokáže účinně potlačovat právě proces metylace genů, a proto může hrát výraznou roli i v prevenci a léčbě této nemoci.

Pozitivní vliv byl rovněž prokázán u dalších neurodegenerativní nemocí, například Parkinsonovy choroby. Výzkumy ukazují, že dva šálky zeleného čaje denně dokáží výrazně snížit riziko této nemoci a mají též pozitivní vliv na kognitivní schopnosti. (21, 22) Užívání EGCG navíc zvyšuje efektivitu léčby Parkinsonovy choroby. Při ní se totiž se užívají léky s obsahem látky jménem levodopa (L-dopa), z níž je v mozku syntetizován dopamin (samotný dopamin neprochází přes bariéru mezi krevním oběhem a mozkem a jeho užívání tedy nemá smysl). ECCG přitom omezuje metylaci L-dopa, při které je přeměňován na neúčinnou formu.

Mentální výkonnost a míra stresu

EGCG přímo ovlivňuje i mentální výkonnost u zdravých osob, a to nejen při pravidelném užívání, ale i bezprostředně. Když bylo například dobrovolníkům v rámci jedné studie podáno 300 g EGCG, došlo u nich k výraznému nárůstu mozkové aktivity, která byla zaznamenána i pomocí EEG. Zajímavé přitom je, že ačkoliv se u sledovaných osob projevilo zlepšení pozornosti a mozkové aktivity, zároveň u nich došlo k celkovému zklidnění a snížení míry stresu. (53) Protistresové účinky zeleného čaje byly rovněž potvrzeny i dalšími studiemi.

Pozitivní vliv na mentální výkonnost byl dokonce zaznamenán i u dětí trpících fetálním alkoholickým syndromem, což je soubor tělesných a mentálních postižení vzniklých následkem pití alkoholu v těhotenství. (83)

Deprese

Zelený čaj i extrakt s obsahem EGCG má pozitivní účinky a náladu a protidepresivní působení. Kombinuje přitom hned několik mechanismů účinku, například silný protizánětlivý efekt či regulaci aktivity osa hypofýza – hypotalamus – nadledvinky. Pokud jde o zelený čaj, tak konzumace tří šálků denně snižuje riziko deprese v průměru o 37 %. (54)      

Downův syndrom

Podstata této choroby, která se projevuje řadou tělesných i duševních příznaků, je ryze genetická – postižené osoby mají ve svých buňkách 21. chromozom nikoliv dvakrát, ale třikrát. Ukazuje se ovšem, že míru projevů této poruchy do značné míry ovlivňovat lze – zejména míra postižení v oblasti učení a paměti je totiž ovlivňována epigeneticky, například prostřednictvím metylace DNA a modifikace histonů, a tyto změny jsou dokonce vratné. (28, 29)

Výzkumy ukázaly, že u osob s Downovým syndromem je výrazně redukován presynaptický protein alfa-synuklein. Pokusy na myších přitom potvrdily, že právě EGCG dokáže tvorbu této látky pozitivně ovlivnit. (26) Kromě toho může regulovat i tvorbu enzymu Dyrk1A, který je nezbytný pro vývoj mozku. Právě jeho nadměrná aktivita je přitom považována za patogenní faktor při Downově syndromu. (27)

Podávání EGCG u osob s Downovým syndromem rovněž zpomaluje úbytek mentálních funkcí v průběhu života, pomáhá zlepšit paměť a problémy s chováním. (83)

Artróza

Studie in vitro potvrdily, že EGCG má potenciál chránit kloubní chrupavku před degradací. Důležitým mechanismem je zde potlačení produkce prozánětlivých interleukinů (jedny z látek vyvolávajících zánět), které mají na buňky chrupavky destruktivní účinek. Buňky chrupavky ošetřené pomocí EGCG také ve studiích prokázaly vyšší životaschopnost i odolnost vůči působení volných radikálů a měly také v sobě vyšší obsah proteoglykanů, což jsou látky, které na sebe váží vodu a zvyšují pružnost kloubní chrupavky a její odolnost vůči tlaku. (34, 55).

Autoimunitní onemocnění

Kombinace silného protizánětlivého účinku EGCG a epigenetického působení z něj dělá velice vhodný prostředek při řadě autoimunitních onemocnění:

Revmatoidní artritida

Schopnost EGCG zvyšovat odolnost chrupavky a podporovat tvorbu proteoglykanů se uplatňuje nejen při artróze, ale i při zánětlivém autoimunitním kloubním onemocnění jménem revmatoidní artritida. Možná ještě důležitější je ale jeho schopnost upravovat rovnováhu dvou typů imunitních T-buněk označovaných jako Th-17 a Treg.  Právě vysoký poměr Th-17 vůči Treg je totiž pro revmatoidní artritidu typický. (35, 82)

EGCG rovněž potlačuje nadměrný růst buněk jménem synoviální fibroblasty a jejich schopnost produkovat zánětlivé látky, což je proces typický pro revmatoidní artritidu, a celkově snižuje míru zánětu postižených kloubů. (35)

Crohnova choroba a ulcerózní kolitida

Ve zdravém střevě je regulováno množství epiteliárních buněk tak, aby přesně pokrývaly povrch takzvaných klků neboli výběžků střevní sliznice. Při vzniku nových buněk proto ty původní podlehnou apoptóze (tj. buněčné smrti). Pokud je proces apoptózy narušen, dochází k narušení bariérové funkce střevní stěny, nepřiměřené reakci imunitního systému a tvorbě zánětlivých látek. To jsou hlavní projevy dvou nejčastějších střevních onemocnění, Crohnovy choroby a ulcerózní kolitidy.

