Progesteron je v první řadě pohlavní hormon. Účastní se řízení menstruačního cyklu a umožňuje otěhotnění. Jenže receptory pro progesteron se nenacházejí jen v pohlavních orgánech či mléčných žlázách, ale v prakticky v celém těle. A proto může ovlivňovati spoustu i procesů, které s rozmnožovacím systémem vůbec nesouvisí.

Spousta progesteronových receptorů se nachází třeba v mozku – najdeme je nejen ve všech jeho částech, ale i ve všech typech mozkových buněk. Díky tomu může progesteron ovlivňovat například naši kognitivní výkonnost, odolnost vůči stresu (dokonce má i přímý zklidňující a protistresový efekt), vznik depresí a úzkostí. Vliv má ale také třeba funkci mitochondrií, které mozkovým buňkám zajišťují energii, míru zánětu v mozku, tvorbu a regeneraci neuronů (včetně jejich myelinizace) a dokonce může spolurozhodovat i o tom, do jaké míry a jak rychle se zotavíme z poranění mozku.

Progesteron se přitom neváže jenom na „svoje“ receptory. Dokáže se totiž efektivně vázat například i na glukokortikoidní receptory, které jsou těm progesteronovým velmi podobné. To je mimo jiné důležité pro regulaci zánětu – když se totiž nějaká „pasující“ molekula neboli ligand naváže na glukokortikoidní receptor, dochází ke snížení míry zánětlivých procesů. A protože se tyto receptory nacházejí napříč celým tělem, může progesteron jejich prostřednictvím přispět ke snížení zánětu v celém těle. Pomocí glukokortikoidních receptorů může mít progesteron vliv také na imunitu, a dokonce i na vznik autoimunitních onemocnění.

Tento hormon ale ovlivňuje i zdraví našich kostí, kvalitu spánku, rychlost stárnutí pokožky, funkci ledvin a mnoho dalšího. Klíčový je také v menopauze, protože řada problému vznikajících v tomto období souvisí nejen s úbytkem estrogenu, ale i progesteronu.

Progesteron a menstruační cyklus

Největší část progesteronu se u žen tvoří ve vaječnících – u žen v plodném věku to může být až 30 mg denně. Výrazně nižší množství, cca 1 mg denně, zároveň vzniká i v nadledvinách. Množství tvořené ve vaječnících ovšem není konstatní, ale výrazně kolísá v průběhu každého menstruačního cyklu. Pojďme se tedy pro lepší pochopení na tento proces podívat podrobněji.

Říká se, že vše začíná v hlavě, a platí to i pro ženský reprodukční cyklus. A zdaleka nemluvím jen o vlivu psychiky – v hlavě totiž začínají i fyziologické a biochemické procesy související s menstruačním cyklem.

Když dívka vstoupí do puberty, aktivuje se v jejím hypotalamu malá skupinka buněk jménem KND neurony. Ty pak dají hormonální cestou pokyn další oblasti mozku – hypofýze, aby produkovala FSH (folikuly stimulující hormon) a LH (luteinizační hormon). A ty následně ovlivňují činnost vaječníků.

V případě menstruačního cyklu je přitom důležité právě to slovo „cyklus“. Vše, co se při něm v těle děje, se totiž každý měsíc cyklicky opakuje. A důvodem je i opakované kolísání hladin jednotlivých hormonů.

Menstruační cyklus má celkem čtyři fáze:

1. Menstruační fáze

Tato fáze by z logiky věci měla být spíše tou čtvrtou. Každý menstruační cyklus je totiž v podstatě přípravou na otěhotnění a k menstruačnímu krvácení dochází v okamžiku, kdy k otěhotnění nedošlo. Pro praktickou stránku sledování cyklu je ale jednodušší, aby se začal počítat od prvního dne menstruace, protože to je jediný začátek nové fáze, kterou žena bezpečně pozná.

Pokud jde o hladinu progesteronu, tak ta je v tomto okamžiku v ženském těle velmi nízká.

2. Folikulární fáze

Během folikulární neboli růstové fáze hraje důležitou roli estrogen, který mj. způsobuje nárůst hmoty děložní sliznice, aby byla v případě oplodnění schopna zajistit bezpečné uhnízdění vajíčka. Hladina progesteronu je stále velmi nízká.

3. Ovulace

Tahle fáze je nejkratší, ale je extrémně důležitá v okamžiku, kdy se žena snaží otěhotnět. Při ní výrazně stoupne produkce LH, který zajistí vytlačení vajíčka z folikulu – tj. z váčku, ve kterém dozrávalo. Vzápětí se dostane do vejcovodu, odkud putuje směrem do dělohy v naději, že se cestou potká se spermií a dojde k oplození.

4. Luteální fáze

Tahle fáze nás z hlediska produkce progesteronu zajímá nejvíce. A důležitou roli při ní hraje právě folikul, ve kterém předtím vajíčko dozrávalo.

Samotný folikul totiž není jen nějaké pouzdro, ale aktivní tkáň s mnoha úkoly. A jeden z nich přichází na řadu právě teď. Po uvolnění vajíčka se totiž folikul přemění na tzv. žluté tělísko, což je vlastně taková malá hormonální žláza. Poté začne produkovat progesteron, který je mj. nezbytný pro přežití vajíčka krátce po oplodnění.

Pokud k oplodnění nedojde, žluté tělísko, které produkovalo progesteron v luteální fázi cyklu (tedy po ovulaci) po pár dnech zaniká a přestává progesteron produkovat. Zároveň klesá i hladina estrogenu, což vede k omezení cévního zásobení děložní sliznice. Ta poté odumírá, uvolňuje se a odchází z těla prostřednictvím menstruačního krvácení. Znovu tak přichází na řadu první fáze cyklu.

Jiná je ale situace v případě, že se otěhotnění podaří, protože právě progesteron je nutný k udržení děložní sliznice, pro uhnízdění vajíčka i jeho následující růst a vývoj. Proto se v těle začne tvořit tzv. choriový gonadotropin, který brání zániku žlutého tělíska. To produkuje progesteron prvních 7-9 týdnů těhotenství a pak jeho roli přebere placenta. Vytvářené množství tohoto hormonu od tohoto okamžiku postupně roste – těsně před porodem může být hladina progesteronu v těle ženy až stonásobná oproti folikulární fázi menstruačního cyklu.

Po porodu naopak prudce poklesne, což může souviset například se vznikem poporodních depresí.

Důležitý je i pro muže

Progesteron ovšem není jen ženský pohlavní hormon, velice důležitý je i pro mužů, protože u nich funguje jako prekurzor testosteronu – tedy jako látka, z níž testosteron vzniká. Vzniká v nadledvinách a ve varlatech a jeho hladina v mužském těle je podobná té, kterou mají ženy ve folikulární části cyklu. Na rozdíl od žen přitom hladina progesteronu v mužském těle kolísá jen minimálně, postupně se ale snižuje s věkem. A i to může být příčinou některých potíží.

Když tělu chybí progesteron

Na následujících řádcích najdete stručný výčet některých problémů, které mohou souviset s nedostatečnou produkcí progesteronu. Zároveň ale platí, že ne vždy je na vině nízká hladina tohoto hormonu. Potíže totiž může způsobovat i změněná citlivost vůči němu, například z důvodu nefunkčních progesteronových receptorů, tedy specifických míst na buněčném jádře, na které se progesteron váže.

V příštím článku se pak podíváme na to, jak nám s podporou produkce progesteronu a citlivosti vůči němu mohou pomoci přírodní postupy.

Problémy s otěhotněním

Jednou z nejdůležitějších rolí progesteronu je umožnění uhnízdění oplozeného vajíčka v děloze a podpora jeho dalšího vývoje. Nedostatek progesteronu proto může vést například k opakovaným potratům. Často také komplikuje snahy o těhotenství u žen ve vyšším věku. Právě u nich totiž bývá často narušena luteální fáze menstruačního cyklu a s ní i tvorba progesteronu. Vysoká hladina progesteronu může naopak způsobovat vícečetná těhotenství.

Naopak ve folikulární fázi cyklu je vysoká hladina progesteronu z pohledu snahy o miminko nežádoucí – progestiny (syntetická forma progesteronu) jsou ostatně častou součástí hormonální antikoncepce, která zabraňuje ovulaci. 

Potíže související s menopauzou

Při potížích souvisejících s menopauzou se jako příčina obvykle zmiňuje zejména pokles hladiny estrogenu, to je ale jen část pravdy. Ještě více totiž v těle klesá i hladina progesteronu. Existuje přitom řada důkazů, že na vzniku typických projevů menopauzy, se podílí nejen výrazný pokles tvorby estrogenu, ale právě i úbytek progesteronu. Jde například návaly horka, pocení, deprese a úzkosti, poruchy spánku, ale i ztrátu svalové hmoty, zvýšené padání vlasů, přibývání na váze a další problémy.

