V hlavní roli játra

Hlavní detoxikační orgán našeho těla jsou játra. Ta bývají někdy přirovnávána k chemické továrně našeho těla, protože nemají na starosti jen detoxikaci, ale plní i spoustu jiných důležitých funkcí: metabolizují bílkoviny, tuky a sacharidy, produkují žluč, tvoří se v nich bílkoviny, hormony a další látky, skladují se v nich některé živiny…

Pokud tedy játra přirovnáváme k chemické továrně, je třeba říci, že tato továrna má spoustu různých provozů. A jedním z těch klíčových je právě detoxikace, tedy odstraňování látek, které v těle nemají co dělat.

Co všechno je tedy potřeba z organismu odstranit? Zaprvé to jsou metabolity – tedy sloučeniny, které v těle přirozeně vznikají při metabolických procesech, dále nevyužité hormony, ale i třeba cholesterol (ano, právě játra jsou jediným orgánem, který dokáže přebytečný cholesterol odbourávat). Zadruhé pak látky, které se do našeho těla dostaly zvnějšku, ať už jde o součásti jídla, alkohol, léky nebo třeba toxiny z životního prostředí.

Játra samozřejmě nejsou jediný orgán, který je za detoxikaci zodpovědný. Nezbytných kroků celého procesu je více: Nejprve se musí metabolity a škodliviny vůbec do jater dostat. K tomu jsou zapotřebí například enzymy a další látky, které zajistí transport metabolitů z buněk a tkání. Sloučeniny, které projdou chemickou přeměnou v játrech, pak ještě musí být vyloučeny ven z těla – močí, stolicí, případně potem. Samotná chemická přeměna toxinů a metabolitů je ale zajišťována převážně v játrech (v menší míře ale i v jiných částech těla).

Bez enzymů by to nešlo

Prakticky žádná biochemická reakce v těle se neobejde bez enzymů. Ty totiž fungují jako katalyzátory, tedy látky, které se samotné reakce přímo neúčastní, ale bez nichž by nebylo možné ji uskutečnit. A protože v játrech probíhá reakcí spousta, působí tu i velká spousta enzymů.

První podmínkou toho, aby detoxikace probíhala správně, je tedy dostatek příslušných enzymů. Což je věc, kterou můžeme podpořit i my sami, a to především důrazem na životní styl. Právě životní styl totiž v těle ovlivňuje průběh epigenetických reakcí, a to včetně těch, které ovlivňují produkci enzymů.

Druhou věcí, kterou pro játra udělat můžeme, je podpora jejich ochrany a regenerace. Důležitá je tady nejen ochrana před volnými radikály a zánětlivými procesy, podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, ale i prevence nemocí, které játra poškozují – typickým příkladem je ztučnění jater, které postihuje více než třetinu populace více zde ».  

A třetím dobrým krokem je samozřejmě nepřidělávat játrům práci, tj. zbytečně do těla nedodávat další škodliviny, jako je třeba alkohol.

3 fáze detoxikace

Samotná detoxikace v játrech probíhá ve dvou fázích, do kterých jsou zapojeny desítky až stovky enzymů. My k tomu všemu přidáme ještě fázi třetí, při které se výsledek práce jater vyloučí z těla ven. Podíváme se, co se v těchto fázích děje, a jak můžeme příslušné procesy podpořit.

Fáze I

V této fázi dochází k první chemické přeměně toxinů a metabolitů. Z chemického pohledu nejde o velké změny – většinou se k původní molekule přidá nějaká další skupina nebo dojde k oxidačně redukčním reakcím. Trochu paradoxně přitom platí, že ne vždy dojde ke snížení toxicity původní látky, někdy naopak mohou být vzniklé meziprodukty ještě toxičtější. Například alkohol (tedy etanol) se v játrech v první fázi přemění na acetaldehyd, který je na nás působí výrazně hůře než původní molekula etanolu: poškozuje játra i mozek a je také zodpovědný za příznaky kocoviny.

Z enzymů fáze I hrají zásadní roli ty, které souhrnně označujeme jako cytochrom P450. Ten je zodpovědný za detoxikaci velké spousty látek, včetně například mnohých léčiv. Což je důležitá informace pro všechny uživatele bylin a doplňků stravy. Řada z nich totiž funkci tohoto cytochromu ovlivňuje, což má právě na účinnost některý léků zásadní vliv – může tak totiž nastat situace, kdy v krvi koluje odlišné množství léku, než by odpovídalo užité dávce (mezi nejznámější byliny, které se právě proto nedoporučuje konzumovat spolu s léky, patří třezalka).

Pokud ale chceme pomoci játrům v detoxikaci, je vhodné podpořit tvorbu enzymů fáze I. Zároveň je vhodné myslet na ochranu jater před volnými radikály, kterých při zmíněných reakcích vzniká velké množství.

Jak podpořit fázi I?

Důležité je doplňovat mikroživiny, které jsou součástí detoxikačních enzymů nebo jsou pro průběh fáze I důležitý jiným způsobem. Jde například o vitaminy skupiny B, vitamin A a C nebo hořčík.

Velmi užitečný může být kurkumin, který efektivně reguluje aktivitu enzymů fáze I, a zároveň chrání játra před oxidativním poškozením. Podobný přínos může nabídnou také rozmarýn nebo indol-3-karbinol.

Pozitivní efekt na ochranu jaterní tkáně v této fázi má například ostropestřec mariánský nebo kořen pampelišky.

Fáze II

V tomto kroku už dochází k výraznějším chemickým změnám, které mají za úkol toxiny zneutralizovat a připravit je na vyloučení z těla – například tím, že se přemění na sloučeniny rozpustné ve vodě, aby mohly být odstraněny močí.

Jako podpořit fázi II?

Výrazný pozitivní vliv na aktivitu enzymů fáze II má hydroxytyrosol, což je polyfenol obsažený v olivách. Pomoc může i jednobuněčná sladkovodní řasa chlorella, která zároveň pomáhá zmírnit poškození jater vlivem některých toxických chemikálií, a opět také kurkumin a indol-3-karbinol. Prokázány jsou i pozitivní účinky ricinového oleje. Potravou nebo doplňky stravy lze doplňovat i jeden z klíčových enzymů – glutathion.

Z mikroživin jsou pro správný průběh fáze II i ochranu jater potřebné například vitaminy skupiny B, zinek, síry nebo selen.

Důležitou roli ovšem hrají i některé faktory životního stylu – efektivitu fáze II například výrazně snižuje spánkový deficit, z výživy pak nedostatečný příjem bílkovin.

Fáze III

Jako fáze III bývají v odborné literatuře označovány pochody, které mají za úkol dostat toxiny a metabolity z buněk a dopravit je do kontaktu se enzymy fáze I a II. Z logiky věci by to ale měla být spíš fáze 0, protože aby trojka předcházela jedničce a dvojce, to nedává úplně smysl.

V rámci tohoto článku si proto dovolím fází III nazvat procesy, které umožňují produkty jaterního metabolismu dostat ven z těla. A to se děje prostřednictvím moči, stolice a potu (mezi detoxikační orgány bývají řazeny i plíce, těmi se však zbavujeme převážně oxidu uhličitého).

Jak podpořit fázi III?

V první řadě je vhodné podporovat funkci ledvin. Klíčová je tu dostatečná hydratace a prevence prochladnutí, z bylin pak mohou vylučování škodlivin močí podpořit například kopřiva, přeslička a samozřejmě i nejrůznější ledvinové směsi.

Velkou komplikací při vylučování škodlivin je zácpa. K jejímu zmírnění je důležitý pravidelný pohyb (ten navíc podpoří i vylučování škodlivin potem), dostatečný příjem tekutin a také podpora rovnováhy střevního mikrobiomu, zejména pak dostatečný příjem rozpustné i nerozpustné vlákniny. Z doplňků stravy může pomoci například čekanka (tu lze konzumovat i ve formě nápojů) či ostropestřec mariánský. Z mikroživin je pro fázi III důležitý například dostatečný příjem hořčíku a vitaminu C.