Při podávání EGCG přitom v rámci výzkumů došlo ke zmírnění střevního zánětu, tvorby zánětlivých látek (zejména cytokinů) a snížení aktivity onemocnění, a to na podobné úrovni, jako při léčbě nejčastěji užívaným konvenčním lékem sulfasalazinem, který má řadu nepříznivých účinků. (51, 52, 82)

Roztroušená skleróza

Toto autoimunitní onemocnění napadá nervový systém, způsobuje demyelinizaci (tj. zánik myelinových pochev na nervových vláknech, které jsou nezbytné pro vedení nervových vzruchů), a poškozením výběžků nervových buněk.

EGCG zde působí nejen protizánětlivě, ale uplatňuje se i jeho antioxidační působení a schopnost chránit nervové buňky před poškozením. Pomáhá také obnovit rovnováhu mezi jednotlivými skupinami T-buněk a omezuje tzv. infiltraci leukocytů.  (82)

Ještě lepších výsledků než při užívání samotného EGCG zde bylo dosaženo při jeho kombinaci s kokosovým olejem (600 mg EGCG + 60 ml kokosového oleje. (81)

Sjögrenův syndrom

Toto méně známé, ale přesto poměrně časté autoimunitní onemocnění je charakterizováno tím, že vlastní imunitní buňky napadají tzv. exokrinní žlázy, především slinné a slzné žlázy, a způsobují jejich chronický zánět a destrukci. Může se vyskytovat samostatně nebo doprovázet jiná autoimunitní onemocnění. EGCG přitom nejen snižuje míru zánětu příslušných žláz, ale rovněž chrání jejich buňky před apoptózou neboli buněčnou smrtí a celkově zlepšuje jejich funkci. (82)

Sportovní výkonnost

V souvislosti s hubnutím jsme už zmiňovali, že EGCG podporuje schopnost těla využívat při aerobní zátěži tuky jako palivo. Tento efekt je ale zároveň velmi důležitý pro vytrvalostní sportovce, zvláště pak pro ty, jejichž výkon v závodě přesahuje dobu trvání 90 minut (do této doby si tělo obvykle vystačí se zásobami sacharidů).

Když například vědci v rámci jedné studie podali dobrovolníkům s normální hmotností před fyzickou aktivitou (30 minut zátěže na úrovni 60 % VO2max) 890 g katechinů ze zeleného čaje, z čehož 366 g tvořilo EGCG, došlo u nich při zátěži ke zvýšení oxidace tuků v celém těle o neuvěřitelných 17 %! V další studii zase dobrovolníci absolvovali 10týdenní vytrvalostní trénink (3x týdně 60 minut na úrovni 60 % VO2max) a přitom užívali denně 573 g čajových katechinů (z toho cca 100 g EGCG), a po této době při nich vědci při kontrolní 90minutové zátěži zaznamenali zvýšenou schopnost využívání tuků coby zdroje energie, a to na úkor spalovaných sacharidů. U skupiny, která při stejném tréninku užívala placebo, přitom k žádné podstatné změně poměru spalovaných cukrů a tuků nedošlo. To je velice důležitý efekt, protože když je sportovec schopen spalovat při stejné intenzitě zátěže více tuků, šetří tím zásoby polysacharidu glykogenu ve svalech, a tudíž je schopen příslušné tempo udržet po výrazně delší dobu. V pokusech na myších, které absolvovaly 10týdenní vytrvalostní trénink spolu s užíváním EGCG dokonce došlo poté došlo k výraznému zvýšení výkonnosti v testu běhu konstantní rychlostí do vyčerpání – pokusné myšky při něm vydržely běžet v průměru o 30 % déle! (57)

V dalších studiích došlo u dobrovolníků při vytrvalostním tréninku spojeným s užívání vyšších dávek EGCG (až 1 000 mg denně) také k nárůstu VO2max, což je hodnota vyjadřující maximální množství kyslíku, které jsou svaly schopné při zátěži využít. VO2max je přitom považováno za důležitý ukazatel vytrvalostní výkonnosti. EGCG navíc výrazně zmírňuje oxidativní stres spojený s fyzickou zátěží, což spolu s jeho protizánětlivými účinky vede k urychlení regenerace. (57)

Imunita a protivirové působení

EGCG působí jako imunostimulant, zlepšuje reakci imunitního systému na infekci i široké spektrum dalších imunitních funkcí. Prokázána byla i přímá účinnost EGCG proti některým virům, a to jak proti DNA virům, tak i RNA virům. Platí to i například pro virus COVID-19, kdy brání jeho replikaci, snižuje riziko vzniku cytokinové bouře (těžký zánětlivý stav) i poškození plic. Uplatňuje se zde i jeho antifibrotický efekt, díky němuž omezuje vznik krevních sraženin, které při covidové nákaze hojně vznikají. EGCG rovněž projevuje aktivitu vůči virům Herpes simplex způsobujícím opary, chřipkovým virům, virům zika a dengue, a dokonce i viru HIV. (79, 83)

