Žádného sportovního fanouška nemohly zkraje letošní zimy minout diskuse o zákazu vosků s fluorem na lyžařských závodech. Leckdo si možná přitom položil otázku: „Má vůbec smysl něco takového zakazovat? Není to jen nějaký další výmysl zelených aktivistů, který ve výsledku vůbec nic neovlivní?“

Odpověď je jednoznačná: Smysl to má. A velký. Vosky jsou totiž jen první krok, protože úplný zákaz těchto extrémně nebezpečných látek je do budoucna nezbytný. Řada z nich totiž patří mezi tzv. věčné chemikálie, které se v přírodě prakticky nerozkládají a hromadí se nejen v půdě a vodě, ale i v tělech rostlin a živočichů – včetně těch našich.

Per- a polyfluorované látky se přitom nacházejí všude kolem nás. Nějaké jejich zdroje určitě máte i doma – například v teflonových pánvích, voděodolných oděvech s membránami typu Gore-Tex, v obalech potravin, těsnicích materiálech… Některé z nich, například kyselina perfluoroktanová, byly již kvůli prokázané toxicitě a karcinogenitě zakázány (s malými výjimkami), bohužel jejich náhražky obsahující fluor však nejspíš nejsou k lidskému tělu a přírodě obecně o nic přívětivější.

Zatajíme, ututláme

Alarmující přitom je, že o toxických účincích fluorovaných látek se ví již dlouhá desetiletí, především zásluhou velkých průmyslových gigantů však byly tyto poznatky dlouho bagatelizovány.

První studie zaměřená na toxicitu látky jménem polytetrafluoretylen, známé spíše jako teflon, proběhla již v roce 1959. Tehdy totiž tato látka kontaminovala tabák při výrobě cigaret, po jejichž kouření lidé pociťovaly příznaky podobné chřipce. Následná studie ukázala, že pro krysy je teflon zahřátý na 300 °C smrtelný. Většina vědců však výsledky zpochybňovala. Bohužel zdaleka ne naposledy. To nejhorší z hlediska nerespektování vědeckých poznatků totiž mělo teprve přijít.

Píše se rok 1973. V době, kdy byla téměř bez povšimnutí publikována studie ukazující, že pro křepelky je při zahřátí teflon smrtelný, si lékař firmy DuPont, která sídlí v Západní Virgínii a vyrábí právě teflon, všímá znepokojující věci: U zaměstnanců se podezřele často vyskytují zvýšené hodnoty jaterních enzymů. Vedení se to samozřejmě nelíbí, tak se trochu čachruje s čísly a interní zpráva firmy nakonec uvádí, že žádné důkazy o zdravotních problémech neexistují. Ne že by firma nic nepodnikla. Dokonce zakládá a financuje laboratoř, která potvrzuje, čeho se firma bojí: pro zvířata je teflon toxický. Zprávy o výzkumech jsou ale na pokyn „shora“ označeny jako důvěrné a na veřejnost se nedostanou. Nic zásadního nezmění ani velmi znepokojující událost – dvěma zaměstnankyním se rodí děti s vývojovými vadami. Následuje sice zákaz práce na některých pracovištích pro ženy v plodném věku, rozhodnutí je ale prezentováno pouze jako preventivní opatření.

V roce 1980 jsou zjištěny výrazně zvýšené hladiny fluorochemikálií v krvi zaměstnanců továrny 3M, která patří pod DuPont, i nyní ale převáží názor, který říká: „Jasně, mají toho v krvi víc, ale na jejich zdraví to žádné negativní účinky nemá.“

Od 80. letech se už sice začínají ve větší míře objevovat studie na zvířatech, které ukazují, že per- a polyfluorované látky mohou způsobovat například nevratné poškození jater, DNA, poruchy metabolismu lipidů či zvýšený výskyt nádorů, výsledky však jsou stále bagatelizovány a nic se neděje.

