Olivy obsahují nejen prospěšné esenciální mastné kyseliny, ale i trojici polyfenolů s výraznými pozitivními účinky na zdraví. Nejvýznamnější z nich je hydroxytyrosol – mimořádně silný antioxidant s výraznými protizánětlivými účinky a pozitivním vlivem na srdce a cévy, mozek, játra a řadu dalších orgánů a tkání. Zajímavé účinky ale mají i další látky z oliv, například kyselina maslinová a kyselina oleanová.

Popis

Olivy jsou plody stromu jménem olivovník evropský (Olea europaea), který se pěstuje zejména v oblasti Středomoří. Obsahují celou řadu látek s pozitivním účinkem na tělo. Nejhojněji jsou v nich obsaženy mastné kyseliny, především pak ty tzv. mononenasycené zastoupené hlavně kyselinou olejovou.

Právě mastné kyseliny byly dlouho pokládány za hlavní důvod prospěšného působení oliv a olivového oleje. Postupně se ale ukázalo, že pravděpodobně mnohem důležitější jsou z tohoto pohledu olivové polyfenoly. Ty jsou zde sice obsaženy v mnohonásobně nižších koncentracích než mastné kyseliny, jejich působení je však pravděpodobně významnější. (34)

Olivové polyfenoly byly popsány celkem tři: Nejhojněji se vyskytuje oleuropein, z něj pak přímo v olivách nebo později v lidském těle vznikají tyrosol a hydroxytyrosol. Prospěšné účinky na organismus mají všechny tyto tři polyfenoly, nejrozsáhlejším pozitivním působením na lidský organismus se ale vyznačuje hlavně hydroxytyrosol.

Obsah hydroxytyrosolu v olivách či produktech z nich závisí na oblasti pěstování a na způsobu zpracování. Například španělské zelené olivy ho obsahují 170-510 mg/kg, řecké černé olivy 100-340 mg/kg a řecké olivy Kalamata 250-760 mg/kg. Koncentrace hydroxytyrosolu v extra virgine olivovém oleji je v průměru 14,32 mg/kg, v rafinovaném panenském oleji ale jen 1,4 mg/kg. (5)

Pro účely výroby doplňků stravy se hydroxytyrosol obvykle získává z olivové šťávy, která jej obsahuje mnohonásobně více než olej. Olivová šťáva vzniká jako vedlejší produkt při lisování oliv během výroby oleje a v potravinářství jinak nemá žádné využití. V menším množství jsou pak hydroxytyrosol a jemu příbuzné látky obsaženy i v bílém víně. (34)

Výhodou hydroxytyrosolu je, že má unikátní ortodifenolovou strukturu, díky níž odolává působení žaludečních kyselin a poté se i velice snadno vstřebává – jeho biologická dostupnost je odhadována na 99 %, což je mezi polyfenoly unikátní číslo. Většina zkonzumované sloučeniny tedy přejde do krevní plazmy, a to i poměrně rychle – v průběhu 15-20 minut. Navíc velice snadno prochází buněčnými membránami, takže může působit přímo uvnitř buněk, a dokonce může fungovat jako transportér, kdy pomáhá v průchodu přes buněčnou membránu dalším látkám s pozitivním účinkem na organismus. Navíc je pravděpodobné, že trojice olivových polyfenolů působí synergicky, tj. že navzájem zvyšují svou vstřebatelnost a biologickou dostupnost. (5, 34)

Velkou výhodou hydroxytyrosolu je také schopnost pronikat přes tzv. hematoencefalickou bariéru, která chrání mozek před průnikem škodlivých látek z krevního oběhu, ale zároveň znemožňuje průnik i řady látek prospěšných. Tím, že ji hydroxytyrosol dokáže překonat, může efektivně působit přímo uvnitř mozku. (49)

Dalšími zajímavými sloučeninami obsaženými v olivách jsou organické kyseliny oleanová a maslinová, které z chemického hlediska patří mezi pentacyklické triterpenoidy. Jejich biologická dostupnost je výrazně nižší než v případě hydroxytyrosolu, i ony jsou ale schopny překonat hematoencefalickou bariéru. (48)

Historie

Olivy patří mezi nejstarší kulturní plodiny – obyvatelé starověké Kréty prokazatelně pěstovali olivovníky a vyráběli olivový olej už před více než 5 000 lety, využívání plodů divoce rostoucích předků dnešních olivovníku však začalo ještě minimálně o 2 000 let dříve. Za planého předka olivovníku byl dlouho pokládán keřovitý olivovník, který se dodnes vyskytuje ve Středomoří, dnes je ale známo, že skutečným předkem olivovníku evropského byl strom, který se původně vyskytoval v oblasti dnešní Sahary. (1, 2, 41)

Poměrně dlouho jsou známy i pozitivní účinky olivového oleje na zdraví – zmiňuje je například i nejstarší známý řecký básník Homér. Ten ho nazývá „tekutým zlatem“ a popisuje jeho využívání při péči o spálenou kůži, dermatitidu, potíže jater, žaludku a střev a k ochraně před sluncem. Vysoce si jej cenil i „otec západní medicíny“ Hippokrates. Také na prvních Olympijských hrách (776 př. n. l.) byli vítězové odměňováni olivovou ratolestí a amforou naplněnou nejkvalitnějším olivovým olejem. V 6. století př. n. l. byl dokonce vydán zákon, podle nějž se zničení olivovníku trestalo smrtí. (2)

Poměrně dlouho jsou také zkoumány i pozitivní účinky oliv na zdraví – například jejich schopnost ovlivňovat absorpci a ukládání cholesterolu, a tím i riziko aterosklerózy, byla potvrzena již v roce 1945. (1)

Léčivé účinky

Velká část pozitivních účinků olivových polyfenolů na organismus je dána kombinací jeho silného antioxidačního a protizánětlivého působení. Kromě toho jde ale i o látky se silným epigenetickým vlivem, tj. schopností ovlivňovat aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. Kromě toho má pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. Antioxidačním, protizánětlivým a epigenetickým působením se vyznačují i kyselina maslinová a oleanová. Hydroxytyrosol a kyselina oleanová mají také výrazný pozitivní vliv na rovnováhu střevního mikrobiomu.

Antioxidační a protizánětlivé působení

Schopnost hydroxytyrosolu působit jako silný antioxidant byla potvrzena mnoha studiemi. Nejde přitom jen o to, že je sám o sobě schopen velice efektivně eliminovat volné radikály. Na jeho silném antioxidačním působení se totiž velkou měrou podílí i jeho epigenetické schopnosti, díky nimž izároveň v těle podporuje produkci našich vlastních antioxidačních enzymů. Klíčová je zde především jeho schopnost ovlivnit produkci enzymu označovaného jako HO-1 (hem metabolizující hemoxygenáza-1): Vlivem hydroxytyrosolu vzrůstá jeho tvorba více než 15násobně, ale zlepšuje se i produkce dalších antioxidačních enzymů, například glutaredoxinu, thioredoxinreduktázy či glutathionperoxidázy 3. Díky tomu patří tato hydroxytyrosol mezi nejsilnější přírodní antioxidanty – ve schopnosti ničit volné radikály je například 2x účinnější než koenzym Q10. (1, 5)

Právě oxidativní poškození buněk je přitom považováno za jednu z příčin celé řady vážných onemocnění: jeho negativní vliv byl potvrzen u nemocí srdce a cév, nádorových onemocnění, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, diabetu, šedého zákalu, autoimunitních onemocnění a řady dalších. (3)

Enzym HO-1 má navíc silné protizánětlivé vlastnosti. Pokud je ho totiž v těle nedostatek, dochází ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinu, jako je IL-6, IL-1ß či TNF. (1) Celkově má pak hydroxytyrosol výrazné protizánětlivé účinky, kdy pomáhá snižovat nejen produkci zmíněných cytokinů, ale i enzymů COX-1 a COX-2, které se zapojují do vzniku zánětu. (5)

Výrazným antioxidačním a protizánětlivý působením se vyznačují také kyselina maslinová a kyselina oleanová. (48, 50)

Srdce a cévy

Konzumace většího množství olivového oleje je již dlouho spojována se sníženým výskytem srdečně cévních nemocí ve středomořské populaci. A za řadu pozitivních účinků na kardiovaskulární systém jsou přitom odpovědné obsažené polyfenoly, zejména hydroxytyrosol. (1-3)

Takzvaná středomořská dieta, tedy typická strava národů v okolí Středozemního moře, prokazatelně snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby o 9 %. Velkou roli v tomto působení přitom hraje konzumace olivového oleje, v němž velice efektivně působí zejména obsažené polyfenoly, především pak hydroxytyrosol. Pokud například v rámci jedné studie osoby konzumovaly extra panenský olivový olej, došlo k významnému snížení tlaku u 48 % z nich, zatímco u srovnávací skupiny konzumující slunečnicový olej to byla pouze 4 %. Důvodem je fakt, že rafinované oleje, jako je právě ten slunečnicový, neobsahují žádné polyfenoly. (3)

Pozitivní účinky na srdce a cévy sice mají i nenasycené mastné kyseliny obsažené v olivovém oleji (například kyselina olejová), mnohem efektivnější je ale v tomto směru právě hydroxytyrosol a další obsažené polyfenoly. Prokázána byla například jejich schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, zvyšovat podíl HDL cholesterolu či snižovat míru oxidace LDL cholesterolu. Právě hladina LDL cholesterolu a míra jeho oxidativního poškození přitom úzce souvisí s rychlostí rozvoje aterosklerózy. (3, 6)

Olivové polyfenoly dále dokáží snižovat systolický i diastolický tlak (a to i u osob s vysokou hypertenzí), snižovat míru vzniku krevních sraženin (včetně osob s diabetem) či zlepšovat funkci endotelu a chránit ho před poškozením volnými radikály a zánětlivými procesy, které rovněž zvyšují riziko aterosklerózy. Endotel je vnitřní výstelka cév, která je zodpovědná například za produkci oxidu dusnatého (NO), který způsobuje roztažení cév, a tím přispívá k lepšímu prokrvení všech tkání a snížení krevního tlaku. Hydroxytyrosol navíc funguje inhibičně v rámci jednoho z prvních kroků, které vedou k rozvoji aterosklerózy: potlačuje tzv. adhezi monocytárních buněk k buňkám endotelu. Příznivě ale působí i v rámci potlačení kroků dalších. Navíc i přímo zvyšuje produkci oxidu dusnatého, který roztahuje cévy a zlepšuje prokrvení tkání napříč tělem. (3, 6)

Studie na zvířatech navíc ukázaly, že olivové polyfenoly dokáží i zmírnit poškození srdečního svalu vyvolané ischemií (tj. nedostatkem kyslíku) při infarktu myokardu. (6)

Výzkumy přitom potvrdily, že k dosažení pozitivního vlivu na srdce a cévy není nutná přímo konzumace olivového oleje, ale že výrazný pozitivní vliv mají i doplňky stravy obsahující olivové polyfenoly bez přítomnosti oleje. To je důležité zjištění, protože je tak možné výrazně navýšit jejich dávkování – vyšší množství olivového oleje by totiž mohlo způsobit trávicí problémy a vzhledem k jeho vysoké energetické hodnotě i přibývání na váze, zatímco v případě samotných polyfenolů tento problém odpadá. To je velice důležité, protože například v rámci efektivní ochrany LDL cholesterolu před oxidací je zapotřebí denního příjmu 5 mg olivových polyfenolů, zatímco běžná středomořská strava bohatá na olivový olej jich obsahuje pouze 2 mg. (4)

Doplňky stravy s olivovými polyfenoly doplňky stravy navíc působí nejen při dlouhodobém užívání, ale i bezprostředně – k významnému snížení hladiny oxidovaného LDL cholesterolu například v rámci výzkumů došlo už za hodinu po podání jediné dávky doplňku stravy. (4)

Pozitivní vliv na kardiovaskulární systém má i kyselina maslinová. Mimo jiné snižuje míru následků infarktu myokardu a působí proti nadměrné hypertrofii srdečního svalu, která způsobuje jeho poškození a může vést až k srdečnímu selhání. Hypertrofie přitom může být způsobena například neléčeným vysokým krevním tlakem. (48)

Kyseliny maslinová i oleanová jsou také schopny snižovat hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, kyselina oleanová má pak navíc i schopnost snižovat systolický i diastolický krevní tlak. (50)

Nádorová onemocnění

Hydroxytyrosol má rovněž i výrazné protinádorové účinky, přičemž zde působí hned několika cestami: Zaprvé indukuje apoptózu (programovanou buněčnou smrt) nádorových buněk. Z druhé se zde uplatňuje i jeho antioxidační a protizánětlivé působení – prozánětlivé cytokiny totiž vytvářejí mikroklima, které zejména v počátečních fázích výrazně podporuje růst nádoru. Za třetí potlačuje produkci enzymu STAT-3, který ve větším množství výrazně podporuje vznik a růst nádoru – potlačuje totiž již zmíněnou schopnost apoptózy, tedy schopnost buněk „spáchat sebevraždu“ v okamžiku, kdy je například poškozena její DNA, a naopak podporuje proliferaci, což je schopnost rychlého, nekontrolovaného dělení, která je právě pro nádorové buňky typická. (1)

Hydroxytyrosol může být i vhodným doplňkem protinádorové léčby. Ovlivňuje totiž činnost tzv. efluxních pump, které způsobují rezistenci nádorových buněk vůči chemoterapii. (1)

Protinádorovým působením se vyznačuje i kyselina maslinová, která rovněž potlačuje nadměrnou proliferaci, podporuje apoptózu a navíc má také antiangiogenní efekt – potlačuje tvorbu nových cév, které jsou nezbytné pro zásobování rostoucího nádoru krví a živinami. (48)

Ochrana pokožky

V době, kdy nebyly k dispozici účinné opalovací krémy, bylo běžné, že si lidé ve Středomoří aplikovali při pobytu na slunci na pokožku olivový olej. Účinnost tohoto postupu potvrdily výzkumy již v 70. letech minulého století. Pozdější studie pak ukázaly, že za tento efekt je zodpovědný právě hydroxytyrosol, který vykazuje mírnou radioprotektivní aktivitu. Ta je mimo jiné dána i jeho silným antioxidačním působením – výše zmíněný enzym HO-1 totiž mj. pomáhá předcházet poškození DNA kožních buněk vlivem slunečního záření. (1)

Imunita a antimikrobiální působení

Hydroxytyrosol může být užitečný i při oslabené imunitě. Celkově zlepšuje imunitní odpověď organismu a zlepšuje tvorbu řady imunitních buněk, zejména lymfocytů, bazocytů, eozinofilů a bazofilů. Zároveň podporuje tvorbu protilátek. (45)

Kromě toho vyniká i přímým antimikrobiálním působením. Efektivní je zejména proti tzv. obaleným virům (virům, které na sobě nesou dvojvrstvu z lipidů, proteinů a glykoproteinů), kam patří například virus chřipky, HIV a koronaviry. Osvědčil se ale i při onemocnění COVID-19 a také při tzv. „long covidu“, což jsou nepříjemné příznaky přetrvávající po prodělání vlastního onemocnění. Long covid je přitom velmi častým problémem – dle jedné studie trpí až 30 % nemocných nějakými potížemi ještě 6 měsíců po koronavirové infekci. (5)

Působí také proti řadě bakterií, např. E. coli, Streptococus mutans, Clostridium perfringens, Salmonela enterica, proti kvasinkám (včetně Candida albicans) a některým parazitům. (43)

Stárnutí

Hydroxytyrosol zlepšuje produkci enzymů sirtuinů, zejména SIRT-1 a SIRT-6. Tyto enzymy jsou přitom známé svou schopností zpomalovat procesy buněčného stárnutí, podporovat tzv. autofagii, což je důležitý samoopravný buněčný mechanismus, a zmírňovat zánět. Zlepšuje také funkci mitochondrií – organel, které jsou zodpovědné za produkci buněční energie a jejich zhoršená funkce je pro procesy stárnutí typická. (34, 35, 38)

Bolesti kloubů

Hydroxytyrosol a jemu příbuzné polyfenoly mohou být užitečné i při bolestech kloubů, ať už jsou způsobeny artrózou (tj. degenerativním onemocněním, při kterém dochází k úbytku chrupavky) nebo revmatoidní artritidou. V obou případech působí silně protizánětlivě, snižuje bolestivost a otoky kloubů a omezuje poškození kolagenu II, který je hlavním stavebním kamenem chrupavky. Antioxidační působení hydroxytyrosolu zároveň chrání buňky chrupavky před poškozením volnými radikály a jeho epigenetické působení zase zlepšuje jejich schopnost produkovat kolagen a agrekan. Důležitá je zde i podpora produkce enzymů sirtuinů, které působí protizánětlivě a zpomalují stárnutí buněk chrupavky. (34, 35)

Játra

Rozsáhlý pozitivní vliv má hydroxytyrosol také na játra. Chrání jaterní buňky před oxidativním poškozením, škodlivým působením produktů metabolismu i vnějších toxinů. Dále snižuje míru zánětu jaterní tkáně, má antifibrotické účinky a pomáhá zlepšit stav při nealkoholickém ztučnění jater, přičemž zároveň brání ukládání tuků do jaterní tkáně. Pomáhá rovněž aktivovat mitochondrie v jaterní tkání a zlepšuje také integritu střevní bariéry, která s funkcí jater úzce souvisí. (36-38, 47)

Kyselina maslinová je zase vhodná k podpoře léčby akutního jaterního poškození, ať už je způsobeno viry, bakteriemi, alkoholem, toxiny nebo léky. Podobně jako hydroxytyrosol také zlepšuje stav při nealkoholickém ztučnění jater. (48)

Akumulaci tuků v játrech brání i kyselina oleanová. (50)

Oči

Silný antioxidační potenciál hydroxytyrosolu se uplatňuje i v oblasti očí. Účinně chrání zejména buňky sítnice a podporuje funkci jejich mitochondrií. Osvědčil například v rámci prevence a léčby makulární degenerace, což je vážné degenerativní onemocnění sítnice, a to jak u starších osob, tak u kuřáků. Účinný je také v případě šedého zákalu a diabetické retinopatie. (42, 45)

Zánětlivá střevní onemocnění

Nejčastější zánětlivá onemocnění střev – Crohnova choroba a ulcerózní kolitida – bývají úzce spojena s oxidativním poškozením střevní sliznice a následným zánětem. Z tohoto důvodu se zde efektivně uplatňuje antioxidační a protizánětlivé působení hydroxytyrosolu, především jeho schopnost regulovat produkci nukleárního faktoru NF-kB a enzymu COX-2. Svým epigenetickým působením navíc ovlivňuje aktivitu dvou důležitých genů, které řídí tzv. apoptózu (buněčnou smrt) buněk střevní sliznice – zvyšuje aktivitu antiapoptotického genu Bcl2, a naopak snižuje aktivitu apoptotického genu Bax. Navíc pozitivně ovlivňuje i imunitní mechanismy, které se zánětlivými střevními onemocněními souvisejí. (43)

Další problémy trávicího traktu

Pozitivní působení hydroxytyrosolu na trávicí trakt se ovšem neomezuje jen na střeva. Například při žaludečních vředech potlačuje množení jejich původce Heliobacter pylori, působí proti zánětům, které vředovou chorobu provázejí, a dokonce v rámci výzkumu dokázalo jeho užívání zmenšit již existující vředy. Dále zmírňuje například nepříjemné příznaky provázející tzv. gastroezofageální reflux, při kterém se vlivem špatně fungujícího jícnového svěrače vrací trávenina ze žaludku do jícnu, čímž dochází k jeho poškozování. Hydroxytyrosol dokonce působí i proti některým nádorům trávicího traktu, například proti kolorektálnímu karcinomu (rakovina střev a konečníku). (43)