Oči

Antioxidační, epigenetické a protizánětlivé působení EGCG se uplatňuje i v rámci očí. Dlouhodobá konzumace jediného šálku kvalitního zeleného čaje denně například snižuje riziko vzniku zeleného zákalu (glaukomu) o 74 %! U již vzniklého glaukomu pak může EGCG výrazně zpomalit postup nemoci. Efektivní je také v prevenci a podpoře léčby šedého zákalu (katarakta) a má ochranný efekt na buňky sítnicea je vhodný i při makulární degeneraci. V rámci jedné studie například dokázalo podávání 200 mg EGCG po dobu tří měsíců významně zlepšit funkci sítnice. (84, 88, 89)

Diabetes

EGCG spolu s dalšími katechiny ze zeleného čaje zmírňují u diabetu 2. typu inzulinovou rezistenci, podporují vychytávání glukózy a tvorbu zásobního polysacharidu glykogenu ve svalech, snižují oxidační stres, který podporuje vznik inzulinové rezistence, zlepšuje tvorbu mitochondrií, v nichž probíhá přeměna glukózy na energii, a zlepšuje tvorbu inzulinu. (85)

EGCG rovněž působí proti vzniku některých komplikací diabetu, například diabetické nefropatii či retinopatii. (83)

Plicní fibróza

EGCG, ale i další katechiny ze zeleného čaje mají antifibrotický efekt, který se uplatňuje i při plicní fibróze. (83)

Padání vlasů

Epigalokatechin galát je vhodný při mužském plešatění, protože potlačuje přeměnu testosteronu na DHT, což je látka způsobující mj. vypadávání vlasů. Navíc celkově povzbuzuje růst vlasů, působí protizánětlivě a má další široké spektrum pozitivních vlivů, a proto může být přínosný i v případě dalších příčin nadměrné ztráty vlasů. (86)

Užívání a kontraindikace

EGCG se v rámci prevence obvykle užívá v množství 100-200 mg denně, pro léčebné účely jsou používány dávky vyšší, obvykle 400–1000 mg za den. Vysoké dávky by ale neměly být konzumovány dlouhodobě. U osob užívajících denně více než 800 mg EGCG byla totiž zjištěna zvýšená hladina transaminázy, což je látka signalizující poškození jater (41). Za bezpečnou pro každodenní užívání bývá pokládána dávka nepřesahující 338 g (42). Pro dosažení účinnosti je vhodná minimálně dvouměsíční kúra.

EGCG i ostatní katechiny ze zeleného čaje se nejlépe vstřebávají, pokud je konzumujeme ráno na lačno – tehdy byla v krvi dobrovolníků naměřena 3,5krát vyšší hladina katechinů než při užití v jinou denní dobu nebo s jídlem. Když byl například doplněk stravy s EGCG podáván spolu se snídaní, došlo ke snížení jeho biologické dostupnosti u žen o 30 %, a u mužů bylo dokonce vstřebávání prakticky potlačeno. EGCG je navíc nestabilní v prostředí s vysokou teplotou – i proto ostatně není vhodné zalévat zelený čaj vroucí vodou. Stabilitu snižuje i zásadité pH, proto může být výhodné jej podávat spolu s vitaminem C. Biologickou dostupnost EGCG zvyšuje i přítomnost kofeinu, a proto se vyplatí například jeho zapíjení čajem (ale ne horkým). Vstřebávání zvyšuje i jeho podávání spolu s kurkuminem, piperinem, rutinem nebo genisteinem – poslední jmenovaná kombinace je vhodná zvláště pro ženy v menopauze, neboť genistein je velice silný fytoestrogen. (64-68)

EGCG není vhodné při snížené funkci štítné žlázy a také při jaterních onemocněních (s výjimkou ztučnění jater, kde má výrazně pozitivní efekt). Kontraindikací může být i užívání léků na stabilizaci srdečního rytmu, benzodiazepinů (na úzkost), beta-blokátorů, efedrinu, některých antidepresiv, a dokonce může ovlivňovat účinnost antibiotik.

Vhodné kombinace

Kromě výše zmíněných kombinací, které zvyšují biologickou dostupnost EGCG, jsou výhodné i mnohé další kombinace s doplňky stravy:

Zpomalení stárnutí: EGCG + kvercetin (58), EGCG + ginkgo biloba (77)

Prevence a léčba rakoviny: EGCG + kvercetin (59), EGCG + kurkumin (67), EGCG + genistein (70), EGCG + resveratrol (71, 73), EGCG + OPC (72), EGCG + selen (75)

Imunita a protimikrobiální působení: EGCG + quercetin (60), EGCG + OPC (72), EGCG + zinek (76)

Sportovní výkonnost: EGCG + quercetin (61), EGCG + OPC (72)

Srdce a cévy: EGCG + quercetin (62), EGCG + kurkumin (69), EGCG + resveratrol (74), EGCG + lykopen (80)

Mentální výkonnost: EGCG + OPC (72), EGCG + ginkgo biloba (78)

Protizánětlivé a antioxidační působení: EGCG + + quercetin (63)

Semínka jsou věc, která je při konzumaci hroznového vína spíše na obtíž. Mnoho lidí je proto vyplivuje nebo dává přednost odrůdám bez semen. Přitom právě v nich se nacházejí látky, které jsou pro naše tělo opravdový poklad.

