Potřebujete mít více energie a lepší fyzickou i mentální výkonnost, ale zároveň se zklidnit, lépe spát a efektivněji relaxovat? Mohlo by se zdát, že dva protichůdné požadavky nabuzení a zklidnění nemůže splnit žádná bylina, přesto ale jedna taková existuje: vitánie snodárná neboli ashwagandha. A umí toho ještě mnohem víc!

Popis

Vitánie je rod zahrnujících 19 druhů rostlin. Nejznámější z nich je vitánie snodárná. Jde o vytrvalý keř dorůstající výšky až 120 cm. Má šedavě zbarvené podlouhlé listy s chlupatým povrchem, žlutavě zelené květy a červené plody ve tvaru bobulí o průměru cca 6 mm. (1-4)

Své latinské rodové jméno Withania získaly vitánie na počest významného britského geologa a botanika 19. století Henryho Withama, druhové jméno „snodárná“ (lat. somnifera) odkazuje na schopnost rostliny podporovat spánek. Známější je ale tato rostlina pod původním názvem „ashwagandha“, které pochází ze sanskrtu a znamená „vůně koně“. Odkazuje tím na zvláštní zápach, který rostlina vydává. Pro své adaptogenní účinky bývá někdy též nazývána „indický ženšen. (1-4)

K léčení se obvykle využívá kořen, méně často listy, semena nebo květy. (4)

Historie

Ashwagandha je jednou z nejdůležitějších léčivých rostlin tradičního indického léčebného systému ájurvéda. Používá se již několik tisíc let, zmíněna je například i ve starobylém sanskrtském textu Atharvavéda, což je jedna ze čtyř základních sbírek véd pocházející z období 1500-1000 let př. n. l. (3)

V rámci tradiční ájurvédské medicíny je kořen ashwagandhy využíván jako afrodisiakum, tonikum (a to i pro děti), prostředek pro zpomalení úbytku kognitivních schopností s věkem a léčbu nespavosti, revmatismu, nervových potíží, zácpy a strumy nebo na odstranění parazitů trávicího systému. Pasta vzniklá smícháním prášku kořene s vodou se aplikuje i zevně, a to například na vředy nebo oteklé a bolestivé klouby. Listy jsou doporučovány například při horečce nebo otocích. Květy mají adstringentní (stahující) účinky, působí močopudně a afrodiziakálně.

Účinné látky

Ve vitánii snodárné bylo doposud popsáno na osmdesát účinných látek, z nichž některé jsou zcela unikátní. Jde zejména o alkaloidy, jako je isopelletierin, anaferin, anahygrin, withasomnin, cuscohygrin, ashwagandhin neboashwagandhinin nebo ashwagandhinin, dále steroidní laktony (withanolidy A-Y, withanosidy, withaferiny, withasomniferiny A–C a další), fytosteroly, flavonoidy, saponiny (sitoindosidy), oligosacharidy či tanniny. (2, 3)

Léčivé účinky

Vitánie má výrazné adaptogenní, posilující, imunomodulační a zároveň zklidňující účinky. Nejčastěji se využívá pro zmírnění stresu a úzkosti, ale i pro celkové posílení či zlepšení fyzické a mentální výkonnosti. Dokáže působit poměrně rychle (například díky schopnosti vázat se na GABA receptory), má ale i epigenetické účinky. Užitečná tak může být při celé řada potíží.

Mentální výkonnost

Aswagandha je velmi účinným prostředkem pro zvýšení mentální výkonnosti. Když byla například v rámci jedné ze studií podávána po 10 týdnů skupině 60 dospělých, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou k výraznějšímu zlepšení paměti, pozornosti a zvýšení rychlosti zpracování informací. Další výzkum pak prokázal její schopnost zlepšit mentální výkonnost, paměť pozornost a reakční dobu u osob s mírnou kognitivní dysfunkcí. (15, 16)

Spánek

Vitánie může být zároveň velice účinnou zbraní při problémech se spánkem. Zlepšuje jak schopnost usínání, tak i celkovou dobu spánku i jeho kvalitu. Když byla navíc podávána skupině starších osob (600 mg denně po dobu 12 týdnů) došlo u nich ve srovnání se skupinou užívající placebo nejen k výraznějšímu zlepšení kvality spánku, ale také se bezprostředně po probuzení cítili více odpočatí a lépe se soustředili. Zlepšení kvality spánku bylo zaznamenáno také v případě vysokoškolských studentů. (17, 18, 30)

Příčinou příznivého působení vitánie na spánek je jak její schopnost zmírňovat úzkost, tak i přímé působení na aktivitu některých genů řídících cirkadiální rytmy neboli vnitřní hodiny. Právě jejich narušení je totiž častou příčinou problémů se spánkem. (20)

Imunita a antimikrobiální efekt

Extrakt z kořene ashwagandhy působí proti celé řadě škodlivých mikroorganismů, ať už jde o bakterie, viry nebo plísně a kvasinky. Prokázána byla například schopnost potlačovat množení zlatého stafylokoka, salmonely, E. coli a dalších typům bakterií, stejně jako kvasinek včetně Candida albicans. Zároveň zvyšuje i efektivitu imunitního systému, a to jak prostřednictvím podpory tvorby protilátek, tak i díky přímému vlivu na řadu typů imunitních buněk. (1, 4)

Zánětlivá onemocnění

Řada látek obsažených ve vitánii má výrazné protizánětlivé účinky dané schopností potlačovat produkci některých zánětlivých cytokinů, jako je například TNF-α, IL-1ß nebo IL-6, stejně enzymu COX-2, který se účastní tvorby zánětlivých prostaglandinů. Některé z účinných substancí rovněž patří mezi velice silné antioxidanty. (1)

Zvláště efektivně působí při různých typech revmatických obtíží. Například jedna z účinných látek, withaferin A, byla v pokusech na zvířatech schopna zmírnit příznaky revmatické artritidy, jako je zánět, bolest a otok, stejně efektivně jako běžně užívané léky (např. hydrokortison sukcinát sodný nebo indometacin). Protizánětlivé účinky má přitom jak kořen, tak list vitánie. (1, 5)

Protinádorové působení

Ashwagandha má i silné protirakovinné účinky. Například withanolidy získané z této rostliny byly v rámci jedné studie schopny potlačit růst buněčných linií rakoviny střeva a prsu účinněji než známý protinádorový lék doxorubicin. Ashwagandha potlačuje nadměrnou proliferaci (tj. rychlé, nekontrolované dělení buněk), angiogenezi (tj. tvorbu nových cév nutných pro zásobení rostoucího nádoru) a roli zde hraje i její protizánětlivé a antioxidační působení. (1, 6)

Účinnost byliny ovšem byla potvrzena i při nádorech nervové soustavy, lymfomu, prostaty, plic a při leukemii. Protinádorovou aktivitu přitom v rámci výzkumů vykazoval jak extrakt z listů, tak i z kořene, v případě nádorů prostaty a plic se přitom ukázal jako efektivnější extrakt z listů. (7-9)

Neurodegenerativní onemocnění

Pokusy na zvířatech ukazují, že by ashwagandha mohla být účinná i v rámci prevence a léčby neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova, Parkinsonova choroba nebo Huntingtonova choroba. Její účinné látky totiž výrazně podporuji množení i ochranu nervových buněk, stejně jako regenerační procesy při jejich poškození nebo růst výběžků neuronů. Podobně efektivně fungovaly i v rámci zmírnění poklesu mentální výkonnosti vlivem posttraumatické stresové poruchy.  (10-12)

Stres

Ashwagandha patří také mezi velice silné adaptogeny, tedy prostředky schopné zmírňovat negativní účinky psychického i fyzického stresu. Zvyšuje také vitalitu a zmírňuje únavu.

U dobrovolníků, kteří v rámci výzkumů užívali 250 nebo 600 mg extraktu po dobu 8 týdnů došlo nejen ke zmírnění prožívání stresu, ale i k měřitelnému poklesu hladiny stresových hormonů kortizolu a kortikosteronu v krvi. Užívání vitánie pomáhá snížit hladiny stresových hormonů a normalizuje také hladinu glukózy a triglyceridů v krvi zvýšenou vlivem stresu. V pokusech na potkanech vystavených akutnímu fyzickému stresu navíc došlo po podávání extraktu z vitánie ke snížení krevní hladiny glukózy, triglyceridů, kyseliny mléčné a kyseliny močové a také zmírnění míry zánětu a hypertrofie nadledvin vzniklé v důsledku stresu. (1, 13, 14, 19, 20)

Psychické potíže

Ashwagandha je také velmi efektivní při zmírňování úzkostí a depresí. Ke zmírnění úzkosti došlo v rámci výzkumů při užívání 240 mg extraktu z kořene po dobu 60 dní (případně při podávání 12 g prášku z kořene), lepších výsledků však bylo dosaženo při užívání 600 mg extraktu denně. Důvodem příznivého působení vitánie je při úzkosti je pravděpodobně schopnost některých účinných látek vitánie vázat se v mozku na GABA receptory typu A, a tím snižovat nadměrnou excitaci nervových buněk. Ashwagandha ale rovněž snižuje i míru zánětu a oxidativního poškození v mozku. (20)

Antidepresivní efekt vitánie je pravděpodobně dán kombinací jejího antioxadativního a protizánětlivého účinku spolu se schopností ovlivňovat hladinu serotoninu. Studie totiž ukázaly, že se withanolid A váže na serotoninové receptory a serotoninové transportéry ochotněji než samotný serotonin nebo často užívané antidepresivum typu SSRI fluoxetin. Některé výzkumy dokonce naznačují i možnou účinnost vitánie při schizofrenii. (20, 21)

V jedné studii také zlepšila mentální výkonnost osobám s bipolární poruchou, pomoci může i při obsedantně kompulzívní poruše a vhodná je i ke zmírňování úzkosti při léčbě závislostí, ať už jde o odvykání kouření nebo protialkoholní léčbu . (1, 20, 21, 23, 30)

Sportovní výkonnost

Řada studií ukázala, že ashwagandha může efektivně ovlivňovat sportovní výkonnost. Pomáhá například zvýšit hladinu testosteronu, svalovou sílu, množství svalové hmoty nebo hodnotu VO2max (maximální spotřeba kyslíku), která je považována za jeden z hlavních ukazatelů vytrvalosti. Zlepšuje také rychlost regenerace po zátěži. (23, 30)

Mužská sexualita a plodnost

Aswagandha je v ájurvédské medicíně využívána jako afrodiziakum a prostředek na podporu plodnosti, a tyto účinky potvrdily i moderní výzkumy. Jedním z důvodů je její schopnost zvyšovat produkci hormonu DHEA-S (dihydroepiandosteronu), který vzniká převážně v nadledvinách. Má anabolické účinky, zlepšuje produkci energie v mitochondriích (proto je mj. považován i za prostředek zpomalující stárnutí), a hraje také důležitou roli v produkci mužských i ženských pohlavních hormonů. Ashwagandha přímo podporuje i zvýšení hladiny testosteronu. V jedné studii byla například podávána mužům ve věku 40-70 let, kteří trpěli nadváhou a mírnou únavou, a po 8 týdnech u nich došlo k navýšení hladiny DHEA-S (v průměru o 18 %) i testosteronu (o 14,7 %). (23-25)

Další výzkumy pak ukázaly schopnost ashwagandhy zvyšovat množství spermatu, obsah spermií v něm i jejich pohyblivost, takže může být vhodná i pro podporu mužské plodnosti. (23)

Ženské zdraví, sexualita, menopauza

Vitánie pozitivně ovlivňuje hormonální rovnováhu i u žen. Její konzumace má pozitivní vliv na ženskou sexualitu, kdy pomáhá jak zvýšit chuť na sex, tak i zlepšit zvlhčení pochvy nebo schopnost dosahovat orgasmu. Schopnost optimalizovat funkci vaječníků a regulovat hladiny pohlavních hormonů pak může vést i ke zvýšení ženské plodnosti nebo ke zlepšení regulace menstruačního cyklu. (29)

Dvojitě slepá klinická studie prokázala také pozitivní působení vitánie při menopauze. U žen, které ji užívaly (2x denně 300 mg po dobu 8 týdnů), došlo ke zmírnění intenzity a četnosti návalů horka i problémů s močovým a pohlavním systémem, a zároveň ke zvýšení hladiny estradiolu, FSH a luteinizačního hormonu a ke zlepšení celkového skóre kvality života. (28)

Diabetes

Vitánie je velice vhodná i pro diabetiky, protože podporuje schopnost buněk vychytávat a využívat glukózu z krve. Celkem 24 studií (z toho 5 klinických) ukázalo, že její užívání vede k poklesu hladiny glukózy, glykovaného hemoglobinu a triglyceridů v krvi a také ke zlepšení tvorby inzulinu. (26)

