V první části tohoto článku » jsme si objasnili, jak progesteron vzniká i jeho při vzniku řady obtíží. Na úvod proto jen stručné připomenutí.

Proč je progesteron důležitý?

Progesteron je pohlavní hormon, který je produkován ženskými vaječníky, ale i nadledvinami a u mužů varlaty. U žen jeho hladina u žen výrazně stoupá v druhé polovině menstruačního cyklu (po ovulaci), protože je nezbytný pro případné uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a jeho správný vývoj. Nedostatek progesteronu tak může vést například k opakovaným samovolným potratům.

Jeho nedostatečná tvorba, popřípadě špatná funkce receptorů, na které se progesteron váže, ale může vést (nebo přispívat) i k řadě dalších potíží, jako jsou například:

• Nepříjemné projevy v premenopauze a menopauze.
• Premenstruační syndrom (PMS).
• Endometrióza.
• Syndrom polycystických vaječníků (PCOS).
• Deprese a úzkost (včetně poporodních depresí).
• Zhoršení paměti a dalších aspektů mentální výkonnosti.
• Některá autoimunitní onemocnění.
• U mužů pak snížená chuť na sex, poruchy erekce, padání vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese.

Progesteron a klasická medicína

Klasická medicína využívá tzv. progestiny neboli syntetický progesteron při celé řadě potíží, zejména v gynekologické oblasti. Typickým příkladem je rakovina endometria (děložní sliznice), za kterou může stát převaha estrogenu. Dlouhodobá expozice estrogenu a jeho metabolitů bez dostatečné protiváhy v podobě progesteronu totiž podporuje nadměrnou proliferaci neboli rychlé buněčné dělení. Progestiny se také používají při léčbě endometriózy, děložních myomů a jsou také součástí hormonální antikoncepce.

Progesteron se často aplikuje také vaginálně nebo na kůži ve formě krému. V této formě se velice dobře vstřebává a je účinný i při poměrně nízkých dávkách.

Další možností využívanou v klasické medicíně jsou tzv. selektivní modulátory progesteronového receptoru (SMPR). Jde o syntetické látky, které se vážou na progesteronové receptory, a způsobují tak jejich konformační změnu. Mají vysokou tkáňovou selektivitu a malé množství vedlejších účinků (jejich výskyt ale stoupá při dlouhodobém užívání). Využívají se především v léčbě děložních myomů, endometriózy a rakoviny prsu.

My se ale podrobněji podíváme na možnosti, jak zvýšit hladinu progesteronu nebo aktivitu příslušných receptorů přírodní cestou – ať už pomocí úprav životního stylu a výživy, nebo pomocí bylin a dalších doplňků stravy.

Vliv výživy, pohybu a stresu

Méně cukrů podpoří hormonální rovnováhu

Správně nastavený jídelníček je základem zdraví a platí to i pro optimální tvorbu progesteronu. A jako u většiny problémů s epigenetickým pozadím, i tady je důležitou „škodnou“ tzv. západní strava, tedy jídelníček bohatý na sacharidy s vysokým glykemickým indexem, nasycené tuky či červené maso, a naopak chudý na vlákninu, ovoce a zeleninu negativně ovlivňuje hormonální rovnováhu. Západní strava snižuje právě produkci progesteronu, zvyšuje riziko vzniku nepravidelností menstruačního cyklu a snižuje šanci na otěhotnění.

Problematická je tady zejména vysoká konzumace „rychlých cukrů“, která způsobuje inzulinovou rezistenci. Právě ta totiž negativně ovlivňuje nejen proces zrání a uvolňování vajíček, ale také zvyšuje oxidativní stres, který poškozuje tkáň vaječníků. Sacharidy s vysokým glykemickým indexem navíc způsobují i kolísání hladiny krevní glukózy, což má za následek snížení citlivosti progesteronových receptorů. Z tohoto důvodu nejsou vhodné ani příliš dlouhé pauzy mezi jídly, protože i ty mohou způsobit pokles hladiny glukózy.

Existují ovšem i výzkumy naznačující prospěšnost razantního omezení všech sacharidů ve stravě. Například u žen trpících syndromem polycystických vaječníků došlo ke zvýšení hladiny progesteronu i šancí na otěhotnění právě při nízkokalorické ketodietě. Není ale jasné, jestli tu důvodem zvýšení hladiny progesteronu byla samotná ketodieta nebo fakt, že se účastnicím díky ní podařilo výrazně snížit tělesnou hmotnost.

Nezapomeňte na PUFA a MUFA

Důležitý pro hormonální rovnováhu je i optimální příjem tuků. Správnou cestou tu ale není snažit se jejich konzumaci za každou cenu omezit. Naopak platí, že strava s celkově nízkým podílem tuku vede k omezení produkce pohlavních hormonů a zhoršení plodnosti – ostatně progesteron se v těle vytváří z cholesterolu. Hodně ovšem záleží na kvalitě konzumovaných tuků.

Rozhodně se ale vyplatí omezit příjem nasycených mastných kyselin, tj. hlavně živočišných tuků, a také trans-mastných kyselin, které vznikají ztužováním tuků procesem hydrogenace a jsou součástí například některých margarínů. Ty například prokazatelně zvyšují riziko PCOS a zhoršují plodnost.

Naopak klíčový je dostatečný příjem tzv. polynenasycených mastných kyselin neboli PUFA, mezi které patří i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, jejichž nejvýznamnějším zdrojem jsou ryby (nacházejí se ale i ve vejcích, mořských řasách, ořeších, semenech apod.).

Zvýšený příjem omega-3 má například pozitivní vliv na menstruační cyklus, riziko depresí i schopnost otěhotnět, a to dokonce i v rámci asistované reprodukce. Při jejich vysoké konzumaci například klesá počet cyklů, při nichž nedochází k ovulaci. Důvodem může být právě fakt, že EPA i DHA zvyšují produkci progesteronu v luteální fázi menstruačního cyklu.

Příznivě působí i monenasycené mastné kyseliny neboli MUFA. Mezi ně patří například kyselina olejová, která se hojně nachází třeba v olivovém oleji, avokádu, ořeších a semenech.

Bílkoviny, zinek i céčko

V případě bílkovin platí, že nadměrná konzumace těch živočišných snižuje šanci na otěhotnění, zatímco vysoká konzumace těch rostlinných šanci na miminko zvyšuje, a to zejména u žen nad 32 let. Zda je to ale způsobeno ovlivněním hladiny progesteronu, není zatím jasné.

Pozitivně může působit i tzv. středomořská dieta. I ta prokazatelně zvyšuje šanci na otěhotnění, zmírňuje nepravidelnosti menstruačního cyklu a má příznivý vliv i při řadě gynekologických obtíží, ani zde ale není jasné, zda za tím stojí vliv na hladinu progesteronu.

Důležitý je i příjem některých mikronutrientů, zejména vitaminu B6, zinku vitaminu C a E. Ostatně ženy, které opakovaně prodělaly samovolný potrat a trpí poruchami luteální fáze cyklu, často mívají právě nízké hladiny vitaminů C a E. Zapomínat nesmíme ani na příjem kyseliny listové – u ní byl dokonce zaznamenán i efekt na zvýšení plodnosti žen v premenopauze.

Zajímavá je naopak souvislost hladiny progesteronu s konzumací vlákniny. Její dostatečný příjem je sice nezbytnou podmínkou rovnováhy střevního mikrobiomu, existují ovšem studie ukazující, že když jí ženy v plodném věku konzumují vysoké množství, klesá u nich hladina progesteronu a testosteronu a stoupá výskyt tzv. anovulačních cyklů (cyklů, při nichž nedojde k uvolnění vajíčka, a není tedy možné otěhotnění). Řešením by mohlo být snížení příjmu vlákniny v druhé polovině menstruačního cyklu, zatím však neexistuje dostatek studií, které by to potvrdily.

Méně stresu, více pohybu a spánku

V rámci podpory produkce progesteronu a celkové hormonální rovnováhy je zároveň potřeba omezit působení stresu, protože chronický stres produkci progesteronu snižuje, a navíc snižuje aktivitu progesteronových receptorů, zejména v oblasti mozku a limbického systému. Tím zvyšuje zejména riziko vzniku depresí a kognitivních problémů. Důležité je také zlepšit kvalitu a celkovou dobu spánku.

Pozitivně působí pravidelný pohyb, především ten aerobního charakteru doplněný o další aktivity snižující stres, jako je například jóga. Zátěž v podobě sportu by ale neměla být příliš vysoká, protože přetížení by vedlo ke zvýšené produkci stresových hormonů. Důležité je i udržování optimální hmotnosti – ženy s BMI v pásmu obezity totiž mají obvykle hladinu progesteronu nižší.

Fytoprogestiny

Velmi užitečné jsou tzv. fytoprogestiny. Je to obdoba známějších fytoestrogenů, tedy přírodních látek, které se vážou na estrogenové receptory, a mohou tak do značné míry nahrazovat chybějící estrogen. Fytoprogestiny se naopak váží na progesteronové receptory a působí jako jejich selektivní modulátory – jde tedy o přírodní obdobu léků kategorie SMPR.

Nejlépe prozkoumané (a pravděpodobně i nejúčinnější) jsou čtyři fytoprogestiny: diosgenin, kaempferol, apigenin, luteolin a naringenin.

Diosgenin

Diosgenin je přírodní saponin, který může být prekurzorem progesteronu, estrogenu i testosteronu. Tato přeměna ale neprobíhá v lidském těle, ale pouze v laboratorních podmínkách, a proto se jeho přírodní zdroje (zejména divoký jam) používají například k výrobě krémů s obsahem progesteronu přírodního původu.

Přestože se diosgenin nedokáže v těle přeměnit na progesteron, může i tak být jeho konzumace velmi užitečná, protože zároveň funguje i jako účinný fytoprogestin, který se velice ochotně váže na progesteronové receptory.

Díky tomu může být diosgenin pomoci při všech potížích, které souvisejí s nedostatečnou produkcí progesteronu, ať už jde o diskomfort v premenopauze a menopauze, PMS či jiné gynekologické obtíže. Podporuje také funkci vaječníků a vhodný je i v prevenci osteoporózy, protože aktivuje osteoblasty, což jsou buňky nezbytné pro výstavbu kostní hmoty, a naopak snižuje aktivitu osteoklastů, které kostní hmotu odbourávají. Zvyšuje také syntézu bílkovin tvořících kostní hmotu.

Diosgenin zároveň potlačuje vstřebávání cholesterolu z potravy a urychluje jeho přeměnu na žlučové kyseliny, působí proti ateroskleróze a trombóze, je protizánětlivý a užitečný je i při diabetu.

Nejbohatším přírodním zdrojem diosgeninu je již zmíněný divoký jam (správný botanický název této rostliny je smldinec chlupatý). Jde o výživnou potravinu, která zároveň vyniká řadou léčivých účinků: podporuje hormonální rovnováhu, pomáhá v premenopauze a menopauze, je vhodná při nepravidelné menstruaci, problémech se štítnou žlázou, diabetu a řadě dalších potížích.

Dalším velmi bohatým zdrojem diosgeninu je pískavice řecké seno. Ta navíc obsahuje i fytoestrogeny s afinitou vůči oběma typům estrogenových receptorů (např. genistein a dadzein), a proto je velmi vhodná pro ženy v menopauze a premenopauze, kdy snižuje zejména výskyt návalů a depresí. Pomáhá ale i při bolestivé menstruaci a velmi užitečná je i v rámci poporodní péče. Mužům pak pomůže podpořit produkci testosteronu. Více o pískavici zde »

Kaempferol

Kaempferol je velice silný antioxidant z kategorie polyfenolů, který snižuje míru oxidativního poškození DNA, bílkovin a tuků, a to i při velice nízkých koncentracích. Působí také protizánětlivě. Některé studie navíc ukázaly, že jeho konzumace vede ke snížení rizika rakoviny (zejména pak rakoviny prsu a endometria) a také kardiovaskulárních onemocnění. Kaempferol totiž snižuje aktivitu estrogenových receptorů typu alfa, a díky tomu působí jako antiestrogen, který se může uplatnit právě v prevenci a podpoře léčby hormonálně závislých nádorů, jako jsou nádory prsu a endometria. Účinnost na děložní myomy zatím nebyla zkoumána.

Bohatými zdroji kaempferolu je ovoce a zelenina, zejména kapusta, brokolice, cibule, špenát, chřest, bobulové ovoce nebo jablka. Najdeme ho ale i v čaji nebo červeném víně.

