1. Připravte se na početí

Dětem v okamžiku početí nepředáváme jen polovinu své DNA, ale i část epigenetických změn, které se za našeho života na této DNA nashromáždily. Jde o biochemické reakce, které vytvářejí na DNA jakési značky a mění svůj průběh na základě mnoha faktorů (výživa, životní styl, životní prostředí, stres…). Přitom mají tu moc snížit či zvýšit aktivitu řad genů, a některé z nich dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout.

Proto je vhodné, abychom se ještě před početím snažili svoji DNA „ozdravět“, tedy pokusit se z co největší míry zvrátit negativní epigenetické změny v našem těle, abychom jich budoucímu dítěti předali co nejméně.

Faktorů, které mohou negativně ovlivnit zdraví či intelekt dítěte, jež se chystáme počít, je celá řada. Zde je pár příkladů:

• Pokud je otec v okamžiku početí obézní, u jeho dětí zvyšuje nejen riziko obezity, ale i cukrovky a některých typů rakoviny. V případě matky to s největší pravděpodobností platí také, tam však v rámci výzkumů nejde oddělit od vlivu její obezity před početím od vlivu, který má tento fakt na dítě v průběhu těhotenství.
• Když je otec alkoholik, stoupá u jeho dětí nejen riziko vzniku závislostí, ale snižuje se i jejich intelekt a častěji se objevují poruchy chování.
• Negativně může děti ovlivnit i špatná výživa rodiče.
• Velkou roli hraje fakt, že je rodič kuřák, ale i třeba to, že byl v době početí vystaven zvýšenému stresu nebo toxinům ze životního prostředí.

Pokud se tedy člověk chystá počít potomka, měl by se snažit ještě předtím po nějaký čas zlepšit svou výživu, vyhýbat se cigaretám a alkoholu, pravidelně sportovat a nestresovat se.

Náš tip: pokud se početí nedaří, mohou být rovněž na vině negativní epigenetické změny. Zvláště to platí pro potenciální rodiče v pokročilejším věku, protože počet negativních epigenetických změn s věkem obecně stoupá. I tady tedy může pomoci snaha ozdravit svůj epigenetický profil. Pro ženy je z doplňků stravy velice vhodný resveratrol a omega-3 nenasycené mastné kyseliny, mužům pak může prospět třeba astaxantin nebo kombinace granátového jablka a vitaminu K2.

2. V těhotenství mu dopřejte výživu i klid

Absolutně nejdůležitějším obdobím z hlediska epigenetiky je nitroděložní vývoj. Pokud je tedy žena těhotná, měla by dbát na to, aby se vyhýbala všemu, co může epigenetický profil jejího potomka poškodit.

Základem by měla být zdravá, vyvážená strava. Škodlivý je zejména nadměrný příjem cukrů a tuků – ten může u dítěte v budoucnu vést nejen k obezitě, ale také k rozvoji poruch pozornosti a chování (např. k ADHD). Naopak by neměla chybět žádná z klíčových esenciálních živin. Zásadní je zejména dostatečný příjem bílkovin, vitaminů (stěžejní jsou zejména tzv. donory metylu, tj. například kyselina listová a vitamin B12), minerálů, omega-3 a dalších živin. Prokazatelný přínos má například tzv. středomořská dieta – pokud ji žena konzumuje v těhotenství, snižuje se u jejího dítěte riziko vzniku tzv. metabolického syndromu, tj. poruchy metabolismu, která může vést např. ke vzniku cukrovky nebo nemocí srdce a cév.

Samozřejmostí by pak mělo být vyhýbat se toxinům z životního prostředí, a to včetně znečištěného ovzduší – právě nečistoty z ovzduší, které těhotná žena vdechuje, totiž u jejího budoucího dítě zvyšují například riziko astmatu.

Náš tip: Stěžejním doplňkem stravy by v těhotenství měly být omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Jejich nedostatek může způsobit, že dítě bude mít snížený intelekt a bude trpět poruchami chování a psychickými potížemi. Nezbytný je příjem kyseliny listové, a zvláště v zimním období je vhodné doplňovat i vitamin D3.

3. Kojte ho co nejdéle

Mateřské mléko je nejen zcela nenahraditelným zdrojem živin, ale má i výrazný pozitivní epigenetický efekt. Díky tomu například podporuje rozvoj intelektu dítěte, ale zvyšuje i jeho ochranu ho i před řadou vážných onemocnění – snižuje například riziko rakoviny, zánětlivých střevních onemocnění, poruch imunity či obezity.