V průběhu 90. let ale lidé žijící v poměrně široké oblasti kolem DuPontu začínají všímat, že se děje něco divného. Podezřele velké množství z nich trpí nádorovými onemocněními, poruchami štítné žlázy a dalšími problémy a dochází i k úhynům domácích zvířat. Podezření opět padá na továrnu, nenajde se však žádný právník, který by se mocnému gigantu postavil. Teprve v roce 2000 se ukazuje, že DuPont na rozsáhlém území Západní Virginie postupně kontaminoval podzemní vody kyselinou perfluoroktanovou – nebezpečnou látkou, která patří mezi karcinogeny. Kontaminovanou vodu přitom pravidelně pilo kolem 70 000. Tohle už se naštěstí ututlat nepodaří.

Po letech navíc znovu probíhá studie zaměřená na dělníky DuPontu, kteří byli vystaveni působení kyseliny perfluoroktanové. A ani ta nedopadá pro firmu dobře. U dělníků totiž byla například zaznamenána 2x vyšší úmrtnost na komplikace spojené s diabetem, vyšší výskyt nádorů ledvin a močového měchýře a také kardiovaskulárních onemocnění. Začíná se mluvit o zákazu per- a polyfluorovaných látek, zůstává však jen u toho mluvení. A to s malými výjimkami platí dodnes.

Proč nám vlastně škodí?

„Per- a polyfluorované látky jsou jedny z nejhorších kontaminantů, které kdy lidstvo dokázalo vyrobit,“ vysvětluje prof. RNDr. Tomáš Cajthaml, Ph.D., DSc. z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. „Představují značné enviromentální i zdravotní nebezpečí, protože se v životním prostředí prakticky nerozkládají. Jejich chemické vazby jsou totiž velice pevné – jediná možnost, jak je zničit, je řízené spalování při teplotách nad tisíc stupňů. To je také jeden z důvodů, proč jsou materiály s jejich obsahem tak oblíbené, protože jsou velmi odolné. A navíc mají unikátní vlastnosti – odpuzují například vodu i olej, proto se uplatňují třeba v outdoorovém či dětském oblečení.  Používají se ale i jako impregnace pro papírové potravinářské obaly, jsou v teflonovém nádobí, z něhož se prokazatelně uvolňují, anebo třeba v pečicím papíru. Z rozhodnutí EU by alespoň do budoucna potravinářské obaly tyto látky obsahovat neměly, v současnosti je ale stále mají a my navíc nemáme šanci, jak to zjistit,“ upozorňuje.

„Některé tyto látky už jsou zakázány pro prokázanou toxicitu a karcinogenitu, jenže zatím to vedlo pouze k tomu, že byly nahrazeny jinými, ovšem velmi podobnými,“ pokračuje prof. Cajthaml. „A kdykoliv se otestovala kterákoliv z těchto náhrad, zjistilo se, že je také toxická. Přitom netoxické náhrady existují, jen by se muselo chtít. A všechny tyto látky se navíc v přírodě akumulují, takže je dnes už najdeme ve všude na planetě, ve všech oceánech, na všech kontinentech. Akumulují se i v potravním řetězci a člověk jich, coby vrchol tohoto řetězce má v sobě pravděpodobně nejvíc.“

Mění děje v buňce i naše geny

A jak vlastně tyto látky v těle škodí? Podle prof. Cajthamla je problém především jejich nezničitelnost spolu s tím, že škodí přímo na buněčné úrovni. A mají přitom vliv prakticky na všechny buněčné procesy.

