Popis

Butyrát je sůl kyseliny máselné, mastné kyseliny s krátkým řetězcem (chemicky jde o kyselinu butanovou). Název „butyrát“ název vznikl díky skutečnosti, že sloučeniny této látky s glycerolem tvoří důležitou součást mléčného tuku (latinský výraz pro máslo je „butyrum“).

Za normálních okolností je butyrát v našem organismu produkován naprosto přirozeně, a to bakteriemi, které jsou součástí střevního mikrobiomu (zejména při procesu anaerobního kvašení rozpustné vlákniny). Zároveň jej ale přijímáme i potravou, zejména prostřednictvím mléčných výrobků.

Historie

Kyselinu máselnou objevil v roce 1814 francouzský chemik Michel Eugène Chevreul a o čtyři roky později ji z másla izoloval.

Princip působení

Naprostá většina butyrátu vyprodukovaného střevními bakteriemi či získaného z potravy je využita přímo ve střevech – slouží totiž jako hlavní „palivo“ pro buňky střevní sliznice. Díky tomu je ostatně butyrát nezbytný pro udržení integrity střevní sliznice, což je základní faktor dobrého zdravotního stavu. Funkční střevní sliznice má totiž omezenou propustnost, čímž brání průniku toxinů a patogenů do krevního oběhu. Při narušení integrity střev tak může dojít k řadě negativních procesů v tkáních celého těle. Při nedostatku butyrátu dochází rovněž k rozvoji zánětlivých procesů ve střevech.

Menší část butyrátu proniká ze střev do krevního oběhu, a může tak ovlivňovat procesy v celé řadě orgánů a tkání. Cca 5 % zůstává nevyužito a je vyloučeno stolicí.

Butyrát procesy v organismu ovlivňuje pomocí tří základních mechanismů:

1. Epigenetické působení

Stěžejní roli hrají přímé epigenetické účinky butyrátu, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu genů v naší DNA. Butyrát patří mezi výrazné inhibitory enzymů jménem histondeacetylázy, které se účastní epigenetické reakce jménem deacetylace histonů. Právě deacetylace je přitom jedním z procesů, které vypínají geny – ty se pak chovají, jako by v naší DNA vůbec nebyly. Kromě toho ale butyrát ovlivňuje i další epigenetické reakce, tedy metylaci genů a regulaci pomocí microRNA.

2. Ovlivnění buněčné signalizace

Butyrát aktivuje několik typů buněčných receptorů souvisejících s G-proteinem. Tyto receptory se účastní tzv. buněčné signalizace, tedy procesu, který přenáší informace uvnitř buňky, a ovlivňuje tak její chování. Dysfunkce těchto receptorů proto může buněčné děje ovlivnit zásadním způsobem.

3. Zdroj energie pro buňky

Butyrát slouží jako důležitý energetický substrát, a tím ovlivňuje přežití a fungování jak našich vlastních tělesných buněk (zejména těch střevních), tak i mikroorganismů, které jsou součástí střevního mikrobiomu.

• Ovlivnění funkce mitochondrií

Butyrát, je zcela zásadní pro fungování mitochondrií – buněčných organel, které jsou nezbytné pro přeměnu živin na energii. Butyrát dokáže epigenetickou cestou ovlivňovat aktivitu některých genů v mitochondriální DNA, a zároveň zlepšuje schopnost mitochondrií oxidovat živiny a vytvářet z nich energii ve formě ATP. Zvyšuje rovněž citlivost buněk na inzulin, což se rovněž ve výsledku projeví zlepšenou schopností mitochondrií produkovat energii. Butyrát také snižuje koncentraci volných radikálů kyslíku uvnitř mitochondrií, zlepšuje jejich integritu a celkově je chrání před poškozením. Dysfunkce mitochondrií je přitom typická pro procesy stárnutí a vede také ke zhoršení funkce příslušných orgánů a tkání. Více o mitochondriích zde »

K nedostatečné přirozené produkci butyrátu dochází zejména v případě narušené rovnováhy střevního mikrobiomu. V tomto případě je možné chybějící butyrát doplnit prostřednictvím doplňků stravy.

Role butyrátu při vzniku a léčbě zdravotních potíží

Nádorová onemocnění

Butyrát účinně potlačuje proliferaci a podporuje apoptózu nádorových buněk, a to zejména prostřednictvím regulace acetylace histonů tvorby microRNA. Má také antiangiogenní efekt (tj. potlačuje tvorbu nových cév, které zajišťují krevní zásobení rostoucího nádoru) a brání tvorbě metastáz. Velmi účinný je v prevenci i léčbě rakoviny střev, plic a kůže.

Velkou roli v protinádorovém působení butyrátu přitom hraje jeho epigenetický potenciál. Zvyšuje totiž zejména aktivitu tzv. tumorsupresorových genů, které jsou součástí přirozených obranných mechanismů těla proti vzniku nádorů. Jde například o gen, podle nějž se tvoří protein p53 (tento gen je přezdíván jako „protinádorový policajt“), nebo gen SLC5A8. Podporuje také aktivitu genů pro tvorbu detoxikačních enzymů (např. glutathion-S-transferázy), které se podílejí na eliminaci škodlivých volných radikálů.

Autoimunitní onemocnění

Schopnost butyrátu snižovat zánět a modulovat imunitní odpověď může být užitečná při širokém spektru autoimunitních onemocnění. Nejefektivněji jeho doplňování působí především přímo v oblasti střev: Nedostatek butyrátu byl opakovaně prokázán u osob trpících Crohnovou chorobou i ulcerózní kolitidou, což jsou dvě nejčastější zánětlivá střevní onemocnění. Butyrát zde působí silně protizánětlivě (potlačuje zejména aktivitu nukleárního faktoru NF-kB a prozánětlivých interferonů) a zároveň podporuje integritu střevní sliznice, která je u zmíněných chorob zásadně narušena. Zde je efektivní jak užívání butyrátu, tak i podpora jeho produkce konzumací rozpustné vlákniny.

Pozitivní vliv butyrátu byl však prokázán i u dalších autoimunitních onemocnění. Například u revmatoidní artritidy v rámci výzkumu pomáhal regulovat epigenetické procesy (zejména potlačením produkce enzymů histondeacetyláz) ovlivňující kostní buňky osteoklasty a snížoval produkci zánětlivých cytokinů. Rovněž lidé trpící roztroušenou sklerózou mají typicky ve střevech nižší zastoupení bakterií produkujících butyrát, což může vést nejen k vyšší míře zánětlivých procesu, ale i k urychlení procesu demyelinizace (degradace obalů nervových vláken), který je pro tuto nemoc typický.