Náš tip: produkci mateřského mléka pomůže podpořit pískavice řecké seno nebo benedikt.

4. Dopřejte mu zdravou výživu

Výživa je jedním z hlavních epigenetických faktorů po celý život, ale dvojnásob to platí v dětství. Dítě potřebuje stravu bohatou na bílkoviny, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a další esenciální živiny. Takzvaná západní dieta, tedy strava bohatá na sacharidy a živočišné tuky naopak vede nejen k obezitě, ale i k vyššímu riziku poruch vývoje nervové soustavy a dalším potížím.

Náš tip: Kromě omega-3 je pro děti zásadní i dostatečný příjem vitaminu D3.

5. Zajistěte mu dostatek pohybu

Děti potřebují dostatek pohybu nejen v rámci prevence obezity a zajištění správného vývoje pohybové soustavy. Pohyb je totiž velice významným epigenetickým činitelem, který snižuje míru zánětlivých procesů v těle a chrání před vznikem řady civilizačních onemocnění. Malé děti přitom pro zajištění zdárného vývoje potřebují i více než pět hodin pohybu denně!

6. Zahrňte ho láskou

Zatímco silná traumata v období dětství způsobují negativní epigenetické změny, které mohou vést například k rozvoji depresí či jiných chorob, projevy lásky mají naopak z hlediska epigenetiky vliv jednoznačně pozitivní. Dítě, které se cítí milováno, je zkrátka zdravější a lépe se vyvíjí. Důležité jsou přitom nejen slovní projevy lásky, ale také co největší množství fyzického kontaktu. Děti je zkrátka třeba vymazlit!

Hned na úvod je třeba říci, že skutečně existuje celá řada výzkumů prokazujících negativní vliv vysokého příjmu tuků ve stravě. Tento faktor přitom dokonce může značně ovlivnit epigenetické reakce v našem organismu, které následně potlačují, či naopak podporují aktivitu určitých genů v naší DNA.

A navíc platí, že tento faktor mohl ovlivnit naše zdraví nejen dávno před tím, než jsme přišli na svět, ale dokonce i před tím, než vůbec došlo k našemu početí.

O zdraví dítěte se hraje už před početím

Jeden ze zajímavých výzkumů byl například proveden na octomilkách. Tyto mušky se ve vědeckých studiích využívají velmi často, protože jejich DNA je překvapivě velmi podobná člověčí, a navíc mají krátký životní cyklus, takže lze snadno zkoumat několik generací po sobě.

Ve zmíněné studii byly samičky octomilky krmeny stravou s vysokým podílem tuku, což u nich vedlo k rychlému přibývání na váze a vzniku změn typických pro srdeční onemocnění. Ty samé problémy ovšem trápily i jejich dcery a vnučky, ačkoliv ty již byly krmeny normální stravou. U všech tří generací mušek přitom vědci mj. zaznamenali sníženou aktivitu genů označovaných jako bmm a PCG-1, jejichž úkolem je právě ochrana srdce.

To tedy znamená, že vysoký příjem tuků pomocí spustil v těle první generace octomilek epigenetické reakce, které utlumily činnost zmíněných genů. Takto přitom byly postiženy i geny v jejich pohlavních buňkách, a jejich prostřednictvím se pak změny přenesly i na potomstvo a negativně ovlivnily jejich zdraví.

Další výzkumy, tentokrát na potkanech, pak ukázaly, že totéž platí i v případě stravy otců. I zde strava s vysokým obsahem tuků způsobila u potkaních samečků nejen obezitu, ale i epigenetické změny, které se následně přenesly i na jejich potomstvo – to mělo větší tendenci k přibírání na váze a narušený metabolismus cukrů, jež zvyšoval riziko cukrovky.

Výživa v těhotenství je klíč ke zdraví

Zcela klíčovým obdobím pro epigenetické programování je ovšem doba nitroděložního vývoje. Vlivy, které zde na rychle se vyvíjející dítě působí, mohou zcela zásadně ovlivnit jeho zdraví a obecně i celý vývoj po narození až do dospělosti, a zejména to platí pro výživu jeho matky.

Proto také není překvapivé, že ještě více negativní vliv na zdraví potomků má nadměrný příjem tuků matek v době těhotenství. Studie na potkanech, které se zaměřily na sledování mláďat samiček na stravě s vysokým obsahem tuků, tak zcela jednoznačně prokázaly, že u mláďat došlo k epigenetickému ovlivnění aktivity důležitých genů, což mělo za následek vyšší riziko nadváhy, cukrovky a cévních onemocnění v jejich dalším životě. I zde se navíc jednalo o změny, které tato mláďata předávala dalším generacím.