Proti vředům trávicího traktu působí i kyselina maslinová. Kyselina oleanová se zase vyznačuje rozsáhlými pozitivním působením na střevní mikrobiom, který ovlivňuje zdraví nejen stav trávicí soustavy, ale i prakticky celého těla. (48, 50)

Diabetes a hubnutí

Hydroxytyrosol má rovněž poměrně výrazný antidiabetický potenciál a schopnost podporovat hubnutí. Zlepšuje například funkci mitochondrií ve svalové tkáni. Svaly jsou tak schopny lépe využívat sacharidy jako zdroj energie, což se projeví nižší inzulinovou rezistencí, a zároveň zvýšením energetického výdeje, což je v rámci redukce hmotnosti zásadní. (47)

Mitochondrie se po jeho užívání množí i v tukové tkáni, což opět usnadňuje hubnutí. Hydroxytyrosol rovněž potlačuje vznik nových tukových buněk a jejich diferenciaci a snižuje aktivitu enzymu lipázy, což vede ke snížení vstřebávání tuků z potravy (a tím i ke snížení energetického příjmu). Potlačuje také tvorbu mastných kyselin v játrech, čímž omezuje ukládání nadbytku přijaté energie do tukových zásoby, a naopak podporuje využívání tuků coby zdroje energie. (47)

Hydroxytyrosol má příznivý vliv i na slinivku, v jejíchž beta-buňkách dochází k produkci inzulinu. Brání tvorbě agregátů amyloidu, které poškozují mitochondrie ve slinivce a způsobují smrt beta-buněk. Celkově také snižuje riziko vzniku diabetu, a to jak z důvodů špatných stravovacích návyků, tak i vlivem genetického nastavení. (47)

Hydroxytyrosol také výrazně snižuje toxicitu tzv. konečných pokročilých produktů glykace, jejichž nadměrná tvorba je typická právě pro cukrovku. Tvorba pokročilých produktů glykace přitom výrazně zvyšuje riziko kardiovaskulárních potíží či poškození nervů, ledvin a očí. Hydroxytyrosol je tedy vhodnou prevencí vzniku diabetických komplikací, zejména pak diabetické nefropatie a nealkoholického ztučnění jater způsobeného diabetem. (44, 47)

Antidiabetickým působením se vyznačují i další látky obsažené v olivách. Například kyselina maslinová potlačuje vstřebávání glukózy z tenkého střeva i rozklad glykogenu, čímž rovněž pomáhá regulovat hladinu glukózy v krvi, dále zvyšuje citlivost tkání na inzulin a snižuje riziko diabetických komplikací, zejména ztučnění jater a nefropatie. (48)

Hubnutí zase podporuje i kyselina oleanová, která zároveň v rámci studií dokázala nejen významně zmírnit celkové množství tukové tkáně v těle, ale zvláště efektivní byla i při snižování množství škodlivého viscerálního (vnitřního) tuku. Velmi prospěšná je ale i při diabetu – když byla například v rámci jednoho z výzkumů podávána dobrovolníkům v prediabetickém stádiu (v dávce 1 mg na kilogram váhy), měli po jídle o 23 % nižší hladinu glukózy v krvi než kontrolní skupina. (50)

Mentální výkonnost

Hydroxytyrosol pozitivně ovlivňuje produkci sirtuinů a enzymu AMPK a jejich prostřednictvím zpomaluje stárnutí mozku. Kromě toho zlepšuje i prokrvení mozkové tkáně, stimuluje mozkové funkce, zmírňuje zánětlivé procesy v oblasti nervové soustavy i míru poškození neuronů a podporuje detoxikaci v oblasti mozku, což se může projevit zlepšením kognitivních funkcí a zpomalením jejich úbytku v souvislosti s věkem. Z výzkumů na zvířatech dokonce vyplývá, že by mohl stimulovat neurogenezi, tj. tvorbu nových mozkových buněk z buněk kmenových. Další výzkumy pak naznačují jeho schopnost zmírňovat poškození mozkové tkáně po prodělané mozkové mrtvici. (46)

Hydroxytyrosol působí i proti neurodegenerativním onemocněním, jako je například Alzheimerova choroba. Důležitou roli zde pravděpodobně hraje jeho schopnost snižovat toxicitu konečných produktů pokročilé glykace. Ty totiž poškozují bílkoviny nervových buněk, a dokonce jejich tvorba přímo souvisí s kumulací s tzv. agregací amyloidů a tvorbou beta-amyloidních plaků, které jsou pro Alzheimerovu chorobu typické. (44)

Zajímavé neuroprotektivní účinky má také kyselina maslinová. Podporuje tvorbu látky jménem BDNF, která má pozitivní vliv na vznik a ochranu nervových buněk, zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutázy v mozkové kůře a hipokampu (centrum paměti), čímž pomáhá chránit jejich buňky před poškozením, a snižuje apoptózu (buněčnou smrt) nervových buněk. Reguluje také hladinu glutamátu v buňkách jménem astrocyty, které mají důležitou ochrannou a podpůrnou roli pro neurony i tzv. hematoencefalickou bariéru. Schopnost regulovat hladinu glutamátu spolu s antioxidačním působením kyseliny maslinové může rovněž pomoci zmírnit závažnost epilepsie. Zlepšuje také ochranu nervových buněk před důsledky nedostatku kyslíku, a díky tomu může například zmírnit následky mozkové mrtvice. (48)

Sportovní výkonnost

Hydroxytyrosol zvyšuje ve svalové tkáni aktivitu enzymu kreatinkinázy a expresi tzv. těžkých řetězců myozinu, což jsou indikátory zvýšené diferenciace svalových buněk. Lze proto předpokládat, že podporuje také růst svalové hmoty a svalovou sílu. Zlepšuje také tvorbu a funkci mitochondrií ve svalové tkáni a díky svému antioxidačnímu působení zmírňuje jejich poškození. Svaly jsou tak schopny přeměňovat více živin na energii, což se projeví růstem zejména vytrvalostní výkonnosti. (47)

Hydroxytyrosol také díky svému antioxidačnímu působení pozitivně ovlivňuje procesy regenerace. Při intenzivním zátěži totiž dochází k masivní produkci volných radikálů, které poškozují svalové buňky a snižují jejich schopnost efektivní kontrakce. (51)

Dýchací systém

Olivové polyfenoly, zvláště hydroxytyrosol, mají rozsáhlý pozitivní vliv i na dýchací systém. Zmírňují zánět dýchacího traktu a fibrózu plicní tkáně a zlepšují stav sliznice dýchacích cest. Prokázána byla také jejich schopnost snižovat produkci zánětlivých cytokinů a jimi způsobené poškození plic při onemocnění COVID-19. (52, 53)

Zajímavý je i vliv kyseliny maslinové, která pomáhá zmírnit následky poškození plicní tkáně, ať už vzniklo v důsledku působení volných radikálů, zánětlivými procesy nebo třeba zranění. (48)

Ledviny

Kyselina maslinová pozitivně působí i v oblasti ledvin, kde působí antioxidačně a protizánětlivě a pomáhá při akutním poranění ledvin a náhlé ztrátě jejich funkce. Účinná je rovněž při nádorech ledvin a diabetické nefropatii. (48)

Hydroxytyrosol zase účinně chrání buňky ledvin před oxidativním stresem. (54)

Užívání a kontraindikace

Hydroxytyrosol a obecně extrakty z oliv jsou obecně velmi dobře snášeny. Jen vzácně se vyskytují méně závažné nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou bolesti hlavy, nevolnosti, průjem či křeče. Opatrnost je ale třeba v případě užívání některých léků. Zejména by neměl být užíván spolu s léky na ředění krve (např. Warfarin) z důvodu zvýšení rizika nadměrného krvácení. V případě užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání olivových extraktů s ošetřujícím lékařem. (55, 56)

Vhodné kombinace

Hydroxytyrosol je vhodné užívat s tzv. aktivátory sirtuinů. Jde o látky, které zvyšují produkci enzymů jménem sirtuiny. Ty mají v těle řadu pozitivních účinků (mj. zpomalují stárnutí a zlepšují funkci mitochondrií), ale zároveň zvyšují protizánětlivé působení hydroxytyrosolu. Mezi nejznámější aktivátory sirtuinů patří resveratrol, OPC a quercetin. Vhodné jsou ale i další kombinace.

Imunita a antibakteriální působení: hydroxytyrosol + arginin (5)

Antioxidační a protizánětlivé působení: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30), hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Rakovina: hydroxytyrosol + omega-3 + kurkumin (30)

Fibróza a ztučnění jater: hydroxytyrosol + vitamin E (31)

Mentální výkonnost: hydroxytyrosol + resveratrol (32)

Artróza: Hydroxytyrosol + OPC (33), hydroxytyrosol + glukosamin (34)

Játra: hydroxytyrosol + vitamin E (39), hydroxytyrosol + quercetin (40)

Semínka jsou věc, která je při konzumaci hroznového vína spíše na obtíž. Mnoho lidí je proto vyplivuje nebo dává přednost odrůdám bez semen. Přitom právě v nich se nacházejí látky, které jsou pro naše tělo opravdový poklad.

Popis

Réva vinná je popínavá dřevnatá liána z čeledi révovitých. Původní areál jejího rozšíření zahrnuje Jižní Evropu, Přední a Střední Asii a podhůří Kavkazu, dnes je však její pěstování rozšířeno v subtropických a mírných oblastech celého světa. Plodem je kulovitá bobule, která může mít v době zralosti dle odrůdy barvu od zelené, přes žlutou, červenou, až po modrofialovou. Konzumuje se syrová, suší se (rozinky) a využívá se k výrobě vína a dalších alkoholických nápojů.

Z hlediska pozitivních účinků na lidské zdraví představují důležitou součást hroznů jejich jadérka. Vyrábí se z nich extrakt, který vyniká obsahem proantokyanidinů. Pro jejich komplex (a někdy i pro celý extrakt) se používá zkratka OPC.

Historie

Réva vinná patří mezi nejstarší kulturní plodiny, starověcí Egypťané prokazatelně pojídali její plody již před 6 000 lety. Dlouhou historii má i její využití v přírodní medicíně. Léčivé účinky vína v podobě nápoje chválí ve svých dílech několik antických filosofů, a hrozny jsou i tradiční součástí léčitelství i ve zbytku Evropy. K léčení se používaly nejčastěji zralé plody a z nich vyrobený nápoj (tedy víno), a to při celé řadě nemocí, od nevolností, přes kožní a oční infekce, onemocnění jater a ledvin až po rakovinu. Využívaly se však i plody nezralé (při bolení v krku), rozinky (při zácpě), vinné listy (zastavení krvácení, záněty, hemoroidy) či míza (kožní onemocnění). (40)

Účinné látky

Nejdůležitější složkou extraktu z hroznových jader je komplex tzv. oligomerních proantokyanidinů, což jsou látky ze skupiny polyfenolů. Používá se pro něj zkratka OPC (z anglického oligomers procyinidins complex). Nachází se ve slupkách jader, přičemž 100 g sušených semen je ho obsaženo asi 3 500 mg (46), v extraktu je obsah OPC i několikanásobně vyšší. Kromě něj se zde nacházejí i další formy proantokyanidinů (monomery, dimery, trimery a polymery), vysoký podíl vitaminu E a kyseliny linolenové. (45)

Léčivé účinky

Odborníci na výživu často hovoří o tzv. francouzském paradoxu, jež spočívá ve faktu, že obyvatelé Středomoří trpí ve srovnání s ostatními evropskými národy méně často onemocněním srdce a cév i dalšími civilizačními chorobami, ačkoliv konzumují vysoké množství živočišných tuků. Jako důvod bývá zmiňováno hojné pití červeného vína, které obsahuje dvě důležité substance: zaprvé resveratrol, barvivo obsažené ve slupkách červeného vína, a zadruhé právě komplex proantokyanidinů z hroznových jader (41).

Extrakt z hroznových jader je v první řadě velice silným antioxidantem, který je schopen ničit škodlivé volné radikály a chránit tak buňky a tkáně před oxidativním poškozením. Hlavním důvodem je přitom vysoký obsah komplexu proantokyanidinů (OPC). Podle vědeckých měření jde o 20x silnější antioxidant než vitamin E a 50x silnější než vitamin C (44).

To však není jediný důvod, proč je tak výjimečnou substancí. Neméně důležité je totiž jeho epigenetické působení čili schopnost ovlivňovat, zda budou některé geny „přečteny“ a nikoliv. Samotná přítomnost určitého genu v naší genetické informaci totiž znamená jen málo. Záleží totiž i na tom, jestli bude daný gen „přečten“, tedy jestli podle něj bude organismus vytvářet bílkoviny.

OPC přitom reguluje molekuly jménem microRNA (miRNA). Tyto velmi malé molekuly nic nekódují, nejsou tedy součástí genetické informace, ale zásadně ovlivňují právě expresi (přepis) genů. (2) Epigenetické působení extraktu z hroznových jader má ovšem zároveň příčinu i v jeho schopnosti regulovat další dva zásadní epigenetické mechanismy – metylaci genů a acatylaci histonů (4).

OPC rovněž podporuje tvorbu sirtuinů, což jsou enzymy nezbytné pro vznik mitochondrií a podporu jejich funkce, a také NAD+, což je koenzym hrající klíčovou roli v energetickém metabolismu. (86)

Nemoci srdce a cév

Důležitou roli v prevenci srdečně cévních onemocnění hrají proantokyanidiny z hroznových jader, konkrétně pak jejich antioxidační vlastnosti, které brání peroxidaci lipidů a poškozování DNA buněk vlivem působení volných radikálů (14). Významnou úlohu tu však hrají i některé epigenetické mechanismy, například ovlivnění genů JNK-1 a c-JUN (15).

Polyfenolické látky obsažené v extraktu z hroznových jader dokáží poměrně efektivně snižovat krevní tlak, a to zejména prostřednictvím regulace enzymu endoteliární NO syntáza, který je nezbytný pro produkci oxidu dusnatého (NO). Tato malá molekula totiž funguje jako vazodilatant – jejím působením dojde k rozšíření cév, které tak kladou toku krve menší odpor. (12, 13, 48). Platí přitom, že právě vysoký krevní tlak patří mezi hlavní rizikové faktory srdečně cévních onemocnění, jako je infarkt myokardu či mozková mrtvice. Efekt byl přitom zaznamenán i v případě zvýšeného krevního tlaku po menopauze. (91) Zlepšení elasticity krevních cév a zvýšení průtoku krve se kromě poklesu krevního tlaku zároveň projeví i lepším prokrvením a okysličením všech tkání v těle. K dosažení tohoto účinku je ale zapotřebí vyšších dávek – pozitivní změny zde byly zaznamenány při užívání 400 mg extraktu z hroznových jader po dobu 12 týdnů, účinnost poloviční dávky byla jen velmi nízká. Velmi vhodná je zde kombinace s aminokyselinou citrulinem. (97)

Výzkum na zvířatech prokázal i podstatnou úlohu v prevenci aterosklerózy, tedy tvorby usazenin v cévách – u králíků, kteří byli krmeni stravou s vysokým obsahem tuků a cholesterolu, došlo k výrazně nižšímu rozvoji aterosklerózy, pokud jim byl zároveň do stravy přidáván i extrakt z hroznových jader (17). Schopnost snižovat hladinu LDL cholesterolu a míru jeho oxidace ovšem byla prokázána i v několika studiích na lidských dobrovolnících, a to dokonce i u kuřáků. V tomto směru se ukázala jako velice účinná kombinace OPC s chromem. (92, 100)

A v neposlední řadě výzkumy ukázaly i to, že OPC mohou být prospěšné i pro osoby, které již prodělaly infarkt či mrtvici – dokáží totiž zlepšit regeneraci tkání postižených ischemií (nedostatku kyslíku) a tím výrazně zmírnit jejich následky (16).

Nádorová onemocnění

Výzkumy posledních let jednoznačně ukazují, že epigenetické působení některých rostlinných složek hraje významnou roli v prevenci rakoviny, a extrakt z hroznových jader mezi takovéto substance nepochybně patří. Riziko vzniku nádorového bujení přitom dokáže ovlivnit hned několika způsoby.

Prokázán byl například ovlivnění zánětlivých procesů v tlustém střevě prostřednictvím regulace mikroRNA (1). miRNA se totiž zapojuje nejen v procesu normální diferenciace buněk, ale i karcinogenezi, tedy při vzniku nádorového bujení (3). Extrakt z hroznových jader zároveň potlačuje průběh zánětlivých signálních drah (především jde o potlačení NF-kB a COX2). Právě zánětlivé procesy ve střevech přitom patří mezi významné rizikové faktory rakoviny tohoto orgánu. Extrakt z hroznových jader rovněž ovlivňuje proliferaci (rychlé nekontrolované množení buněk) a apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. (1) Právě procesy proliferace a apoptózy přitom bývají u nádorových buněk narušeny. A v neposlední řadě umí extrakt z hroznových jader omezovat tvorbu nových krevních cév, které rostoucí nádor potřebuje pro svou výživu, a tím jej v podstatě vyhladoví (10, 11)

Prokázán byl pozitivní vliv OPC v prevenci a léčbě řady typů nádorového bujení, například při rakovině tlustého střeva (5), kůže (4), plic (19), prostaty (20) či prsu. U rakoviny prsu přitom hraje důležitou roli jeho schopnost ovlivňovat produkci estrogenu prostřednictvím regulace enzymu aromatázy. Právě potlačení aktivity aromatázy přitom dokáže zpomalit růst až 70 % nádorů prsu (8, 9). Nedávná studie navíc prokázala, že extrakt z hroznových jader může být velmi prospěšný pro ženy s nádorem prsu, které prodělaly léčbu rakoviny prsu pomocí ozařování, protože dokáže zmírnit poškození zdravých tkání (18).

Prokázána je také účinnost OPC při myeloidní leukémii (37).

Ochrana pokožky

Jedním z faktorů, které zásadně ovlivňuje zdraví kůže, je UV záření, zejména pak jeho složka UVB, která má výrazné negativní epigenetické působení. Ovlivňuje totiž aktivitu enzymů DNA metyltransferázy a deacetylázy histonů, čímž ovlivňuje úroveň metylace genů a acetylace histonů, což jsou dva základní epigenetické mechanismy (6). To pak může hrát roli jak při vzniku kožních nádorů, tak i ve stárnutí pokožky. Extrakt z hroznových jader přitom patří mezi přírodní sloučeniny, které chrání buňky pokožky právě před negativním epigenetickým působením UV záření. (7)

Ochrana jater

Jaterní buňky jsou velice citlivé na oxidativní poškození, které vzniká v důsledku poškození volnými radikály. Studie z roku 2008 provedená na zvířatech přitom naznačila, že extrakt z hroznových jader může játra před oxidativním poškozením účinně chránit (21). Podobně efektivně se extrakt jeví i při ochraně jaterních buněk před působením radiace (22). A výzkum z roku 2011 zase prokázal jeho schopnost chránit játra před poškozením způsobeným nadměrnou konzumací alkoholu (23).

