Borůvky

Borůvky jsou bohaté na polyfenoly, což jsou látky se silným antioxidačním, epigenetickým a protizánětlivým působením. Velký podíl obsažených polyfenolů přitom tvoří tmavá barviva jménem antokyany, která mají rozsáhlý pozitivní vliv na všechny struktury očí.

Borůvky například vykazují silný neuroprotektivní účinek neboli schopnost chránit nervové buňky. To platí i pro buňky oční sítnice a zrakového nervu. Pozitivní vliv jejich konzumace byl zaznamenán i u řady vážných očních onemocnění, jako je šedý i zelený zákal nebo makulární degenerace, což je vážné onemocnění sítnice často končící slepotou). Některé výzkumy prokázaly i pozitivní vliv antokyanů na schopnost zaostření. Naopak se nepotvrdilo, že by borůvky zlepšovaly vidění za šera.

Velice důležitou vlastností borůvek je i jejich pozitivní vliv na srdečně cévní systém, což je pro stav zraku zcela zásadní. Oči totiž patří mezi orgány, které jsou nejcitlivější na dostatečný přísun kyslíku a živin – oční sítnice má dokonce největší spotřebu kyslíku ze všech tkání těla. Cévy, které oči zásobují krví, jsou přitom velmi drobné, a pokud dojde ke snížení jejich průsvitu například v důsledku aterosklerózy, znamená to pro zrak zásadní problém.

Antokyany přitom zdraví srdce a cév ovlivňují zcela zásadně: osoby s jejich vyšším příjmem mají například o 32 % nižší riziko infarktu myokardu a o 10 % nižší výskyt vysokého krevního tlaku. Zároveň snižují i hladinu LDL cholesterolu.

Vysoká spotřeba kyslíku s sebou nese i zvýšenou produkci volných radikálů, které poškozují všechny oční struktury. Tady se zase uplatní silný antioxidační potenciál antokyanů a dalších látek obsažených v borůvkách.

Neméně důležitým faktem je, že borůvky snižují riziko vzniku diabetu 2. typu, a to v průměru o 23 %. Právě špatně kompenzovaná cukrovka je totiž častou příčinou poškození sítnice (tzv. diabetická retinopatie), jež může vést i k oslepnutí. Borůvky navíc pomáhají i v okamžiku, kdy už se diabetická retinopatie projeví.

Další pozitivní účinky borůvek: pomáhají zhubnout, zlepšují mentální výkonnost a paměť, snižují riziko demence, posilují imunitu, chrání játra a dýchací cesty, snižují riziko rakoviny a osteoporózy.

Kustovnice čínská

Drobné oranžové plody kustovnice čínské, někdy také nazývané goji, jsou neuvěřitelně bohatou zásobárnou prospěšných živin. Z pohledu zdraví očí je z nich asi nejzajímavější vysoký obsah zeaxantinu, což je barvivo patřící mezi karotenoidy.

Zeaxantin je spolu se svým izomerem luteinem nejhojněji zastoupeným karotenoidem v očích, zejména pak v sítnici. Oba mají silný antioxidační potenciál, díky kterému dokáží chránit tkáně oka před poškozením, a jsou i důležitou součástí membrán nervových buněk. Dostatečný příjem zeaxantinu zároveň snižuje riziko vzniku některých očních onemocnění, zejména šedého zákalu a makulární degenerace. Více zde »

Velice zajímavou složkou kustovnice je i směs látek označovaná zkratkou LBP (Lycium barbatum polysacharides). Jde o směs 17 aminokyselin a několika sacharidů, která vyniká mimořádným antioxidačním potenciálem. Rovněž podporuje imunitu, pomáhá zpomalit stárnutí, podporuje opravy poškozené DNA a reguluje procesy tzv. buněčné smrti, což je pro fungování očí také zásadně důležité.

Silný antioxidační potenciál a schopnost zpomalovat stárnutí má i barvivo betain, které se rovněž v kustovnici nachází. Betain zároveň vyniká schopností chránit mitochondrie a podporovat jejich funkci. Mitochondrie přitom mají zcela zásadní vliv na fungování všech tkání v těle. V těchto buněčných organelách totiž dochází k přeměně živin na energii, a pokud tkáně nemají energie dostatek, jejich funkce se rapidně zhoršuje. A protože oči jsou spolu s mozkem v těle největším „žroutem“ energie, je pro ně funkce mitochondrií zásadní.

Další pozitivní účinky kustovnice: podporuje imunitu, mentální výkonnost a funkci srdce a cév, působí protinádorově, zpomaluje stárnutí.

Losos

Stejně jako jiné ryby, i maso lososa je bohatým zdrojem omege-3 nenasycených mastných kyselin, které jsou nezbytné nejen pro fungování mozku, ale i očí. Jsou zásadní složkou membrán buněk sítnice a jejich dostatečný příjem je důležitý v prevenci vzniku očních vad, šedého zákalu a onemocnění sítnice.