Popis

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Původní areál jejího rozšíření zahrnuje Jižní Evropu, Přední a Střední Asii a podhůří Kavkazu, dnes je však její pěstování rozšířeno v subtropických a mírných oblastech celého světa. Plodem je kulovitá bobule, která může mít v době zralosti dle odrůdy barvu od zelené, přes žlutou, červenou, až po modrofialovou. Konzumuje se syrová, suší se (rozinky) a využívá se k výrobě vína a dalších alkoholických nápojů.

Z hlediska pozitivních účinků na lidské zdraví představují důležitou součást hroznů jejich jadérka. Vyrábí se z nich extrakt, který vyniká obsahem proantokyanidinů. Pro jejich komplex (a někdy i pro celý extrakt) se používá zkratka OPC.

Historie

Réva vinná patří mezi nejstarší kulturní plodiny, starověcí Egypťané prokazatelně pojídali její plody již před 6 000 lety. Dlouhou historii má i její využití v přírodní medicíně. Léčivé účinky vína v podobě nápoje chválí ve svých dílech několik antických filosofů, a hrozny jsou i tradiční součástí léčitelství i ve zbytku Evropy. K léčení se používaly nejčastěji zralé plody a z nich vyrobený nápoj (tedy víno), a to při celé řadě nemocí, od nevolností, přes kožní a oční infekce, onemocnění jater a ledvin až po rakovinu. Využívaly se však i plody nezralé (při bolení v krku), rozinky (při zácpě), vinné listy (zastavení krvácení, záněty, hemoroidy) či míza (kožní onemocnění). (40)

Účinné látky

Nejdůležitější složkou extraktu z hroznových jader je komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Používá se pro něj zkratka OPC (z anglického oligomers procyinidins complex). Nachází se ve slupkách jader, přičemž 100 g sušených semen je ho obsaženo asi 3 500 mg (46), v extraktu je obsah OPC i několikanásobně vyšší. Kromě něj se zde nacházejí i další formy proantokyanidinů (monomery, dimery, trimery a polymery), vysoký podíl vitaminu E a kyseliny linolenové. (45)

Léčivé účinky

Odborníci na výživu často hovoří o tzv. francouzském paradoxu, jež spočívá ve faktu, že obyvatelé Středomoří trpí ve srovnání s ostatními evropskými národy méně často onemocněním srdce a cév i dalšími civilizačními chorobami, ačkoliv konzumují vysoké množství živočišných tuků. Jako důvod bývá zmiňováno hojné pití červeného vína, které obsahuje dvě důležité substance: zaprvé resveratrol, barvivo obsažené ve slupkách červeného vína, a zadruhé právě komplex proantokyanidinů z hroznových jader (41).

Extrakt z hroznových jader je v první řadě velice silným antioxidantem, který je schopen ničit škodlivé volné radikály a chránit tak buňky a tkáně před oxidativním poškozením. Hlavním důvodem je přitom vysoký obsah komplexu proantokyanidinů (OPC). Podle vědeckých měření jde o 20x silnější antioxidant než vitamin E a 50x silnější než vitamin C (44).

To však není jediný důvod, proč je tak výjimečnou substancí. Neméně důležité je totiž jeho epigenetické působení čili schopnost ovlivňovat, zda budou některé geny „přečteny“ a nikoliv. Samotná přítomnost určitého genu v naší genetické informaci totiž znamená jen málo. Záleží totiž i na tom, jestli bude daný gen „přečten“, tedy jestli podle něj bude organismus vytvářet bílkoviny.

OPC přitom reguluje molekuly jménem microRNA (miRNA). Tyto velmi malé molekuly nic nekódují, nejsou tedy součástí genetické informace, ale zásadně ovlivňují právě expresi (přepis) genů. (2) Epigenetické působení extraktu z hroznových jader má ovšem zároveň příčinu i v jeho schopnosti regulovat další dva zásadní epigenetické mechanismy – metylaci genů a acatylaci histonů (4).

OPC rovněž podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy nezbytné pro vznik mitochondrií a podporu jejich funkce, a také NAD+, což je koenzym hrající klíčovou roli v energetickém metabolismu. (86)

Nemoci srdce a cév

Důležitou roli v prevenci srdečně cévních onemocnění hrají proantokyanidiny z hroznových jader, konkrétně pak jejich antioxidační vlastnosti, které brání peroxidaci lipidů a poškozování DNA buněk vlivem působení volných radikálů (14). Významnou úlohu tu však hrají i některé epigenetické mechanismy, například ovlivnění genů JNK-1 a c-JUN (15).