Výzkumy rovněž ukázaly, že konzumace proantokyanidinů vede v játrech ke zvýšení hladiny NAD+ (nikotinamiddinukleotid) a sirtuinu-1. To vede ke zvýšené tvorbě mitochondrií v tomto orgánu, zlepšení jeho funkce a ochraně před ztučněním jater. (86)

Hojení ran

OPC při lokální aplikaci urychluje hojení ran díky své schopnosti podporovat angiogenezi neboli tvorbu nových cév. Vděčí za to především tzv. endoteliárnímu růstovému faktoru (24). K podpoře hojení ran, včetně těch po chirurgických zákrocích (například i po císařském řezu), je dokonce vhodná i zevní aplikace (používá se například krém se 2% obsahem extraktu z hroznových jader). (49, 50)

Funkce mitochondrií

Velmi důležitou vlastností oligomerních proantokyanidinů je jejich schopnost zlepšovat funkci mitochondrií a chránit je před působením volných radikálů. Vděčí za to především své schopnosti zvyšovat produkci sirtuinů a NAD+. (62) Právě mitochondrie přitom hrají v organismu zcela zásadní roli, protože v nich probíhá přeměna živin na energii. Zhoršování jejich funkce je jedním z typických projevů stárnutí a negativně se projevuje především v tkáních, které jsou velmi náročné na přísun energie – tj. ve svalech, mozku, očích či srdci. Dysfunkce mitochondrií tak může být jednou z příčin řady nemocí a obtíží – například Alzheimerovy choroby, ADHD, kardiovaskulárních onemocnění, očních chorob či obezity. Více zde: https://www.epivyziva.cz/mitochondrie-klic-k-dlouhovekosti/

Obezita a diabetes

Jak už jsme zmínili výše, OPC pomocí modulaci exprese genů na úrovni transkripce výrazně ovlivňuje v kosterních svalech aktivitu mitochondrií, což jsou energetická centra buňky. A větší produkce energie s sebou zákonitě nese i zvýšení energetického výdeje. Pro osoby trpící nadváhou a obezitou je přitom důležité, že se díky OPC snižuje dysfunkce mitochondrií v hnědé tukové tkáni, která obvykle vzniká v důsledku obezity a zásadním způsobem narušuje energetický metabolismus. (25, 26).

Oligomerní proantokyanidiny navíc pozitivně ovlivňují vylučování hormonů, které souvisejí se vznikem obezity a ochotou těla hubnout. Jde například o hormon leptin, jehož vylučování v mozku spouští signály nasycení, či adiponektin, který úzce ovlivňuje signální cesty inzulinu a jeho nedostatek mj. vede ke vzniku inzulinové rezistence. Ta pak následně přispívá jak k přibývání na váze, tak k rozvoji diabetu. V pokusech na zvířatech krmených stravou s vysokým podílem tuku přitom po podávání OPC došlo ke zvýšení produkce adiponektinu o neuvěřitelných 61 %! Zároveň došlo k pozitivnímu ovlivnění hladiny leptinu, ke snížení hladiny glukózy v krvi a inzulinové rezistence a také ke zlepšení funkce beta-buněk slinivky břišní, v nichž se tvoří inzulin. (63, 64) Silný antidiabetický efekt OPC se pak projevuje již po šesti týdnech užívání (35, 38). Pozitivně OPC působí i v případě chronické pankreatitidy neboli zánětu slinivky břišní (36).

Výzkumy navíc naznačují, že by užívání oligomerních proantokyanidinů mohlo být přínosné pro těhotné ženy, jejich potomci jsou ohroženi rezistencí na inzulin a adiponektin, a tudíž je u nich zvýšené riziko vzniku obezity v dalším životě. Tímto problémem jsou ohroženy zejména děti žen, které v těhotenství trpí obezitou a diabetem. (65)

OPC také ovlivňuje produkci žlučových kyselin, které se účastní trávení tuků, pomáhá snížit chuť k jídlu a ovlivňuje procesy vzniku a diferenciace tukových buněk. (63, 66)

Sportovní výkonnost

Dalším aspektem, který OPC může zlepšit díky svému vlivu na funkci mitochondrií, je sportovní výkonnost, a to zejména ve vytrvalostních disciplínách. V mitochondriích se díky němu zvyšuje spotřeba kyslíku, což svalovým buňkám umožňuje získávat oxidací cukrů a tuků více energie, kterou pak mohou přeměnit na svalovou práci. (25, 26)

K vyšší sportovní výkonnosti ovšem může přispět i schopnost OPC uvolňovat cévy a zlepšovat tak prokrvení. Díky ní se totiž k pracujícím svalům dostane více kyslíku a živin. (98)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba choroba

Zhoršení kognitivních funkcí, zejména paměti a intelektu, patří mezi nejzávažnější projevy Alzheimerovy choroby. Při tomto procesu hraje důležitou roli akumulace látek jménem rozpustné vysokomolekulární Abetovy oligomery. A právě jejich hromadění dokáže extrakt z hroznových semen účinně bránit, stejně jako tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků, které jsou rovněž typickým projevem této nemoci. (27-29)

Proantokyanidiny navíc v rámci výzkumů dokázaly eliminovat anomálie ve funkci mitochondrií, což je velice důležité. Právě dysfunkce mitochondrií je totiž typická pro Alzeimerovu i Parkinsonovu chorobu. Navíc mají obecně ochranný efekt na nervové buňky, které dokonce dokáží chránit i proti působení některých toxinů (například kadmia). Zejména efektivně chrání neurony v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť. V pokusech na myších navíc byla potvrzena i jejich schopnost zlepšovat některé kognitivní schopnosti narušené věkem, například schopnost prostorové orientace a rozpoznávání objektů. (51-54)

Artróza

Extrakt z hroznových jader má i prokazatelně příznivé účinky i při artróze, tj. kloubním onemocnění, při kterém dochází k úbytku chrupavky v kloubech a vzniku zánětlivých procesů. Účinně brání tzv. apoptóze (buněčné smrti) chondrocytů neboli buněk chrupavky, čímž omezuje jejich úbytek. Zároveň zmírňuje ztráty proteoglykanů, což jsou sloučeniny bílkovin a sacharidů, které tvoří mezibuněčnou hmotu chrupavky a mají pro funkci kloubů zásadní význam – zvyšují totiž pružnost chrupavky a její odolnost vůči tlaku a fungují jako kloubní lubrikant. (55,56)

OPC má také výrazné protizánětlivé účinky: potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, enzymu COX-2 a dalších látek podporujících vznik zánětu, který je nejen příčinou bolesti, ale přispívá i k dalšímu narušování chrupavky a ostatních kloubních struktur. Důležité v prevenci a léčbě artrózy jsou i antioxidační vlastnosti OPC. (56-58)

Revmatoidní artritida

Studie provedené na zvířatech rovněž naznačily, že extrakt z hroznových jader může být nadějnou substancí pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Dokáže totiž regulovat patologické procesy při diferenciaci imunitních T-buněk, které jsou pro tuto autoimunitní chorobu typické. Důležité je zde i jeho výrazné protizánětlivé působení (43).

Osteoporóza

Osteoporóza je choroba způsobená nedostatečným usazováním vápníku v kostech, což vede ke snížení jejich hustoty a vyššímu riziku zlomenin. Pokud je extrakt z hroznových jader podáván spolu s vápníkem, zvyšuje pevnost, hustotu a mineralizaci kostí lépe než samotné užívání vápníku (30).

Další problémy pohybového aparátu

OPC z hroznových jader dokázalo rovněž v rámci výzkumů zmírnit otoky a bolesti kloubů při dně a také neuropatické bolesti. (87, 88)

Stárnutí

Extrakt z hroznových jader se rovněž vyznačuje schopností zpomalovat procesy stárnutí. Vděčí za to zejména své schopnosti podporovat produkci sirtuinů (zejména SIRT-1 a SIRT-3) a s ní souvisejícímu pozitivnímu vlivu na vznik nových mitochondrií a podporu funkce těch stávajících. Právě postupující dysfunkce mitochondrií je totiž považována za jednu z hlavních příčin stárnutí. (90)

Extrakt z hroznových jader, konkrétně v něm obsažená sloučenina procyanidin C1 (PCC1), se navíc vyznačuje schopnost ničit senescenční buňky (tj. buňky, které již ztratily schopnost dělení), jejichž hromadění v těle je rovněž typické pro proces stárnutí. Když vědci v rámci jedné studie podali PCC1 myším, kterým předtím pomocí záření výrazně urychlili buněčné stárnutí, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou nejen k úbytku senescenčních buněk, ale i ke zlepšení fyzické výkonnosti a zmírnění vizuálních projevů stárnutí. Doba jejich života se navíc oproti kontrolní skupině prodloužila o téměř 10 %, přičemž počítáno od doby ozáření se jejich přežití prodloužilo dokonce o 64,2 %. Z toho vyplývá, že by OPC mohlo významně prodloužit život i v případě, kdy je jeho užívání zahájeno až ve vyšším věku. (90)

Deprese

Protizánětlivé účinky OPC jsou pravděpodobně i důvodem, proč může být užitečné i při léčbě depresí. Důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění totiž hrají právě zánětlivé procesy v oblasti mozku. (59)

Makulární degenerace

Makulární degenerace je vážné onemocnění očí, které postihuje buňky sítnice zejména v oblasti tzv. žluté skvrny (makuly), což je místo nejostřejšího vidění. Postižení proto nejprve přestávají rozpoznávat objekty v centru zorného pole, zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Ve vážných případech nemoc končí slepotou.

Extrakt z hroznových jader brání agregaci patologických proteinů, které podporují rozvoj makulární degenerace (32). Zároveň omezuje abnormální tvorbu nových cév, která je projevem tzv. mokré formy makulární degenerace (33).

Polyfenoly z hroznových jader mají ochranný efekt i při další nemoci postihující oční sítnici, tzv. diabetické retinopatii, při níž dochází k poranění drobných očních cév (34).

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z hroznových jader bohatý na OPC také pozitivně ovlivňuje některé procesy týkající se imunitních buněk (například podporují transformaci lymfocytů či fagocytární schopnost makrofágů). (60) Kromě toho také přímo působí proti některým typům bakterií, například obávaného zlatého stafylokoka, listerie, Esterichia coli či některým streptokokům. Vhodný je i při močových infekcích, včetně těch způsobených bakteriemi rezistentními vůči léčbě antibiotik. Prokázána byla i účinnost vůči kvasinkovým infekcím. (39, 61, 62, 89, 99)

Menopauza

Extrakt z hroznových jader pomáhá zmírnit nepříjemné symptomy menopauzy a snížit riziko kardiovaskulárních nemocí u žen středního věku. (47)

Funkce ledvin

Studie na zvířatech prokázaly, že oligomerní proantokyanidiny pomáhají redukovat poškození ledvin, zlepšují jejich funkci, chrání je proti působení volných radikálů a pomáhají zmírňovat zánětlivé procesy v tomto orgánu. (72-74)

Studií na lidských dobrovolnících proběhlo zatím jen málo, ale výsledky jsou velmi nadějné. Například u skupiny 23 osob, která užívala po šest měsíců denně 2 g extraktu z hroznových jader, došlo k poklesu koncentrace bílkovin v moči a schopnost ledvin zajišťovat filtraci vzrostla o 9 %. (75)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, pro které je charakteristický úbytek myelinových obalů nervových vláken, jež jsou nezbytné pro vedení nervového vzruchu. Studie provedená na myších přitom ukázala, že pokud je extrakt z hroznových jader podáván v časném stadiu onemocnění, dokáže procesu demyelinizace účinně bránit. (93)

Štítná žláza

Studie na myších ukázaly, že extrakt z hroznových jader může být velice efektivní i při poruchách štítné žlázy. Při jeho podávání došlo ke snížení zánětu a zlepšení funkce tohoto orgánu, ale z krevních testů bylo rovněž patrné, že se zmírnila chudokrevnost, která je velmi často způsobena právě hypofunkcí štítné žlázy. Zajímavé přitom je, že pozitivní působení OPC bylo zaznamenáno jak při hypofunkci, tak i při hyperfunkci (nadměrné činnosti) štítné žlázy. (94, 95)

Sexualita a plodnost

OPC zlepšuje prokrvení, a tudíž může mít u mužů pozitivní vliv na schopnost erekce. Jeho antioxidační potenciál navíc významně přispívá k ochraně spermií, což se může projevit zlepšením plodnosti. I zde je vhodná kombinace s citrulinem, popřípadě argininem. (96)

Užívání

Doporučená denní dávka extraktu z hroznových jader se pohybuje mezi 50 a 300 mg denně, v závislosti na tom, jestli jej užíváme preventivně nebo z léčebných důvodů. Jako bezpečné však bylo prokázáno i užívání vyšších dávek (až 800 mg). V rámci vědeckých studií však byly používány dávky až 2 g extraktu.

Nejdůležitější účinnou složku extraktu z hroznových jader představují proantokyanidiny, a proto je důležité dávat přednost doplňkům stravy se standardizovaným obsahem této skupiny látek (40-80 %).

Pokud užíváte nějaké léky, je třeba konzumaci extraktu z hroznových jader konzultovat s ošetřujícím lékařem. Extrakt totiž může ovlivňovat účinnost léků, které se rozkládají v játrech, a těch je poměrně velké množství. Vhodné není ani jeho užívání spolu s léky ovlivňujícími srážlivost krve (Aspirin, Walfarin) a také s lékem Phenacetin, kde může urychlit jeho vstřebávání. (40)

Extrakt z hroznových jader se rovněž nedoporučuje dětem a těhotným ženám (40), protože bezpečnosti jeho užívání zde zatím není dostatečně prokázána.

Vhodné kombinace

OPC se nejčastěji kombinuje s resveratrolem, což je logické – jde o dvě sloučeniny, které se hojně vyskytují v hroznovém víně. Ze stejného důvodu bývá také doporučována kombinace s kvercetinem, protože i tento polyfenol se v plodech révy vinné nachází. Nicméně účinnost této kombinace nebyla spolehlivě prokázána – například v rámci studie, která se zabývala vlivem na stav srdce a cév, ukázala, že kombinace OPC s kvercetinem má v podstatě stejné účinky jako OPC samotné. (76) Kombinace OPC + resveratrol + kvercetin však již velký smysl dává, protože kvercetin zlepšuje vstřebávání resveratrolu až o 310 %. (42, 77)

Vstřebávání OPC zlepšuje další skupina látek, která se v hroznech nachází, a to jsou katechiny. Jejich velmi bohatým zdrojem je zelený čaj, a proto i kombinace OPC + extrakt ze zeleného čaje (EGCG) může být velmi efektivní. (71)

OPC + omega 3 – oxidativní stres, protizánětlivé působení, metabolismus lipidů, ochrana jater, funkce mozku, Alzheimerova choroba diabetes, srdce a cévy (67, 70)

OPC + resveratrol – nádorová onemocnění, srdce a cévy, diabetes, Alzheimerova choroba, menopauza (68, 78, 79)

OPC + ostropestřec mariánský (silymarin) – zdraví jater, kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění (69)

OPC + EGCG – protibakteriální působení, mozek, nádorová onemocnění, vytrvalost (71)

OPC + granátové jablko – menopauza, osteoporóza, sportovní výkonnost, srdce a cévy (80, 81)

OPC + kurkumin – nádorová onemocnění, artróza, diabetes (82)

OPC + zázvor – zdraví jater (83)

OPC + ženšen pětilistý – diabetes, hubnutí (84)

OPC + ginkgo biloba – srdce a cévy, mozek

OPC + šišák bajkalský – srdce a cévy, protizánětlivé a antioxidační působení (85)

OPC + spirulina – štítná žláza (95)

OPC + L-citrulin – prokrvení, srdce a cévy, sportovní výkonnost (97)

OPC + chrom – cholesterol, srdce a cévy (100)

Borůvky

Borůvky jsou bohaté na polyfenoly, což jsou látky se silným antioxidačním, epigenetickým a protizánětlivým působením. Velký podíl obsažených polyfenolů přitom tvoří tmavá barviva jménem antokyany, která mají rozsáhlý pozitivní vliv na všechny struktury očí.

Borůvky například vykazují silný neuroprotektivní účinek neboli schopnost chránit nervové buňky. To platí i pro buňky oční sítnice a zrakového nervu. Pozitivní vliv jejich konzumace byl zaznamenán i u řady vážných očních onemocnění, jako je šedý i zelený zákal nebo makulární degenerace, což je vážné onemocnění sítnice často končící slepotou). Některé výzkumy prokázaly i pozitivní vliv antokyanů na schopnost zaostření. Naopak se nepotvrdilo, že by borůvky zlepšovaly vidění za šera.

Velice důležitou vlastností borůvek je i jejich pozitivní vliv na srdečně cévní systém, což je pro stav zraku zcela zásadní. Oči totiž patří mezi orgány, které jsou nejcitlivější na dostatečný přísun kyslíku a živin – oční sítnice má dokonce největší spotřebu kyslíku ze všech tkání těla. Cévy, které oči zásobují krví, jsou přitom velmi drobné, a pokud dojde ke snížení jejich průsvitu například v důsledku aterosklerózy, znamená to pro zrak zásadní problém.

Antokyany přitom zdraví srdce a cév ovlivňují zcela zásadně: osoby s jejich vyšším příjmem mají například o 32 % nižší riziko infarktu myokardu a o 10 % nižší výskyt vysokého krevního tlaku. Zároveň snižují i hladinu LDL cholesterolu.

Vysoká spotřeba kyslíku s sebou nese i zvýšenou produkci volných radikálů, které poškozují všechny oční struktury. Tady se zase uplatní silný antioxidační potenciál antokyanů a dalších látek obsažených v borůvkách.

Neméně důležitým faktem je, že borůvky snižují riziko vzniku diabetu 2. typu, a to v průměru o 23 %. Právě špatně kompenzovaná cukrovka je totiž častou příčinou poškození sítnice (tzv. diabetická retinopatie), jež může vést i k oslepnutí. Borůvky navíc pomáhají i v okamžiku, kdy už se diabetická retinopatie projeví.

Další pozitivní účinky borůvek: pomáhají zhubnout, zlepšují mentální výkonnost a paměť, snižují riziko demence, posilují imunitu, chrání játra a dýchací cesty, snižují riziko rakoviny a osteoporózy.

Kustovnice čínská

Drobné oranžové plody kustovnice čínské, někdy také nazývané goji, jsou neuvěřitelně bohatou zásobárnou prospěšných živin. Z pohledu zdraví očí je z nich asi nejzajímavější vysoký obsah zeaxantinu, což je barvivo patřící mezi karotenoidy.

Zeaxantin je spolu se svým izomerem luteinem nejhojněji zastoupeným karotenoidem v očích, zejména pak v sítnici. Oba mají silný antioxidační potenciál, díky kterému dokáží chránit tkáně oka před poškozením, a jsou i důležitou součástí membrán nervových buněk. Dostatečný příjem zeaxantinu zároveň snižuje riziko vzniku některých očních onemocnění, zejména šedého zákalu a makulární degenerace. Více zde »

Velice zajímavou složkou kustovnice je i směs látek označovaná zkratkou LBP (Lycium barbatum polysacharides). Jde o směs 17 aminokyselin a několika sacharidů, která vyniká mimořádným antioxidačním potenciálem. Rovněž podporuje imunitu, pomáhá zpomalit stárnutí, podporuje opravy poškozené DNA a reguluje procesy tzv. buněčné smrti, což je pro fungování očí také zásadně důležité.