Pokusy na myších pak prokázaly i schopnost butyrátu zmírnit průběh autoimunitního onemocnění jménem lupus, které může napadat řadu tkání v těle – například klouby, ledviny, pokožku, plíce, srdce či mozek.

Obezita a diabetes

Butyrát spolu s dalšími mastnými kyselinami s krátkým řetězcem může sehrát velmi pozitivní roli jak při hubnutí, tak i při diabetu. Není tak náhoda, že ve střevech obézních osob bylo ve většině případů zaznamenáno výrazné snížení počtu bakterií produkujících butyrát.

Důvodů, proč může butyrát pomoci je hned několik: v první řadě pomáhá zmírnit inzulinovou rezistenci (tj. sníženou citlivost tkání vůči inzulinu), která je důležitým mechanismem při vzniku diabetu 2. typu, ale podporuje i přibývání na váze. Butyrát dále posiluje střevní bariéru, čímž snižuje míru zánětlivých procesů. I tento proces pomáhá usnadnit hubnutí. Dále má pozitivní vliv na metabolismus tuků, a navíc stimuluje tvorbu peptidu PYY, který hraje důležitou roli v navození pocitu sytosti. Nedostatečná produkce mastných kyselin s krátkým řetězcem tak zvyšuje tendenci k přejídání.

Butyrát navíc zlepšuje funkci mitochondrií, které jsou pak schopny produkovat více energie (a tudíž pak více energie „spálíme“). Může nám tak nejen pomoci zhubnout, ale v rámci výzkumů jeho podávání rovněž výrazně snížilo přibývání na váze u lidí konzumujících vysokokalorickou stravu. Nutno ovšem dodat, že existují i studie s opačnými výsledky – tedy ukazující, že butyrát může naopak stimulovat přibývání na váze (zejména se tak děje v případě, že má obézní člověk butyrátu nadbytek). Proto je tedy k jeho užívání třeba přistupovat individuálně.

Podle některých teorií by měl butyrát (přesněji řečeno jeho nedostatek) hrát rovněž důležitou roli při vzniku diabetu I. typu, jehož podstata je autoimunitního charakteru. Měl by totiž mít ochrannou úlohu proti tvorba autoprotilátek proti beta-buňkám Langerhansových ostrůvků slinivky, v nichž je produkován inzulin.

Kardiovaskulární choroby

Střevní mikrobiom zásadním způsobem ovlivňuje i zdraví našeho srdce a cév či výši krevního tlaku. Rozsáhlá studie srovnávající složení střevní populace u lidí s normálním a vysokým krevním tlakem u nich například zjistila rozdílné zastoupení celkem 45 kmenů mikroorganismů, přičemž 27 z nich patřilo mezi bakterie rodu Firmicutes. Ty jsou významné právě tím, že produkují butyrát – ten totiž mimo jiné potlačuje tvorbu látky jménem angiotenzin II, která se na zvýšení krevního tlaku podílí. Další výzkumy ukázaly, že vyšší systolický tlak bývá spojen s nižší druhovou rozmanitostí střevních obyvatel.

Butyrát také omezuje produkci cholesterolu v těle a výrazně zasahuje do procesů tvorby aterosklerotických plátů v cévách.

Imunita a alergie

Butyrát ovlivňuje široké spektrum signálních drah souvisejících s fungováním imunitního systému. Ovlivňuje proliferaci, diferenciaci a apoptózu imunitních buněk a také jejich pronikání do tkání, aktivaci a produkci cytokinu, což jsou mechanismy uplatňující se při vzniku autoimunitních onemocnění.

Zajímavým účinkem je také podpora produkce bílkoviny jménem katelicidin. Ta vzniká ve střevních, žaludečních a jaterních buňkách a hraje důležitou roli ve vrozené imunitě, konkrétně v obraně před bakteriálním infekcemi. Prokázána byla i účinnost butyrátu v boji proti několika konkrétním infekcím (např. proti salmonelóze).

Nedostatek butyrátu pravděpodobně souvisí i s alergickými projevy. Například u šestiměsíčních kojenců trpících atopickým ekzémem byl zaznamenán nedostatek bakterií Coprococcus eutactus, které butyrát produkují.

Mozková mrtvice, paměť a neurodegenerativní choroby

Butyrát má výrazné neuroprotektivní účinky (tj. chrání nervové buňky), což se uplatňuje například při léčbě následků ischemie (nedostatku kyslíku), k níž dochází například při mozkové mrtvici. Podporuje totiž produkci růstového faktoru BDNF, který působí na buněčné mechanismy v mozkové tkáni. Zlepšuje například proliferaci (tj. vznik nových neuronů), jejich migraci a diferenciaci.

Butyrát má také příznivý vliv na paměť, a i zde je to díky epigenetickému působení. Blokuje totiž tvorbu histondeacetyláz, a tím brání deacetylaci, která „vypíná“ geny nutné pro synaptickou plasticitu (tj. tvorbu nových spojů mezi nervovými buňkami) a tvorbu dlouhodobé paměti.

Nadějně vypadají rovněž výzkumy na využití při Huntingtonově chorobě (druh demence) a Alzheimerově chorobě.

Nespavost

Proč mají lidé, kteří delší dobu omezovali dobu spánku, tak často problém s usínáním? Vždyť by přeci měli usnout snadno, když jsou chronicky nevyspalí! Jednou z odpovědí na tuto otázku je stav střevního mikrobiomu. Ten je totiž jedním ze zdrojů signálů, které navozují spánek. Vztah je to přitom oboustranný: Pokud spánek dlouhodobě zanedbáváme nebo dojde k rozladění cirkadiánních rytmů, jedním z důsledků je výrazné narušení rovnováhy uvnitř střev. A dysfunkční střevní mikrobiom následně přestane vytvářet signály, které jsou pro usnutí nezbytné.

Tyto signály přitom pocházejí ze dvou zdrojů: zaprvé jde o fragmenty buněčných stěn uhynulých mikroorganismů, které pronikly do krevního oběhu a posléze pomáhají navodit spánek (zároveň ovšem mohou zvyšovat úroveň zánětu v těle), a za druhé jde o produkty metabolismu střevních bakterií: především mastné kyseliny s krátkým řetězcem včetně butyrátu (ty mají naopak účinek protizánětlivý), ale i některé hormony, indolové deriváty, sukcinát, žlučové kyseliny či neurotransmitery.