Kromě omega-3 je však maso lososa i zdrojem jedné poměrně vzácné sloučeniny, karotenoidu jménem astaxantin.

Astaxantin patří mezi velice silné antioxidanty s epigenetickými a protizánětlivými účinky, a i jeho pozitivní vliv na zdraví očí je velice rozsáhlý: Zlepšuje schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu. Více zde »

Další pozitivní účinky astaxantinu: podporuje imunitu, působí protinádorově, pomáhá při hubnutí, diabetu a srdečně cévních onemocněních.

Špenát

Špenát patří mezi nejméně oblíbené druhy zeleniny, což je ovšem smutný pozůstatek jeho nevábné podoby na talířích školních jídelen. Když se dobře připraví, je to lahůdka, a navíc má blahodárné účinky na celé lidské tělo. A platí to i pro oči.

Listy špenátu totiž patří mezi nejbohatší zdroje luteinu a zeaxantinu, které jsou zásadní pro ochranu a funkci sítnice, čočky a dalších očních struktur. Jejich konzumace má výrazný ochranný efekt jak proti šedému zákalu, tak i makulární degeneraci a nezbytné jsou i pro zrakovou ostrost a ochranu očních struktur před působením UV záření. Přidání luteinu a zeaxantinu do stravy například vede k 50 – 60% zmírnění poškození buněk vlivem UV záření.

Špenát je rovněž bohatým zdrojem dusičnanů, z nichž v těle vzniká oxid dusnatý. Ten funguje jako signální molekula způsobující vazodilataci neboli roztažení cév, a tím se zlepšuje prokrvení všech tkání v těle – včetně očí.

Vejce

Vajíčka, konkrétně jejich žloutek, jsou dalším z velmi bohatých zdrojů luteinu a zeaxantinu. Řada studií navíc prokázala, že tyto látky jsou z nich využitelné lépe než lutein a zeaxantin z rostlinných zdrojů. Konzumace vajec tak prokazatelně zvyšuje jako hladinu těchto karotenoidů v krvi, tak i koncentraci pigmentů nutných pro vidění v oční sítnici.

Vejce jsou navíc zdrojem i dalších látek nutných pro funkci očí – například vitaminu A, vitaminu E, selenu a zinku.

Pokud se zaměříme na oční choroby, které se objevují v dospělém věku (šedý i zelený zákal, makulární degenerace, ale i třeba stařecká dalekozrakost), tak většina z nich úzce souvisí s procesem stárnutí. Souvislost byla prokázána dokonce i mezi zrakovými obtížemi a Alzheimerovou chorobou. Výzkumy například opakovaně potvrdily, že u osob trpících tímto typem demence dochází k snížení tloušťky nervových buněk v sítnici, která je způsobena degenerativním procesy napadajícím tyto buňky a také jejich axony (tj. výběžky, jež tvoří zrakový nerv). Zvláště velká podobnost se přitom objevuje mezi změnami doprovázející zelený zákal i makulární degeneraci.

Potíže s viděním se navíc běžně vyskytují u řady onemocnění mozku a nervové soustavy, ať už je to Alzheimerova a Parkinsonova choroba nebo třeba roztroušená skleróza.

Souvislosti jsou přitom natolik výrazné, že se možná v budoucnu dočkáme vzniku diagnostických metod onemocnění mozku pomocí očních vyšetření. Mohlo by se to týkat například časné diagnostiky Alzheimerovy choroby, ale podle změn na sítnici je dokonce možné odhadovat riziko mozkové mrtvice!

Jak oči stárnou

Změn v oblasti očí, které nějak souvisí s procesy stárnutí, je celá řada. Některé jsou dokonce patrné na první pohled – například „zapadnutí“ očí způsobené úbytkem tukové vrstvy nebo pokles očních víček. Pro naši schopnost vidět jsou ale důležitější změny skryté.

Ve spojivkách například dochází k atrofii tkáně slzných žláz a zároveň proliferaci (tj. rychlému množení buněk) pojivové tkáně, což vede ke zhoršené produkci slz. Důsledkem je nejen pocit suchosti a pálení, ale i poškození, které vede ke zhoršené zrakové ostrosti. Objevují se také změny v bělimě (ochranná vrstva obalující celou oční kouli), stejně jako degenerativní změny rohovky, které mohou vést k astigmatismu. Zmenšuje se i zornice a klesá reaktivita duhovky.

Výrazné jsou změny v oblasti čočky. Klesá její elasticita, což komplikuje zaostření. Dochází také k narušení struktury specifických bílkovin, tzv. krystalinů, které jsou stěžejní pro průhlednost čočky, a ke změnám ve složení lipidů tvořících membrány buněk čočky. Tyto procesy mohou vyústit například v šedý zákal.