Silný antioxidační potenciál a schopnost zpomalovat stárnutí má i barvivo betain, které se rovněž v kustovnici nachází. Betain zároveň vyniká schopností chránit mitochondrie a podporovat jejich funkci. Mitochondrie přitom mají zcela zásadní vliv na fungování všech tkání v těle. V těchto buněčných organelách totiž dochází k přeměně živin na energii, a pokud tkáně nemají energie dostatek, jejich funkce se rapidně zhoršuje. A protože oči jsou spolu s mozkem v těle největším „žroutem“ energie, je pro ně funkce mitochondrií zásadní.

Další pozitivní účinky kustovnice: podporuje imunitu, mentální výkonnost a funkci srdce a cév, působí protinádorově, zpomaluje stárnutí.

Losos

Stejně jako jiné ryby, i maso lososa je bohatým zdrojem omege-3 nenasycených mastných kyselin, které jsou nezbytné nejen pro fungování mozku, ale i očí. Jsou zásadní složkou membrán buněk sítnice a jejich dostatečný příjem je důležitý v prevenci vzniku očních vad, šedého zákalu a onemocnění sítnice.

Kromě omega-3 je však maso lososa i zdrojem jedné poměrně vzácné sloučeniny, karotenoidu jménem astaxantin.

Astaxantin patří mezi velice silné antioxidanty s epigenetickými a protizánětlivými účinky, a i jeho pozitivní vliv na zdraví očí je velice rozsáhlý: Zlepšuje schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu. Více zde »

Další pozitivní účinky astaxantinu: podporuje imunitu, působí protinádorově, pomáhá při hubnutí, diabetu a srdečně cévních onemocněních.

Špenát

Špenát patří mezi nejméně oblíbené druhy zeleniny, což je ovšem smutný pozůstatek jeho nevábné podoby na talířích školních jídelen. Když se dobře připraví, je to lahůdka, a navíc má blahodárné účinky na celé lidské tělo. A platí to i pro oči.

Listy špenátu totiž patří mezi nejbohatší zdroje luteinu a zeaxantinu, které jsou zásadní pro ochranu a funkci sítnice, čočky a dalších očních struktur. Jejich konzumace má výrazný ochranný efekt jak proti šedému zákalu, tak i makulární degeneraci a nezbytné jsou i pro zrakovou ostrost a ochranu očních struktur před působením UV záření. Přidání luteinu a zeaxantinu do stravy například vede k 50 – 60% zmírnění poškození buněk vlivem UV záření.

Špenát je rovněž bohatým zdrojem dusičnanů, z nichž v těle vzniká oxid dusnatý. Ten funguje jako signální molekula způsobující vazodilataci neboli roztažení cév, a tím se zlepšuje prokrvení všech tkání v těle – včetně očí.

Vejce

Vajíčka, konkrétně jejich žloutek, jsou dalším z velmi bohatých zdrojů luteinu a zeaxantinu. Řada studií navíc prokázala, že tyto látky jsou z nich využitelné lépe než lutein a zeaxantin z rostlinných zdrojů. Konzumace vajec tak prokazatelně zvyšuje jako hladinu těchto karotenoidů v krvi, tak i koncentraci pigmentů nutných pro vidění v oční sítnici.

Vejce jsou navíc zdrojem i dalších látek nutných pro funkci očí – například vitaminu A, vitaminu E, selenu a zinku.

Popis

Lutein a zeaxantin jsou rostlinná barviva patřící mezi karotenoidy, konkrétně mezi skupinu karotenoidů jménem xantofyly. Lutein je v nízkých koncentracích žlutý, ve vyšších oranžovočervený, zeaxantin je žlutooranžový. Důvod, proč obě látky zmiňujeme společně, a nikoliv v samostatných článcích, je jednoduchý: mají totiž nejen velmi podobnou strukturu (jde o tzv. izomery), ale i funkce, a také se v mnoha svých zdrojích vyskytují společně. (1)

Výskyt

Lutein i zeaxantin jsou vytvářeny pouze rostlinami, živočichové je musejí přijímat potravou. Nejbohatším zdrojem je zelenina s tmavě zelenými listy. 100 g špenátu například obsahuje 12 mg luteinu, stejné množství kapusty dokonce 40 mg. Ve vaječném žloutku pak najdeme cca 140 µg luteinu. Dalšími zdroji obou látek je například kiwi, hroznové víno, kukuřice, cuketa a dýně, plody kustovnice, pomeranče či mango. (5-7)

Pro děti v kojeneckém věku je důležitým zdrojem luteinu a zeaxantinu mateřské mléko, jejich obsah zde ovšem hodně kolísá v závislosti na stravě matky a dalších faktorech. V rámci výzkumů byl nejvyšší obsah luteinu a zeaxantinu naměřen v mateřském mléce japonských žen, nejhůře v tomto směru dopadly ženy v USA. Výsledky některých studií navíc naznačují, že z umělého mléka se lutein a zeaxantin vstřebávají výrazně hůře než z mléka mateřského, což může být jedním z důvodů pozitivního vlivu kojení na intelekt dítěte. (11)

V živočišných tkáních se lutein a zeaxantin nejhojněji nacházejí v očích a mozku, dále pak v pokožce, vaječnících, prsní tkáni a děloze. V době těhotenství pak jde o nejvíce zastoupené karotenoidy v placentě a pupečníkové krvi. (28, 29)

Historie

V roce 1782 byl poprvé popsán tzv. makulární pigment, barvivo v oční sítnici, o němž již dnes víme, že je tvořeno směsí luteinu a zeaxantinu. K popisu jeho složení však vedla ještě velmi dlouhá cesta. Objev luteinu je připisován rakouskému chemikovi Adolfu Liebenovi (1836-1914), který studoval pigmenty nacházející se v tzv. žlutém tělísku (corpus luteum) ve vaječnících savců. Spolu s kolegou G. Piccolem pak ze žlutých tělísek krav izoloval červenou krystalickou látku, kterou ovšem právě kvůli červené barvě považoval za sloučeninu odvozenou od hemoglobinu. Lékař Johann Ludwig Wilhelm Thudichum ovšem krátce na to podrobil látku spektroskopické analýze a zjistil, že její spektrum je prakticky totožné se spektrem karotenu. Nazval ji lutein a objev publikoval v roce 1868. Až v roce 1985 pak bylo zjištěno, že makulární pigment obsahuje lutein a zeaxantin. (9, 28)

Účinky luteinu a zeaxantinu

Od jiných karotenoidů je odlišuje jedna důležitá vlastnost: zatímco třeba beta-karoten či lykopen mají tzv. nepolární molekuly (žádné části jejich molekul nemají kladný či záporný náboj), lutein a zeaxantin mají na svém nepolárním řetězci dvě polární skupiny. Díky tomu mohou tvořit velice funkční součást buněčných membrán, protože jsou v nich dobře rozpustné, a zároveň dokáží právě díky polárním skupinám vytvářet jakési jejich „přemostění“. Mohou tak pozitivně ovlivňovat funkci buněčných membrán, zlepšovat jejich stabilitu a účinně je chránit například před působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují zejména v mozkové a oční tkáni. (1, 3, 4)

Stejně jako ostatní karotenoidy, i lutein a zeaxantin patří mezi velice silné antioxidanty, které chrání tělo před negativními účinky volných kyslíkových radikálů. Vykazují také silné protizánětlivé účinky, za které vděčí i svému epigenetickému působení – zvláště lutein dokáže například snižovat tvorbu zánětlivých cytokinů a proteinů. Epigenetické mechanismy se podílejí i na jeho schopnosti chránit oční sítnici, mozkovou tkáň a kloubní chrupavku a také na protinádorovém působení. (34-37)

Pro ochranu zraku i pokožky je také důležitá schopnost luteinu a zeaxantinu pohlcovat modré složky slunečního světla. Oba tyto karotenoidy navíc pomáhají chránit tělo před radiací a ionizujícím zářením. (34)

Mentální schopnosti a vývoj mozku

Lutein a zeaxantin hrají důležitou roli při vývoji mozku v období nitroděložního vývoje a raného dětství. Když byla například matkám v prvních dvou trimestrech těhotenství podávána kombinace luteinu a zeaxantinu nebo strava bohatá na tyto látky, byla u jejich dětí následně zaznamenána vyšší inteligence (zejména ve verbální oblasti) a také větší schopnost regulace chování a lepší sociálně-emoční vývoj. Zajímavé přitom je, že rozdíly v kognitivních schopnostech se u nich neprojevily v raném dětství, ale až zhruba v jeho polovině, tj. na začátku školní docházky. (9)

U kojenců bylo také zjištěno, že lutein je převládajícím karotenoidem v některých důležitých oblastech mozku, zejména v okcipitální kůře, sluchové kůře, hipokampu a čelním laloku, což jsou oblasti spojované nejen s kognitivními schopnostmi a pamětí, ale i viděním a sluchem. Ačkoliv u kojenců tvoří lutein jen 12 % z celkového příjmu karotenoidů, v mozku už tvoří 59 % karotenoidů, které jsou v této tkáni obsaženy, U dospělých je to přitom jen 34 %. To naznačuje, že právě lutein hraje velice důležitou roli ve vývoji mozku a nervového systému, a jeho dostatečný příjem je proto důležitý jak v těhotenství a při kojení, tak i v průběhu dětství. (10, 11)

U dětí byla důležitost luteinu prokázána i ve věku 7-13 let. Jeden z provedených výzkumů například zjistil, že děti, které měly v oblasti sítnice vyšší hladinu luteinu (což obvykle znamená i jeho vyšší hladinu v mozku), dosahovaly lepších výsledků v testech jazykových i matematických dovedností, stejně jako ve schopnosti porozumění a prostorové představivosti, a zároveň i v tzv. kognitivní efektivitě, pozornosti a rychlosti zpracování úkolů – děti s vyšší hladinou luteinu tak například k vyřešení stejného úkolu potřebovaly méně pozornosti. (11)

Příjem luteinu a zeaxantinu je však zásadně důležitý pro udržení optimálních mozkových funkcí i v dospělosti, a zvláště pak ve vyšším věku, kdy v oblasti mozku zpomaluje procesy související se stárnutím a zlepšuje schopnost nervových buněk vytvářet vzájemná propojení. U dospělých přitom byly v mozku nalezeny i vysoké koncentrace zeaxantinu (i když o něco nižší než v případě luteinu), podíl zeaxantinu v mozku dětí nebyl zatím podrobněji zkoumán. U dospělých osob se navíc ukazuje, že hladina obou látek souvisí s obecnou inteligencí, pamětí, schopností učení, jazykovými schopnostmi, soustředěním a rychlostí zpracování úkolů. (11, 40)

Pokud jde o mechanismy, kterými lutein a zeaxantin na mozek působí, velmi důležitá je především jeho schopnost chránit před oxidací omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Ty jsou nedílnou součástí buněčných membrán a jejich vysoká koncentrace se nachází právě v membránách nervových buněk, zároveň jsou ale hodně náchylné k oxidaci volnými radikály. Obsah luteinu v mozku navíc úzce souvisí s hladinou několika neurotransmiterů, což jsou látky potřebné k přenosu nervových vzruchů, a také mozek chrání před tzv. mikrogliemi, což jsou specifické imunitní buňky, z nichž se uvolňují cytokiny zvyšující průběh zánětlivých procesů (12, 13, 14)

Alzheimerova choroba

Kombinace antioxidačního a protizánětlivého působení luteinu a zeaxantinu se také uplatňuje v prevenci a podpoře léčby Alzheimerovy choroby. Zvláště efektivně zde působí jejich kombinace s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami. (15, 16)

Oční onemocnění

Ještě větší koncentraci luteinu a zeaxantinu můžeme najít v očích – obou látek se zde vyskytuje až 3x více než v mozku, a to zejména v oční sítnici. A také zde mají výrazný ochranný efekt na její buňky: Zachycují a neutralizují škodlivé volné radikály, brání oxidaci lipidů v buněčných membránách, a dokonce dokáží částečně absorbovat modré světlo, které by ve větší míře mohlo na sítnici působit destruktivně. Kromě toho mají i příznivý vliv na funkci cév, které zásobují oční sítnici a cévnatku krví. Na ochraně sítnice se navíc podílejí i epigenetické mechanismy – lutein totiž brání aktivaci zánětlivého genu vyvolané kyselinou linolovou, a tím chrání buňky sítnice před poškozením. (19, 37)

Tyto mechanismy se velice efektivně uplatňují zejména v prevenci a léčbě věkem podmíněné makulární degenerace, což je degenerativní onemocnění sítnice, které v mnoha případech končí úplnou slepotou. Výzkumy například ukázaly, že dostatečná koncentrace luteinu a zeaxantinu v krevní plazmě snižuje riziko vzniku pokročilé formy makulární degenerace o 40 % a zpomaluje průběh již vzniklého onemocnění. Ochranný efekt se přitom uplatňuje při různých druzích makulární degenerace. (19, 20, 23)

Dostatečný příjem luteinu a zeaxantinu je důležitý také v prevenci šedého základu neboli katarakty. Při tomto onemocnění dochází k zakalení oční čočky, což způsobuje neostré vidění. Příčinou je zde především poškození čočky volnými radikály, protože s věkem v ní klesá koncentrace glutathionu, který má na starosti její antioxidační ochranu. Lutein a zeaxantin coby silné antioxidanty jsou proto vnímány jako alternativa ubývajícího glutathionu – lutein je ostatně přítomen i přímo v čočce. Výzkumy ukázaly, že osoby s vysokým příjmem obou látek mají o 50 % nižší riziko rozvoje šedého zákalu. Účinné jsou zejména při tzv. nukleární kataraktě, což je zákal vznikající v centrální zóně (jádře) čočky, účinnost při dalších formách, tj. při subkabsulární a kortikální kataraktě je výrazně nižší. V jednom z výzkumů se také ukázalo, že užívání obou látek snižuje riziko nutnosti operace šedého zákalu (21, 25, 40).

Dalším očním onemocněním, při němž lutein a zeaxantin snižují riziko vzniku a zpomalují průběh, je diabetická retinopatie neboli poškození oční sítnice vlivem vysoké hladiny cukru v krvi u diabetiků. (24)

Smíšené výsledky naopak byly zaznamenány u krátkozrakosti. Příznivý účinek užívání luteinu a zeaxantinu na zmírnění této oční choroby sice spolehlivě potvrzen nebyl, ukázalo se ale, že obě tyto látky podporují v očním sklivci tvorbu kyseliny hyaluronové, která je nezbytná pro optimální lom světla a může zpomalit další progres této choroby. Jedna ze studií navíc ukázala, že lutein a zeaxantin mohou zvýšit zrakovou ostrost a kontrastní citlivost. (25, 40)

Zatím jen dvě malé klinické studie zkoumaly využití luteinu při retinitis pigmentosa, což je dědičné onemocnění sítnice, které se projevuje šeroslepostí, zúžením zorného pole a zhoršováním zrakové ostrosti, a může dokonce vést až k oslepnutí. U osob s touto nemocí, které užívaly lutein po dobu 24 týdnů, přitom došlo například k rozšíření zorného pole (26)

Ochranná funkce luteinu se osvědčila i u předčasně narozených dětí, u nichž hrozí poškození oční sítnice (tzv. retinopatie). Tyto děti mají navíc hladinu luteinu v očích (ale i v mozku) nižší než děti donošené, proto je pro ně jeho suplementace velice užitečná. (17)

Ochrana pokožky

Lutein i zeaxantin dokáží efektivně chránit pokožku před vlivem UV záření, a to jak při vnitřním užití, tak při zevní aplikaci. Při podávání po expozici UV záření také jejich podání pomáhá zmírnit otok pokožky a zpomalit dělení buněk. Zlepšují také kvalitu pleti a zpomalují rychlost jejího stárnutí – když byl například lutein a zeaxantin podáván skupině žen, které si obě živiny navíc zároveň aplikovaly i přímo na pokožku, došlo v jejich kůži ke zvýšení obsahu tuků, zlepšení hydratace, a dokonce i elasticity pleti. (18, 33, 40)

Nádorová onemocnění

Lutein i zeaxantin vykazují i protinádorové působení. Důvodem je jednak jejich antioxidační potenciál a jednak jejich schopnost potlačovat angioneogenezi neboli tvorbu nových cév nutných pro zásobování rostoucího nádoru. (30)

Lutein navíc epigenetickou cestou zvyšuje aktivitu genů, které se podílejí na ochraně těla před nádorovým bujením, jako jsou například geny P53 nebo Bax. (37)

Nemoci srdce a cév

Pro xantofyly včetně luteinu a zeaxantinu byla prokázána i souvislost jejich konzumace s kardiovaskulárním zdravím. Jejich užívání vykázalo ochranný účinek na kardiovaskulární systém zejména při vysokém krevním tlaku a zvýšené hladině cholesterolu v krvi. (31, 32)

Artróza

V případě luteinu byl potvrzen i pozitivní vliv při artróze. Důvodem je nejen jeho antioxidační a protizánětlivé působení, ale i schopnost podporovat „životnost“ buněk chrupavky, čímž se zpomaluje proces její degradace. Pozitivně totiž působí na mitochondriální membránu buněk chrupavky, což snižuje míru jejich apoptózy neboli buněčné smrti. Právě mitochondrie jsou totiž pro funkci chrupavky (a vlastně i jakýchkoliv jiných tkání v těle) zcela zásadní – pokud nefungují správně, buňka nemá dostatek energie pro své fungování, což může vést až k jejímu zániku. Pro zpomalení postupu artrózy je ale důležité i zmiňované protizánětlivé působení – zánětlivé cytokiny totiž rovněž strukturu chrupavky poškozují. (37)

Zpomalení stárnutí

Lutein dokáže zvyšovat produkci SIRT-1, což je enzym z rodiny sirtuinů, který efektivně zpomaluje proces stárnutí. Tento efekt se uplatňuje při ochraně sítnice (například v prevenci makulární degenerace), ale funguje i napříč všemi tkáněmi těla. Lutein navíc potlačuje produkci enzymů kolagenázy a elastázy, které se podílejí na stárnutí pleti, ale i na degradaci kloubních struktur. (38, 39)

Užívání a kontraindikace

Lutein a zeaxantin jsou obecně považovány za bezpečné i v rámci dlouhodobého užívání. Z výzkumů vyplývá, že denní potřeba luteinu pro dospělého člověka činí 1,4-1,9 mg, v případě doplňků stravy je však obvykle využíváno dávkování vyšší, většinou 10-40 mg. Žádné významnější negativní vedlejší účinky přitom v rámci výzkumů nebyly zaznamenány při užívání 10 mg denně po dobu 5 let, 30 mg po dobu 120 dní a 40 mg po dobu 9 týdnů. Užívat jej mohou i těhotné ženy. (25)

Zeaxantin se obvykle užívá v dávkách od 2 mg/den, žádné vedlejší účinky však nebyly hlášeny ani v případě užívání 10 mg/den po dobu jednoho roku. Může ale snižovat hladinu cukru v krvi, užívání spolu s antidiabetiky je tedy vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem. (6)

Někdy rovněž bývá doporučováno užívání luteinu a zeaxantinu v poměru 10 : 2. (40)

Lutein a zeaxantin je vhodné užívat spolu s omega-3 nenasycenými mastnými kyselinami, přičemž nejdůležitější z nich je v tomto směru DHA kyselina. Tyto živiny jsou totiž na sobě při svém působení vzájemně závislé. Vhodné jsou ale i některé další kombinace, například s vitaminem E či astaxantinem. (40)

Vhodné kombinace

Oči: lutein + zeaxantin + omega-3 (22), lutein + zeaxantin + vitamin E + vitamin C + zinek (25), lutein + zeaxantin + astaxantin (40)

Alzheimerova choroba, kognitivní výkonnost: lutein + zeaxantin + omega-3 (15)

Srdce a cévy: lutein + zeaxantin + omega-3 (32)

Ginkgo biloba patří mezi nejoblíbenější doplňky stravy. Vyniká především svým působením na mentální výkonnost, kdy kombinuje svou schopnost zlepšovat prokrvení mozku, epigenetický vliv a ochranné působení na nervové buňky. Skvěle ale funguje i při depresích a úzkostech, astmatu, problémech se zrakem a dalších potížích.