Výrazný vliv má pokles hladiny progesteronu zejména u žen v období tzv. premenopauzy a perimenopauzy (premenopauza je období před menopauzou, jako perimenopauza se obvykle označuje období rok před a rok po poslední menstruaci). V období posledních několika let před vymizením menstuace totiž ještě většinou neklesá produkce estrogenu (ta naopak může i přechodně stoupat), ale dochází právě k výraznému úbytku progesteronu. Ženy, které mají v tomto období největší míru nepříjemných příznaků, ostatně mívají hladinu estrogenu oproti svým vrstevnicím vyšší, ale zároveň mají velmi málo progesteronu. Proto je právě v období perimenopauzy důležité snažit se co nejvíce bránit poklesu progesteronu – ať už k tomu zvolíme přírodní postupy, nebo jeho doplňování medicínskou cestou (tj. užívání progestinů).

Podávání progesteronu u žen rok po poslední menstruaci například v rámci jednoho z výzkumů nejen snížilo výskyt návalů horka, ale také zlepšilo jejich kardiovaskulární zdraví podobně jako užívání estrogenu (nebo dokonce i více) a výrazně zkvalitnilo spánek. Progesteron má také v menopauze pozitivní vliv na zdraví kostí, stárnutí pokožky a řadu dalších zdravotních aspektů.

Zvláště v období premenopauzy a perimenopauzy pak může být nízká hladina progesteronu (zvláště pak v kombinaci s vyšší hladinou estrogenu) důvodem, proč žena náhle začne přibývat na váze.

Progesteron (progestin) má navíc oproti estrogenové terapii výrazně méně negativních účinků, a dokonce snižuje riziko rakoviny prsu a dělohy u žen léčených estrogenem – proto by měly ženy na hormonální substituční terapii užívat kromě estrogenu také progesteron.

Endometrióza

Pro endometriózu je typické vytváření ložisek děložní sliznice mimo oblast dělohy. Projevuje se extrémně silnými menstruačními bolestmi, ale i bolestmi při pohlavním styku a dalšími potížemi. Často také výrazně komplikuje otěhotnění. Více zde »

Příčiny tohoto nejčastějšího gynekologického onemocnění nejsou plně známé, ale typická je pro něj hormonální nerovnováha. Může přitom docházet právě k nedostatečné tvorbě progesteronu – tento pohlavní hormon totiž potlačuje proliferaci (rychlé buněčné dělení) děložní sliznice, která je pro endometriózu typická.

Nejčastější metodou léčby je proto potlačování produkce estrogenu, který naopak proliferaci sliznice podporuje, spolu s užíváním progestinu nebo hormonální antikoncepce. Tento postup však zhruba u třetiny žen nezabírá. Při endometrióze totiž nemusí docházet pouze k nedostatku progesteronu, ale také ke vzniku rezistence vůči němu. Proto je zároveň dobré podporovat i citlivost progesteronových receptorů (více k tomu najdete v pokračovaní článku).

PMS a PMDD

Jako premenstruační syndrom (PMS) označujeme nepříjemné fyzické i psychické příznaky, které se vyskytují v posledních dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech po jejím začátku. Patří sem například podráždění, deprese, úzkost, bolesti v prsou a podbřišku, migrény apod. Premenstruační dysforická porucha (PMDD) pak představuje extrémní formu těchto příznaků. Více zde »

Dříve se při léčbě PMS využíval právě progesteron, protože se soudilo, že ho ženy s tímto problémem mají nedostatek, což u nich způsobuje převahu účinků estrogenu. Progesteronová léčba ostatně fungovala i na zmírnění některých konkrétních příznaků, například na zadržování vody, migrén apod. Novější studie ale naznačují, že za PMS je zodpovědná spíše příliš vysoká hladina estrogenu, případně poruchy citlivosti vůči progesteronu a jeho metabolitům, např. allopregnalononu (ALLO).

Platí sice, že ženy s výrazným poklesem hladin progesteronu mají vyšší riziko PMS a PMDD, zároveň se ale ukazuje, že zhoršení příznaků může nastat i při nárůstu hladin progesteronu.  

Nerovnováha progesteronu je spojena také s dysmenorrheou, tedy nepravidelným menstruačním cyklem.

Syndrom polycystických vaječníků (PCOS)

Jako PCOS označujeme stav, kdy ženské vaječníky produkují nadbytek testosteronu. S tím souvisí řada typicky mužských znaků – řídnutí vlasů, nadměrný růst ochlupení (zejména na hrudníku, zádech a v obličeji) nebo hromadění tuku v oblasti pasu. Často se nadměrně tvoří akné, ale i tmavé skvrny na kůži na zadní straně krku, v podpaží a pod prsy. Typický je nepravidelný menstruační cyklus a problémy s otěhotněním, ale i zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob a diabetu. Název syndromu vychází z toho, že se při něm většinou ve vaječnících spousta malých cyst, tedy váčků naplněných tekutinou, v řadě případů PCOS ale cysty přítomny nejsou. Více zde »

Dle některých důkazů i PCOS souvisí s hladinou progesteronu. Ženy s tímto syndromem mají typicky nižší hladinu tohoto hormonu v luteální fázi cyklu, což může být i důvodem jejich snížené šance na otěhotnění (PCOS totiž patří mezi nejčastější příčiny neplodnosti). Častější jsou u nich také anovulační cykly, kdy nedochází k uvolnění zralého vajíčka.

Deprese a úzkost

Progesteron, či spíše jeho metabolity pregnenolon a ALLO ovlivňují i fungování našeho mozku. Zvláště ALLO totiž ovlivňuje GABA receptory (receptory pro kyselinu gama-aminomáselnou), a díky tomu dokáže zmírňovat úzkosti a deprese a má antistresové a sedativní účinky.

Proto nejspíš není náhoda, že ženy trpí depresí a úzkostí zhruba dvakrát častěji než muži, což je pravděpodobně dáno právě kolísáním hladin hormonů. Snížené hladiny progesteronu mohou přispět zejména ke vzniku poruch nálad v období před nástupem menstruace. Existují dokonce studie naznačující, že hladiny progesteronu spolu s množstvím a aktivitou progesteronových receptorů mohou ovlivnit pravděpodobnost, že žena spáchá sebevraždu.

Existují také četné důkazy o tom, že progesteron může hrát roli i při vzniku poporodních depresí. V posledním trimestru těhotenství je totiž jeho hladina v těle velmi vysoká, a proto může žena na její pokles po porodu reagovat „abstinenčními příznaky“ právě ve formě poruch nálad. Roli tu může hrát i hladina jeho metabolitu ALLO. Jeho podání ženám s poporodní depresí ostatně často vede k okamžitému ústupu příznaků – v rámci jedné z klinických studií například vedla jediná injekce k výraznému ústupu příznaků během 60 hodin a její účinky navíc byly trvalé.

Právě v době po porodu je u žen výskyt depresí velmi vysoký – až 100x častější než v jiných obdobích života. Na jejich vzniku se ale kromě progesteronu může podílet i prudký pokles hladiny některých dalších látek, například hormonu štítné žlázy tyroxinu (T4), který oproti poslednímu trimestru po porodu klesne cca o 50 %, kortizolu či cAMP.

Pokud se deprese či úzkosti vyskytnou v posledním trimestru těhotenství, může být rovněž příčinou nízká hladina ALLO. Zajímavé přitom je, že právě deprese v těhotenství výrazně u narozených dětí zvyšuje riziko deprese, poruch učení a sociálních problémů v průběhu dalšího života.

Prakticky neprozkoumaný je pak vztah progesteronu a depresí v perimenopauze a menopauze (existuje pouze jediná studie zkoumající vliv ALLO). Jisté ale je, že v perimenopauze výskyt depresí stoupá, zatímco cca dva roky po poslední menstruaci naopak výrazně poklesne, takže souvislosti s hladinou progesteronu lze předpokládat.

Protidepresivní účinky navíc může mít i estrogen, který například potlačuje zpětnou resorpci serotoninu, čímž pomáhá zvýšit jeho hladinu. Na stejném principu přitom působí i antidepresiva typu SSRI.  

Funkce mozku

Receptory pro progesteron se hojně vyskytují v celém mozku. Najdeme je jak ve všech jeho částech i ve všech typech mozkových buněk. Proto nepřekvapí, že může ovlivňovat také naši paměť a kognitivní výkonnost, a dokonce existují i teorie, podle nichž může mít vliv na riziko Alzheimerovy choroby a jiných typů demence. Zapojuje se totiž do metabolismu ß-amyloidu, který vytváří charakteristické plaky poškozující nervové buňky.