Rozsáhlé jsou také změny na sítnici, kde dochází zejména k narušování struktury i funkce v ní obsažených nervových buněk. Zhušťuje se také membrána, přes kterou sítnice transportuje odpadní látky, a vznikají na ní usazeniny, což může vést ke vzniku makulární degenerace.

Ve zrakovém nervu nejen ubývá axonů, ale také se množí pojivová tkáň, která komplikuje jejich krevní zásobení. Zhoršuje se i cévní zásobení očních tkání vlivem aterosklerózy. Důsledkem je nedostatek kyslíku a živin, který dále urychluje negativních procesy uvnitř oka.

V důsledku všech těchto změn se proto s věkem zhoršuje zraková ostrost, ale i vnímání kontrastů, zužuje se zorné pole, zhoršuje se barevné vidění, ale i schopnost očí přizpůsobit se šeru, či naopak ostrému světlu.

Mozek a stárnutí

S věkem výrazně přibývá i strukturních změn v mozku, které se přitom velmi podobají především změnám v oblasti oční sítnice a zrakového nervu. Dochází k úbytku mozkových buněk i jejich axonů a snižuje se množství synapsí (tj. spojení mezi neurony). V případě některých typů demence také na neuronech vznikají plaky, které omezují jejich funkci – výrazné jsou např. beta-amyloidní plaky v případě Alzheimerovy choroby.

Podobně jako v případě očí, i v mozku se změny dotýkají rovněž cévního systému. Ubývá drobných kapilár, které zásobují mozek krví, ty stávající jsou postiženy aterosklerózou a také se zhoršuje stav tzv. hematoencefalické bariéry. Tímto termínem se označuje systém, který chrání mozek před poškozením tím, že zamezuje průchodu řady látek z krve do mozkové tkáně. Vlivem stárnutí však dochází ke změnám, které komplikují i průchod látek, které by přes tuto bariéru naopak procházet měly.

V neposlední řadě se i snižuje tvorba neurotransmiterů, což jsou látky zajišťující přenos signálu meze jednotlivými nervovými buňkami. Výrazné změny v produkci neurotransmiterů jsou přitom typické pro některé nemoci – například pro Alzheimerovu chorobu (zde je typický nedostatek acetylcholinu) či depresi.

Co se děje uvnitř buněk

To, co jsme zmínili výše, jsou vnější projevy stárnutí. Jejich podstatou je ale to, co se děje uvnitř našich buněk, přičemž platí, že příčiny a projevy stárnutí jsou přitom obdobné u všech buněk a tkání těla.

Epigenetické příčiny stárnutí

S věkem přibývá v DNA našich buněk negativních epigenetických změn, které mění aktivitu řady důležitých genů. Zejména jde o změny v úrovni metylace – v oblasti některých genů dochází k metylaci nadměrné (hypermetylaci), která geny vypíná, zatímco jinde metylových skupin v promotorech genů se naopak míra metylace snižuje (hypometylace).

Zároveň vlivem stárnutí dochází ke změnám v oblasti chromatinu, což je komplex DNA a bílkovin (tzv. histonů) v jádrech buněk. S postupujícím věkem celkově chromatinu ubývá a dochází rovněž ke změnám v modifikaci histonů (zejména v míře jejich acetylace), které rovněž ovlivňují aktivitu genů v DNA.

Důležité přitom je, že výrazné epigenetické změny se s postupujícím věkem odehrávají jak uvnitř očí, tak i mozku. A platí přitom, že většina onemocnění postihující tyto orgány má výrazné epigenetické pozadí, ať už jde například o šedý a zelený zákal, makulární degeneraci, diabetickou retinopatii, Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu, depresi, úzkost, schizofrenii a mnohé další.

Přibývání negativních epigenetických změn vlivem stárnutí bohužel nezabráníme, dobou zprávou ale je, že ho úpravami životního stylu můžeme výrazně zpomalit.

Sirtuiny

Enzymy jménem sirtuiny mají v organismu řadu důležitých funkcí a také jejich produkce rovněž výrazně klesá s věkem. Sirtuiny ovlivňují míru acetylace histonů, délku telomerů (koncové části chromozomů, které se zkracují při každém buněčném dělení), podporují opravy poškozené DNA, regulují procesy buněčné diferenciace, buněčné smrti i míru zánětlivých procesů v těle. Pomáhají také chránit nervové buňky před degenerací. Úbytek některých sirtuinů (zejména SIRT-1) je přitom typický pro některá onemocnění sítnice a zároveň i pro problémy v oblasti mozku.

Senescentní (senescenční) buňky

S postupujícím věkem přibývá v těle i tzv. senescentních buněk, které někdy bývají označovány jako „buněčné zombie“. Tyto buňky se již nedělí, přesto nezanikají a v těle se hromadí. Tím narušují funkci většiny tkání v těle a zároveň produkují cytokiny, což jsou látky podporující zánět.

Dysfunkce mitochondrií

Stárnutí výrazně ovlivňuje i funkci mitochondrií, což jsou buněčné organely, v nichž probíhá přeměna živin na energii. S dysfunkcí mitochondrií jsou přitom spojena mnohá onemocnění, například Alzheimerova choroba či autismus.

Přímá linka střeva – mozek

Zajímavým, a zatím poměrně přehlíženým aspektem ovlivňujícím stav našich očí i mozku, je střevní mikrobiom – tedy soubor mikroorganismů obývajících naše střeva. Rovnováha v této oblasti totiž ovlivňuje nejen trávení potravy, ale hraje důležitou roli při vzniku zánětlivých procesů, které následně způsobují celou řadu závažných zdravotních problémů celého těla. Právě zánětlivé procesy se spolupodílejí na vzniku řady očních nemocí (například makulární degenerace), stejně jako na spoustě chorob souvisejících s naším mozkem – například na Alzheimerově a Parkinsonově chorobě, depresi, autismu a dalších.

Bakterie uvnitř našich střev ovšem zároveň produkují látky, které pronikají do krevního oběhu, a mohou tak ovlivňovat tkáně a orgány celého těla. Jde například o butyrát nebo propionát. Zejména butyrát dokáže měnit epigenetické vzorce v DNA řady buněk těla (potlačuje například funkci histondeacetyláz), účastní se procesů buněčné signalizace, jejichž prostřednictvím buňky získávají informace nutné k regulaci jejich funkce, a také ovlivňuje funkci mitochondrií.

Právě schopnost ovlivňovat epigenetické reakce (a tudíž i aktivitu jednotlivých genů v DNA) a funkci mitochondrií se úzce dotýká zejména nervové tkáně. Například mitochondriální disfunkce se úzce podílí na vzniku jak chorob souvisejících s mozkem (Alzheimerova choroba, autismus a dalších), tak těch, které postihují oči (šedý a zelený zákal, retinopatie atd.)

Více o střevním mikrobiomu si můžete přečíst ZDE » , další informace o mitochondriích pak naleznete ZDE ».

Co můžeme pro mozek a oči udělat?

Základem péče o oči a mozek je snaha dostat pod kontrolu faktory, které negativně ovlivňují epigenetické procesy a střevně mikrobiom. Na webu Epivýživa.cz jsme je podrobně probírali již mnohokrát, proto jen stručně:

V zásadě se dá říct, že epigenetický vliv mají všechny faktory našeho životního stylu – tedy výživa, míra pohybové aktivity, pití či nepití alkoholu, kouření, toxiny z životního prostředí, ale i míra stresu, množství spánku apod.

Vyzdvihnout bych tady chtěla především jednu stránku výživy, a tou je konzumace sacharidů. Naše strava jich totiž ve většině případů obsahuje výrazný nadbytek, a tento faktor zvyšuje intenzitu zánětlivých procesů v těle a riziko řady onemocnění. Právě oči i mozek přitom nadbytek cukrů ovlivňuje opravdu hodně, protože pro nervové buňky je zvláště zničující inzulinová rezistence, kvůli které neurony trpí nedostatkem energie, a k níž kromě přejídání se cukry přispívá i nedostatek pohybu. Například Alzheimerova choroba bývá dokonce někdy označována jako cukrovka 3. typu.

Nezbytná je naopak dostatečná konzumace antioxidantů, které chrání před poškozením nervové buňky v mozku a očích a jsou důležité také pro ochranu proteinů v oční čočce. Například vysoký příjem polyfenolů, ať už ze zeleniny nebo třeba ze sóji, dokázal v pokusech na lidských i zvířecích modelech nejen předcházet vzniku šedého zákalu, ale dokonce i zlepšit stav již vzniklého zákalu. Důležité jsou i vitaminy C a E a karotenoidy, stejně jako dostatečný příjem nenasycených mastných kyselin.

Zcela zásadní je také pravidelný pohyb, zejména ten aerobního charakteru (klidně stačí i pravidelné, svižné procházky). Právě fyzická aktivita totiž prokazatelně souvisí s kognitivními schopnostmi, snižuje riziko řady onemocnění mozku a pozitivně ovlivňuje i zdraví očí.

Zároveň je třeba pečovat o střevní mikrobiom, kterému škodí například vysokotučná strava, a prospívá mu naopak konzumace probiotik a probiotik. V pořádku je nutné udržovat i cévní systém, protože jen tak budou mít buňky očí a mozku dostatek kyslíku a živin. Užitečné tipy najdete ZDE ».

Doplňky stravy, které mohou pomoci

Zde je pár tipů na doplňky stravy, které prospívají očím a mozku zároveň:

Omega-3

Jde o zcela zásadní živinu pro fungování mozku i očí. Jedna z těchto nenasycených mastných kyselin, DHA, je totiž důležitou strukturní součástí nervových buněk, a další, EPA, má zase výrazné protizánětlivé účinky.

Užívání Omega-3 zlepšuje kognitivní schopnosti, a pomáhá zmírnit řadu problémů v oblasti mozku (Alzheimerova choroba, ADHD, deprese, úzkost a další). Jejich dostatečný příjem je zejména důležitý pro prevenci očních vad i šedého zákalu způsobeného stárnutím. U osob s touto nemocí ostatně byla zjištěna nízká hladina omega-3. Pomáhají také snížit riziko makulární degenerace.

Butyrát

Jde o mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, která je produkována některými druhy střevních bakterií, ale je možné ji užívat i jako doplněk stravy.

Velmi rozsáhlé jsou její pozitivní účinky na mozek a nervovou soustavu. Podporuje proliferaci (tj. množení) a diferenciaci nervových buněk, zlepšuje tvorbu nových spojů mezi nimi a zároveň je chrání před degenerativními procesy a pomáhá oddálit jejich buněčnou smrt. Má protizánětlivé účinky a podporuje tvorbu růstového faktoru BDNF, který je nezbytný právě pro tvorbu a udržování funkce neuronů. Řada studií potvrdila, že butyrát pomáhá zlepšit paměť, chrání před neurodegenerativním onemocněními (včetně Alzheimerovy choroby) a prospěšný je i při autismu. V pokusech na zvířatech byla zároveň prokázána jeho schopnost snižovat nitrooční tlak, což může být zásadní při léčbě a prevenci zeleného zákalu, dále chrání buňky sítnice a může být užitečný v prevenci a léčbě makulární degenerace. Více o butyrátu čtěte ZDE » .

Vitamin D3

Jde o vitamin s výrazným epigenetickým působením, který se váže na tzv. VDR receptory nacházející se přímo na buněčném jádře. Jeho nedostatek má přitom výrazný negativní vliv na řadu mozkových funkcí.

Vitamin D3 působí protizánětlivě, ale stěžejní je také pro dělení a růst nervových buněk a jejich ochranu před degenerativními procesy. Velmi efektivně přitom působí jak v hipokampu (část mozku zodpovědná za paměť), tak v mozkové kůře. Pomáhá také regulovat tvorbu amyloidních plaků, a je tedy užitečný v prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby. Jeho nedostatek, který je přitom v naší populaci velice častý, přitom zvyšuje nejen riziko řady typů demencí, ale například i deprese, úzkosti a schizofrenie.

„Déčko“ je ale nezbytné i pro funkci očí – jeho deficit například výrazně zvyšuje riziko makulární degenerace, šedého i zeleného zákalu – a také pro správné fungování střevního mikrobiomu.

Resveratrol

Barvivo obsažené zejména v červeném víně patří mezi velmi efektivní aktivátory sirtuinů, a díky tomu pomáhá zpomalit procesy stárnutí v celém těle, oči a mozek nevyjímaje. Má výrazný pozitivní vliv na paměť – zlepšuje totiž kontrolu hladiny glukózy v hipokampu (část mozku zodpovědná právě za paměť), i tzv. funkční konektivitu v této oblasti. Účinkuje nejen u zdravých osob, ale i u lidí s vysokým rizikem demence. Vykazuje také výrazný neuroprotektivní efekt, stabilizuje hladinu amyloidu-beta 40, což je jedna z hlavních složek tzv. amyloidních plaků vznikající například při Alzheimerově chorobě. Je také velmi silným antioxidantem.

Rozmarýn

Tato bylinka velmi efektivně podporuje nejen paměť, ale i schopnost učení a koncentraci. Vděčí za to obsahu dvou látek s epigenetickým působením: kyselině rozmarýnové a kyselině ursolové. Ty například podporují tvorbu růstového faktoru IGF-1 v mozkové tkáni. Rozmarýn dokonce může pomoci i osobám s rozvinutými příznaky Alzheimerovy choroby. Zlepšení kognitivních funkcí bylo dokonce potvrzeno nejen při vnitřním užívání rozmarýnu, ale dokonce i při pouhém vdechování jeho éterických olejů.

Rozmarýn má i ovšem i pozitivní vliv na oči. Působí například jako antioxidant, chrání buňky sítnice a reguluje také aktivitu několika genů souvisejících se vznikem makulární degenerace.

Astaxantin

Oranžové barvivo z rodiny karotenoidů je jedním z nejefektivnějších doplňků stravy pro podporu zrakových funkcí. Zlepšuje například schopnost zaostření, zpomaluje úbytek zrakových schopností související s věkem, zlepšuje výživu sítnice, podporuje prevenci a léčbu zeleného zákalu a makulární degenerace a snižuje zrakovou únavu. Kromě toho má ale i rozsáhlý pozitivní vliv na funkci mozku, zejména na paměť, schopnost učení, ale i na prevenci a léčbu Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Na rozdíl od jiných substancí dokáže bez problémů překonávat hematoencefalickou bariéru, takže může působit přímo na mozkové buňky.

Lidské oko je nesmírně složitý orgán, na jehož vývoji a funkci se podílí obrovské množství genů. Aby vše probíhalo, jak má, je potřeba, aby v pravý čas byly některé geny zapnuté (tj. aby se podle nich vytvářely bílkoviny), a jiné zase vypnuté. Právě toto zapínání a vypínání přitom řídí procesy, které nazýváme jako epigenetické. Jde o biochemické reakce, které dokáží měnit aktivitu jednotlivých genů v naší DNA.

To, že je nějaký gen vypnutý, či naopak zapnutý není v zásadě dobře ani špatně. Je potřeba, aby jednotlivé geny byly aktivní či neaktivní přesně v pravý čas. Pokud tomu tako není, může se to stát základem pro vznik celé řady chorob.

Naše oči jsou přitom právě kvůli množství genů, které jsou do jejich fungování zapojeny, velice citlivé na všechny epigenetické vlivy. Právě ty negativní z nich se pak významnou měrou podílejí i na vzniku většiny problémů v oblasti očí, ať už jde o běžné refrakční vady (tj. krátkozrakost a dalekozrakost), tak i o vážná onemocnění, která mohou končit až slepotou. Mezi druhé jmenované přitom patří i glaukom neboli zelený zákal. Jeho podstatou je hromadění nitrooční tekutiny, které vede ke zvýšení tlaku uvnitř oka, a ten následně poškozuje zrakový nerv.

Velkým problémem zeleného zákalu přitom je zejména fakt zmíněný v úvodu – totiž že postižený člověk dlouho nepociťuje žádné příznaky. Teprve v pozdějších fázích začne vnímat poruchy vidění, jako jsou výpadky zorného pole, narušení perifeního vidění či sníženou zrakovou ostrost, jenže tehdy už je oční nerv nevratně poškozen a možnosti léčby velice komplikované.

Proč a jak vzniká glaukom?

Příčin nemoci může být celá řada. Často jde o vedlejší projev některých onemocnění (typicky cukrovky, vysokého krevního tlaku či onemocnění štítné žlázy) či užívání některých léků (např. kortikosteroidů). Určitou roli ale hrají i genetické dispozice. Velký vliv pak mají zejména faktory, které označujeme jako epigenetické.

Epigenetika se při vzniku onemocnění uplatňuje několika způsoby. Zaprvé byly u nemocných odhaleny změny v produkci enzymů histondeacetyláz – ty s pořadovým číslem 2 a 3 jsou obvykle zvýšeny, zatímco HDCA 4 je naopak snížena. Tyto změny přitom pravděpodobně souvisejí s poškozením buněk sítnice a očního nervu.

Fakt, že se v oku hromadí komorová voda, zase vede k nedostatečnému okysličování některých tkání, což rovněž způsobuje změny v epigenetických procesech, zejména ve smyslu nadměrné metylace.

Důležitou roli hrají i microRNA, ribonukleové kyseliny s velmi krátkým řetězcem, které dokáží zcela zastavit proces, při němž jsou podle genů vytvářeny bílkoviny (tj. příslušný gen zcela vypnout). Buňky poškozené zvýšeným nitroočním tlakem totiž uvolňují některé typy microRNA (zejména ty s pořadovými číslem 21, 450, 107 a 149), které následně přispívají k poškozování zrakového nervu. Další druhy microRNA jsou zase u nemocných produkovány v nižším množství – zejména jde o ty, které se podílejí na ochraně očních tkání před fibrózou.

Na poškozování sítnice a očního nervu podílí i oxidativní stres (tj. působení volných radikálů) a zánětlivé procesy.

Zajímavým zjištěním pak je, že zejména v regulaci tvorby histondeacetyláz způsobujících zelený zákal je velice účinná kyselina valproová a její soli, což jsou látky využívané při léčbě epilepsie a bipolární poruchy.

Co může pomoci?

Faktorů, které ovlivňují aktivitu genů v naší DNA, je celá řada. Mezi ty pozitivní patří například pravidelný pohyb, dostatečný odpočinek či zdravá strava obsahující všechny potřebné živiny, mezi ty negativní pak strava nezdravá (zvláště ve smyslu nadbytku sacharidů, nasycených tuků a chemických toxinů), stres, kouření, nadměrné pití alkoholu či znečištěné životní prostředí. Tyto faktory zásadně ovlivňují i zdraví našich očí, a jsou proto důležité v prevenci všech očních potíží a nemocí, zelený zákal nevyjímaje.

Velkou pomoc pak mohou představovat doplňky stravy, které obsahují vysoké koncentrace látek s pozitivními epigenetickými účinky. Konkrétně při zeleném zákalu jsou velmi vhodné tyto:

Coleus forskohlii – jde o zajímavou bylinu rostoucí v nižších polohách Himaláje. Obsahuje unikátní látku jménem forskolin, která v těle dokáže velice účinně zvyšovat tvorbu cyklického adenosinmonofosfátu (cAMP). Právě cAMP je přitom nezbytná látka fungující v rámci tzv. buněčné signalizace – podílí se na přenosu informací uvnitř buněk a zásadně tak ovlivňuje schopnost buněk komunikovat se svým okolím i spolu navzájem. Pro osoby trpící zeleným zákalem je výjimečná tím, že pomáhá efektivně snižovat nitrooční tlak, a to i v případech, kdy dotyčný nereaguje na konvenční léčbu. V jedné ze studií například došlo při užívání extraktu z rostliny ke snížení nitroočního tlaku v průměru o 10 %. Kromě orálního užívání je možné aplikovat i oční kapky s forskolinem (1% roztok), které snižují nitrooční tlak až po dobu pěti hodin.

Astaxantin – oranžové barvivo z rodiny karotenoidů, které je obsaženo například v mase lososa, krevet či humrů, má celkový pozitivní vliv na zdraví očí a prokázána byla i jeho účinnost v prevenci a léčbě glaukomu. Efektivně totiž chrání buňky sítnice a očního nervu před poškozením, a to jak z důvodu nadměrné produkce volných radikálů (jde o silný antioxidant), nedostatku kyslíku a dalších vlivů.

Vitaminy – pozitivní vliv na celkové zdraví očí byl prokázán zejména u vitaminu C, D3 a E. Z minerálů jsou důležité například zinek a selen. Konkrétně při zeleném zákalu je pak třeba dbát na dostatečný přísun vitaminu B3.

Lidské oko je velice složité nejen z hlediska struktury, ale i z pohledu genetiky – do jeho stavby a funkce se totiž nějakým způsobem zapojuje 90 % genů v naší DNA. Aby vše fungovalo, jak má, musejí být potřebné geny zapnuté, aby podle nich mohl organismus vytvářet bílkoviny. Vlivem životního prostředí, stravy, životního stylu, ale i stárnutí však v našem těle probíhá řada tzv. epigenetických reakcí, které negativně ovlivňují právě aktivitu genů v naší DNA.

To se pak projeví na zdraví celého organismu, oči nevyjímaje. Vědecké výzkumy tak již potvrdily podíl epigenetických vlivů na vznik několika očních nemocí a problémů a jedním z nich je i šedý zákal.

Krystalicky čistá, nebo zakalená?

Než paprsek světla dopadne na světločivné buňky sítnice, musí projít strukturou jménem oční čočka. Ta se dokáže dle potřeba zplošťovat a vyklenovat, a tím zajišťuje, aby paprsky světla odražené od předmětů dopadaly na správné místo sítnice. Právě díky oční čočce tak můžeme vidět ostře objekty v různých vzdálenostech.

V ideálním případě je čočka krystalicky čistá, takže průchodu světla skrze ni nic nebrání. Pokud se v ní ale objeví zakalení, které průchod světla omezí, dotyčný vidí čím dál tím hůře, a dokonce může zrak zcela ztratit. Mluvíme o nemoci jménem šedý zákal, která je nejčastější příčinou slepoty – dle celosvětových statistik stojí zhruba za polovinou všech příčin ztráty zraku.

Naštěstí nejde o nic neřešitelného (tedy alespoň ve vyspělém světě) – stačí jednoduchý chirurgický zákrok, při kterém se zakalená čočka vymění za umělou, a zrak je zachráněn. Přesto bychom se ale měli zajímat o to, jak vzniku šedého zákalu předejít. Nejen proto, abychom se vyhnuli operaci, ale i proto, že vzhledem k epigenetické podstatě tohoto onemocnění souvisí stav naší oční čočky se zdravím a kondicí celého organismu.

Stárněte pomaleji

Vznik šedého zákalu úzce souvisí se stárnutím organismu. První příznaky se často začnou objevovat po čtyřicítce, po 80. roce pak toto onemocnění trápí zhruba 70 % bělošské populace (ostatní rasy jsou ke vzniku šedého zákalu náchylné o něco méně).

Právě pro stárnutí je přitom typické to, že na naší DNA přibývají negativní epigenetické změny. Tento proces bohužel nejde zastavit, jde ale výrazně zpomalit. To se pak projeví nejen na lepší kondici očí, ale i na zdraví a výkonnosti celého organismu.

Geny a šedý zákal

Ale zpět k šedému zákalu. Při jeho vzniku hraje stěžejní roli skupina genů označovaná jako Klotho. Ty jsou u lidí trpících touto nemocí nadměrně metylovány (metylace je jedna ze tří základních epigenetických reakcí), což vede ke snížení jejich aktivity, či dokonce k jejich úplnému vypnutí.