Popis

Ginkgo biloba neboli jinan dvoulaločný je velice dekorativní strom patřící do prastaré čeledi jinanotvaré, která zahrnuje jediný řád – jinanovité. Jeho předkové na zemi rostli již v období prvohor, tj. cca před 300 miliony let. Vysokého stáří se může dorůstat i každá jednotlivá rostlina – nejstarší prokázaný jinan roste v Číně a jeho stáří se odhaduje na 4 700 let. Dnes je jinan vysazování především uměle, původní populace v divoké přírodě jsou extrémně vzácné. U nás je vysazován především kvůli svým dekorativním vlastnostem, jeho výhodou je i vysoká odolnost vůči nepříznivým vlivům. Například při útoku na Hirošimu v roce 1945 bylo šest jinanů jedněmi z mála živých organismů, kterým se podařilo přežít v oblasti do 2 km od epicentra jaderného výbuchu (1-4)

Jinan má netradiční pyramidový tvar a unikátní vějířovité listy, které jsou centrálním zářezem rozděleny na dva laloky. Může být vysoký i více než 30 m, s průměrem kmene až 2,5 m. Jde o dvoudomou rostlinu, což znamená, že samčí a samičí květy se vyskytují odděleně na různých rostlinách. Nevýhodou přitom je, že samčí stromy produkují vysoce alergenní pyl. K léčení se v evropské fytoterapii používá především list, zatímco v Číně se častěji využívá plodů sbíraných v plné zralosti. (1-3)

Historie

Jinan se pravděpodobně k léčebným účelům nejdříve v Číně, písemné doklady však o tom chybí. V období zhruba před tisíci lety už zde byl ale prokazatelně kultivován. Prvním Evropanem, který jinan popsal, byl v roce 1692 Engelbert Kaempel, který působil na stanici Východoindické společnosti v Japonsku. Právě on také poprvé použil označení „ginkgo“, které vzniklo nepřesným přepisem výslovnosti japonského názvu jinanu znamenajícího „stříbrná meruňka“. První rostliny byly do Evropy přivezeny pravděpodobně v první polovině 18. století. (1, 3)

A jedna česká zajímavost: jinan je zmiňován i v díle Jaroslava Foglara – v knize Stínadla se bouří využívá jedna ze skupin Vontů jeho list jako odznak příslušnosti. (1)

Léčivé účinky

Ginkgo biloba obsahuje více než 40 aktivních substancí a řada z nich má přímé pozitivní účinky na fungování lidského organismu. Zejména jde o látky z kategorie terpenoidů (například ginkgolidy a bilobalid), které podporují vazodilataci (rozšíření cév), čímž výrazně podporují prokrvení všech tkání v těle. V pokusech na zvířatech například při aplikaci ginkgolidů nebo bilobalidu došlo k roztažení cév o více než 17 %, ještě výraznější účinky pak měl flavonoid quercetin (kvercetin), který je rovněž v ginkgo obsažen. Mechanismus, kterým tyto látky působí, je pravděpodobně ovlivnění produkce dvou látek, které regulují průtok krve cévami – oxidu dusnatého, který působí jako vazodilatant (tj. roztahuje cévy), a jeho „protihráče“ v podobě vazokonstriktoru jménem endotelin-1. Obsažené flavonoidy (kromě quercetinu je zde například obsažen i kaempferol a rutin) pak mají výrazný ochranný účinek na řadu tkání v těle, zejména pak na nervové buňky. Ochranný a reparativní účinek na nervovou soustavu vykazují i ginkgolidy, stejně jako další obsažená látka ze skupiny terpenoidů – trilakton. (9, 10, 29)

Ginkgo má také přímé epigenetické účinky, kdy přímo ovlivňuje aktivitu některých genů v DNA. Navíc reguluje aktivitu bílkovin, které se podílejí na opravách poškozené DNA, takže efektivně pomáhá bránit vzniku mutací například vlivem toxinů z životního prostředí či působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují například v jeho protinádorovém působení. Kromě toho působí silně protizánětlivě (přičemž i na tom se podílejí epigenetické procesy) a jde také o silný antioxidant. (5-8, 41)

Mozek a nervová soustava

Asi nejznámější oblast použití ginkgo biloby je podpora kognitivních procesů, kde se pravděpodobně kombinují jeho epigenetické účinky se schopností zvyšovat prokrvení mozku.

V rámci výzkumů byla přitom potvrzena nejen jeho schopnost zlepšovat jednotlivé aspekty kognitivní výkonnosti, zejména paměť a schopnost učení, ale také i zvýšenou aktivitu některých oblastí mozku při řešení úloh (oproti aktivitě při užití placeba).  Zvláště účinné je gingo při zmírňování poklesu paměťových schopností souvisejících s věkem. (10, 12, 17)

Řada studií rovněž prokázala pozitivní efekt gingka při Alzheimerově chorobě. U osob trpících demencí dokázal extrakt z této rostliny nejen zlepšit paměť, myšlení a schopnost učení, ale také zmírnit deprese, pozitivně ovlivnit sociální chování a schopnost zvládat běžné denní činnosti. V jednom z výzkumů zaměřeném na osoby s mírnou až středně těžkou depresí dokonce ginkgo vykazovalo podobnou účinnost jako běžně užívaný lék donepezil. Díky své schopnosti zvyšovat průtok krve v mozkové tkáni je ginkgo velmi účinné i při tzv. vaskulární demenci, při níž je pokles kognitivních schopností způsoben omezeným prokrvením. (16-18)

Zajímavý výzkum pak proběhl na potkanech s poraněným sedacím nervem, u nichž ginkgo výrazně zlepšilo jeho funkci (léčba byla zahájena 1 hodinu po poranění a trvala dva týdny).  (11)

Pro úplnost je však třeba dodat, že existují rovněž studie, které žádný pozitivní vliv gingka na výkonnost mozku nepotvrdily. (13)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění výrazně narušující funkci nervové soustavy, často končící úplnou invaliditou. Ginkgo biloba přitom v rámci pilotní studie dokázal u zkoumaných dobrovolníků nejen zlepšit funkci nervové soustavy a zmírnit některé příznaky, ale také zmenšit míru únavy a závažnost depresí, které toto onemocnění často provázejí. (15)

Úzkost a deprese

Poměrně nadějné výsledky přinesly i studie mapující účinky ginkga při dvou nejčastějších psychiatrických problémech – při depresi a úzkosti. V jedné ze studií vedlo například užívání extraktu z ginkga (240 g) ke zmírnění příznaků úzkosti o 45 % ve srovnání se skupinou užívající placebo. (19)

Při depresích je jinan zvláště efektivní u starších osob, lze jej ale použít v jakémkoliv věku. Je navíc velmi vhodný pro kombinaci s řadou antidepresiv, kdy vykazuje lepší účinky než antidepresivum samotné. Za protidepresivní účinky přitom ginkgo vděčí nejen svému epigenetickému působení (zejména pak schopnosti regulovat metylaci DNA a zlepšovat tvorbu faktoru BNDF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu neuronů), ale i pozitivnímu působení na střevní mikrobiom, jehož nerovnováha je pro deprese typická. (19, 41-43)

Oči a vidění

Vliv ginkga na zrak zatím mapovalo jen velice málo studií, jejich výsledky jsou však opravdu slibné. Velmi důležitá je zde pravděpodobně schopnost této rostliny zlepšovat prokrvení v oblasti očí, protože tento orgán je velmi náročný na přísun kyslíku a živin. Dvě menší studie například prokázaly pozitivní účinky při makulární degeneraci, což je degenerativní onemocnění sítnice často končící úplnou slepotou. Zlepšené prokrvení pak může být přínosem i při zeleném zákalu – jedna menší studie prokázala u osob s glaukomem zlepšení zrakových schopností po 8 týdnech užívání 120 mg extraktu z ginkga. (21, 22)

Migréna

V tradiční čínské medicíně je ginkgo využíváno při migréně a dalších typech bolestí hlavy, vědecké důkazy jeho účinnosti však zatím chybějí. Hodně zde pravděpodobně záleží na příčina a mechanismu vzniku bolesti. Vzhledem ke schopnosti zlepšovat prokrvení by mohlo pomoci zejména v případech, kdy je příčinou bolesti zúžení cév, pozitivní roli mohou hrát i jeho protizánětlivé účinky. Pokud je ale naopak příčinou bolesti rozšíření cév, bude jeho účinnost pravděpodobně malá. (23)

Nádorová onemocnění

Ginkgo dokáže preventivně působit proti vzniku nádorů hned několika cestami. Především u nádorových buněk snižuje tvorbu nových bílkovin, a tím i jejich schopnost proliferace neboli rychlého, nekontrolovaného množení. Právě schopnost rychlého dělení je totiž pro nádorové buňky zásadní. Zároveň podporuje proces apoptózy neboli programované buněčné smrti – jde o schopnost buňky „zabít sebe samu“ v případě, že je s ní něco v nepořádku, a právě u nádorových onemocnění je tato schopnost zásadně narušena. Kromě toho působí protizánětlivě, snižuje míru oxidativního stresu a epigenetickou cestou přímo ovlivňuje aktivitu některých genů, které jsou se vznikem nádorových onemocnění spojeny. Protinádorové účinky ginkga byly prokázány zejména u nádorů jater, kde výrazně narušilo schopnost nádorových buněk tvořit kolonie, a také u melanomu neboli nádorů kůže. (5,6)

Astma a CHOPN

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách a zlepšit kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy. (24, 25)

Úlevu může přinést i osobám trpící chronickou plicní obstrukční nemocí (CHOPN), což je závažné zánětlivé onemocnění omezující průtok vzduchu v průduškách. U nich v rámci jedné ze studií dokázalo ginkgo po třech měsících užívání omezit záchvaty kašle a příznaky bronchitidy. (26)

Raynaudův syndrom

Raynaudův syndrom (fenomén) je onemocnění tepenného systému trápící především ženy. Projevuje se náhlou vazokonstrikcí (tj. zúžením cév), obvykle z důvodů chladu či stresu. Častěji postihuje cévy horních končetin, kdy dochází k typickému zbělení prstů. Jedna ze studií přitom zaznamenala výrazný ústup potíží po 10 týdnech užívání extraktu z ginkgo biloby. (27)

Premenstruační syndrom (PMS)

Jako PMS bývá označován soubor nepříjemných fyzických a psychických příznaků, které postihují ženy v reprodukčním věku v době před nástupem menstruace. Výzkumy přitom potvrdily, že ginkgo může tyto nepříjemné projevy zmírnit v průměru o 23 %. Ženy při jednom z nich začínaly užívat extrakt vždy 16. den cyklu (počítáno od prvního dne menstruace) a užívání přerušily 5. den cyklu následujícího. (28)

Sexualita

Ginkgo dokáže poměrně efektivně podporovat jak libido, tak i schopnost erekce. Důvodem podpory erekce je zde především jeho schopnost zvyšovat průtok krve cévami (29).

Zajímavý výzkum pak proběhl ve skupině dobrovolnic trpících sníženou sexuální touhou. Pokud ženy užívaly ginkgo a zároveň podstupovaly psychoterapii, došlo i nich ke zvýšení sexuální touhy, samotné ginkgo ale žádný efekt nemělo. Často zmiňovaná schopnost ginkga zmírňovat pokles libida při užívání antidepresiv však bohužel potvrzena nebyla. (30, 31)

Kardiovaskulární onemocnění

Přestože je ginkgo často doporučováno při vysokém krevním tlaku, větší část ze studií, které byly na toto téma provedeny, však tuto jeho schopnost nepotvrdila. Naopak některé studie ukázaly, že přes svou schopnost vazodilatace krevní tlak neovlivňuje, a zároveň ani nesnižuje míru úmrtnosti na kardiovaskulární choroby či výskyt srdečních infarktů a mozkové mrtvice. (35, 36)

Některé pozitivní účinky ginkga na srdečně cévní systém však potvrzeny byly – především jde o snížení hladiny LDL cholesterolu a zvýšení hladiny HDL cholesterolu a zlepšené prokrvení srdečního svalu při ischemické chorobě srdeční díky výše zmíněnému vlivu na rovnováhu tvorby oxidu dusnatého a endotelinu-1. Zároveň může efektivně pomoci urychlit zotavení a zmírnit negativní následky mozkové mrtvice, zejména ve smyslu úbytku kognitivních schopností, ale i zvládání běžných denních činností. (37-39, 41)

Účinnost byla prokázána také při tzv. intermitentní klaudikaci, což je bolest způsobená zhoršeným prokrvením dolních končetin například při ischemii z důvodů aterosklerózy. Tato bolest se obvykle objevuje při chůzi a jiné zátěži, v klidu většinou mizí. Výrazný ústup potíží byl tady zaznamenán po 4-6 týdnech užívání. (33)

Zdraví jater

Ginkgo má výrazné ochranné účinky na jaterní tkáň, za což vděčí zejména podpoře produkce antioxidačních enzymů a hormonů, jako je například SOD či glutathion. Pomáhá chránit játra před účinky některých toxických chemikálií, pozitivně ovlivňuje i architekturu jater a působí proti jejich ztučnění. Dále má příznivý vliv při fibróze jater, což je onemocnění, při kterém dochází k ukládání kolagenu v mezibuněčném prostoru, a také při metabolické poruše jménem jaterní steatóza. (41, 45)

Hubnutí

Ginkgo biloba potlačuje produkci pankreatické lipázy, což je enzym, který je nezbytný pro rozklad tuků přijatých v potravě. Díky tomu dojde při stávajícím jídelníčku ke snížení energetického příjmu. (41)

Pokožka

Ginkgo především díky svému antioxidačnímu, epigenetickému a protizánětlivému působení pomáhá efektivně zpomalovat vznik projevů stárnutí pokožky, kterou navíc chrání před škodlivými účinky UV záření. Podporuje také hojení poranění, včetně omrzlin. (41)

Užívání a kontraindikace

Ginkgo biloba je obecně považováno za bezpečný doplněk stravy, vedlejší účinky jsou hlášeny jen zřídka – obvykle v podobě bolestí hlavy, nevolnosti a kožní alergické reakce. Nebezpečná může být pouze konzumace čerstvých semen. Jako bezpečná dávka pro dospělou osobu je udáváno užívání 240 mg extraktu po dobu 6 měsíců. (32)

Ginkgo se ovšem nedoporučuje užívat v těhotenství z důvodu vyššího rizika krvácení, při poruchách krevní srážlivosti, epilepsii, diabetu a u osob s nedostatečnou tvorbou enzymu glukóza-6-fosfát-dehydrotenázy, u nichž může způsobit závažnou anemii. Ginkgo není vhodné pro ženy, které se snaží otěhotnět, a z důvodu rizika krvácení je třeba jeho užívání ukončit také 2 týdny před plánovaným chirurgickým zárkokem. U dětí je krátkodobé užívání nižších dávek extraktu možné. (32)

Ginkgo rovněž neužívejte současně s následujícími léky: Warfarin a jiné léky na ředění krve, Efavirenz (lék proti HIV), talinolol (beta-blokátor), alprazolam (ten obsahují léky proti úzkosti, např. Xanax), ibuprofen (Ibalgin), antidiabetika, atorvastatin (lék na snížení cholesterolu a triglyceridů) a léky rozkládající se v játrech. Obecně platí, že při užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání ginkga s ošetřujícím lékařem. (32)

Vhodné kombinace

Mentální výkonnost: ginkgo + žen-šen (32, 34), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + EGCG + Bacopa monnieri (49), ginkgo + rhodiola (53)

Deprese: ginkgo + žen-šen (33), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + rhodiola

Úzkost: ginkgo + šišák bajkalský

Srdce a cévy: ginkgo + OPC

Stárnutí pokožky: ginkgo + EGCG (44)

Antioxidační efekt: ginkgo + kurkumin, ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + šišák bajkalský (50)

Játra: ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + rozmarýn

Oči: ginkgo + rozmarýn

Zánětlivá střevní onemocnění: ginkgo + kurkumin (48)

Rakovina: ginkgo + resveratrol (51)

Sportovní výkonnost: ginkgo + rhodiola (52)

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)

Pokud se zaměříme na oční choroby, které se objevují v dospělém věku (šedý i zelený zákal, makulární degenerace, ale i třeba stařecká dalekozrakost), tak většina z nich úzce souvisí s procesem stárnutí. Souvislost byla prokázána dokonce i mezi zrakovými obtížemi a Alzheimerovou chorobou. Výzkumy například opakovaně potvrdily, že u osob trpících tímto typem demence dochází k snížení tloušťky nervových buněk v sítnici, která je způsobena degenerativním procesy napadajícím tyto buňky a také jejich axony (tj. výběžky, jež tvoří zrakový nerv). Zvláště velká podobnost se přitom objevuje mezi změnami doprovázející zelený zákal i makulární degeneraci.

Potíže s viděním se navíc běžně vyskytují u řady onemocnění mozku a nervové soustavy, ať už je to Alzheimerova a Parkinsonova choroba nebo třeba roztroušená skleróza.

Souvislosti jsou přitom natolik výrazné, že se možná v budoucnu dočkáme vzniku diagnostických metod onemocnění mozku pomocí očních vyšetření. Mohlo by se to týkat například časné diagnostiky Alzheimerovy choroby, ale podle změn na sítnici je dokonce možné odhadovat riziko mozkové mrtvice!

Jak oči stárnou

Změn v oblasti očí, které nějak souvisí s procesy stárnutí, je celá řada. Některé jsou dokonce patrné na první pohled – například „zapadnutí“ očí způsobené úbytkem tukové vrstvy nebo pokles očních víček. Pro naši schopnost vidět jsou ale důležitější změny skryté.

Ve spojivkách například dochází k atrofii tkáně slzných žláz a zároveň proliferaci (tj. rychlému množení buněk) pojivové tkáně, což vede ke zhoršené produkci slz. Důsledkem je nejen pocit suchosti a pálení, ale i poškození, které vede ke zhoršené zrakové ostrosti. Objevují se také změny v bělimě (ochranná vrstva obalující celou oční kouli), stejně jako degenerativní změny rohovky, které mohou vést k astigmatismu. Zmenšuje se i zornice a klesá reaktivita duhovky.

Výrazné jsou změny v oblasti čočky. Klesá její elasticita, což komplikuje zaostření. Dochází také k narušení struktury specifických bílkovin, tzv. krystalinů, které jsou stěžejní pro průhlednost čočky, a ke změnám ve složení lipidů tvořících membrány buněk čočky. Tyto procesy mohou vyústit například v šedý zákal.