Apigenin

Rovněž apigenin patří mezi polyfenoly. Nachází se v některých bylinách (například v oreganu, bazalce, tymiánu či heřmánku) a také v řadě druzích zeleniny – jeho bohatým zdroje je například petržel, celer nebo cibule. Vyskytuje se i v čaji, pivu a vínu.

Apigenin patří mezi fytoestrogeny, ale jeho účinnost je ve srovnání s jinými látkami z této kategorie (např. s genisteinem) o dost nižší. Nedávné studie ale ukázaly, že jde také o silný fytoprogestin, který snižuje například riziko rakoviny prsu a endometria.

Apigenin se navíc velmi dobře a rychle vstřebává a jeho zvýšená koncentrace přetrvává v těle poměrně dlouho dobu. Zároveň se hromadí v tkáních, což umocňuje jeho chemoprotektivní účinky.  

Luteolin

Nachází se v mnoha druzích rostlin a zároveň vzniká i v lidském těle přeměnou apigeninu. Některé studie prokázaly jeho protirakovinné působení a také možnou účinnost v případě endometriózy.

Naringenin

Další zajímavý polyfenol, který se nachází zejména v citrusových plodech, jako je grapefruit, citróne nebo pomeranč (dodává jim nahořklou chuť).

Jde o silný antioxidant s protizánětlivými působením a řadou příznivých účinků na imunitní systém. Prokázána byla i jeho schopnost chránit buňky nervového systému, jater a ledvin, stejně jako protinádorové působení a schopnost zmírňovat aterosklerózu. Patří také mezi fytoprogestiny, byť jeho účinky jsou v tomto směru nižší než už předchozích zmíněných látek. Má ale silné antifibrotické účinky. Jeho velkou výhodou je i vysoká biologická využitelnost.

Další užitečné byliny a živiny

Šišák bajkalský

Tato bylina obsahuje látku jménem baikalein, která se jak na progesteronové receptory, tak i na glukokortikoidní receptory, které jsou svou strukturou velmi podobné. Proto také nejen efektivně tlumí úzkost, ale také zmírňuje zánět a moduluje imunitní systém). Díky tomu je velmi účinný při zánětlivých gynekologických onemocněních, jako jsou endometrióza a myomy.

Pozitivní vliv má ovšem i na tzv. granulózní buňky vaječníků. Jde o buňky, které obklopují vajíčko a po ovulaci se mění na žluté tělísko produkující progesteron. Díky tomu dokáže šišák i podpořit produkci progesteronu a zpomalit stárnutí vaječníků.

Více o šišáku najdete zde »

Drmek obecný

Tato rostlina zvyšuje nejen produkci progesteronu, ale podporuje i jeho rovnováhu vůči estrogenu. Je účinná při PMS, kdy účinně snižuje prakticky všechny nepříjemné projevy – od poruch nálad, přes bolesti v podbřišku a v prsou až po migrény. V rámci jedné ze studií dokonce přinášel ženám výraznější úlevu než antidepresivum fluroxetin.

Využívá se také k léčení abnormalit menstruačního cyklu včetně amenorrhey (absence menstruačního krvácení) či velmi silného a prodlouženého krvácení, snížené plodnosti a problémů s nedostatečnou tvorbou mléka po porodu. Zajímavým účinkem je schopnost zpomalit stárnutí vaječníků a dělohy. Jeho užívání také může pomoci při migréně související s menstruačním cyklem.

Červený jetel

Obsahuje irilon, což je sloučenina zlepšující progesteronovou signalizaci. Je účinný při děložních myomech a endometrióze.

Kurkumin

Barvivo z kořene kurkumy pomáhá poměrně efektivně zvýšit hladinu progesteronu, a zároveň i zvýšit citlivost receptorů pro tento hormon. Zároveň snižuje hladinu hormonů FSH a LH.

Užitečný je při syndromu polycystických vaječníků (PCOS). V rámci výzkumů u žen s tímto problémem pomohl snížit vysokou hladinu androgenů a jeho užívání vedlo k vymizení cyst a tvorbě zdravých folikulů a žlutých tělísek a také ke snížení inzulinové rezistence, která je pro tuto nemoc také typická. Při dalším častém gynekologickém onemocnění – endometrióze – snižuje zánět a proliferaci (rychlé množení buněk) a podporuje apoptózu (buněčnou smrt) buněk sliznice usazených mimo dělohu.

Celkově také zlepšuje funkci vaječníků, chrání je před oxidativním stresem a dalšími nepříznivými vlivy a omezuje apoptózu jejich buněk. Pomáhá také zvýšit hladiny serotoninu a dopaminu, a díky tomu má i protidepresivní účinky a pomáhá stabilizovat náladu u PMS a PMDD. Při premenstruačním syndromu navíc pomáhá zmírnit i další nepříjemné příznaky, jako jsou bolesti v podbřišku, citlivost prsou, nadýmání apod.

Resveratrol

Pomáhá zvyšovat hladinu progesteronu, a navíc má pozitivní vliv na citlivost receptorů pro tento hormon (zejména se to týká progesteronových receptorů typu B), a to zvláště při zánětlivých stavech. Proto může být účinný například při endometrióze. Má také pozitivní vliv na granulózní buňky.

Maca

Přináší úlevu jak při premenstruačním syndromu, tak i v premenopauze a menopauze. Jedním z důvodů je právě i schopnost zvyšovat hladinu progesteronu.

Ashwagandha

Má pozitivní vliv na hormonální rovnováhu a velice vhodná je pro zmírnění nepříjemných příznaků v perimenopauze. Jedním z důvodů může být i její schopnost zvyšovat hladinu progesteronu, ta však zatím byla potvrzena pouze ve studiích na zvířatech.

Velkou část metaloproteinů obsahujících zinek tvoří enzymy – látky, bez nichž by v těle neproběhla žádná biochemická reakce. A část z nich jsou dokonce enzymy, které jsou nezbytné pro průběh epigenetických reakcí – tedy těch, které regulují aktivitu jednotlivých genů v naší DNA. S nedostatkem zinku v těle proto může souviset vznik řady zdravotních potíží, včetně těch nejzávažnějších.  (2, 3)

Historie

Zinek ve své anorganické, kovové podobě, je znám již velmi dlouho. Mosaz, tedy slitina zinku s mědí, se prokazatelně používala již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př. n. l., kde se získávala tavením mědi spolu se zinkovou rudou. Čistý zinek se ale povedlo izolovat až mnohem později – pravděpodobně ve 13. století v Indii. (5)

Obsah zinku v živé tkáni byl poprvé zjištěn v roce 1869 v rostlinách, v roce 1934 pak u zvířat. Jeho význam pro člověka byl poprvé objeven až v roce 1961 – tehdy byl v odborné literatuře popsán případ 21letého íránského farmáře, který se živil výhradně chlebovými plackami, bramborami a mlékem a trpěl malým tělesným vzrůstem, měl nedostatečně vyvinuté pohlavní orgány a byl anemický.  Krátce na to byl popsán případ Egyptských adolescentů, kteří se živili převážně chlebem a fazolemi a trpěli podobnými příznaky, a když jim byla podávána strava s dostatkem živočišných bílkovin a zinek, zlepšila se jak jejich chudokrevnost, tak vývoj pohlavních orgánů. (6)

Výskyt a vstřebávání zinku

Ve stravě se zinek vyskytuje mnohem hojněji v potravinách živočišného původu. Jeho vůbec nejbohatším zdrojem jsou ústřice, vysoké množství obsahují i další mořské plody, zejména krabi a humři. Hodně zinku obsahuje i maso -více hovězí a vepřové, o něco méně kuřecí. Vhodným zdrojem jsou i mléčné výrobky, naopak vejce a ryby obsahují zinku poměrně málo. Z rostlinných zdrojů je možno využít zejména ořechy a luštěniny, například fazole, cizrnu, dýňová semínka a kešu ořechy, výskyt zinku je zde však obecně nižší než v živočišných potravinách. (6, 14, 15)

Zinek ze stravy se v trávicí soustavě uvolňuje ve formě iontů, které jsou vstřebávány v tenkém střevě. Z běžné tuhé stravy se v průměru vstřebá do krve 33 % zkonzumovaného zinku, pokud je ale tento prvek dodáván v tekuté formě nalačno, zvýší jeho vstřebatelnost nad 60 %. Ze stravy s jeho vysokým podílem se přitom zinek vstřebává lépe. V těle se pak většina zinku (cca 70 %) koluje v krvi navázaná na bílkovinu albumin, z nějž se dle potřeby uvolňuje do jednotlivých tkání. (6)

Biologickou dostupnost zinku ovšem může výrazně zhoršit kyselina fytová, která se nachází například v řadě druhů semen, včetně obilovin a luštěnin. Ta se totiž v trávicím traktu na zinek váže a omezuje jeho vstřebávání. Obsah kyseliny fytové ve stravě lze ale snížit určitými typy úprav – nejvíce jej snižuje namáčení, klíčení a fermentace, protože při těchto postupech se v zrnech aktivují enzymy, které kyselinu fytovou rozkládají. Ke snížení obsahu této látky dochází i při mletí zrn, naopak při tepelné úpravě jsou její ztráty minimální. (7-9) Některé studie naznačují, že vstřebávání zinku může ovlivňovat i vysoký obsah vápníku ve stravě. Samotný vápník sice žádný vliv nemá, může ale zvyšovat negativní vliv kyseliny fytové. Některé z výzkumů však tuto skutečnost nepotvrdily. (6)

Doplňky stravy jsou obecně vstřebávány dobře, i zde ale panují velké rozdíly. Obecně u všech minerálů platí, že lépe vstřebatelné jsou ty organicky vázané, zatímco anorganicky vázané se vstřebávají hůře. V případě zinku pak byla vstřebatelnost a využitelnost zjištěna následovně (řazeno sestupně od nejlépe vstřebatelného): bisglycinát (tzv. chelátová forma) – pikolinát – oxid – glukonát. (10) Dalšími možnými formami jsou citrulinát a acetát.

Deficitem zinku ovšem může trpět i člověk, který ho ve stravě přijímá dostatek. Jeho vstřebávání totiž může být narušeno některými nemocemi a potížemi, typickým příkladem jsou zánětlivá onemocnění střev (například Crohnova choroba či ulcerózní kolitida) a malabsorpční syndromy. Problém může nastat i při jakékoliv probíhající infekci a také při akutním průjmu, protože se při něm zvyšují přirozené ztráty zinku stolicí. Deficitem zinku jsou ohroženi i diabetici, lidé s chronickými jaterními a ledvinovými chorobami, nadměrní konzumenti alkoholu (alkohol zvyšuje ztráty zinku močí), těhotné a kojící ženy a také vegetariáni a vegani. (6, 12-13)

Z těla je zinek vylučován převážně močí a stolicí.

Vliv na zdraví

Jak už jsme uvedli, zinek je v těle nezbytný zejména proto, že je součástí řady klíčových enzymů v těle. A patří mezi ně i ty, které ovlivňují průběh tzv. epigenetických reakcí.

To, že se nějaký gen nachází v DNA našich buněk, totiž v zásadě ještě nic neznamená. Aby byl funkční, tj. aby se podle něj mohly tvořit bílkoviny, musí být tzv. zapnutý. Některé geny v DNA jsou zapnuté či vypnuté trvale, jiné se zapínají a vypínají dle potřeby, a to pomocí několika biochemických reakcí. Mezi ně patří zejména metylace DNA, tzv. modifikace histonů ovlivňující bílkoviny vytvářející prostorovou strukturu DNA (zejména jde o acetylaci, metylaci a ubiquinaci histonů) a pochopitelně i reakce k nim opačné, tedy demetylace, deacetylace, deubiquinace…).

Zinek je přitom součástí většiny enzymů, které jsou pro průběh těchto reakcí nezbytné. Pokud je ho tedy v těle nedostatek, může to závažným způsobem narušit funkci řady důležitých genů v těle, což se může projevit zvýšeným rizikem řady nemocí a problémů. (4, 16)

Na následujících řádcích jsou uvedeny problémy, v nichž může hrát nedostatek zinku velmi výraznou roli, a je proto vhodné myslet na jeho dostatečné doplňování.