Srdce a cévy

Ashwaganha má kardioprotektivní efekt. Pokusy na zvířatech rovněž ukázaly, že může zmírňovat následky infakrtu myokardu a jiných příčin ischemie (tj. nedostatečného okysličení tkání). Jedna klinická studie pak potvrdila i schopnost snižovat hladinu cholesterolu a zlepšovat krvetvorbu po ročním užívání 3 g prášku z kořene. Kardioprotektivní účinek byl prokázán i u sportovců (1)

Artróza

Jedna z klinických studií prokázala i pozitivní působení při bolestech kloubů způsobených artrózou. U dobrovolníků trpících tímto degenerativním kloubním onemocněním došlo po užívání vitánie ke snížení bolestivosti a otoků, zvýšení pohyblivosti, a dokonce i ke zpomalení degradace kloubní chrupavky. (27)

Štítná žláza

Ashwagandha je účinná i při řešení mírnějších forem hypofunkce štítné žlázy, kdy pomáhá stabilizovat hladiny jejích hormonů a dalších ukazatelů. (30)

Antitoxické účinky

Jednou z tradičních oblastí využití vitánie je i pomoc při hadím uštknutí a tuto schopnost potvrdila i moderní věda. Glykoproteiny izolované z vitánie například prokázaly schopnost působit proti účinkům jedu kobry nebo zmije. Ashwagandha rovněž omezuje poškození jater vlivem některých toxických látek a volných radikálů. (4)

Vliv na rostliny

Ashwagandha prospívá nejen lidem, ale i rostlinám. Extrakty z kořenů a listů například působí jako insekticid, pesticid a herbicid. (4)

Užívání a kontraindikace

Obvyklé dávkování se v případě extraktu z vitánie pohybuje mezi 250 a 1250 mg/den, možné je užívání nalačno i s jídlem. Častěji se užívá ve večerních hodinách. Užívat je možné i prášek z kořene nebo jiných částí rostliny, který se může míchat s vodou, medem nebo mlékem. (1, 23, 36)

Vitánie je obecně dobře snášena. Ve větší části výzkumů hodnotící její bezpečnost nedošlo k žádným negativním vedlejším účinkům (např. při dávce 300 mg denně po dobu 8 týdnů), některé studie zaznamenaly občasný výskyt méně závažných vedlejších účinků, jako je například ospalost, závratě nebo nevolnost. Jako bezpečné bylo hodnoceno i užívání v případě dětí a těhotných žen, přesto je ale u obou těchto skupin na místě velká opatrnost – zvláště v ranných fázích těhotenství totiž může užívání vyšších dávek zvýšit riziko potratu. Ve studiích na zvířatech pak byly známky toxicity zaznamenány až při dávce 2 000 mg extraktu na kilogram hmotnosti. Obecně ale platí, že konzumace všech doplňků stravy, vitánii nevyjímaje, by měla být vždy konzultována s ošetřujícím lékařem. (20, 22, 30)

Za bezpečnou dobu užívání jsou považovány 3 měsíce, pro potvrzení bezpečnosti v případě dlouhodobého užívání zatím neexistuje dostatek studií. (23)

Opatrnost je navíc na místě při užívání jakýchkoliv léků. Některé účinné látky ashwagandy totiž mohou mírně ovlivnit jejich vstřebávání, a tím, jak změnit jejich účinnost, tak i zvýšit výskyt negativních vedlejších účinků řady léčiv. Zároveň je třeba se vyvarovat kombinování s léky, které působí pomocí podobných mechanismů, zejména s některými léky proti depresím a úzkosti (antidepresiva kategorii SSRI, imipramin, benzodiazepiny, barbituráty apod.), antidiabetiky a antikonvulzivy (léky proti epilepsii). Vhodná není ani pro osoby trpící hormonálně podmíněnými nádory prostaty, jaterními problémy (hlášeny byly jednotlivé případy jejich zhoršení při užívání vitánie), zvýšenou funkcí štítné žlázy a před plánovanými chirurgickými zákroky. Ačkoliv byly prokázány příznivé účinky při revmatoidní artritidě, není tato bylina kvůli svým imunostimulačním účinkům obvykle doporučována ani osobám trpícím autoimunitními onemocněními. (20, 23, 30)

Ashwagandha má pravděpodobně dobrou biologickou dostupnost. Výzkumy na lidských dobrovolnících jsou sice v tomto směru zatím nedostatečné, v pokusech na potkanech ovšem docházelo po konzumaci vitánie k dobré distribuci účinných látek jak do krevní plazmy, tak do většiny tkání napříč tělem (např. do plic, ledvin, jater či sleziny). Nalezeny byly i v mozku, ovšem ve výrazně nižších koncentracích než ve zbytku těla. (20)

Vhodné kombinace

Imunita: ashwagandha + zázvor + amla (31), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Mozek a nervy: ashwagandha + brahmi (Bacopa monnieri) + cholin (32), ashwagandha + Myristica fragrans (muškátovník vonný) (33), ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + rhodiola (43)

Úzkost: ashwagandha + L-theanin (34)

Deprese: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + tryptofan (42), ashwagandha + rhodiola (43)

Stres: ashwagandha + tulsi (bazalka indická) (35), ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39), ashwagandha + rhodiola (43)

Hormonální rovnováha: ashwagandha + gotu kola (35)

Testosteron: ashwagandha + kotvičník (40)

Menopauza: ashwagandha + guduchi (Tinospora cordifolia) (37),

Rakovina: ashwagandha + guduchi (38)

Sportovní výkonnost: ashwagandha + chaga (39), ashwagandha + reishi (39), ashwagandha + cordyceps (39)

Spánek: ashwagandha + hořčík (41), ashwagandha + tryptofan (42)

Jihoamerické deštné lesy představují úžasný svět s neuvěřitelnou biodiverzitou. Skrývá se v nich řada rostlin s mimořádnými účinky na lidský organismus – některé doposud nebyly objeveny, jiné znají jen místní šamani, ale účinnost mnohých potvrdila i moderní věda. Mezi ně patří i pfafie latnatá neboli suma. Jde o účinný adaptogen s pozitivním působením na sexualitu, plodnost, hormonální rovnováhu a řadou dalších příznivých účinků.

Popis a výskyt

Suma je plazivá keřovitá liána s rozsáhlým kořenovým systémem a listy, které jsou 2–8 dm dlouhé a 1–4 cm široké. Patří do čeledi laskavcovitých. Přirozeně se vyskytuje v tropických oblastech povodí Amazonky, zejména v Brazílii, Panamě, Peru, Ekvádoru a Venezuele. K růstu vyžaduje tropické klima s vysokým výskytem srážek a půdu bohatou na minerály, zejména na železo. K léčebným účelům se využívá kořen, který se obvykle sklízí v zimním období, tedy od května do července. (1, 7)

Suma je důležitou součástí léčebných systémů domorodých obyvatel Amazonie. V jednom z místních jazyků je dokonce označována jako „Para toda“, což v překladu znamená „pro všechno“. V tradiční jihoamerické fytoterapii se skutečně používá na celou řadu potíží, ať už jde o nemoci trávicího traktu, artritidu, cukrovku astma či rakovinu, ceněny jsou zde ale i její adaptogenní vlastnosti, schopnost působit jako celkové tonikum a snižovat negativní vliv stresu (tj. adaptogenní působení, díky kterému bývá někdy přezdívána jako „brazilský žen-šen“). Jde také o velice oblíbený sexuální stimulant. (2, 3, 7)

Účinné látky

Suma obsahuje skupinu triterpenoidních saponinů (glukosidů) označovaných jako pfaffosidy (pfaffosid A, B, C, D, E a F). Dále se zde nachází spousta dalších unikátních látek, jako jsou stigmasterol, sitosterol, alantoin či kyselina pfaffová. (4, 8)

Zajímavou složkou je jsou tři druhy ekdysteronu (hlavně pak beta-ekdysteron), což jsou látky schopné vázat se na receptory určené pro testosteron. Díky tomu mají i účinky podobné tomuto hormonu, ať už jde o vliv na sexualitu a plodnost, nebo na sportovní výkonnost. (5)

Suma rovněž obsahuje i některé vitaminy, minerální látky a stopové prvky, včetně těch poměrně vzácných, jako je například germanium, které je přitom nezbytné pro fungování imunitního systému a procesy produkce energie. (4, 7)

Historie

Historii užívání sumy je velmi těžké zmapovat z důvodu nedostatku písemných pramenů o přírodním jihoamerickém léčitelství. První písemné zmínky o jejím využití pocházejí z doby před 300 lety. (1)

Zájem o sumu se výrazně zvýšil v roce 1976, kdy z ní sovětský vědec Syrov extrahoval ekdysteron a zjistil, že tato látka má výraznější anabolický efekt (vliv na růst svalové hmoty a svalovou sílu) než některé anabolické steroidy. To vedlo ke zkoumání možného využití u sovětských olympioniků. (6)

Suma je rovněž předmětem japonského patentu na získávání beta-ekdysteronu – ze 400 g kořene lze s jeho pomocí extrahovat 2,5 g této látky. (7)

Léčivé účinky

Suma patři mezi velmi málo prozkoumané rostliny. Prakticky zde chybí klinické studie – převažují studie na zvířatech či buněčných kulturách. Výzkumů na lidských dobrovolnících bylo provedeno jen málo a většinou byly jen malého rozsahu, popřípadě zkoumaly vliv látek izolovaných ze sumy, nikoliv rostliny samotné. Nicméně u některých z obsažených složek byly popsány i epigenetické účinky. Zajímavé také je, že výzkumy potvrzené účinky shodují z oblastmi tradičního léčebného využití sumy domorodými obyvateli. I proto by si tato rostlina zasloužila mnohem podrobnější zkoumání.

Sexualita, plodnost a hormonální rovnováha

Suma je původními obyvateli Brazílie často využívána i pro svou schopnost podporovat sexualitu a prokazují to i dosavadní provedené studie. A zajímavé je, že v tomto směru pravděpodobně pomáhá hlavně těm, kteří to opravdu potřebují. Když ji například vědci podávali potkaním samcům, tak u těch s normální sexuální aktivitou k žádným pozorovatelným změnám nedošlo. Zato u samců, kteří byli málo sexuálně aktivní, nebo se dokonce jevili jako impotentní, došlo k výraznému navýšení pohlavní aktivity. (8)

Prokázána byla i výrazná schopnost sumy zlepšovat produkci mužských i ženských pohlavních hormonů, konkrétně estradiolu-17ß, progesteronu a testosteronu. (9) Díky těmto skutečnostem lze předpokládat i pozitivní vliv na plodnost mužů i žen.

Menopauza

Suma dle dosavadních poznatků dokáže také účinně snižovat příznaky související s menopauzou. Jako velice efektivní se pak v tomto směru ukázala její kombinace s další jihoamerickou rostlinou jménem maca horská – v rámci jednoho z výzkumů vedlo její užívání ke snížení skóre symptomů menopauzu o polovinu. Snížila se přitom nejen četnost a závažnost návalů horka, ale i podrážděnost a další poruchy nálad. Důvodem je přitom jak schopnost sumy podporovat tvorbu pohlavních hormonů, tak i obsah látek, které jsou strukturou podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. (10)

Zánětlivá střevní onemocnění

Ve studiích na zvířecím modelu byly potvrzeny silné protizánětlivé účinky sumy a její účinnost při zánětlivých střevních onemocnění. Její užívání zde vedlo ke snížení hodnoty CRP (hladiny C-reaktivního proteinu, který vypovídá o míře zánětu v těle) i makroskopického poškození střeva. (11)

Nádorová onemocnění

Extrakt z kořene sumy potlačuje nadměrnou proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), a zároveň zvyšuje apoptózu čili programovanou buněčnou smrt poškozených buněk. Oba tyto procesy přitom typicky bývají při nádorových onemocněních narušeny. Zároveň vykazuje antiangiogenní efekt, tj. omezuje tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení rostoucího nádoru.

