Bromelain lze získat přímo z ovoce, pro výrobu doplňků stravy se ale využívá zejména bromelain ze stonku ananasovníku – ten je totiž za normálních okolností odpadním produktem, a přitom je právě v něm koncentrace bromelainu velmi vysoká. Složení enzymu z plodů a stonku je ovšem mírně odlišné – bromelain ze stonku obsahuje více proteáz. (2)

Historie

Ananas je tradiční rostlinou tropických a subtropických oblastí, pěstuje se zejména na Filipínách, Havaji, v Thajsku, Indonézii, Malaisii, Keni, Indii, Číně a dalších zemích. Jeho léčivé účinky byly známy zejména v tradiční medicíně Střední a Jižní Ameriky – zdejší obyvatelé využívali ananasové obklady na rány a jiné kožní problémy a šťávu pili při zažívacích potížích. Samotný bromelain byl poprvé izolován z ananasové šťávy v roce 1891, jako doplněk stravy se využívá od roku 1957.

Léčivé účinky

Bromelain je sice v první řadě směsí proteolytických enzymů, jeho pozitivní účinky na lidský organismus jsou ale zprostředkovány i jinými cestami, než je pouze rozklad bílkovin. Má například poměrně výrazné epigenetické účinky – ovlivňuje aktivitu řady genů účastnících se buněčné signalizace (tj. procesů, které ovlivňují chování buněk) i tvorbu microRNA, což jsou krátké úseky RNA, jež nenesou žádnou genetickou informaci, dokáží ale zcela zastavit proces tvorby bílkovin podle jednotlivých genů. Ovlivňovat ale může i metabolismus tuků, jehož poruchy mohou přispět ke vzniku mnoha potíží, včetně nádorového bujení. (4)

Protizánětlivé působení

Bromelain patří mezi nejsilnější přírodní protizánětlivé prostředky, ovlivňuje totiž většinu mechanismů, které se účastní vzniku zánětlivých procesů. Zásadní je zejména jeho schopnost potlačit produkci enzymu COX-2, který je nezbytný pro průběh reakce, při níž vzniká z kyseliny arachidonové prostaglandin E2 – látka, která přímo způsobuje zánět a která se podílí i na vzniku řady potíží souvisejících se zánětem, včetně například nádorového bujení. Bromelain také reguluje produkci cytokinů, což jsou další látky podílející se na vzniku zánětu – v tomto směru je zajímavé, že působí dvěma směry: na jedné straně podporuje tvorbu látek, které aktivují imunitní systém a umožňují rychlou reakci na buněčný stres, a na druhé straně potlačuje tvorbu cytokinů v okamžiku, kdy jsou imunitní buňky již aktivované a zánět již probíhá. Zároveň reguluje pronikání imunitních buněk do poškozených tkání, což je další důležitý mechanismus vzniku zánětu, a také ovlivňuje produkci tzv. transformujícího růstového faktoru TGF-beta, jednoho z hlavních regulátorů zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. (5-8)

Imunita a antimikrobiální působení

Bromelain rovněž patří mezi prostředky efektivně stimulující imunitu. Kromě regulace tvorby cytokinů například aktivuje celé spektrum imunitních buněk, například makrofágy, NK buňky a T-lymfocyty. (9, 10)

Bromelain také přímo působí na některé mikroby. Poměrně účinný je u infekčních střevních onemocněních způsobujících průjmy, jako jsou například ty způsobené bakteriemi Escherichia coli či Vibrio cholera. Ovlivňuje totiž jejich signální dráhy a v případě E. coli dokáže rovněž ovlivnit specifické receptory střevní sliznice a tím zabránit mikrobům, aby se na ni přichytily. Pomáhá však zmírnit i třeba kvasinkové infekce a působí i proti některým parazitům v trávicím traktu – zejména proti hlísticím. (9, 14)

Kombinace bromealinu a kurkuminu je dokonce efektivní při posílení imunity pro boj proti COVIDu-19, a to samé platí pro kombinaci bromelainu s acetylcysteinem. (38, 39)

Bromelain navíc může být velice efektivní i při léčbě antibiotiky – zvyšuje totiž jejich biologickou dostupnost (to se projeví například zvýšením koncentrace příslušného léku v krvi) a zmírňuje jejich vedlejší účinky. U řady onemocnění, například zánětů močového měchýře či dutin, bronchitidě a pneumonii tak bylo prokázáno, že kombinace antibiotik s bromelainem je účinnější než samotná antibiotika (9, 14).