Polyfenolické látky obsažené v extraktu z hroznových jader dokáží poměrně efektivně snižovat krevní tlak, a to zejména prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého (NO). Tato malá molekula totiž funguje jako vazodilatant – jejím působením dojde k rozšíření cév, které tak kladou toku krve menší odpor. (12, 13, 48). Platí přitom, že právě vysoký krevní tlak patří mezi hlavní rizikové faktory srdečně cévních onemocnění, jako je infarkt myokardu či mozková mrtvice. Efekt byl přitom zaznamenán i v případě zvýšeného krevního tlaku po menopauze. (91) Zlepšení elasticity krevních cév a zvýšení průtoku krve se kromě poklesu krevního tlaku zároveň projeví i lepším prokrvením a okysličením všech tkání v těle. K dosažení tohoto účinku je ale zapotřebí vyšších dávek – pozitivní změny zde byly zaznamenány při užívání 400 mg extraktu z hroznových jader po dobu 12 týdnů, účinnost poloviční dávky byla jen velmi nízká. Velmi vhodná je zde kombinace s aminokyselinou citrulinem. (97)

Výzkum na zvířatech prokázal i podstatnou úlohu v prevenci aterosklerózy, tedy tvorby usazenin v cévách – u králíků, kteří byli krmeni stravou s vysokým obsahem tuků a cholesterolu, došlo k výrazně nižšímu rozvoji aterosklerózy, pokud jim byl zároveň do stravy přidáván i extrakt z hroznových jader (17). Schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a míru jeho oxidace ovšem byla prokázána i v několika studiích na lidských dobrovolnících, a to dokonce i u kuřáků. V tomto směru se ukázala jako velice účinná kombinace OPC s chromem. (92, 100)

A v neposlední řadě výzkumy ukázaly i to, že OPC mohou být prospěšné i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mrtvici – dokáží totiž zlepšit regeneraci tkání postižených ischemií (nedostatku kyslíku) a tím výrazně zmírnit jejich následky (16).

Nádorová onemocnění

Výzkumy posledních let jednoznačně ukazují, že epigenetické působení některých rostlinných složek hraje významnou roli v prevenci rakoviny, a extrakt z hroznových jader mezi takovéto substance nepochybně patří. Riziko vzniku nádorového bujení přitom dokáže ovlivnit hned několika způsoby.

Prokázán byl například ovlivnění zánětlivých procesů v tlustém střevě prostřednictvím regulace mikroRNA (1). miRNA se totiž zapojuje nejen v procesu normální diferenciace buněk, ale i karcinogenezi, tedy při vzniku nádorového bujení (3). Extrakt z hroznových jader zároveň potlačuje průběh zánětlivých signálních drah (především jde o potlačení NF-kB a COX2). Právě zánětlivé procesy ve střevech přitom patří mezi významné rizikové faktory rakoviny tohoto orgánu. Extrakt z hroznových jader rovněž ovlivňuje proliferaci (rychlé nekontrolované množení buněk) a apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. (1) Právě procesy proliferace a apoptózy přitom bývají u nádorových buněk narušeny. A v neposlední řadě umí extrakt z hroznových jader omezovat tvorbu nových krevních cév, které rostoucí nádor potřebuje pro svou výživu, a tím jej v podstatě vyhladoví (10, 11)

Prokázán byl pozitivní vliv OPC v prevenci a léčbě řady typů nádorového bujení, například při rakovině tlustého střeva (5), kůže (4), plic (19), prostaty (20) či prsu. U rakoviny prsu přitom hraje důležitou roli jeho schopnost ovlivňovat produkci estrogenu prostřednictvím regulace enzymu aromatázy. Právě potlačení aktivity aromatázy přitom dokáže zpomalit růst až 70 % nádorů prsu (8, 9). Nedávná studie navíc prokázala, že extrakt z hroznových jader může být velmi prospěšný pro ženy s nádorem prsu, které prodělaly léčbu rakoviny prsu pomocí ozařování, protože dokáže zmírnit poškození zdravých tkání (18).

Prokázána je také účinnost OPC při myeloidní leukémii (37).

Ochrana pokožky

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňuje zdraví kůže, je UV záření, zejména pak jeho složka UVB, která má výrazné negativní epigenetické působení. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNA metyltransferázy a deacetylázy histonů, čímž ovlivňuje úroveň metylace genů a acetylace histonů, což jsou dva základní epigenetické mechanismy (6). To pak může hrát roli jak při vzniku kožních nádorů, tak i ve stárnutí pokožky. Extrakt z hroznových jader přitom patří mezi přírodní sloučeniny, které chrání buňky pokožky právě před negativním epigenetickým působením UV záření. (7)

Ochrana jater

Jaterní buňky jsou velice citlivé na oxidativní poškození, které vzniká v důsledku poškození volnými radikály. Studie z roku 2008 provedená na zvířatech přitom naznačila, že extrakt z hroznových jader může játra před oxidativním poškozením účinně chránit (21). Podobně efektivně se extrakt jeví i při ochraně jaterních buněk před působením radiace (22). A výzkum z roku 2011 zase prokázal jeho schopnost chránit játra před poškozením způsobeným nadměrnou konzumací alkoholu (23).