Imunita

Nedostatek zinku poměrně zásadně narušuje imunitní funkce, a platí to nejen pro vysoký deficit tohoto prvku – problémy s obranyschopností se totiž mohou vyskytnou již pře jeho mírný nedostatku. Zinek je totiž klíčový pro vznik a diferenciaci T-lymfocytů, jeho nedostatek ale dopadá i na další typy imunitních buněk, zejména na makrofágy, neutrofily a NK buňky. (18-20)

Nachlazení a respirační infekce

Výzkumy naznačují, že zinek dokáže přímo potlačovat vazbu virů ve sliznici i jejich schopnost množení, a proto je jeho užívání prospěšné při nachlazení a virových infekcích respiračního traktu. V rámci několika provedených studií sice po podávání zinku nedošlo ke zmírnění příznaků, jako je rýma, kašel či bolest svalů, pokud však bylo jeho užívání zahájeno do 24 hodin po objevení prvních příznaků, došlo k významnému zkrácení doby nemoci. (20-22)

Několik studií dokonce ukázalo, že užívání zinku může pomoci zmírnit průběh a příznaky nemoci COVID-19. (29)

Průjem u dětí

Jednou z cest, kterými zinek odchází z těla, je stolice. Když tedy člověk trpí průjmem, ztráty zinku se zvyšují. Velmi nebezpečné je to při infekčních průjmových onemocněních dětí, protože deficit zinku, ke kterému při nich dochází, zároveň zhoršuje schopnost těla se s průjmem vypořádat, takže vzniká začarovaný kruh. Několik klinických studií přitom prokázalo, že doplňky stravy s obsahem zinku zkracují dobu trvání průjmových onemocnění a snižují jejich závažnost. (6)

Makulární degenerace

Podle některých studií může hrát zinek roli při vzniku a rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace – očního onemocnění, které postihuje sítnici a často končí úplnou slepotou. Nizozemská populační studie například dospěla k závěru, že vysoký příjem zinku, beta-karotenu a vitaminů C a E ve stravě vede ke snížení rizika vzniku této choroby. V dalších výzkumech pak při podávání zinku osobám, které makulární degenerací již trpí, došlo ke zpomalení průběhu choroby, a v jedné studii dokonce i ke zlepšení zrakové ostrosti. (20, 23, 24)

Hojení ran, bércové vředy

Zinek je nezbytný pro udržení integrity kůže a sliznic. Proto není překvapením, že osoby trpící bércovými vředy, mají velice často nízkou hladinu zinku nebo trpí abnormálním metabolismem tohoto prvku. U pacientů s deficitem zinku tak jeho podávání obvykle vede ke zlepšení stavu bércových vředů. (25-27)

Testosteron, sexualita

Zinek má přímý vliv na buňky varlat, v nichž vzniká mužský pohlavní hormon testosteron, a navíc blokuje enzymatické systémy, které zajišťují přeměnu testosteronu na estrogen. Jeho užívání tak může zvýšit hladinu testosteronu v těle, ovšem jen u mužů, kteří mají zinku nedostatek. (30, 31)

Díky tomu bývá užívání zinku velmi prospěšné pro muže s erektilní dysfunkcí, u kterých pomáhá zlepšit jak schopnost erekce, tak i chuť na sex. Užitečný ovšem může být i při předčasné ejakulaci. Pokud je deficit zinku přítomen u chlapců v dětství a dospívání, vede to k narušení vývoje pohlavních orgánů, tzv. hypogonadismu. (32- 34, 36)

Plodnost

Zcela klíčový vliv má zinek rovněž na mužskou plodnost, a to nejen díky svému vlivu na produkci testosteronu – zároveň totiž podporuje tvorbu semenné tekutiny, snižuje v ní hladinu reaktivních forem kyslíku a podporuje integritu epitelu pohlavích orgánů.  Koncentrace zinku v mužských pohlavních orgánech je přitom výrazně vyšší než v jiných tělesných tkáních a tento prvek je také nezbytný hned v několika fázích procesu tvorby a zrání spermii. Nedostatek zinku tedy způsobuje výrazné snížení celkové tvorby spermií a zvyšuje míru jejich poškození. Vysoká koncentrace zinku se také nachází v „ocáscích“ spermií, kde je tento prvek je důležitý i pro pohyblivost spermií. Velmi efektivní je užívání zinku u kuřáků se sníženou plodností. (36)

Zinek je ovšem významný i pro plodnost žen – je totiž nezbytný k tomu, aby oocyt, tj. zárodečná buňka ve vaječníku, vytvořil a uvolnil vajíčko schopné oplodnění. Nedostatek zinku může také vážně narušit dělení a diferenciaci embrya a způsobit vážná vývojové poruchy. (37)

Mentální výkonnost

Zinek je nezbytný pro přenos signálu uvnitř nervových buněk a také mezi jednotlivými nervovými buňkami navzájem. Nachází se ve vysoké koncentraci zejména v hipokampu, což je část mozku zodpovědná za paměť, ale i v mozkové kůře a dalších oblastech. (38)

Nedostatek zinku je velice závažný v těhotenství, kdy může zásadním způsobem narušit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte. V ranných fázích těhotenství mívá za následek těžké defekty či zmenšení objemu mozečku, v poslední fázi (tj. mezi 24. a 40. týdnem) pak bývá důsledkem tohoto stavu spíše zhoršení funkce mozku – u dětí těchto žen obvykle bývá narušena zejména schopnost učení, některé aspekty paměti, ale i motorické schopnosti. V poslední třetině těhotenství totiž mozek dítěte prochází mimořádnými strukturními změnami a je na nedostatek zinku velice citlivý. (38)

Efektivní může být rovněž doplňování zinku u dětí trpících ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Zinek je nezbytnou součástí metabolismu melatoninu, což je hormon, který je (kromě regulace spánkového cyklu) nezbytný i pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu, a právě ta je při ADHD obvykle narušena. Deficit zinku je navíc u dětí trpících ADHD běžný. (39)

Nedávná studie rovněž naznačila, že nedostatek zinku v raném dětství může vést k rozvoji autismu. (40)

Hubnutí, metabolický syndrom

Další skupinou osob, u kterých je deficit zinku mimořádně častý, jsou ty s nadváhou a obezitou. Jednou z příčin je pravděpodobně vztah mezi hladinou zinku a produkcí leptinu – hormonu vytvářeného tukovou tkání, který působí na neuropeptit Y (NPY), jenž následně v hypothalamu reguluje příjem potravy. Leptin se ovšem zároveň podílí i na buněčné imunitě, a jeho nedostatek proto zvyšuje i náchylnost i infekcím. (41)

Zinek je zároveň vhodnou prevencí tzv. metabolického syndromu, což je soubor faktorů a změn v těle, které výrazně zvyšují riziko nemocí srdce a cév a diabetu (a mezi něž patří i obezita). (45)

Štítná žláza

Zinek zároveň pomáhá zvýšit v těle hladinu hormonů štítné žlázy, což je důležité jak při hypofunkci tohoto orgánu, tak i při hubnutí, protože hormony štítné žlázy jsou důležitým regulátorem energetického metabolismu. (42, 43)

Deprese

Doplňování zinku prokazatelně pomáhá snížit míru příznaků deprese. (47)

Užívání a kontraindikace

Potřeba zinku se liší zejména v závislosti na věku (viz tabulka), může ale stoupat v případě některých zdravotních problémů, u alkoholiků, těhotných a kojících žen apod. (17)

Naopak užívání vyšších dávek není vhodné – jedním z důvodů je fakt, že vyšší množství zinku brzdí vstřebávání mědi, což je prvek nezbytný pro krvetvorbu (naopak vyšší příjem železa ve stravy brzdí vstřebávání zinku). Již užívání dávek nad 60 mg po dobu několika týdnů se projevilo snížením hladin enzymů obsahujících měď. Dlouhodobější užívání dávek nad 150 mg denně může kromě chudokrevnosti vést i ke zhoršení imunity a poklesu hladiny HDL cholesterolu. Jednorázové dávky na 570 mg pak dokonce způsobují těžké nevolnosti, průjem, zvracení a křeče v břiše. (20)

Při užívání zinku je rovněž třeba vzít v úvahu možné interakce s některými léky. Pokud jej například užíváme spolu s antibiotiky na bázi tetracyklinu či quinolonu, dochází k jejich vzájemné interakci, což v důsledku vede ke zhoršení vstřebávání jak zinku, tak i antibiotik. V tomto případě je důležité antibiotika neužívat 2 hodiny před a 4-6 hodin po podání zinku. Podobně zinek snižuje vstřebávání penicillaminu, který se používá k léčbě revmatoidní artritidy – tady je třeba zinek užít nejpozději dvě hodiny před podáním léku. (20)

Zvýšený příjem zinku je naopak potřeba, pokud člověk užívá thiazidová diuretika – ta totiž mohou zvýšit ztráty zinku močí až o 60 %. (28)

Vhodné kombinace

Velice vhodná je kombinace zinku s hořčíkem, jelikož tyto dva prvky vzájemně zvyšují svoji vstřebatelnost a využitelnost, velmi efektivní jsou však i další kombinace. (46)

Poruchy erekce, testosteron: zinek + vitamin D3 (35)

Předčasná ejakulace: zinek + rhodiola + biotin + kyselina listová (32)

Štítná žláza: zinek + jód + selen (43)

Imunita, nachlazení: zinek + vitamin C (44), zinek + vitamin D3, zinek + EGCG (49), zinek + selen (51), zinek + hořčík (53)

Metabolický syndrom a diabetes: zinek + zázvor (45), zinek + kurkumin (48), zinek + hořčík (52)

Deprese: zinek + vitamin D3

Hubnutí: zinek + kurkumin (48)

ADHD: zinek + omega-3 (50)

1. Připravte se na početí

Dětem v okamžiku početí nepředáváme jen polovinu své DNA, ale i část epigenetických změn, které se za našeho života na této DNA nashromáždily. Jde o biochemické reakce, které vytvářejí na DNA jakési značky a mění svůj průběh na základě mnoha faktorů (výživa, životní styl, životní prostředí, stres…). Přitom mají tu moc snížit či zvýšit aktivitu řad genů, a některé z nich dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout.

Proto je vhodné, abychom se ještě před početím snažili svoji DNA „ozdravět“, tedy pokusit se z co největší míry zvrátit negativní epigenetické změny v našem těle, abychom jich budoucímu dítěti předali co nejméně.

Faktorů, které mohou negativně ovlivnit zdraví či intelekt dítěte, jež se chystáme počít, je celá řada. Zde je pár příkladů:

• Pokud je otec v okamžiku početí obézní, u jeho dětí zvyšuje nejen riziko obezity, ale i cukrovky a některých typů rakoviny. V případě matky to s největší pravděpodobností platí také, tam však v rámci výzkumů nejde oddělit od vlivu její obezity před početím od vlivu, který má tento fakt na dítě v průběhu těhotenství.
• Když je otec alkoholik, stoupá u jeho dětí nejen riziko vzniku závislostí, ale snižuje se i jejich intelekt a častěji se objevují poruchy chování.
• Negativně může děti ovlivnit i špatná výživa rodiče.
• Velkou roli hraje fakt, že je rodič kuřák, ale i třeba to, že byl v době početí vystaven zvýšenému stresu nebo toxinům ze životního prostředí.

Pokud se tedy člověk chystá počít potomka, měl by se snažit ještě předtím po nějaký čas zlepšit svou výživu, vyhýbat se cigaretám a alkoholu, pravidelně sportovat a nestresovat se.

Náš tip: pokud se početí nedaří, mohou být rovněž na vině negativní epigenetické změny. Zvláště to platí pro potenciální rodiče v pokročilejším věku, protože počet negativních epigenetických změn s věkem obecně stoupá. I tady tedy může pomoci snaha ozdravit svůj epigenetický profil. Pro ženy je z doplňků stravy velice vhodný resveratrol a omega-3 nenasycené mastné kyseliny, mužům pak může prospět třeba astaxantin nebo kombinace granátového jablka a vitaminu K2.

2. V těhotenství mu dopřejte výživu i klid

Absolutně nejdůležitějším obdobím z hlediska epigenetiky je nitroděložní vývoj. Pokud je tedy žena těhotná, měla by dbát na to, aby se vyhýbala všemu, co může epigenetický profil jejího potomka poškodit.

Základem by měla být zdravá, vyvážená strava. Škodlivý je zejména nadměrný příjem cukrů a tuků – ten může u dítěte v budoucnu vést nejen k obezitě, ale také k rozvoji poruch pozornosti a chování (např. k ADHD). Naopak by neměla chybět žádná z klíčových esenciálních živin. Zásadní je zejména dostatečný příjem bílkovin, vitaminů (stěžejní jsou zejména tzv. donory metylu, tj. například kyselina listová a vitamin B12), minerálů, omega-3 a dalších živin. Prokazatelný přínos má například tzv. středomořská dieta – pokud ji žena konzumuje v těhotenství, snižuje se u jejího dítěte riziko vzniku tzv. metabolického syndromu, tj. poruchy metabolismu, která může vést např. ke vzniku cukrovky nebo nemocí srdce a cév.