I když výsledky výzkumů provedených na zvířatech nejde nikdy stoprocentně vztáhnout i na člověka, rozhodně platí, že zvláště lidé, kteří plánují počít potomka, by na svou stravu celkově i obsah tuku v ní měli být zvláště opatrní. Navíc některé studie naznačily podobné souvislosti i u lidí – strava těhotných žen bohatá na tuky a cukry pravděpodobně u dětí zvyšuje nejen riziko obezity a metabolických poruch, ale dokonce i vzniku ADHD (tj. hyperaktivity).

Roli hraje i obezita

Zároveň je ovšem nutné zmínit jednu velice podstatnou věc: ve většině výše zmíněných studiích došlo k tomu, že pokusná zvířata následkem stravy bohaté na tuk přibrala na váze. Platí totiž, že i samotná obezita má velice výrazné negativní epigenetické účinky, takže nelze zcela jednoznačně říci, zda byla aktivita důležitých genů ovlivněna vysokým příjmem tuků nebo obezitou. Tuková tkáň navíc produkuje některé důležité hormony (zejména leptin a adiponektin) a jejich odlišné hladiny mohou zejména u obézních těhotných žen poměrně výrazně ovlivňovat metabolismus dítěte v jejich děloze.

Kromě toho existují i studie (a to nejen na zvířatech), které dokazují, že pokud je organismus v průběhu těhotenství pravidelně vystavován fyzické zátěži ve formě aerobní aktivity, dokáže to eliminovat negativní vliv nadměrného příjmu tuků a výrazně snížit riziko obezity a chronických onemocnění u potomků.

Mohou tuky za infarkt a rakovinu?

Poměrně nejednoznačné jsou pak i výsledky některých výzkumů, které se zaměřily na vysoký příjem tuků v pozdějším životě. Je pravda, že existuje řada těch, které dávají do souvislosti dlouhodobě nadměrnou konzumaci tuků (zejména těch nasycených) s rizikem vzniku některých nádorových onemocnění – zejména jde o rakovinu střev, prostaty či vaječníků. Opět ale není zcela jednoznačné, nakolik zde hraje roli případná nadváha dotyčných a další faktory životního stylu.

Z tohoto pohledu je ovšem zajímavý jeden výzkum, který mapoval vliv stravy s různým obsahem tuku na osoby, které se snaží o snížení hmotnosti. Zatímco u jedinců, kteří dostávali stravu s nízkým či středním obsahem tuku, došlo kromě váhového úbytku i ke zlepšení hodnot u některých rizikových faktorů srdečně cévních onemocnění (hladina HDL a LDL-cholesterolu, triglyceridů a homocysteinu), u dobrovolníků konzumujících stravu s vysokým podílem tuků došlo ke zhoršení všech sledovaných rizikových faktorů navzdory tomu, že zaznamenali statisticky významné snížení hmotnosti. Tento výsledek tak ukazuje, že nadměrný příjem tuků je pravděpodobně škodlivý i sám o sobě, nikoliv jen v souvislosti s obezitou.

Které tuky potřebujeme?

Zapomínat ale nesmíme ani na to, že příjem některých tuků, zvláště pak těch s obsahem nenasycených mastných kyselin, je pro naše zdraví zcela zásadní. Zejména to platí pro omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro správný vývoj nervové soustavy dětí, a jejich nedostatečný příjem zvyšuje riziko zánětlivých procesů, srdečně cévních onemocnění, Alzheimerovy choroby a dalších potíží (více zde: https://www.epivyziva.cz/omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny/ a zde: https://www.epivyziva.cz/deti-kterym-to-pali-jak-zlepsit-detske-zdravi/)

Rovněž rostlinné oleje, ořechy či semena jsou zdrojem esenciálních nenasycených mastných kyselin, bez nichž se naše tělo neobejde, ale třeba i vitaminu E a dalších živin rozpustných v tucích.

A zcela se nemusíme vyhýbat ani tukům živočišným, zvláště pokud pocházejí od zvířat krmených přirozenou rostlinnou stravou (tj. hlavně těch volně se pasoucích). Ty jsou totiž například významných zdrojem vitaminu K2, který je zásadní pro zdraví kostí a cévního systému, a přitom je jeho deficit v populaci velice častý (více zde: https://www.epivyziva.cz/vitamin-k2/).