Rozsáhlé jsou také změny na sítnici, kde dochází zejména k narušování struktury i funkce v ní obsažených nervových buněk. Zhušťuje se také membrána, přes kterou sítnice transportuje odpadní látky, a vznikají na ní usazeniny, což může vést ke vzniku makulární degenerace.

Ve zrakovém nervu nejen ubývá axonů, ale také se množí pojivová tkáň, která komplikuje jejich krevní zásobení. Zhoršuje se i cévní zásobení očních tkání vlivem aterosklerózy. Důsledkem je nedostatek kyslíku a živin, který dále urychluje negativních procesy uvnitř oka.

V důsledku všech těchto změn se proto s věkem zhoršuje zraková ostrost, ale i vnímání kontrastů, zužuje se zorné pole, zhoršuje se barevné vidění, ale i schopnost očí přizpůsobit se šeru, či naopak ostrému světlu.

Mozek a stárnutí

S věkem výrazně přibývá i strukturních změn v mozku, které se přitom velmi podobají především změnám v oblasti oční sítnice a zrakového nervu. Dochází k úbytku mozkových buněk i jejich axonů a snižuje se množství synapsí (tj. spojení mezi neurony). V případě některých typů demence také na neuronech vznikají plaky, které omezují jejich funkci – výrazné jsou např. beta-amyloidní plaky v případě Alzheimerovy choroby.

Podobně jako v případě očí, i v mozku se změny dotýkají rovněž cévního systému. Ubývá drobných kapilár, které zásobují mozek krví, ty stávající jsou postiženy aterosklerózou a také se zhoršuje stav tzv. hematoencefalické bariéry. Tímto termínem se označuje systém, který chrání mozek před poškozením tím, že zamezuje průchodu řady látek z krve do mozkové tkáně. Vlivem stárnutí však dochází ke změnám, které komplikují i průchod látek, které by přes tuto bariéru naopak procházet měly.

V neposlední řadě se i snižuje tvorba neurotransmiterů, což jsou látky zajišťující přenos signálu meze jednotlivými nervovými buňkami. Výrazné změny v produkci neurotransmiterů jsou přitom typické pro některé nemoci – například pro Alzheimerovu chorobu (zde je typický nedostatek acetylcholinu) či depresi.

Co se děje uvnitř buněk

To, co jsme zmínili výše, jsou vnější projevy stárnutí. Jejich podstatou je ale to, co se děje uvnitř našich buněk, přičemž platí, že příčiny a projevy stárnutí jsou přitom obdobné u všech buněk a tkání těla.

Epigenetické příčiny stárnutí

S věkem přibývá v DNA našich buněk negativních epigenetických změn, které mění aktivitu řady důležitých genů. Zejména jde o změny v úrovni metylace – v oblasti některých genů dochází k metylaci nadměrné (hypermetylaci), která geny vypíná, zatímco jinde metylových skupin v promotorech genů se naopak míra metylace snižuje (hypometylace).

Zároveň vlivem stárnutí dochází ke změnám v oblasti chromatinu, což je komplex DNA a bílkovin (tzv. histonů) v jádrech buněk. S postupujícím věkem celkově chromatinu ubývá a dochází rovněž ke změnám v modifikaci histonů (zejména v míře jejich acetylace), které rovněž ovlivňují aktivitu genů v DNA.

Důležité přitom je, že výrazné epigenetické změny se s postupujícím věkem odehrávají jak uvnitř očí, tak i mozku. A platí přitom, že většina onemocnění postihující tyto orgány má výrazné epigenetické pozadí, ať už jde například o šedý a zelený zákal, makulární degeneraci, diabetickou retinopatii, Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, depresi, úzkost, schizofrenii a mnohé další.

Přibývání negativních epigenetických změn vlivem stárnutí bohužel nezabráníme, dobou zprávou ale je, že ho úpravami životního stylu můžeme výrazně zpomalit.

Sirtuiny

Enzymy jménem sirtuiny mají v organismu řadu důležitých funkcí a také jejich produkce rovněž výrazně klesá s věkem. Sirtuiny ovlivňují míru acetylace histonů, délku telomerů (koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení), podporují opravy poškozené DNA, regulují procesy buněčné diferenciace, buněčné smrti i míru zánětlivých procesů v těle. Pomáhají také chránit nervové buňky před degenerací. Úbytek některých sirtuinů (zejména SIRT-1) je přitom typický pro některá onemocnění sítnice a zároveň i pro problémy v oblasti mozku.

Senescentní (senescenční) buňky

S postupujícím věkem přibývá v těle i tzv. senescentních buněk, které někdy bývají označovány jako „buněčné zombie“. Tyto buňky se již nedělí, přesto nezanikají a v těle se hromadí. Tím narušují funkci většiny tkání v těle a zároveň produkují cytokiny, což jsou látky podporující zánět.

Dysfunkce mitochondrií

Stárnutí výrazně ovlivňuje i funkci mitochondrií, což jsou buněčné organely, v nichž probíhá přeměna živin na energii. S dysfunkcí mitochondrií jsou přitom spojena mnohá onemocnění, například Alzheimerova choroba či autismus.

Přímá linka střeva – mozek

Zajímavým, a zatím poměrně přehlíženým aspektem ovlivňujícím stav našich očí i mozku, je střevní mikrobiom – tedy soubor mikroorganismů obývajících naše střeva. Rovnováha v této oblasti totiž ovlivňuje nejen trávení potravy, ale hraje důležitou roli při vzniku zánětlivých procesů, které následně způsobují celou řadu závažných zdravotních problémů celého těla. Právě zánětlivé procesy se spolupodílejí na vzniku řady očních nemocí (například makulární degenerace), stejně jako na spoustě chorob souvisejících s naším mozkem – například na Alzheimerově a Parkinsonově chorobě, depresi, autismu a dalších.

Bakterie uvnitř našich střev ovšem zároveň produkují látky, které pronikají do krevního oběhu, a mohou tak ovlivňovat tkáně a orgány celého těla. Jde například o butyrát nebo propionát. Zejména butyrát dokáže měnit epigenetické vzorce v DNA řady buněk těla (potlačuje například funkci histondeacetyláz), účastní se procesů buněčné signalizace, jejichž prostřednictvím buňky získávají informace nutné k regulaci jejich funkce, a také ovlivňuje funkci mitochondrií.

Právě schopnost ovlivňovat epigenetické reakce (a tudíž i aktivitu jednotlivých genů v DNA) a funkci mitochondrií se úzce dotýká zejména nervové tkáně. Například mitochondriální disfunkce se úzce podílí na vzniku jak chorob souvisejících s mozkem (Alzheimerova choroba, autismus a dalších), tak těch, které postihují oči (šedý a zelený zákal, retinopatie atd.)

Více o střevním mikrobiomu si můžete přečíst ZDE » , další informace o mitochondriích pak naleznete ZDE ».

Co můžeme pro mozek a oči udělat?

Základem péče o oči a mozek je snaha dostat pod kontrolu faktory, které negativně ovlivňují epigenetické procesy a střevně mikrobiom. Na webu Epivýživa.cz jsme je podrobně probírali již mnohokrát, proto jen stručně:

V zásadě se dá říct, že epigenetický vliv mají všechny faktory našeho životního stylu – tedy výživa, míra pohybové aktivity, pití či nepití alkoholu, kouření, toxiny z životního prostředí, ale i míra stresu, množství spánku apod.

Vyzdvihnout bych tady chtěla především jednu stránku výživy, a tou je konzumace sacharidů. Naše strava jich totiž ve většině případů obsahuje výrazný nadbytek, a tento faktor zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů v těle a riziko řady onemocnění. Právě oči i mozek přitom nadbytek cukrů ovlivňuje opravdu hodně, protože pro nervové buňky je zvláště zničující inzulinová rezistence, kvůli které neurony trpí nedostatkem energie, a k níž kromě přejídání se cukry přispívá i nedostatek pohybu. Například Alzheimerova choroba bývá dokonce někdy označována jako cukrovka 3. typu.

Nezbytná je naopak dostatečná konzumace antioxidantů, které chrání před poškozením nervové buňky v mozku a očích a jsou důležité také pro ochranu proteinů v oční čočce. Například vysoký příjem polyfenolů, ať už ze zeleniny nebo třeba ze sóji, dokázal v pokusech na lidských i zvířecích modelech nejen předcházet vzniku šedého zákalu, ale dokonce i zlepšit stav již vzniklého zákalu. Důležité jsou i vitaminy C a E a karotenoidy, stejně jako dostatečný příjem nenasycených mastných kyselin.

Zcela zásadní je také pravidelný pohyb, zejména ten aerobního charakteru (klidně stačí i pravidelné, svižné procházky). Právě fyzická aktivita totiž prokazatelně souvisí s kognitivními schopnostmi, snižuje riziko řady onemocnění mozku a pozitivně ovlivňuje i zdraví očí.

Zároveň je třeba pečovat o střevní mikrobiom, kterému škodí například vysokotučná strava, a prospívá mu naopak konzumace probiotik a probiotik. V pořádku je nutné udržovat i cévní systém, protože jen tak budou mít buňky očí a mozku dostatek kyslíku a živin. Užitečné tipy najdete ZDE ».

Doplňky stravy, které mohou pomoci

Zde je pár tipů na doplňky stravy, které prospívají očím a mozku zároveň:

Omega-3

Jde o zcela zásadní živinu pro fungování mozku i očí. Jedna z těchto nenasycených mastných kyselin, DHA, je totiž důležitou strukturní součástí nervových buněk, a další, EPA, má zase výrazné protizánětlivé účinky.

Užívání Omega-3 zlepšuje kognitivní schopnosti, a pomáhá zmírnit řadu problémů v oblasti mozku (Alzheimerova choroba, ADHD, deprese, úzkost a další). Jejich dostatečný příjem je zejména důležitý pro prevenci očních vad i šedého zákalu způsobeného stárnutím. U osob s touto nemocí ostatně byla zjištěna nízká hladina omega-3. Pomáhají také snížit riziko makulární degenerace.

Butyrát

Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, která je produkována některými druhy střevních bakterií, ale je možné ji užívat i jako doplněk stravy.

Velmi rozsáhlé jsou její pozitivní účinky na mozek a nervovou soustavu. Podporuje proliferaci (tj. množení) a diferenciaci nervových buněk, zlepšuje tvorbu nových spojů mezi nimi a zároveň je chrání před degenerativními procesy a pomáhá oddálit jejich buněčnou smrt. Má protizánětlivé účinky a podporuje tvorbu růstového faktoru BDNF, který je nezbytný právě pro tvorbu a udržování funkce neuronů. Řada studií potvrdila, že butyrát pomáhá zlepšit paměť, chrání před neurodegenerativním onemocněními (včetně Alzheimerovy choroby) a prospěšný je i při autismu.

V pokusech na zvířatech byla zároveň prokázána jeho schopnost snižovat nitrooční tlak, což může být zásadní při léčbě a prevenci zeleného zákalu, dále chrání buňky sítnice a může být užitečný v prevenci a léčbě makulární degenerace. Více o butyrátu čtěte ZDE » .

Vitamin D3

Jde o vitamin s výrazným epigenetickým působením, který se váže na tzv. VDR receptory nacházející se přímo na buněčném jádře. Jeho nedostatek má přitom výrazný negativní vliv na řadu mozkových funkcí.

Vitamin D3 působí protizánětlivě, ale stěžejní je také pro dělení a růst nervových buněk a jejich ochranu před degenerativními procesy. Velmi efektivně přitom působí jak v hipokampu (část mozku zodpovědná za paměť), tak v mozkové kůře. Pomáhá také regulovat tvorbu amyloidních plaků, a je tedy užitečný v prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby. Jeho nedostatek, který je přitom v naší populaci velice častý, přitom zvyšuje nejen riziko řady typů demencí, ale například i deprese, úzkosti a schizofrenie.

„Déčko“ je ale nezbytné i pro funkci očí – jeho deficit například výrazně zvyšuje riziko makulární degenerace, šedého i zeleného zákalu – a také pro správné fungování střevního mikrobiomu.

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi velmi efektivní aktivátory sirtuinů, a díky tomu pomáhá zpomalit procesy stárnutí v celém těle, oči a mozek nevyjímaje. Má výrazný pozitivní vliv na paměť – zlepšuje totiž kontrolu hladiny glukózy v hipokampu (část mozku zodpovědná právě za paměť), i tzv. funkční konektivitu v této oblasti. Účinkuje nejen u zdravých osob, ale i u lidí s vysokým rizikem demence. Vykazuje také výrazný neuroprotektivní efekt, stabilizuje hladinu amyloidu-beta 40, což je jedna z hlavních složek tzv. amyloidních plaků vznikající například při Alzheimerově chorobě. Je také velmi silným antioxidantem.

Rozmarýn

Tato bylinka velmi efektivně podporuje nejen paměť, ale i schopnost učení a koncentraci. Vděčí za to obsahu dvou látek s epigenetickým působením: kyselině rozmarýnové a kyselině ursolové. Ty například podporují tvorbu růstového faktoru IGF-1 v mozkové tkáni. Rozmarýn dokonce může pomoci i osobám s rozvinutými příznaky Alzheimerovy choroby. Zlepšení kognitivních funkcí bylo dokonce potvrzeno nejen při vnitřním užívání rozmarýnu, ale dokonce i při pouhém vdechování jeho éterických olejů.

Rozmarýn má i ovšem i pozitivní vliv na oči. Působí například jako antioxidant, chrání buňky sítnice a reguluje také aktivitu několika genů souvisejících se vznikem makulární degenerace.

Astaxantin

Oranžové barvivo z rodiny karotenoidů je jedním z nejefektivnějších doplňků stravy pro podporu zrakových funkcí. Zlepšuje například schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu. Kromě toho má ale i rozsáhlý pozitivní vliv na funkci mozku, zejména na paměť, schopnost učení, ale i na prevenci a léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Na rozdíl od jiných substancí dokáže bez problémů překonávat hematoencefalickou bariéru, takže může působit přímo na mozkové buňky.

Lidské oko je velice složitá struktura, a proto se do jeho vývoje a funkce zapojuje vysoké množství genů – cca 90 % těch, které jsou v naší DNA obsaženy. Aby vše fungovalo, jak má, musejí být potřebné geny zapnuté, aby podle nich mohl organismus vytvářet bílkoviny. Vlivem životního prostředí, stravy, životního stylu, ale i stárnutí však v našem těle probíhá řada tzv. epigenetických reakcí, které negativně ovlivňují právě aktivitu genů v naší DNA, což se projeví i zvýšeným rizikem vzniku očních onemocnění. V prvním díle našeho miniseriálu jsme se z tohoto úhlu pohledu podívali na šedý zákal (https://www.epivyziva.cz/epigenetika-a-zdravi-oci-i-prevence-sedeho-zakalu/), dnes se zaměříme na makulární degeneraci.
Ta přitom patří mezi choroby, na jejichž vzniku se právě epigenetické reakce podílejí velkou měrou. Úzce totiž souvisí se stárnutím organismu – její celý název ostatně zní „věkem podmíněná makulární degenerace“. S věkem totiž obecně stoupá počet negativních epigenetických značek na našich genech a ty, které jsou zodpovědné za funkci očí, nejsou výjimkou. Další pak přibývají například v souvislosti se špatnou výživou, nedostatkem pohybu, působením UV záření, toxinů z prostředí, kouřením atd.

Co je makulární degenerace?

Makulární degenerace je degenerativní onemocnění sítnice, které se bohužel nejvíce projevuje v oblasti tzv. žluté skvrny. Jde o oblast s vysokou hustotou čípků, tj. buněk citlivých na světlo, kam dopadají paprsky odražené od předmětů, na které zaostřujeme. Proto se také nejprve zhoršuje schopnost vidění v centru zorného pole, přičemž periferní vidění zůstává zachováno.
Často lidé rozvoj choroby dlouho vůbec nezaznamenají, zhoršenou schopnost zaostření přičítají například stařecké dalekozrakosti. Pokud se navíc zrak zhorší pouze na jednom oku, mozek to dokáže „vyrovnat“ a vidění se zhorší jen málo.
Makulární degenerace se vyskytuje ve dvou podobách. Nejčastěji (cca v 85 % případů) se objevuje tzv. suchá forma, která spočívá v úbytku buněk sítnice. Rozvíjí se relativně pomalu, ale možnosti léčby jsou při ní velmi omezené – v podstatě spočívají v podávání karotenoidů. Vlhká forma spočívající v prorůstání cév na místa, kam nepatří, je naopak zákeřná v tom, že postupuje velice rychle – k výraznému zhoršení zraku (či dokonce k oslepnutí) dochází v řádu týdnů až měsíců. Pokud je však zachycena včas, je léčitelná.

Mohou za to volné radikály?

Proč se při suché formě makulární degeneraci dodávají právě karotenoidy? Hlavní důvod je ten, že jde o silné antioxidanty, které efektivně působí právě v oblasti očí. Na vzniku makulární degenerace (MD) se totiž velkou měrou podílí poškozování struktur oka volnými radikály. Neméně důležité je ale ovlivňování aktivity genů epigenetickými reakcemi. Vědecké výzkumy již prokázaly existenci celé řady epigenetických mechanismů a další budou jistě přibývat.
Navíc platí, že i nedostatečná ochrana před volnými radikály může mít epigenetické pozadí. U lidí trpících touto chorobou totiž vědci objevili sníženou hladinu enzymů glutathion S-transferáz (PI, mu1 a mu5), které slouží jako zachytávač škodlivých volných radikálů kyslíku. Nedostatek těchto enzymů tak vede k vyššímu oxidativnímu poškození sítnice. Výzkumy zároveň u osob s MD prokázaly i zvýšenou metylaci promotorů genů, podle nichž jsou tyto enzymy vytvářeny. Právě metylace je přitom jednou ze tří základních epigenetických reakcí – pokud je v oblasti tzv. promotorů (částí DNA zahajujících čtení určitého genu) zvýšená, aktivita tohoto genu se snižuje, a dokonce může dojít i k jeho úplnému vypnutí.

Kromě toho ale byly prokázány i další epigenetické souvislosti:

• Pacienti s MD mají zvýšenou metylaci v oblasti genu pro receptor C interleuikunu 17, což je látka důležitá pro buněčnou signalizaci.
• Osoby s MD mají zvýšenou metylaci genů, podle nichž se v těle vytvářejí klusterin a vitronektin. Tyto bílkoviny zabraňují rozkladu buněk, a pokud jich je v těle nedostatek, zhoršuje to míru zánětlivých procesů a také to může vést k rozvoji MD.
• Roli zde hraje i další epigenetická reakce, acetylace histonů. Histony jsou bílkoviny, na něž se „navíjí“ vlákno DNA. Geny v určité oblasti přitom mohou být přečteny, pouze jsou-li jejich histony tzv. acetylovány. Pokud dojde k jejich deacetylaci, což zajišťují enzymy jménem deacetylázy, dojde k vypnutí genů. Pokud se nám ale podaří snížit právě množství deacetyláz, zvýšíme tím aktivitu genů, které chrání buňky sítnice například před poškozením vlivem nedostatku kyslíku (to je časté zejména u vlhké formy MD).
• Pokázány byly i rozdíly v tvorbě tzv. microRNA – malých řetězců ribonukleových kyselin, které rovněž dokáží zablokovat přepis genů. Některé z nich (třeba microRNA 23), přitom dokáží zvýšit ochranu buněk před poškozením volnými radikály, další se zase podílejí na regulaci zánětlivých procesů.
• Některé microRNA se navíc podílejí na sníženém množství tzv. faktoru CHF, který způsobuje zánětlivou degeneraci nervových buněk. Zajímavé přitom je, že tento mechanismus se vyskytuje nejen u MD, ale i u Alzheimerovy choroby.