„Tyto látky mají zajímavou schopnost: velice dobře se váží na proteiny,“ vysvětluje. „Jenže veškeré buněčné procesy jsou řízeny právě proteiny, ať už jsou to enzymy či jiné regulační látky. A když se perfluorovaná sloučenina na enzym naváže, tak ho buď inaktivuje, nebo alespoň změní jeho vlastnosti. Dojde tak k buněčné dysbalanci, a ta se může projevit prakticky jakkoliv. Proto jsou také projevy toxicity těchto látek neskutečně pestré a jejich mechanismy zatím nejsou zcela popsány. Ví se například, že v buňkách výrazně zvyšují míru oxidativního stresu. Ale neví se, jestli je to například tím, že narušují membrány a poškozují mitochondrie, nebo třeba tím, že narušují naše vnitřní ochranné mechanismy vůči oxidativnímu stresu.“

Existují také první důkazy, že perfluorované látky, zejména kyselina perfluorooktanová mají schopnost ovlivňovat epigenetické reakce v organismu a tím i aktivitu některých genů v DNA. Negativní změny v metylaci genů byly například nalezeny u novorozenců, jejichž matky měly v těle zvýšenou hladinu této látky. Zasažen byl u nich mj. o gen PTBP1, který může souviset s rozvojem nádorových onemocnění v dalším životě a pravděpodobně i s rozvojem kardiovaskulárních chorob.

Další studie pak například ukázaly, že negativní epigenetické účinky kyseliny perfluorooktanové a dalších perfluorovaných látek mohou vést k narušení regulace metabolismu lipidů, zvýšenému ukládání tuků a zvýšenému riziku fibrózy a rakoviny ledvin. Zkoumání epigenetických účinků těchto látek je ale zatím jen v počátcích, takže i zde si ještě budeme muset na přesnější informace počkat.

Vosky už jen bez fluoru!

Ale zpátky k lyžařským voskům. V nich se fluorované uhlovodíky používají právě pro svoji vysokou schopnost odpuzovat vodu, což lyžím po namazání zajišťuje skvělé skluzné vlastnosti.

Lyžařské vosky podle prof. Cajthamla představují jen malé procento příčin světového znečištění per- a polyfluorovanými látkami, jen asi 1 až 2 procenta. Proto také předpokládá, že význam jejich zákazu budou mnozí lidé bagatelizovat, nicméně dodává, že je velice důležitý. Jde totiž o znečištění, které probíhá v nejpřísněji chráněných horských oblastech se vzácnými biotopy.

Před bagatelizací problému lyžařských vosků varuje i RNDr. Jaroslav Semerád, Ph.D. z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, který se zabývá právě kontaminací horských oblastí fluorovanými látkami.

„V běžeckých stopách jsme zaznamenali vysoké koncentrace těchto chemikálií, které častokrát překračují i koncentrace naměřené v čistírnách odpadních vod,“ uvádí Dr. Semerád. „Nejvíce znečištěné jsou samozřejmě frekventované lyžařské trasy, křižovatky a stadiony. Zároveň jsme také v lyžařských voscích zjistili přítomnost řady věčných chemikálií, včetně karcinogenní perfluorooktanové kyseliny,“ dodává s tím, že u lidí, kteří často používají lyžařské vosky byly v krvi zjištěny zvýšené koncentrace perfluorovaných látek.

A co dál?

Pokud jde o lyžařské vosky s fluorem, tam je řešení jednoduché: Přestože jejich zákaz zatím platí pouze pro profesionální lyžaře, měli bychom je okamžitě přestat používat i my ostatní. Chráníme tím přírodu i sami sebe. Například nejznámější výrobce vosků, značka SWIX, již žádné vosky s fluorem nenabízí a podle zástupců značky mají jejich bezfluorové alternativy vosků kategorie HF a LF používaných rekreačními lyžaři zcela srovnatelné vlastnosti. Plnohodnotné alternativy stoprocentních fluorkarbonových urychlovačů zatím k dispozici nejsou, ale intenzivně se na nich pracuje.