Tuky zkrátka do naší stravy patří, jen jde o to dodržovat rozumnou míru jejich příjmu a také dávat přednost těm opravdu kvalitním: panenským rostlinným olejům, rybímu tuku a živočišným tukům od volně se pasoucích zvířat. A samozřejmě dbát i na úpravu ostatních faktorů, které se mohou negativně podílet na změnách aktivity genů v naší DNA, ať už jde třeba o nedostatek pohybu, nadměrný příjem cukrů či alkoholu, kouření nebo dlouhodobé působení stresu.

V průběhu života se setkáváme s různými situacemi, které ovlivňují epigenetické vzorce v naší DNA –dokážou vypínat a zapínat důležité geny a tím například ovlivňovat náchylnost k různým chorobám. Mezi vlivy s epigenetickým působením přitom patří především faktory našeho životního stylu: výživa, množství pohybu či znečištění prostředí.

Poslední výzkumy ovšem ukazují, že svým životním stylem neovlivňujeme pouze aktivitu svých genů (a tím i své zdraví), ale mnohé z epigenetických změn můžeme v okamžiku početí přenést i na potomstvo.

Za dlouhý život poděkujte babičce

Jeden z prvních výzkumů na toto téma (1) proběhl v roce 2007 a zkoumal souvislost podvýživy v dětství s dlouhověkostí potomků. Zjistil přitom, že klíčovým obdobím je věk mezi 8 a 12 lety a že se případné změny přenášejí dokonce ob jednu generaci, tedy nikoliv na děti, ale na vnoučata. Pokud žena měla v kritickém věku 8 až 12 let dostatečnou výživu, výrazně to u jejích vnuček zvyšuje šanci, že se dožijí vysokého věku (konkrétně to platí pro dcery jejích dcer). V případě mužů se pak šance na dlouhý život odvíjí od kvality výživy jejich dědečka z otcovy strany.

Před početím zhubněte

Další výzkumy pak potvrdily, že kvalitu života svých potomků můžeme zásadně ovlivnit tím, že budeme v okamžiku početí sami v dobré kondici.

Jeden z nich (2) se uskutečnil v roce 2010. Vědci při něm nejprve krmili samečky pokusných potkanů vysokotučnou stravou a tím u nich vyvolali obezitu a glukózovou intoleranci (jde o rizikový faktor cukrovky). Když je poté nechali spářit se zdravými samicemi, zjistili u vzniklého potomstva sníženou glukózovou toleranci i tvorbu inzulinu. Nezdravá strava tak svým epigenetickým působením změnila nejen aktivitu důležitých genů (a tedy i zdravotní stav) potkaních tatínků, ale ti poté negativní změny pomocí spermií předali svým potomkům, které tak vystavili vysokému riziku obezity a diabetu.

Model „obézní otec – zdravá štíhlá matka“ byl přitom zvolen z jednoduchého důvodu. Díky němu bylo jisté, že se příslušné změny skutečně potomstvu předaly prostřednictvím pohlavních buněk a nevznikly působením negativních faktorů v průběhu nitroděložního vývoje, jak by tomu mohlo být v případě obezity matky.

O další tři roky později byl pak zveřejněn šokující výzkum (3), který přímo u lidí prokázal jak souvislost obezity otců v okamžiku početí s rizikem rakoviny jejich potomků, tak i fakt, že příčinou jsou opravdu epigenetické změny. Když totiž vědci analyzovali pupečníkovou krev novorozenců, zjistili překvapivou skutečnost: U dětí obézních tatínků zaznamenali sníženou úroveň metylace genu zodpovědného za produkci faktoru IGF-2 (insulin-like growth factor 2), což prokazatelně souvisí s vyšším rizikem některých typů rakoviny v průběhu dalšího života (zejména jde o nádory tlustého střeva a vaječníků).

Lze to ještě napravit?

Pro epigenetické změny naštěstí platí, že jsou vratné. Pokud tedy vaše hmotnost a zdravotní stav v okamžiku početí nebyly ideální, je o to důležitější dbát o zdravý životní styl vašich potomků – zejména o to, aby měli zdravou výživu a dostatek pohybu. Pomoci může i preventivní užívání některých doplňků stravy (riziko rakoviny například výrazně snižuje kurkumin, v dosažení a udržení zdravé hmotnosti pomůže třeba EGCG ze zeleného čaje).

Vždy by ale mělo platit, že když zatoužíme po dítěti, měli bychom nejprve dát do pořádku vlastní zdraví a vlastní životní styl. A platí to nejen pro budoucí tatínky, ale zejména pro maminky – ty totiž epigenetické změny nepředávají jen prostřednictvím svých vajíček, ale řadu dalších budou u dítěte vytvářet v průběhu celého těhotenství.