Výzkumy rovněž ukázaly, že konzumace proantokyanidinů vede v játrech ke zvýšení hladiny NAD+ (nikotinamiddinukleotid) a sirtuinu-1. To vede ke zvýšené tvorbě mitochondrií v tomto orgánu, zlepšení jeho funkce a ochraně před ztučněním jater. (86)

Hojení ran

OPC při lokální aplikaci urychluje hojení ran díky své schopnosti podporovat angiogenezi neboli tvorbu nových cév. Vděčí za to především tzv. endoteliárnímu růstovému faktoru (24). K podpoře hojení ran, včetně těch po chirurgických zákrocích (například i po císařském řezu), je dokonce vhodná i zevní aplikace (používá se například krém se 2% obsahem extraktu z hroznových jader). (49, 50)

Funkce mitochondrií

Velmi důležitou vlastností oligomerních proantokyanidinů je jejich schopnost zlepšovat funkci mitochondrií a chránit je před působením volných radikálů. Vděčí za to především své schopnosti zvyšovat produkci sirtuinů a NAD+. (62) Právě mitochondrie přitom hrají v organismu zcela zásadní roli, protože v nich probíhá přeměna živin na energii. Zhoršování jejich funkce je jedním z typických projevů stárnutí a negativně se projevuje především v tkáních, které jsou velmi náročné na přísun energie – tj. ve svalech, mozku, očích či srdci. Dysfunkce mitochondrií tak může být jednou z příčin řady nemocí a obtíží – například Alzheimerovy choroby, ADHD, kardiovaskulárních onemocnění, očních chorob či obezity. Více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Obezita a diabetes

Jak už jsme zmínili výše, OPC pomocí modulaci exprese genů na úrovni transkripce výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, což jsou energetická centra buňky. A větší produkce energie s sebou zákonitě nese i zvýšení energetického výdeje. Pro osoby trpící nadváhou a obezitou je přitom důležité, že se díky OPC snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. (25, 26).

Oligomerní proantokyanidiny navíc pozitivně ovlivňují vylučování hormonů, které souvisejí se vznikem obezity a ochotou těla hubnout. Jde například o hormon leptin, jehož vylučování v mozku spouští signály nasycení, či adiponektin, který úzce ovlivňuje signální cesty inzulinu a jeho nedostatek mj. vede ke vzniku inzulinové rezistence. Ta pak následně přispívá jak k přibývání na váze, tak k rozvoji diabetu. V pokusech na zvířatech krmených stravou s vysokým podílem tuku přitom po podávání OPC došlo ke zvýšení produkce adiponektinu o neuvěřitelných 61 %! Zároveň došlo k pozitivnímu ovlivnění hladiny leptinu, ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence a také ke zlepšení funkce beta-buněk slinivky břišní, v nichž se tvoří inzulin. (63, 64) Silný antidiabetický efekt OPC se pak projevuje již po šesti týdnech užívání (35, 38). Pozitivně OPC působí i v případě chronické pankreatitidy neboli zánětu slinivky břišní (36).

Výzkumy navíc naznačují, že by užívání oligomerních proantokyanidinů mohlo být přínosné pro těhotné ženy, jejich potomci jsou ohroženi rezistencí na inzulin a adiponektin, a tudíž je u nich zvýšené riziko vzniku obezity v dalším životě. Tímto problémem jsou ohroženy zejména děti žen, které v těhotenství trpí obezitou a diabetem. (65)

OPC také ovlivňuje produkci žlučových kyselin, které se účastní trávení tuků, pomáhá snížit chuť k jídlu a ovlivňuje procesy vzniku a diferenciace tukových buněk. (63, 66)

Sportovní výkonnost

Dalším aspektem, který OPC může zlepšit díky svému vlivu na funkci mitochondrií, je sportovní výkonnost, a to zejména ve vytrvalostních disciplínách. V mitochondriích se díky němu zvyšuje spotřeba kyslíku, což svalovým buňkám umožňuje získávat oxidací cukrů a tuků více energie, kterou pak mohou přeměnit na svalovou práci. (25, 26)

K vyšší sportovní výkonnosti ovšem může přispět i schopnost OPC uvolňovat cévy a zlepšovat tak prokrvení. Díky ní se totiž k pracujícím svalům dostane více kyslíku a živin. (98)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba choroba

Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, patří mezi nejzávažnější projevy Alzheimerovy choroby. Při tomto procesu hraje důležitou roli akumulace látek jménem rozpustné vysokomolekulární Abetovy oligomery. A právě jejich hromadění dokáže extrakt z hroznových semen účinně bránit, stejně jako tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků, které jsou rovněž typickým projevem této nemoci. (27-29)

Proantokyanidiny navíc v rámci výzkumů dokázaly eliminovat anomálie ve funkci mitochondrií, což je velice důležité. Právě dysfunkce mitochondrií je totiž typická pro Alzeimerovu i Parkinsonovu chorobu. Navíc mají obecně ochranný efekt na nervové buňky, které dokonce dokáží chránit i proti působení některých toxinů (například kadmia). Zejména efektivně chrání neurony v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. V pokusech na myších navíc byla potvrzena i jejich schopnost zlepšovat některé kognitivní schopnosti narušené věkem, například schopnost prostorové orientace a rozpoznávání objektů. (51-54)