Účinnost byla prokázána například u nádorů jater, a to včetně té, které předcházela fibróza tohoto orgánu. Pokusy na myších potvrdily po konzumaci sumy také zvýšenou aktivitu imunitních buněk jménem makrofágy, což se u zvířat například projevilo zmenšením Ehrlichova tumoru. (12–14)

Pokožka a vzhled

Jedna malá studie ukázala, že podávání extraktu z kořene sumy může pomoci redukovat tmavé kruhy pod očima. Důvodem je pravděpodobně protizánětlivé působení, které zlepšuje průchodnost drobných cév v okolí očí. (17)

Obsažený ekdysteron podporuje hojení poranění pokožky a může rovněž pomoci redukovat viditelné příznaky lupenky. (18)

Ekdysteron v sumě rovněž pomáhá potlačit produkci kožního barviva melatoninu, což se může projevit např. snížením tvorby tmavých skvrn na pokožce. (19)

Sportovní výkonnost

Obsažený ekdysteron se váže na receptory pro testosteron, a díky tomu podporuje tvorbu svalových bílkovin, růst svalové hmoty, svalovou sílu i vytrvalost. Zároveň ale ovlivňuje i estrogenové receptory ve svalové tkání, a tím například pomáhá bránit ztrátám svalové hmoty u žen po menopauze. V současnosti je ovšem v monitorovacím programu Mezinárodní antidopingové agentury. (20, 21)

Diabetes

V tradiční jihoamerické medicíně je suma využívána i k regulaci hladiny glukózy v krvi. Tento efekt byl navíc potvrzen i v případě pfaffové kyseliny, která je v sumě obsažena. (7)

Trávicí potíže

Studie na potkanech ukázala, že suma má schopnost potlačovat tvorbu žaludeční kyseliny, a tím bránit rozvoji žaludečních vředů a pálení žáhy. (22)

Játra a ledviny

Obsažený ekdysteron pomohl v jedné studii zlepšit ledvinové funkce u potkanů s akutním poškozením ledvin. Pomáhá také chránit tkáň jater vůči oxidativnímu poškození.

Mentální výkonnost, stres

Suma působí jako adaptogen, tj. snižuje negativní působení stresu na organismus. Zároveň podporuje duševní výkonnost a paměť a také snižuje negativní působení alkoholu na mozkovou tkáň. (23)

Užívání a kontraindikace

Suma je obecně poměrně dobře snášena, vážnější negativní účinky nejsou hlášeny. Nedoporučuje se užívat spolu s látkami ovlivňujícím hormonální systém, zejména pak systém pohlavních hormonů (testosteron, hormonální antikoncepce, substituční hormonální terapie při menopauze). Zároveň je vhodné se jí vyhnout při léčbě či zvýšeném riziku hormonální podmíněných nádorů (například rakovina prsu, vaječníků či endometria). (1, 15, 16)

Vhodné kombinace

Suma se nejčastěji užívá samostatně, možné jsou ale i některé kombinace s jinými jihoamerickými rostlinami.

Sexualita: suma + damiána (Turnera diffusa) (9)

Menopauza: suma + maca horská (10)

(Astragalus membranaceus)

Jeden z nejsilnějších adaptogenů se schopností zpomalovat stárnutí a pozitivním vlivem na imunitu, srdce a cévy, diabetes, ledviny, klouby či hubnutí – to je kozinec blanitý, který je známý také pod svým latinským názvem astragalus. Jde o jednu z klíčových bylin tradiční čínské medicíny, jejíž účinnost potvrdila i moderní věda.

Kozinec blanitý (Astragalus membranaceus) je vytrvalá 50-150 cm vysoká rostlina z rodu kozinec, který zahrnuje více než 3000 druhů rostlin. Má chlupaté stonky s 12-18 páry listů, květenství má tvar hroznu s květy ve tvaru zvonku, které mohou být žluté, bílé, modré nebo fialové. Přirozeně se vyskytuje v severní a východní Číně, Mongolsku a Koreji. Léčivou drogou je kořen, který se získává ze čtyřletých rostlin. (1)

Historie

Kozinec blanitý byl poprvé popsán v klasickém čínském herbáři Shennong Bencao Jing (Shennong´s Classics Materia Medica), který je nestarším úplným lékopisem Číny – vznikl za vládnutí dynastie Han (v období 300-200 let př. Kr.). Tradiční čínská medicína ho považuje za jednu z nejdůležitějších adaptogenních bylin tonizujících životní sílu čchi a používá jej pro podporu imunity, metabolismu a vylučovacích funkcí. (2, 3)

Účinné látky

Kozinec blanitý obsahuje velké množství účinných látek, z nichž některé jsou velmi unikátní. Především to platí pro pětici sloučenin patřící mezi tzv. triterpenoidní saponiny: astragalosidy I, II a IV a izoastragalosidy I a II. Obsah astragalosidu IV se přitom užívá jako marker vyjadřující kvalitu extraktu z astralagu. Dále zde najdeme desítky prospěšných polyfenolů (unikátní je z nich zejména izoflavon calycosin-7-O-β-D-glucosid), a 14 polysacharidů.

Léčivé účinky

Astragalus patří mezi nejčastěji užívané byliny tradiční čínské medicíny. Čínský lékopis z roku 2015 například uvádí 204 tradičních léků, které jej obsahují, což představuje 14 % ze všech patentovaných tradičních čínských léků! Jeho pozitivní účinky na zdraví ovšem potvrdila i řada vědeckých výzkumů, a proto je populární i v západní fytoterapii. (4)

Kozinec se řadí mezi velmi silné adaptogeny, tj. látky zvyšující odolnost organismu vůči fyzickému i psychickému stresu. Kromě toho má ale i antioxidační a také epigenetické účinky, tj. je schopen ovlivňovat průběh biochemických reakcí regulujících aktivitu jednotlivých genů v DNA (např. metylaci genů). Dále zasahuje do tzv. signálních drah ovlivňujících míru zánětlivých procesů v těla a důležitou složkou jeho účinků je i jeho příznivé působení na rovnováhu střevního mikrobiomu, za které vděčí především obsaženým polysacharidům. Unikátní je i jeho antifibrotické působení. (1, 5-7, 39)

Imunita a alergie

Astragalus patří mezi mimořádně silné imunostimulanty. Dokáže ovlivňovat jak vrozenou, tak i získanou imunitní odpověď. Ovlivňuje vznik, vývoj a aktivaci širokého spektra imunitních buněk, například monocytů, makrofágů, T-buněk, B-buněk, či dendritických buněk, zvyšuje produkci protilátek IgA, IgG i IgM a působí výrazně protizánětlivě. Důležitá je i jeho schopnost zlepšovat stav střevního mikrobiomu, díky níž například podporuje množení a funkci tzv. střevních intraepitelárních T-buněk. Zajímavým účinkem je pak schopnost zvyšovat účinnost některých vakcín, například vakcíny proti žloutence typu B. (2,9, 36)

Kozinec blanitý má i přímý antimikrobiální efekt, kdy působí například proti virům herpes simplex (původce oparů), EB viru, viru způsobujícího chronickou bronchitidu či viru ptačí chřipky H9N2. Potlačuje také množení řady bakterií, například streptokoků, stafylokoků (včetně zlatého stafylokoka), Escherichia coli či Salmonela. Účinnost prokázal dokonce i vůči mnohým multirezistentním kmenům bakterií. (9)

Užitečný může být i při alergiích. Prokázán byl například pozitivní vliv při alergické rýmě – jako účinné se zde pro zmírnění příznaků ukázalo užívání 160 mg extraktu z kořenů po dobu 3-6 týdnů. Výzkumy na zvířatech naznačují i účinnost atopické dermatitidě, a dokonce i při astmatu. Nejde sice o tzv. akutní bronchodilatátor, tedy látku schopnou otevírat dýchací cesty, ale působí silně protizánětlivě, brání ukládání kolagenu v dýchacích cestách a celkově snižuje alergickou reaktivitu dýchacích cest. Provedena byla i jedna studie, v níž u astmatických dětí výrazně snížil riziko recidivy astmatu, a to jak samotný, tak i v kombinaci s kortikosteroidní léčbou. (1, 16, 18, 26, 37)

Anti-age efekt

Účinné složky kozince, zvláště pak astragalosidy, se vyznačují mnoha účinky na zpomalení procesu stárnutí. Působí například proti vzniku senescenčních buněk. Jde o buňky, které již ztratily schopnost dělení, ale přesto dále přežívají, hromadí se v tkáních, a zhoršují tak jejich funkci. S věkem přitom jejich podíl v těle výrazně roste (více zde: https://www.epivyziva.cz/elixir-mladi-klic-mozna-lezi-v-senescentnich-bunkach/). Roli ve zpomalení stárnutí hraje i antioxidační působení kozince, které zmírňuje poškozování buněk, stejně jako schopnost zvyšovat hladinu microRNA, které epigenetickou cestou zpomalují stárnutí. Pomáhá také chránit buňky pokožky před působením UV zářením a omezuje destrukci prokolagenu I. Tím zpomaluje procesy stárnutí pokožky. (2, 9)

Další cestou, kterou může astragalus zpomalit stárnutí, je ochrana telomerů. Jde o koncové části chromozomů, které se při každém buněčném dělení o něco zkrátí, a když dosáhnou kritické hodnoty, buňka ztratí schopnost dělení. Kozinec zde působí hned dvěma mechanismy: ovlivňuje aktivitu enzymu telomerázy, která rychlost zkracování reguluje, a také mění proteiny, které se na telomery vážou. (2, 9)

Kozinec má rovněž příznivý vliv na prevenci a léčbu onemocnění, které se stárnutím úzce souvisejí, ať už jde o nemoci srdce a cév, cukrovku, neurodegenerativní onemocnění či rakovinu. (2)

Mozek a nervová soustava

Kozinec blanitý účinně brání neurodegenerativním procesům, a díky tomu je efektivní i při zpomalování úbytku paměti a prevenci stařecké demence. Chrání buňky mozkové kůry a hipokampu, zvyšuje na nich počet M-cholinergních receptorů, zpomaluje úbytek synapsí (spojení dvou nervových buněk) a axonů, tj. výběžků nervových buněk, které tato spojení vytváří.  (2)

Některé z účinných látek astralagu rovněž brání tvorbě ß-amyloidních plaků, které jsou typické pro Alzheimerovu chorobu, a pomáhají udržet funkci mitochondrií v buňkách mozkové tkáně. (12, 13)

Srdečně cévní onemocnění

Kozinec blanitý pomáhá snížit krevní tlak i hladinu cholesterolu v krvi. Užitečný může být dokonce i při podávání bezprostředně po infarktu myokardu – alespoň to naznačují pokusy na myších, u nichž byl infarkt uměle vyvolán. U nich kozinec zachoval vyšším míru srdeční funkce a zmenšil velikost infarktu. Podobně pozitivní byly výsledky na modelu mozkové mrtvice, kdy snížil míru zánětlivých procesů i poškození mozkových buněk následkem nedostatku kyslíku. (2, 31)

Velmi efektivní je v rámci prevence a léčby kardiovaskulárních onemocnění u žen v menopauze. (32)

Osteoporóza

Některé studie naznačují, že astragalus pozitivně ovlivňuje epigenetické změny vedoucí ke vzniku osteoporózy. V prevenci a léčbě této choroby se navíc může pozitivně projevit jeho působení na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je s procesy vedoucími k osteoporóze velice úzce spojena. (5, 6)

Nádorová onemocnění

Kozinec blanitý ovlivňuje řadu mechanismů souvisejících se vznikem zhoubných nádorů – např. proliferaci (rychlé nekontrolované dělení), apoptózu (buněčnou smrt) či invazivitu nádorových buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prsu, nádorů trávicí soustavy, plic či ledvin. Prospěšný je dokonce i u pacientů s metastázami. (2, 9)

Podstatná je i schopnost kozince zvyšovat kvalitu života onkologických pacientů v průběhu chemoterapie či radioterapie, kdy například snižuje výskyt nevolností a zvracení, únavy, nechutenství, leukopenie (pokles hladiny leukocytů v důsledku chemoterapie), neutropenie či riziko poškození jater. (1, 10, 11)

Diabetes

Další oblastí, v níž může být kozinec blanitý velmi přínosný, je cukrovka, a platí to přitom pro oba její typy.