Pokud je tedy spánek narušen, je důležité se intenzivně zaměřit na ozdravění střevního mikrobiomu. A než se to podaří, může být vhodnou cestou užívání butyrátu – to totiž podle výzkumů pomáhá navodit spánek a výrazně navyšuje především trvání NREM fáze spánku (spánek bez rychlého pohybu očí) – v pokusech na myších došlo k prodloužení této fáze o více než 50 %! Podávání butyrátu navíc v rámci výzkumů pomohlo snížit tělesnou teplotu, což může být jedním z mechanismů, pomocí kterého tato mastná kyselin pomáhá navodit spánek.

Autismus

Přesné příčiny vzniku autismu jsou sice stále ještě neznámé, v poslední době ale řada výzkumů potvrdila, že u lidí s tímto problémem dochází k dysfunkci mitochondrií, která je do značné míry podmíněna epigeneticky. A právě butyrát dokáže spolu s dalšími nasycenými mastnými kyselinami s krátkým řetězcem (tj. propionátem a acetátem) funkci mitochondrií pozitivním způsobem ovlivnit. Představují totiž důležitý zdroj energie pro mozkové buňky, a zejména to platí v časných fázích vývoje mozku.

Ve střevech pacientů s poruchou autistického spektra byl zároveň pozorován nedostatek bakterií, které tyto kyseliny produkují, a zároveň nadměrný výskyt bakterií rodu Clostridia a Desulfovibrio. Velmi diskutována je proto i souvislost rostoucího počtu autistických dětí s nadužíváním antibiotik.

Artróza

Artróza, tedy degenerativní kloubní onemocnění spočívající především v degradaci kloubní chrupavky, bývá mnohdy považována za čistě mechanickou záležitost, výzkumů ovšem ukazují, že se na jejím vzniku podílí významnou měrou i stav střevního mikrobiomu. Pokud uvnitř našich střev panuje nerovnováha, dochází ke zvýšení propustnosti střevní stěny. Patogeny či jejich zbytky se tak dostávají do krevního oběhu a mohou doputovat i do kloubních struktur. Tam pak vyvolají reakci imunitního systému a zvýší míru zánětlivých procesů, což urychlí degradaci kloubních struktur více zde ». Užívání butyrátu tak může být užitečné i při artróze – pomáhá obnovit střevní bariéru a zároveň snižuje míru zánětu v kloubech a pozitivně ovlivňuje mechanismy buněčné smrti buněk chrupavky.

Lupenka

Také nepříjemné kožní onemocnění jménem lupenka neboli psoriáza je úzce spjato s rovnováhou střevního mikrobiomu – u osob trpících touto chorobou se obvykle vyskytuje méně bakterií produkujících butyrát. Proto může být i zde prospěšné jeho užívání.

Sportovní výkonnost

V roce 2014 proběhla zajímavá studie, která se zaměřila na účastníky Bostonského maratonu. Vědci analyzovali stolici sportovců napříč výsledkovou listinou a zjistili, že pomalé a rychlé maratonce odlišuje nejen výsledný čas, ale i obsah butyrátu v jejich výkalech. Právě podíl střevních bakterií produkujících butyrát by tak mohl být jedním z faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Přesné mechanismy účinku butyrátu na fyzickou kondici zatím nejsou přesně objasněny, ale pravděpodobně půjde o kombinaci jeho pozitivního vlivu na mitochondrie, v nichž při zátěži probíhá přeměna živin na energii potřebnou na svalovou práci, vlivu na okysličení svalových buněk a schopnost těla využívat glukózu z krve jako palivo pro svaly.

Butyrát se navíc v těle přeměňuje na propionát, který se váže na specifické receptory přímo ve svalové tkáni. Z pokusů na myších přitom vyplynulo, že navázání propionátu na tyto receptory může ovlivňovat řadu metabolických pochodů uvnitř svalů a mj. také vést ke zvýšení výkonnosti v testu běhu do vyčerpání. Z těchto důvodu by tedy mohlo být pro sportovce prospěšné i užívání butyrátu ve formě doplňku stravy, k potvrzení jsou však zapotřebí další výzkumy.

Butyrát může ale být velice efektivní i v rámci regenerace. Po náročné sportovní zátěži je totiž v těle zvýšena úroveň zánětlivých procesů, které vznikají například jako reakce na mikroskopická poškození svalů. Protizánětlivé působení butyrátu tak může pomoci dobu regenerace zkrátit.

Zpomalení stárnutí

Už jsme zmínili, že jedním z procesů urychlujících stárnutí, je zhoršování funkce mitochondrií. Butyrát na ni přitom působí nejen přímo, ale ovlivňuje ji i prostřednictvím metatoninu.

O hormonu melatoninu je známo, že je produkován v epifýze a poté slouží jako „spánkový hormon“. Melatonin je ovšem vytvářen i ve většině buněk našeho těla, kde má důležitou funkci: slouží jako silný antioxidant, snižuje míru zánětlivých procesů a zlepšuje funkci mitochondrií. Melatonin tak patří mezi sloučeniny, které mohou stárnutí efektivně zpomalovat. Zároveň ale bohužel platí, že s věkem se tvorba melatoninu zpomaluje, což má za následek nejen problémy se spánkem, ale také urychlení procesu stárnutí a zhoršování funkce řady orgánů a tkání.  Butyrát přitom podporuje tvorbu melatoninu ve střevě, což spolu s přímým pozitivním působením na funkci mitochondrií může pomoci zpomalit procesy stárnutí.

Dědičná onemocnění

Velmi nadějně vypadají výzkumy mapující možné využití butyrátu v léčbě pacientů trpících cystickou fibrózou, srpkovitou anemií a beta-thalassemií.

Užívání a kontraindikace

Studií, které by zkoumali bezpečnost užívání butyrátu, bylo zatím provedeno jen málo, obecně je považován za bezpečný. Za normálních podmínek totiž buňky střeva kyseliny s krátkým mastným řetězcem velice rychle absorbují – takto je obvykle rychle absorbováno cca 95 % butyrátu (produkovaného bakteriemi i přijatého potravou) a zbylých 5 % je bezpečně vyloučeno stolicí.

Butyrát mohou někdy špatně snášet lidé trpící nadýmáním nebo extrémně citlivými střevy. Vyvarovat by se ho měli také obézní lidé s vysokou přirozenou hladinou butyrátu.

Kromě užívání samotného butyrátu je ovšem zároveň vhodné podpořit obnovu rovnováhy střevního mikrobiomu, a zajistit tak obnovu přirozené produkce této látky. Zásadní je v tomto směru dostatečná konzumace prebiotik, tj. rozpustné vlákniny, která tvoří substrát nezbytný pro přežití střevních mikroorganismů. Konzumace rozpustné vlákniny se ostatně projevila pozitivním způsobem i u většiny výše uvedených nemocí a obtíží.

Vhodné kombinace

Butyrát je možné kombinovat i s dalšími doplňky stravy. Obvykle se jedná buď o probiotika, protizánětlivě působící látky, látky podporující rovnováhu střevního mikrobiomu či buněčnou signalizaci. Pozitivní účinek byl prokázán například u těchto kombinací:

• Butyrát + laktobacily
• Butyrát + omega-3
• Butyrát + kurkumin
• Butyrát + Coleus forskohlii
• Butyrát + zázvor
• Butyrát + karnitin
• Butyrát + chmel
• Butyrát + arginin + glutamin

Výskyt

I3C vzniká z glukobrassicinu – látky ze skupiny glukosinolátů, která je hojně obsažena zejména v zelenině z čeledi brukvovitých. Do této čeledi patří například brokolice, květák, kapusta, růžičková kapusta, zelí, kedlubna a další druhy. Právě výskyt glukobrassicinu je pravděpodobně důvodem, proč konzumace brukvovité zeleniny snižuje riziko rakoviny. (1)

Nejbohatším zdrojem glukobrassicinu (a tecdy i I3C) je růžičková kapusta, možná ještě lepším zdrojem je ale brokolice. Ne kvůli samotnému obsahu glukobrassicinu, ale kvůli tomu, že kromě něj obsahuje i glukorafanin, z nějž v těle vzniká sulforafan. To je nejen velice silný antioxidant, který v těle zůstává aktivní až po 72 hodin, ale především spolu s I3C působí synergicky, tj. navzájem zvyšují svoji účinnost. (2,3)

Metabolismus

Abychom maximálně využili potenciál I3C, je důležité vědět, jak tato látka vzniká a jakým dalším reakcím v těle podléhá.

Jak už jsme zmínili, I3C vzniká z glukobrassicinu. Aby ale tato reakce proběhla, je zapotřebí enzym myrosinása. Ta se vyskytuje jednak přímo v rostlinných buňkách, ale vytvářejí ji i některé střevní bakterie. I3C tedy může vzniknout jak uvnitř našich střev, tak i přímo v samotné zelenině ještě před její konzumací. (2–4)

Problém je ovšem v tom, že v rostlinných buňkách se myrosináza vyskytuje odděleně od glukobrassicinu. Aby došlo k jejich vzájemnému kontaktu, musí být tyto buňky narušeny, což se děje například při žvýkání. Nesmí ovšem jít o zeleninu tepelně upravenou, protože teplo myrosinázu deaktivuje. Pokud tedy chceme naplno využít příznivých účinků brukvovité zeleniny, kterou hodláme vařit, dusit apod. měli bychom ji vždy napřed pokrájet a nechat alespoň pár minut stát, aby přeměna glukobrassicinu na I3C proběhla. Další možností je pak vsadit na doplňky stravy obsahující přímo I3C. (2–4)

A proč nestačí spolehnout se na tvorbu I3C pomocí střevních bakterií? Částečně proto, že tento proces má omezenou kapacitu. Ještě důležitější je ale fakt, že I3C může v našem těle projít další zajímavou proměnou. Pokud je totiž I3C v kontaktu s žaludeční kyselinou, vzniká z něj látka jménem diindol metan (DIM), která některými svými účinky I3C předčí, a navíc je oproti němu i stálejší. Navíc nelze vyloučit, že pozitivní účinky na zdraví mají i další produkty rozkladu I3C v kyselém prostředí, jejich účinky však zatím nebyly zkoumány. Jednoznačně se ale ukázalo, že pokud glukobrassicin tento proces obejde a přemění se na I3C až ve střevech, je jeho farmakologická účinnost výrazně nižší. (2-5)

Léčivé účinky

Jak I3C, tak i jeho produkt DIM ovlivňují zdraví našeho organismu řadou mechanismů. Působí například epigenetickou cestou, kdy například ovlivňují aktivitu genů pro tvorbu některých enzymů, dále podporují detoxikaci, ovlivňují řadu procesů vzniku a rozvoje nádorových onemocnění a důležitá je také jejich antiestrogenová aktivita. A při kterých konkrétních potížích a stavech nám mohou pomoci?

Nádorová onemocnění

Nejprozkoumanější oblastí působení I3C a DIM je prevence a léčba nádorových onemocnění, kde obě látky fungují prostřednictvím mnoha mechanismů.

Jedním z nich je antiestrogenová aktivita, která se uplatňuje v prevenci a léčbě hormonálně podmíněných rakovin, zejména pak u rakoviny prsu, kde ovlivňuje aktivitu genu podílejícího se na rozkladu ženského pohlavního hormonu estrogenu. Právě estrogen se totiž může v těle přeměňovat na dvě podobné sloučeniny: „hodný“ 2-hydroxy-E2 a „zlý“ 16α/2-hydroxy-E2, který zvyšuje riziko vzniku nádorů prsu. Zejména DIM přitom dokáže poměr těchto dvou reakcí příznivě ovlivňovat a zároveň snižovat aktivitu genů reagujících na estrogen. Výzkumy ukázaly, že I3C a DIM v tomto směru působí nejen preventivně, ale dokáží i výrazně zpomalit progresi onemocnění u žen s již vzniklými nádory. (2, 4-8)

DIM je ovšem zároveň antagonistou androgenu (mužského pohlavního hormonu), což z něj dělá i účinnou látku v prevenci a léčbě rakoviny prostaty. (5)

I3C a DIM navíc ovlivňují i celou řadu dalších epigenetických procesů, které hrají při vzniku nádorového bujení důležitou roli. Pomáhají například snížit nadměrnou metylaci tzv. tumor supresorových genů, tedy genů, které řídí obranu těla proti nádorovému bujení. Zároveň ovlivňují i produkci tzv. mikroRNA, což jsou nekódující ribonukleové kyseliny, které dokáží zcela zablokovat čtení některých genů. Některé microRNA přitom fungují jako nádorové supresory, jiné naopak nádorové bujení podporují. (2, 9)

Tyto reakce pak na buněčné úrovni ovlivňují řadu procesů související se vznikem a růstem zhoubných nádorů. Jde například o proliferaci (rychlé, nekontrolované dělení buněk), apoptózu (programovaná buněčná smrt v případě poškozených buněk), odolnost vůči oxidativnímu stresu či působení ionizujícího záření, míra zánětlivých procesů, angiogeneze (tvorba nových cév umožňujících krevní zásobení rostoucího nádoru) či děje související se vznikem metastáz (migrace, adheze, invaze). (2, 4, 10, 11)