Co může pomoci?

Ve světle narůstajících poznatků o epigenetických příčinách makulární degenerace již vědci vyvíjejí léky, jež budou pracovat právě na epigenetickém principu (nadějně se jeví například možnost využití microRNA 21). Zároveň se ale vyplatí, pokud se míru epigenetických reakcí v našem těle pokusíme ovlivnit i výživou a dalšími úpravami životního stylu.
Je třeba se zaměřit zejména na faktory, které ovlivňují rychlost celkového stárnutí organismu, protože míra stárnutí je dána právě výskytem negativních epigenetických změn v naší DNA.

• Důležitá je zdravá strava s dostatkem antioxidantů – pozitivní vliv je prokázán zejména u karotenoidů luteinu a zeaxantinu, které najdeme například ve vaječných žloutcích, kukuřici, meruňkách, borůvkách, ořeších, hroznovém víně, kustovnici a dalších potravinách.
• Potvrzen byl i příznivý efekt anthokyanů (barvivo obsažené v bobulovém ovoci).
• Výzkumy odhalily rovněž výrazný ochranný efekt pravidelné konzumace ryb.
• Důležitý je dostatek pohybu.
• Negativně naopak působí kouření (jeho vliv na vznik MD byl prokázán studiemi na dvojčatech), nadměrná konzumace alkoholu a toxiny z životního prostředí.

Doplňky stravy

Velkou službu nám mohou prokázat i živiny a byliny, které v sobě spojují antioxidační a epigenetický účinek. Pokud je užíváme ve vysokých koncentracích (tj. formou doplňků stravy), mohou výrazně přispět nejen k zastavení makulární degenerace, ale i k ozdravění celého organismu.
Astaxantin – jedná se o barvivo z rodiny karotenoidů s pozitivním vlivem na zdraví celých očí. Má výrazný antioxidační potenciál a účinně snižuje hladinu volných radikálů v oblasti oka, zároveň však působí i epigeneticky. Ovlivňuje například produkci endoteliárních faktorů, které se podílejí na růstu cév.
Omega-3 – prokázána byla souvislost konzumace zejména dvou z nich, EPA a DHA, s rizikem makulární degenerace. Zvláště DHA hraje obecně důležitou roli v udržení normálního vidění. Navíc je z ní v těle vytvářen neuroprotektin D1, což je látka s výrazným ochranným vlivem na nervové buňky, a je také důležitá pro udržení optimální propustnosti a tloušťky buněčných membrán tyčinek a čípků a aktivaci specifických bílkovin v oční sítnici.
Resveratrol – silný antioxidant s protizánětlivými účinky reguluje aktivitu několika genů souvisejících se vznikem MD, chrání buňky sítnice, má vliv na produkci endoteliárního faktoru, který reguluje tvorbu nových cév (to je důležité zejména při vlhké formě MD) a navíc má celkový vliv na zpomalení stárnutí právě cestou ovlivnění všech základních epigenetických reakcí.
Rozmarýn – extrakt z této byliny má výrazný antioxidační, protizánětlivý a také epigenetický efekt. Velmi efektivně například chrání buňky sítnice před poškozením (za to je zodpovědný zejména v něm obsažený karnosol a kyselina karnosolová).

Astaxantin je barvivo ze skupiny karotenoidů. Stejně jako ostatní karotenoidy jde o sloučeninu obsahující 40 atomů uhlíku střídavě spojených jednoduchými a dvojnými vazbami. Tato struktura specifickým způsobem odráží světlo, což způsobuje výrazné zbarvení. V přírodě se obvykle vyskytuje ve sloučeninách s bílkovinami, například v mase lososů či v krunýři humra, nebo v esterech, tedy ve sloučeninách s mastnými kyselinami, jako třeba v mikrořasách Haematococcus pluvialis (5). Astaxantin nepatří mezi esenciální živiny (tj. ty, které je nutno přijímat potravou), vzhledem k výrazným pozitivním účinkům na organismus však jeho popularita coby doplňku stravy výrazně vzrůstá.

Výskyt

Astaxantin se nejčastěji vyskytuje v některých druzích řas, najdeme jej však i v mase živočichů, které je zbarveno do oranžova (losos, humr, krevety a další). Astaxantin je možné syntetizovat i uměle, účinnost toho z přírodních zdrojů je však mnohem vyšší (57).

Historie

Jako doplněk stravy se astaxantin využívá od roku 1999, přičemž k tomuto účelu se získává nejčastěji z mikroskopické řasy Haematococcus (33).

Léčivé účinky

Ataxantin působí na organismus a jeho odolnost vůči nemocem prostřednictvím tří základních mechanismů:

• Antioxidační působení

Astaxantin patří mezi nejsilnější antioxidanty na zemi. Schopnost bránit poškození buněk a tkání volnými radikály byla mnohokrát prokázána – tato sloučenina spolehlivě neutralizuje jak volné radikály kyslíku (6, 7), tak i peroxylové a superoxidové radikály (8-11).  Jeho antioxidační vlastnosti se projevují v mnoha oblastech. Astaxantin například dokáže zmírňovat poškození svalové tkáně následkem intenzivní zátěže (1), což je proces, v němž hrají důležitou roli právě volné radikály, ale chrání před nimi i například beta buňky, které ve slinivce produkují inzulin, ledvinovou tkáň, neurony v mozku či oční sítnici (2-4). Velkou výhodu má astaxantin i v tom, že s volnými radikály tvoří velmi stabilní sloučeniny. Je proto v ochraně před volnými radikály mnohem efektivnější než například jiné karotenoidy, které ho třeba předčí svou absolutní silou (13, 14).

• Imunomodulační působení

Astaxantin zvyšuje aktivitu a schopnost rychlého množení širokého spektra imunitních buněk, což s sebou přináší nejen zvýšenou odolnost vůči virovým a bakteriálním onemocněním, ale například i vůči nádorovému bujení (23).

• Epigenetické působení

Ataxantin dokáže pomocí specifických chemických reakcí ovlivňovat aktivitu genů, které se podílejí na vzniku celé řady chorob. Například může vypínat či zapínat geny, které se spolupodílejí na vzniku a rozvoji nádorových procesů (27).

Pojďme se nyní podívat na konkrétní nemoci a problémy, v jejichž prevenci a léčbě nám může astaxantin pomoci.

Nádorová onemocnění

Je známo, že národy Eskymáků v Severní Americe trpí ve srovnání s jinými kulturami mnohem méně často nádorovými onemocněními (15, 16). Vědci se přitom domnívají, že jednou z příčin je hojná konzumace masa lososů, které je velmi bohatým zdrojem astaxantinu – kromě něj navíc obsahuje i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které mají rovněž protinádorové účinky (16).

Existují však i studie, které přímo prokazují protinádorové účinky astaxantinu. Dokáže například efektivně potlačovat množení nádorových buněk (17). V případě nádorů prsu byla například schopnost proliferace (tj. rychlého nekontrolovaného množení) u rakovinných buněk snížena o 40 % (18). Astaxantin je však účinný i při nádorech jater, tlustého střeva či prostaty (19, 20) a prokázána byla i schopnost působit preventivně proti kožním nádorům způsobených nadměrnou expozicí UV záření (21).

Zajímavá je také schopnost astaxantinu obnovovat mezibuněčnou komunikaci. Ta je totiž u nádorových buněk často narušena, což přispívá k jejich nekontrolovatelnému množení. Podstatou tohoto účinku je především epigenetické působení (27). Astaxantin rovněž dokáže ovlivňovat aktivitu genů zodpovědných za produkci enzymu, které zajišťují detoxikaci karcinogenních sloučenin. Tento efekt hraje důležitou roli například v prevenci vzniku nádorů plic, ledvin, tenkého střeva či jater (28, 29). Epigenetika se projevuje i ve výše zmíněné potlačení procesů proliferace, kdy dochází k potlačení aktivity genů zodpovědných za tvorbu enzymů podílejících se na růstu a množení nádorových buněk – konktrétně jde o enzym DNA polymeráza v případě nádorů prostaty (30) či nitric oxide syntázy u rakoviny žaludku (31).

Nejvyšší účinnost má astaxantin zejména v počátečních fázích vzniku zhoubného nádoru, a proto je především velice vhodnou součástí protinádorové prevence (22). Je však možné jej použít i jako podporu léčby.

Nemoci srdce a cév

V této oblasti se velkou měrou uplatňují zejména antioxidační vlastnosti astaxantinu. Díky nim například dokáže zmírňovat oxidaci LDL cholesterolu, která představuje jeden ze základních mechanismů při vzniku srdečně cévních onemocnění. Tu dokáže při vysokých dávkách zpomalit až o 31 % (12, 51)). Kromě toho zvyšuje hladinu „hodného“ HDL cholesterolu (49), snižuje hladinu trygliceridů v krvi (až o 24 %) a LDL cholesterolu (o 17 %). Slibné jsou i studie naznačující, že by užívání astaxantinu mohlo vést ke snížení krevního tlaku a zánětlivých procesů, které zvyšují riziko vzniku většiny srdečně cévních chorob (50, 52).

Astaxantin také působí proti metabolitu jménem homocystein, který má negativní vliv na srdce a cévy. Podporuje také tvorbu nových cév. (65)

Imunita

Zatímco u nádorových buněk je proliferace neboli rychlé množení věc, kterou rozhodně nechceme, v případě imunitních buněk je naopak velice žádoucí. V případě astaxantinu byla přitom zaznamenána podpora proliferace u širokého spektra imunitních buněk (B-buněk, T-buněk, lymfocytů a dalších) i podpora tvorby imunoglobulinů, a to jak ve studiích provedených na zvířatech, tak i na lidských dobrovolnících. Důležitá je zejména jeho schopnost podporovat tvorbu protilátek IgA, které jsou zásadní pro imunitu v oblasti sliznic. Důvodem je mj. fakt, že astaxantin podporuje diferenciaci B-lymfocytů, které protilátky IgA produkují.  (23-26, 64). Astaxantin dokonce podporuje i imunitní funkce, které zvyšují odolnost proti rakovině (23).

Diabetes

Cukrovka trochu připomíná začarovaný kruh. Beta-buňky slinivky při ní nezvládají produkovat dostatek inzulinu a navíc klesá citlivost tkání na tento hormon. Výsledkem je příliš vysoká hladina glukózy v krvi, s níž souvisí zvýšená produkce volných radikálů, které poškozují právě beta-buňky. Astaxantin přitom dokáže díky svému antioxidačnímu působení tyto buňky efektivně chránit, takže produkce inzulinu se zlepšuje, což má za následek pokles hladiny glukózy (34).

Navíc je účinný i v prevenci komplikací diabetu, které vznikají jako následek dlouhodobě zvýšené glykémie – například diabetické nefropatie poškozující ledviny či diabetické retinopatie, která patří mezi velice časté příčiny slepoty (35, 46).

Hubnutí

Astaxantin pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi a přispívá k redukci tukové tkáně. Zvířata krmená stravou s vysokým obsahem cukrů a tuků také mnohem méně přibírala na váze, pokud zároveň dostávala astaxantin (36). Velice vhodné je jeho užívání ve spojení s fyzickou zátěží vytrvalostního charakteru, kdy zvyšuje podíl energie získávané z tuků (59).

Zánětlivé procesy

Astaxantin pomáhá efektivně snížit produkci látek, které se podílejí na vzniku zánětlivých procesů. Jde zejména o cyklooxygenázu COX-2, interleukin 1B, prostaglandin E2, C-reaktivní protein a faktor TNF. To má vliv na všechny stavy, při jejich vzniku hraje roli zánět (včetně například regenerace po sportovní zátěži), velmi efektivně to však funguje při revmatoidní artritidě, při níž astaxantin zároveň pomáhá tlumit bolest (37, 38). Na protizánětlivém působení astaxantinu se přitom podílí jak jeho silný antioxidační potenciál, tak i epigenetické mechanismy.

Sportovní výkonnost

Už jsme zmiňovali, že astaxantin díky svému protizánětlivému působení příznivě ovlivňuje regeneraci po intenzivní fyzické zátěži. Kromě toho však dokáží i přímo působit na sportovní výkonnost – pomáhá zlepšit sílu, vytrvalost a celkově zvyšuje úroveň energie a snižuje únavu (39-42).

Zdraví očí

Pozitivní vliv astaxantinu na zdraví očí je poměrně rozsáhlý. Zlepšuje schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu (43-48).

Alzheimerova a Parkinsonova choroba, kognitivní výkonnost

Astaxantin coby silný antioxidant chrání nervové buňky před poškozením volnými radikály, a to včetně těch procesů, které se podílejí na vzniku Alzheimerovy, Parkinsonovy a Huntingtonovy choroby. Výzkum tajwanských vědců například prokázal, že dokáže potlačit až 75 % oxidativních procesů, které vedou ke vzniku beta-amyloidních plaků, jež jsou jedním z hlavních projev Alzheimerovy nemoci (54-56). Japonská studie zkoumající téměř stovku žen středního a staršího věku zároveň potvrdila, že astaxantin zlepšuje paměť a další kognitivní funkce a také psychomotorické funkce (53). Jeho výhodou navíc je, že na rozdíl od jiných substancí dokáže bez problémů překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, takže může působit přímo na mozkové buňky. Navíc se hromadí v hippokampu, části mozku zodpovědné za paměť, a může tak efektivně podporovat její ochranu. (75)

Kromě toho má astaxantin také celkově pozitivní vliv na mozek a kognitivní funkce. Podporuje paměť i u zdravých osob a pomáhá urychlit regeneraci po vysoké mentální zátěži. (75)

Sexualita a plodnost

Astaxantin ovlivňuje tvorbu některých důležitých hormonů u mužů a žen a zlepšuje pohyblivost spermií (na jejich koncentraci ve spermatu vliv nemá). Celkově ve srovnání s placebem zvyšuje šance na otěhotnění až o 11 %.  (58, 60, 61). Zároveň pomáhá zmírnit nepříjemné příznaky menopauzy, jako jsou návaly horka, suchost pochvy, snížení libida či deprese a úzkosti, a to až o 48 % (62).

Střevní mikrobiom

Jedním z důvodů, proč dokáže astaxantin tak efektivně ovlivňovat imunitu, je jeho působení na střevní mikrobiom. V případě střevní dysbiózy neboli narušení rovnováhy mikroorganismů uvnitř střev totiž dochází například ke snížení produkce protilátek IgA, které jsou nezbytné pro správné fungování imunity v oblasti sliznic. (64)

Narušení rovnováhy střevního mikrobiomu ovšem může souviset s celou řadou vážných onemocnění (zánětlivé choroby střev, diabetes, deprese a mnoho dalších), a proto je právě příznivé působení astaxantinu na mikrobiom jedním z důvodů jeho pozitivního působení na zdraví celého těla. Prokázána byla například jeho schopnost zvyšovat ve střevech podíl hned několika kmenů „přátelských“ bakterií – například Lactobacilus, Bifidobaceterium či Firmicutes. (64)

Játra

Astaxantin chrání játra před působením volných radikálů a prokázán bylo také jeho ochranný vliv proti nealkoholickému ztučnění jater, což je světově nejrozšířenější chronické jaterní onemocnění, a jaterní fibróze. (65)

Vliv na mitochondrie

Mitochondrie jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii. Právě jejich dysfunkce je přitom jednou z možných příčin vzniku řady onemocnění a podílí se i na procesech souvisejících se stárnutím.

Astaxantin výrazně zlepšuje odolnost mitochondrií vůči oxidativnímu poškození především tím, že v nich zvyšuje produkci glutathionu – peptidu, který eliminuje volné radikály produkované mitochondriemi, a chrání tím tyto organely nejen proti jejich působení, ale i před negativním vlivem, virů, bakterií a homocysteinu. (66, 67)

Žaludeční vředy

Astaxantin rovněž působí proti Heliobacter pylori, což je mikroorganismus způsobující žaludeční vředy a záněty žaludku. Důvodem je pravděpodobně opět jeho pozitivní vliv na mitochondrie a střevní mikrobiom. (64, 68, 69)

Sarkopenie, svalová atrofie

Astaxantin má výrazný pozitivní vliv na svaly – chrání jejich buňky před působením volných radikálů i před apoptózou (tj. před buněčnou smrtí), podporuje funkci jejich mitochondrií a zlepšuje v nich tvorbu nových cév. Díky tomu je dobrou volbou při prevenci svalové atrofie, a dokonce i při sarkopenii, což je závažné onemocnění způsobující degradaci kosterního svalstva. (72)

Ochrana a stárnutí pokožky

Astaxantin se vyznačuje mnoha pozitivními účinky na pokožku. Chrání ji proti škodlivým účinkům UV záření a volných radikálů, zlepšuje její bariérovou funkci, elasticitu i úroveň hydratace a působí proti vzniku vrásek a dalších projevů stárnutí pleti. Efektivní je jak při vnitřním užívání, tak i jako ingredience kosmetických přípravků. (73)

Deprese

Deprese bývají vždy spojeny s vyšší mírou zánětlivých procesů v oblasti mozku a na jejich vzniku se podílí i dysfunkce mitochondrií. Tím, že astaxantin dokáže překonávat bariéru mezi krevním oběhem a mozkem, může efektivně chránit mozkovou tkáň proti zánětům a podporovat funkci mitochondrií, což se projevuje právě i protidepresivním působením.

Užívání

Pro preventivní účely bývá obvykle doporučována dávka 6-8 mg denně, v rámci mnohých studií však byly úspěšní i dávky poloviční. Pro léčebné účely je možné zvolit dávkování vyšší – rozmezí 20-50 mg denně bývá ještě považováno za bezpečné (toxicita však nebyla prokázána ani u vyšších dávek). (58) Celkové množství je vhodné rozdělit do 2-3 denních dávek a užívat spolu s jídlem. Užívání u dětí není v zásadě zakázáno, dosud však neproběhl dostatek studií potvrzujících jeho bezpečnost.

Astaxantin může zvyšovat riziko krvácení. Vzhledem k jeho účinnosti při snižování krevního tlaku a hladiny glukózy v krvi může být riziková jeho kombinace a antidiabetiky a léky na snížení tlaku. S lékařem je vhodné konzultovat i jeho kombinaci s léky upravujícími hormonální rovnováhu a imunosupresivy používanými při autoimunitních onemocněních. Astaxantin není vhodný u těhotných žen a pacientů s osteoporózou.

Vhodné kombinace

Hubnutí: astaxantin + omega-3 (70)

Střevní mikrobiom: astaxantin + omega-3 (70), astaxantin + kurkumin

Imunita, protizánětlivé působení: astaxaxantin + vitamin C (71), astaxantin + vitamin D3, astaxantin + omega-3, astaxantin + rozmarýn (74)

Diabetes: astaxantin + kurkumin, astaxantin + vitamin D3, astaxantin + OPC

Alzheimerova choroba: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3

Sportovní výkonnost: astaxantin + kurkumin, astaxantin + omega-3, astaxantin + OPC

Deprese, mozkové funkce: astaxantin + rozmarýn, astaxantin + omega-3

Popis

Jde o stále zelený keř, který volně roste zejména v oblasti Středomoří, zejména v suchých areálech poblíž mořského pobřeží, ale i v subhimalájských oblastech. Jeho latinské jméno Rosmarinus, z nějž je odvozen i český název, v překladu znamená „růže z moře“. Uměle se pak pěstuje v mnoha částech světa, od řady evropských zemí, přes Střední Ameriku (hlavně Mexiko), Venezuelu až po Filipíny. Lze jej pěstovat i v našich podmínkách, protože však nesnáší tuhé mrazy, je rostlinu třeba na zimu chránit obalením nebo přemístit např. do skleníku.