Progesteron (konkrétně jedna z membránových komponent jeho receptorů) se účastní i regulace zánětu v oblasti mozku. Právě zvýšená míra zánětu v mozku je přitom typická nejen pro různé typy demence, ale i pro deprese, úzkosti a další psychiatrická onemocnění. Zároveň hraje roli i při léčbě poranění mozku – některé studie naznačují, že by podávání progesteronu mohlo pomoci obnovit tzv. myelinové pochvy neuronů poničené například úrazem, a tím pomoci obnovit schopnost neuronů vést nervové vzruchy.

Vliv progesteronu na mozkové funkce ale není jen pozitivní, kvůli svým tlumivým účinkům totiž může naopak zhoršovat kognitivní schopnosti a paměť.  Když byla například v rámci jedné studie aplikována injekce progesteronu mladým zdravým ženám, zhoršila se jejich schopnost zapamatovat si obličeje. To může být ostatně důvodem, proč si mnohé ženy v těhotenství, kdy je hladina progesteronu mnohem vyšší než obvykle, stěžují na zhoršení kognitivních funkcí.

Autoimunitní onemocnění

Ženy trpí autoimunitními onemocněními častěji než muži, což naznačuje, že i vznik a vývoj těchto problémů může souviset s ženskými pohlavními hormony. Navíc je typické, že v těhotenství, kdy jsou hladiny pohlavních hormonů vysoké, se stav některých onemocnění zlepšuje (například revmatoidní artritidy a roztroušené sklerózy), zatímco stav jiných se naopak zhoršuje (například lupus erythematodes). Klíčovou roli zde pravděpodobně hraje schopnost progesteronu vázat se na glukokortikoidní receptory, které potlačují zánět.

Interakce progesteronu s imunitním systémem ostatně může být i důvodem, proč je progesteron nezbytný k udržení těhotenství v prvních dnech a týdnech po početí. Imunita matky by totiž mohla vyvíjející plod vyhodnotit jako „vetřelce“ a snažit se jej zničit. Progesteron ale snižuje aktivitu T buněk, makrofágů a NK buněk, čímž lokálně potlačí imunitu. A stejným způsobem může tento hormon zasahovat i do vzniku a vývoje autoimunitních onemocnění.

Progesteron a mužské zdraví

Nízká hladina progesteronu může způsobovat i některé problémy u mužů, například sníženou chuť na sex, poruchy erekce, přibývání na váze, ztrátu vlasů, úbytek svalové hmoty či deprese. Znamenat může ale i zvýšené riziko artritidy nebo rakoviny prostaty.

I u mužů se přitom hladina progesteronu výrazně snižuje s věkem (stejně jako hladina testosteronu), zatímco hladina estrogenu v jejich těle stoupá.

Jak dostat hladinu progesteronu do normálu?

Klasická medicína obvykle volí při výše uvedených potížích užívání progesteronu. U žen v menopauze se často volí v rámci hormonální substituční terapie kombinace užívání estrogenu i progesteronu, což je zároveň výhodné i z hlediska snížení rizika rakoviny prsu a dělohy. V případě samotného užívání progesteronu, například v perimenopauze nebo u některých gynekologických onemocněních, je možné volit i formu krému. Ten se totiž velmi dobře vstřebává, což umožňuje využití mnohem nižších dávek hormonu než v případě vnitřního užívání. V případě žen v plodném věku se často využívá i hormonální antikoncepce s obsahem progesteronu (progestinu). Hladinu progesteronu lze ale velmi účinně regulovat i pomocí úpravy životosprávy či s využitím bylinek a doplňků stravy. O tom si více povíme v druhé části tohoto článku.

Jeden z klíčových esenciálních vitaminů je sice obsažen v celé řadě potravin, přesto však řada lidí může trpět jeho nedostatkem. Doplňování vitaminu B2 neboli riboflavinu může být prospěšné například v prevenci předčasného stárnutí, při problémech nervového systému, migréně, šedém zákalu nebo na podporu metabolismu.

Popis

Vitamin B1 je žlutooranžová organická látka rozpustná ve vodě. Jeho molekula je tvořena jádrem a postranním řetězcem, přičemž právě tato struktura zvyšuje jeho rozpustnost ve vodě a usnadňuje tvorbu kofaktorů neboli nebílkovinných součástí enzymů. V živých organismech je riboflavin součástí řady životně důležitých enzymů. (1)

Zatímco rostliny, houby a většina bakterií umějí riboflavin vytvářet ve svých tělech, živočichové včetně člověka to neumějí, a proto je pro ně esenciální živinou, kterou musejí získávat z potravin. (1, 2)

Výskyt

Riboflavin se vyskytuje v celé řadě potravin, jeho biologická využitelnost je ale o něco vyšší v případě těch živočišných. Studie ukázaly, že v západních zemních k jeho celkovému příjmu nejvíce přispívá konzumace mléka a mléčných výrobků, následují maso, obiloviny a zelenina. Významnými zdroji jsou také vejce, luštěniny, ořechy, houby a vnitřnosti. V potravinách se vitamin B1 vyskytuje vázaný na bílkoviny nebo ve formě flavin mononukleotidu (FMN) nebo flavin dinukleotidu (FAD). Největší podíl riboflavinu v potravinách (až 90 %) představují právě FAD a FMD. (1, 16)

Riboflavin je produkován také některými bakteriemi, které jsou součástí našeho střevního mikrobiomu, ty jej však nezvládají vytvářet tolik, aby pokryly jeho potřebu. Konkrétní množství přitom závisí na typu stravy: po rostlinné stravě se riboflavinu ve střevech tvoří více než po stravě na bázi masa. (1, 16)

Doporučená denní dávka je v EU a USA stanovena na 1,1-1,3 mg, v ČR se nejčastěji uvádí DDD 1,4 mg. Potřeba riboflavinu ovšem stoupá při vysoké fyzické zátěži, výkonnostní sportovci a těžce pracující osoby by tak měly konzumovat 1,6-1,8 mg. Vyšší potřebu mají také těhotné a kojící ženy. (2)

Ačkoliv jsou v rámci výzkumů často využívány vysoké dávky riboflavinu (až 400 mg), pro zdravého člověka však nedávají úplně smysl. Tělo má totiž omezenou schopnost vstřebat riboflavin dodaný v jedné dávce (dobře vstřebává pouze množství do 30 mg), a jeho možnosti tento vitamin skladovat jsou velmi omezené – jen malé množství se ukládá v játrech, srdci a ledvinách. Nadbytek se tak posléze bez užitku vyloučí močí. (16)

Historie

Většinou se uvádí, že název „vitamin B2“ vyjadřuje dvě skutečnosti: zaprvé, že jde o druhý objevený vitamin a zadruhé že patří mezi vitaminy rozpustné ve vodě, které se dříve souhrnně označovaly jako „faktor B“. Není to však docela pravda. Riboflavin byl totiž ve skutečnosti objeven v mléce již v roce 1879, byl tedy znám již před vitaminem B1. Tehdy se však ještě nevědělo o jeho významu pro lidskou výživu, a proto byl tento objev poněkud zapomenut. (1)

Jako datum jeho objevu se tak často uvádí až rok 1922, kdy byl popsán Němcem Richardem Kuhnem a Rakušanem Theodorem Wagner-Jaureggem. K izolaci vitaminu B2 došlo až o jedenáct let později, v roce 1933 zásluhou Richarda Kuhna a Paula Györgyho. Kuhn následně vyvinul i postup jeho syntézy, ve stejné době byl pak ve Švýcarsku patentován i odlišný postup objevený Paulem Karrerem. (3)

Funkce vitaminu B2 v lidském těle

Ve svých formách FMD a FAD působí riboflavin jako důležitý kofaktor, tedy nebílkovinná součást enzymů. Vyskytuje se přitom zejména v enzymech, které umožňují průběh oxidačních a redukčních reakcí v těle. Právě tyto reakce hojně probíhají v okamžiku, kdy se živiny v buňkách (konkrétně v mitochondriích) přeměňují na energii. Enzymy, které obsahují FAD, se například účastní přenosu energií uvnitř mitochondrií a tzv. cyklu tříuhlíkatých kyselin. FAD je nezbytný také pro tvorbu ATP, což je sloučenina, z níž buňky přímo čerpají energii. (1, 13)

Riboflavin je tak pro správnou funkci mitochondrií klíčový. Navíc se účastní tvorby dalších důležitých kofaktorů, jako je koenzym Q10 nebo koenzym A, které se rovněž zapojují do procesů tvorby energie v mitochondriích. Nezbytný je i pro syntézu hemu nebo některých hormonů. Jeho deficit má tak pro naše tělo velké negativní důsledky. (1)

Spolu s ostatními vitaminy skupiny B je riboflavin nezbytný také pro metabolismus sacharidů, bílkovin a tuků a pro správnou funkci nervového systému. Důležitý je také pro funkci očí, jater, pokožky, pro krvetvorbu a pomáhá také přeměňovat vitamin B6 a B9 přijaté z potravy na využitelné formy. (12)

Jak příjem vitaminu B2 podpořit

Riboflavin je poměrně tepelně stálý, nepodléhá oxidaci a dobře snáší i kyselé prostředí, vzhledem k vysoké rozpustnosti ve vodě se ale ztrácí vyluhováním. Citlivý je také na světlo, naopak ionizující záření, které se využívá pro sterilizaci potravin, jeho množství příliš neovlivní. (1, 2)

Z kuchyňských úprav jej tak lépe zachovává například pečení nebo dušení, méně vhodné je vaření, při kterém dochází k jeho vyluhování do vody. Třeba v případě masa se při pečení ztrácí 12-15 % riboflavinu, zatímco při vaření je to cca 30 %. Na druhou stranu ale při vaření přechází do vývaru, který je tak jeho dobrým zdrojem.