Účinnost I3C a DIM byla prokázána nejen u výše zmíněných hormonálně podmíněných nádorů (kromě rakoviny prsu, sem patří i nádory vaječníků či prostaty), ale i u dalších typů nádorových onemocnění – například u nádorů tlustého střeva, plic, jater či zhoubných i nezhoubných nádorů souvisejících s virovou nákazou, například papilomaviry (nádory děložního čípku, papilomatóza dýchacího traktu apod.) Rovněž bylo zjištěno, že pokud matka v těhotenství konzumuje potraviny s vysokým obsahem glukobrassicinu, chrání to jejího potomka v dalším životě před karcinogenním vlivem některých chemikálií. (2, 13, 14)

Detoxikace a funkce jater

Aby mohly všechny procesy v těle řádně fungovat, je nutné, aby byly průběžně odstraňovány látky, které jsou pro tělo potenciálně toxické či jinak škodlivé – to platí například pro různé toxické chemikálie, karcinogenní sloučeniny, ale i třeba léky nebo přebytečný hormon estrogen. Tyto procesy mají na starosti dvě skupiny enzymů označované jako enzymy fáze I a enzymy fáze II. A právě produkci těchto látek pozitivně ovlivňuje jak I3C, tak i DIM. (3, 4)

I3C i DIM ovšem mají i příznivý vliv na fungování jater jako celku. Pomáhají například zmírňovat chronická poškození tohoto orgánu, ať už jde o následky virových infekcí či nadměrnou konzumaci alkoholu, a pomáhají i při fibróze a cirhóze jater. Navíc potlačují produkci zánětlivých cytokinů, čímž pomáhají zmírnit zánětlivé procesy v oblasti jater. (17)

Endometrióza

Endometrióza je pravděpodobně nejčastější gynekologické onemocnění, které postihuje 5-10 % žen v plodném věku. Dochází při něm k ukládání děložní sliznice mimo dělohu, na různých místech břišní dutiny, kde dále roste, způsobuje záněty a další potíže. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, poruchami menstruačního cyklu a může být i příčinou neplodnosti. Více zde »

Endometrióza patří mezi onemocnění závislá ne estrogenu, postižené ženy obvykle mívají vysokou hladinu tohoto hormonu. Estrogen totiž podporuje proliferaci (buněčné dělení), a přispívá tak k dalšímu růstu ložisek sliznice. Proto se zde uplatní antiestrogenové působení I3C a DIM. Význam má ale i jejich epigenetické působení, díky němuž například omezuje proliferaci (množení) buněk sliznice či angiogenezi neboli tvorbu nových cév nutných pro krevní zásobení vznikajících lézí sliznice. Protizánětlivé působení I3C a DIM pak pomáhá zmírnit bolestivost. (12,16)

Lupus

Lupus je autoimunitní onemocnění charakterizované chronickými zánětlivými procesy, které mohou poškozovat řadu orgánů a tkání v těle – například klouby, kůži, ledviny, srdce, cévy, plíce či mozek.

Při vzniku a vývoji tohoto onemocnění hraje důležitou roli ženský pohlavní hormon estrogen. Kvůli tomu se také lupus vyskytuje výrazně častěji u žen než u mužů a obvykle u nich propuká v plodném věku, kdy je hladina estrogenu nejvyšší. Právě schopnost I3C a DIM měnit poměr metabolitů estrogenu proto může být efektivní také zde – jejich účinnost byla již prokázána na zvířecím modelu, zatím však chybějí studie potvrzující jejich efekt i u lidí. (4, 15)

Fibromyalgie

Fibromyalgie je syndrom projevující se bolestmi různých částí těla (hlavy, kloubů, zad, ale i třeba čelistí), obvyklá je také přítomnost nespavosti, depresí, úzkosti, kognitivních potíží, trávicích problémů (např. syndromu dráždivého tračníku) či brnění končetin. Postihuje až 2 % dospělé populace, častěji se vyskytuje u žen a její výskyt stoupá s věkem. (18)

Jedna ze studií zaznamenala ústup potíží po užívání 400 mg brokolicového prášku s vysokým obsahem I3C v kombinaci se 100 mg ascorbigenu (látka, která rovněž vzniká z glukobrassicinu). U sledovaných žen došlo po dobu užívání ke snížení citlivosti vůči bolesti a zvýšení kvality života. (19)

Testosteron

V této oblasti je užitečný zejména DIM, který v mužském těle pomáhá zlepšit rovnováhu mezi estrogenem a testosteronem. (3)

Užívání a kontraindikace

I3C je považován za bezpečný. Obvykle se užívá v denní dávce 200–800 mg, v rámci výzkumů se přitom ukázalo jako bezpečné užívání více než 400 mg denně po dobu až 76 měsíců. Jen vzácně se vyskytují méně závažné vedlejší účinky v podobě vyrážky nebo průjmu. I3C ovšem může snižovat krevní srážlivost, a proto se nedoporučuje osobám s krvácivými onemocněními a také 2 týdny před chirurgickými zákroky. Užívání I3C, stejně jako konzumace většího množství zeleniny s obsahem glukobrassicinu se zároveň nedoporučuje lidem trpícím genetickým onemocněním jménem trimetylaminurie. (2, 4)

V těhotenství a při kojení se užívání I2C nedoporučuje, protože zatím nebyl proveden dostatek studií potvrzujících jeho bezpečnost v tomto období. Užívání v dětství naopak možné je, a to již od 1 roku v dávce 6–17 mg na kilogram tělesné hmotnosti.

Vzhledem ke své schopnost ovlivňovat produkci detoxikačních enzymů může I3C měnit mechanismus účinku některých léků, protože tyto enzymy se podílejí i na metabolizaci léčebných přípravků. Jde zejména o tyto látky (a léky, které je obsahují. clozapine (Clozaril), cyclobenzaprine (Flexeril), fluvoxamine (Luvox), haloperidol (Haldol), imipramine (Tofranil), mexiletine (Mexitil), olanzapine (Zyprexa), pentazocine (Talwin), propranolol (Inderal), tacrine (Cognex), theophylline, zileuton (Zyflo), zolmitriptan (Zomig). Pokud ale užíváte jakékoliv léky, je vhodné konzultovat užívání doplňků stravy s I3C se svým ošetřujícím lékařem. (2)

Vhodné kombinace

Jak už jsme uvedli výše, účinnost I3C stoupá, pokud je konzumován spolu se sulforafanem. Z toho důvodu se ostatně k výrobě doplňků stravy s I3C často využívá brokolice či některé její části (výhonky, semena). Velmi užitečné ale mohou být i další kombinace:

Nádorová onemocnění: indol-3-karbinol + genistein (22), indol-3-karbinol + ostropestřec mariánský (23), indol-3-karbinol + resveratrol (24), indol-3-karbinol + luteolin (25), indol-3-karbinol + kurkumin (26)

Játra: indol-3-karbinol + ostropestřec mariánský, indol-3-karbinol + resveratrol

Endometrióza: indol-3-karbinol + resveratrol, indol-3-karbinol + genistein

Fibromyalgie: indol-3-karbinol + resveratrol

Popis

Zázvorník lékařský neboli zázvor je prastará kulturní plodina z čeledi zázvorníkovitých pocházející pravděpodobně z Asie, dnes se pěstuje i v Americe, Austrálii i Africe. Neroste planě, musí se pěstovat, přičemž jí nejvíce vyhovuje tropické klima s celoročně stálou teplotou, dostatkem vláhy a půdou bohatou na živiny. Jde o vytrvalou rostlinu vysokou až 1 m, kvetoucí příjemně vonícími, drobnými bílými květy uspořádanými do klasů. Léčivou drogou je oddenek (nikoliv tedy kořen, jak se většina lidí domnívá), který je poměrně mohutný, hlízovitý a dužnatý. Má typické aroma a štiplavou chuť. (5-7)

Historie

Zázvor patří mezi velice staré rostliny, používal se přitom nejen jako koření, ale i k léčivým účelům. První zmínky o zázvoru pocházejí z doby 2700 př. n. l., kdy zázvor popsal ve svém pojednání o léčivých rostlinách Šen-nung, jeden ze tří žlutých císařů (dílo se bohužel nedochovalo). Další záznamy se objevují v nejstarších hinduistických védách z doby cca 1200 př. n. l. (8)

Díky mořeplavcům, kteří jej používali na léčbu cestovních nevolností se zázvor dostal do starověkého Egypta. Když tuto zemi v roce 332 př. n. l. dobyl Alexandr Veliký, přivezl s sebou do Řecka i zázvor. Od té doby byla tato rostlina několikrát téměř zapomenuta a znovuobjevena. V 19. století se začala hojně využívat v Anglii, zejména jako surovina pro výrobu marmelád, sušenek či nápojů. Ve 20. století se zázvor zařadil mezi nejužívanější druhy koření a znovuobjeveny byly i jeho léčivé účinky. (8)

Účinné látky

V zázvoru se vyskytuje celá řada sloučenin, jejichž poměr se výrazně liší v závislosti na původu (oddenky z různých částí světa se ostatně liší i chutí a gastronomickým použitím). Za vůni jsou zodpovědné zejména silice (chemicky jde o terpeny, například zingiberen, bisabolen, kurkumen a zingiberol), štiplavost je zase způsobena tzv. gingeroly. Dále jsou zde mastné kyseliny (např. palmitová, olejová, linoleová, kaprylová, laurová, myristová či linoleová), škrob, aminokyseliny, proteiny, pryskyřice, vitaminy a minerály. (10, 11)

Nutno ovšem podotknout, že obsah účinných látek se zásadně liší v závislosti na způsobu úpravy zázvoru. Čerstvý zázvor například prakticky neobsahuje jednu z nejúčinnějších substancí jménem 6-shoagol. Ta totiž vzniká, když je zázvor vystaven působení tepla nebo při sušení. Například nejčastější způsob přípravy zázvoru, čaj v podobě pouhého výluhu, proto nevyužije veškeré benefity této rostliny, vhodnější je zázvor povařit. Trvá-li však var příliš dlouho, shoagol se rozkládá. Působením tepla vzniká i další účinná látka – zingeron. (73)

Léčivé účinky

V tradičním přírodním léčitelství se zázvor používá k prevenci nevolnosti (včetně kinetóz) a infekcí, k léčbě nachlazení, kašle, střevních infekcí, podpoře trávení, ke snížení hladiny cholesterolu v krvi, při špatném prokrvení končetin či ke srážení horečky. Používá se i zevně, ve formě obkladů a mastí například při revmatických bolestech. (8, 9) Výzkumy posledních dvou desetiletí ovšem zázvor zařadily i mezi nejvýznamnější byliny s epigenetickým působením.

Epigenetika je definována jako věda studující genetické změny, při nichž nedochází ke změn sekvence DNA. Jde o změny, které se dějí prostřednictvím chemických reakcí na základě mnoha faktorů, ať už je to životní prostředí, strava, životní styl, ale i emocionální nastavení a umožňují nám tak rychle se adaptovat na události v našem životě. (1,2) Chemické reakce ovlivňující expresi (vyjádření) našich genů lze přitom ovlivnit i prostřednictvím řady přírodních substancí, a právě zázvor patří v tomto směru mezi ty nejúčinnější.

Poměrně rozsáhlý pozitivní vliv má zázvor na střevní mikrobiom, jehož rovnováha je klíčem ke zdraví a správnému fungování řady orgánů a tkání. Užívání zázvoru výrazně zvyšuje jeho diverzitu (druhovou rozmanitost), snižuje poměr negativně působících bakterií (např. Bacteroides či Escherichia Shigella) vůči těm pozitivním, většinou protizánětlivě působícím (např. Firmicutes, Proteobacteria či Feacalibacterium) a takéobnovuje funkci tzv. střevní bariéry, která brání průniku nežádoucích látek a organismů do krevního oběhu. (61, 62)

Nádorová onemocnění

Zázvor patří do skupiny přírodních substancí, které jsou schopny ovlivňovat transformaci a proliferaci nádorových buněk pomocí šesti základních epigenetických mechanismů: potlačení exprese prozánětlivého faktoru NF-kappaB, aktivace detoxikačních genů ARE, které způsobují smrt poškozených buněk, potlačení inhibitorů enzymu deacetyláza histonů, ovlivnění opravných procesů DNA, regulace mRNA a potlačení aktivity enzymu metyltransferázy. Za tyto účinky je zodpovědný především obsah gingerolů. Díky tomu je zázvor velmi efektivní substancí podporující prevenci rakoviny. (19-23)

Důležitou roli přitom hraji zejména vliv zázvoru na zmírnění zánětlivých procesů, které patří mezi hlavní rizikové faktory rakoviny. U skupiny zdravých dobrovolníků, kteří denně užívali 2 g zázvorového extraktu po dobu pouhých čtyř týdnů, například došlo ve střevní sliznici k podstatnému snížení koncentrace látky jménem prostaglandin E2, která hraje klíčovou úlohu při vzniku zánětlivých procesů. (29)

Účinnost zázvoru byla prokázána u celé řady nádorů, například u rakoviny tlustého střeva (24), žaludku (25), kůže (26), jater (27), prostaty (42) či vaječníků (28). V pokusech na myších s rakovinou prostaty například došlo k potlačení růstu nádoru o 56 % (42).

Zánětlivé procesy

Zánětlivé procesy v těle představují důležitý rizikový faktor nejen nádorových onemocnění, ale i kardiovaskulárních chorob, obezity a dalších závažných potíží (29, 38, 39). Chemické léky schopné potlačovat zánět, ať už jde o tzv. nesteroidní antirevmatika nebo glukokortikoidy (tj. hormony ze skupiny steroidů), jsou sice efektivní, ale mají celou řadu nepříjemných vedlejších účinků a nejsou proto vhodné k dlouhodobému užívání. (40, 41) Velkou naději proto představují protizánětlivé substance rostlinného původu, mezi něž patří i látky obsažené v zázvoru.

Gingeroly a další látky obsažené v zázvoru přitom potlačují zánětlivé procesy hned několika způsoby: inhibují prozánětlivé enzymy COX-1 a COX-2, které se podílejí na růstu hladiny prostaglandinu E2, inhibuje enzym LOX, oxid dusnatý, prozánětlivý faktor NF-kappaB, zastavuje degradaci faktoru lkappaB-alfa a působí jako antioxidanty. (30-37)

Kardiovaskulární choroby

Zázvorový extrakt prokazatelně snižuje hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi, a to již po sedmi týdnech pravidelného každodenního užívání (44) a podobně pozitivní efekt má i na snížení krevního tlaku (45). Všechny tyto ukazatele přitom patří mezi hlavní rizikové faktory infarktu myokardu a mozkové mrtvice.

Zázvor dokonce při snižování krevního tlaku prokázal srovnatelnou účinnost s látkou nifedipine, která je často užívanou složkou léků proti hypertenzi. V kombinaci s touto látkou (1g zázvoru + 10 mg nifedipine) navíc výrazně potlačil tvorbu antisklerotických plátů, které jsou dalším závažným rizikovým faktorem srdečně cévních chorob. (46)

V případě mozkové mrtvice navíc může zázvor výrazně snížit její dopad na stav a funkce mozku. V jedné studii například vědci uměle zablokovali pokusným krysám některé mozkové cévy. U zvířat, která užívala zázvorový extrakt dva týdny před zablokováním a tří týdny po něm přitom zaznamenali výrazně nižší rozsah poškozených oblastí mozku, vyšší hustotu neuronů (zejména v části mozku jménem hippocampus, která je důležitá pro paměť) a menší úbytek kognitivních schopností. (51)

Trávicí obtíže

Jednou z tradičních oblastí použití zázvoru jsou už od starověku různé typy nevolností a zvracení a jeho účinnost v tomto směru potvrdila i moderní věda. Vděčí za to například svým spasmolytickým a antiemetickým účinkům. (18)

Zázvor může přinést výraznou úlevu dokonce i pacientům podstupujícím chemoterapii z důvodů léčby nádorového onemocnění – nevolností a zvracením totiž trpí více než 70 % z nich. V rámci studie, jíž se zúčastnilo téměř šest stovek dobrovolníků, přineslo užívání zázvorového extraktu výrazné snížení četnosti nevolností u většiny z nich. (12)

Zázvor pomohl snížit i výskyt nevolností i po chirurgických operacích (13, 14) a také v těhotenství. Prokázala to studie provedená na 70 těhotných ženách, které po čtyři dny užívaly buď 1 g zázvoru denně, nebo placebo. Většina z těch, které konzumovaly zázvor, udávaly výrazné snížení míry nevolností a prakticky vymizení zvracení. Důležité je však nepřekračovat zmíněnou čtyřdenní dobu, delší užívání je v těhotenství nevhodné. (56,57) Naopak v případě tzv. kinetóz neboli cestovních nevolností účinnost vědeckými studiemi zatím potvrzena nebyla. (57)

Zázvor je však velice účinný i proti průjmu, a to především díky svému antibakteriálnímu a antivirovému působení (v případě infekčního průjmu), ale i schopností ovlivňovat střevní peristaltiku a zadržování tekutin ve střevech. (16)

Nadějně působí i výzkumy zaměřené na účinnost zázvoru proti vředům trávicího traktu, konkrétně žaludku a dvanácterníku, protože výrazně zvyšuje sekreci hlenu, čímž podporuje ochranu sliznice. Nejúčinnější složkou zázvoru je v tomto směru shoagol. (17, 65)

Imunita a antimikrobiální působení

Zázvor je tradičně užíván při nachlazení, chřipce, rýmě či kašli a jeho pozitivní účinky na imunitu potvrdila i moderní věda. Kombinuje totiž v sobě imunomodulační schopnosti, například schopnost ovlivňovat aktivitu T-buněk a makrofágů, s přímým antimikrobiálním působením. Pomáhá například ničit tzv. lidský respirační syncyální virus, který je jedním z nejčastějších původců respiračních onemocnění. Účinný je také proti chřipkovému viru typu A, viru COVID-18, HPV viru způsobujícímu opary či rhinovirům způsobujícím rýmu.  (58, 59, 63, 68, 69).

Poměrně rozsáhlé je i antibakteriální působení zázvoru, který je ostatně někdy označován jako účinné přírodní antibiotikum. Pomáhá například ničit bakterii E. coli, Salmonella typhi (původce tyfu) či periodontální bakterie (původce infekce dásní). Ve studiích na bakteriálních kulturách byla prokázána i účinnost proti původcům tuberkulózy Mycobacterium tuberculosis či bakterii Mycobacterium avium, která napadá imunitní buňky a způsobuje vážné onemocnění. (64, 65)

Zázvor dokáže účinně ničit také kvasinky. Výzkumy prokázaly, že zázvorový extrakt může být při potírání infekcí způsobených Candida Albicans podobně účinný jako chemické přípravky (15, 65).

Revmatoidní artritida

Toto autoimunitní onemocnění je provázeno výraznými zánětlivými procesy v kloubech, a zázvor proto může díky svému protizánětlivému působení velmi účinným pomocníkem lidí trpících revmatoidní artritidou. Blokuje totiž důležité mediátory zánětu, zejména prostaglandin E2, a tlumí i otok. Působí navíc jako proti chronickým, tak proti akutním zánětům (47). Při studii provedené na pacientech s revmatoidní artritidou kolenních kloubů došlo po třech měsících užívání 250 mg zázvorového extraktu prakticky u všech k výraznému snížení bolesti a omezení pohyblivosti a tento efekt navíc přetrvával další tři měsíce po skončení léčby (48). Další studie pak prokázala, že 340 mg extraktu má při léčbě této choroby podobný efekt jako protizánětlivé léky obsahující chemikálii diclofenac (49).

Vhodným pomocníkem může být zázvor i při artróze, tj. degenerativním onemocnění kloubní chrupavky. Nebylo sice prokázáno, že by měl vliv přímo na procesy způsobující poškození chrupavky, dokáže však účinně zmírňovat příznaky tohoto onemocnění, jako je bolestivost, zánět, či otok. (65)

Autoimunitní onemocnění

Kromě revmatoidní artritidy může zázvor pomoci i při dalších autoimunitních onemocnění. Jeho účinnost byla prokázána například u nemoci jménem lupus, která poškozuje řadu tkání v těle (např. klouby, kůži, ledviny, cévy či mozek). Jeho schopnost potlačovat zánět a zlepšovat kondici střevního mikrobiomu se uplatňuje i při zánětlivých střevních onemocněních, jako je Crohnova choroba a ulcerózní kolitida, nebo kožním onemocnění lupenka (psoriáza), které je rovněž autoimunitního původu. (71, 72)

Obezita

Tendence k přibírání na váze má prokazatelně epigenetický podklad. Obézní jedinci mají totiž odlišný epigenetický vzor jak v oblasti DNA, tak i histonů. Jde tedy jen o to najít geny, které souvisejí se vznikem obezity a dalších procesů, které ji ovlivňují, jak jsou zánětlivé procesy, inzulinová signalizace či množení a diferenciace buněk tukové tkáně (3,4).

Zázvor přitom působí proti obezitě především pomocí epigenetických mechanismů. Potlačuje například ve slinivce břišní tvorbu enzymu lipázy, která je nutná pro trávení a vstřebávání tuků z potravy (55). Zároveň zmírňuje zánětlivé procesy, které hrají při vzniku obezity zásadní roli (53, 54).

Diabetes

Užívání zázvoru může být prospěšné i pro osoby s cukrovkou, byť jeho účinnost v tomto směru zatím potvrdily pouze studie provedené na zvířatech. U nich došlo po sedmi týdnech užívání k výraznému poklesu hladiny krevní glukózy v době mezi jídly a také se snížilo riziko vzniku diabetických komplikací. Zvláště efektivně přitom zázvor působí proti diabetické retinopatii, což je onemocnění očí často končící slepotou. (50, 65)

Mozkové funkce, paměť

Studie provedená na 60 ženách středního věku naznačuje, že užívání zázvoru může být nejen velmi dobrou prevencí poklesu paměti a kognitivních schopností v tomto životním období, ale že dokonce dokáže tyto funkce mozku obnovit. Tyto ženy absolvovaly v rámci výzkumu test kognitivních schopností, poté dva měsíce užívaly buď zázvorový extrakt, nebo placebo, a poté byly podrobeny podobnému testu. U první (zázvorové) skupiny přitom došlo ke zlepšení kognitivních funkcí, zejména pak pracovní paměti (52).

Migréna

Protizánětlivé a analgetické působení zázvoru se uplatňuje i při bolestech hlavy, a to včetně migrény. (66)

Játra a detoxikace

Zázvor efektivně zvyšuje antioxidační ochranu jater a také produkci jaterních enzymů nutných pro degradaci a vylučování toxických chemikálií. Vhodný je také při ztučnění jater. (80)

Vlasy

V kombinaci s kurkuminem je zázvor vhodný i při nadměrném padání vlasů. (75)

Plodnost

V kombinaci se zinkem zázvor podporuje zejména mužskou plodnost. Zde se uplatňuje jeho schopnost zmírňovat zánět tkáně varlat i podpora detoxikace – plodnost totiž může snižovat expozice toxinům, zejména těžkým kovům. (79)

Užívání

Maximální doporučenou denní dávku představují 4 g sušeného zázvoru (včetně zázvoru použitého při přípravě stravy). Vyšší dávky mohou způsobit podráždění sliznic, průjmy či bušení srdce. Obvyklou dávkou v prevenci či léčbě představuje 1 g (možno rozdělit do více dávek), ideálně užívaný spolu s jídlem (57).

V těhotenství se podávají dávky od 650 mg do 1 g denně a to pouze krátkodobě a pod dohledem lékaře. U dětí je možné krátkodobé podávání od dvou let věku, dávkování by měl určit lékař. Konzultace s lékařem je nezbytná i v případě, že užíváte nějaké léky. Zázvor totiž snižuje krevní srážlivost a krevní, takže může být problematická jeho kombinace s léky na ředění krve, jako je například aspirin, warfarin či clopidogrel, č s léky na snížení tlaku. Zároveň snižuje hladinu krevního cukru, což je prospěšné pro diabetiky, ovšem v kombinaci s antidiabetickými léčivy zvyšuje riziko vzniku hypoglykémie (57).

Vhodné kombinace

Tradiční kombinací, která se užívá v lidovém léčitelství, je zázvorový čaj s medem a citrónem (pro vyšší účinnost je ale vhodné zázvor povařit). V poslední době získává na oblibě také nápoj jménem ginger shots, který kombinuje šťávu z čerstvého zázvoru s citronovou nebo pomerančovou šťávou (někdy se přidávají i další ingredience, například kurkuma nebo kokosové mléko). (67)

Vhodných kombinací je však mnohem více:

Zánět a bolest: zázvor + kurkumin (74), zázvor + zinek (78), zázvor + boswelie, zázvor + čekanka

Imunita a antimikrobiální působení: zázvor + kurkumin (74)

Trávicí obtíže: zázvor + kurkumin (74), zázvor + čekanka

Padání vlasů: zázvor + kurkumin (75)

Diabetes: zázvor + kurkumin + skořice (76), zázvor + zinek (78)

Bolesti kloubů: zázvor + boswellie

Játra: zázvor + OPC (77)

Srdce a cévy: zázvor + zinek (78)

Plodnost: zázvor + zinek (79)Střevní mikrobiom: zázvor + čekanka