Autoimunitní onemocnění

Při autoimunitních onemocněních hraje důležitou roli protizánětlivé působení bromelainu, zejména pak jeho schopnost regulovat tvorbu TNF-alfa, což je jeden z velice silných cytokinů podporujících vznik zánětu. Právě u autoimunitních onemocněních, zejména pak při těch postihujících střeva, přitom hraje TNF-alfa klíčovou roli. Zejmén u osob trpících autoimunitními střevními onemocněními (například Crohnovou chorobou či ulcerózní kolitidou) dokáže bromelain efektivně zmírnit intenzitu příznaků a velmi účinný je i při revmatoidní artritidě – při ní kromě zánětu snižuje i otok a bolestivost. (9, 11, 12)

Výzkumy naznačují i možnou účinnost bromelainu při sklerodermii, což je onemocnění, které nejprve postihuje kůži, postupně ale napadá i pojivové tkáně a vnitřní orgány. (37)

Nádorová onemocnění

Předmětem řady výzkumů se staly protinádorové účinky bromelainu. Ukazuje se totiž, že v boji proti rakovině může být velice efektivní, protože proti ní působí pomocí hned několika mechanismů:

Jedním z nich je regulace buněčného růstu a smrti. Buněčný cyklus je totiž v těle kontrolován mj. dvěma cestami. První je kontrola proliferace, tj. buněčného dělení, protože právě nádorové buňky se vyznačují schopností velmi rychlého, neregulovaného dělení. Druhá je pak apoptóza neboli buněčná smrt, při níž poškozená buňka, která by se mohla stát zárodkem nádorového bujení, zahubí sama sebe – také tato schopnost je při vzniku rakoviny narušena. Bromelain přitom dokáže selektivně podpořit právě apoptózu nádorových buněk. Zvyšuje totiž aktivitu genu p53, který je občas přezdíván jako „protinádorový policajt“. Díky tomu dochází k tvorbě bílkoviny Bax, která přispívá k narušení membrány mitochondrií nádorových buněk. Zároveň snižuje aktivitu látek, které zvyšují schopnost přežití nádorových buněk. (5, 15, 16)

Zajímavou součástí protinádorového působení bromelainu je potlačení aktivace krevních destiček. Nádorové buňky totiž mají řadu strategií, které zvyšují jejich šanci na přežití, a jednou z nich je i právě aktivace krevních destiček. Ty se poté okolo vznikajícího nádoru shlukují, čímž znemožňují imunitním buňkám, aby ho rozpoznaly a zničily. (5, 17)

Aby nádor mohl růst, potřebuje výživu, a proto v něm vznikají nové cévy, které by dopravily živiny a kyslík ke všem jeho buňkám. Jde o proces jménem angioneogeneze. A právě bromelain patří i mezi látky, které dokáží angioneogenezi účinně potlačovat. (18, 19)

Další důležitou cestou, pomocí níž bromelain při rakovině pomáhá, je omezení vzniku metastáz. Omezuje totiž aktivaci nukleárního faktoru NF-kB, který je nezbytný pro fungování bílkovin, jež se vyskytují na povrchu nádorových buněk a umožňují jim přichycení na jednotlivé tkáně v těle. (20)

Protirakovinná aktivita bromelainu se uplatňuje u velkého množství typů nádorů, zvláště efektivní je u nádorů tlustého střeva (především těch, při nichž je přítomna mutace na KRAS genu), prsu, plic, žaludku, kůže, slinivky a také při leukemii. (1, 4, 5, 36)

Nemoci srdce a cév

Vliv bromelainu na potlačení shlukování krevních destiček se neuplatňuje pouze v prevenci a léčbě nádorů, ale i srdečně cévních onemocnění. Díky němu (a také díky schopnosti regulovat hladinu fibrinogenu v krvi) brání vzniku krevních sraženin. Pomáhá rovněž snížit tlak, redukovat množství aterosklerotických usazenin v cévách a snižuje intenzitu příznaků ischemické choroby srdeční, dříve nazývané angina pectoris – typické záchvaty této nemoci se v rámci jedné ze studií při užívání bromelainu zcela vymizely a znovu se projevily až dva měsíce po jeho vysazení. (5, 21, 22)