Samozřejmostí by pak mělo být vyhýbat se toxinům z životního prostředí, a to včetně znečištěného ovzduší – právě nečistoty z ovzduší, které těhotná žena vdechuje, totiž u jejího budoucího dítě zvyšují například riziko astmatu.

Náš tip: Stěžejním doplňkem stravy by v těhotenství měly být omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Jejich nedostatek může způsobit, že dítě bude mít snížený intelekt a bude trpět poruchami chování a psychickými potížemi. Nezbytný je příjem kyseliny listové, a zvláště v zimním období je vhodné doplňovat i vitamin D3.

3. Kojte ho co nejdéle

Mateřské mléko je nejen zcela nenahraditelným zdrojem živin, ale má i výrazný pozitivní epigenetický efekt. Díky tomu například podporuje rozvoj intelektu dítěte, ale zvyšuje i jeho ochranu ho i před řadou vážných onemocnění – snižuje například riziko rakoviny, zánětlivých střevních onemocnění, poruch imunity či obezity.

Náš tip: produkci mateřského mléka pomůže podpořit pískavice řecké seno nebo benedikt.

4. Dopřejte mu zdravou výživu

Výživa je jedním z hlavních epigenetických faktorů po celý život, ale dvojnásob to platí v dětství. Dítě potřebuje stravu bohatou na bílkoviny, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a další esenciální živiny. Takzvaná západní dieta, tedy strava bohatá na sacharidy a živočišné tuky naopak vede nejen k obezitě, ale i k vyššímu riziku poruch vývoje nervové soustavy a dalším potížím.

Náš tip: Kromě omega-3 je pro děti zásadní i dostatečný příjem vitaminu D3.

5. Zajistěte mu dostatek pohybu

Děti potřebují dostatek pohybu nejen v rámci prevence obezity a zajištění správného vývoje pohybové soustavy. Pohyb je totiž velice významným epigenetickým činitelem, který snižuje míru zánětlivých procesů v těle a chrání před vznikem řady civilizačních onemocnění. Malé děti přitom pro zajištění zdárného vývoje potřebují i více než pět hodin pohybu denně!

6. Zahrňte ho láskou

Zatímco silná traumata v období dětství způsobují negativní epigenetické změny, které mohou vést například k rozvoji depresí či jiných chorob, projevy lásky mají naopak z hlediska epigenetiky vliv jednoznačně pozitivní. Dítě, které se cítí milováno, je zkrátka zdravější a lépe se vyvíjí. Důležité jsou přitom nejen slovní projevy lásky, ale také co největší množství fyzického kontaktu. Děti je zkrátka třeba vymazlit!

V našem životě prakticky neexistuje okamžik, kdy bychom byli jedinou živou bytostí ve svém těle. Ještě nedávno se sice vědci domnívali, že v průběhu nitroděložního vývoje byla naše střeva panensky čistá, teprve v okamžiku průchodu porodními cestami jsme se „nakazili“ mikroorganismy naší matky a další jsme pak přijímali prostřednictvím mateřského mléka (probiotické bakterie), ale i třeba prostřednictvím kontaktu s pokožkou matky. Nedávné výzkumy ovšem prokázaly, že ve střevech bují bohatý život již dávno před narozením, protože se do nich dostávají mikroby z plodové vody a placenty.

Ovlivňuje imunitu, duševní vývoj i hubnutí

Slovo „nakazili“ jsme použili v uvozovkách záměrně. Tyto mikroorganismy totiž primárně nezpůsobují nemoci (i když v případě nerovnováhy ve střevním systému se to stát může). Naše soužití s nimi lze naopak označit jako symbiózu, tedy vztah oboustranně prospěšný. My jim poskytujeme výživu, oni nám za to pomocí fermentace pomáhají trávit potravu, produkují některé vitaminy (například vitamin B12 a K2), a navíc neustále interagují s naším imunitním systémem a pomáhají tak formovat naši imunitní odpověď.
Stav našeho mikrobiomu (mikrobiom je přesnější výraz než mikroflóra, protože nejde o rostlinné organismy) navíc prokazatelně může výrazně ovlivnit i naše sklony k mnohým nemocem a problémům, ať už jde například o kardiovaskulární choroby, cukrovku, astma, alergie, autoimunitní onemocnění či obezitu. Podle posledních výzkumů dokonce mikrobiom úzce souvisí s vývojem nervové soustavy (zvláště v prvních třech letech života), funkcí mozku i s reakcí na stres a úzkostí. Dokonce se objevily i studie naznačující možnou souvislost mikrobiomu se vznikem autismu!

Bakterie mění funkci DNA

Do toho všeho ovšem navíc vstupuje i epigenetika ve formě vnějších vlivů, které spouštějí specifické biochemické reakce, jež poté ovlivňují aktivitu genů v naší DNA, a mohou dokonce některé z nich zcela vypnout, či naopak zapnout. I tady je přitom náš vztah s mikroby v našich střevech vzájemný: My, lidé, totiž prostřednictvím faktorů svého životního stylu spouštíme reakce, které ovlivňují aktivitu genů nejen v naší vlastní DNA, ale i v DNA našich střevních mikrobů. A oni na oplátku zase velkou měrou ovlivňují naše epigenetické vzorce.
Už v době našeho prenatálního vývoje tak mikroorganismy z těla naší matky ovlivňovala, které z našich genů se zapnou a vypnou, a tedy i velkou řadu aspektů našeho vývoje. A pokračovalo to i po narození, zejména pak v prvních třech letech života, kdy se k „infekci“ od našich blízkých (mateřské mléko, kontakt s blízkými osobami) přidal i vliv výživy a dalších faktorů životního stylu.

Vše začíná v děloze

Nejcitlivějším obdobím lidského života z hlediska epigenetiky je prenatální vývoj, tedy těhotenství. V této době je největší intenzita epigenetických reakcí, které rozhodují o tom, které ze zděděných genů se posléze ve vývoji dítěte uplatní. Konkrétní průběh těchto epigenetických reakcí přitom ovlivňuje zejména matka. Zcela zásadní je vliv její výživy, která dodává nejen stavební kameny pro vývoj dítěte, ale i řadu substancí s epigenetickými účinky. Důležité je i vystavení matky znečišťujícím látkám z prostředí, její pohybová aktivita, a dokonce i emocionální stav. (Více o těchto vlivech jsme psali zde: https://www.epivyziva.cz/cesta-ke-zdravemu-miminku-ii-epigenetika-v-tehotenstvi/)
Jak už jsme ale uvedli výše, již v této době je vyvíjející se dítě vystaveno mikrobům z plodové vody či placenty, které osídlují jeho střevo a ovlivňují epigenetické procesy. Tyto mikroby přitom mohou ovlivnit zejména imunitní odpověď a sklony k alergiím v prvních letech života.
Nastávající matka by se proto měla snažit pozitivně ovlivňovat svůj vlastní střevní mikrobiom, protože tím rozhoduje o tom, které mikroorganismu osídlí střeva jejího dítěte. Důležitá je zde zejména racionální výživa s obsahem probiotik a probiotik – u žen, které tyto látky dostávaly v průběhu těhotenství, byla dokonce zjištěna i odlišná míra epigenetické reakce jménem metylace genů. Na místě je ale například i zdrženlivost v užívání antibiotik.

Kojení je nenahraditelné

Naprosto klíčovou potravinou v prvních měsících života je mateřské mléko. Obsahuje totiž nejen optimální mix živin z hlediska růstu a vývoje dítěte, ale i z hlediska epigenetických účinků jak na organismus dítěte, tak i na jeho mikrobiom. Najdeme tu například bílkovinu laktoferrin, která pozitivně ovlivňuje aktivitu genů řídících zánětlivou odpověď ve střevech, či oligosacharidy sloužící jako prebiotikum (tj. substrát umožňující přežívání střevních mikroorganismů). Mateřské mléko rovněž epigenetickou cestou ovlivňuje imunitu dítěte, jeho trávicí procesy, bariérovou funkci střeva, hladinu cholesterolu či sklony k zánětlivým procesům, k obezitě a také metabolickým poruchám v průběhu dalšího života. Příznivý vliv kojení na rozvoj střevní mikroflóry je rovněž pravděpodobně důvodem, proč kojené děti méně často trpí poruchami imunity, astmatem a alergiemi.

Trocha špíny neuškodí

Velkou roli v osídlování střeva však hrají i další vlivy. Především je to časný kontakt s mikroorganismy, což nabourává trend posledních desetiletí držet miminka v co nejvíce sterilním prostředí, abychom je chránili před nemocemi. Efekt je totiž zcela opačný. Když byly například v rámci výzkumu mláďata myší drženy v prostředí bez zárodků mikrobů, došlo u nich k nedokonalému rozvoji imunitní odpovědi a vysokému výskytu alergií.
Kontakt s běžnými mikroby, které se vyskytují v přírodě, je ovšem důležitý i v průběhu těhotenství, protože už tehdy se formuje imunitní odpověď dítěte prostřednictvím mikrobiomu matky. Děti žen žijících v době těhotenství na farmách tak například měly ve srovnání s dětmi městských matek výrazně nižší riziko astmatu.

Pozor na císařský řez

Podstatný je ovšem i způsob porodu. Při průchodu porodními cestami totiž dochází k masivnímu kontaktu s mikrobiomem matky, který je důležitý pro optimální kolonizaci střeva dítěte bakteriemi. U dětí, které přišly na svět císařským řezem, tak byly zaznamenány významné odchylky ve složení střevní mikroflóry, které přetrvávaly až do sedmého roku života. Tyto děti proto mají vyšší riziko vzniku poruch imunity, alergií, ale i rozvoje artritidy a zánětlivých střevních onemocnění. Zvláště u dětí trpících ulcerativní kolitidou a Crohnovou nemocí byla totiž zaznamenána nižší druhová rozmanitost střevní mikroflóry, která má za následek epigenetické změny vedoucí ke zvýšení rizika těchto chorob (zejména ovlivněním zánětlivé odpovědi). Děti po císařském řezu dokonce trpí i častějším výskytem dětské obezity.
Negativní vliv na složení střevní mikroflóry má pak i léčba antibiotiky. Ta v tomto směru působí negativně ve všech fázích života, v těch ranných však následkem toho způsobuje epigenetické změny, které v pozdějším věku například zvyšují riziko vzniku astmatu, zánětlivých střevních onemocnění či diabetu.
V těhotenství a prvních třech letech života jsou sice epigenetické vlivy střevního mikrobiomu nejvyšší, to však neznamená, že by se neuplatňovaly ani v dalším životě. Naopak – důležitost optimálního osídlení našich střev pokračuje po celý život. Například u dospělých obézních osob byla prokázána výrazně nižší druhová rozmanitost střevní mikroflóry a tento aspekt prokazatelně souvisí i s rizikem zánětlivých střevních onemocnění, diabetu, rakoviny střev a řady dalších potíží.

Zaměřeno na výživu

Jak tedy kvalitu populace v našich střevech zvýšit? Základem by měla být kvalitní strava, pomohou ale i doplňky stravy.

Probiotika
Velmi důležitá je konzumace probiotik, ať už ve formě kysaných mléčných výrobků, kvašené zeleniny či doplňků stravy. Zásadní je to zejména u těhotných matek a kojících – doplňování probiotik v posledních týdnech těhotenství a do 6 měsíců věku dítěte například vedlo k výraznému snížení výskytu atopického ekzému u dětí. Podobný vliv měla i konzumace probiotik u dětí, a to až do věku 7 let. Probiotika jsou ovšem v rámci péče o zdraví důležitá i po celý další život.

Prebiotika
Neméně zásadní jsou tzv. prebiotika. Jde především o nestravitelné či obtížně stravitelné sacharidy, které slouží jako substrát pro probiotické bakterie (např. fruktooligosacharidy a inulin). Jejich velmi bohatým zdrojem je například kořen čekanky, který se zároveň vyznačuje i epigenetickými účinky. Díky tomu čekanka výrazně podporuje imunitu, působí proti alergiím, zácpě, artróze, podporuje hubnutí a snižuje riziko nádorů tlustého střeva (více zde: https://www.epivyziva.cz/cekanka-obecna/). Dalšími zdroji prebiotik jsou například topinambury, česnek, cibule a některé druhy hub.