Únava, slabost, nadměrné zadýchávání, zhoršená fyzická i duševní výkonnost, u dětí pak dokonce poruchy růstu, chování a mentálního vývoje – to vše může být důsledkem chudokrevnosti neboli anemie. Zdaleka ne vždy je ale příčinou nedostatek železa. Proč nás tedy může chudokrevnost trápit a jak si s ní poradit.

O anémii mluvíme v okamžiku, kdy se v naší krvi nachází nedostatek červených krvinek a krevního barviva hemoglobinu. Celosvětově jde o jeden z nejrozšířenějších zdravotních problémů – podle odhadů jím trpí asi třetina světové populace.

Hlavním úkolem červených krvinek je transport kyslíku z plic do všech buněk těla, a proto obvyklé příznaky chudokrevnosti souvisí právě s nedostatečným okysličením tkání. Jde především o únavu a zhoršenou fyzickou i duševní výkonnost – kyslík je totiž nezbytný pro přeměnu živin na energii, a pokud se ho do buněk dostává málo, je důsledkem deficit energie v buňkách a tkáních napříč celým tělem. Typické je také zvýšené zadýchávání i při mírné fyzické zátěži a zrychlený srdeční tep – když je v těle nedostatek „nosičů kyslíku“, musí se zkrátka v cévách pohybovat rychleji, aby zvládli poptávku po kyslíku zajistit, což klade zvýšené nároky na práci srdce. Často bývá přítomna i typická bledost, tak ale nemusí být podmínkou – naopak při tzv. hemolytických anemiích, při kterých dochází k nadměrnému rozkladu krvinek, bývá kůže zbarvena spíše do žluta.

Skutečná příčina anemie

Chudokrevnost si většina lidí spojuje s nedostatečným příjmem železa, což je ale velký omyl. V minulosti to možná platilo, dnes ale tento faktor hraje výraznou roli pouze v chudších zemích. Strava drtivé většiny Evropanů obsahuje železa hodně, takže jeho nedostatečný příjem vstupuje do hry pouze ve specifických případech – třeba v těhotenství, kdy jeho potřeba výrazně stoupá, u elitních vytrvalostních sportovců apod. U běžné populace Česka i zbytku Evropy je vzácný, a do hry tak s největší pravděpodobností vstupuje spíše některá z těchto situací:

1. Máme problém se vstřebáváním železa – což obvykle nastává v důsledku nerovnováhy střevního mikrobiomu nebo nevhodných stravovacích návyků, např. pokud jídla bohatá na železo konzumujeme spolu s látkami, které vstřebávání tohoto prvku brzdí. Biologickou dostupnost železa mohou výrazně negativně ovlivnit i některé zdravotní problémy – typicky infekce Heliobacter pylori (původce žaludečních vředů), Crohnova choroba, celiakie, ale i užívání některých léků.
2. Konzumujeme málo dalších látek potřebných pro krvetvorbu – typický bývá zejména nedostatek vitaminu B12, který nejčastěji postihuje vegany. Pro krvetvorbu je dále potřebná i kyselina listová, vitamin B6 a C, měď nebo molybden.
3. Dochází k nadměrným ztrátám krvinek – to se děje například při hemolytických anemiích, ale také při nadměrném krvácení. To může postihovat ženy se silnou menstruací, ale objevuje se například i při vředech či nádorech trávicího traktu. Proto by měl lékař při pátráních po příčinách anemie vždy doporučit provedení tzv. okultního testu na zjištění přítomnosti krve ve stolici.
4. Jsou narušeny procesy krvetvorby.

Do hry navíc vstupuje i celá řada epigenetických faktorů, tedy například snížená aktivita genů zapojených do tvorby a zrání červených krvinek, hormonální nerovnováha (například nedostatek hormonu erytropoetinu) apod.

Pojďme se tedy na některé ze zmíněných faktorů podívat blíže.

Když tělu chybí železo

Železo je pro krvetvorbu zcela klíčový prvek. Je totiž součástí krevního barviva hemoglobinu, které zajišťuje transport kyslíku. Kromě toho má ale v těle i řadu dalších důležitých rolí. Zajišťuje například přenos elektronů v dýchacím řetězci, je potřebné pro tvorbu a opravy DNA a je také výrazným epigenetickým činitelem. Coby tzv. kofaktor je totiž součástí řady klíčových enzymů, včetně těch, které jsou nezbytné pro průběh reakcí ovlivňujících aktivitu jednotlivých genů (například demetylačních enzymů). Jeho deficit se tak kromě chudokrevnosti může se podílet i na vzniku dalších nemocí, včetně rakoviny, neurodegenerativních onemocnění, obezity či diabetu.

Nedostatek železa může být způsoben řadou faktorů. Zásadní je jeho příjem stravou, popřípadě doplňky stravy. Kromě toho ale vstupuje do hry i jeho biologická dostupnost. Ta může být ovlivněna stavem střevního mikrobiomu, nevhodnými kombinacemi potravin (viz níže), ale také epigeneticky, například prostřednictvím tvorby bílkovin a peptidů, které ovlivňují jeho vstřebávání a využití v organismu. Sem patří například transferin, hepcidin, ferroportin či feritin.

Nejdřív pohyb, potom jídlo

Málo známým, ale přesto velice důležitým faktorem je například peptidový hormon hepcidin, který vzniká v ledvinách a hraje rozhodující roli v udržování rovnováhy železa v organismu: Při zvýšení hladiny železa dojde k uvolnění hepcidinu, který potlačí vstřebávání tohoto prvku ve střevech i jeho uvolňování ze zásob. Naopak při poklesu hladiny železa je produkce hepcidinu potlačena, čímž se podpoří vstřebávání železa z potravy. Tedy pokud vše funguje, jak má. Právě poruchy v produkci hepcidinu jsou totiž častou příčinou jak anemie (při nadprodukci), tak naopak přetížení organismu železem a jeho ukládání v játrech a dalších tkáních.

Zajímavé přitom je, že produkci hepcidinu lze částečně regulovat i pohybovou aktivitou – po fyzické zátěži je totiž jeho tvorba až na 12 hodin potlačena, a díky tomu se v této době železo z jídla i doplňků stravy vstřebává ochotněji. Přiměřená pohybová aktivita je proto při chudokrevnosti velice důležitá, a navíc záleží i na jejím načasování: ideální je jít si zasportovat ráno nebo dopoledne, abychom lépe využili železo z jídel konzumovaných během dne.

Kafíčko po jídle? Raději ne!

Vstřebávání železa ovšem mohou narušit i některé stravovací zvyklosti. Existuje totiž celá řada látek, které jeho biologickou dostupnost zhoršují.

Kofein

Poměrně vysokou schopnost omezit vstřebávání železa má kofein a thein, proto není vhodné například zapíjet jídlo bohaté na železo čajem, ani dodržovat běžný zvyk dát si bezprostředně po obědě kávu.

V jednom výzkumu například dobrovolníci konzumovali burgery a zapíjeli je různými nápoji. Pokud v době tohoto oběda popíjeli kávu, došlo u nich ve srovnání s kontrolní skupinou ke snížení vstřebávání železa o 39 %, a pokud si dali k jídlu čaj, tak dokonce o 64 %! Platilo přitom, že čím je nápoj silnější, tím více bylo vstřebávání potlačeno.
K horšímu vstřebávání navíc mohou přispět i polyfenoly obsažené v kávě a čaji, zejména kyselina chlorogenová nebo EGCG.

Kyselina fytová

Vstřebávání železa (ale i dalších minerálů a stopových prvků) může narušit i kyselina fytová, což je látka obsažená v semenech, luštěninách či obilovinách. Z tohoto důvodu je vhodné tyto potraviny před kuchyňskou úpravou namáčet (a vodu z namáčení poté vylít), protože velká část kyseliny fytové se odstraní vylouhováním. Obsah kyseliny fytové se snižuje například i při procesu klíčení.

Vápník a hořčík

Krátkodobě vstřebávání železa narušuje i vápník. Užívání doplňků stravy s železem nebo potravin bohatých na tento prvek je proto vhodné oddělit od doplňků stravy s vápníkem nebo větších porcí mléčných výrobků. Problematicky mohou působit i vyšší dávky hořčíku.