Při diabetu I. typu, který patří mezi autoimunitní onemocnění a dochází při něm k apoptóze (buněčné smrti) ß-buněk slinivky, pomáhá oddálit nástup onemocnění, zmírňuje zánětlivé procese ve slinivce a chrání strukturu ß-buněk. Jeden z výzkumů dokonce prokázal po jeho užívání množení ß-buněk, v důsledku čehož došlo ke zvýšení produkce inzulinu a poklesu hladiny glukózy v krvi. (9)

Při diabetu II. typu, pro který je kromě snížené tvorby inzulinu charakteristická především inzulinová rezistence, tedy snížení citlivosti tkání vůči tomuto hormonu, pomáhá astragalus nejen zlepšit funkci ß-buněk slinivky, ale též zmírnit právě inzulinovou rezistenci (například ovlivněním metabolismu glukózy v kosterním svalstvu či podporou tvorby enzymu AMPK), a tím snížit hladinu glukózy v krvi. U obou typu cukrovky navíc snižuje riziko vzniku komplikací, jako je diabetická nefropatie (poškození ledvin), neuropatie (poškození nervů) či retinopatie (poškození oční sístnice), popřípadě i vznik kardiovaskulárních nemocí z důvodu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v krvi. (9)

Ledviny

Kozinec blanitý je v rámci tradiční čínské medicíny využíván mj. na podporu funkce ledvin a tyto účinky potvrzují i moderní výzkumy. Jeho užívání například snižuje výskyt komplikací u chronických ledvinových chorob – pacientům pomáhá zlepšit glomerulální filtraci, snížit hladinu sérového kreatininu, proteinturii (bílkovinu v moči), a dokonce i krevní tlak. Vhodný je také v rámci boje s častými komplikacemi ledvinových onemocnění, jako je nízká hladina hemoglobinu či častější výskyt infekcí, a snižuje i riziko ledvinového selhání po chirurgických zákrocích. V kombinaci s léky užívanými při chronických ledvinových onemocněních navíc zvyšuje jejich účinnost. (14-17)

Játra

Kozinec blanitý pomáhá léčit některé jaterní infekce (např. hepatitidu typu B). Kromě toho je účinný při fibróze jater, při níž dochází k nadměrnému ukládání kolagenu do jaterní tkáně. V kombinaci s šalvějí červenokořennou (danshen) pomáhá proti i cirrhóze jater. (16, 27, 34, 35)

Hubnutí

Kozinec blanitý může být účinný i při hubnutí, a to nejen prostřednictvím snižování inzulinové rezistence, ale i svým vlivem na produkci hormonů ovlivňujících chuť k jídlu – např. leptinu. Studie na zvířatech ukazují i na schopnost omezovat tvorbu tukové tkáně (například zpomalením růstu tukových buněk), snižovat chuť k jídlu, podporovat termogenezi a také bránit váhovým přírůstkům z důvodu chronického stresu. (28-30)

Menopauza

Jeden z polyfenolů v kozinci, kalykosin, má strukturu podobnou ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu může pomoci snižovat intenzitu nepříjemných projevů menopauzy a riziko osteoporózy. (33)

Artróza

Studie na zvířatech ukazují, že by mohl být astragalus přínosný i v případě nejčastějšího denegerativního kloubního onemocnění – artrózy. Při ní působí nejen protizánětlivě, ale zároveň u pokusných myší výrazně podpořil tvorbu proteoglykanů a kolagenu typu II a omezil apoptózu (buněčnou smrt) buněk chrupavky. Za tyto účinky přitom byly zodpovědné zejména obsažené polysacharidy. (38)

Fibrotická onemocnění

Velmi zajímavou oblastí působení kozince je i jeho antifibrotický efekt. Fibróza znamené ukládání tzv. extracelulární matrix, zejména pak vláken kolagenu do tkání, do nichž nepatří. To následně způsobuje jejich vážné poškození, které může být i neslučitelné se životem. Astragalus přitom obsahuje hned několik antifibrotických substancí (astragagalosid IV, kalykosin, polysacharidy a formononetin), a díky tomu dokáže zmírnit průběh řady fibrotických onemocnění, ať už jde o již zmíněnou fibrózu jater, nebo třeba o fibrózu plic, ledvin, srdce či pobřišnice. (39)

Užívání a kontraindikace

Kozinec blanitý se užívá ve formě čaje, tinktury nebo extraktu, který by měl být standardizován na obsah nejdůležitější účinné látky astragalosidu IV. Doporučená denní dávka právě astragalosidu je 5-10 mg, na doporučené dávce vlastního kozince či extraktu zatím nepanuje mezi odborníky shoda z důvodů nedostatečného množství provedených studií. V jedné studii například nedošlo ke výskytu žádných vedlejších účinků při užívání 60 g kořene po dobu 4 měsíců, v případě extraktu se v rámci studií užívaly denní dávky od 80 do 160 g. (2, 19, 20)

Astragalus je obecně považován bezpečný, pouze je vhodné se vyvarovat užívání nadměrného množství, které by mohlo imunitu namísto povzbuzení naopak potlačit. Kozinec by se dále neměl kombinovat s léky z kategorie imunosupresiv, které se užívají například při autoimunitních chorobách nebo po transplantacích. Při autoimunitních chorobách nebývá doporučován ani obecně, bez ohledu na užívané léky, přesto ale existují studie, které potvrzují jeho pozitivní vliv i při těchto problémech. Doporučovaná není ani kombinace s kortikosteroidy a lithiem. Užívání se také nedoporučuje dětem, těhotným a kojícím ženám z důvodu nedostatečného množství provedených studií. (1, 36)

Vhodné kombinace

Astragalus se nejčastěji kombinuje s andělikou čínskou (Angelicae sinensis), s níž působí synergicky (tj. navzájem podporují svoji účinnost). Společně jsou také součástí preparátu tradiční čínské medicíny Dang-gui buxue, kde jsou v poměru 6 : 1 ve prospěch kozince. (20) Užitečné jsou ale i další kombinace.

Srdce a cévy: kozinec + ženšen, kozinec + ženšen pětilistý (2)

Mozek: kozinec + rhodiola (21)

Imunita: kozinec + šišák bajkalský (22), kozinec + quercetin (25)

Stárnutí: kozinec + Lithospermum erythrorhizon (23), kozinec + rehmanie lepkavá (40)

Hubnutí: kozinec + kurkumin, kozinec + zázvor (16), kozinec + Lithospermum erythrorhizon (24)

Menopauza: kozinec + andělika čínská (33)

Játra: kozinec + ostropestřec mariánský + kurkumin + lékořice + prorostlík (36) Fibróza: kozinec + andělika čínská + šalvěj červenokořenná (39)

Název „maralí kořen“ se používá pro rostlinu jménem parcha saflorová. Vznikl podle sibiřských jelenů maralů, kteří se s oblibou živí její natí a zejména v době říje i kořeny. Právě kořeny byliny přitom vynikají svou schopností podporovat růst svalové hmoty a síly, a proto jsou populární zejména u kulturistů a vyznavačů dalších rychlostních a silových disciplín. Pozitivní účinky parchy jsou však mnohem rozsáhlejší.

Popis

Parcha saflorová je až 0,5–1,8 m vysoká vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých vyskytující se převážně v oblasti Jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany), Mongolska a Kazachstánu. Může se ale pěstovat i u nás, zdejší podnebí snáší dobře. Svými fialovými květy (přesněji řečeno květenstvím tvořeným úborem s drobnými trubkovitými kvítky) a hluboce zpeřeným tvarem listů připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Plodem je asi 7 mm dlouhá nažka. Kvete obvykle v červenci a srpnu. K léčení se ale obvykle využívá odenek a kořen, které se sbírají na podzim, někdy se ale využívá i nať, obvykle sbíraná v květnu až červnu. (1–3)

Účinné látky

Asi nejzajímavější složkou maralího kořene představuje ekdysteron. Jde o skupinu látek produkovanou některými rostlinami pro ochranu před hmyzem. V současnosti je popsáno více než 200 ekdysteroidních sloučenin, přičemž v parše saflorové se nachází 50 z nich. Nejhojněji je 20-hydroxyekdysteron, který se nachází především v kořenech rostliny, méně pak v listech a semenech. Pro člověka je zajímavá především tím, že je svou strukturou podobná androgenním hormonům. Díky tomu se váže na stejné receptory jako testosteron, a má tedy i v mnohém podobné účinky – například té anabolické, tedy podporu tvorby svalové hmoty. Ty jsou dokonce tak výrazné, že je tato látka od roku 2020 zařazena do monitorovacího programu Světové antidopingové agentury (WADA). Na rozdíl od většiny anabolických substanci (včetně samotného ekdysteronu) však v případě parchy nejsou známé žádné negativní účinky na zdraví. (5–10)

Ekdysteron má ovšem zároveň i účinky neuroprotektivní (tj. chrání před poškozením nervové buňky), pomáhá snižovat hladinu cukru a cholesterolu v krvi, reguluje metabolismu, a dokonce působí protinádorově (např. proti rakovině prsu). Díky své schopnosti potlačovat produkci látky NF-kB má také protizánetlivé účinky. (8, 10)

Maralí kořen ovšem obsahuje i celou řadu dalších látek s pozitivním účinkem na lidský organismu, například polyfenoly s antioxidačním, hypolipidemickým a epigenetickým účinkem, či silic a esenciálních olejů s antioxidačním, protizánětlivým a antimikrobiálním působením. Konkrétně zde najdeme například monoterpeny a seskviterpeny, quercetin, kyselinu chlorogenovou, kyselinu ellagovou, kaempferol a řadu dalších zajímavých sloučenin. (8, 10)

Historie

Parcha saflová je důležitou součástí tradičních léčebných systému v oblasti Ruska, Mongolska a Číny, kde byla využívána zejména jako posilující prostředek a pro léčení nemocí dýchacího, srdečně cévního a vylučovacího systému. V roce 1969 byla klasifikována coby adaptogen a v 70. letech začala být využívána jako podpůrný prostředek v rámci sportovní přípravy. Oblíbená byla zejména u sportovců bývalého Sovětského svazu, kteří ji využívali nejen ke zvýšení výkonnosti, ale i regenerační kapacity a psychické odolnosti. (1, 4, 14)

Účinky

Obsažený ekdysteron má výrazné epigenetické účinky, kdy ovlivňuje nejen tvorbu svalových bílkovin (u myší bylo například identifikováno 16 genů zodpovědných za tvorbu svalové hmoty, které dokáže obsažený ekdysteron ovlivnit), ale i například aktivitu genů souvisejících s ochranou neuronů. Potvrzené epigenetické účinky mají i další látky obsažené v parše saflorové, například quercetin Více zde » nebo kyselina ellagová Více zde » . K tomu se přidávají účinky antioxidační, protizánětlivé, protinádorové antimikrobiální a další. (5, 8, 10)

Sportovní výkonnost

Jde o nejznámější oblast pozitivního působení parchy saflorové, která se ostatně hojně využívá hlavně v kulturistice a dalších silových a rychlostních sportovních odvětvích. Jde zejména o podporu růstu svalové hmoty prostřednictvím zvýšení syntézy svalových bílkovin a zvýšení síly, za což jsou zodpovědné zejména obsažené ekdysterony. Ve studiích na buněčných kulturách bylo v například po jejich aplikaci dosaženo 20% nárůstu tvorby svalových proteinů. (11)

Výzkumů působení ekdysteronů na lidských dobrovolnících zatím nebyl proveden dostatek, studie na potkanech ovšem přinesly velmi dobré výsledky. Ukazuje se ale, že hodně závisí na životním období, kdy je podáván – nejlepších výsledků bylo dosaženo u jedinců v pubertálním věku (o 51,9 % větší nárůst svalové hmoty než u kontrolní skupiny). Ekdysteron ovšem dobře zafungoval třeba i u myší s odstraněnými vaječníky, které se používají pro simulaci účinků na ženy v menopauze. Pro toto období je totiž typický úbytek svalové hmoty, ovšem u zkoumaných myší ovšem naopak došlo k jejím nárůstu. (12, 13)

Ekdysterony zároveň pomáhají zvýšit nejen svalovou sílu, ale celkovou kapacitu fyzického výkonu a také vytrvalostní výkonnost. (10, 13, 14)

Zajímavé také je, že pozitivní vliv maralího kořene na tvorbu svalové hmoty a růst síly byl mnohem větší, pokud byl užíván spolu s rhodiolou. Ta samotná přitom tvorbu svalové hmoty nepodporuje, takže zde zjevně působí její synergický efekt. Rhodiola zde navíc přispívá i svou schopností oddálit fyzickou únavu a zlepšit adaptaci na stresovou zátěž. Efektivně zde přitom byliny zafungovaly jak v poměru 1 : 1, tak i v poměru 7 : 3 ve prospěch maralího kořene. (20)

Sexualita a plodnost

Podobnost ekdysteronu s pohlavními hormony se může uplatnit i v případě sexuality a podpory plodnosti, což potvrdily výzkumy na zvířatech i lidských dobrovolnících. Například u skupiny mužů s diagnózou neplodnosti vedlo jeho užívání ke zlepšení schopnost absolvovat sexuální akt i ke zlepšení kvality spermatu. V případě vlastního maralího kořene se spíše než samotná bylina ukázala efektivní její kombinace s kotvičníkem a Tongat Ali (Eurycoma longifolia), i samotný maral má ovšem pozitivní vliv na schopnost erekce a libido, a to dokonce i u mužů po infarktu myokardu. (10, 15, 19)

Imunita a protizánětlivé působení

Parcha saflorová potlačuje vylučování zánětlivých cytokinů, včetně TNF-αa IL-6. Kromě toho má pozitivní vliv na fungování imunity, kdy podporuje tvorbu i aktivitu řady imunitních buněk – například lymfocytů, makrofágů či neutrofilů. (10, 19)

Parcha má navíc schopnost ničit řadu bakterií (zejména těch gramm-pozitivních) a také plísní. Prokázán byl i antiparazitický efekt. Janča a Zentrich ji také doporučují pro doléčování těžších infekcí, jako je EB viróza, mononukleóza či borelióza. (1, 19)

Stres

Maralí kořen je řazen mezi adaptogeny, tj. látky zlepšující adaptaci organismu na stres. Když byl například podáván potkanům na vysokotuké stravě, u nichž v důsledku toho došlo ke zvýšení hladin kortikosteroidů, došlo u nich po osmi týdnech užívání ve srovnání s kontrolní skupinou k 27% poklesu hladin těchto stresových hormonů. Při stresu rovněž dochází snadno k vyčerpání nadledvin, v nichž stresové hormony vznikají, což se naopak může projevit nedostatečnou tvorbou kortikosteroidů. Maral zde ale pomohl zvýšit hladinu kortizolu v nadledvinách o 25 %. (18)

K ochraně vůči stresu přispívá i antioxidační potenciál parchy saflorové. (23)

Nádorová onemocnění

Maralí kořen může být efektivní i v rámci prevence a léčby nádorových onemocnění. Potlačuje totiž proliferaci (rychlé, nekontrolované množení) nádorových buněk, podporuje jejich buněčnou smrt, zhoršuje jejich energetický metabolismus, a navíc zvyšuje citlivost rakovinných buněk vůči některým lékům (například doxorubicinu). Účinnost byla potvrzena například při rakovině prsu a vaječníků. (7, 21)

Může také pomoci zmírnit únavu a poruchy nálad v průběhu chemoterapie. (10)

Hubnutí

Když byl maralí kořen podáván skupině myší krmených stravou s vysokým obsahem tuku, zjistili u nich vědci po 13 týdnech o 18 % nižší přírůstek hmotnosti než u kontrolní skupiny, přičemž přírůstek vlastní tukové tkáně byl dokonce o 41 % nižší! U sledovaných myší zároveň došlo k mnohem nižší míře ztučnění jater, což je častý důsledek tohoto typu stravy. (10)

Příznivé výsledky byly dosaženy i při podávání extraktu krysám s odstraněnými vaječníky, jež se používají jako model pro zkoumání menopauzy. Právě v menopauze totiž běžně dochází k výraznému přibývání na váze. Zkoumaná zvířata po podávání maralího kořene přitom nejen méně přibývaly na váze, ale také u nich docházelo k menším ztrátám svalové hmoty, což je rovněž v menopauze obvyklé. (18)

Parcha saflorová má navíc pozitivní vliv na vylučování hormonů souvisejících s regulací hmotnosti – zvyšuje například koncentraci leptinu, který navozuje pocit sytosti, a adiponektinu, který podporuje odbourávání tuků. (10)

Z tohoto důvodu je parcha saflorová slibnou bylinou pro kontrolu hmotnosti, výzkumy na lidských dobrovolnících však zatím nebyly provedeny v dostatečné míře.

Diabetes

Parcha saflorová může být užitečná i pro diabetiky. Zmírňuje například tzv. metabolický syndrom, což je soubor metabolických změn, které výrazně zvyšují riziko vzniku diabetu i srdečně cévních chorob. Pomáhá také zvýšit sekreci inzulinu ve slinivce břišní, snížit hladinu glukózy v krvi, zvýšit citlivost tkání na inzulin a v rámci experimentů rovněž maralí kořen zvýšil redukovanou hladinu jaterního glykogenu. (10, 18, 19)

Kardiovaskulární systém

Maralí kořen pomáhá snížit krevní tlak, zlepšuje viskozitu krve, snižuje agregaci krevních destiček a koncentraci fibrinogenu, čímž omezuje tvorbu krevních sraženin. Má pozitivní vliv i na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Pokusy na myších naznačili i účinnost jeho podávání po infarktu myokardu a vhodný je i při arytmiích. (19)

Parcha může být užitečná i při chudokrevnosti, protože pomáhá zvýšit koncentraci červených krvinek a hemoglobinu v krvi. (19)

Mentální výkonnost

Parcha saflorová zlepšuje paměť a schopnost učení – ideální doba pro její užití je v tomto případě 60 min před zahájením učení. Pokusy na zvířatech rovněž prokázaly zlepšení lokomotorických schopností, zvýšení vzrušivosti nervového systému i bdělosti a zkrácení přirozené doby spánku. (19)

Parcha rovněž pomáhá chránit nervové buňky před poškozením, a některé studie na zvířatech rovněž ukazují její schopnost snižovat poškození nervových buněk následkem ischemie (nedostatek kyslíku), například při mozkové mrtvici – když bylo pokusným potkanům podáváno po 5 dní po uměle navozené mrtvici 150 mg extraktu, došlo u nich k výrazně nižším destruktivním změnám a bylo dosaženo i výrazně menšího snížení hustoty synapsí (nervových spojení) v mozkové kůře. Jedním z důvodů může být skutečnost, že ekdysteron zvyšuje aktivitu antioxidačního enzymu superoxid dismutáza, a tím zmírňuje oxidativní poškození mozkové tkáně po ischemii. (19, 23)

Maralí kořen rovněž snižuje úzkost a působí také preventivně proti vzniku demence, kdy brání vzniku bílkoviny beta-amyloid, jejíž hromadění je typické například pro Alzheimerovu chorobu. (19, 23)

I v rámci podpory mentální výkonnosti je vhodná kombinace maralího kořene s rhodiolou, která například zvyšuje schopnost učení. (20)

Menopauza

Účinné látky parchy fungují jako tzv. selektivní modulátory estrogenových receptorů typu beta (ERß), tj. je schopen se na tyto receptory vázat a do jisté míry tak nahrazovat účinky přirozeného estrogenu, jehož produkce je v době menopauzy ukončena. Díky tomu může účinně potlačovat například tzv. kožní vazomotorickou odpověď lidově zvanou „návaly horka“. (22) Navíc, jak už bylo zmíněno, pomáhá snížit přibývání na váze a úbytek svalové hmoty, což je rovněž pro období menopauzy typické.

Vředy trávicího traktu

Parcha je účinná i při vředové chorobě žaludku a dvanáctníků, i v tom jí přitom pomáhá její adaptotgenní působení. (23)

Zajímavá je také schopnost rostliny zmírňovat bolesti trávicího traktu vzniklé z psychosomatických příčin. (19)

Užívání a kontraindikace

V případě parchy saflorové nebyly při užívání zaznamenány žádné závažné vedlejší účinky, kvůli nedostatku provedených studií se ale nedoporučuje její užívání těhotným a kojícím ženám. Maralí kořen může rovněž zpomalovat srážení krve, proto se nedoporučuje lidem s poruchami srážlivosti a rovněž je jeho užívání vhodné vysadit nejpozději 2 týdny před plánovaným chirurgickým zákrokem. Ze stejného důvodu není vhodná jeho kombinace s léky snižujícími srážlivost, jako je například Aspirin či Warfarin. (10, 17)

Parcha saflorová rovněž může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci. Velmi opatrní by proto při jejím užívání měli být lidé alergičtí na některou rostlinu z čeledi hvězdnicovitých, kam patří například ambrózie, sedmikráska nebo měsíček. (17)

Parcha by se neměla užívat večer, protože může narušit usínání. Vhodné je její užití ráno či dopoledne, v případě podpory sportovní výkonnosti buď před tréninkem, nebo bezprostředně po něm.

Vhodné kombinace

Adaptogenní působení a psychická odolnost: maral + eleuterokok ostnitý + Ašvaganga (vitánie) (5), maral + rhodiola (20)

Sportovní výkonnost: maral + rhodiola (14, 16),

Sexualita: maral + kotvičník + Tongat Ali (Eurycoma longifolia) (10)

Mentální výkonnost: maral + rhodiola (20). maral + vitamin E (23)

Nádorová onemocnění: maral + rhodiola + eleuterokok + schizandra (19)

Název „ženšen“ evokuje účinný životabudič, a v případě ženšenu pětilistého to platí stoprocentně. S ženšenem pravým sice není vůbec příbuzný, ale svými pozitivními účinky na fyzickou i mentální výkonnost, játra, ledviny, srdce, imunitu či erekci se mu nejen vyrovná, ale dokonce ho i předčí!

Popis

Oficiální český botanický název ženšenu pětilistého je gynostema pětilistá. S ženšenem pravým ji spojuje pouze obsah několika účinných látek i některé podobné účinky, jinak ale obě rostliny nejsou vůbec příbuzné. (1)

Ženšen pětilistý totiž patří do čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), podobně jako třeba okurka či cuketa. Má plazivé lodyhy, pětičetné až sedmičetné zpeřené listy a drobné žlutozelené jednopohlavné květy. Plodem je černá kulovitá dvousemenná bobule. Pochází z jihovýchodní Asie, volně roste zejména v Číně, Indii, Koreji, Malajsii a Japonsku – v lesích, křovinách, podél cest a na horských svazích, a to až do nadmořské výšky 3 200 m. V našich podmínkách ho lze snadno pěstovat, a to i v květináči. K léčení se nejčastěji využívá list. (1)

Historie

Nejstarší záznamy o ženšenu pětilistém pocházejí z Číny, z počátku vlády dynastie Ming (tedy z 2. poloviny 14. století). Tehdy byla tato rostlina součástí tradiční kuchyně, což platí i dodnes – v Číně se využívá nejen k přípravě čaje, ale je také běžně konzumována coby zelenina nebo se přidává do pečiva, nudlí, piva, vína a dalších pokrmů. První záznam o jeho použití k léčení pochází z roku 1578, kdy jeho náčrt a popis zahrnul legendární bylinkář Li Shi-Zhen do své knihy Compendium of Materia Medica. V ní popsal účinnost ženšenu pětilistého při hematurii (krev v moči), otoků, bolesti v krku, ale i při léčbě nádorů nebo poranění. (1,2)

Pozornost moderní vědy si ženšen pětilistý vysloužil v 70. letech, kdy v Číně proběhlo velké sčítání lidu. Při něm se totiž ukázalo, že v provincii Kuej-čou, která se nachází v horách ve vnitrozemí jižní Číny, žije mimořádně vysoký podíl stoletých lidí, kteří navíc prakticky netrpí chorobami, které úzce souvisejí se stárnutím. Když výzkumníci pátrali po možných důvodech, zjistili, že zdejší obyvatelé namísto pro Čínu typického zeleného čaje konzumují čaj z ženšenu pětilistého. To odstartovalo sérii výzkumů zaměřujících se na účinky této byliny v oblasti zpomalení stárnutí i léčby mnoha nemocí. Ostatně i její čínský název Jiaogulan v překladu znamená „bylina nesmrtelnosti“. (1,2)

Ženšen pětilistý byl důkladně zkoumán i v Japonsku. Zájem o něj odstartoval poté, co japonská vláda vyzvala ke zkoumání rostlin, které by mohly být využity jako náhražka cukru (tato rostlina má totiž sladkou chuť). Japonský vědec Dr. Masahiro Nagai v ní následně objevil několik saponinů ze skupiny ginsenosidů, které se vyskytují i v ženšenu pravém. (2)

Účinné látky

Z ženšenu pětilistého bylo dosud izolováno více než 210 účinných látek. Nejdůležitější z nich jsou triterpenické saponiny dammaranového typu známé pod jménem gypenosidy a gynosaponiny, přičemž 9 z nich má části molekul stejné jako saponiny ginsenosidy v ženšenu pravém. Dále se v něm vyskytují některé polyfenoly (quercetin, rutin, kempferol a další), polysacharidy, fenoly, steroidní látky (beta-sisterol, stigmasterol a další), vitaminy a aminokyseliny. Nejvyšší obsah saponinů se v listech vyskytuje v období těsně před kvetením. (1, 2, 32)

Léčivé účinky

Podle obecně uznávaných definic může být ženšen pětilistý považován za adaptogen, tj. bylinu zvyšující odolnost organismu vůči působení stresu, a snižující tak jeho negativní dopady. (3)

Důležitou složkou jeho působení je jeho antioxidační efekt, díky němuž chrání orgány a tkáně před oxidativním působením volných radikálů. Svým vlastním antioxidačním působením sice zdaleka nepatří mezi přeborníky, jeho síla však spočívá v něčem jiném: Dokáže totiž efektivně zvyšovat produkci tzv. endogenních antioxidantů, které jsou produkovány uvnitř našeho těla. To platí například pro enzym superoxid dismutázu (SOD), glutathion peroxidázu a katalázu. (4)

Řada látek obsažených v této rostlině má rovněž epigenetické působení, tj. ovlivňuje aktivitu důležitých genů v naší DNA. (5) Další pak zlepšují funkci mitochondrií. (30)

Některé studie rovněž naznačují schopnost ženšenu pětilistého ovlivňovat složení střevního mikrobiomu. (6, 7)

Stres a nadledviny

Nadledviny jsou velice často podceňovaný a přehlížený orgán, přitom právě ony hrají v těle velice důležitou roli při udržování vnitřní homeostázy. Tento orgán má mj. na starosti produkci stresových hormonů, k jejichž vylučování dochází při fyzické nebo psychické zátěži. Pokud jsme ve stresu, mohou v zásadě nastat dvě situace: V té první dochází k dlouhodobému zvýšenému vylučování stresových hormonů (např. kortizolu), což se může projevit například zvýšenou hladinou glukózy v krvi, úbytkem svalové hmoty nebo poruchami imunity. Druhou možností je, že dlouhodobé působení stresu nadledviny vyčerpá, dojde k jejich únavě, která se projeví nedostatečnou produkcí stresových hormonů a narušením homeostázy organismu. Právě ženšen pětilistý je jednou z bylin, která funkci nadledvin účinně podporuje, a tím pomáhá tělu vyrovnat se s následky působení chronického stresu. (8)

Diabetes

Poměrně dobře je zdokumentování pozitivní vliv ženšenu pětilistého při diabetu II. typu. Hlavním těžištěm jeho působení je zde schopnost snižovat inzulinovou rezistenci, což je stav typický právě pro cukrovku II. typu. Slinivka při něm může vylučovat dostatek hormonu inzulinu, tkáně těla však na něj ztrácejí citlivost, což způsobuje zvýšení hladiny glukózy v krvi. Užívání ženšenu pětilistého přitom v rámci studií vedlo ke snížení glykémie a glykovaného hemoglobinu, aniž by byla ovlivněna produkce inzulinu. Jeho účinnost přitom byla prokázána jak u diabetiků, kteří neužívali žádnou léčbu, tak v kombinaci s antidiabetickými léky. Některé studie ovšem ukazují i schopnost byliny přímo podporovat produkci inzulinu. (1, 9, 11)

Působení byliny je při diabetu umožněno jejím epigenetickým efektem. Snižuje totiž aktivitu genu PTPN1, který řídí tvorbu bílkoviny PTP-1B v játrech a svalech. Právě tato bílkovina přitom citlivost vůči inzulinu snižuje. Dále podporuje aktivitu genu pro tvorbu enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který umožňuje vstřebávání glukózy z krve a její využití uvnitř svalů. Díky tomu pak klesá hladina glukózy v krvi. (9,10, 13)

Hubnutí

Schopnost snižovat inzulinovou rezistenci a zvyšovat produkci enzymu AMPK se uplatní i v rámci podpory redukce hmotnosti. Například v rámci dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie došlo u sledovaných osob po 12 týdnech užívání ke snížení BMI i bez úprav životosprávy. V pokusech na myších krmených stravou s vysokým podílem tuků pak ženšen pětilistý snížil adipogenezi (tvorbu nových tukových buněk) a omezil přibývání na váze. (1, 14)

Játra

Velmi efektivní může být ženšen pětilistý při řešení řady problémů jater. Typickým příkladem možného využití je fibróza jater – zjizvení jaterní tkáně, k němuž dochází při chronickém poškození jater například kvůli virovému onemocnění, působení chemikálií, metabolickým poruchám či autoimunitnímu onemocnění. V našem civilizačním okruhu přitom patří mezi nejčastější onemocnění vůbec. (4,7)

Jaterní fibróza přitom přispívá ke vzniku cirhózy jater, nádorovému onemocnění či selhání tohoto orgánu. Příznivé působení ženšenu pětilistého je v tomto případě epigenetické podstaty – vděčí za něj saponinu s označením NPLC0393, který ovlivňuje důležité signální dráhy a aktivitu genu NDRG2, jenž řídí dělení a diferenciaci jaterních buněk. Pozitivní roli při léčbě jaterní fibrózy navíc hraje i schopnost ženšenu pětilistého pozitivně ovlivňovat rovnováhu střevního mikrobiomu – ta totiž při této chorobě bývá prakticky vždy narušená. (4, 7)

Prokázána byla také účinnost při nealkoholovém ztučnění jater a chronické hepatitidě. (15, 25, 26)

Srdce a cévy

Široké spektrum pozitivních účinků ženšenu pětilistého bylo prokázáno i v oblasti kardiovaskulárního systému. Pomáhá snížit hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi, snižuje míru poškození výstelky cévních stěn (např. vlivem zánětů a oxidativních procesů), čímž omezuje procesy vzniku aterosklerózy, a také pomáhá regulovat krevní tlak. Jeho pozitivní působení je přitom oboustranné: vysoký krevní tlak pomáhá snížit, a nízký naopak zvýšit. Podporuje totiž obnovu důležité funkce cévní výstelky v podobě produkce oxidu dusnatého (NO). Ten působí jako vazodilatant – tj. rozšiřuje cévy, čímž pomáhá snížit krevní tlak a zlepšit prokrvení všech tkání těla. (17-22)

Zvláště schopnost ženšenu pětilistého snižovat vysoký krevní tlak je přitom velice nadějná – v jednom z výzkumů prokázal v tomto směru dvakrát vyšší účinnost než pravý ženšen a srovnatelnou účinnost s lékem Indapamid, který se používá právě na snížení krevního tlaku. (23)

Vhodný je také bezprostředně po srdečním infarktu či mozkové mrtvici, kdy pomáhá snížit závažnost poškození tkání a urychluje proces hojení a zotavení. A v neposlední řadě je prospěšný při kardiomyopatii, městnavém srdečním selhání, arytmii a chrání srdeční sval před poškozením v důsledku neléčeného diabetu. (24)

Ledviny

Některé ze studií rovněž prokázaly schopnost ženšenu pětilistého podporovat funkci ledvin. (27)

Reprodukční systém

Ženšen pětilistý patří mezi byliny účinně navracející schopnost erekce. Důvodem je podpora produkce oxidu dusnatého, který rozšiřuje cévy v oblasti pohlavních orgánů a tím umožňuje lepší prokrvení erektilních tkání penisu. Zároveň má ale i pozitivní vliv na plodnost, a to u obou pohlaví: u mužů podporuje tvorbu a pohyblivost spermií a chrání je vůči působení volných radikálů, u žen pomáhá zlepšit funkci vaječníků a dozrávání vajíček. (27-29)

Sportovní výkonnost

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má ženšen pětilistý na sportovní výkonnost, a to jak ve vytrvalostních, tak i v rychlostně silových sportech. Podporuje například diferenciaci myoblastů (kmenových svalových buněk, z nichž diferenciací vznikají nová svalová vlákna), což se uplatňuje jak v rámci zvyšování výkonnosti, tak i při hojení svalových poranění. Dále podporuje funkci mitochondrií, což jsou buněčné organely, v nichž dochází k přeměně živin na energii, která následně může být využita pro sportovní výkon. Ovlivňuje také metabolismus laktátu (kyseliny mléčné), jež v těle vzniká při vysoce intenzivní zátěži a limituje schopnost těla v této intenzitě pracovat delší dobu. A důležitá je i jeho schopnost podporovat tvorbu enzymu AMPK, který umožňuje vstřebávání glukózy z krve do svalů, kde může být využita jako zdroj energie. To je důležité nejen v prevenci a léčbě diabetu (viz výše), ale i v rámci výkonnosti ve vytrvalostních sportech. (30)

Mentální výkonnost

Některé studie rovněž ukazují, že má ženšen pětilistý i neuroprotektivní účinky, tj. že podporuje ochranu nervových buněk například před působením volných radikálů, zánětu či toxinů. Díky tomu by mohl být užitečný například v prevenci a léčbě Alzheimerovy choroby. (31)

V testech na zvířatech měla bylina i antixyolitický účinek, tj. pomáhala snižovat míru úzkosti. (1)

Imunita

Zvláště polysacharidy obsažené v ženšenu pětilistém mají i rozsáhlý pozitivní vliv na imunitní systém. Podporují tvorbu, diferenciaci a aktivitu širokého spektra imunitních buněk (leukocyty, makrofágy, lymfocyty, NK-buňky a další) a působí protizánětlivě. (32)

Užívání a kontraindikace

Ženšen pětilistý se obvykle užívá v dávce 60-80 mg denně, žádné závažné vedlejší účinky se ale neobjevily ani při několikanásobném překročení tohoto množství, pouze se v některých případech mohou vyskytnout zažívací obtíže. (1)

Vzhledem ke stimulujícím účinkům je vhodné ženšen pětilistý užívat ráno nebo dopoledne – pokud bychom jej konzumovali ve večerních hodinách, mohl by narušit usínání. Vhodná není ani kombinace s léky na ředění krve (Warfarin), antidepresivy typu MAOI, antipsychotiky a stimulanty, opatrnost je ale potřeba i při kombinaci s antidiabetickými léčivy (riziko hypoglykémie). Naopak při onemocnění jater může jeho podávání výrazně podpořit účinnost běžných jaterních léků. Ženšen pětilistý se nedoporučuje užívat v těhotenství a při kojení, zatím totiž neproběhl dostatek výzkumů, které by prokázaly jeho bezpečnost v těchto obdobích. Kvůli riziku krvácivých komplikací by se neměl užívat ani v posledních dvou týdnech před chirurgickými zákroky. (12, 15)

Vhodné kombinace

Diabetes: ženšen pětilistý + OPC (33), ženšen pětilistý + quercetin

Hubnutí: ženšen pětilistý + hesperidin (35), ženšen pětilistý + quercetin

ledviny: ženšen pětilistý + drnavec palestinský (27), ženšen pětilistý + srdečník obecný (33), ženšen pětilistý + quercetin

Na jídle jsme závislí všichni, protože bez něj bychom nepřežili. A navíc je i zdrojem potěšení. Občas se ale stává, že se touha po jídle vymkne kontrole a změní se v posedlost, která je velmi podobná závislosti na alkoholu či drogách. A zvládnout ji může být dokonce i těžší – zatímco u alkoholu si totiž můžu říct: „Tohle je moje poslední sklenička,“ v případě jídla to logicky nejde.

Výsledkem jsou pak stavy, které důvěrně zná každý, kdo záchvatovitým přejídáním trpí: Začíná to předsevzetím „zase se nepřežrat“ a následuje vnitřní boj, který člověk obvykle prohrává, a nakonec do sebe nacpe všechno, co je v dosahu, protože „teď už je to stejně jedno“. Poté se dostaví pocit viny, klesá sebevědomí, zvyšuje se stresová zátěž a s tím i pravděpodobnost opakování „žravého“ záchvatu.

Jídlo jako droga

Přirovnávat přejídání k závislosti na heroinu může vypadat nemístně, ve skutečnosti má ale závislost na jídle velmi podobné rysy jako všechny ostatní závislosti: Kombinuje se tu silné bažení s tzv. kompulzivním neboli nutkavým chováním, zapojují se zde podobné nervové systémy včetně těch, které souvisejí se sebekontrolou, a objevují se podobně zhoršené reakce na stres či narušení „systému odměny“. Nejčastěji se přitom objevuje závislost na sladkém jídle. Sladká chuť totiž stimuluje receptory sladké chuti na jazyku, což následně spouští masivní vylučování dopaminu v části mozku nazývané centrum odměn.

Tendence k závislostem, a to včetně závislosti na jídle, je z části daná geneticky. Do jejího vzniku jsou zapojeny geny související s reakcí na stres, ale i geny související s nižší četností receptorů DRD2 v mozkové tkáni, což má za následek „nedostatek odměny“. Člověk pak má tendenci vyhledávat cokoliv, co mu poskytne kýžený pocit odměny, což jsou velice často věci způsobující závislost – třeba jídlo.

Tendence ke vzniku závislosti na jídle souvisí i s epigenetickými procesy, tedy se změněnou aktivitou klíčových genů. Tyto změny často vznikají již v období nitroděložního vývoje, například v souvislosti se stresem matky nebo jejím nevhodným stravovacím chováním, popřípadě v raném dětství, třeba v souvislosti s různými traumaty.

U lidí trpících záchvatovitým přejídáním se například objevují odlišné koncentrace microRNA, což jsou krátké řetězce ribonukleových kyselin, které nenesou žádnou genetickou informaci, jsou ale schopny „vypnout“ určité geny v DNA. Odlišné koncentrace microRNA se přitom vyskytují jak v krvi, tak i v části mozku jménem mediální prefrontální komplex, která je zodpovědná za ztrátu sebekontroly související s poruchami příjmu potravy. microRNA navíc hrají roli i při vzniku metabolických změn vedoucí k obezitě.

Tendence k záchvatovitému přejídání může souviset i s nerovnováhou v oblasti střevního mikrobiomu. U osob s tímto problémem byl například zjištěn nedostatek bakterií Akkermansia a Intestimonas, a naopak nadbytek Bifidobacterium a Anaerostipes. Zajímavým zjištěním pak bylo, že u těchto jedlíků se v těle velice často vyskytuje zvýšená hladina bisfenolu A. Jde o látku s rozsáhlými negativními epigenetickými účinky, která se používá při výrobě plastů.

Závislost na jídle by samozřejmě neměla sloužit jako výmluva, že nemá smysl snažit se zhubnout. Výše zmíněné poznatky by nás spíš měly vést k pochopení, že tendence k přejídání rozhodně nejsou záležitostí volby či nedostatku vůle, ale spíš výsledkem genetických dispozic a epigenetických změn. A samozřejmě mohou i ukazovat cestu k nápravě. Své genetické dispozice samozřejmě změnit nemůžeme, zato je ale v našich silách ovlivnit průběh epigenetických procesů, které se na vzniku nadměrného bažení po jídle podílejí.

Jak to vidí klasická medicína?

Medicína řadí záchvatovité přejídání mezi poruchy příjmu potravy. Napravovat se je snaží především pomocí psychoterapie – nejčastěji se využívá kognitivně behaviorální terapie, méně často pak interpersonální terapie.

V některých případech se předepisují i léky. Obvykle se využívají antidepresiva, poměrně oblíbený je ale i Topimarat. Ten patří mezi antiepileptika a primárně se využívá ke kontrole epileptických záchvatů, zároveň ale prokazatelně pomáhá snížit počet epizod záchvatovitého přejídání. Jeho nevýhodou jsou ovšem četné negativní vedlejší účinky. Další možnost představuje lék Vyvanse, který se využívá při ADHD.

5 kroků, jak si pomoci sám

Pokud se rozhodnete bojovat se závislostí na jídle sami, je potřeba se zaměřit zaprvé na epigenetické mechanismy v našem těle, čehož dosáhneme například úpravou životního stylu v kombinaci s epigeneticky působícími doplňky stravy. Vyplatí se přitom zaměřit na těchto pět základních oblastí.

Nevytvářet příležitosti

Prvním důležitým krokem nevytváření příležitostí. Když vím, že se nejčastěji přejídám, když o víkendu zůstanu doma, preventivně si na volné dny naplánuju výlet nebo jinou aktivitu. Zároveň je třeba pečlivě plánovat jídelníček a teprve pak vyrazit na nákup, abychom měli doma jen to, co budeme potřebovat k přípravě jídla. A pokud něco kupujeme do zásoby, zaměříme se hlavně na potraviny, které nelze konzumovat bez delší tepelné úpravy, popřípadě potraviny vysoké výživové hodnoty, a naopak zcela vyloučíme nezdravé, vysoce kalorické pochutiny plné cukru, soli a nasycených tuků. Mít doma zásoby čokolád, čipsů a zmrzliny, to je zkouška vůle i pro člověka bez závislosti na jídle.

Zaměřit se na kvalitu jídla

Dbáme i na složení stravy – vyhýbáme se nezdravým jídlům bohatým na „rychlé“ cukry, nasycené tuky a tzv. prázdné kalorie (tj. jídla s vysokou energetickou hodnotou a zároveň nízkým obsahem živin). Tyto potraviny mají nejen negativní vliv na epigenetické procesy v těle, ale zároveň přímo podporují záchvatovité jedení. Když si například dáme jídlo s vysokým obsahem jednoduchých cukrů, dojde k uvolnění velkého množství inzulinu. Ten způsobí rychlý pokles hladiny krevní glukózy, který následně vyvolá těžko zvladatelnou chuť na sladké.

Zároveň bychom se měli cíleně zaměřit na podporu rovnováhy střevního mikrobiomu, tj. konzumovat dostatečné množství rozpustné i nerozpustné vlákniny a potraviny s obsahem probiotických bakterií.

Přidat pravidelný pohyb

Pohyb má nejen pozitivní epigenetický vliv, ale zároveň pomáhá bojovat s obezitou, která je u osob trpících záchvatovitým přejídáním častá. A pokud dáme přednost aerobním aktivitám mírné až střední intenzity, zároveň dosáhneme výrazného snížení míry stresu.

Eliminovat stres

Právě stres hraje v závislosti na jídle důležitou negativní roli. Stresový hormon kortizol totiž mj. způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi, která, pokud není „spálena“ například při pohybu, opět vyvolá masivní uvolňování inzulinu následované chutí na sladké.

Kromě zařazení aerobního pohybu bychom se proto měli zaměřit i na další možnosti, jak jej eliminovat, například pravidelně provádět dechová cvičení a relaxační techniky. Prokazatelný příznivý vliv má v tomto směru cvičení jógy. Když například skupina žen trpících záchvatovitým přejídáním absolvovala 12týdenní jógový program sestávající se z jedné 60minutové lekce týdně a každodenního 30minutového domácího cvičení, došlo u nich k výraznému snížení četnosti záchvatů přejídání a zároveň ke zlepšení v oblasti vnímání vlastního těla i statisticky významnému poklesu BMI a obvodu pasu.

Význam jógy přitom spočívá nejen v její schopnosti snižovat stresovou zátěž, ale i v tom, že dokáže zlepšit vnímání vlastního těla. Lidé, kteří trpí záchvatovitým přejídáním, jsou totiž často od svého těla „odpojeni“ – mají k němu negativní vztah, nejsou schopni vnímat jeho signály (včetně signálů sytosti), a často dokonce nejsou schopni si jídlo ani pořádně vychutnat.

Zařadit doplňky stravy

Doplňky stravy představují nejen cestu, jak pozitivně ovlivnit epigenetické procesy v těle, ale zároveň mohou pomoci zmírnit stresovou zátěž a přispět ke zmírnění úzkosti, která rovněž závislost na jídle doprovází. Které tedy mohou pomoci?

Adaptogeny – je o látky, které zvyšují odolnost vůči stresu, a mnohé z nich mají navíc příznivý vliv na hladinu energie a duševní pohodu. Vědecky potvrzenou schopnost zmírňovat záchvatovité přejídání způsobené stresem má například rhodiola, která má dokonce efekt i při jednorázovém užití: Chuť k jídlu se zmírní asi hodinu po její konzumaci. Navíc brání ukládání tukových zásob tím, že omezuje diferenciaci tukových buněk.

Šafrán – toto koření patří mezi nejúčinnější přírodní antidepresiva působící i proti úzkosti, díky svému pozitivnímu vlivu na psychiku a schopnosti snižovat chuť k jídlu je však užitečné i při záchvatovitém přejídání. Kromě toho zlepšuje i rovnováhu v oblasti střevního mikrobiomu a pomáhá i při hubnutí díky své schopnosti omezovat vstřebávání tuků z potravy a regulovat hladinu glukózy v krvi. Když například vědci v rámci jedné studie podávali extrakt ze šafránu skupině obézních žen, došlo u nich ke snížení chuti k jídlu a redukci váhy bez zavedení jakýchkoliv dietních opatření.

Mučenka pletní – tato bylinka dokáže velice efektivně zmírňovat úzkost, a to včetně úzkosti doprovázející snahu zbavit se závislosti. Její prospěšnost byla prokázána dokonce i při závislostech na alkoholu či opiátech a pomoci může i při závislosti na jídle.

Čekanka – zvláště při zmírňování bažení po sladké chuti mohou být velice efektivní byliny obsahující hořčiny. Tedy ty, které naopak stimulují na našem jazyku receptory hořké chuti. Ty efektivně zpomalují vstřebávání cukru z potravy, což brání vyloučení nadměrného množství inzulinu. Dle studií tak vedou k tomu, že se člověk cítí nasycen již v okamžiku, kdy zkonzumuje o 20-30 % méně jídla než obvykle. Velice dobrou volbou je čekanka, například ve formě kávovinových nápojů. Kromě hořčin je totiž bohatá i na rozpustnou vlákninu inulin, která má blahodárný vliv na střevní mikrobiom.

Popis

Rozchodnice růžová je vytrvalá trsnatá rostlina s drobnými žlutými květy. Patří do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a své jméno získala díky silnému oddenku, který výrazně voní po růžích. Přirozeně se vyskytuje zejména v arktických a subarktických oblastech severní polokoule, v Asii je však možné ji nalézt například v Japonsku, Koreji, Rusku, Číně a Mongolsku, ovšem jen ve vyšších nadmořských výškách. Vzácně se vyskytuje i u nás, například v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, kvůli hojnému sběru však byla v ČR téměř vyhubena. (1, 2)

Historie

Rhodiola je tradiční léčivou rostlinou zejména v Asii a na Sibiři, kde byly jejímu kořeni po staletí připisovány mimořádné léčivé a magické účinky – i proto zde byla známá pod názvem „zlatý kořen“. Používala se například k léčbě nachlazení a chřipky i celkovému posílení v průběhu tuhé zimy, a dokonce i k léčbě rakoviny či tuberkulózy. V Evropě byla v minulosti velmi populární zejména ve Skandinávii. Vikingové ji používali ke zvýšení fyzické síly a vytrvalosti, znal ji i zakladatel moderní botaniky Carl Linné a v roce 1755 byla zahrnuta do prvního švédského lékopisu. Zlom v jejím zkoumání ale nastal až v roce 1961, kdy ji v pohoří Altaj identifikoval ruský botanik G. V. Krylov. Ten zjistil, že výtažky z kořene obsahují silné adaptogeny. Následné vědecké výzkumy potvrdily rozsáhlé léčivé účinky rostliny, zejména v oblasti fyzické a duševní výkonnosti, ale nadějné jsou i výzkumy mapující užití v oblasti léčby rakoviny, nemoci z ozáření a dalších potíží. V roce 1969 je Rhodiola (konkrétně její tekutý extrakt) zařazena do oficiální sovětské medicíny – doporučována byla jako stimulant při stavech únavy, ke zvýšení pozornosti a produktivity práce a také u psychiatrických a neurologických problémech. (1)

Léčivé účinky

Rhodiola rosea obsahuje celou řadu účinných látek, z nichž mnohé jsou v přírodě zcela unikátní a nevyskytují se ani v ostatních zástupcích rodu rhodiola. Jde například o fenylpropanoidy rosavin, rosin a rosarin, flavonoidy rodiolin, rodionin, rodiosin, monoterpeny rosiridol a rosaridin, salidrosid, fenolové kyseliny a další látky. Mnohé z nich fungují jako účinné adaptogeny a některé mají i epigenetické účinky. (1, 35)

Odolnost vůči stresu

Rhodiola patří mezi nejznámější adaptogeny. Tento termín se používá od 60. let minulého století a označuje látky, které nemají negativní účinky, a přitom zvyšují odolnost vůči fyzikálně, chemicky, biologicky a psychologicky škodlivým faktorům, tzv. stresorům. Rozsáhlé výzkumy na toto téma probíhaly od 60. do 80. let minulého století hlavně v tehdejším Sovětském svazu, kde se vědci hojně zaměřovali na zkoumání přírodních látek, které pomáhají lidem přežít období dlouhodobého vysokého stresu, a přitom si zachovat mentální i fyzickou výkonnost. (3, 4)

Rhodiola obsahuje fenolické sloučeniny, což jsou látky podobné tzv. katecholaminům, které se podílejí na aktivaci nervového systému v rané fázi reakce organismu na stres. (5)

Mechanismů, kterými se na ochraně proti stresu podílí, je ovšem celá řada: Má například výrazný ochranný efekt na nervové buňky, které chrání proti působení toxinů i volných radikálů, a přitom stimuluje funkci nervové soustavy. Jde také o významný aktivátor enzymu AMPK (aktivovaná protein kináza), který stimuluje vstřebávání glukózy z krve do svalů. Působením stresových hormonů totiž mj. dochází ke zvyšování hladiny glukózy v krvi, což má za následek mnoho negativních účinků na zdraví. Rhodiola navíc obsahuje tyrosin, který zmírňuje vyčerpání mozkových katecholaminů kvůli stresu, snižuje únavu a zároveň u osob vystavených stresu zvyšuje mentální výkonnost – tato látka byla ostatně s pozitivním efektem vyzkoušena i v armádě při vojenských při operacích vyžadující náročný výkon v situacích s extrémní mírou stresu, únavy a nedostatku spánku. (5-10)

Mentální výkonnost a funkce mozku

Adaptogeny včetně rhodioly se vyznačují výrazným stimulačním a tonizujícím efektem, čímž podporují mentální výkonnost. Tyto jejich účinky se nejsilněji projevují právě v okamžiku, kdy je člověk vystaven únavě a stresu. Na rozdíl od některých často užívaných stimulantů (například Efedrinu) přitom nemají negativní vedlejší účinky a nevytvářejí závislost. (5, 11)