Další studie pak popsala účinnost bromelainu při akutní tromboflebitidě (zánětlivé onemocnění žil provázené tvorbou sraženin), kdy došlo ke zmírnění bolesti, zánětu a otoku, a vhodný je i při křečových žilách. (23, 25)

Artróza

Bromelain sice nedokáže ovlivnit samotné příčiny vzniku artrózy, při nejčastějším kloubním onemocnění se ale výrazně uplatňuje jeho schopnost bromelainu zmírňovat zánět, otok a bolestivost – v tomto směru funguje srovnatelně s léky ze skupiny nesteroidních antirevmatik. V jedné ze studií na toto téma například došlo u dobrovolníků s artrózou kolen po třech týdnech užívání k 80% redukci zmíněných příznaků. Dávkování se v rámci různých studií pohybovalo od 160 do 1890 mg/den, přičemž terapeutický efekt byl zaznamenán už při nejnižším dávkování. Významnější účinky byly zjištěny při dávkách od 540 mg. (26)

Zranění a pooperační stavy

Schopnost bromelainu potlačit shlukování krevních destiček se může uplatnit i při léčbě zranění. Při jedné ze studií, která byla proveden již v roce 1960, byl například podáván boxerům, kteří měli po zápase četné podlitiny v oblasti obličeje a paží – po pouhých čtyřech dnech došlo k jejich prakticky úplnému vymizení. (27)

Bromelain zároveň dokáže účinně zmírňovat i posttraumatické otoky, používá se k léčbě akutních sportovních zranění (konkrétně k poranění svalů a šlach) a krém s jeho obsahem také podporuje léčbu popálenin. Po chirurgických zákrocích pak bromelain výrazně zkracuje dobu hojení, není však vhodné jeho užívání ve 2 týdnech před nimi kvůli zvýšenému riziku krvácení. (1, 28-30, 63)

Ve spojení se speciálním cvičením se osvědčil také při syndromu karpálního tunelu. (31)

Zánět dutin

Výzkumy rovněž naznačují, že bromelain může být velmi užitečný i pro osoby trpící chronickým zánětem dutin. Dávka 500 mg 2x denně po dobu 30 dní u nich výrazně snížila tvorbu hlenu v dutinách. (32)

Astma a alergie

Bromelain dokáže snížit alergickou senzibilizaci a intenzitu příznaku po setkání s alergenem. To se spolu s jeho protizánětlivým působením příznivě projeví jak při astmatu, tak i u ostatních typů alergií. (33)

Hubnutí

Bromelain může být užitečný i při redukci váhy. Podporuje totiž spalování tuků, potlačuje vznik a diferenciaci tukových buněk, čímž pomáhá omezit ukládání tuků, a také podporuje apoptózu tukových buněk. (34)

Peyronieho choroba

Naději přináší bromelain i mužům trpícím Peyronieho nemocí. Jde o zakřivení penisu, které se vyskytuje většinou u starších mužů a zcela jim znemožňuje sexuální aktivitu. Za jednu z příčin jejího vzniku je považována zvýšená hladina kolagenu a plaku v krvi, která vzniká v důsledku špatné funkce trávicích enzymů. Bromelain přitom pomáhá právě kolagen z krve štěpit. (37)

Trávicí potíže

Vzhledem k tomu, že bromelain obsahuje směs proteolytických enzymů, dokáže výrazně podpořit trávení bílkovin a často se používá i u dalších trávicích potíží. Efektivně například dokáže zmírňovat zácpu a působí i proti žaludečním vředům. (35, 37)

Užívání a kontraindikace

Bromelain se dobře vstřebává (do krve se obvykle vstřebá okolo 40 % zkonzumovaného množství) a jeho užívání je bezpečné. V pokusech na zvířatech se neprojevila toxicita či jiné zásadní negativní účinky ani při denních dávkách nad 750 mg na kilogram hmotnosti. Zaznamenány byly pouze méně závažné účinky, zejména ve formě trávicích potíží. Některé osoby ovšem mohou být na bromelain alergické. (42, 43, 45)

Při trávicích obtížích se doporučuje dávkování 250 mg/den, u většiny dalších problémů se pohybuje okolo 500 mg/den a po chirurgických zákrocích a při onkologických onemocněních se obvykle doporučují dávky až 1000 mg/den. Za maximální bezpečnou dávku pro člověka je považováno 2000 mg.  (46)

Díky svému vlivu na krevní destičky bromelain pomáhá snížit srážlivost krve, a proto by neměl být užíván spolu s léky, které rovněž srážlivost snižují – mezi něž patří například Warfarin, ale i Aspirin. Bromelain dále zvyšuje účinnost některých antibiotik (například tetracyklinu či amoxicillinu) a také látek se sedativními účinky – benzodiazeminů (léky proti úzkosti), barbiturátů, tricyklických antidepresiv, léků na spaní, ale i některých bylin (například kozlíku lékařského) či alkoholu. (42)

Vhodné kombinace

Velmi efektivní je kombinace bromelainu s kvercetinem. Nejen, že se vzájemně podporují ve svých účincích (zejména z pohledu protizánětlivého a protinádorového působení), ale bromelain zároveň výrazně zvyšuje biologickou dostupnost kvercetinu. To samé platí i pro kombinaci bromelainu a kurkuminu. (40, 41)

Artróza: bromelain + trypsin + rutin (44), bromelain + kurkumin

Nádorová onemocnění: bromelain + kurkumin, bromelain + kvercetin

Srdce a cévy: bromelain + kvercetin

Imunita: Bromelain + kurkumin, bromelain + acetylcystein

Popis

Čekanka je vytrvalá bylina z čeledi čekankovitých dosahující výšky i více než jednoho metru. Lodyha je hranatá, listy podlouhlé, květy nápadné, blankytně modré. Roste hojně na mezích, lukách, příměstských parcích a dalších travnatých plochách. Roste na většině míst Evropy, najdeme ji v Africe a Asii. (1).

Léčivou drogou je především kořen, který se sbírá od září do listopadu, popřípadě i na jaře, podobný obsah účinných látek však mají i listy sbírané na přelomu jara a léta. V očním lékařství se ojediněle využívá i květ (1).

Historie

Historie využívání a kultivace čekanky sahá až do starověkého Egypta. Ve svém díle ji zmiňuje i římský básník a filosof Horatius, který žil a tvořil na přelomu letopočtu (31). V pozdějších dobách si čekanka (konkrétně její pražený kořen) získala věhlas nejen jako léčivá bylina, ale i jako náhražka kávy. K tomuto účelu byla užívána například ve Francii za vlády Napoleona (32), v době světových válek, ale třeba i v době kávové krize v 70. letech minulého století.

Kvůli tomu dodnes přetrvává vnímání čekankové „kávy“ jako náhražky, tedy něčeho méněcenného, což je ovšem zásadní chyba. Jde totiž o nápoj, který je velice lahodný, a navíc má jeho pravidelné pití mnoho pozitivních účinků na organismus.

Účinné látky

Kořen čekanky obsahuje zejména látky ze skupiny sacharidů, zejména pak inulin, což je zásobní rostlinný polysacharid, a fruktooligosacharidy. Dále v něm najdeme seskviterpenické laktony, které mají rovněž rozsáhlé příznivé účinky na organismus, polyfenolické sloučeniny, jako je například kyselina chlorogenová, vitaminy, minerály, manitou a latex (3, 37).

Léčivé účinky

Čekanka patří v klasické fytoterapii mezi velice často používané byliny, a to zejména k podpoře látkové výměny, funkce jater a tvorby žluči, podporu práce srdce a trávení. V trávicím traktu navíc působí protizánětlivě. Zevně se používá jako obklad na bolavé klouby a některé typy ekzémů, nálev z květů se využívá rovněž k výplachům očí při zánětu spojivek, víček, rohovek a duhovky (1).

Důležitou složkou působení čekanky na zdraví je její výrazný antioxidační efekt, za nějž vděčí především obsahu látek ze skupiny polyfenolů (2). Důležitý je také obsah inulinu a fruktooligosacharidů, které patří mezi rozpustnou vlákninu s výrazným prebiotickým efektem (15). V posledních letech se předmětem zájmu staly i epigenetické účinky čekanky.

Vliv na střevní mikrobiom

Střevní mikrobiom je soubor mikroorganismů (bakterií, virů a dalších), které obývají naše střeva a plní zde řadu důležitých funkcí. Rovnováha tohoto systému je pro naše zdraví zásadně důležitá. Pokud dojde ke snížení jeho diverzity (tj. druhové rozmanitosti) a potenciálně patologické mikroorganismy začnou převládat nad těmi prospěšnými, mluvíme o tzv. dysbióze. Tento stav výrazně zvyšuje riziko vzniku řady vážných potíží – například zánětlivých střevních onemocnění, autoimunitních chorob štítné žlázy, Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, fibrózy jater, vysokého krevního tlaku, nádorových onemocnění, schizofrenie, deprese a řady dalších. (34)

Péče o střevní mikrobiom je tedy pro fyzické i duševní zdraví zásadně důležité, a právě čekanka patří díky vysokému obsahu inulinu a fruktooligosacharidů k nejúčinnějším přírodním prostředkům. Tyto látky totiž patří mezi tzv. prebiotika, tj. substance, které poskytují výživu střevním mikroorganismům, a proto jsou pro zdraví mikrobiomu zásadní. V rámci studií byl například zaznamenám pozitivní vliv konzumace čekanky na úpravu poměru bakterií Firmincutes (prospěšné bakterie produkující butyrát) a Bacteroides (bakterie podporující průběh zánětlivých procesů), a také poměru prospěšných laktobacilů vůči negativně působícím E. coli. (34-36)

Nádorová onemocnění

Fruktooligosacharidy a inulin obsažené v čekance vykazují ochranný účinek vůči procesům vedoucím ke vzniku rakoviny. Ovlivňují například důležité bakteriální mechanismy související se vznikem nádorů tlustého střeva a také regulují tzv. apoptózu neboli programovanou buněčnou smrt (4, 6). Zdravé buňky totiž disponují mechanismy, díky nimž jsou schopny zničit samy sebe, pokud dojde k jejich poškození. Nádorové buňky tuto schopnost nemají, což jim umožňuje nekontrolovaně se množit. Čekanka má zároveň i antiproliferativní efekt, tj. brání rychlému množení buněk, které je rovněž charakteristické pro nádorové buňky (21). Důležitou součástí protinádorového působení je také skutečnost, že inulin a fruktooligosacharidy podporují růst probiotických bakterií (19).

Onemocnění srdce a cév

Inulin snižuje hladinu triglyceridů a LDL cholesterolu v krvi a také krevní tlak (5, 46). Čekanka rovněž omezuje tvorbu aterosklerotických plátů a snižuje riziko trombózy (23). Nápoj z pražené čekanky rovněž snižuje viskozitu krve a chrání červené krvinky před deformací. (39)

Zaznamenán byl i přímý ochranný vliv čekanky proti antioxidačnímu a zánětlivému poškození srdeční tkáně, a dokonce i zmírnění již vzniklých nekrotických změn srdeční tkáně. (46)

Protizánětlivé účinky

Extrakt z čekanky potlačuje aktivitu faktoru NF-kappaB a také enzymu TNF alfa-cyklooxygenázy 2, známého rovněž pod zkratkou COX 2. To vede ke snížené produkce prostaglandinu E2, jehož zvýšená koncentrace je typická pro zánětlivé procesy. Důležitý je přitom fakt, že čekanka působí na rozdíl od chemických protizánětlivých léků selektivně proti COX 2 a nikoliv proti cyklooxygenáze COX 1, takže nezpůsobuje trávicí problémy (10).

Obezita

Čekanka obsahuje fruktooligosacharidy, což je sloučenina podporující vylučování látek přezdívaných jako hormony sytosti (například peptid PYY nebo inkretiny). Důsledkem je pak poměrně výrazné omezení chuti k jídlu, což se projeví automatickým snížením energetického příjmu. V jedné studii například 30 dobrovolníků dostávalo buď 16 g fruktooligosacharidů, 10 g fruktooligosacharidů nebo placebo. Ti, kteří užívali nejvyšší dávky této látky, přitom zcela automaticky během 13 dnů snížili svůj energetický příjem o 11 % a naměřena u nich byla i vyšší hladiny PYY (11, 14).

Zcela klíčové je zde rovněž příznivé působení čekanky na střevní mikrobiom. Řada výzkumů totiž prokázala, že obézní jedinci mají odlišné složení mikrobiomu – více se v něm například vyskytují druhy bakterií, které podporují průběh zánětlivých procesů (například Bacteroides či Ruminococcus gnavus), a naopak méně je tu bakterií, které produkují butyrát – mastnou kyselinu s krátkým řetězcem, která působí pozitivně na mitochondrie (buněčné organely, v nichž dochází k produkci energie). Jde například o bakterie Roseburia intestinalis a F. prausnitzi. Rovnováha střevního mikrobiomu je zároveň důležitá pro správný průběh metabolických procesů a vstřebávání živin, zatímco střevní dysbióza mj. podporuje vznik inzulinové rezistence (citlivosti tkání na inzulin), jež zvyšuje riziko přibývání na váze. (34)

Kromě probiotické vlákniny je pro podporu redukce váhy důležitá i další složka čekanky – chlorogenová kyselina. Ta totiž podporuje oxidaci tuků, produkci tepla, a navíc potlačuje produkci enzymů nutných pro tvorbu tukových zásob. (40)

Zácpa a trávicí potíže

Inulin a fruktooligosacharidy jsou ve své podstatě dietní vlákninou, která je odolná vůči trávení a vstřebávání v tenkém střevě, takže se prakticky nezměněná dostává do tlustého střeva, kde vlivem bakterií podléhá fermentaci. Důsledkem je zvýšení celkového objemu stolice a pokles jejího pH, což má pozitivní vliv na zdraví střevní sliznice (13). V rámci výzkumů byl zaznamenán i vliv čekanky na zvýšení frekvence vyměšování. (46)

Důležitou roli zde hraje i výrazný prebiotický efekt inulinu i fruktooligosacharidů, jež působí jako jakýsi substrát, který podporuje množení probiotických bakterií, jako jsou bifidobakterie či laktobacily. Díky tomu zmírňuje některé trávicí obtíže a zefektivňují proces trávení (15).

Pozitivní účinek při zmírnění zácpy byl prokázán i v případě starších osob, které tímto problémem trpí častěji než lidé mladšího věku (28).

Imunita a antimikrobiální efekt

Prebiotický účinek podporující růst probiotických mikroorganismů má rovněž za následek zlepšení celkové imunity, a to včetně protinádorové imunity (16-18).

Prokázána byla i účinnost čekankového extraktu proti některým typům mikroorganismů – jde například o řadu typů bakterií, včetně například salmonely či zlatého stafylokoka, nebo mykózy způsobených kvasinkami Candida (24, 25, 43, 46). Zvláště efektivní je při léčbě infekcí trávicího traktu (33).

Prokázán byl i protivirový efekt – čekanka působí například proti viru HSV-1 způsobujícímu opary rtů, viru žloutenky typu B, a dokonce je řazena mezi látky s potenciálním pozitivním účinkem proti viru COVID-19. (44-46)

Alergie

Čekanka potlačuje aktivitu tzv žírných buněk, které hrají důležitou roli při vzniku alergické reakce (12). Když se totiž žírná buňka setká s alergenem, naváže se na jeho povrch a vylije obsah svých váčků, jež je mimo jiné tvořen histaminem. Zvýšení koncentrace histaminu se pak projeví jako alergická reakce. Účinnost směsi oligosacharidů byla prokázána i v případě atopických dermatitid (29).

Funkce jater

Kořen čekanky patří mezi tradiční byliny používané na podporu funkce a detoxikace jater a tyto účinky potvrdily i moderní vědecké výzkumy. Užívání čekanky například v rámci studií zlepšilo stav většiny markerů signalizujících poškození a zhoršenou funkci jater, například vysokou hladinu bilirubinu, nízkou superoxid dismutázy, glutathionperoxidázy a katalázy či vysokou hladinu jaterních enzymů. (46)

Ukazuje se také, že čekanka může být velice vhodná při poškození jater toxickými látkami. Když byla například čekanka přidávána do krmiva krysám, u nichž předtím vědci navodili poškození jater kombinací dusičnanu sodného a chlorpromazinu, došlo u nich v porovnání s kontrolní skupinou k výraznému zlepšení stavu (20). V další studii zase čekanka zlepšila kondici zvířat, jejichž játra byla poškozena nitrosaminy (26).