Nutno ale dodat, že drtivá většina uvedených látek potlačuje vstřebávání železa v případě, že jsou konzumovány spolu s ním či krátce před ním nebo po něm. Osoby, které anemií netrpí, navíc jejich působení ohrozí jen v případě, že by k jejich kombinování s potravinami bohatými na železo docházelo ve větší míře a dlouhodobě.

Polyfenoly

Vstřebávání železa nenarušují pouze polyfenoly z kávy a čaje, ale i další rostlinné polyfenoly, jako je třeba quercetin či resveratrol. Jídla bohatá na železo či doplňky stravy se železem bychom proto neměli konzumovat spolu s doplňky stravy s obsahem polyfenolů ani s větším množstvím potravin, které jsou na tyto látky bohaté.

Potraviny podporující vstřebávání železa

Prospěšná naopak může být současná konzumace potravin bohatých na vitamin C, který vstřebávání železa podporuje – zvláště to platí pro tzv. nehemové železo pocházející z rostlinných zdrojů. To se totiž oproti hemové, živočišné formě vstřebává výrazně hůře, a proto také vegetariánům a veganům bývají doporučování vyšší dávky železa než jedlíkům masa. Právě „céčko“ ale vstřebávání nehemového železa výrazně podpoří.

Velmi užitečná je i pravidelná konzumace červené řepy, která kromě vstřebávání železa zlepšuje i schopnost červených krvinek přenášet kyslík. V rámci jedné studie například konzumovala skupina anemických žen pouhých 8 g řepy denně a už po dvaceti dnech u nich došlo ke zvýšení hladiny železa i hemoglobinu, snížení hladiny transferinu a zvýšení celkové vazebné kapacity pro železo.

Zajímavý je pak vliv bílkovin – zatímco bílkoviny pocházející z masa vstřebávání železa většinou zvyšují, bílkoviny z vaječného bílku nebo sóji jej naopak potlačují. To samé platí i pro vlákninu: nerozpustná vláknina vstřebávání železa i dalších minerálů zhoršuje, ta rozpustná, zvláště pak inulin ho podporuje.

Co je v těle v nepořádku?

Dostatek železa a dalších živin je sice pro krvetvorbu nezbytný, sám o sobě ale nestačí. Je tu totiž ještě proces vlastní tvorby a zrání červených krvinek. A ten v lidském těle probíhá obrovským tempem – za jedinou vteřinu se v něm těchto krevních buněk vytvoří 2-3 miliony! Není tedy divu, že řada lidí nestíhá toto tempo udržet.

I do krvetvorby přitom zasahuje celá řada (nejen) epigenetických mechanismů. Velkou měrou se zde zapojuje jak metylace a demetylace genů, tak modifikace (zejména deacetylace) histonů.

Typickými faktory narušujícími krvetvorbu je stres a spánková deprivace. Roli může hrát i zvýšení oxidativní stres (tedy nadměrná produkce volných radikálů), které mohou poškozovat strukturu červených krvinek. Na vzniku chudokrevnosti se ale může podílet i hypofunkce štítné žlázy. Až 60 % osob s tímto problémem trpí nedostatkem železa, který ovšem nemusí být nutně způsobený jeho nedostatečným příjmem, ale omezeným vstřebáváním z potravy. Tento stav přitom často souvisí s nerovnováhou v oblasti střevního mikrobiomu – optimální kondice obyvatel střev je totiž důležitá mj. i pro optimální vstřebávání minerálů a stopových prvků z potravy. Vztah je zde navíc oboustranný: železo je nezbytné pro syntézu hormonů štítné žlázy, a jeho nedostatek tak hypofunkci tohoto orgánu zhoršuje.

Užívání doplňků stravy se železem nebo zvýšená konzumace červeného masa tady ovšem pomoci nemusí – obojí naopak může stav zhoršit. Nevstřebané železo se totiž může hromadit ve střevech, kde ještě zhoršuje stav střevního mikrobiomu a zvyšuje míru zánětlivých procesů.

Velice specifickým případem je pak anémie spojená se zánětlivým procesem. Je velice obtížně léčitelná a může mít závažné následky. Její vznik pravděpodobně souvisí s oxidativním stresem, který vede právě k zánětlivým dějům a následně i k anémii. Častěji se tento problém vyskytuje u starších osob.

Byliny a živiny pro lepší krvetvorbu

Rhodiola

V tradiční čínské medicíně se tato rostlina (českým názvem rozchodnice růžová) po staletí využívá k léčbě vysokohorské nemoci a hypoxie, přičemž jedním z důvodů je právě podpora krvetvorby. Účinné látky, zejména salidrosid, působí epigeneticky na některé geny a buněčné receptory související s krvetvorbou a zároveň omezují apoptózu (programovanou buněčnou smrt) krevních buněk.

Šišák bajkalský

Bajkalin a další látky obsažené v této byliny pozitivně ovlivňují tvorbu červených krvinek neboli hemopoézu. Působí tak i v případě, že byla produkce krvinek narušena spánkovou deprivací nebo psychickým stresem.

Zelené potraviny

Mezi zelené potraviny řadíme mladé výhonky obilí a luštěnin (ječmen, pšenice, alfalfa) a jednobuněčné sladkovodní řady (chlorela, spirulina). Všechny spojuje vysoký obsah zeleného barviva chlorofylu, které může být při chudokrevnosti velmi užitečné. Jeho struktura je totiž velice podobná krevnímu barvivu hemoglobinu – základem obou je totožná složitá organická molekula, v jejímž středu se v případě chlorofylu nachází atom hořčíku a v případě hemoglobinu atom železa.

V jednom výzkumu například dostávala skupina dobrovolníků s anemií doplněk stravy s organicky vázaným železem (glukonát železnatý), zatímco druhá chlorofylin – derivát chlorofylu, který má praktický stejné účinky jako toto rostlinné barvivo, ale je výrazně stabilnější, a proto jím výzkumech bývá nahrazován chlorofyl. A zatímco podávání železa bylo účinné v 32 % procentech případů, efektivita podávání chlorofylinu byla 92 %! Při tzv. aplastické anemii (porucha tvorby krevních buněk) se pak užívání chlorofylinu ukázalo jako výrazně efektivnější než lék cyklosporin A.

Granátové jablko

Látky obsažené v tomto ovoci mohou pomoci hned na několika úrovních: zlepšují vstřebávání železa z potravy (v rámci jedné studie se díky nim zvýšilo vstřebávání železa trojnásobně, zatímco při užívání vitaminu C pouze 1,6násobně), zefektivňuje jeho vychytávání buňkami i asimilace uvnitř buněk.

Andělika čínská

Tato bylina oblíbená zejména v rámci tradiční čínské medicíny se nejčastěji využívá při gynekologických problémech, velmi efektivní však může být i v případě chudokrevnosti. Zvyšuje totiž tvorbu růstových faktorů nutných pro krvetvorbu (včetně erytropoetinu), aktivuje proces tvorby červených krvinek a snižuje tvorbu hepcidinu (látka potlačující vstřebávání železa). Její užívání v rámci výzkumů celkově zlepšilo hladinu železa v krvi i homeostázu tohoto prvku.

Astaxantin

Oranžové barvivo obsažené například v mase lososů a krevet vyniká svým antioxidačním působením, a je proto schopno chránit červené krvinky před negativním působením volných radikálů. Tato jeho schopnost se potvrdila i u osob s nádorovým onemocněním a sportovců.

Opatrnost je naopak na místě při užívání jednoho z nejběžnějších epigeneticky působících doplňků stravy – kurkuminu. Ten sice vyniká například svými protirakovinnými účinky, jednou z jejich příčin je ale jeho schopnosti vytvářet tzv. cheláty s těžkými kovy nacházejícími se v organismu, a stejná reakce bohužel probíhá i se železem. Člověka s bezproblémovou krvetvorbou to nijak neohrozí, u lidí s nízkou hladinou železa to však vede k jejímu dalšímu snížení. Jste-li tedy chudokrevní, kurkumin raději neužívejte. S jedinou výjimkou: Díky silnému protizánětlivému působení kurkumin velice dobře funguje u starších osob, u nichž je anémie spojená se zánětlivými procesy.