Ohřev mléka nebo tepelné úpravy sýra obsah vitaminu B2 prakticky neovlivní, při pasterizaci nebo UHT zpracování se ztrácejí jen asi 2 %. Jeho obsah v mléčných výrobcích (ale i dalších potravinách) pak mohou zvýšit i bakterie mléčného kvašení. Zato v momentě, kdy mléko vystavíme světlu, může už za pouhé dvě hodiny ztratit až 80 % obsaženého riboflavinu. Při jeho štěpení vlivem světla navíc vznikají reaktivní kyslíkové radikály, které následně poškozují nejen další vitaminy (např. C, B1, kyselinu listovou, A, D a E), ale i bílkoviny a tuky, což vede například k tvorbě cholesterolu. Proto je při nákupu vhodné dávat přednost mléku v neprůhledných obalech. V jogurtech a sýrech sice tyto procesy probíhají také, vzhledem k jejich tuhé nebo polotuhé struktuře se ale omezují převážně jen na jejich povrch. Na světlo je citlivý například i riboflavin v pivu, a právě proto se pivo stáčí do hnědých láhví. V láhvích z čirého skla totiž dochází k rozkladu riboflavinu, který následně podporuje oxidaci hořkých chmelových kyselin, což vede ke vzniku nepříjemné pachuti. (1)

Zeleninu je z pohledu zachování vitaminu B2 vhodné vařit v páře. Jeho vyluhování při namáčení luštěnin pak výrazně omezí, když do vody přidáme lžičku jedlé sody. (1, 2)

Při průmyslových úpravách obilovin se ztrácí také vymíláním. Bílá pšeničná mouka tak například obsahuje o 38-73 % méně riboflavinu než celozrnná. Podobně bílá rýže ho má až o 57 % méně než hnědá a mletá či drcená kukuřice obsahuje dokonce až o 57 % méně riboflavinu než celozrnná. Vhodné je naopak klíčení obilovin, semen a luštěnin – při něm obsah vitaminu B2 stoupá až čtyřnásobně. (1)

V případě hub a zeleniny dochází ke značným ztrátám při mražení, naopak při sušení hub jsou ztráty minimální. (1)

Kdo je ohrožen nedostatkem

Intenzivní sportovní trénink snižuje v těle hladinu vitaminu B2, proto jsou v tomto směru ohroženi sportovci, zvláště ti veganští. Nízkou hladinu mívají také lidé trpící anorexií, nádory, malabsorpčním syndromem a celiakií. Deficit je častý i u starších osob, zvláště pak u těch, které trpí zdravotními potížemi. Celkově je deficitem riboflavinu ohroženo asi 60 % seniorů. Zvýšenou potřebu riboflavinu způsobuje i nadměrné pití alkoholu a užívání některých drog. (4, 5, 15)

Vzhledem k tomu, že většina vitaminu B2 je v potravě obsažena ve formě FAD a FMD, musí při jeho vstřebávání nejprve dojít k přeměně těchto forem na volný riboflavin, a k tomu jsou zapotřebí specifické enzymy. Deficitem B2 tak mohou trpět i všichni, kdo mají těchto enzymů nedostatek: To platí například pro kardiaky, osoby s trávicími potížemi, sníženou funkcí štítné žlázy a dlouhodobě zvýšenou hladinou kortizolu, problém ale mohou mít i ženy užívající hormonální antikoncepci. Přeměnu FAD a FMN na riboflavin navíc komplikuje deficit hořčíku a zinku. (19)

Existují také metabolická onemocnění, která výrazně omezují vstřebávání riboflavinu z potravy, například narušením funkce přenašečů nutných pro jeho absorpci z tlustého střeva (např. Brown Vialetto-Von Laere syndrom). (1)

V těhotenství se potřeba B2 zvyšuje. Jeho deficit přitom je častý zejména u žen, které nekonzumují mléčné výrobky a mj. zvyšuje riziko preeklampsie dělohy. Zvýšený příjem je ale potřebný i při kojení. Deficit B2 přitom může vznikat zejména u dětí, jejichž matky nekonzumují maso a mléčné výrobky. (6-8)

Obecně jsou nedostatkem ohroženi také vegani a všichni, kdo se vyhýbají konzumaci mléčných výrobků. Ve všech těchto případech je proto doplňování vitaminu B2 velmi vhodné. (16)

Projevy nedostatku vitaminu B2

Nedostatek riboflavinu se může projevovat například bolestí v krku, otoky sliznic úst, praskáním koutků úst, později pak i otoky jazyka, padáním vlasů, chudokrevností, záněty kůže, narušením funkce nervové soustavy nebo rozvojem šedého zákalu. Narušuje se také funkce mitochondrií, což vede k nedostatečné produkci energie napříč tělem. Tyto projevy ovšem vznikají až po několika měsících deficitu vitaminu B1, a proto je potřeba dbát na jeho dostatečný příjem. (1)

Kdy je vhodné užívat vitamin B2?

Migréna

Přesná příčina vzniku migrén sice není známa, prokázaná je ale jejich souvislost s narušenou funkcí mitochondrií. Právě při migréně tedy může být užívání riboflavinu velmi přínosné – pomáhá dokonce redukovat počet záchvatů zhruba na polovinu a zároveň snižuje jejich délku i závažnost. Lépe sice funguje u osob s určitými genotypy, vzhledem k tomu, že na rozdíl od analgetik nemá prakticky žádné vedlejší účinky, se ale jeho doplňování určitě vyplatí vyzkoušet každému, kdo migrénami trpí. V rámci výzkumů ale byly používány denní dávky až 400 mg, což mnohonásobně překračuje doporučené denní dávky. (1, 9, 10, 12)

Stárnutí

Proces stárnutí je úzce spojen s dysfunkcí mitochondrií – když totiž mitochondrie neprodukují dostatek energie, dochází ke zhoršování činnosti všech orgánů a tkání v těle. Navíc se tím zvyšuje produkce tzv. senescenčních buněk, které už ztratily schopnost dělení, a jejich hromadění v tkáních rovněž urychluje stárnutí a zvyšuje riziko řady onemocnění, včetně například rakoviny. Vitamin B2 je přitom klíčový právě pro funkci mitochondrií, a zároveň potlačuje tvorbu senescenčních buněk. Pomáhá také aktivovat geny související s ochranou proti nádorovému bujení, jako je například P53. Ke zpomalení procesů stárnutí i prevenci řady onemocnění přispívá i jeho schopnost podporovat tvorbu vnitřních antioxidačních enzymů, jako je superoxid dismutáza nebo kataláza. (13, 14)

Jedna čínská studie také ukázala, že zvýšený příjem riboflavinu a kyseliny listové ve středním věku je spojen s nižším rizikem kognitivních poruch ve stáří. (20)

Premenstruační syndrom

Riboflavin dokáže snížit výskyt příznaků premenstruačního syndromu (PMS) o 35 %. K dosažení tohoto efektu přitom nemusí být nutné ani užívání doplňků stravy, v rámci výzkumů postačovalo i navýšení konzumace potravin s obsahem riboflavinu.  (11)

Imunita

Riboflavin podporuje tvorbu imunitních buněk, zvyšuje aktivitu neutrofilů, makrofágů a monocytů a chrání makrofágy před destrukčními procesy. Při poklesu jeho hladiny v těle se rychle snižuje právě proliferace (množení) imunitních buněk, čímž se zhoršuje obrana proti infekci. Využití má ale i při transplantaci, kdy naopak snižuje reakci imunitního systému na transplantovaný orgán. Vhodný také v kombinaci s antibiotickou léčbou. Při infekci malárie pak chrání buňky před destrukčními procesy vlivem zánětu, čímž zmírňuje projevy nemoci. (15)

Zánět

Riboflavin má antioxidační a protizánětlivé účinky. Zmírňuje tvorbu zánětlivých cytokinů, a naopak podporuje tvorbu vnitřních antioxidačních enzymů. Snižuje dokonce úmrtnost v důsledku sepse. Prokázána byla i jeho schopnosti zmírňovat bolest způsobenou zánětem. (15)

Šedý zákal

Vitamin B2 je nezbytný pro správnou funkci očí a velmi důležitý může být v prevenci vzniku katarakty neboli šedého zákalu. Zhruba 80 % osob s touto nemocí totiž trpí právě nedostatkem riboflavinu. Ochranný efekt se přitom týká především věkově podmíněné katarakty (tj. při šedém zákalu vzniklém ve vyšším věku), souvislost se vznikem této nemoci v mladším věku naopak prokázána nebyla. Jedna studie rovněž ukázala, že riziko rozvoje šedého zákalu výrazně snižuje užívání kombinace vitaminu B2 s vitaminem B3. (12, 15)

Riboflavin-5-fosfát se pak využívá jako součást očních kapek po refrakční chirurgii. Podporuje totiž tvorbu singletového kyslíku, který napomáhá rychlému zesíťování kolagenových vláken rohovky, a tím urychluje hojení. (21)

Mozek a nervový systém

Vitamin B2 je nezbytný pro správný vývoj mozku a nervového systému, ale i pro ochranu nervových buněk před antioxidačním poškozením nebo zánětem. Výzkumy na zvířatech prokázaly i jeho schopnost zmírňovat následky poranění mozku například vlivem úrazu. Vhodné je i jeho užívání při neuropatii. (15)

Nádorová onemocnění

Deficit riboflavinu je obecně považován za rizikový faktor vzniku nádorových onemocnění. Jeho doplňování naopak snižuje riziko rakoviny prsu, vaječníků, plic a tlustého střeva. Kromě toho zvyšuje účinnost některých chemoterapeutických léků a zmírňuje vedlejší účinky radioterapie. (15)

Chudokrevnost

Vitamin B2 je nezbytný pro tvorbu červených krvinek i hemoglobinu. Navíc zlepšuje vstřebávání železa z trávicího traktu (naopak jeho deficit ztráty železa v trávicím traktu zvyšuje) a pomáhá při mobilizaci feritinu z tkání. (15)

Štítná žláza

Tzv. flavoproteiny neboli sloučeniny FMD nebo FAD s bílkovinami jsou důležité pro tvorbu hormonů štítné žlázy T3 a T4 a pro recyklaci jódu. Osoby s hypofunkcí štítné žlázy navíc mohou mít narušené vstřebávání riboflavinu z potravy. (1)

Diabetes

Nedostatek vitaminu B2 patří mezi rizikové faktory vzniku cukrovky. Tento vitamin totiž podporuje vychytávání glukózy kosterními svaly a dalšími orgány, čímž pomáhá snížit její hladinu v krvi. Jeho antioxidační a protizánětlivé působení zároveň pomáhá snížit riziko vzniku diabetických komplikací. (15)

Srdce a cévy

Riboflavin má ochranný vliv na srdce a cévy. Pomáhá snížit krevní tlak (hlavně ten systolický) a jeho užívání je vhodné i před operacemi srdce. Snižuje totiž míru jeho poškození vlivem tzv. ischemicko-reperfúzního syndromu, který vzniká při zastavení průtoku krve srdcem a jeho následném obnovení. (1, 15)

Osteoporóza

V prevenci řídnutí kostí není důležitý jen příjem vápníku, ale i řady vitaminů. Kromě vitaminů D3 a K2 je přitom podstatný i vitamin B2, který je nezbytný pro diferenciaci kostních buněk jménem osteoblasty. (15)

Deprese

Nízká hladina vitaminu B2 zvyšuje riziko depresí. To samé platí i pro vitaminy B1, B6 a B12. (17)

Riboflavin v doplňcích stravy

V 50. letech minulého století se začal riboflavin pro účely výroby doplňků stravy a obohacování potravin vyrábět chemickou cestou. V 90. letech se pak ukázalo, že mnozí mikrobi jej produkují v množství, které výrazně převyšuje jejich spotřebu, a navíc se tento způsob výroby ukázal mnohem výhodnější jak z pohledu nákladů, tak i dopadů na životní prostředí. Dnes se proto vitamin B2 vyrábí převážně touto cestou, obvykle pomocí mikrobů Ashbya gossypii a Bacillus subtilis. (1)

Pokud jde o formu, výhodnější jsou doplňky stravy obsahující čistý riboflavin nebo jeho soli. Suplementy obsahující např. FNM musí být totiž nejprve přeměněny na riboflavin, a teprve poté mohou být v těle využity. Stabilitu riboflavinu v doplňcích stravy může zvýšit tzv. proces enkapsulace. (15, 19)

Užívání a kontraindikace

Riboflavin je obecně považován za bezpečný doplněk stravy, a to i při užívání vysokých dávek – jeho nadbytek je totiž bez problémů vyloučen močí. Při užívání vyšších dávek se mohou vyskytnout některé málo závažné vedlejší účinky, jako je svědění, změny citlivosti pokožky, zvýšení citlivosti na světlo nebo oranžové zbarvení moči. (12)

Ačkoliv nelze vyloučit negativní interakce s některými léky (proto je zvláště užívání vyšších dávek vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem), ukazuje se naopak, že při užívání řady léků je naopak doplňování riboflavinu velmi vhodné. Platí to například pro antibiotika, kdy zvláště u závažných infekcí dokonce zvyšuje šance na přežití. V případě tetracyklinu ale může narušit jeho vstřebávání, a proto je ho třeba užívat v jinou denní dobu (platí i pro další vitaminy skupiny B). (1, 12)

Doplňování vitaminu B2 je vhodné také při léčbě některými chemoterapeutiky, například doxorubicinem, kdy snižuje výskyt negativních vedlejších účinků. Tricyklická antidepresiva a některé antipsychotika (např. chlorpromazin) zase mají podobnou strukturu jako riboflavin, čím zasahují do jeho metabolismu a mohou způsobit jeho zvýšené vylučování. I tady je tedy vhodné jejich užívání doplnit suplementací vitaminu B2. To samé platí pro anticholinergení léky, které se využívají při řadě zdravotních potíží (astma, závratě, trávicí potíže, infekce močových cest a další). Tyto léky totiž pro změnu zhoršují vstřebávání riboflavinu. (1, 12)

Vstřebávání nebo využívání riboflavinu ovlivňují také thiazidová diuretika, probenicid, phenytoin či methotrexát. (12)

Vhodné kombinace

Pro všechny B vitaminy platí, že se lépe vstřebávají v přítomnosti dalších vitaminů této skupiny. Proto je při běžném doplňování vitaminu B2 vhodné užívání B-komplexu, který je v případě zvýšené potřeby možné doplnit samotným riboflavinem. Kromě toho jsou vhodné ještě některé další kombinace:

Migréna: B2 + hořčík + hluchavka, B2 + hořčík + koenzym Q10 (15), B1 + B2 (1)

Imunita: B2 + vitamin E + quercetin (15)

Deprese: B2 + B1 + B6

Prevence rakoviny: B2 + B1 + B12 + kyselina listová (15)

Šedý zákal: B2 + B3 (12)

Mozek a nervový systém: B2 + selen, B2 + hořčík, B2 + vitamin E (15)

Stavy, kdy bych vraždila…

Když za vraždu padne u soudu příliš nízký trest, vždycky to vyvolá pozdvižení. To, co se odehrálo počátkem 80. let ve Velké Británii, se ale vymykalo všemu, na co byli doposud lidé zvyklí. Hned dvě vražedkyně totiž v krátké době odešly od soudu pouze s podmíněným trestem. Byl to velký úspěch jejich obhájců, kteří se při soudním líčení vytasili s do té doby nevídanou polehčující okolností: Jejich mandantky prý spáchaly vraždu v důsledku velice silného premenstruačního syndromu (PMS).

Pro veřejnost to byl šok, který snad prvně v historii katapultovat PMS na titulní strany předních deníků, pro odborníky to ale příliš překvapivé nebylo. V předchozích desetiletích už totiž byla publikována řada statistických dat ukazujících, že extrémně negativní fyzické a psychické stavy, které některé ženy zažívají ve dnech před nástupem menstruace nebo v prvních dnech krvácení, nezřídka vedou k opravdu nehezkým činům.

Peru se, bourám a piju

Studie, která se v roce 1971 uskutečnila v ženské věznici v Severní Karolíně, například ukázala, že 41 % případů agresivního chování a 43 % přestupků proti vězeňskému řádu měly na svědomí ženy v tzv. období paramenstrua, tj. 4 dny před menstruací nebo v prvních třech dnech menstruace. Jiné výzkumy pak ukázaly, že v tomto období ženy páchají více řešených násilných trestných činů (dle některých studií až v 63 % případů!), častěji ale také končí svůj život sebevraždou, přehánějí to s pitím alkoholu a také mají více vážných dopravních nehod.

Tímto samozřejmě nechci omlouvat vraždu nebo jiné násilné chování. Něčeho takového se ostatně dopouští jen nepatrný zlomek žen, které PMS trpí. Přesto ale stavy, které řada žen ve zmíněném období zažívá, není dobré podceňovat, nebo se jim dokonce vysmívat. PMS totiž ovlivňuje nejen to, jak se žena cítí ve svém těle, ale i její vztahy, pracovní výkonnost a další aspekty života.

Naopak je tedy třeba hledat řešení, jak je alespoň zmírnit, a to ideálně přírodní cestou, která na rozdíl od léků nemá negativní vedlejší účinky.

PMS, nebo PMDD?

Nejprve ale pár slov o tom, co to PMS vlastně je a proč vzniká.

Kromě termínu „premenstruační syndrom“ se můžeme setkat ještě s názvem „premenstruační dysforická porucha“ neboli PMDD. Projevy a příčiny jsou v podstatě totožné, v případě PMDD jsou ale potíže mnohem intenzivnější – jde tedy o extrémní formu PMS, která již ženě vážně komplikuje život. PMDD dle odhadů trpí 3−8 % žen, PMS pak alespoň občas v nějaké formě zažívá většina ženské populace. Například nizozemský průzkum zahrnující 40 000 respondentek ukázal, že premenstruačních změny nálad zažívá 77 % z nich.

PMS i PMDD jsou spojeny s tzv. luteální fází menstruačního cyklu, která přichází po ovulaci a trvá do nástupu menstruačního krvácení. Projevují se jak na fyzické, tak i na duševní rovině. Mezi fyzické příznaky patří například napětí a otoky prsou, ale i celkový pocit opuchlosti a nadmutosti, který je často oprávněný – ve dnech před nástupem menstruace totiž u mnoha žen dochází ke zvýšenému zadržování vody. Vyskytnout se ale mohou i různé bolesti – v podbřišku, ale i bolesti hlavy nebo kloubů. Někdy se objeví i bušení srdce.

Psychické symptomy pak zahrnují velikou škálu možných projevů: Častý bývá intenzivní pocit vnitřního napětí až úzkost, dále podrážděnost a vztek, vyskytnout se ale mohou i depresivní příznaky, apatie, zvýšená únava, poruchy spánku (nespavost, ale i zvýšená potřeba spánku), přecitlivělost (například na odmítnutí nebo kritiku) a plačtivost, snížená, nebo naopak zvýšená chuť na sex, zvýšená chuť k jídlu až záchvatovité přejídání…

Mohou za to hormony?

Příčina PMS a PMDD není dosud spolehlivě objasněna. Na první pohled by se mohlo zdát, že na vině bude hormonální nerovnováha, a v některých případech to skutečně platí. Riziková může být například vyšší hladina estrogenu, ale také příliš nízká hladina progesteronu, či spíše jeho metabolitu jménem allopregnalonon. Ten se totiž v mozku váže na GABA receptory, čímž zvyšuje jejich citlivost na GABA (kyselinu gama-aminomáselnou). Právě GABA je přitom důležitým regulátorem stresu a úzkosti.

To se však týká jen části žen, větší část těch, které PMS nebo PMDD trpí, má naopak hladiny pohlavních hormonů zcela v normě. Příslovečný pes je tady tak spíše zakopán v tom, že jejich centrální nervová soustava příslušné ženy reaguje na přirozené kolísání hormonálních hladin přecitlivěle.

Důležitou roli zde hraje neurotransmiter serotonin. Pokud se vám ve spojení se serotoninem vybaví souvislost s depresemi, není to náhoda. Dokonce platí, že podávání antidepresiv kategorie SSRI, které brání zpětnému vychytávání serotoninu, čímž zvyšují jeho hladinu, velice často přináší při PMDD výraznou úlevu. U žen trpících depresemi je také výskyt PMDD častější.

Jen o serotoninu to ale není. Do hry totiž vstupuje i tzv. opiodní systém – ženy s PMS totiž mají v luteální fázi menstruačního cyklu nižší i hladinu dalšího neurotransmiteru, beta-endorfinu, který mj. tlumí bolest. Tyto ženy tak mohou mít v tomto období i snížený práh bolesti.

Typická je ovšem při PMS i PMDD také míra zánětlivých procesů v těle a snížená produkce faktoru BDNF, což je jakýsi „růstový faktor pro mozek“, který výrazně podporuje tvorbu a ochranu nervových buněk (více zde »).

PMS i PMDD mají určité genetické pozadí, které způsobuje, že v některých rodinách (a u jednovaječných dvojčat) je výskyt typických příznaků častější. Roli ale hrají i epigenetické vlivy – ženy s PMDD například mají abnormálně aktivní některé geny řídících citlivost na pohlavní hormony, zatímco aktivita jiných je naopak abnormálně snížená – to se týká zejména tzv. sítě genů ESC/E(Z).

Méně stresu, více pohybu i světla

Vzhledem k silnému epigenetickému pozadí PMS a PMDD je velice důležitý důraz na zdravý životní styl a eliminaci stresu. Výrazným rizikovým faktorem PMS a PMDD je kouření, negativně ale působí i obezita – každý bod na stupnici BMI zvyšuje riziko potíží o 3 %.

Velice zajímavá je pak souvislost PMS a PMDD s cirkadiálními rytmy, tedy s vnitřními biologickými hodinami. Opět to není náhoda, protože právě vnitřní biologické hodiny velice úzce souvisí s hormonálním systémem. Ženy PMS a PMDD mají typicky nižší hladiny „spánkového“ hormonu melatoninu, což může vést k poruchám spánku, s cirkadiálním rytmem ovšem úzce souvisí i produkce řady pohlavních hormonů. Proto není překvapivé, že ke zmírnění příznaků PMS obvykle dochází při světelné terapii. Ta se obvykle používá u lidí trpících sezónní afektivní poruchou (SAD, lidově „zimní deprese“) a spočívá v ranním působení velice jasného světla, další velice vhodnou oblastí jejího použití je ale i PMS a PMDD.

Problematický je pak vztah výživy a PMS. Postižené ženy totiž v luteální fázi cyklu nejen často navyšují svůj energetický příjem, ale zároveň přitom upřednostňují stravu bohatou na sacharidy a tuky a chudou na bílkoviny. To ale ve výsledku může příznaky PMS zhoršit (byť výsledky studií na toto téma nejsou úplně jednoznačné). Typický je ale zároveň deficit mikronutrientů.

Celkově je při PMS doporučován klást důraz na zdravý vyvážený jídelníček, omezit množství cukrů s vysokým glykemickým indexem a tuků. Vhodné je dbát na dostatečný příjem vlákniny, vápníku a omega-3 a také omezit příjem soli, kofeinu a alkoholu. Vhodnější je jíst častěji menší porce (až 6x denně).

Zásadní je i pravidelný pohyb, zejména ten aerobního charakteru – 3 měsíce pravidelného aerobního cvičení vedlo v rámci studií jak ke zmírnění příznaků PMS, tak i menstruačních bolestí.

Užitečné doplňky stravy

Výraznou úlevu při PMS a PMDD může přinést užívání některých mikronutrientů, ale i živin a bylin s epigenetickým působením.

Vápník

Ženy s PMS mají obvykle nižší příjem i hladiny tohoto minerálu. V rámci jedné studie pak denní užívání 1200 mg uhličitanu vápenatého snížilo intenzitu příznaků v průměru o 48 %.

Hořčík

Tento minerál hraje důležitou roli ve fungování nervového systém, a proto je jeho dostatečná hladina velmi důležitá.

Železo

Zvýšený příjem železa, zejména toho nehemového (tj. rostlinného původu) snižuje riziko rozvoje PMS.

Zinek

Jedna ze studií ukázala, že užívání zinku po dobu 24 týdnů snižuje závažnost projevů PMS a celkově zlepšuje kvalitu života.

Vitaminy skupiny B

Ke zmírnění příznaků PMS může vést užívání vitaminu B1 (thiaminu), a vitaminu B6 (pyridoxinu).

Vitamin D3

Pokud žena trpí nedostatkem tohoto vitaminu, zvyšuje to riziko vzniku PMS i intenzitu příznaků.

Omega-3

Příjem těchto nenasycených mastných kyselin je klíčový pro boj se zánětem, a proto může zmírnit i některé příznaky PMS.

Mučenka

Je především mocnou zbraní proti úzkosti, zároveň ale pomáhá i zmírnit nejen bolesti při menstruaci, ale i bolesti a podráždění ve dnech, které jí předcházejí.

Šafrán

Blizny krokusu setého jsou známé svým působením proti depresi a úzkosti, kromě toho ale pomáhají též zmírnit nepříjemné psychické příznaky ve dnech před menstruací, a to podobně účinně jako užívání antidepresiv s účinnou látkou fluoxetin.

Reishi

Tato medicinální houba je silný adaptogen a pomáhá ve dnech před menstruací zmírnit pocity únavy, ospalost, ale i nervozitu.

Drmek obecný

Bylinka s pozitivním vlivem na ženskou hormonální rovnováhu účinně zmírňuje i příznaky PMS.

Ginkgo biloba patří mezi nejoblíbenější doplňky stravy. Vyniká především svým působením na mentální výkonnost, kdy kombinuje svou schopnost zlepšovat prokrvení mozku, epigenetický vliv a ochranné působení na nervové buňky. Skvěle ale funguje i při depresích a úzkostech, astmatu, problémech se zrakem a dalších potížích.

Popis

Ginkgo biloba neboli jinan dvoulaločný je velice dekorativní strom patřící do prastaré čeledi jinanotvaré, která zahrnuje jediný řád – jinanovité. Jeho předkové na zemi rostli již v období prvohor, tj. cca před 300 miliony let. Vysokého stáří se může dorůstat i každá jednotlivá rostlina – nejstarší prokázaný jinan roste v Číně a jeho stáří se odhaduje na 4 700 let. Dnes je jinan vysazování především uměle, původní populace v divoké přírodě jsou extrémně vzácné. U nás je vysazován především kvůli svým dekorativním vlastnostem, jeho výhodou je i vysoká odolnost vůči nepříznivým vlivům. Například při útoku na Hirošimu v roce 1945 bylo šest jinanů jedněmi z mála živých organismů, kterým se podařilo přežít v oblasti do 2 km od epicentra jaderného výbuchu (1-4)

Jinan má netradiční pyramidový tvar a unikátní vějířovité listy, které jsou centrálním zářezem rozděleny na dva laloky. Může být vysoký i více než 30 m, s průměrem kmene až 2,5 m. Jde o dvoudomou rostlinu, což znamená, že samčí a samičí květy se vyskytují odděleně na různých rostlinách. Nevýhodou přitom je, že samčí stromy produkují vysoce alergenní pyl. K léčení se v evropské fytoterapii používá především list, zatímco v Číně se častěji využívá plodů sbíraných v plné zralosti. (1-3)

Historie

Jinan se pravděpodobně k léčebným účelům nejdříve v Číně, písemné doklady však o tom chybí. V období zhruba před tisíci lety už zde byl ale prokazatelně kultivován. Prvním Evropanem, který jinan popsal, byl v roce 1692 Engelbert Kaempel, který působil na stanici Východoindické společnosti v Japonsku. Právě on také poprvé použil označení „ginkgo“, které vzniklo nepřesným přepisem výslovnosti japonského názvu jinanu znamenajícího „stříbrná meruňka“. První rostliny byly do Evropy přivezeny pravděpodobně v první polovině 18. století. (1, 3)

A jedna česká zajímavost: jinan je zmiňován i v díle Jaroslava Foglara – v knize Stínadla se bouří využívá jedna ze skupin Vontů jeho list jako odznak příslušnosti. (1)

Léčivé účinky

Ginkgo biloba obsahuje více než 40 aktivních substancí a řada z nich má přímé pozitivní účinky na fungování lidského organismu. Zejména jde o látky z kategorie terpenoidů (například ginkgolidy a bilobalid), které podporují vazodilataci (rozšíření cév), čímž výrazně podporují prokrvení všech tkání v těle. V pokusech na zvířatech například při aplikaci ginkgolidů nebo bilobalidu došlo k roztažení cév o více než 17 %, ještě výraznější účinky pak měl flavonoid quercetin (kvercetin), který je rovněž v ginkgo obsažen. Mechanismus, kterým tyto látky působí, je pravděpodobně ovlivnění produkce dvou látek, které regulují průtok krve cévami – oxidu dusnatého, který působí jako vazodilatant (tj. roztahuje cévy), a jeho „protihráče“ v podobě vazokonstriktoru jménem endotelin-1. Obsažené flavonoidy (kromě quercetinu je zde například obsažen i kaempferol a rutin) pak mají výrazný ochranný účinek na řadu tkání v těle, zejména pak na nervové buňky. Ochranný a reparativní účinek na nervovou soustavu vykazují i ginkgolidy, stejně jako další obsažená látka ze skupiny terpenoidů – trilakton. (9, 10, 29)

Ginkgo má také přímé epigenetické účinky, kdy přímo ovlivňuje aktivitu některých genů v DNA. Navíc reguluje aktivitu bílkovin, které se podílejí na opravách poškozené DNA, takže efektivně pomáhá bránit vzniku mutací například vlivem toxinů z životního prostředí či působením volných radikálů. Tyto mechanismy se uplatňují například v jeho protinádorovém působení. Kromě toho působí silně protizánětlivě (přičemž i na tom se podílejí epigenetické procesy) a jde také o silný antioxidant. (5-8, 41)

Mozek a nervová soustava

Asi nejznámější oblast použití ginkgo biloby je podpora kognitivních procesů, kde se pravděpodobně kombinují jeho epigenetické účinky se schopností zvyšovat prokrvení mozku.

V rámci výzkumů byla přitom potvrzena nejen jeho schopnost zlepšovat jednotlivé aspekty kognitivní výkonnosti, zejména paměť a schopnost učení, ale také i zvýšenou aktivitu některých oblastí mozku při řešení úloh (oproti aktivitě při užití placeba).  Zvláště účinné je gingo při zmírňování poklesu paměťových schopností souvisejících s věkem. (10, 12, 17)

Řada studií rovněž prokázala pozitivní efekt gingka při Alzheimerově chorobě. U osob trpících demencí dokázal extrakt z této rostliny nejen zlepšit paměť, myšlení a schopnost učení, ale také zmírnit deprese, pozitivně ovlivnit sociální chování a schopnost zvládat běžné denní činnosti. V jednom z výzkumů zaměřeném na osoby s mírnou až středně těžkou depresí dokonce ginkgo vykazovalo podobnou účinnost jako běžně užívaný lék donepezil. Díky své schopnosti zvyšovat průtok krve v mozkové tkáni je ginkgo velmi účinné i při tzv. vaskulární demenci, při níž je pokles kognitivních schopností způsoben omezeným prokrvením. (16-18)

Zajímavý výzkum pak proběhl na potkanech s poraněným sedacím nervem, u nichž ginkgo výrazně zlepšilo jeho funkci (léčba byla zahájena 1 hodinu po poranění a trvala dva týdny).  (11)

Pro úplnost je však třeba dodat, že existují rovněž studie, které žádný pozitivní vliv gingka na výkonnost mozku nepotvrdily. (13)

Roztroušená skleróza

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění výrazně narušující funkci nervové soustavy, často končící úplnou invaliditou. Ginkgo biloba přitom v rámci pilotní studie dokázal u zkoumaných dobrovolníků nejen zlepšit funkci nervové soustavy a zmírnit některé příznaky, ale také zmenšit míru únavy a závažnost depresí, které toto onemocnění často provázejí. (15)

Úzkost a deprese

Poměrně nadějné výsledky přinesly i studie mapující účinky ginkga při dvou nejčastějších psychiatrických problémech – při depresi a úzkosti. V jedné ze studií vedlo například užívání extraktu z ginkga (240 g) ke zmírnění příznaků úzkosti o 45 % ve srovnání se skupinou užívající placebo. (19)

Při depresích je jinan zvláště efektivní u starších osob, lze jej ale použít v jakémkoliv věku. Je navíc velmi vhodný pro kombinaci s řadou antidepresiv, kdy vykazuje lepší účinky než antidepresivum samotné. Za protidepresivní účinky přitom ginkgo vděčí nejen svému epigenetickému působení (zejména pak schopnosti regulovat metylaci DNA a zlepšovat tvorbu faktoru BNDF, který je nezbytný pro tvorbu a ochranu neuronů), ale i pozitivnímu působení na střevní mikrobiom, jehož nerovnováha je pro deprese typická. (19, 41-43)

Oči a vidění

Vliv ginkga na zrak zatím mapovalo jen velice málo studií, jejich výsledky jsou však opravdu slibné. Velmi důležitá je zde pravděpodobně schopnost této rostliny zlepšovat prokrvení v oblasti očí, protože tento orgán je velmi náročný na přísun kyslíku a živin. Dvě menší studie například prokázaly pozitivní účinky při makulární degeneraci, což je degenerativní onemocnění sítnice často končící úplnou slepotou. Zlepšené prokrvení pak může být přínosem i při zeleném zákalu – jedna menší studie prokázala u osob s glaukomem zlepšení zrakových schopností po 8 týdnech užívání 120 mg extraktu z ginkga. (21, 22)

Migréna

V tradiční čínské medicíně je ginkgo využíváno při migréně a dalších typech bolestí hlavy, vědecké důkazy jeho účinnosti však zatím chybějí. Hodně zde pravděpodobně záleží na příčina a mechanismu vzniku bolesti. Vzhledem ke schopnosti zlepšovat prokrvení by mohlo pomoci zejména v případech, kdy je příčinou bolesti zúžení cév, pozitivní roli mohou hrát i jeho protizánětlivé účinky. Pokud je ale naopak příčinou bolesti rozšíření cév, bude jeho účinnost pravděpodobně malá. (23)

Nádorová onemocnění

Ginkgo dokáže preventivně působit proti vzniku nádorů hned několika cestami. Především u nádorových buněk snižuje tvorbu nových bílkovin, a tím i jejich schopnost proliferace neboli rychlého, nekontrolovaného množení. Právě schopnost rychlého dělení je totiž pro nádorové buňky zásadní. Zároveň podporuje proces apoptózy neboli programované buněčné smrti – jde o schopnost buňky „zabít sebe samu“ v případě, že je s ní něco v nepořádku, a právě u nádorových onemocnění je tato schopnost zásadně narušena. Kromě toho působí protizánětlivě, snižuje míru oxidativního stresu a epigenetickou cestou přímo ovlivňuje aktivitu některých genů, které jsou se vznikem nádorových onemocnění spojeny. Protinádorové účinky ginkga byly prokázány zejména u nádorů jater, kde výrazně narušilo schopnost nádorových buněk tvořit kolonie, a také u melanomu neboli nádorů kůže. (5,6)

Astma a CHOPN

U osob trpících astmatem dokáže ginkgo efektivně snižovat míru zánětlivých procesů v dýchacích cestách a zlepšit kapacitu plic. Účinnost přitom byla prokázána i při současné léčbě glukokortikosteroidy. (24, 25)

Úlevu může přinést i osobám trpící chronickou plicní obstrukční nemocí (CHOPN), což je závažné zánětlivé onemocnění omezující průtok vzduchu v průduškách. U nich v rámci jedné ze studií dokázalo ginkgo po třech měsících užívání omezit záchvaty kašle a příznaky bronchitidy. (26)

Raynaudův syndrom

Raynaudův syndrom (fenomén) je onemocnění tepenného systému trápící především ženy. Projevuje se náhlou vazokonstrikcí (tj. zúžením cév), obvykle z důvodů chladu či stresu. Častěji postihuje cévy horních končetin, kdy dochází k typickému zbělení prstů. Jedna ze studií přitom zaznamenala výrazný ústup potíží po 10 týdnech užívání extraktu z ginkgo biloby. (27)

Premenstruační syndrom (PMS)

Jako PMS bývá označován soubor nepříjemných fyzických a psychických příznaků, které postihují ženy v reprodukčním věku v době před nástupem menstruace. Výzkumy přitom potvrdily, že ginkgo může tyto nepříjemné projevy zmírnit v průměru o 23 %. Ženy při jednom z nich začínaly užívat extrakt vždy 16. den cyklu (počítáno od prvního dne menstruace) a užívání přerušily 5. den cyklu následujícího. (28)

Sexualita

Ginkgo dokáže poměrně efektivně podporovat jak libido, tak i schopnost erekce. Důvodem podpory erekce je zde především jeho schopnost zvyšovat průtok krve cévami (29).

Zajímavý výzkum pak proběhl ve skupině dobrovolnic trpících sníženou sexuální touhou. Pokud ženy užívaly ginkgo a zároveň podstupovaly psychoterapii, došlo i nich ke zvýšení sexuální touhy, samotné ginkgo ale žádný efekt nemělo. Často zmiňovaná schopnost ginkga zmírňovat pokles libida při užívání antidepresiv však bohužel potvrzena nebyla. (30, 31)

Kardiovaskulární onemocnění

Přestože je ginkgo často doporučováno při vysokém krevním tlaku, větší část ze studií, které byly na toto téma provedeny, však tuto jeho schopnost nepotvrdila. Naopak některé studie ukázaly, že přes svou schopnost vazodilatace krevní tlak neovlivňuje, a zároveň ani nesnižuje míru úmrtnosti na kardiovaskulární choroby či výskyt srdečních infarktů a mozkové mrtvice. (35, 36)

Některé pozitivní účinky ginkga na srdečně cévní systém však potvrzeny byly – především jde o snížení hladiny LDL cholesterolu a zvýšení hladiny HDL cholesterolu a zlepšené prokrvení srdečního svalu při ischemické chorobě srdeční díky výše zmíněnému vlivu na rovnováhu tvorby oxidu dusnatého a endotelinu-1. Zároveň může efektivně pomoci urychlit zotavení a zmírnit negativní následky mozkové mrtvice, zejména ve smyslu úbytku kognitivních schopností, ale i zvládání běžných denních činností. (37-39, 41)

Účinnost byla prokázána také při tzv. intermitentní klaudikaci, což je bolest způsobená zhoršeným prokrvením dolních končetin například při ischemii z důvodů aterosklerózy. Tato bolest se obvykle objevuje při chůzi a jiné zátěži, v klidu většinou mizí. Výrazný ústup potíží byl tady zaznamenán po 4-6 týdnech užívání. (33)

Zdraví jater

Ginkgo má výrazné ochranné účinky na jaterní tkáň, za což vděčí zejména podpoře produkce antioxidačních enzymů a hormonů, jako je například SOD či glutathion. Pomáhá chránit játra před účinky některých toxických chemikálií, pozitivně ovlivňuje i architekturu jater a působí proti jejich ztučnění. Dále má příznivý vliv při fibróze jater, což je onemocnění, při kterém dochází k ukládání kolagenu v mezibuněčném prostoru, a také při metabolické poruše jménem jaterní steatóza. (41, 45)

Hubnutí

Ginkgo biloba potlačuje produkci pankreatické lipázy, což je enzym, který je nezbytný pro rozklad tuků přijatých v potravě. Díky tomu dojde při stávajícím jídelníčku ke snížení energetického příjmu. (41)

Pokožka

Ginkgo především díky svému antioxidačnímu, epigenetickému a protizánětlivému působení pomáhá efektivně zpomalovat vznik projevů stárnutí pokožky, kterou navíc chrání před škodlivými účinky UV záření. Podporuje také hojení poranění, včetně omrzlin. (41)

Užívání a kontraindikace

Ginkgo biloba je obecně považováno za bezpečný doplněk stravy, vedlejší účinky jsou hlášeny jen zřídka – obvykle v podobě bolestí hlavy, nevolnosti a kožní alergické reakce. Nebezpečná může být pouze konzumace čerstvých semen. Jako bezpečná dávka pro dospělou osobu je udáváno užívání 240 mg extraktu po dobu 6 měsíců. (32)

Ginkgo se ovšem nedoporučuje užívat v těhotenství z důvodu vyššího rizika krvácení, při poruchách krevní srážlivosti, epilepsii, diabetu a u osob s nedostatečnou tvorbou enzymu glukóza-6-fosfát-dehydrotenázy, u nichž může způsobit závažnou anemii. Ginkgo není vhodné pro ženy, které se snaží otěhotnět, a z důvodu rizika krvácení je třeba jeho užívání ukončit také 2 týdny před plánovaným chirurgickým zárkokem. U dětí je krátkodobé užívání nižších dávek extraktu možné. (32)

Ginkgo rovněž neužívejte současně s následujícími léky: Warfarin a jiné léky na ředění krve, Efavirenz (lék proti HIV), talinolol (beta-blokátor), alprazolam (ten obsahují léky proti úzkosti, např. Xanax), ibuprofen (Ibalgin), antidiabetika, atorvastatin (lék na snížení cholesterolu a triglyceridů) a léky rozkládající se v játrech. Obecně platí, že při užívání jakýchkoliv léků je vhodné konzultovat užívání ginkga s ošetřujícím lékařem. (32)

Vhodné kombinace

Mentální výkonnost: ginkgo + žen-šen (32, 34), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + EGCG + Bacopa monnieri (49), ginkgo + rhodiola (53)

Deprese: ginkgo + žen-šen (33), ginkgo + rozmarýn, ginkgo + rhodiola

Úzkost: ginkgo + šišák bajkalský

Srdce a cévy: ginkgo + OPC

Stárnutí pokožky: ginkgo + EGCG (44)

Antioxidační efekt: ginkgo + kurkumin, ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + šišák bajkalský (50)

Játra: ginkgo + ostropestřec mariánský (47), ginkgo + rozmarýn

Oči: ginkgo + rozmarýn

Zánětlivá střevní onemocnění: ginkgo + kurkumin (48)

Rakovina: ginkgo + resveratrol (51)

Sportovní výkonnost: ginkgo + rhodiola (52)