Artróza

Extrakt z hroznových jader má i prokazatelně příznivé účinky i při artróze, tj. kloubním onemocnění, při kterém dochází k úbytku chrupavky v kloubech a vzniku zánětlivých procesů. Účinně brání tzv. apoptóze (buněčné smrti) chondrocytů neboli buněk chrupavky, čímž omezuje jejich úbytek. Zároveň zmírňuje ztráty proteoglykanů, což jsou sloučeniny bílkovin a sacharidů, které tvoří mezibuněčnou hmotu chrupavky a mají pro funkci kloubů zásadní význam – zvyšují totiž pružnost chrupavky a její odolnost vůči tlaku a fungují jako kloubní lubrikant. (55,56)

OPC má také výrazné protizánětlivé účinky: potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, enzymu COX-2 a dalších látek podporujících vznik zánětu, který je nejen příčinou bolesti, ale přispívá i k dalšímu narušování chrupavky a ostatních kloubních struktur. Důležité v prevenci a léčbě artrózy jsou i antioxidační vlastnosti OPC. (56-58)

Revmatoidní artritida

Studie provedené na zvířatech rovněž naznačily, že extrakt z hroznových jader může být nadějnou substancí pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Dokáže totiž regulovat patologické procesy při diferenciaci imunitních T-buněk, které jsou pro tuto autoimunitní chorobu typické. Důležité je zde i jeho výrazné protizánětlivé působení (43).

Osteoporóza

Osteoporóza je choroba způsobená nedostatečným usazováním vápníku v kostech, což vede ke snížení jejich hustoty a vyššímu riziku zlomenin. Pokud je extrakt z hroznových jader podáván spolu s vápníkem, zvyšuje pevnost, hustotu a mineralizaci kostí lépe než samotné užívání vápníku (30).

Další problémy pohybového aparátu

OPC z hroznových jader dokázalo rovněž v rámci výzkumů zmírnit otoky a bolesti kloubů při dně a také neuropatické bolesti. (87, 88)

Stárnutí

Extrakt z hroznových jader se rovněž vyznačuje schopností zpomalovat procesy stárnutí. Vděčí za to zejména své schopnosti podporovat produkci sirtuinů (zejména SIRT-1 a SIRT-3) a s ní souvisejícímu pozitivnímu vlivu na vznik nových mitochondrií a podporu funkce těch stávajících. Právě postupující dysfunkce mitochondrií je totiž považována za jednu z hlavních příčin stárnutí. (90)

Extrakt z hroznových jader, konkrétně v něm obsažená sloučenina procyanidin C1 (PCC1), se navíc vyznačuje schopnost ničit senescenční buňky (tj. buňky, které již ztratily schopnost dělení), jejichž hromadění v těle je rovněž typické pro proces stárnutí. Když vědci v rámci jedné studie podali PCC1 myším, kterým předtím pomocí záření výrazně urychlili buněčné stárnutí, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen k úbytku senescenčních buněk, ale i ke zlepšení fyzické výkonnosti a zmírnění vizuálních projevů stárnutí. Doba jejich života se navíc oproti kontrolní skupině prodloužila o téměř 10 %, přičemž počítáno od doby ozáření se jejich přežití prodloužilo dokonce o 64,2 %. Z toho vyplývá, že by OPC mohlo významně prodloužit život i v případě, kdy je jeho užívání zahájeno až ve vyšším věku. (90)

Deprese

Protizánětlivé účinky OPC jsou pravděpodobně i důvodem, proč může být užitečné i při léčbě depresí. Důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění totiž hrají právě zánětlivé procesy v oblasti mozku. (59)

Makulární degenerace

Makulární degenerace je vážné onemocnění očí, které postihuje buňky sítnice zejména v oblasti tzv. žluté skvrny (makuly), což je místo nejostřejšího vidění. Postižení proto nejprve přestávají rozpoznávat objekty v centru zorného pole, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Ve vážných případech nemoc končí slepotou.

Extrakt z hroznových jader brání agregaci patologických proteinů, které podporují rozvoj makulární degenerace (32). Zároveň omezuje abnormální tvorbu nových cév, která je projevem tzv. mokré formy makulární degenerace (33).

Polyfenoly z hroznových jader mají ochranný efekt i při další nemoci postihující oční sítnici, tzv. diabetické retinopatii, při níž dochází k poranění drobných očních cév (34).

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z hroznových jader bohatý na OPC také pozitivně ovlivňuje některé procesy týkající se imunitních buněk (například podporují transformaci lymfocytů či fagocytární schopnost makrofágů). (60) Kromě toho také přímo působí proti některým typům bakterií, například obávaného zlatého stafylokoka, listerie, Esterichia coli či některým streptokokům. Vhodný je i při močových infekcích, včetně těch způsobených bakteriemi rezistentními vůči léčbě antibiotik. Prokázána byla i účinnost vůči kvasinkovým infekcím. (39, 61, 62, 89, 99)

Menopauza

Extrakt z hroznových jader pomáhá zmírnit nepříjemné symptomy menopauzy a snížit riziko kardiovaskulárních nemocí u žen středního věku. (47)