Většina lidí se strachuje hlavně o to, jestli se jim v průběhu vánočních svátků podaří nepřibrat. Obava je to samozřejmě oprávněná. Například z britských výzkumů vyplývá, že během svátků lidé konzumují až trojnásobek běžně doporučovaného kalorického příjmu („výkony“ Čechů se pravděpodobně v tomto směru od těch britských příliš lišit nebudou). To samozřejmě vede u většiny lidí k váhovému přírůstku, který se obvykle pohybuje od 0,5 do 2 kilogramů. Přibývání na váze přitom v průměru vrcholí 3. ledna – poté část osob začne přírůstek shazovat, některým se to ale nepovede a nabraná kila přispívají ke kumulativnímu váhovému přírůstku v průběhu let.

Nicméně pokud se nebudeme cpát od rána do večera, a navíc volné dny využijeme i k nějakému pohybu, rozhodně nepřibereme tolik, aby se to nedalo během velmi krátké doby zase shodit.

Z čeho bychom ale obavy opravdu mít měli, to je stav našeho střevního mikrobiomu. Leckdo si možná řekne: „Od Štědrého dne do Nového roku je to jen osm dní, za tak krátkou dobu se přeci nic zásadního nemůže pokazit!“ Jenže bohužel může.

Výzkumy totiž ukazují, že změny stravovacích návyků se na složení střevního mikrobiomu projeví už za pouhé tři dny! Za těch osm dní tak mohou už být změny dostatečné na to, aby došlo ke zvýšení rizika potíží, které právě s rovnováhou střevního mikrobiomu úzce souvisejí: například přibývání na váze », poruch imunity », kardiovaskulárních nemocí, diabetu, ale i třeba bolestí kloubů » nebo potíží v oblasti psychiky a mentální výkonnosti ».

A co bychom tedy měli o svátcích pro svůj mikrobiom dělat?

Méně alkoholu

Alkohol působí devastačně na celé naše tělo a střeva nejsou výjimkou. Jeho nadměrná konzumace například vede ke zvýšení míry zánětu uvnitř střev, zhoršení funkce střevní bariéry i ke změnám v zastoupení některých střevních bakterií (např. Bacteroidetes, Firmicutes či Proteobacteria). Zajímavé přitom je, že tyto změny přispívají i poškození jater.

Týden trvající zvýšení konzumace alkoholu samozřejmě nenapáchá ve střevech tolik škody jako chronický alkoholismus, když se k tomu ale přidají i různé předvánoční večírky, určitá míra střevní dysbiózy už nastat může. Neznamená to, že bychom nutně museli být o svátcích „na suchu“, stačí jen prostě pít s mírou.

Zabijácká kombinace: cukr a tuk

Vánoce jsou samozřejmě především svátky duchovní, ateisté je zase vnímají jako oslavu rodinného štěstí… Navenek to ale spíš vypadá, že jde o oslavu jídla ve všech podobách. A právě přejídání vede nejen k přibývání na váze, ale poškozuje i střevní mikrobiom.

Pokusy na myších přitom ukázaly, že i časově omezené přejídání má na rovnováhu střevního mikrobiomu negativní vliv. Když při například vědci dávali pokusným zvířatům střídavě polovinu týdne vysoce kalorickou stravu a druhou polovinu stravu kaloricky přiměřenou, zjistili v jejich mikrobiomu stejné změny jako v případě myší, které se přejídaly kontinuálně. Šlo přitom zejména o změny, které bývají dávány do souvislosti s obezitou.

O vánočních svátcích ovšem neškodí jen zvýšený příjem kalorií, v oblasti jídla se tu obvykle sejde i spousta dalších negativních vlivů. Střevní mikrobiom například negativně reaguje na nadměrný příjem tuků a sacharidů s vysokým glykemickým indexem, a nejhorší je, když se obojí spojí. A právě to se na sklonku roku děje ve velkém – dostat do sebe ve formě cukroví za večer půl kostky másla a spoustu cukru k tomu není pro leckteré milovníky sladkého problém. Také většina hlavních jídel v období svátků obsahuje nadměrné množství obou těchto živin a k tomu spoustu živočišných bílkovin, které, pokud je konzumujeme ve velkém, také střevům nedělají dobře.

Nechat žaludek „vydechnout“

I v tomto směru je tedy třeba zachovávat uměřenost – jasně, na svátečním obědě u babičky nelze odmítnout ani ten oběd, ani její vyhlášené cukroví, pak je ale vhodné dát si jen lehkou večeři, nebo ji dokonce vynechat úplně.

Když se totiž cpeme kontinuálně a nenecháme trávicí systém „vydechnout“, mikrobiomu to vůbec nesvědčí. Naopak tzv. přerušované půsty, při nichž omezíme příjem jídla jen na určitou část dne (na 12, ale i třeba jen na 8 hodin) mají na střevní mikrobiom vliv jednoznačně pozitivní. Zvyšuje se díky nim diverzita obyvatel střev (tj. roste celkový počet druhů), a navíc vzrůstá zastoupení bakterií Lachnospiraceae, které patří mezi významné producenty butyrátu, což je mastná kyselina s pozitivním vlivem prakticky na celé tělo. Právě to je pravděpodobně důvodem, proč přerušované půsty nejen pomáhají hubnout, ale zároveň i zpomalují stárnutí a mají příznivý vliv prakticky na celé tělo. Když tedy po opulentním obědě vynecháme večeři (anebo po večerním přejídání snídani), střevům tím rozhodně prospějeme.

Probiotika, probiotika, polyfenoly

Pro kondici střevních obyvatel je zcela zásadní dostatečný příjem prebiotik, tedy vlákniny, a to jak té rozpustné, tak i nerozpustné. Ani o svátcích bychom tedy neměli zapomínat do jídelníčku zařazovat luštěniny, celozrnné obiloviny, ořechy a semena, zeleninu (hlavně tu košťálovou) či ovoce. Velmi vhodné jsou i nápoje s obsahem čekanky, která je bohatá na rozpustnou vlákninu inulin.

Prospěšná je i konzumace probiotik – ať už ve formě potravin (kvašená zelenina či mléčné výrobky, fermentované nápoje typu kombuchy…), nebo doplňků stravy.

Výrazně prospěšné mohou být i mnohé další doplňky stravy. Mohou to být ty s vysokým podílem vlákniny (například chlorela či spirulina), anebo ty s velkým obsahem polyfenolů a dalších užitečných mikroživin – třeba kurkumin, resveratrol, indol-3-karbinol, šafrán, quercetin, EGCG, guduchi, zázvor a další.

Prospěšný vliv mají i některé samostatně užívané aminokyseliny, například glutamin nebo tryptofan.

Pohyb střevům svědčí

Sledování pohádek s miskou cukroví na klíně a ochutnávání dobrot na návštěvách tak nějak k Vánocům patří, zároveň bychom ale měli do volných dní určitě vměstnat i nějakou pohybovou aktivitu. A zdaleka nejen proto, abychom „spálili přijaté kalorie“.

Právě pohyb, zejména ten aerobní nižší intenzity (třeba svižná chůze, plavání, cyklistika či v případě osob s dobrou kondicí i běh), má totiž výrazný pozitivní vliv i na střevní mikrobiom. Zvyšuje celkovou druhovou rozmanitost střevních obyvatel i podíl „přátelských“ bakterií a také pomáhá snižovat negativní vliv tučné a kaloricky bohaté stravy na trávicí trakt.