Isoflavony
Velmi pozitivní vliv na střevní mikrobiom mají i mnohé rostlinné substance, které z chemického hlediska patří isoflavony a polyfenoly. Většina z nich má silné antioxidační účinky, přímo působí proti řadě patogenům z řad bakterií, virů a plísní, a zároveň podporují růst mikroorganismů prospěšných. Některé vynikají i přímými epigenetickými účinky:

• Kvercetin, který můžeme najít zejména v řadě druhů ovoce, je z hlediska vlivu na mikrobiom asi nejlépe prozkoumám. V kombinaci s epigenetickým působením z něj dělá účinný přípravek na podporu hubnutí.
• Resveratrol obsažený ve slupkách hroznového vína podporuje růst několika kmenů „přátelských“ bakterií (zejména Lactobacillus a Bifidobacterium), potlačuje některé nežádoucí (například Enterococcus) a snižuje negativní dopad stravy s vysokým podílem tuku na střevní mikrobiom.

Další doplňky stravy

L-glutamin – Užívání této aminokyseliny účinně upravuje rovnováhu jednotlivých střevních mikroorganismů. To se projeví zejména zlepšením imunity a také podporou hubnutí.

Omega-3 a omega-6 – oba tyto typy nenasycených mastných kyselin mají na střevní mikrobiom příznivý vliv. Naše strava však obsahuje omega-6 spíše nadbytek, proto je vhodné doplňovat pouze omega-3.

Kurkumin – účinná látka kořene kurkumy je známá svým příznivými vlivem na zánětlivá střevní onemocnění (hlavně na Crohnovu chorobu a Ulcerativní kolitidu). Důvodem je přitom jak jeho epigenetické působní na zánětlivé procesy, tak vliv na střevní mikrobiom. Pro optimální vstřebávání je třeba kurkumin konzumovat spolu s piperinem.

Spirulina – tato modrozelená sladkovodní řasa účinně podporuje růst prospěšných probiotik (hlavně Lactobacillus), a zároveň efektivně potlačuje množení těch nežádoucích.

Vlastnosti a schopnosti našeho budoucího miminka nejsou ovlivněny jen tím, jaké geny mu předáme v naší DNA. Neméně důležité je, které z těchto genů jsou v určitých okamžicích života zapnuté, a mohou se tedy podle nich tvořit bílkoviny, anebo vypnuté a tedy nefunkční. Zapínání a vypínání genů se přitom děje pomocí tzv. epigenetických reakcí, jejichž průběh velkou měrou ovlivňujeme svým životním stylem.

To platí po celý náš život, v rámci nitroděložního vývoje, při kterém probíhají bouřlivé procesy růstu a vývoje, to však platí několikanásobně více. Je prokázáno, že v průběhu těhotenství je dítě mnohem náchylnější na faktory působící ze životního prostředí, které mění aktivitu jeho genů, než poté po zbytek života. Životní styl matky v těhotenství tak výrazně ovlivňuje nejen zdraví, ale i například inteligenci, a dokonce i psychiku dítěte (například ve smyslu náchylnosti k úzkostem a depresím).

Na co bychom tedy v průběhu těhotenství měli dbát, abychom našemu dítěti připravili co nejlepší vstup do života?

Výživa pro růst, imunitu i inteligenci

Výživa je v těhotenství zásadně důležitá. Poskytuje totiž dítěti nejen stavební kameny pro jeho růst a vývoj, ale zároveň pro něj představuje i důležitou informaci o podmínkách panujících ve vnějším světě. V jeho těle na základě těchto informací probíhají epigenetické reakce, které mají za úkol dítě co nejlépe připravit pro život v tomto světě.

Naprostým základem by proto v těhotenství měla být zdravá, vyvážená strava s dostatkem, ale nikoliv nadbytkem všech důležitých živin. Z epigenetického pohledu byl prokázán například pozitivní vliv tzv. středomořské stravy, která je bohatá na olivový olej, ryby a mořské plody, ovoce, zeleninu, luštěniny a červeného vína. Většina z těchto potravin má totiž pozitivní epigenetické účinky, tj. pozitivně ovlivňují aktivitu důležitých genů, a proto jsou (pochopitelně až na to víno) vhodné i jako základ těhotenské stravy. Podle výzkumů tento jídelníček chrání nenarozené dítě před tzv. metabolickým syndromem, což je skupina poruch metabolismu, které zvyšují riziko kardiovaskulárních nemocí a diabetu 2. typu. V západním světě přitom trpí metabolickým syndromem cca třetina populace.

Makroživiny

Obecně škodlivá je naopak strava obsahující nadbytek sacharidů a tuků – přemíra obojího škodí zdraví obecně, pokud však nadbytek obou živin konzumuje těhotná matka, vede to u dítěte k nadměrné metylaci genu pro tvorbu růstového faktoru IGF2. Důsledkem může být například vznik ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Strava s vysokým obsahem tuků také snižuje míru epigenetické reakce jménem acetylace histonů. Kvůli tomu se snižuje aktivita genu pro tvorbu bílkoviny jménem adiponektin, která se podílí na regulaci krevní glukózy a oxidaci mastných kyselin. To může u dítěte vést k vyššímu riziku obezity a diabetu 2. typu.

Velice důležitý je naopak dostatečný příjem kvalitních bílkovin. Pokud jich nastávající matka konzumuje nedostatek, její potomci mají nejen nižší celkovou porodní hmotnost, ale také poměrově nižší hmotnost řady důležitých orgánů – mozku, srdce, jater a ledvin. Jsou rovněž negativně ovlivněny některé procesy tvorby energie v játrech, produkce stresových hormonů a tyto děti jsou i v dospělosti celkově nižšího vzrůstu.

Mikroživiny

Kyselina listová, vitaminy B12, B6, B2, cholin a betain – tyto živiny zmiňujeme najednou, protože všechny dohromady jsou důležité pro správný průběh další stěžejní epigenetické reakce – metylace genů (většinou fungují jako tzv. donory metylu). Dobře známá je zejména nezbytnost kyseliny listové, jejíž nedostatek zejména v raných fázích těhotenství vede k těžkému poškození mozku a nervové soustavy. Při jejím metabolismu totiž vzniká metylová skupina, která se procesu metylace účastní. Nezbytný je ale i dostatečný příjem ostatních uvedených živin, které tohoto procesu zasahují jako tzv. kofaktory (součásti enzymů). Nedostatek vitaminu B2 ve stravě matky bývá dáván do souvislosti s metylačními změnami, které mohou způsobit poruchy růstu a rozvoj diabetu, u nás však bývá jeho deficit spíše výjimečný.

Vitamin D3 – tento vitamin s výraznými epigenetickými účinky má v těhotenství velice důležitou roli. Ovlivňuje totiž aktivitu genů, které řídí transport důležitých živin přes placentu. Tato funkce je nezbytná pro zajištění dostatku živin nutných pro správný růst a vývoj plodu, bez vitaminu D3 by vyvíjející dítě trpělo vážnou podvýživou. Jeho deficit se tak projevuje potlačením růstu plodu, špatným vývojem kostí (zhoršení jejich hustoty i obsahu minerálů), a po narození pak vyšším rizikem vzniku obezity.

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny mají nejen výrazné epigenetické účinky (zejména v oblasti metylace genů), ale i důležitou strukturní funkci. Zvláště jedna z nich, DHA, je totiž součástí buněčných membrán a v oblasti mozku je považována za nejdůležitější látku tukové povahy. Mírou konzumace omega-3 v těhotenství (a poté i při kojení) proto můžeme přímo ovlivnit vývoj mozku a nervové soustavy dítěte, a dokonce i jeho inteligenci, paměť a schopnost koncentrace. Když navíc byly v rámci výzkumu krmeny pokusné myši krmeny stravou s nízkým obsahem omega-3, rodili se jim potomci s výrazně menším mozkem, a navíc s vysokou mírou úzkostných projevů. Omega-3 jsou v těhotenství rovněž nezbytné i pro správný vývoj imunitního systému dítěte i prevenci alergií – u dětí alergických matek, které je v těhotenství doplňovaly, byl zaznamenán nižší výskyt atopických ekzémů i respiračních potíží.

A co doplňky stravy?

Obecně platí, že v těhotenství bychom měli s doplňky stravy zacházet velice opatrně a základem by měla být pestrá strava. Většina epigeneticky působících doplňků stravy s v těhotenství nedoporučuje, je tu ale několik výjimek.

Tou nejznámější je kyselina listová. U nás ji ženy dostanou automaticky předepsánu, jakmile v těhotenství poprvé navštíví gynekologa, protože je ale důležitá především v prvních týdnech po početí, je vhodné dbát na její dostatečný příjem už v době, kdy začínáme miminko plánovat.

Velice vhodné je užívání omega-3 nenasycených mastných kyselin – kanadská studie totiž prokázala, že pouze čtvrtina těhotných žen konzumuje omega-3 dostatek! Je to důležité jak pro vývoj dítěte (viz výše), ale těhotným ženám to pomáhá zmírnit příznaky těhotenské cukrovky, a omega-3 rovněž výrazně snižují riziko poporodních depresí!

Zvláště na podzim a v zimě je vhodné zvážit i doplňování vitaminu D3, jehož nedostatek je rovněž v našich zeměpisných šířkách velice častý.

Negativní emoce a stres ohrožují nejen imunitu

To, že silné negativní emoce v průběhu těhotenství mají devastující vliv i na psychiku nenarozeného dítěte, je známo již řadu let. V poslední době se ale objevují výzkumy, podle nichž je i toto zapříčiněno epigenetickým mechanismy.

Zajímavý výzkum na toto téma proběhl v kanadském Quebecku. Zaměřil se na děti žen, které byly těhotné v zimě 1998. Tehdy zde totiž zuřila velká sněhová bouře, která ponechala v hlubokém mrazu tři miliony obyvatel po 45 dní bez elektrického proudu, což pochopitelně znamenalo velký stres pro všechny obyvatele, a pro těhotné ženy dvojnásob. Když vědci třináct let poté zkoumali DNA jejich dětí, zjistili u nich zvýšenou metylaci u téměř tisícovky genů, které ovlivňují imunitní systém, zvláště pak funkci T-buněk. Úroveň metylace přitom souvisela s objektivní velikostí stresu, kterému byla matka vystavena (např. s mírou poškození jejího domova). Jinými slovy čím větší stres matky, tím horší imunita dítěte.

Prokázán byl i vliv emocí matky na psychickou pohodu dítěte v průběhu dalšího života. Když například vědci zkoumali DNA dětí žen, které byly v těhotenství sexuálně zneužity, zjistili u nich zvýšenou metylaci genu ovlivňujícího receptory pro glukokortikoidy. Glukokortikoidy jsou hormony, které zajišťují optimální odezvu na stres, a pokud je jejich působení omezeno (třeba právě nefunkčními receptory), vede to například ke zvýšené míře úzkosti.

Nebezpečná cukrovka i obezita

Velkou měrou může epigenom dítěte ovlivnit především těhotenská cukrovka, pokud není kompenzována. Škodlivě zde totiž působí především vysoká hladina glukózy v krvi, která při dlouhodobém působení dokáže výrazně měnit především úroveň metylace genů. Dítě má pak v pozdějším věku výrazně vyšší riziko cukrovky i obezity.

Dalším problémem může být obezita matky, která rovněž výrazně ovlivňuje metylaci genů dítěte. To má pak vyšší sklony k obezitě, cukrovce a nemocem srdce a cév. Škodlivě ovšem působí i podváha matky.

Kouření škodí mozku i plicím dítěte

Kouření zásadně mění epigenetické vzorce samotného kuřáka, pokud ale tomuto zlozvyku holduje těhotná žena, má to výrazně negativní vliv i na její nenarozené dítě. To sice nedýchá škodlivý dým, řada problematických látek ale přechází do krve a odtud přes placentu a v důsledku ovlivňuje genetickou informaci plodu podobným způsobem jako DNA samotného kuřáka. Nedávný výzkum zveřejněný v časopise American Journal of Human Genetics prokázal, že kouření v těhotenství zasahuje především proces jménem metylace genů (metylace způsobuje, že je gen „vypnutý“). Jeho autoři zjistili, že děti kuřaček mají ve srovnání s potomky nekuřaček odlišné metylační vzorce u více než 6 000 genů! Zejména přitom šlo o ty geny, které ovlivňují vývoj nervové soustavy a plic.

V samotném těhotenství kouření negativně ovlivňuje růst plodu – děti kuřaček se rodí s nižší porodní hmotností – a zvyšuje riziko potratu. Epigenetické změny jsou také pravděpodobně důvodem, proč se kuřačkám rodí větší procento dětí s rozštěpem. V průběhu života pak mají tyto děti vyšší výskyt potíží dýchacího systému, poruch imunity, bývají častěji obézní a jsou také více ohroženy rakovinou a cukrovkou II. typu.