Co se týče ostatních zdrojů nebezpečných poly- a perfluorovaných látek, tam jsou už bohužel naše možnosti omezené. Platí tam už totiž to, co jsme nedávno zmiňovali v článku o mikroplastech »: můžeme omezit používání předmětů, které je obsahují, ale vyhnout se jim zcela nedokážeme, protože už jsou prostě všude. Můžeme tedy jen zvyšovat obecnou odolnost svého těla vůči jejich negativnímu působení – tj. dbát na zdravý životní styl a popřípadě vsadit i na doplňky stravy s epigenetickým působením. A samozřejmě můžeme šířit tyto informace dál, aby vznikl tlak, který třeba v blízké budoucnosti povede k úplnému zákazu per- a polyfluorovaných látek. Už aby to bylo!

Alergie je přemrštěná reakce imunitního systému na jinak zcela neškodnou látku z prostředí. Existuje jich více typů, přičemž většina druhů (označovaných také jako atopie) je spojena s imunoglobulinem IgE. Sem patří například většina druhů astmatu, alergická rýma, alergický zánět spojivek, atopický ekzém či potravní alergie.

IgE je protilátka vylučovaná imunitními B-buňkami. K jejich aktivaci je zároveň potřebná i aktivace dalšího druhu imunitních buněk, tzv. T-buněk, zejména lymfocytů Th2. Protilátky IgE se posléze vážou na žírné buňky, které vylučují histamin, a právě tato látka je vlastní příčinou alergických projevů. Aktivované T-buňky navíc vylučují látky jménem cytokiny, které podporují průběh zánětlivých procesů.

Kromě toho existují ještě typy alergií, které s protilátkami IgE nesouvisejí. Jde například o některé druhy astmatu a zejména pak o tzv. kontaktní dermatitidu, při níž dochází k podráždění kůže při kontaktu s určitou látkou – jde třeba o alergii na kovy a šperky. Zde dochází pouze k aktivaci T-buněk, které začnou vylučovat zánětlivé cytokiny. Vlivem jejich působení pak do tkáně pronikají další druhy imunitních buněk, které následně způsobují její podráždění a poškození.

Úplně neškodný nepřítel

Jak ale dojde k tomu, že se imunitní sytém zblázní a začne útočit na zcela neškodné látky? Často zmiňován vysoký podíl genetiky, což ale při trochu zkoumavějším pohledu nesedí. Je sice pravda, že když je rodič alergik, výrazně stoupá riziko alergie i u jeho potomků. Jenže jak potom vysvětlit fakt, že výskyt alergií v posledních desetiletích tak dramaticky narůstá? Kde by k nim pak přišly děti, které mezi předky žádného alergika nemají?

Velký vliv tu proto zcela jistě hrají faktory prostředí a životního stylu, které ovšem zároveň působí epigeneticky – spouštějí v těle biochemické reakce, které dokáží zásadním způsobem měnit aktivitu řady genů v naší DNA. Vysoká míra výskytu v rámci rodin je pak způsobena nejen shodnými vnějšími faktory, které působí na rodiče a děti (strava, toxiny z životního prostředí), ale i faktem, že velká část epigenetických změn je dědičná.

Protože vznik alergické reakce je proces poměrně složitý – počet do něj zapojených buněk je poměrně velký, přičemž každá z nich musí projít procesem vzniku, diferenciace a aktivace. Počet genů, které tyto děje regulují, je tak velký, a je tedy spousta možností, jak tyto procesy mohou být ovlivněny epigenetickými reakcemi.

Alergie je z epigenetického hlediska spojená především se změnami v oblasti metylace genů – tak výrazně, že podle metylačních vzorců lze alergii předpovědět ještě dříve, než propukne. Například u dětí trpících atopickým astmatem byly nalezeny rozdílné metylační vzorce 81 oblastí DNA, u dětí s potravními alergiemi to bylo dokonce 96 odlišně metylovaných oblastí. Šlo například o geny podílející se na zrání T-buněk, regulaci imunitních funkcí či vzniku zánětlivých procesů.

Ve většině případů jsou přitom tyto metylační změny přítomny už od narození – to znamená, že je alergické dítě buď zdědilo po jednom z rodičů, nebo vznikly v období jeho nitroděložního vývoje.

Faktory ovlivňující vznik alergií

Příčin a rizikových faktorů vzniku alergií, které nějakým způsobem souvisejí s epigenetikou je celá řada. Zde jsou některé z nich.

Příliš mnoho čistoty

V poslední době je velmi populární tzv. hygienická hypotéza, která říká, že důvod nárůstu počtu alergií v posledních desetiletích je extrémní důraz na čistotu. Ukazuje se totiž, že pro správný vývoj imunitního systému je naopak důležitý kontakt s různými typy mikroorganismů v raném dětství, a to včetně fekálních bakterií pocházejících například od hospodářských zvířat či půdních bakterií. Kontakt s těmito mikroby přitom úzce souvisí s vývojem střevního mikrobiomu, a právě narušení jeho rovnováhy riziko alergií zvyšuje.

Příliš málo parazitů

Podle některých teorií může také zvýšený výskyt alergií s faktem, že v západních zemích došlo k vyhubení většiny druhů parazitů. Imunitní reakce, která v těle vzniká při kontaktu s alergenem (tj. aktivace T-buněk, žírných buněk a tvorba protilátek IgE) je totiž podobná té, kterou imunitní buňky útočí na mnohobuněčné parazity.

Aktivní i pasivní kouření

Kouření je totiž jeden z velmi výrazných epigenetických faktorů, který ovlivňuje zejména průběh metylace DNA. Narušení metylačních vzorců následně vede ke zvýšení rizika řady onemocnění včetně právě alergie a astmatu. Navíc jde o změny, které se mohou dědit. Zvláště nebezpečné pak je, pokud kouří těhotná žena – pak je zvýšeným rizikem vzniku alergií ohroženo nejen její dítě, ale i její budoucí vnoučata.

Znečištěné ovzduší

Riziko vzniku alergií také výrazně zvyšuje pobyt ve znečištěném prostředí. Důvodem je fakt, že škodliviny z ovzduší, zejména oxidy síry a dusíku, ozon a jemné prachové částice, výrazně zvyšují metylaci genu FOX3 v některých imunitních buňkách. Právě tyto změny se velice často vyskytují u dětí trpících astmatem. Znečištěný vzduch přitom neohrožuje nejen osoby, které ho dýchají – riziko alergií se zvyšuje i u dětí matek, které mu byly vystaveny v průběhu těhotenství.

Léky i infekce

Riziko zvyšuje i časté užívání antibiotik a antipyretik. Roli ovšem mohou hrát i některé virové a bakteriální infekce, například zlatým stafylokokem.

Stres

Vyloučit ovšem nelze ani vliv psychických faktorů, zejména pak stresu. To se projevilo například při extrémní sněhové bouři, která v roce 1998 zasáhla kanadskou provincii Ontario. Vědci zkoumali DNA dětí, které byly během této události těhotné, zjistili u nich odlišné vzorce metylace genů, které se mj. vyskytovaly i v T-buňkách. Kvůli tomu byl mezi těmito dětmi mnohem vyšší výskyt několika nemocí, a jednou z nich bylo i astma.

Kojení prospívá

Pozitivně působí také kojení a později konzumace nepasterovaného mléka. Naopak se nepotvrdilo, že by vznik alergií podpořilo časné zařazování potravin, které jsou častými alergeny, do jídelníčku kojenců. Spíše platí, že například vyhýbání se kravskému mléku a používání hypoalergenních kojeneckých mlék může rozvoj alergií podpořit.

Zajímavá je souvislost alergií s vysokou konzumací tzv. donorů metylu v těhotenství. Jde o látky, které jsou v tomto období zcela nezbytné pro správný průběh procesů metylace – nejznámější z nich kyselina listová. Pokud se jich ve stravě nedostává, může to vést k závažným vývojovým poškozením plodu. Zároveň se ale ukazuje, že pokud je jich příliš, tedy pokud například matka konzumující stravu s vysokým obsahem kyseliny listové navíc užívá i vysoké dávky doplňků stravy, může to vést právě k rozvoji alergií.

Doplňky stravy při alergiích

Doplňky stravy nikdy nejspíš nebudou tak účinné jako například antihistaminika nebo kortikoidy, na rozdíl od nich však nemají žádné nepříznivé vedlejší účinky. Ty následující navíc díky svým epigenetickým účinkům mohou působit přímo na příčinu alergických potíží.

Šišák bajkalský – látka baikalein obsažená v této bylině má poměrně výrazný antialergický efekt, tlumí především tvorbu histaminu, a tím zmírňuje intenzitu alergických projevů. Působí navíc velmi rychle – efektivní například je, pokud je podán 48 hodin před setkáním s alergenem, což může být užitečné zejména pro pylové alergiky.

Rozmarýn – extrakt s této rostliny způsobuje buněčnou smrt aktivovaných T-buněk, a tím cílí přímo na buněčné mechanismy vzniku alergie. Velmi efektivně zmírňuje především alergickou rýmu, slzení a pálení očí, a to zhruba po třech týdnech užívání. Účinně ovšem zmírňuje i projevy astmatu.

EGCG – antialergický efekt má i epigalokatechin galát obsažený v zeleném čaji.

1. Více světla

Krátící se den a věčně zatažená obloha nepřidá na náladě nikomu. Málokdo už ovšem ví, že nedostatek přirozeného světla může vyvolat nejen zhoršenou náladu až deprese, ale i řadu dalších potíží – únavu a nedostatek energie, přibývání na váze, zhoršenou fyzickou i duševní výkonnost či nechuť na sex.

Klíčem k pochopení těchto dějů je hormon melatonin. Ten se totiž v naší epifýze neboli šišince uvolňuje za tmy, aby nám díky svému tlumicímu efektu umožnil nerušený odpočinek. Jasné ranní světlo následně jeho produkci ukončuje, což spolu s dalšími hormonálními změnami zvyšuje naši aktivitu. Nedostatek světla v podzimních a zimních měsících ovšem u citlivých k ukončení produkce melatoninu nestačí, což má za následek výše zmíněné potíže.

Jedním z důvodů je i fakt, že melatonin má podobně jako většina hormonů epigenetické účinky, tj. ovlivňuje aktivitu řady důležitých genů v naší DNA. Mimochodem, za skutečností, že spánek v nedostatečné tmě (například s pouliční lampou za okny) zvyšuje riziko mnoha nemocí včetně rakoviny, stojí právě epigenetické účinky melatoninu.

Náš tip

Důležité je pobývat co nejvíce venku, zvláště pak v době, kdy je intenzita světla nejvyšší. Krátká procházka o polední pauze dokáže divy. Jakmile v horách trochu nasněží, je vhodné o víkendu vyrazit právě tam. Sníh totiž odráží světlo, a jeho intenzita se tak výrazně zvýší. Doma a na pracovišti je vhodné instalovat dostatečně silné osvětlení, pokud možno v plnospektrální kvalitě, tj. s barevným složením co nejvíce podobným slunečnímu záření.

Z doplňků stravy je velmi prospěšný vitamin D3. Výrazný protidepresivní efekt pak mají kurkumin, granátové jablko, rozmarýn šišák bajkalský či šafrán.

2. Více pohybu

Zatímco v létě býváme hodně fyzicky aktivní – chodíme na výlety, jezdíme na kole, plaveme – s podzimem většinou pohybu přirozeně ubývá. Jenže právě pohyb je jedním z nejvýraznějších pozitivních epigenetických faktorů. Příznivě ovlivňuje zejména metylaci genů a acetylaci histonů, působí protizánětlivě, a díky tomu pomáhá předcházet nejen obezitě a civilizačním nemocem, ale má rovněž i výrazný protidepresivní efekt a také posiluje imunitu. Navíc prokazatelně zpomaluje procesy související se stárnutím.

Náš tip

Pokud s pohybem začínáte, vyzkoušejte kvercetin. Tento doplněk stravy má totiž pozitivní efekt na výkonnost nejen u zkušených sportovců, ale pomůže i k rychlejší adaptaci na zátěž právě začátečníkům.

3. Méně cukrů

Sacharidy, zvláště ty s vysokým glykemickým indexem, jsou naopak výrazně negativním epigenetickým činitelem. Podporují v těle průběh zánětlivých procesů a vznik inzulinové rezistence, což výrazně zvyšuje riziko nejen cukrovky a obezity, ale také například nemocí srdce a cév či Alzheimerovy choroby.

Je sice pravda, že na výrazné omezení cukrů v jídelníčku bude tělo nejprve reagovat zvýšenou mírou únavy, jakmile se ale novému stavu přizpůsobí, odmění se nám přílivem energie a také zlepšením mentálních procesů.

Náš tip

Přechod na jídelníček s nižším obsahem cukrů bude pro tělo menším šokem, pokud zároveň podpoříme jeho schopnost využívat jako zdroj energie tuky. Toho dosáhneme například pravidelným pohybem vytrvalostního charakteru, z doplňků stravy pak mohou pomoci například EGCG nebo Coleus forskohlii.

4. Méně smogu

Znečištěné ovzduší nám může způsobit nejen akutní podráždění dýchacích cest, ale mnohé ze znečišťujících látek mají i výrazné negativní epigenetické účinky – zejména to platí pro oxidy dusíku, jemné prachové částice a přízemní ozón. Pokud jsme jim pravidelně vystavováni, zvýšíme tím například riziko vzniku astmatu, a dokonce i Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních onemocnění, srdečně cévních onemocnění a rakoviny.

Pokud tedy bydlíme ve městě anebo na vsi, kde je hodně lokálních topenišť a zhoršené podmínky přirozeného odvětrávání, je na podzim a v zimě důležité sledovat smogové zpravodajství. V případě inverzních podmínek pak omezit pobyt venku na minimum a stejně tak i větrání. Zcela kontraproduktivní je pak venku sportovat. Při zátěži se totiž znásobí objem vdechovaného vzduchu, a negativní působení znečišťujících látek kvůli tomu zcela převáží pozitivní přínosy pohybu. Pokud bydlíte v oblastech, kde jsou smogové situace časté, zauvažujte o investici do kvalitní domácí čističky vzduchu.

Náš tip

Negativní epigenetické účinky znečištěného prostředí prokazatelně zmírňuje dostatečný příjem vitaminů skupiny B. Vhodné jsou také doplňky stravy, které efektivně regulují epigenetickou reakci jménem acetylace histonů, protože právě na ni nečistoty z ovzduší působí velmi negativně. Vhodný je například resveratrol.

5. Méně stresu

Stres je další z řady výrazně negativních epigenetických faktorů. Stresové hormony, které se jeho následkem uvolňují, mají totiž negativní epigenetické účinky, které se mohou projevit nejen zvýšením rizika vzniku depresí a úzkostí, ale i řady civilizačních onemocnění, jako je cukrovka či kardiovaskulární choroby.

Náš tip

Hladinu stresových hormonů pomáhá efektivně snížit pravidelný pohyb, jóga nebo meditace. Z doplňků stravy jsou velmi vhodné tzv. adaptogeny, například rhodiola, suma či žen-šen. Efektivní je ale například i kurkumin.

6. Více spánku

Dlouhodobý spánkový deficit způsobuje řadu negativních epigenetických změn, které mají mj. za následek výrazné zhoršení kognitivních schopností, tj. paměti, soustředění a schopnosti řešit logické a jiné úkoly. Výrazně se také zhoršuje imunita.