Obklopit se správnými lidmi

A perlička na závěr: Náš mikrobiom může ovlivnit nejen to, co o svátcích konzumujeme, ale i to, s kým je trávíme. Se zajímavým zjištěním v tomto směru přišli výzkumníci z Amsterdam University Medical Centre. Srovnávali dvě skupiny dobrovolníků, z nichž jedna trávila vánoční oběd se svými rodiči a druhá s rodiči partnera (v Nizozemsku není nejdůležitějším svátečním jídle štědrovečerní večeře jako u nás, ale až oběd na Boží hod). Přitom jim dvakrát odebrali vzorek stolice (poprvé 23. 12. a podruhé 27. 12., aby mohli zjistit změny v jejich střevním mikrobiomu.

Obě skupiny sice konzumovaly podobná jídla a pily srovnatelné množství alkoholu, výsledky přesto nebyly stejné: U účastníků, kteří strávili oběd u tchýně a tchána, došlo k mnohem výraznějším negativním změnám ve složení střevního mikrobiomu. Změnily se poměry celkem sedmi druhů bakterií, z nichž nejvýraznější byl úbytek bakterií rodu Ruminococcaceae. K podobným výsledkům, které mj. zvyšují riziko vzniku depresí, přitom většinou dochází následkem stresu. O osob, které sváteční oběd strávily o vlastních rodičů, sice došlo k úbytku těchto bakterií také (Vánoce jsou zjevně stresem skoro pro každého), u dobrovolníků navštěvujících své tchýně však byly změny výraznější.

Tak si ty letošní svátky užijte! Za celou Epivýživu vám přeju spoustu štěstí, zdraví a pohody – nejen pro vás a vaše milované, ale i pro bytosti, které jsou vám nejbližší: pro mikroskopické obyvatele vašich střev.

Exhalace z dopravy a průmyslu jsou pochopitelně vážný problém. Způsobují totiž nejen dýchací obtíže, ale spouštějí v těle kaskádu tzv. epigenetických změn – tj. reakcí, které ovlivňují aktivitu některých genů v naší DNA. Důsledkem může být zvýšení rizika některých vážných onemocnění, včetně nemocí srdce a cév, rakoviny plic či Alzheimerovy choroby.

Jenže škodlivin, které na náš působí, je kolem nás celá řada, a často i na místech, kde by nás to vůbec nenapadlo.

Nebezpečí číhá v plastech

V poslední době nás doslova zavalují záběry obrovských plovoucích ostrovů z plastového odpadu a smutné fotky zvířat, která setkání s ním stálo život. Jenže to zdaleka není jediný vážný důsledek plastového znečištění. Plasty se totiž v přírodě nerozkládají, pouze se rozpadnou na miliardy mikroskopických částeček, které postupně zamořují celou planetu a dostávají se i do našich těl.

Tento problém je zatím zkoumán jen krátce, takže zdaleka neznáme všechny důsledky, které to může mít. Už teď je ale například jasné, že plastové mikročástice mohou narušovat střevní mikrobiom. Porušená rovnováha uvnitř našich střev pak může následně přispět k rozvoji řady vážných onemocnění (více zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/).

Pozor na bisfenol A

Neméně nebezpečné jsou ovšem i látky, které se do plastů z různých důvodů přidávají. Jednou z těch zvláště nebezpečných je bisfenol A (BPA). Důkazy o jeho škodlivosti jsou známy již dlouho, na jejich základě bylo dokonce zakázáno jeho používání v kojeneckých láhvích, přesto se ale stále vyskytuje v řadě předmětů denní potřeby: Najdeme ho v plastových láhvích a nádobách na jídlo, hračkách, sportovních potřebách, aplikuje se na vnitřní stranu konzerv, aby tam bránil korozi a velké množství je ho také v termopapíru, na který se tisknou třeba účtenky z obchodu. Do těla se dostává především prostřednictvím potravin, které s ním přišly do kontaktu, ale může dokonce pronikat i kůží, třeba při kontaktu s účtenkami.

Bisfenol A je výrazný hormonální disruptor, který v těle konkuruje jeho vlastním steroidním hormonům, protože se váže na stejné receptory. Kromě toho má i výrazné epigenetické účinky – doposud vědci zaznamenali více než 1200 typu jeho interakcí s geny a proteiny! Výrazně snižuje především metylaci genů v DNA a ovlivňuje také další epigenetickou reakci, acetylaci histonů. Prokázány byly například jeho negativní důsledky na plodnost, schopnost erekce, riziko nemocí srdce a cév, obezity či či cukrovky, stejně jako schopnost způsobovat závažné epigenetické změny v DNA jaterních buněk. U dětí pak může způsobovat poruchy učení a chování.

Negativní epigenetické účinky mají i ftaláty a také ony působí jako hormonální disruptory. Vážně ohrožují reprodukční zdraví a při působení v těhotenství mohou způsobovat vývojové vady plodu (zvláště v oblasti pohlavních orgánů). Ftalátů přitom existuje několik typů – některé se používají k měkčení plastů (například PVC), další se přidávají do lepidel, kosmetických přípravků nebo rozpouštědel.

Platí také, že pokud na organismus působí společně ftaláty a bisfenol A, jejich negativní účinky se násobí, a stávají se tak nebezpečnými už při nízkých koncentracích.

Zdraví i nemoc se rodí na poli

Samostatnou kapitolou jsou látky užívané v zemědělství. Mnohé z nich mají dopad na zdraví opravdu závažný, přesto se nadále používají.

Typickým příkladem je jsou glyfosfátové herbicidy, jako je třeba Roundup. O škodlivosti glyfosfátu se mluví již velmi dlouho. Už v roce 2015 ho Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny označila jako potenciální karcinogen. V loňském roce pak byla zveřejněna studie prokazující, že expozice glyfosfátu zvyšuje riziko nádorového onemocnění jménem non-Hodkinův lymfom o alarmujících 41 %.

Glyfosfát je přitom celosvětově nejpoužívanější herbicid, využívá se už od roku 1950, a princip jeho působení je epigenetický. Blokuje totiž v rostlinách tvorbu enzymu nezbytného pro metabolismus bílkovin. Rostliny pak trpí jejich nedostatkem a umírají. Živočichové tento enzym nemají, proto byl pro ně glyfosfát dlouho považován za neškodný. Jenže se ukázalo, že i v případě živočichů včetně člověka způsobuje tato látka epigenetické změny, zejména v oblasti metylace genů a acetylace histonů, které následně zvyšují riziko vzniku řady závažných chorob, včetně řady druhů rakoviny.

Navíc bohužel platí, že při početí se tyto změny přenášejí i na potomky – u potomků krys vystavených působení glyfosfátu například v důsledku toho došlo k rozvoji onemocnění ledvin (až o 40 %), prostaty či vaječníků a byl u nich zaznamenám vyšší výskyt obezity i vrozených vad.

Přes všechna tato zjištění, a také přestože například v USA bylo na tamního výrobce glyfosfátu, společnost Monsanto, podáno několik tisíc žalob od onkologických pacientů, k plošnému zákazu jeho používání doposud nedošlo. U nás od loňského roku platí pouze zákaz použití glyfosfátu k urychlení dozrávání a vysoušení řepky a obilovin.

Negativní epigenetické účinky byly prokázány také u několika tříd pesticidů a dalších látek používaných v zemědělství. Další kategorii škodlivin s negativními epigenetickými účinky, které se často vyskytují v potravinách, pak představují těžké kovy.

Jak se bránit?

Jak je vidět, důsledky působení škodlivin z životního prostředí mohou být opravdu závažné, a to nejen pro osoby, které jsou jim přímo vystaveny, ale i pro jejich potomky. Bránit se tomu můžeme dvěma cestami. Tou první je důsledná snaha o zmírnění působení těchto jedů, byť úplně se jim vyhnout dnes už bohužel nejde. Tou druhou je pak snaha o nápravu co největšího počtu jimi způsobených epigenetických změn.

V rámci první cesty je vhodné dodržovat například následující zásady:

• Kupujte potraviny, které nebyly vystaveny působení pesticidů, herbicidů a dalších škodlivin, ať už jde o ty označené symbolem BIO nebo o produkty lokálních farmářů, k nimž máte důvěru.
• Vyhýbejte se oblastem se znečištěným prostředím. Pokud to není možné, sledujte zpravodajství a při zhoršených rozptylových podmínkách omezte pobyt venku a fyzickou zátěž.
• Omezte používání plastových láhví, nádob na potraviny a plastových obalů, popřípadě volte ty bez obsahu bisfenolu A a ftalátů. V plastových nádobách neohřívejte jídlo a nelijte do nich horké tekutiny. Použité plasty důsledně třiďte.
• Nekupujte konzervované potraviny.
• Pokud si v obchodě berete účtenky, omezte dobu kontaktu s nimi a poté si umyjte ruce.
• Pozorně sledujte složení kupovaných kosmetických přípravků.
• Podporujte iniciativy prosazující omezení používání toxických látek v průmyslu, zemědělství a dalších oblastech.

Vsaďte na zdravou životosprávu

Jak už jsme uvedli, působení škodlivin z životního prostředí sice můžeme výrazně omezit, zcela se jim vyhnout je však bohužel zcela nemožné. Proto bychom se měli zároveň snažit jejich negativní dopady co nejvíce zmírnit. Negativní epigenetické změny jsou do značné míry zvratné, a faktory, které je ovlivňují, se dotýkají především našeho životního stylu.

Naprostým základem by mělo být zaměření se na kvalitu stravy, a to nejen co do volby potravin s minimem škodlivin, ale i co do obsahu živin. Výživa je totiž nejen jedním z nejvýznamnějších epigenetických faktorů, a zároveň platí, že epigenetické změny vzniklé působením toxinů z prostředí mohou výrazně zvýšit citlivost těla vůči dietním přešlapům.

Nedávno například proběhl zajímavý výzkum, v němž vědci mláďata potkanů krátce po narození vystavili působení bisfenolu A, a ten u nich způsobil epigenetické změny v jaterních buňkách. Když byly mláďatům dva měsíce, byly sice tyto změny u nich stále přítomné, nijak se ale navenek neprojevovaly. Jenže v tom okamžiku přišla další rána: část těchto zvířat začali vědci krmit typickou západní stravou bohatou na sacharidy, nasycené tuky a cholesterol.

Takový jídelníček je samozřejmě škodlivý kdykoliv a pro kohokoliv, jenže tady to bylo horší. Játra poznamenaná epigenetickými změnami totiž nedokázala tukovou nálož zpracovávat, docházelo k jejich poškození na buněčné úrovni i celkovému zvětšení tohoto orgánu. Zároveň došlo k aktivaci genu s označením Egr1, který následně zahájil kaskádu změn aktivity celé řady dalších důležitých genů. V tom okamžiku u postižených potkanů výrazně vzrostlo riziko nemocí souvisejících s poruchami metabolismu (nemoci srdce a cév, cukrovka a další) a také se u nich celkově urychlilo stárnutí.

Dalšími významnými pozitivními epigenetickými faktory je pravidelný pohyb či dostatečný spánek, těmi negativními pak zejména obezita, kouření a stres.

Užitečné doplňky stravy

Vhodnou volbou mohou být i některé přírodní látky, které mají schopnost zmírnit působení škodlivin z prostředí a popřípadě i aspoň částečně eliminovat negativní epigenetické změny, které jejich následkem vznikly. Zde je malý výběr:

Genistein

Látka obsažená zejména v sójových bobech má epigenetické účinky a zároveň působí jako fytoestrogen. Díky tomu dokáže například snižovat negativní účinky působení bisfenolu A.

Kurkumin

Tato látka se vyznačuje širokospektrálním pozitivním epigenetickým působením, podporuje zdraví jater a ledvin a byla prokázána i její schopnost chránit tělo před negativními účinky některých škodlivin z prostředí, zejména těžkých kovů a také nikotinu.

Omega-3

Hned několik studií potvrdilo, že tyto esenciální nenasycené mastné kyseliny chrání tělo před účinky těžkých kovů a nečistot z ovzduší. Při podávání v dětském věku rovněž výrazně snižují riziko astmatu, které je u dětí pobývajících ve znečištěných oblastech značně zvýšené. Zvláště efektivně fungují v kombinaci s vitaminem D3.

Vitaminy

Schopnost chránit tělo proti negativním účinkům toxinů z prostředí byla prokázána u vitaminů D3, C, E, A, karotenoidů a vitaminů skupiny B. Z posledních jmenovaných je zvláště důležitá kyselina listová, která funguje jako donor metylu, a tudíž je schopna bránit nebezpečné hypometylaci vznikající například působením bisfenolu A. Velmi důležité je to zejména v době těhotenství, kdy právě nedostatek kyseliny listové způsobuje vážná poškození nervové soustavy plodu.

Chlorella

Tato jednobuněčná sladkovodní řasa je jedním z nejúčinnějších přírodních detoxikačních prostředků. Pomáhá z těla odstranit těžké kovy, polychlorované bifenyly a další toxiny, a navíc podporuje regeneraci jater coby hlavního detoxikačního orgánu.

Autismus (přesněji řečeno poruchy autistického spektra, protože těch je popsána celá řada) je vývojová duševní porucha, která se projevuje zejména narušenou sociální interakcí, opakujícími se vzorci chování a problémy v oblasti komunikace. Velká část autistů obtížně reguluje své chování, jsou spíše samotářští, a při některých formách autismu (např. při Aspergově syndromu) si mnohdy vytvářejí celé imaginární světy.

Často bývá autismus spojen i s mentální retardací – dříve se uvádělo, že až v 75 % případů, dnes je ale tento odhad výrazně nižší, protože přibývá lidí, jimž je diagnostikován právě zmíněný Aspergův syndrom, jehož nositelé mají inteligenci normální, či dokonce velmi vysokou. Tito lidé byli dříve často prostě označováni jako „divní“ a teprve v posledních letech u nich bývá diagnostikován autismus.

Autismus se obvykle naplno projeví okolo třetího roku věku dítěte, některé příznaky lze však pozorovat již v prvních měsících života – tyto děti obvykle méně komunikují, nevyhledávají oční kontakt a dávají přednost věcem před obličeji. Častěji jím trpí chlapci, pokud se ale autismus vyskytne u dívek, bývá jejich postižení vážnější.

Při vzniku autismu hrají zcela jistě roli genetické vlivy. U jednovaječných dvojčat je pravděpodobnost toho, že budou postižena obě, větší než 60 % (některé studie uvádějí až 90 %). Nicméně stále chybí důkaz, že by tento problém souvisel s nějakou konkrétní genetickou odchylkou. Proto se odborníci spíše přiklánějí k názoru, že jde o kombinaci určitých genetických dispozic s dalšími vlivy. Vysoká shoda postižení u jednovaječných dvojčat pak může být způsobena například vlivy působícími v těhotenství. A jaké faktory tedy podle posledních výzkumů mohou ke vzniku poruch autistického spektra vést?

V hlavní roli epigenetika

V posledních letech, s rozvojem vědního oboru jménem epigenetika, přibývá výzkumů, které hledají příčinu vzniku autismu v biochemických reakcích, které ovlivňují aktivitu genů v DNA. Mozek autistů totiž vykazuje určité odlišnosti od mozku zdravých osob, například menší velikost neuronů a jejich odlišnou hustotu v různých oblastech. Tyto rozdíly vznikají pravděpodobně z důvodů poruch v oblasti neurogeneze (tvorby nervových buněk) a apoptózy (buněčné smrti), což jsou procesy, které jsou z velké míry ovlivňovány právě epigenetickými procesy.

Rozdílů v oblasti epigenetických vzorců již byla potvrzena celá řada. U jedné z poruch autistického spektra byly například nalezeny rozdíly v metylaci hned na 55 místech genomu, potvrzeny byly i rozdíly v acetylaci histonů (zejména v oblasti histonu H3) i koncentracích některých microRNA což jsou krátké řetězce ribonukleových kyselin, které nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zablokovat „čtení“ řady genů v DNA. Dokonce byly nalezeny i rozdíly v hladinách microRNA v krvi, což je velmi důležitá informace. Znamená to totiž, že by v budoucnu mohlo jít autismus diagnostikovat už v raném věku právě pomocí detekce microRNA.

Zajímavé přitom je, že některé teorie dávají vznik autismu do souvislosti s působením toxinů z životního prostředí (například rtuti). Právě těžké kovy přitom způsobují kromě akutních otrav i celou řadu negativních epigenetických změn.

Nezbytný vitamin D

Tento vitamin byl dlouho zmiňován hlavně v souvislosti s vývojem kostí a prevencí osteoporózy, stále více výzkumů však potvrzuje, že jeho význam v organismu je mnohem zásadnější, a to i díky jeho epigenetickému působení. Jeho deficit se podílí na vzniku celé řady vážných onemocnění. A protože je vitamin D nezbytný i pro správný vývoj mozku, není překvapující, že může souviset i s rozvojem poruch autistického spektra.

Zcela klíčový je pravděpodobně význam této živiny v průběhu těhotenství. Analýza krve více než tří tisíc švédských novorozenců například ukázala, že ti, kteří mají deficit vitaminu D, mají o 33 % vyšší riziko, že budou trpět autismem. Nizozemská studie sledující více než 4 000 dětí pak zjistila, že pokud má žena nedostatek vitaminu D, tak riziko autismu jejího dítěte stoupá více než dvojnásobně.

Výzkumy rovněž ukázaly, že podávání vitaminu D může u dětí zmírnit intenzitu příznaků autismu.

Mohou za autismus mitochondrie?

Řada výzkumů obrací pozornost k souvislostem autismu s funkcí mitochondrií. Mitochondrie jsou malé buněčné organely, jejichž hlavní funkcí je přeměňovat živiny na energii pomocí oxidace. Právě u dětí s poruchami autistického spektra přitom byla často pozorována dysfunkce v oblasti mitochondrií, a to především v oblasti narušeného oxidačně-redukčního metabolismu uvnitř těchto organel. Některé výzkumy uvádějí výskyt těchto poruch až u 80 % autistických dětí, u jiných jsou ale výsledky výrazně nižší.

S autismem navíc obvykle souvisejí různé abnormality, například zvýšený oxidativní stres, nedostatek hormonu glutathionu či nadbytek látky TNF-alfa, a právě tyto skutečnosti mohou rovněž negativně ovlivňovat funkci mitochondrií.

Stejně jako v případě epigenetických reakcí zde navíc platí i možná souvislost s působení některých toxinů z životního prostředí. Funkci mitochondrií totiž mohou vážně narušovat například těžké kovy, polychlorované bifenyly, či pesticidů, což jsou rovněž často zmiňované možné souvislosti vzniku autismu.

Podceňovaný střevní mikrobiom

Řada vědců obrací svou pozornost také ke střevními mikrobiomu. Tímto termínem označujeme obrovskou populaci mikroorganismů obývajících  naše střeva, mezi něž patří bakterie, viry, kvasinky a další – dohromady je jich více  než vlastních buněk našeho těla. V posledních letech přibývá nemocí a poruch, u nichž je potvrzena souvislost s narušením střevního mikrobiomu, a právě autismus může být jednou z nich. (Více o mikrobiomu čtěte zde: https://www.epivyziva.cz/tajemny-svet-uvnitr-nasich-strev-bakterie-ovlivnuji-nase-zdravi-i-genetickou-informaci/)

K narušení rovnováhy střevního mikrobiomu přitom dochází z celé řady příčin. Může jít o vlivy působící v těhotenství a při porodu (střeva dítěte jsou totiž v právě průběhu těhotenství a porodu osídlována mikrobiomem matky), vliv výživy (zejména při absenci kojení), časté užívání antibiotik nebo nadměrná hygiena v prvních letech života, kdy kontakt dítěte s mikroorganismy podporuje správný vývoj mikrobiomu.

Zajímavý je přitom i fakt, že některé bakterie, které jsou součástí střevního mikrobiomu, produkují látky, které následně ovlivňují funkci mitochondrií. Jde zejména o mastné kyseliny s krátkým řetězcem, konkrétně o butyrát a propionát.

Velkou roli zde může hrát zejména propionát. Jedna z často zmiňovaných hypotéz totiž říká, že když je organismus v určitých obdobích vývoje vystaven zvýšené koncentraci této látky, vede to k odchylkám v jeho vývoji mozku a v chování, které jsou typické právě pro poruchy autistického spektra. Tomu by napovídala i skutečnosti, že stolici autistů přitom bylo nalezeno zvýšené množství propionátu.

Propionát je ve střevech produkován některými druhy bakterií, zejména bakteriemi rodu Clostridia a Desulfovibrio, které jej vyrábějí ze sacharidů a aminokyselin, zejména těch obsažených v pšenici. V této souvislosti je zajímavé, že dětem s autismem bývá některými výživovými směry doporučována bezlepková (popř. i bezmléčná) strava. Účinnost těchto opatření však zatím nebyla dostatečně vědecky prokázána.

Je autismus infekční?

U lidí s autismem byl opakovaně ve střevech potvrzen zvýšený výskyt právě bakterií Clostridia a Desulfovibrio, což vede k domněnce, že tato porucha může mít rovněž infekční příčinu. Oba typy bakterií mají přitom vysokou míru rezistence vůči antibiotikům. A když už mluvíme o antibioticích, tak některé hypotézy dávají zvýšené riziko autismu do souvislosti právě s nadužíváním antibiotik, která narušují rovnováhu střevní mikroflóry.

Jde autismus léčit?

Přes všechny výše uvedené informace bohužel stále nemůžeme říci, že dokážeme autismus vyléčit. Nadějné ovšem je, že prakticky všechny výše uvedené faktory jde alespoň částečně zvrátit. Určitě se tedy v případě autistických dětí (a také v případě žen, které jsou těhotné nebo se otěhotnět chystají) vyplatí mít pod kontrolou faktory, které ovlivňují průběh epigenetických reakcí v těle a stav střevního mikrobiomu – zaměřit se na ozdravění jídelníčku, zejména ve smyslu snížení příjmu sacharidů, nasycených tuků a potravních aditiv a vyhledávání zdravého životního prostředí. Pokud je to možné, určitě se vyplatí preferovat kojení před umělou výživou, nepřehánět to s hygienou a vyhnout se nadužívání antibiotik.

Pokud jde o přírodní substance užívané jako doplňky stravy, spolehlivě zatím jejich účinnost potvrzena nebyla. Uvádíme tedy aspoň ty, které z pohledu dosud uskutečněných studií vypadají nadějně.

Butyrát

Jde o látku produkovanou některými typy střevních bakterií, která má epigenetické účinky a výrazně ovlivňuje funkci mitochondrií, a to včetně mitochondrií mozkových buněk. Její podávání se ukázalo účinné u řady psychiatrických diagnóz, například u depresí, tak i u některých typů demencí (včetně Alzheimerovy choroby), a dokonce i při poškození mozku vlivem zranění. První výzkumy na toto téma (zatím provedené jen na zvířecích modelech) pak ukazují, že by mohl být prospěšný i pro osoby s autismem.

Vitamin D3

Jak už jsme uvedli výše, nedostatek tohoto vitaminu pravděpodobně hraje při vzniku autismu velkou roli a jeho podávání může též zmírnit jeho příznaky. Proto je jeho doplňování důležité nejen u dětí do jednoho roku (v ČR jej ostatně všichni kojenci dostávají na předpis), ale především také u těhotných žen a těch, které se otěhotnět chystají. Trojka v názvu vitaminu znamená, že jde o živočišnou formu vitaminu D, která je ve srovnání s rostlinnou formou D2 pro tělo lépe využitelná.

Chlorela

Některé výzkumy například popisují pozitivní účinky dlouhodobého užívání chlorely. Tato mikroskopická sladkovodní řasa totiž dokáže z organismu efektivně odstraňovat rtuť a také ovlivňovat metabolismus sloučenin síry, který často bývá u autistů narušen. Chlorela také chrání hormon glutathion před oxidací volnými radikály a rovněž vykazuje ochranný efekt na střevní sliznici. K prokázání účinnosti chlorely v případě autismu jsou však zapotřebí ještě další výzkumy.