Prokázán byl přitom pozitivní vliv rhodioly prakticky na všechny kognitivní procesy, ať už jde o paměť, soustředění, učení, početní operace, analýzu, hodnocení, plánování a další. (35) Když například byla rhodiola podávána skupině 27 studentů, lékařů a vědců v období před očekávanou intenzivní intelektuální činností (například zkoušky), došlo u nich ke zlepšení množství i kvality vykonané práce, zlepšení intelektuální kapacity a omezení ztráty pracovní kapacity v důsledku únavy. Efekt zde byl zaznamenán při užívání 100-150 mg extraktu 2x denně po dobu 2-3 týdnů. (38)

Rhodiola navíc vykazuje ochranný efekt na nervové buňky a podporuje tvorbu a diferenciaci nových neuronů v mozku, a to včetně hippokampu, což je oblast zodpovědná za paměť. (35, 37) Mozkové buňky přitom chrání nejen například proti volným radikálům, ale i proti stresu, který má prokazatelně negativní účinky na mozkovou výkonnost (1)

Fyzická a mentální únava

Hned několik studií prokázalo účinnost rhodioly jak při fyzické, tak i mentální únavě, na druhou stranu některé z těchto výzkumů prokazovaly formální nedostatky. (29, 30) Velmi efektivní se rozchodnice ukázala při souboru příznaků, pro které se dříve hojně užíval termín „neurastenie“, který zahrnuje například únavu a slabost (a to i po malé fyzické či duševní námaze), snížení pracovní výkonnosti, potíže se spánkem, ale i podrážděnost, roztržitost a bolesti hlavy či snížení schopnosti regeneraci po zátěži. (1)

Pokusy na zvířatech také ukázaly zajímavou skutečnost: pokud jim byla rhodiola podávána v nižším až středním dávkování, působila jako silný stimulant zlepšující mozkovou aktivitu. Zvyšovala například tvorbu některých neurotransmiterů (látky nutné pro přenos nervových vzruchů), zejména serotoninu, dopaminu a norepinefrinu, a navíc zlepšovala propustnost tzv. hematoencefalické bariéry pro látky, z nichž tyto neurotransmitery vznikají – v mozkové kůře došlo například ke zvýšení hladiny 5-hydroxy tyrosinu, což je látka, v níž v mozku vzniká serotonin. Naopak ve vyšších dávkách ale rozchodnice působila sedativně. (35)

Sportovní výkonnost

Výzkumy jednoznačně prokázaly, že rhodiola může pozitivně ovlivnit sportovní výkonnost. Příznivý vliv má zejména na vytrvalost, což se projevilo například ve studiích na potkanech v testu plavání do vyčerpání. Velmi výrazný účinek má přitom zejména na tvorbu ATP (adenosin trifosfátu) ve svalových buňkách. Jde o energeticky bohatou sloučeninu, z níž svaly přímo čerpají energii pro svou práci. Rhodiola v těchto výzkumech navíc dokázala zlepšit procesy regenerace po intenzivní zátěži. (31, 32)

Fungování rozchodnice při sportovním tréninku však bylo potvrzeno i ve výzkumech na lidských dobrovolnících. Při zátěžovém testu na bicyklovém ergometru bylo zjištěno u sportovců užívajících rhodiolu zvýšení pracovní kapacity o 9 %, zkrátila se doba zotavení po intenzivní zátěži (po 10 minutách po jejím skončení měli sportovci nižší pulz ve srovnání s kontrolní skupinou v průměru o 2,5 tepů/min) a 3 dny po zátěži si méně stěžovali na nespavost a podrážděnost. (1)

Zajímavé výsledky přinesl rovněž výzkum, který se zaměřil na skupinu elitních biatlonistů. U nich rhodiola podpořila nejen zvýšení vytrvalosti i síly, ale pomohla jim rovněž zlepšit koordinaci, zmírnit svalový třes a zlepšit přesnost střelby. (39)

Rhodiola má přitom jednu velkou výhodu: Zatímco obvykle užívané stimulanty vyčerpávají mozkové katecholaminy, takže při intenzivním svalové práci dochází po počátečním zvýšení pracovní kapacity k jejímu výraznému snížení (silně pod obvyklý průměr), u rhodioly tento problém nenastává. Při jejím užívání sice také po počátečním zvýšení pracovní kapacity dochází k jejímu snížení, ale jen mírnému, takže její úroveň stále zůstává nadprůměrná. (40)

Rozchodnice navíc podporuje výkonnost nejen u trénovaných sportovců, ale prospěšná může být i těm, kdo s pohybem začínají, a to i ve vyšším věku. V sérii ruských a švédských výzkumů, v nichž byli muži sedavého životního stylu podrobení po sedm dnů fyzické zátěži, a zároveň užívali rhodiolu v dávkování od 450 do 600 mg extraktu za den. Přitom se zlepšila jejich fyzická pracovní kapacita (o 28 %), variabilita srdeční frekvence i síla kontrakce srdečního svalu, takže byli schopni vykonávat zátěž vyšší intenzity než kontrolní skupina. Rhodiola přitom ovlivnila obě větve tzv. vegetativního nervového systému, tj. sympatikus i parasympatikus, což organismu umožňuje vydávat více energie během stresu, a přitom si udržovat vyšší energetické zásoby. (43)

U mužů byl navíc zaznamenán anabolický efekt rozchodnice. (1)

Alzheimerova choroba

Rhodiola obsahuje látku jménem rosiridin, která může být velmi užitečná pro osoby ohrožené Alzheimerovou chorobou či jinými typy demence. Potlačuje totiž produkci látek jménem monoaminooxidáza A a B. (33) Stejný mechanismus účinku se uplatňuje i při depresi.

Dlouhověkost

Tyrosin obsažený v rhodiole stimuluje tvorbu enzymů sirtuinů, zejména pak toho s označením SIRT-1, který je spojován s dlouhověkostí. (34) V pokusech na zvířatech pak byl prokázán vliv rhodioly na snížení úmrtnosti a prodloužení doby dožití. Při aplikaci na populaci háďátek došlo například k prodloužení jejich života o 10-20 %, u octomilek dokonce o 24 %, tedy téměř o čtvrtinu! (35, 36)

V dalších pokusech na octomilkách pak bylo zjištěno, že rhodiola pomohla výrazně snížit koncentraci superoxidů (látky způsobující vznik volných radikálů) v jejich mitochondriích. (65) To je poměrně unikátní účinek – oxidativní poškození mitochondrií je totiž považováno za jednu z příčin stárnutí, přičemž většina antioxidantů nedokáže dovnitř mitochondrií proniknout.

Hubnutí

Velmi efektivní je rhodiola při zmírňování záchvatovitého přejídání způsobeného stresem. V tomto případě má efekt i jednorázové užití – zvýšená chuť k jídlu se v tomto případě zmírní asi hodinu po konzumaci rozchodnice. (35) Kromě toho také brání ukládání tukových zásob tím, že omezuje diferenciaci adipocytů (tukových buněk). (58)

Hormonální systém

Rhodiola má prokazatelné pozitivní účinky hned na několik žláz s vnitřní sekrecí. Podobně jako i další adaptogeny vedla ke zlepšení funkce štítné žlázy, aniž by způsobila hyperthyreózu. Podpořila funkci brzlíku a chránila ho před involucí, k níž dochází vlivem stárnutí. Také nadledvinky, klíčový orgán při adaptaci na stres, fungovaly díky rozchodnici lépe a s větší rezervou. (1, 41) Ženám v menopauze zase pomůže ochránit kostní hmotu. (35)

Sexualita a plodnost

Rhodiola má pozitivní vliv zejména na plodnost žen, u nichž při jejím užívání dochází ke zvýšení počtu rostoucích folikulů, zvýšení objemu zralých vajíček či lepší přípravě děložní sliznice na otěhotnění. Zajímavá studie pak proběhla na skupině žen trpících amenorrheou (nepřítomností menstruace). Dobrovolnice při ní dostávaly buď 100 mg extraktu rhodioly 2x denně po dobu 2 týdnů, nebo 10 injekcí rhodosinu (jedna z účinných látek rhodioly), u některých žen byla kúra opakována. Ze 40 zúčastněných žen došlo u 25 k obnovení menstruačního cyklu a 11 z nich poté úspěšně otěhotnělo. (1, 42)

Pozitivní vliv byl zaznamenán i na mužskou sexualitu – zajímavé přitom je, že v rámci výzkumů pomohla jak jedincům trpícím poruchami erekce, tak i těm s předčasnou ejakulací. (1)

Srdce a cévy

Působení na kardiovaskulární systém je další oblastí, v níž má rhodiola potvrzené příznivé účinky. Pomáhá chránit srdce před negativními účinky stresu, volných radikálů a také ischemie (nedostatku kyslíku). Pomáhá snížit krevní tlak, a v pokusech na zvířatech dokonce pomohla zabránit vzniku arytmií. (44-49)

Výzkumy také naznačují potenciál při léčbě plicní hypertenze. (50)

Chudokrevnost

Salidrosid, jedna z látek obsažených v rhodiole, může pozitivním způsobem ovlivnit také krvetvorbu. Má totiž příznivý vliv na tzv. hematopoetické kmenové buňky, u nichž vyvolává zvýšení syntézy DNA, chrání červené krvinky před oxidativním poškozením a zvyšuje účinnost erythropoetinu (EPO), což je hormon regulující krvetvorbu. (51-53)

Diabetes

Rhodiola pomáhá dostat pod kontrolu diabetes, a to jak 1., tak i 2. typu. Jednak totiž podporuje funkci beta-buněk slinivky, v nich vzniká inzulin, a příznivě ovlivňuje i tvorbu enzymu AMPK, který zlepšuje transport glukózy z krve do svalů. (54, 55)

Deprese a úzkost

Výše zmíněný pozitivní vliv rhodioly na tvorbu neurotransmiterů se projevuje nejen zvýšením mentální výkonnosti, ale i zmírněním deprese. Například v rámci výzkumu, při němž 89 osob s mírnou či střední depresí užívalo denně 340 nebo 680 mg extraktu, došlo nejen ke zmírnění depresivních příznaků (na 60-75 %), ale i ke zlepšení spánku a emocionální stability, a to u obou dávkování. (56)

Zlepšení příznaků bylo ve výzkumech zaznamenáno i u osob trpících úzkostí, a to při užívání 340 mg rhodiolového extraktu po dobu 10 týdnů. (57)

Nádorová onemocnění

Rhodiola má nejen přímé protinádorové účinky, ale navíc zvyšuje účinnost protinádorových léčiv a snižuje míru jejich vedlejších účinků. V jedné studii například došlo ke zvýšení účinku léku cyklofosfamidu o 36 %! (1)

Odvykání kouření

Výzkumy v této oblasti proběhly zatím pouze na myších a potkanech, jsou však velice nadějné. Když byla pokusným zvířatům pomocí injekcí vytvořena závislost na nikotinu a poté byla jeho aplikace ukončena, měly ty, kterým byla podávána rhodiola, o 50 % nižší symptomy úzkosti a zmírnil se u nich i výskyt somatických příznaků. (59, 62)

Játra

Obsažený salidrosid podporuje vznik nových jaterních buněk (zejména proces jejich diferenciace), a tím i proces regenerace jater, a chrání jaterní buňky před působením volných radikálů i některých toxických chemikálií. (66)

Užívání a kontraindikace

Podle studií je užívání rhodioly po dobu 6-12 týdnů bezpečné, pro potvrzení bezpečnosti dlouhodobého užívání zatím není k dispozici dostatek výzkumů. Vzácně se mohou vyskytnout některé vedlejší účinky, například zmatenost, sucho v ústech, či naopak nadměrná produkce slin. Užívání rhodioly se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám – žádné negativní účinky na dítě zde sice nejsou známy, nebyla ale dostatečně potvrzena ani její bezpečnost. Kvůli stimulačním účinkům na imunitu je třeba užívání rhodioly velmi zvážit i u osob trpících autoimunitními chorobami. (60)

Nežádoucí interakce s léky či jinými doplňky stravy nejsou známy, přesto je třeba při současném užívání léků třeba zachovávat opatrnost. Je také vhodné užívání rhodioly konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Vhodné kombinace

Sportovní výkonnost: rhodiola + ginkgo biloba (61)

Stres: Rhodiola + schizandra čínská + eleuterokok ostnitý (5), rhodiola + EGCG + hořčík + vitaminy sk.  B (64)

Přejídání ze stresu: rhodiola + třezalka (35)

Hubnutí a diabetes: rhodiola + skořice (66)

Deprese: rhodiola + šafrán (63)

Funkce mozku, nervová soustava: rhodiola + schizandra + eleuterokok (66)

Dlouhověkost: rhodiola + eleuterokok (66) Nádorová onemocnění: rhodiola + Weikang Keli (směs bylin čínské medicíny)