Náš tip

Mentální schopnosti podpoří například rozmarýn, resveratrol (popřípadě jejich kombinace) nebo boswelie. Imunitu efektivně posílí astaxantin či omega-3.

Některé toxické látky jsou mutagenní – způsobují mutace neboli nevratné změny v oblasti našich genů. Daleko více je ale těch, které způsobují tzv. epigenetické změny. Jde o biochemické reakce, které mění aktivitu řady našich genů, a mnohé z nich můžou i zcela vypnout, nebo naopak zapnout.

Epigenetické změny ovšem mají negativní následky na naše zdraví, fyzickou i psychickou kondici. A co je ještě horší, řadu z nich po nás mohou zdědit i naši potomci. Znečištěné životní prostředí tak může negativně ovlivnit například zdraví našich vnoučat i pravnoučat.

Zde je malá „ochutnávka“ epigenetického působení některých toxinů. Epigenetické výzkumy jsou však stále ještě v počátcích, takže se v budoucnu zcela jistě dozvíme o mnohých dalších.

DDT ovlivní tři generace

Negativní působení DDT je známo již dlouhá desetiletí, proto je také tento pesticid zakázán. Nyní ale vědci zjistili, že epigenetické změny, které způsobuje, se mohou dědit minimálně přes tři generace. DDT je především výrazný hormonální disruptor, který způsobuje sníženou plodnost mužů i žen. Je tedy možné, že za klesající plodností dnešní populace nestojí jen odkládání mateřství, ale i působení DDT na předchozí generace. Kromě toho může DDT způsobovat i dědičné problémy s obezitou.

Olovo poškodí nejen mozek

Olovo patří mezi těžké kovy, které jsou velice toxické. Poškozuje především mozek a nervovou soustavu a otrava jím může být i smrtelná. Výzkumy zároveň prokázaly, že velice citlivým obdobím je těhotenství, kdy i malé dávky olova způsobují epigenetické změny zárodečných buněk (jde hlavně o změny v oblasti metylace genů). Tyto změny přitom byly prokázány nejen u dětí, jejichž matka byla působení olova vystavena, ale i u jejích vnoučat. Epigenetické změny přitom mohou nejen negativně ovlivnit vývoj nervové soustavy, ale též způsobit například astma.

Prach zvýší riziko mrtvice i Alzheimerovy choroby

Pokud jde o znečištění ovzduší, velkým rizikem jsou zejména jemné prachové částice a oxidy dusíku, které jsou součástí exhalací z dopravy. Podle výzkumů stojí za zvýšeným rizikem mozkové mrtvice, Alzheimerovy i Parkinsonovy choroby.

Nebezpečí skryté v plastech

Výrazné negativní epigenetické působení mají i ftaláty a bisfenol a, které se používají při výrobě plastů. Narušují tvorbu testosteronu a negativně ovlivňuj plodnost obou pohlaví. Princip negativního působení obou skupin látek je přitom z velké části epigenetický a rovněž byla prokázána dědičnost těchto změn přes několik generací.

Jak se bránit?

Pozitivní zprávou je, že řada epigenetických změn je vratná, a to zejména úpravou životního stylu, stravy a popřípadě užíváním látek s epigenetickými účinky. Když je doplníme důkladnou detoxidací, můžeme tak výrazně zlepšit zdraví nejen svoje, ale i našich potomků.

Chlorela – tato jednobuněčná sladkovodní řasa je jedním z nejúčinnějších přírodních detoxikačních prostředků. Pomáhá z těla odstranit těžké kovy, polychlorované bifenyly a další toxiny, a navíc podporuje regeneraci jater coby hlavního detoxikačního orgánu.

EGCG, kurkumin – tyto dvě substance se vyznačují širokospetkrálním pozitivním epigenetickým působením, navíc podporují zdraví jater a ledvin. Kurkumin je vhodné kombinovat s piperinem, protože mnohonásobně zvyšuje jeho vstřebávání.