Alkohol ničí intelekt

Pokud nastávající matka pije alkohol, negativně tím ovlivňuje všechny základní epigenetické mechanismy (tj. metylaci genů, acetylaci histonů a regulaci pomocí microRNA). To se negativně projeví především na vývoji nervové soustavy dítěte – hrozí mu zejména snížená inteligence, poruchy učení a paměti, zhoršení pozornosti, ale také vyšší riziko úzkosti a poruch chování.

Pozor na toxiny z životního prostředí

Poměrně zásadně mohou epigenetické vzorce vyvíjejícího se dítěte měnit toxické látky z prostředí. Ovlivňují totiž tzv. kofaktory, což jsou nebílkovinné části enzymů, a to zejména těch enzymů, které se účastní epigenetických procesů. Některé z těchto kofaktorů se spotřebovávají při procesech detoxikace, další jsou poškozeny volnými radikály, jejichž produkci přítomnost toxinů v organismu ovlivňuje. Některé škodliviny také zasahují do buněčného metabolismu nebo ovlivňují funkci mitochondrií.

Většina z toxických látek pochopitelně škodí člověku v jakémkoliv věku, vyvíjející plod je však na ně mnohonásobně citlivější než dospělý organismus, což ostatně platí i pro děti v době krátce po narození. Změny, které v důsledku jejich působení v epigenetické informaci probíhají, jsou prakticky vždy negativní – jejich důsledkem mohou být v horším případě vývojové vady, v tom lepším pak menší změny, které v dalším životě dítěte výrazně zvyšují riziko vzniku řady onemocnění (tyto epigenetické změny jsou ale naštěstí v mnoha případech vratné). Míra poškození plodu přitom závisí nejen na množství působící látky, ale na tom, v které fázi těhotenství se to přihodí. Nejhorší dopady má působení toxinů v prvním trimestru.

Riziko přitom představují nejen látky, které obecně vnímáme jako „jedy“, tedy například těžké kovy (značná část jejich toxického působení má epigenetické pozadí), ale třeba i exhalace z průmyslu a dopravy, pesticidy a další látky využívané při pěstování zemědělských plodin, a dokonce třeba i polycyklické aromatické uhlovodíky, které vznikají třeba i při grilování či hoření svíček. Toxiny z životního prostředí působící v době těhotenství mohou například negativně ovlivňovat růst plodu, vývoj kognitivních schopností, po narození pak zvyšují výskyt poruch imunity, astmatu a alergií či poruch chování.

V odborném časopise Journal of Physiology byl nedávno zveřejněn výzkum týmu pod vedením Kirsteen Browningové, který jednoznačně prokázal souvislost vysokotučné stravy a obezity potomků na laboratorních potkanech. K podobným výsledkům však dospěl i průzkum zaměřený na lidské matky a jejich děti. Ukázalo se přitom, že nevhodná strava v těhotenství může u dítěte vážně narušit procesy ovlivňující vznik pocitu nasycení.

Je obezita nemoc mozku?

Při studii na potkanech využili vědci dvě skupiny březích potkanic. První dostávala normální stravu, druhá stravu s vysokým obsahem tuku. Po narození byla mláďata od matek oddělena a krmena stejnou stravou. Prakticky všichni potomci „tukožroutských“ matek měli v dospělosti vyšší obsah tuku v těle, závažnější však byla ještě jiná věc: Ještě předtím, než se vlastní obezita projevila, u nich badatelé zjistili poruchu nervových obvodů přenášejících informace z žaludku a tenkého střeva do mozku a zpět.

Právě tyto obvody jsou přitom zásadní pro průběh reflexů vytvářejících po jídle pocit nasycení, a pokud jsou narušené, vede to k přejídání. Tento výzkum tak dává za pravdu teoriím, které považují obezitu za onemocnění mozku.

Výsledky průzkumů u lidských matek souvislost vysokotučné stravy a rizika obezity potomků rovněž prokázaly, ale nikoliv zcela jednoznačně. Důvodem je patrně fakt, že negativní vliv nadměrného příjmu tuků může vykompenzovat dostatek pohybové aktivity v těhotenství nebo dostatečný příjem některý důležitých živin, například omega-3 nenasycených mastných kyselin. Na prokázání těchto souvislostí se Kirsteen Browningová hodlá zaměřit v některém ze svých dalších výzkumů.

Více o omega-3 nenasycených mastných kyselinách se dočtete zde.

Omega-3 nenasycené mastné kyseliny jsou mastné kyseliny s dvojnou (tj. nenasycenou) vazbou na třetí pozici. Nejčastěji sem bývají řazeny tři látky:

• kyselina alfa-linolová (ALA),
• kyselina ekosapentaenová (EPA),
• kyselina dokosahexaenová (DHA).

Mezi omega-3 nenasycené mastné kyseliny ovšem patří i další látky, například kyselina stearidonová (SA).

Zatímco v živočišných tkáních se vyskytují omega-3 nenasycené mastné kyseliny s delším řetězcem, tedy DHA a EPA, omega-3 s kratším řetězcem, tedy ALA a SA se nacházejí ve zdrojích rostlinných. Jedinou výjimku představují mořské řasy, které obsahují kromě ALA a SA také nemalé množství DHA a EPA. ALA se ovšem v lidském těle se může v omezené míře na DHA a EPA přeměňovat. Zároveň platí, že EPA se může v těle přeměňovat na DHA. (74, 76)

DHA je důležitou stavební součástí buněčných membrán. Zvláště vysoký je její výskyt v membránách nervových buněk, zejména pak v buňkách mozkové kůry čelního laloku, kde tvoří 15 % ze všech obsažených mastných kyselin. Jde přitom o zcela zásadní látku pro přenos nervových vzruchů, buněčnou signalizaci a metabolismus glukózy v mozkové kůře. Některé metabolity DHA dokonce chrání mozkové buňky před působením volných radikálů. Čelní lalok je přitom oblast zodpovědná za kognitivní procesy, jako je proces učení, soustředěná pozornost, plánování a řešení problémů, a navíc je úzce propojená s tzv. limbickým systémem, který úzce souvisí s emocemi, a tudíž i sociálním vývojem. Dostatečný příjem DHA je proto nezbytný zejména v těhotenství a u dětí do dvou let věku, a její deficit může vést k závažným kognitivním problémům (45-48).

EPA je rovněž součástí buněčných membrán, její nejdůležitější funkcí ovšem je bránit vzniku zánětlivých procesů v těle (viz níže). Její dostatečný příjem je zcela zásadní po všechny období života.

Výzkumy přitom ukazují, že naprostá většina západní populace přijímá omega-3 kritický nedostatek, což se může projevit zvýšeným výskytem řady civilizačních onemocnění. Za naprosto minimální množství, které je nutné k udržení dobrého zdravotního stavu, je považováno 1750 mg EPA a DHA týdně, tj. cca 250 mg denně, za optimum je však pokládáno množství mnohem větší (1-4 g denně). V rámci rozsáhlého průzkumu v rámci populace USA však vědci zjistili, že pouze 27 % populace přijímá alespoň ono minimální doporučené množství 250 g denně. (11) V ČR žádný podobný výzkum zatím neproběhl, lze však předpokládat, že zde situace bude obdobná.

Výskyt

ALA se vyskytuje hojně v rostlinných olejích, například v řepkovém, slunečnicovém či lněném, najdeme ji také v semenech (např. v dýňovém a slunečnicovém semínku), ovčím a kozím mléce a v rybách. Nejdůležitějším zdrojem EPA a DHA jsou ryby, konkrétně rybí tuk, v menší míře se ale vyskytují také v dalších potravinách živočišného původu, především ve vejcích, méně pak v mase a mléčných výrobcích. Jedinou rostlinnou potravinou s obsahem EPA a DHA jsou mořské řasy.

Protože ALA, která se hojně nachází v řadě rostlinných zdrojů, se může přeměňovat na EPA i DHA, mohlo by se zdát, že ani pro vegany by neměl být problém přijímat dostatečné množství omega-3. Situace je ale složitější. Zatímco býložravci dokáží ve svých tělech tuto přeměnu uskutečňovat poměrně efektivně, v lidském těle se na EPA a DHA přemění maximálně 9 % přijaté ALA, z toho cca 8 % na EPA a 1 % na DHA. Na rozdíl od EPA a DHA, které jsou uloženy v buněčných membránách, se totiž ALA v těle neskladuje, a protože tělo má pouze omezené metabolické kapacity na její přeměnu, zbytek je oxidován a využit jako zdroje energie (69).

Situaci navíc komplikuje, pokud zároveň ve stravě přijímáme nadbytek dalšího typu nenasycených mastných kyselin – omega-6, zejména kyseliny linolové. Ta totiž v těle nejen podporuje vznik zánětlivých procesů (viz níže), ale také využívá stejné metabolické dráhy jako ALA (zejména jde o enzym desaturázu), takže snižuje efektivitu její přeměny na EPA a DHA (69). Skutečný podíl přeměněné ALA tak může být ve výsledku výrazně nižší než uvedených.

Vzhledem k omezeným možnostem přeměny ALA na EPA, a zejména na DHA, je proto výhodnější, abychom minimálně v některých životních obdobích upřednostňovali živočišné zdroje omega-3 (především rybí olej). Důležité je to zejména v dětství, kdy organismus nejen potřebuje celkově vysoký příjem omega-3, ale vzhledem k vývoji nervové soustavy především výrazně vyšší podíl DHA než v dospělém věku.

O něco výhodnějším rostlinným zdrojem omega-3 se jeví kyselina stearidonová (SA). I ta se může přeměnit na EPA a DHA, protože ale k tomu nepotřebuje enzym desaturázu, je tato přeměna výrazně efektivnější než v případě ALA – například v červených krvinkách osob užívající SA bylo nalezeno cca dvojnásobné množství EPA než u osob užívajících ALA. Nutno ovšem podotknout, že většina výzkumů o prospěšnosti konzumace SA byla financována americkou společností, která vyvinula olej z geneticky modifikované sóji obohacený právě o SA. V přirozených potravinách se SA naopak vyskytuje jen málo, významnějším zdrojem je pouze konopný olej a mořské řasy. (71-73, 76)

Historie

První ucelené poznatky o vlivu omega-3 nenasycených mastných kyselin na zdraví byly publikovány v roce 1956. Studie tehdy prokázaly souvislost jejich příjmu s kardiovaskulárním zdravím, konkrétně s mírou aterosklerotických změn a výskytem ischemické choroby srdeční a infarktu myokardu (1, 2). Postupně pak přibývaly výzkumy mapující další pozitivní účinky a v posledních 15 letech bylo opakovaně prokázáno epigenetické působení omega-3, tedy schopnost ovlivňovat aktivitu důležitých genů v rámci lidské DNA.

Vliv na zdraví

Mechanismů, jimiž omega-3 nenasycené mastné kyseliny ovlivňují lidské zdraví, je celá řada. Mezi ty nejvýraznější přitom patří ovlivnění tvorby hormonů regulujících buněčné funkce, stejně jako tzv. epigenetické působení spočívajícím ve vypínání a zapínání určitých genů. EPA i DHA totiž ovlivňují proces metylace, který spočívá v navázání metylové skupiny na DNA, a právě touto biochemickou reakcí dochází k vypínání genů. Výzkum probíhající mezi původními obyvateli Aljašky, kteří konzumují až 20x více ryb než běžná populace USA, prokázal výskyt odlišných metylačních vzorců celkem na 27 oblastech DNA, z nichž 78 % prokazatelně souviselo s vysokou konzumací omega-3. Navíc se jednalo převážně o epigenetické změny související s vyšší odolností vůči kardiovaskulárním chorobám a zánětlivým procesům. Celkový počet genů, které EPA a DHA výlučně ovlivňují, se pohybuje okolo 900 (3-8).

Vývoj plodu v těhotenství

Omega-3 mastné kyseliny jsou zcela zásadní pro správný vývoj plodu během těhotenství, zejména pak pro vývoj mozku nenarozeného dítěte.

V japonské studii, v níž byly myši krmeny stravou s nízkým obsahem těchto mastných kyselin, byla u jejich potomků při narození prokázána menší velikost mozku, což v dalším životě ovlivnilo nejen jejich kognitivní funkce, ale způsobilo to i odlišné emocionální chování, zejména vyšší sklon k úzkostným projevům (13). Podle autorů výzkumu je příčinou předčasné stárnutí tzv. fetálních neurálních kmenových buněk, z nichž v průběhu nitroděložního vývoje vznikají mozkové buňky. Problémy navíc přetrvávaly, i když malé myšky dostávaly v průběhu dalšího života ve stravě dostatek omega-3.