EGCG

Zajímavě vypadají také výzkumy zaměřené na využití extraktu ze zeleného čaje, který je bohatým zdrojem epigalokatechin galátu. Tato látka například dokázala u pokusných potkanů odstranit autistické příznaky vyvolané působením valpronátu.

Omega-3

Ačkoliv již byly popsány případy, kdy po podávání těchto nenasycených mastných kyselin vedlo ke zlepšení příznaků autismu, jejich účinnost v tomto směru nebyla zatím spolehlivě prokázána. Jde však o zcela stěžejní živinu pro vývoj mozku, takže je její užívání (nejen) u autistických dětí žádoucí. Její dostatečný příjem je pak zcela klíčový v době těhotenství.

Játra bývají označována jako hlavní detoxikační orgán těla – právě v nich jsou totiž rozkládány takřka všechny toxické látky, které se do organismu dostanou potravou či ze životního prostředí. To však zdaleka není jediná funkce tohoto orgánu. V játrech rovněž probíhají hlavní metabolické reakce související s rozkladem a využitím základních živin, tedy sacharidů, bílkovin a tuků, vzniká zde řada látek nezbytných pro fungování organismu a řada dalších je tu skladována. Odbourává se tu alkohol či léky, stejně jako produkty našeho vlastního metabolismu. Játra se ovšem podílejí i na udržování rovnováhy kyselin a zásad v těle a také ovlivňují aktivitu některých hormonů.

Z tohoto výčtu je jasné, že jakmile jsou játra přetížená, nebo dokonce dojde k jejich poškození, může to mít neblahé následky na fungování celého těla.

To, že s játry není něco v pořádku, se přitom může projevovat různými způsoby: Často to bývá výrazná únava, bolesti hlavy, kožní problémy (například ekzém), ale i třeba zvýšené zahlenění nebo poruchy menstruačního cyklu.

Co játrům škodí a co prospívá?

Játra si musejí poradit skoro se vším, co se do organismu dostává potravou, s vdechovaným vzduchem či přes kůži – ať už to jsou nezbytné živiny nebo škodlivé toxiny. Jejich kondici tedy můžeme ovlivnit především tím, co jíme a pijeme.

Játrům škodí nadměrný příjem tuků, zvláště těch nasycených. Zvláště výrazně je zatěžují pokrmy smažené. Stejně tak jim ale může škodit i nadbytek cukrů ve stravě, zvláště těch s vysokým glykemickým indexem, které podporují ukládání tuků – nejen do tukové tkáně, ale i právě do jater. Zcela zbytečnou zátěž ovšem představují potravní aditiva, tedy různá syntetická dochucovadla, barviva či konzervanty – i když třeba nejsou přímo toxické, naše játra je zkrátka zpracovat musí.

Poměrně známý je škodlivý vliv alkoholu, který dokáže játra poškodit nevratným způsobem. Stejně tak ale játrům škodí i drogy, některé léky, pesticidy a další látky používané k ošetřování rostlin, těžké kovy, škodliviny z ovzduší či vody a řada dalších cizorodých chemikálií. Negativně působí i obezita.

Pozitivně naopak působí řada látek obsažených v rostlinné stravě, zejména ty z kategorie polyfenolů. Prospěšný je rovněž pravidelný pohyb.

Velice efektivně pak dokáží zdraví jater ovlivňovat některé byliny a živiny. Pozitivní efekt byl prokázán u celé řady přírodních substancí, my se ale blíže podíváme na ty, které játra ovlivňují i díky svému epigenetickému působení.

Ostropestřec mariánský (sylimarin)

Ostropestřec je nejčastěji užívaná bylina na podporu funkce jater, extrakt z ní je dokonce součástí řady léků. Zejména v případě doplňků stravy se můžete setkat s názvem silymarin, který se používá pro několik látek ze skupiny flavonolignanů, které jsou zodpovědné za účinky ostropestřce – silybin A, silybin B, isosilybin A, isosilybin B, silychristin a silydianin.

Zmíněné flavonolignany mají silné antioxidační, ale i epigenetické účinky – jsou tedy schopny ovlivňovat míru aktivity řady důležitých genů v naší DNA. Regulují přitom zejména dvě základní epigenetické reakce, které jsou schopny vypínat či zapínat naše geny – metylaci DNA a acetylaci histonů. Ovlivňují však i procesy týkající se buněčné signalizace, tj. přenosu informací, které ovlivňují chování jednotlivých buněk v těle.

Ostropestřec má výrazné protizánětlivé a antioxidační účinky, potlačuje například tvorbu látek jménem cytokiny, které podporují průběh zánětlivých reakcí v těle. Chrání také játra před působením toxinů, zlepšuje funkci mitochondrií v jejich buňkách a je účinný v boji proti ztučnění jater, ať už je jeho příčinou nadměrná konzumace alkoholu či jiné důvody.

Ostropestřec také výrazně podporuje regenerační schopnosti tkání, což z něj činí bylinku vhodnou nejen pro podporu a obnovu funkce jater, ale také pro sportovce či osoby v rekonvalescenci. Svým epigenetickým účinkům ovšem vděčí i za protirakovinné působení, které se uplatňuje například v prevenci a léčbě rakoviny jater, střev, plic či prostaty.

Resveratrol

Barvivo obsažené především v červeném víně v sobě kombinuje silné antioxidační a epigenetické účinky – reguluje jak metylaci genů, tak i acetylaci histonů. Má pozitivní vliv na fungování celé řady systémů našeho těla a výjimkou nejsou ani naše játra.

V první řadě jde o efektivní hepatoprotektivní činidlo, tj. látku která chrání jaterní buňky před poškozením. To se týká jak poškození prostřednictvím alkoholu, ale i působením dalších toxických látek či volných radikálů. Omezuje apoptózu (buněčnou smrt) jaterních buněk, chrání játra před nekrózou, působí proti steatóze neboli ztučnění jater a také proti fibróze neboli zmnožení vaziva v játrech, které obvykle předchází vzniku cirhózy.

Resveratrol dokonce snižuje riziko rakoviny jater, protože brání proliferaci (rychlému množení) nádorových buněk. V pokusech na myších byla také prokázána schopnost resveratrolu zvyšovat šanci na přežití po transplantaci jater.

Chlorela

Jednobuněčná sladkovodní řasa je známým prostředkem na podporu detoxikace jater i celého těla. I ona ovšem za část svých účinků vděčí epigenetickému působení, zejména schopnosti regulovat celkovou míru metylace naší DNA.

Chlorela pomáhá z těla vylučovat řadu toxických látek, zejména těžkých kovů (včetně rtuti a olova) a dioxinu. Účinně chrání jaterní buňky proti poškození volnými radikály i toxiny a podporuje regeneraci již poškozené jaterní tkáně. Působí ovšem také proti ztučnění a fibróze jater.

Kurkumin

Barvivo obsažené v kořeni kurkumy představuje jednu z nejznámějších epigeneticky působících živin. Pozitivně ovlivňuje všechny hlavní epigenetické reakce a má příznivý vliv v prevenci a léčbě celé řad onemocnění – od rakoviny, přes cukrovku, autoimunitní onemocnění, prostatu až třeba po padání vlasů. Velmi efektivně přitom může ovlivňovat i zdraví našich jater, a to hned několika cestami.

Kurkumin má kormě epigenetického působení i velice silný antioxidační potenciál, díky kterému efektivně chrání jaterní buňky. Jeho hepatoprotektivní efekt se ovšem projevuje i ochranou jater proti působení alkoholu, toxických látek a také vedlejších účinků léků. Zároveň také podporuje regeneraci jater při již vzniklém poškození. Kurkumin rovněž působí proti ztučnění jater i jejich fibróze a cirhóze.

Rozmarýn

Známá bylinka obsahuje hned několik látek s epigenetickými účinky: karonosol, kyselinu karnosolovou, ursolovou a rozmarýnovou. Celkově zlepšuje funkci jater, chrání jejich buňky před působením volných radikálů i toxických chemikálií, brání ukládání tuků v játrech a působí i proti fibróze a cirhóze.