Velice efektivní je přitom zejména kombinace čekanky se zázvorem, která v rámci další studie potvrdila ochranný účinek na játra poničená tetrachlormetanem (22).

Artróza

Čekanka sice neovlivní samotnou příčinu degenerativního kloubního onemocnění jménem artróza (jde o úbytek kloubní chrupavky), díky svému protizánětlivému působení však může výrazně zmírnit bolestivost a kloubní ztuhlost (27).

Diabetes

Konzumace čekanky pomáhá snížit hladinu glukózy v krvi a také zmírnit inzulinovou rezistenci, tj. citlivost tkání na inzulin. Jde o stav, kdy sice slinivka produkuje dostatek inzulinu, tkáně však vůči němu ztrácejí citlivost, a proto dochází ke zvýšení hladiny glukózy v krvi. Zaznamenán byl rovněž pozitivní vliv čekankového nápoje na hladinu tzv. glykovaného hemoglobinu. (34, 39, 46).

Kromě pozitivního vlivu čekanky na mikrobiom zde má příznivý vliv i obsah kyseliny chlorogenové, která podporuje transport glukózy a její zpětné vychytávání ve svalové tkáni, a kyseliny cichorové, která zlepšuje citlivost tkání vůči inzulinu. (47)

Funkce mozku

Důležitou složkou čekanky je v tomto směru rovněž kyselina chlorogenová – podporuje totiž produkci dopaminu a chrání buňky, které tuto látku produkují. Díky tomu má pozitivní vliv na náladu i další mozkové funkce. Kyselina chlorogenová zároveň potlačuje produkci enzymu acetylcholinesterázy, což má za následek podporu paměti a kognitivních funkcí. (41, 42)

Slinivka

Zatím pouze na myších byl prokázán pozitivní efekt podávání čekanky při akutním zánětu slinivky břišní. Pokud by se podobný efekt potvrdil i u lidí, bylo by to skvělé, protože zánět slinivky je velmi nebezpečný problém, který nastupuje velmi rychle, obtížně se léčí a v mnoha případech vede k selhání řady dalších orgánů až ke smrti. (49)

Plodnost

Také pouze na zvířatech byla zatím prokázána schopnost čekanky podporovat mužskou plodnost. Po užívání extraktu došlo u pokusných zvířat došlo ke zvýšení hmotnosti pohlavních žláz, zvýšení hustoty spermatu i jeho kvality a zvětšila se rovněž koncentrace antioxidačních enzymů, které chrání buňky varlat před oxidativním poškozením. (50)

Užívání

Žádné kontraindikace nejsou známy, nedoporučuje se pouze užívání v těhotenství kvůli zvýšenému riziku potratu. Nejsou známy ani žádné interakce s běžně užívanými léky. Z vedlejších účinků jsou popsány pouze možné alergické reakce, vzhledem ke stimulačním účinkům na dělohu může také dojít k předčasnému nástupu menstruačního cyklu (30).

Obvyklou formou užívání čekanky je pití kávy z praženého kořene, což je možné praktikovat denně a dlouhodobě. Další možností je užívání extraktu.

Čekanku je rovoněž možné kombinovat s dalšími rostlinnými substancemi.

Čekanka + zázvor – jde o velice efektivní kombinaci, která se osvědčila hlavně při péči o zdraví jater. (6) Užitečná ale může být i v prevenci a léčbě kardiovaskulárních chorob, zmírňování zánětů, podpoře imunity a funkce mozku a trávicí soustavy.

Čekanka + kurkumin – tato kombinace (v poměru 3:1) může být velice efektivní při ochraně a regeneraci jater, zvláště efektivní je při nealkoholickém ztučnění jater. Pomáhá také snížit hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi a je také velice účinná při podpoře redukce hmotnosti. (46, 48)

Čekanka + probiotika – kombinace probiotik a probiotik je velice vhodná. V jedné studii byl například extrakt z čekanky podáván spolu se sýrem Feta, jež je významným zdrojem probiotik. U účastníků studie přitom došlo k významnému poklesu LDL cholesterolu a triglyceridů v krvi (mnohem vyššímu než při konzumaci samotného sýra). (38)