Že úzký vztah mezi konzumací omega-3 a vývojem mozku platí i u lidí, prokázala například i rozsáhlá studie Kanadských vědců. Alarmující přitom je, že v rámci ní vědci zjistili, že pouze čtvrtina žen v těhotenství a tři měsíce po porodu konzumuje této živiny dostatečné množství (14).

Kognitivní funkce

Jak už jsme uvedli v úvodu, zejména DHA je důležitou strukturní součástí nervových buněk, a její deficit proto může výrazně zhoršit kognitivní funkce i emoční a sociální chování. Nejvýrazněji to platí u dětí do dvou let, kdy ještě probíhá intenzívní vývoj mozkových struktur (49). V této době tedy může deficit omega-3 negativně ovlivnit i zrakové funkce. Významný je ovšem i příjem DHA v pozdějším věku – například ze sedmi vědeckých studií jich pět prokázalo, že užívání DHA vede ke zlepšení výkonu dětí ve škole, a to včetně schopnosti učit se, čtení a pravopisu (48).

V dětském věku je ovšem důležitá i EPA – její deficit byl například prokázán u dětí s ADHA (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou). Omega-3 (EPA i DHA) je přitom možné využít i v léčbě dětí trpících ADHD, k dosažení zlepšení však bylo v rámci výzkumů třeba poměrně vysoké dávkování (1-2 g omega-3 denně) (50). Zastoupení EPA je zde důležité zejména proto, že děti s ADHD mají v těle vyšší míru zánětlivých procesů – ostatně není bez zajímavosti, že ve srovnání s běžnou dětskou populací častěji trpí také alergií a astmatem (51, 52).

Prokázán byl ovšem i příznivý vliv dostatečné konzumace EPA a DHA na zpomalení úbytku kognitivních funkcí a paměti s věkem (11). Vysoká hladina omega-3 v krvi navíc dokáže u starších osob výrazně redukovat výskyt tzv. malých mozkových infarktů a malých lézí, a to až o 40 %. Tyto mozkové abnormality se přitom vyskytují zhruba u 20 % starších 65 let a výrazně zvyšují riziko úbytku kognitivních a paměťových funkcí, stejně jako riziko stařecké demence a mozkové mrtvice (15).

Další studie pak prokázala, že starší osoby s nízkou hladinou omega-3 v krvi mají menší objem mozku (rozdíl odpovídal zhruba vlivu dvou let stárnutí), a dochází u nich k rychlejšímu úbytku paměťových a dalších kognitivních schopností, jako je schopnost řešení problémů či analytické myšlení (16). Bez ohledu na věk pak platí, že osoby, které konzumují ryby alespoň 1x týdně mají oproti ostatním větší objem šedé mozkové hmoty v oblastech mozku odpovídající za paměť (o 4,3 %) a kognitivní funkce (dokonce o 14 %) (18).

Některé studie navíc naznačují i vliv dostatečné konzumace omega-3 na riziko vzniku Alzheimerovy choroby. Navýšení jejich konzumace o 1 g týdně například vedlo u osob nad 65 let k redukci hladiny beta-amyloidů v krvi o 20-30 % (17). Právě zvýšená hladina beta-amyloidů v krvi přitom může vést k tvorbě tzv. beta-amyloidních plaků v mozku, které jsou charakteristickým projevem Alzheimerovy choroby. Lidé, kteří konzumují ryby alespoň 1x týdně, také mají celkově vyšší objem šedé hmoty mozkové, což rovněž výrazně snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby (19). Pozitivní vliv konzumace omega-3 byl přitom zaznamenán zejména v oblasti pracovní paměti, jež bývá u nemocných ovlivněna zvláště výrazně. Právě fungující pracovní paměť je přitom nezbytná pro řešení jakýchkoliv úkolů.

Při Alzheimerově chorobě je důležitá dostatečná konzumace EPA, protože k degradaci nervových buněk velkou měrou přispívají zánětlivé procesy. Zároveň ale byla u nemocných osob pozorována rovněž výrazně snížená hladina DHA, proto je důležité dbát i na příjem této nenasycené kyseliny. (69)

Zánětlivé procesy

Zcela stěžejní rolí omega-3 nenasycených mastných kyselin je pozitivní ovlivnění míry zánětlivých procesů v těle. To je zásadně důležité, protože právě zánět je mechanismem, který se podílí na vzniku spousty onemocnění, včetně těch nejzávažnějších. Mechanismů, kterými omega-3 míru zánětlivých procesů ovlivňují, je dlouhá řada, v zásadě ale platí, že jejich dostatečná konzumace je jednou z nejdůležitějších faktorů, které nám mohou pomoci se zánětem bojovat.

EPA, DHA i ALA patří mezi velice silné přírodní inhibitory enzymu cyklooxygenázy 2 (COX-2), což je látka spouštějící produkci prostaglandinů, látek způsobující vznik zánětlivých procesů a bolest. Na rozdíl od protizánětlivých léků z kategorie nesteroidních antirevmatik navíc působí selektivně pouze na COX-2 nikoliv na enzym COX-1, který je nezbytný například pro zachování integrity žaludeční sliznice či pro regulaci průtoku krve ledvinami. Díky tomu omega-3 dokáží zmírnit bolest a zánět bez vedlejších účinků typických právě pro nesteroidní antirevmatika – zejména jde o širokou škálu žaludečních potíží od pocitů těžkosti a zhoršeného trávení, až po vředovou chorobu a těžké, život ohrožující krvácivé stavy (9, 18).

EPA i DHA jsou součástí buněčných membrán – zde plní nejen řadu důležitých funkcí, zároveň ale buněčné membrány slouží i jako jejich zásobárna. Přesné množství omega-3 je v nich však výrazně ovlivněno naší stravou. Osoby konzumující „typickou západní stravu“, která je bohatá na omega-6 nenasycené mastné kyseliny a chudá na omega-3, mají v buněčných membránách nízký podíl EPA i DHA, zato ale vysoký podíl kyseliny arachidonové. Jenže právě z kyseliny arachidonové (která navíc využívá podobné enzymatické dráhy) jsou v těle syntetizovány tzv. prostaglandiny, což jsou látky s přímým zánětlivým účinkem. Důležité je proto nejen zvýšit ve stravě příjem omega-3, ale zároveň i pokud možno snížit konzumaci omega-6 nenasycených kyselin. Ty jsou přitom hojně obsaženy v mnoha rostlinných olejích, například v sójovém, kukuřičném či slunečnicovém. (59)

Omega-3 ovšem pozitivně ovlivňují zánětlivé procesy i prostřednictvím řady dalších mechanismů, z nich mnohé ještě nejsou podrobně prozkoumány – ovlivňují například buněčnou signalizaci (tj. schopnost buňky přijímat informace ze svého okolí a na jejich základě regulovat svoje funkce), syntézu některých hormonů, mají přímý vliv na funkci některých imunitních buněk (např. leukocytů) či tvorbu zánětlivých cytokinů atd. (59)

Kardiovaskulární onemocnění

Pravděpodobně nejznámější oblastí příznivého působení omega-3 nenasycených mastných kyselin je ale prevence srdečně cévních onemocnění. Mechanismů, jak v tomto směru působí, je více, důležitou roli ovšem hraje i jejich epigenetické působení. Dokáží totiž vypínat geny zodpovědné za vznik zánětlivých procesů v cévní výstelce a tvorbu aterosklerotických plátů (24). Ukazuje se přitom, že epigenetické změny, které zvyšují dispozici k srdečně cévním chorobám, vznikají již v raném dětství, a dokonce i v průběhu nitroděložního vývoje (25). Dostatečný příjem omega-3 je tedy pro zdraví srdce důležitý nejen v dospělosti, ale právě již v raném dětství.

Omega-3 kormě toho snižují hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi, snižují krevní tlak, tvorbu aterosklerotických plátů i riziko srdečních arytmií a žilní trombózy (29,30).

Autoimunitní onemocnění

Kombinace silného protizánětlivého a epigenetického působení omega-3 hraje velice důležitou roli v prevenci a léčbě prakticky všech autoimunitních onemocnění (60).

Zvláště užitečné mohou být pro osoby trpící revmatoidní artritidou. Charakteristickým znakem této choroby je totiž kromě bolesti a zánětu také degradace kloubní chrupavky. Důvodem je produkce enzymu agrekanázy, který rozkládá bílkovinu jménem agrekan. Ta se přitom hojně vyskytuje právě v kloubní chrupavce a výrazně zvyšuje její pružnost. A právě omega-3 dokáží aktivitu agrekanázy výrazně snížit. (20, 21)

Prospěšnost byla prokázána i u Bechtěrevovy choroby. U osob, které touto nemocí trpí, došlo v rámci výzkumů při užívání vyšších dávek omega-3 (nad 4,5 g denně) k výraznému snížení indexu BASDAI, kterým se hodnotí aktivita choroby (61).

Rovněž pacienti se zánětlivými střevními onemocněními autoimunitního původu, tedy zejména Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou, velice často vykazují nedostatek těchto látek. Sliznice trávicího traktu je navíc na koncentraci omega-3 velice citlivá, protože tyto látky zde potlačují produkci zánětlivých cytokinů a nukleárního faktoru NF-kB. U dvou z těchto kyselin, ALA a DHA, byl navíc zaznamenán i vliv na snížení bolestí, které zánětlivá střevní onemocnění provázejí. (62, 63)

Psychická onemocnění

Deficit omega-3 je spojen s mnoha psychickými onemocněními, zejména pak s depresí a úzkostí.

Se zajímavým zjištěním v této oblasti ovšem přišli australští vědci z Menzies Research Institute v Tasmánii. V rozsáhlém výzkumu zahrnujícím více než 1400 dobrovolníků totiž prokázali, že přidání omega-3 do jídelníčku může snížit riziko vzniku depresí o 25 %. Zajímavé ale je, že tento efekt byl prokázán pouze u žen. Přesný důvod tohoto faktu autoři výzkumu neznají – může to být fakt, že většina mužů přijímá ve stravě více omega-3, roli však může hrát i interakce těchto mastných kyselin s ženskými pohlavními hormony (10).

Při depresích je přitom užívání EPA efektivnější než DHA, pravděpodobně díky faktu, že při tomto problému dochází v mozku k zánětlivým procesům (58).

Následky kouření

Výzkumy rovněž ukazují, že dostatečná konzumace omega-3 může omezit negativní následky kouření na zdraví. Zejména to platí v oblasti kardiovaskulárního zdraví, kdy dochází k omezení negativních vlivů kouření zejména na stav cév – snižuje se výskyt zánětlivých a sklerotických procesů v cévách a zvyšuje se pružnost cévních stěn (12).

Velice důležitá je suplementace omega-3 (konkrétně DHA) u těhotných kuřaček, jejichž nenarozené děti ve srovnání s dětmi nekuřaček mnohem častěji trpí poruchou metylačních vzorců. V tomto případě pomůže užívání DHA stabilizovat důležité geny, zlepšit funkci imunitního systému dětí a snížit u nich výskyt alergií v průběhu života (31).

Nádorová onemocnění

Epigenetické působení omega-3 se pozitivně projevuje i v prevenci a léčbě rakoviny. Prostřednictvím metylace jsou totiž schopny vypnout důležité geny uvnitř nádorových buněk a tím zastavit jejich množení a způsobit jejich buněčnou smrt. Zatím byl tento efekt prokázán u nádorů prsu a prostaty (22, 23).

Obezita

Omega-3 mohou rovněž pomoci zhubnout osobám trpícím obezitou. Důležitou roli v tom hraje hormon leptin, který je produkován tukovou tkání a mj. reguluje pocity nasycení. V podstatě podává mozku zprávu, že tukových zásob je dostatek a zvýšená konzumace potravy proto není potřeba. U osob ve stádiu obezity ovšem dochází k tzv. leptinové rezistenci: Vysoké množství tukové tkáně produkuje leptinu nadbytek, takže tělo ztratí vůči němu citlivost, pocit nasycení se nedostaví a to vede k přejídání. Právě leptinová rezistence je tedy jedním z důvodů, proč se obézní lidé tolik přejídají. Vlastně tím vzniká začarovaný kruh – kvůli přejídání roste objem tukové tkáně, a tedy i produkce leptinu, tím se ovšem prohlubuje leptinová rezistence a s ní i chuť k jídlu (26, 27).

Omega-3 přitom prostřednictvím epigenetických mechanismů ovlivňuje právě produkci leptinu a navíc pozitivně působí i na další procesy související se vznikem obezity, zejména na tzv. adipogenezi, tedy množení tukových buněk a poté i na jejich diferenciaci (28).

Štítná žláza

Omega-3 zefektivňují vychytávání jodidů, což je důležitý mechanismus zajišťující, aby byl ve štítné žláze dostatek jódu nutný pro tvorbu hormonů. Zvyšují také počet receptorů, na něž se hormony štítné žlázy váží v jednotlivých buňkách. Zároveň brání snížení kognitivních schopností v důsledku dysfunkce štítné žlázy. Protizánětlivý efekt se pak uplatní i při hyperfunkci štítné žlázy a autoimunitních potížích v oblasti tohoto orgánu. (67, 68)

Imunita

Omega-3 jsou velice účinnými imunomodulátory. Zlepšují přenos signálů mezi imunitními buňkami a zlepšují tak jejich schopnost ničit patogeny. Podporují také funkci lysozomů, což jsou organely nezbytné pro buněčnou obranu a buněčnou imunitu. Důležité je i protizánětlivé působení, protože zvýšená úroveň zánětů v těle obecně vede ke snížení aktivity imunitních buněk. Velice efektivní je to zejména u starších osob, u nichž při užívání omega-3 dochází nejen ke zlepšení schopnosti imunitního systému bojovat proti patogenům, ale i ke snížení rizika vzniku autoimunitních chorob (32).

Astma a alergie

Užívání omega-3 může být velice efektivní při astmatu a alergii. Například v 10 měsíců trvající studii došlo k výraznému zlepšení symptomů astmatu u dětí užívajících pouhých 120 mg směsi EPA a DHA denně (53).

Poruchy spánku

Omega-3 jsou efektivní i při problémech se spánkem, a platí to již u dětí. V rámci výzkumu zahrnujícího téměř čtyři stovky dětí s nízkou hladinou těchto nenasycených mastných kyselin u nich například po 16 týdnech užívání 600 mg DHA denně došlo u sledovaných dětí k poklesu četnosti nočního probouzení a k prodloužení celkové doby spánku cca o hodinu (54). Ukazuje se dokonce, že užívání omega-3 v těhotenství vede k lepším spánkovým návykům u novorozenců (55).

Užívání omega-3 může pomoci i v řadě případů poruch spánku u dospělých, nelze to ale říci všeobecně – záleží na tom, co je konkrétní příčinou problému. Zajímavé jsou například výsledky studie zaměřené na výskyt spánkové apnoe, což je v podstatě krátká zástava dechu v průběhu spánku, která výrazně zhoršuje spánkovou kvalitu, způsobuje vysokou míru únavy i zvýšené riziko některých zdravotních potíží (osoby s těžkou spánkovou apnoí mají dokonce 3x vyšší riziko úmrtí). Ukázalo se, že nízká hladina DHA výrazně zvyšuje výskyt spánkové apnoe i její závažnost. Zároveň platí, že osoby se spánkovou apnoí mívají v těle výrazně vyšší míru zánětlivých procesů, proto je důležité kromě DHA užívat i EPA. (56, 57)

Zdraví očí

EPA a DHA jsou hojně zastoupeny i v membránách nervových buněk, které tvoří oční sítnici a zrakový nerv. Jejich dostatečný příjem je důležitý také pro prevenci očních vad i šedého zákalu způsobeného stárnutím. U osob s touto nemocí ostatně byla zjištěna nízká hladina omega-3. Z DHA je navíc vytvářen neuroprotektin D1, což je látka s výrazným ochranným vlivem na nervové buňky, a je také důležitá pro udržení optimální propustnosti a tloušťky buněčných membrán tyčinek a čípků a aktivaci specifických bílkovin v oční sítnici. (64-66)

Sportovní výkonnost

Užívání omega-3 je dále velice užitečné i pro sportovce napříč disciplínami, neboť ji pomůže zvýšit výkonnost a urychlit regeneraci po zátěži. Těžit z nich mohou vyznavači silových disciplín, protože v kombinaci se silovými tréninkem a dostatečným příjmem bílkovin podporují růst svalové hmoty (jde o tzv. anabolický efekt) i zvýšení síly. Zvyšují totiž aspekty proteinového metabolismu citlivé na inzulin (33-35).

Pro silové, rychlostní i vytrvalostní sportovce je důležité protizánětlivé působení omega-3. Při náročné fyzické zátěži totiž dochází k mikroskopickému poškození svalových vláken, na které tělo reaguje zánětem a bolestí svalů. Omega-3 přitom snižují míru zánětu i bolest a zároveň urychlují opravy svalů. Tím se zrychluje proces regenerace, takže příslušný sportovec může dříve podstoupit další náročný trénink vedoucí ke zvýšení výkonnosti (36, 37).

Omega-3 rovněž zmírňují pokles imunitních funkcí, k němuž obvykle dochází po náročné fyzické zátěži (38).

Vytrvalci pak mohou těžit především z příznivého vlivu omega-3 na kardiovaskulární funkce, v jejichž důsledku je srdce schopno dopravit více kyslíku do pracujících svalů. Užívání omega-3 ve spojení s vytrvalostním tréninkem rovněž prokazatelně zlepšuje funkci plic, a to dokonce výrazněji než trénink samotný. Zlepšuje se také hodnota VO2max (maximální spotřeba kyslíku), což je jeden z hlavních ukazatelů aerobní vytrvalosti (39-42).

Užívání

V ČR jsou omega-3 schváleny jako doplněk stravy, v některých státech (Rakousko, USA) však jsou dokonce využívány jako léčebný prostředek, zejména v případě poruch dislipidémie (tj. například ke snižování hladiny cholesterolu). Doporučená denní dávka je v tomto případě 1-4 g. Existuje dokonce produkt speciálně vyvinutý pro užívání současně se statiny, což jsou nejčastěji předepisované léky na snížení hladiny cholesterolu. V rámci prevence se užívají denní dávky 250 mg- 1 g (43).

Pro tělo je navíc důležitý poměr mezi přijímanými omega-3 a omega-6 nenasycenými mastnými kyselinami, které jsou ve stravě mnohem častější. Ten by se měl pohybovat mezi 1 : 1 a 1 : 4 (ve prospěch omega-6), ve stravě většiny z nás je však až desetinásobně vyšší (44).

Důležitou otázkou je i optimální poměr přijímané EPA a DHA. Obecně platí, že děti, zvláště ty malé, by měly užívat více DHA než EPA. Ostatně i v mateřském mléce je DHA obsažena výrazně více než EPA – obvykle se uvádí, že 4x více, konkrétní hodnoty se ale mohou výrazně lišit. Obsah DHA (i EPA) v mateřském mléce je totiž výrazně liší v závislosti na stravování matky. V rámci výzkumů byly například v mateřském mléce zaznamenány hodnoty koncentrace DHA od 0,06 do 1,4 hmotnostních procent, což je více než dvacetinásobný rozdíl! (69, 75)

Výjimkou jsou ale děti s ADHD, kdy je právě EPA důležitá pro efektivnější zmírnění zánětlivých procesů. Tam je vhodné příjem EPA výrazně navýšit, a to samé platí pro děti trpící jakýmikoliv zánětlivými onemocněními. V dospělosti je naopak výhodnější přijímat o něco vyšší podíl EPA vůči DHA, i zde ale existují výjimky. Například při Alzheimerově chorobě a dalších neurodegenerativních onemocněních je sice EPA důležitá, protože pomáhá potlačit zánětlivé procesy podporující destrukci nervových buněk, zároveň ale platí, že nemocné osoby mají ve většině případů v těle nízkou koncentraci DHA (69).

Konkrétně při Alzheimerově chorobě bylo například dobrých výsledků dosaženo při denním užívání 1,7 g DHA a 0,6 g EPA. Výhodnější může být i užívání vyššího podílu DHA pro těhotné ženy, těm bývá jako minimální denní dávka doporučováno 200 mg DHA denně (74).

V zásadě ale platí, že i osoby s vyššími nároky na příjem DHA mohou bez obav využívat zdroje s vyšším podílem EPA, protože tato mastná kyselina se může v těle přeměnit na DHA.

Užívání ALA jako doplňku stravy není efektivní. Vegané a vegetariáni mohou volit olej z mořských řas, který má ale často velmi vysoký podíl DHA, takže je vhodný spíše pro děti (záleží ale na druhu použité mořské řasy, rozdíly mohou být opravdu výrazné), popřípadě doplňky stravy s kyselinou stearidonovou.

V průběhu života se setkáváme s různými situacemi, které ovlivňují epigenetické vzorce v naší DNA –dokážou vypínat a zapínat důležité geny a tím například ovlivňovat náchylnost k různým chorobám. Mezi vlivy s epigenetickým působením přitom patří především faktory našeho životního stylu: výživa, množství pohybu či znečištění prostředí.

Poslední výzkumy ovšem ukazují, že svým životním stylem neovlivňujeme pouze aktivitu svých genů (a tím i své zdraví), ale mnohé z epigenetických změn můžeme v okamžiku početí přenést i na potomstvo.

Za dlouhý život poděkujte babičce

Jeden z prvních výzkumů na toto téma (1) proběhl v roce 2007 a zkoumal souvislost podvýživy v dětství s dlouhověkostí potomků. Zjistil přitom, že klíčovým obdobím je věk mezi 8 a 12 lety a že se případné změny přenášejí dokonce ob jednu generaci, tedy nikoliv na děti, ale na vnoučata. Pokud žena měla v kritickém věku 8 až 12 let dostatečnou výživu, výrazně to u jejích vnuček zvyšuje šanci, že se dožijí vysokého věku (konkrétně to platí pro dcery jejích dcer). V případě mužů se pak šance na dlouhý život odvíjí od kvality výživy jejich dědečka z otcovy strany.

Před početím zhubněte

Další výzkumy pak potvrdily, že kvalitu života svých potomků můžeme zásadně ovlivnit tím, že budeme v okamžiku početí sami v dobré kondici.

Jeden z nich (2) se uskutečnil v roce 2010. Vědci při něm nejprve krmili samečky pokusných potkanů vysokotučnou stravou a tím u nich vyvolali obezitu a glukózovou intoleranci (jde o rizikový faktor cukrovky). Když je poté nechali spářit se zdravými samicemi, zjistili u vzniklého potomstva sníženou glukózovou toleranci i tvorbu inzulinu. Nezdravá strava tak svým epigenetickým působením změnila nejen aktivitu důležitých genů (a tedy i zdravotní stav) potkaních tatínků, ale ti poté negativní změny pomocí spermií předali svým potomkům, které tak vystavili vysokému riziku obezity a diabetu.

Model „obézní otec – zdravá štíhlá matka“ byl přitom zvolen z jednoduchého důvodu. Díky němu bylo jisté, že se příslušné změny skutečně potomstvu předaly prostřednictvím pohlavních buněk a nevznikly působením negativních faktorů v průběhu nitroděložního vývoje, jak by tomu mohlo být v případě obezity matky. O další tři roky později byl pak zveřejněn šokující výzkum (3), který přímo u lidí prokázal jak souvislost obezity otců v okamžiku početí s rizikem rakoviny jejich potomků, tak i fakt, že příčinou jsou opravdu epigenetické změny. Když totiž vědci analyzovali pupečníkovou krev novorozenců, zjistili překvapivou skutečnost: U dětí obézních tatínků zaznamenali sníženou úroveň metylace genu zodpovědného za produkci faktoru IGF-2 (insulin-like growth factor 2), což prokazatelně souvisí s vyšším rizikem některých typů rakoviny v průběhu dalšího života (zejména jde o nádory tlustého střeva a vaječníků).

Lze to ještě napravit?

Pro epigenetické změny naštěstí platí, že jsou vratné. Pokud tedy vaše hmotnost a zdravotní stav v okamžiku početí nebyly ideální, je o to důležitější dbát o zdravý životní styl vašich potomků – zejména o to, aby měli zdravou výživu a dostatek pohybu. Pomoci může i preventivní užívání některých doplňků stravy (riziko rakoviny například výrazně snižuje kurkumin, v dosažení a udržení zdravé hmotnosti pomůže třeba EGCG ze zeleného čaje).

Vždy by ale mělo platit, že když zatoužíme po dítěti, měli bychom nejprve dát do pořádku vlastní zdraví a vlastní životní styl. A platí to nejen pro budoucí tatínky, ale zejména pro maminky – ty totiž epigenetické změny nepředávají jen prostřednictvím svých vajíček, ale řadu dalších budou u dítěte vytvářet v průběhu celého těhotenství.