Funkce ledvin

Studie na zvířatech prokázaly, že oligomerní proantokyanidiny pomáhají redukovat poškození ledvin, zlepšují jejich funkci, chrání je proti působení volných radikálů a pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v tomto orgánu. (72-74)

Studií na lidských dobrovolnících proběhlo zatím jen málo, ale výsledky jsou velmi nadějné. Například u skupiny 23 osob, která užívala po šest měsíců denně 2 g extraktu z hroznových jader, došlo k poklesu koncentrace bílkovin v moči a schopnost ledvin zajišťovat filtraci vzrostla o 9 %. (75)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, pro které je charakteristický úbytek myelinových obalů nervových vláken, jež jsou nezbytné pro vedení nervového vzruchu. Studie provedená na myších přitom ukázala, že pokud je extrakt z hroznových jader podáván v časném stadiu onemocnění, dokáže procesu demyelinizace účinně bránit. (93)

Štítná žláza

Studie na myších ukázaly, že extrakt z hroznových jader může být velice efektivní i při poruchách štítné žlázy. Při jeho podávání došlo ke snížení zánětu a zlepšení funkce tohoto orgánu, ale z krevních testů bylo rovněž patrné, že se zmírnila chudokrevnost, která je velmi často způsobena právě hypofunkcí štítné žlázy. Zajímavé přitom je, že pozitivní působení OPC bylo zaznamenáno jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci (nadměrné činnosti) štítné žlázy. (94, 95)

Sexualita a plodnost

OPC zlepšuje prokrvení, a tudíž může mít u mužů pozitivní vliv na schopnost erekce. Jeho antioxidační potenciál navíc významně přispívá k ochraně spermií, což se může projevit zlepšením plodnosti. I zde je vhodná kombinace s citrulinem, popřípadě argininem. (96)

Užívání

Doporučená denní dávka extraktu z hroznových jader se pohybuje mezi 50 a 300 mg denně, v závislosti na tom, jestli jej užíváme preventivně nebo z léčebných důvodů. Jako bezpečné však bylo prokázáno i užívání vyšších dávek (až 800 mg). V rámci vědeckých studií však byly používány dávky až 2 g extraktu.

Nejdůležitější účinnou složku extraktu z hroznových jader představují proantokyanidiny, a proto je důležité dávat přednost doplňkům stravy se standardizovaným obsahem této skupiny látek (40-80 %).

Pokud užíváte nějaké léky, je třeba konzumaci extraktu z hroznových jader konzultovat s ošetřujícím lékařem. Extrakt totiž může ovlivňovat účinnost léků, které se rozkládají v játrech, a těch je poměrně velké množství. Vhodné není ani jeho užívání spolu s léky ovlivňujícími srážlivost krve (Aspirin, Walfarin) a také s lékem Phenacetin, kde může urychlit jeho vstřebávání. (40)

Extrakt z hroznových jader se rovněž nedoporučuje dětem a těhotným ženám (40), protože bezpečnosti jeho užívání zde zatím není dostatečně prokázána.

Vhodné kombinace

OPC se nejčastěji kombinuje s resveratrolem, což je logické – jde o dvě sloučeniny, které se hojně vyskytují v hroznovém víně. Ze stejného důvodu bývá také doporučována kombinace s kvercetinem, protože i tento polyfenol se v plodech révy vinné nachází. Nicméně účinnost této kombinace nebyla spolehlivě prokázána – například v rámci studie, která se zabývala vlivem na stav srdce a cév, ukázala, že kombinace OPC s kvercetinem má v podstatě stejné účinky jako OPC samotné. (76) Kombinace OPC + resveratrol + kvercetin však již velký smysl dává, protože kvercetin zlepšuje vstřebávání resveratrolu až o 310 %. (42, 77)

Vstřebávání OPC zlepšuje další skupina látek, která se v hroznech nachází, a to jsou katechiny. Jejich velmi bohatým zdrojem je zelený čaj, a proto i kombinace OPC + extrakt ze zeleného čaje (EGCG) může být velmi efektivní. (71)

OPC + omega 3 – oxidativní stres, protizánětlivé působení, metabolismus lipidů, ochrana jater, funkce mozku, Alzheimerova choroba diabetes, srdce a cévy (67, 70)

OPC + resveratrol – nádorová onemocnění, srdce a cévy, diabetes, Alzheimerova choroba, menopauza (68, 78, 79)

OPC + ostropestřec mariánský (silymarin) – zdraví jater, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění (69)

OPC + EGCG – protibakteriální působení, mozek, nádorová onemocnění, vytrvalost (71)

OPC + granátové jablko – menopauza, osteoporóza, sportovní výkonnost, srdce a cévy (80, 81)

OPC + kurkumin – nádorová onemocnění, artróza, diabetes (82)

OPC + zázvor – zdraví jater (83)

OPC + ženšen pětilistý – diabetes, hubnutí (84)

OPC + ginkgo biloba – srdce a cévy, mozek

OPC + šišák bajkalský – srdce a cévy, protizánětlivé a antioxidační působení (85)

OPC + spirulina – štítná žláza (95)

OPC + L-citrulin – prokrvení, srdce a cévy, sportovní výkonnost (97)

OPC + chrom – cholesterol, srdce a cévy (100)

Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin