V posledních letech si ji oblíbily zejména maminky po porodu – pískavice neboli fenugreek jim totiž efektivně pomáhá jak s celkovou regenerací, tak především s podporou kojení. Tato prastará kulturní plodina toho ale dokáže mnohem víc: podpoří například produkci testosteronu a sportovní výkonnost, vhodná je ale i pro diabetiky nebo při zvýšeném cholesterolu.

Popis

Pískavice řecké seno je jednoletá rostlina z čeledi bobovitých. Přirozeně se vyskytuje v jižní Evropě a oblasti Středomoří, jako kulturní plodina se pěstuje v jižní a střední Evropě, severní Africe, západní Asii, v Indii, ale i v Jižní Americe a Austrálii. Největším producentem je Indie následovaná Nepálem, Pákistánem a Bangladéší. U nás se pěstuje především jako krmivo pro dobytek, v teplých regionech někdy zplaňuje. K léčení se využívá především semeno, méně často list. (1-5)

Pískavice dorůstá výšky méně než metr. Vzhledem trochu připomíná jetel: Má přímou, málo větvenou lodyhu a trojčetné světlé listy. V červnu a červenci na ní vyrůstají drobné bílé květy, nichž se posléze vytvoří dlouhé (až 15 cm), štíhlé, zahnuté lusky obsahující až 20 žlutohnědých semen ve tvaru kosočtverce. K léčení se využívají semena, méně často listy. (1,2)

Historie

Pískavice se využívá již minimálně šest tisíc let – takto staré zbytky rostliny totiž byly nalezeny při archeologických výzkumech v iráckém Tell Halal. Staří Egypťané ji využívali k léčení popálenin, vyvolávání porodu, podpoře laktace, ale i k balzamování – její využití je popsáno i jednom z nejstarších lékařských textů, tzv. Erbersově papyru pocházejícího přibližně z roku 1550 př. n. l. Ve starém Řecku byla doporučována k léčení infekcí a celkovému zklidnění, ve starém Římě pak k léčení horeček, dýchacích a trávicích potíží. Využívá ji i tradiční ájurvédská medicína – ve starých ájurvédských textech je doporučována jako afrodiziakum, v těch pozdějších pak i k léčení trávicích a dýchacích obtíží. Tradiční čínská medicína semena doporučuje při problémech s ledvinami, zvláště pak při ledvinových kamenech. V 19. století se pískavice stala klíčovou složkou patentovaného léku na bolestivou menstruaci a potíže související s menopauzou. (2-5)

Pískavice je zároveň i tradičním kořením – její semena jsou součástí kari směsí, využívají se k přípravě čatní, dušených pokrmů, sladkostí, pečiva a díky výraznému aroma i jako náhrada javorového sirupu. Listy a stonky se v Indii využívají jako zimní zelenina. V současnosti se pískavice často využívá také jako stabilizátor a emulgátor při výrobě potravin. (3-5)

Složení

Semena pískavice obsahují poměrně hodně bílkovin – 20–30 %, z aminokyselin jsou v nich hojně zastoupeny zejména tryptofan a lysin. Dále je zde 6–7 % tuků a 40–60 % sacharidů, z nichž asi čtvrtinu tvoří vláknina. Vysoký je zde hlavně podíl rozpustné vlákniny, zejména galaktomannu, který bývá spojován například s antidiabetickou aktivitou pískavice. Jde také o bohatý zdroj železa – 100 g sušených semen obsahuje 33 mg tohoto prvku. (4, 5)

Kromě toho je semenech pískavice obsažena řada látek s pozitivním vlivem na organismus – z nich jsou významné například steroidní sapogeniny (diosgenin), které se nacházejí v embryu semen, pyridinové alkaloidy (např. cholin nebo trigonellin), polyfenoly, esenciální mastné kyseliny a další. Listy jsou velmi bohatým zdrojem vitaminu C, ale i dalších vitaminů.

Léčivé účinky

Mechanismů, s jejichž pomocí pískavice působí na lidské zdraví, je celá řada. Díky obsahu vlákniny má příznivý vliv na střevní mikrobiom, další obsažené látky pak mají antioxidační a protizánětlivé účinky. Potvrzen byl i epigenetický efekt, tj. schopnost ovlivňovat aktivitu některých genů v naší DNA. (4, 5, 12, 13)

Podpora kojení

Pískavice je velice často doporučována ženám po porodu – jak na celkovou rekonvalescenci, tak na podporu kojení. Tento efekt se poměrně obtížně zjišťuje v rámci vědeckých výzkumů, nicméně existuje řada studií, které jej potvrdily, byť některé z nich nejsou považovány za zcela průkazné (například z důvodu, že příslušná studie nebyla dvojitě zaslepená nebo chyběla kontrolní skupina). U sledovaných žen v jejich rámci došlo při užívání pískavice jak ke zvýšení produkce mléka, tak i hladiny hormonů, které ji ovlivňují, tj. prolaktinu a oxytocinu. Pískavice tu dokonce působila i epigenetickou cestou, když zvyšovala aktivitu genů zodpovědných za produkci mléka. Pro úplnost oje ale třeba říci, že některé ze studií žádný příznivý vliv nezaznamenaly. (4-9, 12)

Výzkumy rovněž ukázaly, že efekt podpory tvorby mléka pomocí pískavice je nejsilnější v prvních dnech po porodu, po 2 týdnech od něj už účinnost klesá. Jsou ale i výjimky: například v jedné thajské studii byla ženám, které byly měsíc po porodu, podávána 3x denně tobolka obsahující 200 mg pískavice, 100 mg kurkumy a 120 mg zázvoru. Mléko si navíc odsávaly, takže byly výsledky dobře měřitelné. Po čtyřech týdnech léčby u nich přitom došlo k navýšení produkce mléka o 103 %! (7, 10)

Diabetes

Pískavice může být velice prospěšná u diabetiků. Jedním z důvodů je vysoký obsah vlákniny v semenech. Právě vláknina totiž zpomaluje vyprazdňování žaludku a omezuje vychytávání glukózy v tenkém střevě, čímž nejen omezuje celkové množství vstřebané glukózy, ale také snižuje glykemický index přijatých sacharidů. Další účinné látky pískavice pak pomáhají snížit inzulinovou rezistenci a zlepšit využití glukózy ve svalových buňkách a dalších tkáních, což má za následek pokles hladiny cukrů v krvi, a dokonce i pokles hladiny glykovaného hemoglobinu.

Tyto účinky byly potvrzeny ve studiích na zvířatech i lidských dobrovolnících, a týkaly se diabetiků 1. i 2. typu. Hypoglykemický účinek pískavice byl sice pomalý, ale zato dlouhodobý a s minimálním rizikem rozvoje hypoglykémie. (4, 5)

Studie na zvířatech rovněž ukázaly, že by mohla být pískavice prospěšná i v kombinaci s antidiabetickými léky. Například při podávání spolu s metforminem výrazně zlepšilo biologickou dostupnost léků, což by umožnilo snížení jeho dávkování. Pro chybějící studie na lidských dobrovolnících se ale kombinace s antidiabetiky nedoporučuje (nebo jen pod dohledem lékaře).

Hladina cholesterolu

Z užívání pískavice mohou těžit i lidé s nemocemi srdce a cév. Zvláště efektivní je při snižování hladiny cholesterolu. Pomáhá totiž snížit tvorbu cholesterolu v játrech i resorpci žlučových kyselin ve střevech, což se ve výsledku projeví snížením celkového i „zlého“ LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi. Hladina „hodného“ HDL cholesterolu byla ovlivněna pouze v některých studiích.

Za tyto účinky je pravděpodobně zodpovědný jak obsah rozpustné vlákniny, tak diosgenin a další saponiny. Právě saponiny totiž spolu se solemi žlučových kyselin vytvářejí micely, které jsou příliš velké na to, aby mohly být absorbovány ze střeva. (5, 14, 15)

Právě vliv na hladinu cholesterolu je přitom u pískavice velmi výrazný. V rámci výzkumů na zvířatech došlo po jejím podávání dokonce k 18-20% poklesu plazmatického a jaterního cholesterolu. K výraznému poklesu ale došlo i v rámci studií zaměřených na lidské dobrovolníky, a to včetně diabetiků, kteří jsou chorobami srdce a cév ohroženi více než zbytek populace. (5, 15)

Imunita

Potvrzen byl také imunomodulační efekt pískavice, stejně jako přímý účinek proti některým bakteriím a plísním. (5)

Nádorová onemocnění

Extrakt z pískavice vykazuje přímou toxicitu vůči buněčným liniím řady typů nádorů, zatímco na normální buňky vliv nemá. Potvrzena byla i jeho schopnost zvyšovat aktivitu genu P53, který má na starosti ochranu organismu před nádorovým bujením – podporuje například apoptózu (buněčnou smrt) buněk s poškozenou DNA.

Studie na zvířatech také ukázaly, že by pískavice mohla být efektivní v léčbě rakoviny slinivky, která co do naděje na přežití patří mezi nejhorší typy nádorů. Pokusná zvířata s nádory slinivky měla po pravidelné konzumaci naklíčených semen pískavice výrazně menší velikost nádorů a vyšší míru přežití než kontrolní skupina. Studie na lidských dobrovolnících ale zatím chybí. (5, 16)

Bolestivá menstruace (dysmenorrhea)

Velkou úlevu může pískavice přinést ženám trpícím dysmenorrheou neboli silnými menstruačními bolestmi. Klinická studie potvrdila, že má pozitivní vliv jak na intenzitu bolesti (ta se v průměru snížila o 66 %), tak na četnost jejího výskytu. (17, 18)

Menopauza, osteoporóza

Některé látky obsažené v pískavici patří mezi fytoestrogeny, tj. látky podobné ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu. Díky tomu je vhodná pro ženy v menopauze, kterým zároveň pomůže v prevenci osteoporózy, protože má pozitivní vliv na mechaniku a pevnost kostí. (5)

Hubnutí

Pískavice pomáhá při snaze o redukci hmotnosti mnoha způsoby: snižuje inzulinovou rezistenci i produkci enzymů zodpovědných za ukládání tuků, podporuje metabolismus sacharidů i tuků a obsažený glukomannan navíc zvyšuje pocit sytosti. (5, 19)

Testosteron, sexualita

Dalším významným benefitem pískavice je vliv na hladinu testosteronu. Dokáže totiž potlačit produkci dvou enzymů, které testosteron přeměňují na jiné látky: 5α-reduktázy, která umožňuje přeměnu testosteronu na dihydrostestosteron, a reduktázy, která je nutná pro jeho přeměnu na estrogen. Důsledkem je pak zvýšení volného testosteronu. To se v rámci výzkumů následně u sledovaných mužů projevilo i zvýšením libida (tj. chuti na sex) i schopnosti erekce. (20, 21)

Příznivý vliv má ale pískavice i na ženskou sexualitu – jako ženské afrodiziakum se ostatně využívá už od pradávna. Když byla například denní dávka 600 mg extraktu podávána skupině žen s nízkou sexuální touhou, došlo u nich k výraznému navýšení libida. I v případě ženské sexuální touhy přitom může hrát důležitou roli hladina testosteronu. Tento hormon je totiž ve výrazně nižším množství produkován i v ženském těle, kde je mj. zodpovědný právě za sexuální touhu, ale i v prokrvení a lubrikaci genitálií a celkové prožívání sexu. Hladina testosteronu přitom klesá u žen v pozdní fázi plodného období. (25)

Sportovní výkonnost

Zvýšení hladiny volného testosteronu má pozitivní vliv i na sportovní výkonnost, zejména pak na její silovou složku. V rámci výzkumů například užívání pískavice pomohlo ke zvýšení síly i počtu provedených opakování cviku se zátěží. U sledovaných sportovců byla navíc ve srovnání s kontrolní skupinou zjištěna nižší hladina kreatininu, což je známka anabolické aktivity a nižšího poškození svalových vláken. (20)

Pozitivní vliv má ale i na vytrvalostní sportovce. Při dlouhých vytrvalostních výkonech totiž podporuje využití tuků coby zdroje energie na úkor sacharidů. Tím se šetří zásoby sacharidů ve svalech, což vytrvalcům umožní udržet vyšší intenzitu výkonu po delší dobu. Zároveň pomáhá zlepšit i celkovou aerobní kapacitu. V tomto směru přitom působí jak u mužů, tak u žen. (20, 21)

U sportovců užívajících pískavici byl navíc popsán úbytek tukové tkáně, stejně jako urychlení regenerace po zátěži (zejména vy smyslu rychlosti obnovy vyčerpaných glykogenových zásob). (20, 22)

Mozek a nervový systém

Pískavice má ochranný efekt na nervové buňky. Výzkumy na zvířatech pak ukázaly, že může snižovat riziko vzniku Parkinsonovy choroby. (5)

Hojení ran a zranění

V tradiční fytoterapii se prášek ze semen využívá i k přímému ošetření ran a vředů, stejně jako na poúrazová zatvrdnutí šlach a svalů nebo otoky. Zlepšuje látkovou výměnu i prokrvení příslušné oblasti a vytahuje hnis z ran a vředů. (2)

Užívání a kontraindikace

V rámci výzkumů byly obvykle užívány dávky extraktu v rozmezí 250-600 mg, v některých případech ale i nižších jednotek gramů. V případě prášku ze semen je léčebné množství 4x denně na špičku kulatého nože. (2, 24)

K vnější aplikaci na rány doporučují Janča a Zentrich formu tzv. kataplazmatu: prášek ze semen se krátce povaří s trochu vody, aby vznikla kašovitá hmota. Pak se přidá malé množství octa, směs se nanese na lněné plátno a přiloží na ránu. (2)

Užívání pískavice je obecně považováno za bezpečné, a to nejen pro samotné uživatele, ale v případě matek po porodu i pro kojené dítě. Objevit se ale při jejím užívání mohou nepříjemné příznaky v oblasti trávicího traktu, jako je nevolnost, průjem nebo plynatost, závažnější potíže jsou velice vzácné. Pískavice ovšem může u citlivých osob vyvolávat alergické reakce – měli by se jí tak vyhnout všichni, kdo jsou alergičtí na luštěniny nebo arašídy. Vysokých dávek by se měly vyvarovat osoby užívající antidiabetické léky nebo léky na ředění krve (např. Warfarin). (8)

Vhodné kombinace

Kojení: pískavice + ashwagandha + divoký chřest + česnek, pískavice + kurkumin + zázvor (8)

Diabetes: pískavice + gurmar + fenugreek + skořice + EGCG (26)

Hubnutí: gurmar + pískavice + glukomannan + vitamin C (27)

Imunita: pískavice + Coccinia indica (5)

Sportovní výkonnost: pískavice + kurkumin, pískavice + kreatin (22)

Testosteron: pískavice + hořčík + zinek + vitamin B6

Poporodní péče: pískavice + benedikt

Ostropestřec mariánský je bodlák s řadou léčivých účinků. Tradičně se využívá zejména k podpoře funkce a léčbě jaterních problémů, má však i protinádorové účinky a působí pozitivně na imunitu, srdce a cévy, diabetes, sportovní výkonnost a podporu kojení.

Popis

Ostropestřec mariánský je druh bodláku dorůstající výšky 30-200 cm. Má typicky zpeřeně laločnaté listy s ostnatými okraji a mléčně bílými žilkami (odtud pravděpodobně pochází anglický název byliny milk thistle neboli mléčný bodlák) a velké květy červenofialové barvy. Plodem jsou lesklé, hnědě skvrnité nažky s bílým chmýřím. Ostropestřec pochází pravděpodobně ze Středomoří, postupně se ale rozšířil nejen téměř po celé Evropě, ale nalezen byl například i v Severní Americe, na Havaji, v Kolumbii, Austrálii a na Novém Zélandu. Ve fytoterapii se využívají nejčastěji plody sbírané těsně před zralostí a mleté na jemný prášek, méně též listy a kořen. Standardizovaný extrakt z ostropestřce se označuje jako sylimarin. (1-3)

Historie

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá už od starověku, a to především k léčbě jaterních onemocnění. Zmínky o jeho využití jsou již ve staroegyptských textech, píše o něm i římský filosof a přírodovědec Plinius starší (23-79 n.l.). Jeho užití při jaterních potížích zmiňuje také anglický bylinář Nicolas Colpepper (1616-1654) či švýcarský lékař Albrecht von Jaller (1708-77). (1, 29)

Léčivé účinky

Hlavní účinnou složkou ostropestřce je sylimarin, což je ale ve skutečnosti komplex několika látek patřících zejména mezi flavonolignany a flavonoidy. Nejlépe prozkoumaný z nich je silibin, někdy též nazývaný jako silibinin. (3)

V tradiční fytoterapii se ostropestřec využívá především k léčbě jater, žlučníku, žaludku a látkové výměny, při virové hepatitidě a méně pak při gynekologických a plicních onemocněních. Jeho účinky jsou však poměrně rozsáhlé, protože mechanismů, kterými na organismus působí, je celá řada. Prokázáno bylo dokonce i jeho epigenetické působení – zvláště obsažený silibinin dokáže efektivně regulovat aktivitu řady důležitých genů (zejména díky ovlivnění metylace DNA a acetylace histonů), což se uplatňuje například v prevenci a léčbě nádorových onemocnění. Kromě toho má i silné antioxidační a protizánětlivé účinky. (2-4)

Játra

Ostropestřec je v oblasti fytoterapie spojován především s játry, přičemž výrazný pozitivní vliv na tento orgán je potvrzen i řadou vědeckých výzkumů. Velmi efektivně funguje například jako ochrana jater před působením toxických chemikálií – předpokládá se, že obsažený silibinin vytěsňuje toxiny, které se snaží vázat na játra (včetně alkoholu). Dokonce funguje i jako protijed při některých otravách, například při otravě mochomůrkou zelenou. Zároveň podporuje regeneraci jater, stabilizuje membrány jaterních buněk a chrání je před působením volných radikálů. (3, 5-8, 13)

Pozitivní efekt byl prokázán také při cirhóze jater, akutní i chronické hepatitidě neboli žloutence (a to včetně žloutenky typu C) a alkoholické hepatitidě a je možné jej preventivně užívat i spolu s léky, u nichž se předpokládá možný negativní účinek na játra. (3, 15)

Ostropestřec se také uplatňuje při problému, který se nazývá malá jaterní nedostatečnost nebo lidově „pomalá játra“. Jde o mírně zhoršenou funkci jater, která se projevuje například únavou, malátností, bolestí pod žebry, zácpou, nezdravým vzhledem kůže, popřípadě i alergiemi. (9)

Nádorová onemocnění

Díky svým účinkům na klíčové epigenetické reakce dokáže ostropestřec (zvláště pak v něm obsažený silibin) ovlivňovat některé procesy související se vznikem a rozvojem nádorových onemocnění. Ovlivňuje zejména buněčný cyklus, apoptózu (programovanou buněčnou smrt) a signální dráhy související s dělením buněk. Jeho účinnost byla prokázána například při rakovině prostaty, jater, slinivky a tlustého střeva a může také pomoci ke zmírnění negativních účinků léčby nádorových onemocnění. Nicméně studií na lidských dobrovolnících bylo zatím v této oblasti uskutečněno jen málo, převažují studie na zvířatech. Kvůli estrogennímu efektu se ovšem nedoporučuje při rakovině prsu a vaječníků. (4,16, 17, 33)

Diabetes

Některé studie ukázaly, že ostropestřec může být efektivní i u diabetu 2. typu. Pomáhá totiž zmírnit inzulinovou rezistenci, zlepšuje kontrolu hladiny glukózy v krvi a pomáhá předcházet vzniku komplikací, například diabetické nefropatii. (10, 24, 25)

Podpora kojení

V tradiční fytoterapii je někdy ostropestřec doporučován na podporu laktace a jeho účinnost v tomto směru potvrdily i některé výzkumy. Když například skupina kojících žen užívala 420 mg sylimarinu po dobu 63 dní, došlo u nich k navýšení tvorby mléka o 63 % oproti skupině užívající placebo. (18)

Alzheimerova a Parkinsonova choroba

V tradiční fytoterapii bývá někdy ostropestřec využíván k léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Studie na zvířatech skutečně ukázaly, že by mohl díky svému antioxidačnímu a protizánětlivému působení bránit poklesu kognitivních funkcí, a prokázána byla také jeho schopnost omezovat tvorbu tzv. amyloidních plaků, což jsou shluky bílkovin v mozku, jež jsou pro Alzheimerovu chorobu charakteristické. Klinické studie, které by tento efekt potvrdily i u lidí, však zatím chybějí. (19-22)

Akné

Pravděpodobně kombinace protizánětlivých a antioxidačních účinků ostropestřce stojí za jeho efektivitou v léčbě akné. V rámci studie, v níž dobrovolníci po 8 týdnů užívali 210 mg sylimarinu denně, u nich došlo k ústupu lézí akné v průměru o 53 %. (23)

Imunita

Ostropestřec má také významný imnunomodulační efekt. Ten se uplatňuje nejen při zhoršené imunitě, ale může působit pozitivně i při autoimunitních chorobách. (26, 27)

Sportovní výkonnost

Užívání ostropestřce může být užitečné zejména pro vytrvalostní sportovce. Zlepšuje totiž metabolismus glukózy, tuků a odbourávání laktátu (kyseliny mléčné). Výzkumy, při nichž byly pokusné krysy potravou motivovány ke zvedání postupně se zvyšující zátěže, zaznamenaly při přidání sylimarinu do stravy také nárůst silové výkonnosti spolu s hmotnostním úbytkem (bez ztráty svalové hmoty), což naznačuje, že by mohl být ostropestřec užitečný i při hubnutí. (28)

Srdce a cévy

Sylimarin má pozitivní vliv zejména na hladinu cholesterolu a triglyceridů v krvi. Ovlivňuje totiž metabolismus tuků, pomáhá snížit tvorbu cholesterolu v játrech i jeho vstřebávání z potravy ve střevech a zvyšuje rychlost přeměny cholesterolu na jiné sloučeniny. Laboratorní studie na zvířatech navíc ukázaly, že jeho podávání jedincům s vysokou hodnotou krevních lipidů zabránilo tvorbě aterosklerotických plátů v jejich cévách. Výzkum zkoumající skupinu mladých zdravých mužů rovněž u nich prokázal snížení sérového cholesterolu, zvýšení HDL cholesterolu spolu se zvýšením antioxidační kapacity krve po 60 dnech užívání. (30, 31)

Užívání a kontraindikace

Doporučená dávka je v případě extraktu standardizovaného na obsah 70 % silymarinu je 200 mg 2-3x denně. (3)

Některé složky ostropestřce jsou sice mírně toxické, studie na zvířatech ovšem neprokázaly žádné výraznější negativní účinky ani při dlouhodobém podávání vysokých dávek. Studie na více než 2 600 dobrovolnících pak ukázala velmi malý výskyt nežádoucích účinků, které byly navíc velmi mírného charakteru (většinou šlo o trávicí potíže). Do této studie byly zařazeny těhotné ženy – obecně se totiž má za to, že je ostropestřec v těhotenství a při kojení bezpečný, přesto je však při jeho užívání v tomto období (a také u malých dětí) na místě opatrnost. (11, 12)

Interakce s léky jsou spíše výjimečné, opatrnost je ale třeba například u antidiabetik, léků na řadění krve (Warfarin, Diazepamu, některých imunosupresiv, antibiotik a léků na hepatitidu C. V případě, že užíváte jakékoliv léky, je vždy vhodné konzultovat užívání ostropestřce s lékařem. (15)

Vhodné kombinace

Játra: ostropestřec + čekanka (2), ostropestřec + řepík (2), ostropestřec + kurkumin (34), ostropestřec + vitamin E (34), kvercetin (36)

Nádorová onemocnění: ostropestřec + kurkumin (33)

Žaludek: ostropestřec + benedikt (2)

Kojení: ostropestřec + benedikt

Sportovní výkonnost: ostropestřec + vitamin C (28)

Diabetes: ostropestřec + dřišťál osinatý (32), ostropestřec + boswellie (35), ostropestřec + kurkumin

Alergie je přemrštěná reakce imunitního systému na jinak zcela neškodnou látku z prostředí. Existuje jich více typů, přičemž většina druhů (označovaných také jako atopie) je spojena s imunoglobulinem IgE. Sem patří například většina druhů astmatu, alergická rýma, alergický zánět spojivek, atopický ekzém či potravní alergie.

IgE je protilátka vylučovaná imunitními B-buňkami. K jejich aktivaci je zároveň potřebná i aktivace dalšího druhu imunitních buněk, tzv. T-buněk, zejména lymfocytů Th2. Protilátky IgE se posléze vážou na žírné buňky, které vylučují histamin, a právě tato látka je vlastní příčinou alergických projevů. Aktivované T-buňky navíc vylučují látky jménem cytokiny, které podporují průběh zánětlivých procesů.

Kromě toho existují ještě typy alergií, které s protilátkami IgE nesouvisejí. Jde například o některé druhy astmatu a zejména pak o tzv. kontaktní dermatitidu, při níž dochází k podráždění kůže při kontaktu s určitou látkou – jde třeba o alergii na kovy a šperky. Zde dochází pouze k aktivaci T-buněk, které začnou vylučovat zánětlivé cytokiny. Vlivem jejich působení pak do tkáně pronikají další druhy imunitních buněk, které následně způsobují její podráždění a poškození.

Úplně neškodný nepřítel

Jak ale dojde k tomu, že se imunitní sytém zblázní a začne útočit na zcela neškodné látky? Často zmiňován vysoký podíl genetiky, což ale při trochu zkoumavějším pohledu nesedí. Je sice pravda, že když je rodič alergik, výrazně stoupá riziko alergie i u jeho potomků. Jenže jak potom vysvětlit fakt, že výskyt alergií v posledních desetiletích tak dramaticky narůstá? Kde by k nim pak přišly děti, které mezi předky žádného alergika nemají?

Velký vliv tu proto zcela jistě hrají faktory prostředí a životního stylu, které ovšem zároveň působí epigeneticky – spouštějí v těle biochemické reakce, které dokáží zásadním způsobem měnit aktivitu řady genů v naší DNA. Vysoká míra výskytu v rámci rodin je pak způsobena nejen shodnými vnějšími faktory, které působí na rodiče a děti (strava, toxiny z životního prostředí), ale i faktem, že velká část epigenetických změn je dědičná.

Protože vznik alergické reakce je proces poměrně složitý – počet do něj zapojených buněk je poměrně velký, přičemž každá z nich musí projít procesem vzniku, diferenciace a aktivace. Počet genů, které tyto děje regulují, je tak velký, a je tedy spousta možností, jak tyto procesy mohou být ovlivněny epigenetickými reakcemi.

Alergie je z epigenetického hlediska spojená především se změnami v oblasti metylace genů – tak výrazně, že podle metylačních vzorců lze alergii předpovědět ještě dříve, než propukne. Například u dětí trpících atopickým astmatem byly nalezeny rozdílné metylační vzorce 81 oblastí DNA, u dětí s potravními alergiemi to bylo dokonce 96 odlišně metylovaných oblastí. Šlo například o geny podílející se na zrání T-buněk, regulaci imunitních funkcí či vzniku zánětlivých procesů.

Ve většině případů jsou přitom tyto metylační změny přítomny už od narození – to znamená, že je alergické dítě buď zdědilo po jednom z rodičů, nebo vznikly v období jeho nitroděložního vývoje.

Faktory ovlivňující vznik alergií

Příčin a rizikových faktorů vzniku alergií, které nějakým způsobem souvisejí s epigenetikou je celá řada. Zde jsou některé z nich.

Příliš mnoho čistoty

V poslední době je velmi populární tzv. hygienická hypotéza, která říká, že důvod nárůstu počtu alergií v posledních desetiletích je extrémní důraz na čistotu. Ukazuje se totiž, že pro správný vývoj imunitního systému je naopak důležitý kontakt s různými typy mikroorganismů v raném dětství, a to včetně fekálních bakterií pocházejících například od hospodářských zvířat či půdních bakterií. Kontakt s těmito mikroby přitom úzce souvisí s vývojem střevního mikrobiomu, a právě narušení jeho rovnováhy riziko alergií zvyšuje.

Příliš málo parazitů

Podle některých teorií může také zvýšený výskyt alergií s faktem, že v západních zemích došlo k vyhubení většiny druhů parazitů. Imunitní reakce, která v těle vzniká při kontaktu s alergenem (tj. aktivace T-buněk, žírných buněk a tvorba protilátek IgE) je totiž podobná té, kterou imunitní buňky útočí na mnohobuněčné parazity.

Aktivní i pasivní kouření

Kouření je totiž jeden z velmi výrazných epigenetických faktorů, který ovlivňuje zejména průběh metylace DNA. Narušení metylačních vzorců následně vede ke zvýšení rizika řady onemocnění včetně právě alergie a astmatu. Navíc jde o změny, které se mohou dědit. Zvláště nebezpečné pak je, pokud kouří těhotná žena – pak je zvýšeným rizikem vzniku alergií ohroženo nejen její dítě, ale i její budoucí vnoučata.

Znečištěné ovzduší

Riziko vzniku alergií také výrazně zvyšuje pobyt ve znečištěném prostředí. Důvodem je fakt, že škodliviny z ovzduší, zejména oxidy síry a dusíku, ozon a jemné prachové částice, výrazně zvyšují metylaci genu FOX3 v některých imunitních buňkách. Právě tyto změny se velice často vyskytují u dětí trpících astmatem. Znečištěný vzduch přitom neohrožuje nejen osoby, které ho dýchají – riziko alergií se zvyšuje i u dětí matek, které mu byly vystaveny v průběhu těhotenství.

Léky i infekce

Riziko zvyšuje i časté užívání antibiotik a antipyretik. Roli ovšem mohou hrát i některé virové a bakteriální infekce, například zlatým stafylokokem.

Stres

Vyloučit ovšem nelze ani vliv psychických faktorů, zejména pak stresu. To se projevilo například při extrémní sněhové bouři, která v roce 1998 zasáhla kanadskou provincii Ontario. Vědci zkoumali DNA dětí, které byly během této události těhotné, zjistili u nich odlišné vzorce metylace genů, které se mj. vyskytovaly i v T-buňkách. Kvůli tomu byl mezi těmito dětmi mnohem vyšší výskyt několika nemocí, a jednou z nich bylo i astma.

Kojení prospívá

Pozitivně působí také kojení a později konzumace nepasterovaného mléka. Naopak se nepotvrdilo, že by vznik alergií podpořilo časné zařazování potravin, které jsou častými alergeny, do jídelníčku kojenců. Spíše platí, že například vyhýbání se kravskému mléku a používání hypoalergenních kojeneckých mlék může rozvoj alergií podpořit.

Zajímavá je souvislost alergií s vysokou konzumací tzv. donorů metylu v těhotenství. Jde o látky, které jsou v tomto období zcela nezbytné pro správný průběh procesů metylace – nejznámější z nich kyselina listová. Pokud se jich ve stravě nedostává, může to vést k závažným vývojovým poškozením plodu. Zároveň se ale ukazuje, že pokud je jich příliš, tedy pokud například matka konzumující stravu s vysokým obsahem kyseliny listové navíc užívá i vysoké dávky doplňků stravy, může to vést právě k rozvoji alergií.

Doplňky stravy při alergiích

Doplňky stravy nikdy nejspíš nebudou tak účinné jako například antihistaminika nebo kortikoidy, na rozdíl od nich však nemají žádné nepříznivé vedlejší účinky. Ty následující navíc díky svým epigenetickým účinkům mohou působit přímo na příčinu alergických potíží.

Šišák bajkalský – látka baikalein obsažená v této bylině má poměrně výrazný antialergický efekt, tlumí především tvorbu histaminu, a tím zmírňuje intenzitu alergických projevů. Působí navíc velmi rychle – efektivní například je, pokud je podán 48 hodin před setkáním s alergenem, což může být užitečné zejména pro pylové alergiky.

Rozmarýn – extrakt s této rostliny způsobuje buněčnou smrt aktivovaných T-buněk, a tím cílí přímo na buněčné mechanismy vzniku alergie. Velmi efektivně zmírňuje především alergickou rýmu, slzení a pálení očí, a to zhruba po třech týdnech užívání. Účinně ovšem zmírňuje i projevy astmatu.

EGCG – antialergický efekt má i epigalokatechin galát obsažený v zeleném čaji.

1. Připravte se na početí

Dětem v okamžiku početí nepředáváme jen polovinu své DNA, ale i část epigenetických změn, které se za našeho života na této DNA nashromáždily. Jde o biochemické reakce, které vytvářejí na DNA jakési značky a mění svůj průběh na základě mnoha faktorů (výživa, životní styl, životní prostředí, stres…). Přitom mají tu moc snížit či zvýšit aktivitu řad genů, a některé z nich dokonce zcela vypnout, či naopak zapnout.

Proto je vhodné, abychom se ještě před početím snažili svoji DNA „ozdravět“, tedy pokusit se z co největší míry zvrátit negativní epigenetické změny v našem těle, abychom jich budoucímu dítěti předali co nejméně.

Faktorů, které mohou negativně ovlivnit zdraví či intelekt dítěte, jež se chystáme počít, je celá řada. Zde je pár příkladů:

• Pokud je otec v okamžiku početí obézní, u jeho dětí zvyšuje nejen riziko obezity, ale i cukrovky a některých typů rakoviny. V případě matky to s největší pravděpodobností platí také, tam však v rámci výzkumů nejde oddělit od vlivu její obezity před početím od vlivu, který má tento fakt na dítě v průběhu těhotenství.
• Když je otec alkoholik, stoupá u jeho dětí nejen riziko vzniku závislostí, ale snižuje se i jejich intelekt a častěji se objevují poruchy chování.
• Negativně může děti ovlivnit i špatná výživa rodiče.
• Velkou roli hraje fakt, že je rodič kuřák, ale i třeba to, že byl v době početí vystaven zvýšenému stresu nebo toxinům ze životního prostředí.

Pokud se tedy člověk chystá počít potomka, měl by se snažit ještě předtím po nějaký čas zlepšit svou výživu, vyhýbat se cigaretám a alkoholu, pravidelně sportovat a nestresovat se.

Náš tip: pokud se početí nedaří, mohou být rovněž na vině negativní epigenetické změny. Zvláště to platí pro potenciální rodiče v pokročilejším věku, protože počet negativních epigenetických změn s věkem obecně stoupá. I tady tedy může pomoci snaha ozdravit svůj epigenetický profil. Pro ženy je z doplňků stravy velice vhodný resveratrol a omega-3 nenasycené mastné kyseliny, mužům pak může prospět třeba astaxantin nebo kombinace granátového jablka a vitaminu K2.

2. V těhotenství mu dopřejte výživu i klid

Absolutně nejdůležitějším obdobím z hlediska epigenetiky je nitroděložní vývoj. Pokud je tedy žena těhotná, měla by dbát na to, aby se vyhýbala všemu, co může epigenetický profil jejího potomka poškodit.

Základem by měla být zdravá, vyvážená strava. Škodlivý je zejména nadměrný příjem cukrů a tuků – ten může u dítěte v budoucnu vést nejen k obezitě, ale také k rozvoji poruch pozornosti a chování (např. k ADHD). Naopak by neměla chybět žádná z klíčových esenciálních živin. Zásadní je zejména dostatečný příjem bílkovin, vitaminů (stěžejní jsou zejména tzv. donory metylu, tj. například kyselina listová a vitamin B12), minerálů, omega-3 a dalších živin. Prokazatelný přínos má například tzv. středomořská dieta – pokud ji žena konzumuje v těhotenství, snižuje se u jejího dítěte riziko vzniku tzv. metabolického syndromu, tj. poruchy metabolismu, která může vést např. ke vzniku cukrovky nebo nemocí srdce a cév.

Samozřejmostí by pak mělo být vyhýbat se toxinům z životního prostředí, a to včetně znečištěného ovzduší – právě nečistoty z ovzduší, které těhotná žena vdechuje, totiž u jejího budoucího dítě zvyšují například riziko astmatu.

Náš tip: Stěžejním doplňkem stravy by v těhotenství měly být omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Jejich nedostatek může způsobit, že dítě bude mít snížený intelekt a bude trpět poruchami chování a psychickými potížemi. Nezbytný je příjem kyseliny listové, a zvláště v zimním období je vhodné doplňovat i vitamin D3.

3. Kojte ho co nejdéle

Mateřské mléko je nejen zcela nenahraditelným zdrojem živin, ale má i výrazný pozitivní epigenetický efekt. Díky tomu například podporuje rozvoj intelektu dítěte, ale zvyšuje i jeho ochranu ho i před řadou vážných onemocnění – snižuje například riziko rakoviny, zánětlivých střevních onemocnění, poruch imunity či obezity.

Náš tip: produkci mateřského mléka pomůže podpořit pískavice řecké seno nebo benedikt.

4. Dopřejte mu zdravou výživu

Výživa je jedním z hlavních epigenetických faktorů po celý život, ale dvojnásob to platí v dětství. Dítě potřebuje stravu bohatou na bílkoviny, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a další esenciální živiny. Takzvaná západní dieta, tedy strava bohatá na sacharidy a živočišné tuky naopak vede nejen k obezitě, ale i k vyššímu riziku poruch vývoje nervové soustavy a dalším potížím.

Náš tip: Kromě omega-3 je pro děti zásadní i dostatečný příjem vitaminu D3.

5. Zajistěte mu dostatek pohybu

Děti potřebují dostatek pohybu nejen v rámci prevence obezity a zajištění správného vývoje pohybové soustavy. Pohyb je totiž velice významným epigenetickým činitelem, který snižuje míru zánětlivých procesů v těle a chrání před vznikem řady civilizačních onemocnění. Malé děti přitom pro zajištění zdárného vývoje potřebují i více než pět hodin pohybu denně!

6. Zahrňte ho láskou

Zatímco silná traumata v období dětství způsobují negativní epigenetické změny, které mohou vést například k rozvoji depresí či jiných chorob, projevy lásky mají naopak z hlediska epigenetiky vliv jednoznačně pozitivní. Dítě, které se cítí milováno, je zkrátka zdravější a lépe se vyvíjí. Důležité jsou přitom nejen slovní projevy lásky, ale také co největší množství fyzického kontaktu. Děti je zkrátka třeba vymazlit!

V našem životě prakticky neexistuje okamžik, kdy bychom byli jedinou živou bytostí ve svém těle. Ještě nedávno se sice vědci domnívali, že v průběhu nitroděložního vývoje byla naše střeva panensky čistá, teprve v okamžiku průchodu porodními cestami jsme se „nakazili“ mikroorganismy naší matky a další jsme pak přijímali prostřednictvím mateřského mléka (probiotické bakterie), ale i třeba prostřednictvím kontaktu s pokožkou matky. Nedávné výzkumy ovšem prokázaly, že ve střevech bují bohatý život již dávno před narozením, protože se do nich dostávají mikroby z plodové vody a placenty.

Ovlivňuje imunitu, duševní vývoj i hubnutí

Slovo „nakazili“ jsme použili v uvozovkách záměrně. Tyto mikroorganismy totiž primárně nezpůsobují nemoci (i když v případě nerovnováhy ve střevním systému se to stát může). Naše soužití s nimi lze naopak označit jako symbiózu, tedy vztah oboustranně prospěšný. My jim poskytujeme výživu, oni nám za to pomocí fermentace pomáhají trávit potravu, produkují některé vitaminy (například vitamin B12 a K2), a navíc neustále interagují s naším imunitním systémem a pomáhají tak formovat naši imunitní odpověď.
Stav našeho mikrobiomu (mikrobiom je přesnější výraz než mikroflóra, protože nejde o rostlinné organismy) navíc prokazatelně může výrazně ovlivnit i naše sklony k mnohým nemocem a problémům, ať už jde například o kardiovaskulární choroby, cukrovku, astma, alergie, autoimunitní onemocnění či obezitu. Podle posledních výzkumů dokonce mikrobiom úzce souvisí s vývojem nervové soustavy (zvláště v prvních třech letech života), funkcí mozku i s reakcí na stres a úzkostí. Dokonce se objevily i studie naznačující možnou souvislost mikrobiomu se vznikem autismu!

Bakterie mění funkci DNA

Do toho všeho ovšem navíc vstupuje i epigenetika ve formě vnějších vlivů, které spouštějí specifické biochemické reakce, jež poté ovlivňují aktivitu genů v naší DNA, a mohou dokonce některé z nich zcela vypnout, či naopak zapnout. I tady je přitom náš vztah s mikroby v našich střevech vzájemný: My, lidé, totiž prostřednictvím faktorů svého životního stylu spouštíme reakce, které ovlivňují aktivitu genů nejen v naší vlastní DNA, ale i v DNA našich střevních mikrobů. A oni na oplátku zase velkou měrou ovlivňují naše epigenetické vzorce.
Už v době našeho prenatálního vývoje tak mikroorganismy z těla naší matky ovlivňovala, které z našich genů se zapnou a vypnou, a tedy i velkou řadu aspektů našeho vývoje. A pokračovalo to i po narození, zejména pak v prvních třech letech života, kdy se k „infekci“ od našich blízkých (mateřské mléko, kontakt s blízkými osobami) přidal i vliv výživy a dalších faktorů životního stylu.

Vše začíná v děloze

Nejcitlivějším obdobím lidského života z hlediska epigenetiky je prenatální vývoj, tedy těhotenství. V této době je největší intenzita epigenetických reakcí, které rozhodují o tom, které ze zděděných genů se posléze ve vývoji dítěte uplatní. Konkrétní průběh těchto epigenetických reakcí přitom ovlivňuje zejména matka. Zcela zásadní je vliv její výživy, která dodává nejen stavební kameny pro vývoj dítěte, ale i řadu substancí s epigenetickými účinky. Důležité je i vystavení matky znečišťujícím látkám z prostředí, její pohybová aktivita, a dokonce i emocionální stav. (Více o těchto vlivech jsme psali zde: https://www.epivyziva.cz/cesta-ke-zdravemu-miminku-ii-epigenetika-v-tehotenstvi/)
Jak už jsme ale uvedli výše, již v této době je vyvíjející se dítě vystaveno mikrobům z plodové vody či placenty, které osídlují jeho střevo a ovlivňují epigenetické procesy. Tyto mikroby přitom mohou ovlivnit zejména imunitní odpověď a sklony k alergiím v prvních letech života.
Nastávající matka by se proto měla snažit pozitivně ovlivňovat svůj vlastní střevní mikrobiom, protože tím rozhoduje o tom, které mikroorganismu osídlí střeva jejího dítěte. Důležitá je zde zejména racionální výživa s obsahem probiotik a probiotik – u žen, které tyto látky dostávaly v průběhu těhotenství, byla dokonce zjištěna i odlišná míra epigenetické reakce jménem metylace genů. Na místě je ale například i zdrženlivost v užívání antibiotik.

Kojení je nenahraditelné

Naprosto klíčovou potravinou v prvních měsících života je mateřské mléko. Obsahuje totiž nejen optimální mix živin z hlediska růstu a vývoje dítěte, ale i z hlediska epigenetických účinků jak na organismus dítěte, tak i na jeho mikrobiom. Najdeme tu například bílkovinu laktoferrin, která pozitivně ovlivňuje aktivitu genů řídících zánětlivou odpověď ve střevech, či oligosacharidy sloužící jako prebiotikum (tj. substrát umožňující přežívání střevních mikroorganismů). Mateřské mléko rovněž epigenetickou cestou ovlivňuje imunitu dítěte, jeho trávicí procesy, bariérovou funkci střeva, hladinu cholesterolu či sklony k zánětlivým procesům, k obezitě a také metabolickým poruchám v průběhu dalšího života. Příznivý vliv kojení na rozvoj střevní mikroflóry je rovněž pravděpodobně důvodem, proč kojené děti méně často trpí poruchami imunity, astmatem a alergiemi.

Trocha špíny neuškodí

Velkou roli v osídlování střeva však hrají i další vlivy. Především je to časný kontakt s mikroorganismy, což nabourává trend posledních desetiletí držet miminka v co nejvíce sterilním prostředí, abychom je chránili před nemocemi. Efekt je totiž zcela opačný. Když byly například v rámci výzkumu mláďata myší drženy v prostředí bez zárodků mikrobů, došlo u nich k nedokonalému rozvoji imunitní odpovědi a vysokému výskytu alergií.
Kontakt s běžnými mikroby, které se vyskytují v přírodě, je ovšem důležitý i v průběhu těhotenství, protože už tehdy se formuje imunitní odpověď dítěte prostřednictvím mikrobiomu matky. Děti žen žijících v době těhotenství na farmách tak například měly ve srovnání s dětmi městských matek výrazně nižší riziko astmatu.

Pozor na císařský řez

Podstatný je ovšem i způsob porodu. Při průchodu porodními cestami totiž dochází k masivnímu kontaktu s mikrobiomem matky, který je důležitý pro optimální kolonizaci střeva dítěte bakteriemi. U dětí, které přišly na svět císařským řezem, tak byly zaznamenány významné odchylky ve složení střevní mikroflóry, které přetrvávaly až do sedmého roku života. Tyto děti proto mají vyšší riziko vzniku poruch imunity, alergií, ale i rozvoje artritidy a zánětlivých střevních onemocnění. Zvláště u dětí trpících ulcerativní kolitidou a Crohnovou nemocí byla totiž zaznamenána nižší druhová rozmanitost střevní mikroflóry, která má za následek epigenetické změny vedoucí ke zvýšení rizika těchto chorob (zejména ovlivněním zánětlivé odpovědi). Děti po císařském řezu dokonce trpí i častějším výskytem dětské obezity.
Negativní vliv na složení střevní mikroflóry má pak i léčba antibiotiky. Ta v tomto směru působí negativně ve všech fázích života, v těch ranných však následkem toho způsobuje epigenetické změny, které v pozdějším věku například zvyšují riziko vzniku astmatu, zánětlivých střevních onemocnění či diabetu.
V těhotenství a prvních třech letech života jsou sice epigenetické vlivy střevního mikrobiomu nejvyšší, to však neznamená, že by se neuplatňovaly ani v dalším životě. Naopak – důležitost optimálního osídlení našich střev pokračuje po celý život. Například u dospělých obézních osob byla prokázána výrazně nižší druhová rozmanitost střevní mikroflóry a tento aspekt prokazatelně souvisí i s rizikem zánětlivých střevních onemocnění, diabetu, rakoviny střev a řady dalších potíží.

Zaměřeno na výživu

Jak tedy kvalitu populace v našich střevech zvýšit? Základem by měla být kvalitní strava, pomohou ale i doplňky stravy.

Probiotika
Velmi důležitá je konzumace probiotik, ať už ve formě kysaných mléčných výrobků, kvašené zeleniny či doplňků stravy. Zásadní je to zejména u těhotných matek a kojících – doplňování probiotik v posledních týdnech těhotenství a do 6 měsíců věku dítěte například vedlo k výraznému snížení výskytu atopického ekzému u dětí. Podobný vliv měla i konzumace probiotik u dětí, a to až do věku 7 let. Probiotika jsou ovšem v rámci péče o zdraví důležitá i po celý další život.

Prebiotika
Neméně zásadní jsou tzv. prebiotika. Jde především o nestravitelné či obtížně stravitelné sacharidy, které slouží jako substrát pro probiotické bakterie (např. fruktooligosacharidy a inulin). Jejich velmi bohatým zdrojem je například kořen čekanky, který se zároveň vyznačuje i epigenetickými účinky. Díky tomu čekanka výrazně podporuje imunitu, působí proti alergiím, zácpě, artróze, podporuje hubnutí a snižuje riziko nádorů tlustého střeva (více zde: https://www.epivyziva.cz/cekanka-obecna/). Dalšími zdroji prebiotik jsou například topinambury, česnek, cibule a některé druhy hub.

Isoflavony
Velmi pozitivní vliv na střevní mikrobiom mají i mnohé rostlinné substance, které z chemického hlediska patří isoflavony a polyfenoly. Většina z nich má silné antioxidační účinky, přímo působí proti řadě patogenům z řad bakterií, virů a plísní, a zároveň podporují růst mikroorganismů prospěšných. Některé vynikají i přímými epigenetickými účinky:

• Kvercetin, který můžeme najít zejména v řadě druhů ovoce, je z hlediska vlivu na mikrobiom asi nejlépe prozkoumám. V kombinaci s epigenetickým působením z něj dělá účinný přípravek na podporu hubnutí.
• Resveratrol obsažený ve slupkách hroznového vína podporuje růst několika kmenů „přátelských“ bakterií (zejména Lactobacillus a Bifidobacterium), potlačuje některé nežádoucí (například Enterococcus) a snižuje negativní dopad stravy s vysokým podílem tuku na střevní mikrobiom.

Další doplňky stravy

L-glutamin – Užívání této aminokyseliny účinně upravuje rovnováhu jednotlivých střevních mikroorganismů. To se projeví zejména zlepšením imunity a také podporou hubnutí.

Omega-3 a omega-6 – oba tyto typy nenasycených mastných kyselin mají na střevní mikrobiom příznivý vliv. Naše strava však obsahuje omega-6 spíše nadbytek, proto je vhodné doplňovat pouze omega-3.

Kurkumin – účinná látka kořene kurkumy je známá svým příznivými vlivem na zánětlivá střevní onemocnění (hlavně na Crohnovu chorobu a Ulcerativní kolitidu). Důvodem je přitom jak jeho epigenetické působní na zánětlivé procesy, tak vliv na střevní mikrobiom. Pro optimální vstřebávání je třeba kurkumin konzumovat spolu s piperinem.

Spirulina – tato modrozelená sladkovodní řasa účinně podporuje růst prospěšných probiotik (hlavně Lactobacillus), a zároveň efektivně potlačuje množení těch nežádoucích.