Dorůstá výšky až 2 m, větve jsou hustě pokryté úzkými přisedlými listy, které jsou svrchu lesklé a tmavě zelené, zespodu pak mají šedavou barvu. Kvete drobnými kvítky modré či fialové barvy, plodem jsou hnědavé tvrdky. (20, 21)

Účinné látky

K léčbě se využívá list, a to jak k přípravě nálevu, tak i výrobě extraktu nebo olejů. Vyznačuje se především vysokým obsahem flavonoidů s antioxidačními účinky, najdeme tu i třísloviny, organické kyseliny, triterpeny, hořčiny či látky s fytoncidními účinky (tj. schopné ničit bakterie). Z pohledu zdravotních účinků jsou nejdůležitějšími látkami karnosol, rosmanol, kyselina karnosolová, rozmarýnová či ursolová a cineol. (20, 21)

Historie

Rozmarýn je tradiční rostlinou používanou již od starověku jako koření, ale i k léčivým a magickým účelům. Je spojována s láskou, svatbou, ale i narozeními smrtí. V Anglii a Německu je rovněž považována za symbol vzpomínky a v minulosti se rovněž vkládala do kolébky novorozenců kvůli ochraně před zlými silami. (20)

V kuchyni se rovněž používá od starověku, a to jak samostatně (především při úpravách masa), ale i jako součást směsí – asi nejznámější z nich je tzv. provensálské koření.

Léčivé účinky

V tradiční fytoterapii se rozmarýn používá jako celkové tonikum, dále na podporu trávení (zlepšuje tvorbu trávicích enzymů a tvorbu žluči), odstranění nadýmání, ke zvýšení psychické a fyzické kondice, podporu plodnosti (zlepšuje prokrvení malé pánve), léčbě artritidy a zmírnění bolestí kloubů. (21) Řadu z těchto účinků potvrdily i vědecké výzkumy. Do pozornosti vědců se přitom rozmarýn dostal zejména díky svému epigenetickému působení. Některé ze sloučenin v něm obsažených (karnosol, kyselina karonosolová, kyselina ursolová, kyselina rozmarýnová) totiž dokáží ovlivnit, které z našich genetických dispozic v oblasti zdraví se skutečně projeví a které nikoliv.

Paměť a soustředění

Rozmarýn patří mezi tradiční byliny, které prokazatelně působí na zlepšení mozkových funkcí a prevenci demence. (30) Jeho pozitivní vliv na kognitivní schopnosti, zejména na paměť a koncentraci, je dokonce tak výrazný, že byl dokonce zaznamenán i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnové aroma v rámci aromaterapie. Příznivý vliv na fungování mozku má totiž na svědomí látka jménem cineol, která je obsažena v rozmarýnovém esenciálním oleji, a právě zvýšení její koncentrace v krevní plasmě bylo zaznamenána i u osob, které pouze vdechovaly rozmarýnovou esenci. (37)

Zvláště výrazný je přitom vliv na paměť. Studie provedená na dobrovolnících z řad univerzitních studentů například prokázala, že užívání rozmarýnového extraktu vedlo ke zlepšení testů retrospektivní paměti (tj. zaměřené na minulost) o 14 % ve srovnání s placebem. (43)

Tajemství mimořádného účinku rozmarýnu na mozkové funkce se pravděpodobně skrývá v jeho schopnosti podporovat tvorbu látky označované zkratkou BDNF (brain-derived neurotrophy factor). Jde o bílkovinu fungující jako tzv. růstový faktor, jež má vliv především na nervové buňky – podporuje jejich množení, růst i diferenciaci, a také zvyšuje pravděpodobnost přežití těch stávajících. BDNF rovněž podporuje tvorbu synapsí, tj. nových nervových spojů, což je proces, který se v mozku odehrává i v okamžiku, kdy se učíme novým znalostem a dovednostim. Nedostatek BDNF je navíc typický i pro Alzeimerovu chorobu. V jedné studii přitom 6týdenní podávání rozmarýnu zlepšilo u sledovaných osob produkci faktoru BDNF o 27 %. (47)

Alzheimerova a parkinsonova choroba

Kyselina karneolová chrání nervové buňky části mozku jménem hippokampus před poškozením vedoucí k buněčné smrti, a také aktivuje antioxidační enzym phase 2, což je důležité v prevenci a zpomalení průběhu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. (15, 16) Výzkumy rovněž ukázaly, že brání vzniku tzv. amyloidních plaků v mozku, které jsou charakteristickým projevem Alzheimerovy choroby. (17) Studie japonských vědců navíc naznačila, že pravidelné užívání rozmarýnového extraktu může pomoci i jedincům s rozvinutými příznaky Alzheimerovy nemoci, zejména pak s kognitivními dysfunkcemi souvisejícími s existencí amyloidních plaků – tedy zejména s poruchami paměti. V pokusech na krysách, jimž vědci uměle způsobili vznik Alzheimerovy choroby, došlo k výraznému zlepšení výsledků v paměťových testech již po několika dávkách. (26)

Nádorová onemocnění

Velice slibně vypadají výzkumy týkající se protirakovinného účinky rozmarýnového extraktu, zejména pak v něm obsaženého karnosolu a kyseliny karnosolové. Ty totiž pomocí epigenetického působení omezují tzv. proliferaci (tj. nekontrolované rychlé množení, typické právě pro rakovinné buňky) a podporují expresi (tedy přepis) genu GCNT3, který působí proti vzniku nádorů. (1)

Vědecké studie potvrdily účinnost rozmarýnového extraktu v prevenci a léčbě rakoviny střeva a slinivky břišní (1), prsu (3), plic a jater (4), kůže, prostaty a také leukémie (7).

Protizánětlivé působení

Důležité je i protizánětlivé působení karnosolu a kyseliny karnosolové, které rovněž probíhá na epigenetickém principu. Právě zánětlivé procesy se totiž podílejí na vzniku řady potíží a onemocnění, ať už jde o zhoubné nádory, srdečně cévní onemocnění, diabetes, ale třeba i psychické problémy.

Karnosol a kyselina karnosolová blokují například vazbu transaktivátoru NF-kB (5) a také potlačují aktivitu genu pro tvorbu a aktivaci cyklooxygenázy COX2, která podporuje tvorbu zánětlivých prostaglandinů. Výhodou působení karnosolu a kyseliny karnosolové přitom je, že sice potlačí produkci COX2, ale zároveň nijak neovlivní tvorbu další z rodiny cyklooxygenáz, COX1. Protizánětlivé léky typu aspirinu tohle neumějí, což vede například k podráždění žaludku. (12, 13) Rozmarýnový extrakt navíc působí protizánětlivě i díky potlačení produkce oxidu dusnatého. (8) Karnosol a kyselina karnosolová jsou navíc účinnější, pokud působí současně, takže použití rozmarýnového extraktu je lepší volba než léčba pomocí jednotlivých sloučenin. (1)

Oxidativní stres

Rozmarýn patří mezi velice silné antioxidanty, které chrání tělesné tkáně a buňky před škodlivým působením volných radikálů. (2) Působí především proti peroxidovým a kyslíkovým radikálům, brání peroxidaci lipidů, která je jedním z rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. (9) Chrání také buněčné membrány před oxidativním poškozením. (14) Až 90 % antioxidačního efektu rozmarýnového extraktu přitom obstarává karnosol a kyselina karnosolová.

Imunita, antimikrobiální a protiplísňové působení

Rozmarýn stimuluje buňky sleziny, což je orgán, v němž kromě červených krvinek vzniká i řada buněk a látek nezbytných pro naši imunitu. V pokusech na myších například přidávání rozmarýnového extraktu do stravy způsobilo výrazné zvýšení tvorby protilátek IgM a IgG. (42)

Rozmarýn se vyznačuje také výrazným antimykotickým působením, tedy schopností ničit plísně a kvasinky. Výrazný úspěch byl zaznamenán například u léčby osob s kvasinkovou infekcí Candida albicans. Ta se často vyskytuje v ústní dutině pacientů s nádorovými onemocněními, nebo těch, kteří užívají širokospektrální antibiotika či kortikoidy, a je velmi odolná vůči klasickým lékům.

Rozmarýn vykazuje také antibakteriální působení, které zabírá i na bakterie odolné vůči klasické léčbě antibiotiky. (20, 53, 54) Prokázán byl i efekt proti některým virům – například proti virů HSV-1 (původce oparu na rtu) a HSV-2, který způsobuje genitální opary. (55, 58) Některé výzkumy dokonce naznačily, že by rozmarýn mohl mít inhibiční efekt na virus HIV. (59)

Artritida

Klíčovou látku při vzniku revmatoidní artritidy představují prostaglandiny, zejména prostaglandin E2 (PGE2), které v kloubech spouštějí zánětlivé procesy. PGE2 vzniká v lidském těle z kyseliny arachidonové pomocí enzymu mPGES-1 (mikrozomální prostaglandin E syntáza). Karnosol a kyselina karnosolová přitom velice efektivně potlačují aktivitu tohoto enzymu a tím brání vzniku zánětlivých prostaglandinů, přičemž tyto procesy probíhají především díky epigenetickému působení zmíněných látek. Aktivitu mPGES-1, i když v menší míře potlačuje i další látka obsažená v rozmarýnu, kyselina ursolová. (40)

Důležitým aspektem v prevenci a léčbě revmatoidní artritidy je i antioxidační působení složek rozmarýnového extraktu, zejména pak jeho schopnost ničit volné radikály kyslíku a superoxidové radikály. Ty totiž za určitých okolností (např. právě u osob s náchylností k revmatoidní artritidě) intenzivně poškozují molekuly kolagenu a další struktury kloubů a způsobují denaturaci imunitních buněk. (18)

Alergie a astma

Rozmarýn je velice účinnou substancí při léčbě alergií, zejména pak alergické rýmy. Alergie je v podstatě nepřiměřená reakci imunitního systému na určitý podnět v podobě alergenu (pylové zrno, roztoč apod.). Když se sliznice dýchacích cest dostane do kontaktu s alergenem, dojde v ní k aktivaci a rychlému množení (tzv. proliferaci) imunitních buněk, zejména T-lymfocytů, neutrofilů či eozinofilů. Tyto buňky pak spolu s tzv. žírnými buňkami produkují látku jménem histamin, která způsobuje vznik alergických projevů, jako je otok, zánět, tvorba tekutin (rýma, slzení), podráždění apod. Léky používané při alergiích, tzv. antihistaminika přitom mají jeden základní nedostatek: Brání sice uvolňování histaminu nebo blokují histaminové receptory, takže potlačují alergické projevy, ale nijak neovlivňují vlastní příčinu alergie, tedy aktivaci imunitních buněk. (31)

Naproti tomu rozmarýn, konkrétně v něm obsažená kyselina rozmarýnová zmírňuje alergické projevy tím, že působí přímo na aktivované imunitní buňky, zejména na T-lymfocyty a způsobuje jejich apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt. Inhibuje totiž interleukin IL-2, který má právě aktivaci T-lymfocytů za úkol. (32, 33) To je velice důležité, protože podle některých vědeckých teorií mohou imunitní buňky aktivované vlivem alergické reakce způsobovat oxidativní poškození tkání, a dokonce zvyšovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. (35) Důležitý je navíc fakt, že kyselina rozmarýnová způsobuje smrt pouze u aktivovaných imunitních buněk – ty neaktivované ponechává bez povšimnutí, takže nijak neomezuje schopnost organismu účinně se bránit například infekcím. (35)

V jedné japonské studii (10) například došlo u pacientů po 21 dnech užívání rozmarýnového extraktu k výraznému ústupu většiny alergických příznaků, zejména pak rýmy, slzení a pálení očí.

Prokázán byl i ústup zánětlivých reakcí při alergické reakci na prachové roztoče a také úleva při astmatu (25). Při pokusech na myších bylo například prokázáno, že denní dávka 1,5 mg rozmarýnového extraktu dokáže zabránit vzniku alergického astmatu při styku s roztoči. (34) Důležitou roli hraje i jeho schopnost uvolňovat svaly dýchací trubice, jehož křečovité stažení je pro astma charakteristické. (36)

Ochrana jater

Ochrana jater proti působení toxických látek patří mezi nejznámější účinky rozmarýnu v tradiční přírodní medicíně. Tyto schopnosti přitom potvrdily i moderní vědecké výzkumy. (20) Prokázána byla ochrana proti zánětlivým procesům a nekrózám způsobenými působením toxických chemikálií a také podpora detoxikace. (28, 38)

Kardiovaskulární choroby

V tradiční přírodní medicíně je rozmarýn často využívá jako prostředek pro zvýšení chorobně nízkého krevního tlaku. Z tohoto pohledu je zajímavé, že zároveň dokáže snižovat i příliš vysoký krevní tlak, který je jedním z hlavních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění. V marockém přírodním léčitelství je k tomuto účelu dokonce s úspěchem využíván i u diabetiků. (22)

Vědecké studie rovněž potvrdily, že látky s antioxidačním účinkem obsažené v rozmarýnovém extraktu, zvláště fenolické diterpeny a kyselina karnosolová, dokáží efektivně snižovat hladinu cholesterolu v krvi a omezovat tvorbu aterosklerotických plátů. (23, 24)

Psychické obtíže

Rozmarýn má příznivý efekt na náladu, zejména podporuje zklidnění, zmírnění úzkosti a stresu, a dokonce v tomto ohledu funguje i u pacientů postižených demencí. (27) Prokázány jsou i jeho příznivé účinky při depresi a úzkosti, a to již po 30 dnech užívání extraktu (43, 44). Ke zmírnění úzkosti přitom dochází nejen v případě užívání rozmarýnového extraktu, ale dokonce i při masážích s využitím rozmarýnového oleje. (45)

Tato bylinka má zároveň celkový tonizační efekt a přispívá ke zmírnění únavy a nedostatku energie. (61)

Poruchy spánku

Rozmarýn může představovat i účinnou pomoc pro osoby trpícím poruchami spánku. Když jej například vědci podávali v rámci studie vysokoškolským studentům, stoupl po 30 dnech počet těch, kteří udávali, že spí dobře, ze 47 % na počátku studie na 62 %, a počet dobrovolníků udávajících špatný spánek z původních 53 % na 38 %. (43) Rozmarýn ovšem zabírá i při poruchách spánku u seniorů, a to dokonce i ve formě aromaterapie. (46)

Makulární degenerace

Tato nemoc patří mezi nejzávažnější oční choroby, často končící úplnou slepotou. Dochází při ní k poškození světločivných buněk oční sítnice, a to zejména v místě nejostřejšího vidění, tzv. žluté skvrny. Postižení jedinci proto zaznamenávají výpadky centrálního vidění (tj. předmětů, na které zaostřují), zatímco periferní vidění zůstává zachováno. Rozmarýnový extrakt, konkrétně v něm obsažený karnosol, přitom dokáže buňky sítnice prokazatelně chránit před degenerací. (29)

Migréna

Tato bylinka se vyznačuje silným protizánětlivým efektem a schopností zmírnit bolest, která efektivně funguje i v případě migrény. V případě akutního záchvatu může dokonce pozitivně působit i aromaterapie. (41)

Cukrovka a obezita

Zajímavá studie, byť zatím provedená pouze na myších, naznačila možný potenciál rozmarýnu v léčbě cukrovky. Myši, jimž byl diabetes uměle vyvolán, dostávaly rozmarýn po dobu šesti týdnů a za tuto dobu u nich došlo k výraznému zlepšení schopnosti beta-buněk slinivky produkovat inzulin. Jednou z možných příčin byl fakt, že rozmarýn podpořil tvorbu betatrofinu. Betatrofin je poměrně nedávno objevený hormon vytvářený v játrech, který ve slinivce podporuje tvorbu nových buněk vytvářejících inzulin. Pozitivním „vedlejším efektem“ pak byl váhový úbytek zkoumaných myší, přičemž rozmarýn zde zafungoval jako ochranný faktor, který zabránil degradaci svalové hmoty. (48)

Dalším mechanismem, kterým rozmarýn u diabetiků působí, je aktivace enzymu AMPK. Jde o enzym, který je nezbytný pro využití glukózy pracujícími svaly – právě ty totiž spotřebují největší podíl glukózy. V momentě, kdy dojde ke zvýšení jeho tvorby, dochází jak k lepšímu vstřebávání glukózy z krve do svalů, tak i k zefektivnění metabolismu glukózy uvnitř svalových buněk. (50) I tento efekt může přispět ke snižování hmotnosti, protože vysoká hladina krevní glukózy zvyšuje pravděpodobnost ukládání tuků.

Schopnost snižovat hladinu glukózy v krvi (zejména nalačno) ovšem potvrdily i výzkumy provedené na lidských dobrovolnících. Jeden z nich navíc zjistil, že užívání rozmarýnu (tobolky 500 mg 3x denně) zvýšila u testovaných osob v krvi hladinu vitaminu B12, a to v průměru o 29 %. To je velmi důležité, protože diabetici mají hladinu tohoto vitaminu, jenž je který je zásadní například pro krvetvorbu či fungování paměti, oproti běžné populaci výrazně nižší (v průměru o 40 %). (49, 52)

Kožní potíže

Rozmarýn efektivně ničí řadu bakterií a kvasinek napadajících pokožku. (51) Podporuje také ochranu kůže vůči působení UV záření. (57)

Plešatost u mužů

Nedávná studie prokázala, že rozmarýn má podobné účinky jako lék minoxidil, který se využívá k potlačení plešatění u mužů. Jedna sledovaná skupina v rámci ní užívala rozmarýn, druhá minoxidil. Po třech měsících sice ještě u žádné z nich k významným změnám nedošlo, po šesti měsících se ale u obou skupin zvýšil počet vlasů, a to zhruba srovnatelným způsobem. (62)

Tinnitus

Tinnitus je termín označující nejrůznější pískání a šumění v uších. Jde o velice obtěžující problém, který často postiženým osobám komplikuje normální fungování, a v některých případech se stává i důvodem k sebevraždě. Účinnost rozmarýnu při tomto problémům zatím nebyla spolehlivě vědecky prokázána, zkušenosti s jeho užíváním ale ukazují, že by mohlo jít o substanci, která části postiženým dokáže přinést alespoň nějakou úlevu.

Užívání a kontraindikace

Vysoké dávky rozmarýnu mohou způsobit potrat, a proto užívání rozmarýnového extraktu a ani nálevu není vhodné v těhotenství. Užívání v množství, které je obvyklé například při dochucování pokrmů, ovšem nebezpečné není. Nedoporučuje se ani užívání při kojení a v případě dětí (zde chybí dostatek studií prokazující jeho bezpečnost, škodlivé působení prokázáno nebylo).

Rozmarýn může rovněž interagovat s některými chemickými léčivy. Není jej proto vhodné kombinovat s léky ovlivňujícími krevní srážlivost (Aspirin, Walfarin), s léky na snížení vysokého krevního tlaku (tzv. ACE inhibitory), diuretiky a antidiabetiky.