Důležitý je i gen CRYAA, podle nějž tělo vytváří bílkovinu jménem α-krystalin. Krystaliny jsou proteiny s vysokou mírou průhlednosti, které tvoří cca 90 % hmoty čočky. Více než třetina z tohoto množství pak připadá na α-krystalin. A právě tento gen bývá rovněž při šedém zákalu nadměrně metylován, což snižuje jeho aktivitu. Naopak některé fragmenty krystalinů hrají roli veskrze zápornou – mají totiž tendenci se shlukovat a vytvářet amyloidní struktury, což vznik zákalu podporuje. Tento proces má přitom rovněž epigenetické pozadí.

S věkem se také zvyšuje tvorba proteinu Keap1, která má za následek zhoršení antioxidační ochrany oka. Poškozování buněk oční čočky volnými radikály se přitom rovněž na vzniku šedého zákalu podílí velmi vysokou měrou.

Jak se bránit?

Míru epigenetických reakcí v našem těle můžeme ovlivnit pomocí řady faktorů našeho životního stylu a životního prostředí.

Důležitou roli hraje zejména výživa. Škodlivě působí zejména vysoká hladina glukózy v krvi – ostatně diabetes 1. i 2. typu patří mezi výrazné rizikové faktory šedého zákalu. Z tohoto důvodu tedy riziko zvyšuje i strava s vysokým podílem sacharidů. Škodlivý vliv má i nadměrná konzumace alkoholu, nasycených tuků a soli. Velmi pozitivně naopak působí některé živiny a byliny s epigenetickým a antioxidačním účinkem, ať už při běžném zařazení do jídelníčku, nebo při užívání formou doplňků stravy (jejich přehled najdete níže).

Z dalších faktorů působí negativně například nadměrná expozice UV záření, škodliviny z životního prostředí (zejména těžké kovy či polétavý prach), užívání některých léků (např. steroidních hormonů) či kouření – podle některých výzkumů mají kuřáci až o 60 % vyšší riziko, že šedým zákalem onemocní. Nepříznivě působí i obezita. Z nemocí pak riziko vzniku šedého zákalu zvyšují zejména ty autoimunitního charakteru a také zranění oka.

Vhodné živiny a byliny

EGCG – epigalokatechin galát působí jako silný antioxidant a zároveň brání shlukování fragmentu αA vzniklého z proteinu α-krystalinu, což je jednou z příčin vzniku šedého základu. EGCG působí efektivně v rámci prevence nemoci, ale může také zlepšit stav při již vzniklém šedém zákalu. Čínský výzkum zaznamenal i výrazně nižší výskyt šedého zákalu v rodinách, kde se hojně konzumuje zelený čaj (v množství minimálně 14 šálků týdně na osobu), který je nejbohatším přírodním zdrojem EGCG.

Karotenoidy – nejde jen o populární „mrkvičku na zdravé oči“, kromě beta karotenu totiž vynikají pozitivními účinky i ostatní barviva z rodiny karotenoidů. Přeborníkem je v tomto směru zejména astaxantin, tedy barvivo obsažené například v mase lososa či krevet. Jde o velice silný antioxidant, který mimo jiné brání i oxidativním procesům v oční čočce, a zároveň má i epigenetické účinky. Z dalších karotenoidů jsou velice účinné i lutein a zeaxantin.

Kurkumin – brání vzniku formací α-krystalinu, které způsobují zakalení čočky. Navíc patří mezi tzv. inhibitory aldóza reduktázy, což je důležité zejména v boji proti šedému zákalu u diabetiků, a je i silnými antioxidantem. Je vhodné jej kombinovat s piperinem – ten rovněž potlačuje tvorbu aldóza reduktázy a zároveň výrazně zvyšuje vstřebávání kurkuminu.

Kvercetin – tento polyfenol rovněž patří mezi silné antioxidanty. Prokazatelně brání oxidativním procesům, které způsobují zakalení čočky, a má i epigenetické účinky. Rovněž patří mezi tzv. inhibitory aldóza reduktázy, která se podílí na vzniku šedého zákalu u diabetiků

Rozmarýn – i tato bylina vyniká antioxidačními účinky. Obsahuje také epigeneticky působící látku jménem kyselina ursolová, která patří mezi inhibitory aldóza reduktázy.

Omega-3 – tyto nenasycené mastné kyseliny působí epigeneticky (ovlivňují zejména metylaci DNA) a zároveň jsou důležitou složkou buněčných membrán. Jejich dostatečný příjem je zejména důležitý pro prevenci šedého zákalu způsobeného stárnutím. U osob s touto nemocí ostatně byla zjištěna nízká hladina omega-3.

Vitaminy – pozitivní vliv byl prokázán zejména u vitaminu C, D3 a E. Z minerálů jsou důležité například zinek a selen. Osoby postižené šedým zákalem navíc většinou mají sníženou hladinu všech těchto nutrientů.